abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Cora
11.12.2016
20:15:07
Melwin se vrhne divoce po svých věcech a vyloví z nich nůž. Překvapeně vyjeknu a chytím ho rychle za rameno. Dřív než stačí vyskočit z postele a vrhnout se přes pokoj proti dívce v modrém, která se třese na jeho prahu.
"Počkej!" Zadržím ho spěšně.
"Copak tys ji nepoznal?" Šeptám udiveně.

"Vždyť je to Dein!" Zaryju mu prsty do ramene a bradou ukážu na světlovlasé zjevení ve dveřích.
Ano, s rozcuchanými rozpuštěnými vlasy a tím šíleným nepříčetným výrazem si opravdu není dvakrát podobná, ale já už tenhle výraz viděla.
Proto vím své a poznala jsem ji okamžitě.

"Je to Deinera. A očividně je zase mimo."S pozvdechem se posadím a spustím bosé nohy na podlahu.

Melwin
10.12.2016
9:40:25
Zachvěje se pod mým polibkem. Nejsem si jistej, co to znamená, ale probudí to ve mně ještě silnější ochranitelský pudy. Je zvláštní, jak je silná i křehká zároveň... Je to něco naprosto ohromujícího.

Pomalu se odtáhnu, abych se jí podíval do očí, jenže ona kouká jinam. A to, co má v očích... najednou mi naskočí husina. Je tak zvláštně nepřítomná, ztracená, smutná...

Jenže dívá se dál ke dveřím a já ucejtim na holých zádech průvan.

"Pan Gunter! Minnie! Načapaj mě jak na švestkách!" hrkne ve mně jak ve starejch hodinách a prudce se otočím za jejím pohledem, div mi nesklouzne peřina.

Jenže...

Ve dveřích nestojí nikdo, koho bych tam čekal. Na okamžik by se ve mně krve nedořezal.

Je to příšernej pocit! Připadám si jak kachna na rybníku, kterou už má střelec pěknejch pár chvil na mušce.

Duchovi tý ženský divoce planou oči. Je to fááákt děsivý!

Střelím pohledem po Nestorovi a pak se bleskově natáhnu k zmuchlaný hromadce svýho oblečení, pohozený u postele. Je tam můj žabikuch. Zřejme to síly nevyrovná ani trochu, ale pořád lepší, než jen zírat nahatej z peřin.

Nyskel
10.12.2016
9:32:34
Běžím po okraji skaliska a natahuju smysly před sebe. Do čumáku mě štípe slaný vzduch a kožich čechrá ledový vítr od moře. Tentokrát mi ale zima není.

Jsem napjatá jak struna a naprosto soustředěná. I Terryho vědomí nechávám za sebou. Jsem tam jen já. Nebo Vlčice? Pro tenhle moment je to jedno. Nerozlišuju.

Konečně stopa!

Vrátím se a snažím se důsledně prohledat všechno okolo. Vede to dolů. Na chvíli zaváhám, protože pokud sem vedla stopa zdola, měla by vést někam dál, od moře...

Rychle se rozhodnu, že bych měla začít od začátku. A začátek musí být tam dole. Asi přeplavala kolem skalisek a tady musela vylézt ven. Než se rozběhnu za její stopou, musím tam dolů...

Nyskel by se bála, ale Vlčice převezme kontrolu a obratně seskáče dolů. Chvílemi se mi tají dech, ale snažím se ji nechat dělat svou práci.

V půlce sestupu se ohlédnu za sebe. Skoro se mi nechce věřit, že by dokázala, unavená a zesláblá, sama vyšplhat nahoru. Ale... možná jí pomohl Byrr.

Konečně jsem u paty útesu. Je tam jen úzká římsa ostrých skal a další balvany, rozházenév příboji. Větřím a pátrám okolo, když mě najednou zaujme něco ve vodě.

Měsíční svit vysál ze všeho barvy, ale světla je docela dost.

Ne! Nezdá se mi to! Není to jen hra vln!

Vzrušeně natáhnu hlavu k tomu čemusi, co se převaluje mezi ostrými kameny spolu s příbojem.

Látka! Hadr! Možná kus oblečení...

Rychle se přeměním do lidského a přeskáču kameny, co nejblíž k tomu uzlíku.

Natáhnu se a zabořím ruku do ledovho příboje.

Vylovím látku a přeskáču zpět na římsu. Roztáhnu ji i druhou rukou a snažím se rozpoznat, co že jsem to vlastně našla. Zdá se mi to červené, ale v měsíčním světle jsou barvy hodně zkreslené.

Vlk
9.12.2016
14:52:56
Oba skáčete po kamenech jako horští kamzíci a natahujete své vlčí já daleko dopředu. Divoké a bystré. To, co vás činí tím, co jste. Instinkt zvířete propojený s lidskou myslí.
A ta zůstává bdělá.
Pátrá. Kombinuje.
Hledá odpovědi.

Gunter dole u člunů nenalezne žádné. Silenčin pach tu není. Cítí Deine, Nyskel, Mela a Coru...všechny, kteří se účastnili vašeho výletu po stopách Deineřiných oblíbených míst.
Cítí i Tyfa a Půlkrysu. Dokonce i nenáviděný pach Ardeta Deie.
To vše lze na břehu kolem členů najít, Silenku však ne.

Jistě stopa její vůně tu je, ale je stará, velmi stará. Nejspíš z dob, kdy ji sem Soter přivezl. Nebo některý z jeho mužů.
Ale to je vše. Čerstvého tu není nic.

Nyskel je úspěšnější.
Jak se vrací podél pobřeží narazí na místo, kde ji na okamžik ovane známý pach. Zarazí se a vrátí se zpět, doběhne až k samému okraji skaliska a pečlivě místo očuchá.
Ano, příboj jí zpívá vstříct a nozdry ji zaplňuje ostrý železitý pach krve.
Silenčiny krve.

Seběhne mezi skalisky dolů, skáče po kamenech, klouže a chvílemi i padá..
Je to prudký a nebezpečný sestup. Sestup, který by Gunter rozhodně neschválil. Přesto pokračuje.
Člověk by tudy neprošel, ale Nyskel pro tuhle chvíli není člověk.
Je Vlčice a Vlčice se dostane až dolů, k místu, kde se voda tříští o ostrá černá skaliska.
A kolem nich, v bouři klokotající divoké vody se něco vlní.
Něco rudého, co tam rozhodně nepatří.

Cora
9.12.2016
14:40:16
Poslouchám ho a jedna moje část se tomu, co říká brání. Ta druhá tomu chce věřit.
Věřit, že ve mně ještě pořád zůstalo něco z té malé holky, která se narodila, aby vyrostla ve slušnou dívku, která se provdá, povede dům, bude se starat o děti a o manžela a bude tak nějak obyčejně lidsky šťastná.
V tomhle světě měl táta chodit v neděli na oběd a hrát si s vnoučatama.

A právě tenhle svět mi vzal paladin Veremir, kterej mi říkal kravooká a pletl mi hlavu sladkejma řečma.
Skončil definitivně, když jsem vtom strašným zavšiveným bordelu porodila mrtvý dítě.

Zavřu pevně oči a chvěju se pod jeho něžným polibkem.
Vidím krev, špínu, rezavej nůž a oheň. Všude kolem mě je oheň. Šlehá do vysoka a pohřbívá ve svejch plamenech krovy, špínu i dětský tělo. A hlavně bolest a zoufalství mámy, která porodila dítě, co nedejchá.
Neusmívá se.
Nepláče.

Ani já nepláču. Už dlouho ne.
Teď k tomu nemám daleko.
A pomalu mi dochází, že lžu sobě i jemu.
Já patřím na Masku. K Min a k děvčatům. K takovejm, jako je Ardet Dei.
Protože já jsem ta špatná. Poznamenaná.
Už od dětství.
Pravda je, že tam uvnitř nemám vůbec nic.
Jen oheň.

A co chci...na tom přece vůbec nesejde.

Unaveně se usmívám na Mela, hodnýho kluka, kterej mě tak zoufale chce vidět lepší než jsem a dívám se přes jeho hlavu ke dveřím.
Jsou otevřený a stojí v nich holka v modrým. Dlouhý zlatý vlasy se ji vlní po ramenech a šílený planoucí oči se dívají přímo na mě.

Melwin
8.12.2016
22:32:24
Zírá na mě a já vlastně na ni. Nejednou nějak nevím, co říct.

"No, jasně, že záleží! Žádnou holku by neměl mlátit takovej sadista jako je Ardet Dei!" mám chuť vyhrknout, ale pak mi dojde, že u jiný by mi to přeci jen vadilo asi o fous míň. O fousínek, protože to je hnusný tak jak tak, ale........

"To nejsi ty. Možná navenek, ale tam uvnitř ne." zamumlám a dál se jí dívám do očí. "Tam bys chtěla bejt panička v široký sukni se zástěrou. S buchtama a kančím gulášem..." dodám ještě a pousměju se. Je mi tak nějak hezky a trapně zároveň. Moc to asi nedává smysl a já sám nevim, co jí teď vlastně chci říct, ale...

Zvážním a natáhnu se k ní, abych ji lehounce políbil na čelo. Tentokrát v tom není touhy ani trošku. Je v tom něco jinýho. Těžko říct co, ale něco tam je... cejtim to...

Cora
8.12.2016
22:23:20
Dojatě pomrkávám a rvou se ve mně rozporuplný pocity.
Najednou nevím jak zareagovat. Co říct.
Jen na něj pořád zírám široce rozevřenýma udivenýma očima.

Jasně, mělo by mě krknout, že se tváří, jako bych mu patřila....mělo.
Jenže mě z toho spíš měknou kolena a nejspíš taky mozek.
Tváří se tak naléhavě. Tak plnej obav o mý bezpečí, že mě to úplně vyvádí z míry.

Pomalu ho třesoucí se rukou pohladím na tváři.
"Ty...tobě na mně fakt záleží? I když jsem co jsem?" Vyhrknu nevěřícně.

Melwin
8.12.2016
21:46:13
Její reakce mě zchladí. Dokonale.

Povolím stisk na jejím rameni a ošiju se.

Vypadá najednou, jako by se mě bála. Lehce se chvěje a vypadá... vyděšeně?!

"Promiň, ale já... nemůžu tě tam nechat jít! On by tě mohl i zabít!" můj hlas se změnil z bojovného do naléhavého. Musí to přece vědět! Musí chápat, že........ Prostě tam už nemůže jít!

Nyskel
8.12.2016
21:42:54
Až mě zamrazí z toho, jak je najednou ledový. Bezděčně skloním hlavu v podřízeném gestu. Je to reakce spíš Vlčice, než má, ale nebráním se jí.

"On by dokázal vést smečku. Silnou a průbojnou..." bleskne mi hlavou zvláštní myšlenka. Ale jak jsme teď oba ve vlčím, možná není až tak nepřirozená.

Tiše kňouknu a otřu se o něj bokem. Tak nějak mám pocit, že bych teď měla být s ním. Ale není na to prostor ani čas...

Konečně se otočím a svižným tempem vyrazím po pěšině k útesům. Smysly odpoutám od Terryho a natáhnu je k Silence...

Gunter
8.12.2016
21:38:35
"Promiň." Omluvím se krátce, když se vyškrábu z průrvy vedoucí dolů. Hlas mám pevný a nezvykle tvrdý.
Otřepu si kožich a protáhnu si nohy.

"Seběhnu dolů k těm člunům a prohledám to tam. Tebe poprosím, aby ses vydala cestou, kterou jsme sem tehdy přišli. Drž se víc na okraji a pokus se najít, jestli ještě někudy nevede jiná cesta dolů k moři, než je ta, kterou jsme šli se Soterem.
Kdybys cokoliv našla nebo se něco stalo, okamžitě se mi ozvi. I kdybys viděla cokoliv podezřelého.
A hlavně, Nys, nepouštěj se od žádných nebezpečných akcí, ano?"
Poprosím ji úzkostlivě a jemně se dotknu čenichem jejího.

Cora
8.12.2016
21:32:28
"Je." Tohle mu zastírat nehodlám.
"Ardet je cvok. Myslela jsem si to vždycky, ale jak jsem s ním byla vtom sklepě....prostě je šílenej.
A řekla bych, že to Soter ví."
Zamračím se a jeho zarputilý trvání na svým mi dělá dobře. Svým způsobem.
Taky je mi to nepříjemný, ale víc mě to asi těší.
Jako by mu na mě faktys záleželo.
Nádhernej pocit.

Líbnu ho za odměnu na nos, ale on mě vzápětí vyděsí, prudkostí svý reakce.
Zírá mi do očí, jako by mě chtěl prošpikovat skrz naskrz.
A vyhrkn, co vyhrkne.
Zajíknu se.

"Ale..." Nedořeknu. Nemůžu. Najednou prostě nemůžu říkat nic.
Jen se na něj udiveně dívám.
Vyděšeně.
Přemoženě.

"Ty....ty, že mě za ním nepustíš?" Vykviknu a hlas se mi třese.

Melwin
8.12.2016
20:14:09
Nesouhlasně se zamračím a bezděky ji přestanu hladit po paži.

"Ale je to nebezpečný! To za to nestojí!" trvám si umanutě na svým. Navíc představa vzrušenýho Ardeta, jak se blíží ke Coře.......... Potřeboval bych něco roztřískat! Teď hned! Okamžitě!

"Musí bejt i nějakej jinej způsob." zamumlám, napůl pro sebe.

Prostě ji tam nechci pustit, no. Je to jednoduchý. Jenže jsem jen moula, co se má starat o koně a na můj názor se nikdo ptát nebude, herdek!!

Najednou se k ní prudce otočím a v mých očích je naléhavost: "Já tě za ním už nepustím!" vyhrknu. Jsem rozhodnutej o to víc, o co víc jsem v tomhle bezmocnej. Vím, že já to jen tak nezměním, ale nějak to musí jít!

Dobře, jestli se tím Cora musí živit, dokážu to skousnout. Možná... Ale ne s Ardetem Deiem!!! I kdybych se mu měl postavit já sám!

Nyskel
8.12.2016
20:07:58
Vyrazím napřed. Chodba vzhůru je příšerně příkrá, ale jde to lépe, než před tím dolů.

Protahuju se úzkým místem, když se za mnou ozve táhlé vytí plné bolesti.

Nadskočím, až se silně praštím do hlavy ostrý výčnělek. Pak ztuhnu a moje mysl se okamžitě natáhne zpátky, do jeskyně.

Cítím ten zoufalý žal a bolest, proto nezasahuju. Vím, že to ze sebe musí dostat. A lepší tady, než na Meleborku. Ale číhám na sebemenší náznak, že bych se pro něj měla vrátit.

Rána na hlavě mě pořád trochu bolí, ale je to nic proti tomu, jaké vlny se ke mně nesou zespoda.

Konečně se Terry pohne. A taky se prudce změní jeho nálada. Jako by se cosi zavřelo. Skoro jsem slyšela ledové zabouchnutí těžkého poklopu. Teď už se od něj šíří jen odhodlání a zatvrzelost. Ohromná, ledová síla. Až se mi zježí chlupy na zátylku.

Slyším ho za sebou v chodbě a konečně se pohnu.

Nahoře mi kožich zčechrá ledový vítr, který vane od moře. Zimomřivě se oklepu a počkám, až vyleze.

To místo na hlavě mě zvláštně lechtá, svědí, ale teď se do lidského rozhodně přeměňovat nehodlám. Dala by se do mě ještě větší zima.

Cora
8.12.2016
20:00:21
Vážně přikejvnu.
"Jo, kousal. Byl to jeho pitomej zvyk. Nevím, co ho na tom vzrušovalo, ale buď se mi zahryzával do zátylku nebo do krku. Občas i do ramen.
Byl to pěknej divočák a Tině se to celkem líbilo."
Dovysvětlím a pak už zaraženě mlčím.

Jasně, tahle otázka musela dřívějc nebo později přijít. To dá rozum.
A je fakt, že nad tímhle i mě samotný občas zůstával rozum stát. I když jsem to byla já, kdo souhlasil, že s ním půjde a kdo se nechtěl nechat zastrašit. Ničím.
Minnie už párkrát navrhovala, že zkusí se Sotem promluvit a že mě s Ardetem už prostě nepustí. Protože se fakt bála, že bych to jednou nemusela přežít.
A bála jsem se i já.
V těch chvílích, když jsem byla s ním....

"Je to složitý. Soter má obrovskej vliv a Ardet je jeho první muž. A občas mluví, když.....
No, když je vzrušenej a mimo, víš?
A jsou to dost cenný informace, který takhle můžu získat, chápeš?"
Přiznám váhavě. Nicméně se za to nestydím, to je jasný.

Gunter
8.12.2016
19:54:10
Souhlasně přikývnu. Další pobyt zde, by znamenal ztrátu času. Vyšvihnu se na skálu a dopadnu už ve vlčím. Několika skoky doženu Nyskel a protáhnu se hned v závěsu za ní do horní jeskyně. Znovu mě to zasáhne jak bumerang. Mohutně se nadechnu a mám pocit, že se dusím.
Silenka.
Je všude kolem mě. Děvčátko s nelidskýma očima.
Ruth.
Pokousala ji, aby přežila.
Pokousala ji, aby zažila tohle.....
K tomuhle ji zachránila.

Navalí se mi a Nys mi uteče kamsi dopředu.
Motám se jak opilý po jeskyni a všechny ty hrůzy na mě padají jako kalný déšť.
Neodkázal jsem ji najít.
Vzdal jsem to.
Selhal jsem.
Zklamal jsem Silenku i Ruth a díky Nyskel skoro i zapomněl.
Jak jsem mohl zapomenout?

Vina mě dusí jako bahno.
Ztěžka se posadím vedle řetězu, který poutal Silenku ke skále a zdvihnu hlavu do výše.
Jeskyně rezonuje mým nářkem. Zoufalým a beznadějným.
Naříkám tak, jak naříkal Byrr a moje vytí naplňuje celou skálu protkanou chodbičkami.

Teprve pak veznu řetěz do zubů a udeřím s ním hněvivě o kámen.
Čas nářků skončil.
Definitivně.
Oči mi studeně září a já vyrážím za Nys.
Na povrch.

Melwin
8.12.2016
18:56:02
Ten polibek ve mně zadrnká na strunu vzrušení. Mý ruce se vydají na pouť po jejím těle. "Je tak neuvěřitelně hebká! Jak to dělá?!" bleskne mi znovu hlavou.

Na chvilku se nechám unýst, ale pak mi ta Tina přeci jen nedá. Tohle rozptýlení mi pomůže zkrotit vášně.

Pár nádechy se mi podaří znovu zklidnit tep a poslušně si zase lehnu na záda a nechám Coru, aby se ke mně přitiskla z boku. No, trochu jí i pomůžu svojí paží.

"Kousal?!" vyhrknu překvapeně. To mě vážně nenpadlo... před chvílí... proč bych to dělal?!

I když... něco divokýho se ve mně probudilo, to zase ne že ne...

Ardet! Už zase Ardet! Je jako vlezlej sopl - nalepí se a ne a ne se ho zbavit!

"A proč ho k tobě Minnie vůbec pustí?! Vždyť ti jde o život!" vyhrknu možná až příliš horlivě.

Nyskel
8.12.2016
18:42:46
Prohledávám píď za pídí, ale výsledek žádný. Je to zklamání, i když jsem nečekala nic světoborného.

Dotlapkám až k Terrymu a proměním se do lidského. Ve tváři mám jasně vepsáno, že žádný objev se nekonal.

Zavrtím hlavou. "Nic. Tedy nic, co by nás posunulo dál." vzdychnu.

Podívám se nahoru, k římse. "Měli bychom sebou hodit, ať se vrátíme co nejdřív."

Na nic nečekám, vklouznu opět do vlčího a vyrazím k římse a pak dál, na povrch.

Gunter
8.12.2016
15:37:44
Přikývnu a seskočím z posledního skaliska na dno jeskyně. Vydám se opačným směrem než Nyskel a prohledávám to tu stejným způsobem jako nahoře.
Moje prohlídka, i když důkladná, nic nepřinese. Zklamaně se zastavím u trůnu a počkám, až ke mně dojde.

"Cítím ji tu, to ano, ale slabě. Prošla tudy, ale kdy a za jakých okolností nedokážu určít. Překrývá to spousta cizích pachů. Nedokážu určit, jestli unikla tudy.
Jestli vůbec unikla."
Dodám zklamaně.
"Co ty? Jaký z toho máš pocit?"

Cora
8.12.2016
15:34:53
Řekne to tak opravdově, že se ve mně všecko zatetelí.
Takhle to maj normální holky? Tohle cejtěj, když je někdo pochválí?

Protože tam v Masce si na tohle nehrajeme. Slyšíme denně, jak jsme žádoucí, žhavý, jak nás chtěj....takový ty žvásty okolo.
Ale tohle je jiný. Je to opravdový a on to tak cítí. Vím to.
Říká mi to jako normální holce, protože mě jako takovou bere. Je příliš mladej a nevinnej, aby se na mě díval jako na štětku.
I když jí jsem.

Ten polibek to tak nějak i utvrdí. Opětuju ho bez zábran a s nadšením. I když se normálně se zákazníkama líbu nerada.
Jenže on není zákazník. Už bych si to měla přiznat.
Pootevřu ústa a ještě ten polibek prohloubím.

Když se od něj odpoutám, všimnu si, že se dívá na Tinu.
"Neboj, spí jak dudek. Jak jí nevzbudilo to naše řádění, nevzbudí ju už nic. Je utahaná. Ona hrozně nerada jezdí na koni. A navíc měla Půlkrysu docela ráda. Ráda s ním chodila." Vysvětlím a dodám.
"Já ho moc nemusela. Hrozně rád u toho kousal a to já dvakrát nemusím. Vždycky jsem byla samá modřina. Tině to ale nevadí. Má to ráda tvrdší. Vždycky si ji vybíraj takoví ti, co maj rádi násilí a ona to do jistý míry snese.
Proto mě vždycky překvapovalo, proč si Ardet nebral ji. Ale je nějakej umanutej."

Melwin
8.12.2016
14:34:18
Trochu se zamračím, když o sobě tak mluví. Je mi jasný, že to tak má. Ale nelíbí se mi to.

Zboží! To slovo mě doslova dráždí! Nebetyčně! Ale nechci vrčet na ni. Nemůže za to...

Přitsknu ji k sobě a šeptnu: "Nejen že mi tak připadáš, ty prostě jsi!" usměju se a pak ji dlouze políbím.

Tak nějak si připadám jako zloděj, který chce využít tuhle kouzelnou chvíli a ukrást si co nejvíc pro sebe. Kdo ví, kdy bude nějaké další........

Znovu se mi mihnou hlavou pochybnosti, co bude dál. Jak to bude dál...

"To za ní budu moct chodit každou noc?! Ale ona... bude muset... jestli by vůbec taky chtěla. A co by na to řekl pan Gunter a paní Minnie?! A Tina!" bleskne mi hlavou a na okamžik pootevřu jedno oko a zkontroluju Tinu v posteli.

Nyskel
8.12.2016
14:27:12
Na okamžik překvapeně zamrkám. Já tím svým "dolů" myslela úvaziště člunů, ale na druhou stranu... Teď, když už ví, co hledá, možná objevíme další stopu. A voda také nesahá všude, vždyť dole Silenku cítil. Byť slabě...

Já tolik odvahy jako Terry nemám. Tohle je jedna z mála věcí, kde na Vlčici spoléhám plně. Dolů tedy putuju ve vlčím. Ještě před tím Terrymu podám svíčku, protože v zubech bych ji rovně neudržela.

Sleduju mihotavý plamínek na stěnách před sebou a opatrně našlapuju. O to opatrněji, že minule jsem málem Terrymu skočila za krk, jak jsem to nemohla ubrzdit.

Dolní jeskyni najednou díky vlčímu zraku vidím v úplně jiném světle. Je ještě krásnější, než prve.

Změřím si Terryho zamyšleným a trochu zasněným pohledem. Tohle je vidět i ve Vlčí podobě. Já si totiž jako zakletá princezna připadám právě teď... A můj Vlčí strážce je tu se mnou.......

Potřepu huňatou hlavou. Tohle teď vážně není vhodné!

"Prošmejdím to támhle vlevo." ukážu čumákem na zadní část jeskyně. Je nepravděpodobné, že by se tam Silenka schovávala při útěku, ale jeden nikdy neví. Navíc já se takhle soustředit na pachy v lidském nedokážu, takže teď se mi otvírá úplně jiný prostor.

Cora
8.12.2016
14:16:32
Radostně se ušklíbnu a pro tu chvíli si povolím jen ty hezký vzpomínky.
"U nás to bylo zrovna tak! Taky jsme maso neměli moc často. O to víc nám chutnalo. Jen když se tátovi podařila nějaká obzvlášť dobrá zakázka, tak kupoval na oslavu maso nebo jitrničky nebo klobásky. Takže zvěřinu umím taky udělat.
Umím moc dobrej kančí guláš!"
Rozzářím se.
"Chutnal by ti!
A buchty taky! Jestli bych je teda ještě svedla."
Zaváhám trochu, protože jsem přece jen dlouho v kuchyni nebyla.

Otočí se a znovu si mě přitáhne.
Zavrtám se, abych ležela pohodlněji a když mě pochválí, překvapeně se na něho podívám.
"Nádherná?
Já....nevím....nikdy jsem si nepřipadala nádherná. Byla jsem ráda, že se mi trochu spravila postava a už nejsem tak vyhublá. Kvůli práci, víš....Musím mít dobrou postavu, abych se dobře prodávala. A taky je dobrý, že mám tak dlouhý vlasy.....aspoň holky to říkaj. A Min taky.
Min mi pomohla, víš. Když jsem přišla do Masky, nešel by se mnou ani žebrák s ulice....."
Přiznám zahanbeně.

"Ale nikdy by mě nenapadlo, že někomu můžu připadat nádherná. Dobrý zboží, to jo, ale nádherná? Fakt ti tak připadám?" Naléhám zvědavě.

Gunter
8.12.2016
14:08:55
Jsem rád, že souhlasí. Mám potřebu udělat co nejvíc. Co to jde. Takovou tu posedlost, zjistit víc. Ať už to bude bolet jakkoliv.

Podívám se na černou proláklinu, která vede dolů, do spodní jeskyně a nadechnu se.
"Dobře, nejdříve to prohledáme tam dole a pak se vrátíme sem, vyběhneme na povrch a prohledáme pobřeží a to místo, kde jsou ukotvené čluny. Na pobřeží se rozdělíme, ať obsáhneme co největší část."

Pohnu se dopředu a nejdřív se chci proměnit, ale nakonec se rozhodnu, že tam dolů půjdu jako člověk.
Protáhnu se úzkou štěrbinou na nejširším místě jeskyně a soukám se dál. Je úzká a plná ostrých kamenů, ale jde to. Celý poškrábaný vylezu na druhé straně, na tenké skalní římse. Dole pode mnou je Deineřina jeskyně.

Opatrně sestupuji po přírodních skalnatých schodech dolů a rohlížím se po klenutém stropu spodní síně. Je v ní opravdu něco královského.
Dóm skalnatého chrámu.
Otočím se na Nys a měkce se usměji. Nebo se o to aspoň snažím. Čelisti mám pořád ztuhlé hrůzou.

"Nedivím se, že na Dein ta jeskyně tak působí. Je to romantická duše a tady dole, v tichu, které ruší jen šplouchání mořských vln, se musí cítit jako zakletá princezna.
S věrným vlčím strážce po boku."
Ušklíbnu se a napadne mě, jestli ta jejich nesmělá utajovaná láska, vznila právě tady.

Melwin
8.12.2016
13:25:50
Bezděky se usměju. Tohle naše povídání je najednou tak nějak úplně jinde, než bylo... mno... před půl hodinou? Vlastně ani nevím, kolik je hodin. A je mi to úplně šumák.

Taky se mi líbí, jak mi kreslí prstem po hrudníku. Je to takový důvěrný. A taky to trochu lechtá.

Natáhnu krk a dám jí pusu do vlasů. Jen tak...

Tentokrát se zasním já...

"No, já vlastně snim kde co. Nikdy jsem nemohl bejt moc vybíravej. K vopravdický kuchyni jsem přičuchnul až v Pírku. U nás doma se totiž vařilo pořád to samý - hrách, placky, kroupy, kaše... pořád dokola. Maso jen málokdy. Většinou když slepice přestala nýst nebo byl nějakej zvláštní důvod. A to bejvalo vlastně jen párkrát do roka..." přemítám v duchu.

"V Pírku to bylo jiný. Eve byla vyhlášená kuchařka široko daleko. Uměla skvěle udělat zvěřinu, který bylo všude okolo habaděj. Taky výborně pekla. Však to ochutnala i Nyskel, když se tam s Terrym stavovali po cestě do hor..." vzpomenu si. A je to už tak příííšerně dávno!

"Nejradějc ze zvěřiny mám asi divočáka. Je to takový... hutný maso, víš? Ale spokojim se s málem. Já vůbec nejsem náročnej..." ujistím ji. "A takový buchty, to bych si dal líbit! Povidlový!" zamlaskám nahlas.

Znovu si ji přitisknu blíž. Nějak se toho nemůžu nabažit. Je to tak jiný, když se ke mně tiskne nahatá... To, jak je hebká a jak hřeje...

vyndám ruku zpoza hlavy a natáhnu se k ní. Přetočím se na bok a chytím ji pořádně do náruče. Je to tak přirozený, jako že dejchám.

"Víš, že seš nádherná?" zašeptám jí do ucha a lehce ho políbím.

Jasně, že to ví, ale myslim, že když jí to budu říkat znovu a znovu, nic tím nezkazím.

Nyskel
8.12.2016
13:15:18
Připadám si až zoufale k ničemu!

Jeho pátrací strategie mi přijdou dobré všechny. No... dobré... já vlastně nevím, co je dobré. Nejsem stopař a Vlčice si dokáže poradit tak akorát s vysokou nebo zajícem. Nikdy jsem po ní nechtěla, aby hledala utopené holčičky...

Utrápeně pokrčím rameny.

"Když už jsme venku, můžeme se proběhnout tam a zpátky. Rozdělíme se, bude to rychlejší. Já její pach už teď taky neminu..." usměju se smutně.

"A pak můžeme ještě seběhnout dolů. Moc by nám to zabrat nemělo. Pokud se dostala ven, šla určitě nejkratší cestou..." Možná nechtěně dám důraz na to "pokud", ale potřebuju Tonyho naděje trochu zchladit. Jinak ten pád bude ještě horší...
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.