abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Icarium
14.6.2017
21:03:10
Alex nás posílá pryč, ale samozřejmě na to nikdo nereaguje. Chci mu na jeho hrdinství něco říct, avšak už se k tomu nedostanu, obr se pohne. Na nic nečekám a šíp si to namíří přímo na hrudník onoho válečníka.

Vše se seběhne rychle, až příliš rychle. Přede mnou se objeví voják s mečem, já upustím luk a kotoulem se pokusím vyhnout jeho úderu. V tom je všude kolem nás mlha. "Co je zas tohle proboha..."

Na přemýšlení nemám čas. Vyhoupnu se zpátky na nohy a tasím meč.

"Kruppe, uteč."

Zpod vesty vyběhne krysa, sleze ze mě a namíří si to směrem mimo šarvátku. Rychle zhodnotím situaci a pustím se do boje s případným nepřítelem.

Mar-Dol
14.6.2017
2:08:46
Když vidím, že se objevují vojáci, vytáhnu svůj tesák a čekám, kdy se nějaký objeví u mně.

Jakmile zjistím, že se neobjeví žádný bezprostředně blízko, čekám na vhodný okamžik, kdy nudu moc pomoci někomu jinému. Buď tesákem, nebo kouzlem z prstenů.

Alzan
14.6.2017
2:06:41
Do boje neplánuji zapojit. Alespoň ne, pokud to nebude nezbytně nutné. Se zraněným ramenem nemůžu řádně gestikulovat a kouzlení je tedy značně náročné.

Do boje se však vrhne kostěj. Pokud se objeví voják před ním, pomůže mu s ním ghůl a přízrak. Pokud přede mnou, neb kostěj není svébytná osoba, vrhne se na něj ghůl i přízrak a já se bráním co mi zdraví dovolí, zatímco kostěj pokračuje na neznámého.

Žira
12.6.2017
21:19:47
Na otázky nám neznámý odpověděl a Alexander se rozhodl jedna. Když říká, ať se nezapojujeme, pouze se ušklíbnu. "To určitě. A ty si celou tu srandu užiješ sám." Řeknu a chci se rovnou vrhnout po obrovi, když se přede mnou objeví voják. "Jen jeden voják? To jako fakt? Tenhle týpek ale určitě ví, co dělá, hlavně nepodcenit."

Pořádně se rozmáchnu štítem a pokusím se vojáka srazit na zem a ještě bodnout, pokud mi toto vyjde, rovnou se vrhám na pomoc Alexanderovi, který zrovna zmizel v oblaku dýmu.

Anglino
12.6.2017
19:18:47
Poslouchám a stejně nerozumím tomu o čem se tady mluví. Proto promluvím na toho obra.

"Narážíš na to, že někteří mají před námi tajemství. Pokud je to tajemství, které nás ohrožuje, řekneš nám je nebo jsou to jen plané tlachy, aby jsi nás rozeštval?

Utvořili jsme tuto skupinu, abychom společně splnili úkol a proto musíme držet při sobě. Necouvnu z boje barbar nikdy neutíká z boje."


Udělám dva kroky dopředu s mečem přichystaným k boji. V tom se přede mnou zhmotní ozbrojenec. Bez okolků jej s bojovým řevem napadnu mečem.

Karolina
12.6.2017
19:00:33
Seskočím z koně a postavím se tak, abych nestála rovnou za Anglinem, ale sice za ním, jen vedle. Vezmu si svou hůl a postavím se do pevného postoje. Pak rychle něco zašeptám a pokud kouzlo vyjde, začnou kolem mě kolovat plamínky, které by popálily každého útočníka, který by se mě snažil zasáhnout zbraní na blízko.

Na vojáka, který se přede mnou taky zjevil, se pokusím zakouzlit pavučinu, která, když to vyjde se na něj přilepí a znesnadní mu pohyb. Avšak, kdyby nešlo kouzlit, protože ten obr jak se zdá, vcucává do sebe všechnu energii, tak bych musela použít svůj meč.

Mezitím se Alex snaží nás všechny zachránit, což je hloupost podle mě. Ten obr přece nenechá po sobě svědky, řekla bych. Kouřovou clonu, kterou Alex vytvoří ignoruji, jsem od něj doufám dostatečně daleko. Merysol se snaží obra ukecat, což se nejspíš taky mine účinkem. Ach jo, rychle kouknu po ostatních, jak jsou na tom.

" Pochybuju, že by zloduch dodržel svoje slovo a nechal nás na pokoji. I tak mu rozhodně nemůžeme dovolit, aby nám sebral Alexe. Já se budu snažit ho bránit, i když on je takový uzavřený a odtažitý. Jednou patří k nám a tečka!"

Merysol
12.6.2017
18:36:00

Naše společnost se konečně rozmluví a z jeho slov mne dost mrazí. Jsem si vědomá toho, že silou na něj určitě jít nemůžeme...Alexander se mezi tím vrhnul na jistou smrt.

"STÁT!" křiknu a doufám, že k ničemu nedojde.

Alexi, ty palice dubová...

"Dobrá. Můžeš zabít Alexe. Ale nech nás nejdříve splnit náš úkol. To je fér, ne? "

Mlčky doufm, že neví nic o našich úmyslech a pokud by mi tohle spolknul, Alexander možná dřív obejme smrt v iné situaci...a nebo stihne zemřít přirozeně...

Šílený plán s mečem...

Alexander
12.6.2017
17:28:13
Stojím ve svém postavení, a poslouchám, jak ostatní se přidávají na mojí stranu. Tedy alespoň slovně. Upřímně mě znervózňují stejnou měrou jako ten, kdo stojí přede mnou. "Přátelství? Oddanost? Vždyť snad neví víc jak moje jméno? Myslí to vážně? Snaží se mu nahnat strach?" uvažuji do doby, než opět promluví onen kolos.

Ani já nedokážu zakrýt náhlé překvapení, které se mi objeví v očích, když zaslechnu jeho odpověď, a na vteřinu křečovitě sevřu jílec meče, než udělám dvě salta stranou, abych se oddálil od naší skupinky, načež před sebou opět udělám půlkruh, a postavím se do svého postavení. "Nikdo se nezapojujte. Radši byste měli jít. Tohle není normální nepřítel.. Je odst možné že se jeho slova vyplní.. " povídám, ale navzdory slovům se stále tvářím stejně. Jen na první dvě věty dám větší důraz.

Jakmile se na mě rozeběhne, jedním pohybem cuknu dopředu mečem, takže po něm hodím uvolněnou pochvu, a sám se skrčím, načež se mu seknu po noze s účelem mu jí oddělit od těla, ale ať už je výsledek jakýkoliv, okamžitě se kotoulem snažím dostat z jeho dosahu, popřípadě vyhnout se přitom jeho meči. A v další vteřině zahalí okolí do osmi metrů mlha.

Pán Jeskyně
11.6.2017
22:02:40
Maskovaný obr nehnutě stojí, mečem stále míří na Alexe, ale neútočí. Místo toho se pod jeho přilbou ozve opět ten vysoký a strašidelný hlas. "Nikdo mě nezavázal mlčenlivostí. Není tajemstvím, že na Nebesích pekla máš stále nějaké nepřátele. Všichni se neztotožnili s názorem mistra Itiana, že nejsi pro Nebe nebezpečný. Nechtěli na tebe posílat své lidi, proto si najali mě. Věděli, že jsi dobrý a s lidmi, kteří se za tebe postaví, nechtěli plýtvat vlastními zdroji."

Když se ptá Merysol, zakuklenec se ani nehne, stále nespustí oči ani špičku meče z Alexandera. "Jeho smrt je nevyhnutelná. Já jsem zástupce rasy hinge varas a ti vždy splní dané slovo."

Jakmile promluví Icarium, ozve se neveselý, děsivý smích. "Mě se nemůžete rovnat. Nemůžete porazit mou moc. Simplica jste také neporazili vy, vím to. Sleduji Vás od té doby, co jste odešli s Beörských hor."

Na Žiřina slova reaguje prostě. "Vše na co se ptáš, již bylo zodpovězeno." Zato když opět promluví Merysol, odpoví plnohodnotně. "Moudrá slova, neměli byste se pouštět do bitvy se mnou, nemůžete nikdy vyhrát. Přesto ti nemohu, a ani nechci, vyhovět. Alexander dnes zemře, to je nevyhnutelné. Na Vás je to, zda zemřete s ním nebo ne."

Na Anglinova slova hinge varas odpoví: "Tak tedy zemřeš s ním. Ale co o něm víš? Máte mezi sebou lidi, kteří před Vámi mají tajemství. Jaké tajemství asi skrývá tento klerik? A co tají tato sličná zrzka? A co asi značí tetování na zádech této černošky?" Říká a postupně ukazuje špičkou meče na Ragnara, Merysol a Žiru, podle toho o kom zrovna mluví.

A poté to začne. Obloha potemní ještě víc, slyšíte pouze chrčivé dýchání, ještě více se ochladí a poslední zbytky jakékoliv naděje, štěstí či radosti jsou odsáty. Nepřítel zamíří směrem k Alexanderovi a útočí. Před každým, kdo by chtěl Alexanderovi pomoci, se objeví voják s mečem a také útočí.

Mar-Dol
9.6.2017
20:38:24
První noc probíhá v klidu, stejně jako další dny a noci. Během dne se snažím navázat kontakt s ostatními členy družiny a trochu je poznat. Teda s těmi, kteří mě přijali. Což jsou, jestli se nepletu, všichni až na Merysol, Alexandra a Zar´farra (Ti mě jaksi ignorovali).

Devátý den se však začne něco dít a už tak nepříjemné prostředí se ještě zhorší. Kůň mě shodí, naštěstí bez následků. A přichází nějaká postava, která chce zabít Alexandra.

K Alzanově poznámce o tom, že není od Simplica jen dodám: "A není ani od Saldebaara. Alespoň před pár dny nebyl a není to ani démon, kterého by mezi tím povolal."

Jednání nechám na ostatních, kteří se toho už chopili. Navíc Alexe v podstatě vůbec neznám, tak nevím, jaké má s kým spory. Připravím si prsteny a čekám, co se bude dít dál...

Alzan
9.6.2017
20:28:07
Cesta dále probíhá bez větších potíží. Je to příjemná změna. Až na tu zimu... V noci jedeme, po nocích studuji Simplicův deník. Z chronologie jsem teď zavítal na magické předměty a artefakty, ve snaze najít tam něco o meči, soškách nebo tom, co by mohlo být v bludišti, kam míříme.

Někteří z nás mají velmi neklidné spaní. Asi divoké sny. Pokud se probudí v době kdy nespím, jen je uklidním, že se jim něco zdálo.

Jak tomu tak bývá, tak klid nevydrží věčně a devátý den se něco začne dít. Chlad. Mráz. Smrt. Pocit beznaděje. O tom jsem už četl. Ale co by takový tvor dělal zde? A proč by útočil na skupinu jako je naše?" Už se chystám něco říct, když v tom se můj kůň vzepne na zadní, shodí mě a já se spadnu ramenem na kámen.

Vykřiknu bolestí. Ačkoli zima z části otupila cit, i tak to bolí. Aspoň to sníh hned chladí. Přijde ke mně Icarium a pomůže mi na nohy. "Chodit můžu. S rukou to bude horší. Něco tam hrozně křuplo. Zar nebo Ragnar to určitě srovnají." Celou dobu od pádu se snažím rukou nehýbat.

Chci se na ně otočit, když v tom se na obzoru objeví postava a míří k nám. "To není Simplicův pomocník. Tedy alespoň ne nemrtvý." Zareaguji na Icaria. A není to ani mozkomor, jak jsem si myslel. Dodám pro sebe.

Nově příchozí chce Alexandra. Pomalu ale jistě se schyluje k boji. Trošku se vzdálím abych nepřekážel, s tou rukou byl byl ke škodě ještě víc než normálně, a počkám, co bude dál.

Pokud dojde k boji, je jen jeden, tudíž kolem něj moc prostoru nebude. Proto se bezprostředně k boji připraví jen kostěj: zhmotní si meč a štít. Přízraka a ghůla nechám v druhé linii.

Zar´farro
9.6.2017
10:47:06
Je to tu divné. Cítím se tu nesvůj. Cítím tu zkaženost a nepřírodní změnu.

Ohoho, tady si někdo vyhrál ... to muse lo být silný wúdú toto.
Spíš zašeptám, než abych mluvil.

Fleggy nepřekvapil, a zůstal klidný, jako vždy. I to mi přijde trochu podivné, jelikož když minule viděl zombie a oheň, nedokázal jsem ho zastavit.

Pak se seběhne scénka s útokem na Alexandra.
Když zaslechnu, že si někdo s naším mistrem dokonalým chce vyřídit účty, pokrčím rameny.

Ostatní už zaujímají pozice, já vezmu za uzdu a dám jim prostor.
Vidím to tak na 10 -15 metrů mezeru.
Tam se opřu o sedlo a počkám jak se toto vyvrbí. Stejnak jako healer se do boje nehrnu, tak nemá cenu to nějak řešit.

Anglino
8.6.2017
21:12:15
"Do háje zase nějaký magií nabitý obr. Rozhodně mi strach nenažene, Alexandra by chtěl to ať si nechá zajít chuť."

Podívám se na své druhy jak trpí tím do morku kostí pronikajícím chladem. Ten nepřirozený chlad zřejmě pochází od té postavy.
Otočím se k ostatním a pronesu.

"Alexander patří k nám a já jej neopustím. Můj meč se postaví za něj."

Postoupím před Karolinku, abych jí chránil a nechal jí prostor pro její způsob boje. Jsem připraven tasit meč.

Karolina
8.6.2017
12:27:20
" Opravdu je nutné se do toho plést? Vždyť ještě ani nevím, o co jde. Jasně, chápu Žiru, je to naše velitelka, i když ten ... chlap?, ten to neví, že jo. Každopádně já se mluvit, zatím, nechystám. Což neznamená, že se nepřipravím."

Maličko couvnu, nedbajíc na to, že si o mě můžou myslet, že jsem strašpytel. Jenomže já vím, proč to dělám, potřebuji kolem sebe trochu prostoru a taky mít aspoň trochu přehled o situaci. Kouknu kolem, jestli se někde neobjevil Reg. Prozatím ho nikde nevidím, ale pevně věřím, že není daleko a v případě boje nám taky pomůže. Pak už jen sedím vzpřímeně v sedle, ruku položenou na své holi, abych ji mohla okamžitě použít.

Merysol
8.6.2017
11:15:40

Podařilo se mi trochu zkrotit záchvat dusivého kašle, částečně i díky Bartovi, který do mě drcnul hlavou a to mne donutilo se narovnat.

Vzduchem prolétli otázky, Andy si chtěl hrát na hrdinu a Žira se ho také rozhodla bránit. Co když Alexander něco provedl a dohnala ho jen spravedlnost?

“Nemyslím si, že bychom se teď měli pouštět do nějaké bitvy. Tím spíš, když máme úkol. A nesmíme selhat. “ zašeptala jsem. Těžko říct, jestli mě někdo slyšel, ten záchvat kašle mi zhoršil schopnost mluvit, nemluvě o všudypřítomném chladu.

“Nemůžete sem jen tak přijít a myslet si, že vám jen tak Alexe dáme. Potřebujeme ho, je to náš přítel a zavázal se, že něco splní.“
 

Žira
6.6.2017
20:43:36
Posledních pár dnů se nedělo nic zajímavého, přesto se na mnoha projevuje únava. Je mi jasné, čím to je. "Pokud ostatní mají noční můry jako já, není divu, že vypadají tak, jak vypadají." Zatím se mi daří předstírat, že jsem v pořádku a vyspalá, ale ti všímavější si jistě mohli všimnout, že tomu tak úplně není.

Jakmile se devátý den začne dít něco divného, okamžitě tasím meč. Hned, jak začnu pociťovat ten nepřirozený chlad, hned jak na obzoru spatřím černou tečku, jsem připravena k boji. Nervy mám na pochodu, přesto se snažím uklidnit.

Neznámý zajistí, že se všichni začneme propadat do hluboké deprese, zoufalství a beznaděje. "Kurva bojuj s tím holka. Nenech se ovládnout, jsou to jen nějaký pitomý kouzla! Vzpomínej na něco veselého a šťastného!..... Ale na co? Copak jsem něco takového zažila? Nysilo! Zemřel, nedokázala jsem ho ochránit!" Na mé tváři je vidět, že bojuji sama se sebou.

Pak velký neznámý říká, že jde po Alexanderovi. To, jak to řekl... "Sakra, to mi něco připomíná. Má jasný cíl, jde po Alexovi, ostatní ho nezajímají. Je to nájemný vrah. Rozhodně to není člověk, ani žádná jiná rasa, kterou známe. Je silně magicky nadaný." TjišŤuji, že jakmile začnu uvažovat, zoufalství polevuje a pomalu se i začínám soustředit na nepřítele a na tom, jak ho zabít.

Otázky již byly vyřčeny, přesto se také zeptám, abych oddálila boj a já se stihla hodit do pohody. "Takže ty chceš Alexandera a po nás chceš, abychom tě nechali ho jen tak zabít. Jelikož určitě nejsi blbej, jistě víš, že kamaráda nenecháme zavraždit. Ale předtím bys nám mohl říct, co jsi zač. Ať se před smrtí poučíme, co říkáš?" Zatímco mluvím, volnou rukou si rozváži pytlík s přilbou, poté si připravím i štít. Že dojde k boji je jisté, to víme všichni, nemá smysl před tím utíkat, raději se připravit.

Icarium
6.6.2017
12:32:22
"Už je to nějakých deset dní od té naší neshody se Simplicem a ty noční můry nechtějí stále přestat a teď se to ještě zhoršuje, tohle už nevydržím moc dlouho." Za posledních pár dní se dokonce moje noční můry vystupňovaly natolik, že mi stačí zavřít oči a už cítím to zoufalství. Stále dokola vidím tu jednu scénu, vidím jí umírat, znovu a znovu.

Koukám do vyhasínajícího ohně a čekám, až se ostatní vzbudí, když v tom mi to dojde. "Vždyť já ji nemohl vidět umřít, já tam nebyl a o to je to možná ještě horší, nemohl jsem jí pomoct..."

Z pochmurných myšlenek mě vytrhne Žira, která zrovna vstává a jde nachystat kávu. Kývnu ji na pozdrav a kouknu po ostatních. Většina se převaluje, mluví ze spaní a tak podobně, nikdo nespí klidně.

Zanedlouho se probudí celá naše skupinka a můžeme se vydat dál. Cesta je vcelku klidná, ale nikdo nevypadá moc nadšeně. Většina se cítí asi jako já - nedostatek spánku, vyčerpání jak po fyzické tak psychické stránce a s tím spojená neustálá bolest hlavy.

Už může být poledne, když v tom to začne. Nejdříve se rapidně ochladí a začne fučet mrazivý vítr. Kruppe se probudí a začne pištět.

"Lidi, tohle se mi nelíbí, jak řiká Merysol, pojďte odtud pryč. Koukněte kolem sebe, všechno je mrtvý, to není v pořádku..."

Ani nedořeknu větu a splaší se koně. Já to nějak ustojím, ale Alzan s Alexandrem letí k zemi. Alexandr dopadne lehce, ale nekromant sebou práskne o zem a nevypadá to vůbec dobře.

Seskočím z koně a dojdu k ležícímu Alzanovi. "Jak jsi na tom? Můžeš chodit? Máš něco zlomenýho?"

Když pomáhám Alzanovi, všimnu si, že všichni koukají jedním směrem někam do dálky. Ohlédnu se uvidím to. Pomalu se k nám přibližuje obrovská bytost v černé zbroji.

"Lidi, myslim, že Simplicus za náma poslal nějakýho svýho kamaráda..."

Na nic nečekám, z koně sundám luk, napnu tětivu, založím šíp a čekám, co se bude dít dál. Nejsem zrovna v dobré kondici, jsem unavený, vidím trochu rozostřeně, ale do takhle velké potvory se určitě trefím, bude to jako střílet do vrat stodoly. Bytost se zastaví několik metrů od nás, tasí meč a promluví.

"Jestli sis toho nevšiml, jsme v přesile a před pár dny jsme zahnali i Simplica, takže to radši otoč, dokud máš čas." Snažím se mluvit jistě, i když pod vestou cítím i v téhle zimě pot, ale doufám, že to s tím Simplicem by ho mohlo aspoň trochu rozhodit, i když to není tak docela pravda.

Luk mám připravený a čekám, co se bude dít dál a kdyby se náhodou cizinec v černém pohnul, okamžitě na něj vystřelím.

Karolina
6.6.2017
10:09:07
Cesta se zdá až nějak moc klidná, přesto se cítím unaveně, jsem bez nálady a moc toho nenamluvím. Ráno se budím nevyspalá, nevrlá až vyděšená. Nějak prostě nemůžu spát. Několikrát za noc se budím hrůzou a když znovu upadnu do spánku, přehazuji se ze strany na stranu. Jindy usměvavé ráno, je sice pro mě zamračené, ale je to vysvobozením z nočních můr.

Naštěstí se Hel drží stále uprostřed skupiny a tak si alespoň přes den chvilkami zdřímnu. Vím, že kvalitní spánek to nenahradí, ale cítím se pak trochu líp. Jenomže dneska je to nějaké jiné. Po snídani, o kterou se jako vždycky postarala velitelka, jsme sbalili tábor a vydali se dál.

Těšila jsem se, že se opět trošku prospím, jenomže dnes mi to souzeno nejspíš nebude. Postupně vyndavám další a další kousky oblečení. Už mám na sobě téměř všechno, dokonce i rukávník jsem vytáhla. Přesto se mi zdá, že je mi taková zima, jako kdybych ležela nahá na ledu. Docela mě to probralo z letargie a donutilo zkoumat, o co vlastně jde.

Tohle není přirozené, takové prudké ochlazení. Dokonce i zvířata se chovají divně. Rex chvíli běžel s námi, uši sklopené a oháňku staženou strachy. Pak se na mě podíval, zavrčel něco tak temně, že jsem se až lekla. Vzápětí se rozeběhnul pryč od nás. I Hel, stejně jako ostatní koně byla hodně neklidná. To už jsem dávno byla ve střehu. Krajina kolem nás se zdá být zmrzlá, skoro mrtvá. Stromy mají místo větví jen pahýly, o zelených lístečcích si mohou nechat leda zdát. Cítím ve vzduchu magii, což se dalo očekávat.

" To není možné, že by nás Simplicus tak rychle dohnal. Nebo snad ... dokonce, že by nás překvapil z druhé strany? Ne, to se mi zdá, už začínám z těch nočních můr blbnout i ve dne?!? Jenomže co to tedy je, určitě tam něco je! Pohybuje se to rychle a našim směrem. Zdá se mi to nebo ne, ono to snad vysává krajinu kolem, tedy její barvy a čím je blíž, tím je jasnější, že to zvíře není. Kdo to je? Simplicus ne, nebo je to jen nějaké jeho nové převtělení?"

Kroll!? Je obrovský, celý v černém a jeho aura je možná nekromantská. Ohlédnu se na Alzana. Nějaký "kamarádíček" snad? Jenomže postava mě vzápětí vyvede z omylu. O Alzana mu nejde, jde mu o někoho úplně jiného. Oči se mi rozšíří překvapením.

" Alexander?"

Merysol
6.6.2017
9:48:07

Noc proběhla celkem klidně. U ohně bylo poměrně teplo, ty tři stěny nám poskytly celkem slušné závětří a ráno jsme se mohli najíst a v klidu vyrazit dál.

Bohužel jsem večer co večer chodila spát dříve a ještě dříve se probouzela. Noční můry. Noc co noc. Jakmile jsem se probudila, už jsem strachy neusnula. Začalo se mi to velmi pomalu vpisovat do tváře a časem došla i únava přes den. Byla jsem ráda, že je klid, protože bych asi teď nebyla schopná boje.

Několik dní byl klid a já už v koutku duše naivně začínala doufat, že možná bude ještě chvilku klid a začínala jsem ztrácet na ostražitosti. A sem tam usnula na koni.

Až do devátého dne. Ráno bylo do teď jako každé. Snídaně, velký hrnek silné ranní kávy od Žiry, který mě stejně neměl šanci udržet bdělou celý den a hurá na cestu.

Uběhlo pár hodin a něco se začalo dít. Vzduch byl studenější, měla jsem pocit, že vše kolem tmavne. Ze začátku jsem si myslela, že mě jen takhle začíná zmáhat únava, ale pak jsem se rozhlédla po ostatních a zjistila, že nejsem jediná, koho začíná přemáhat tento pocit.

Studený vzduch, který se mi dostal do plic, mě začal dusit a já díky úpornému kašli začínala ztrácet i ten zbytek sil.

“Pojeďme pryč..“ zašeptala jsem  a během chvilky se splašily koně. Děsila jsem se toho, co mělo přijít, naše zvířata se začala plašit anebo se schovávat. Bart tryskem skočil ke mně do klína a třásl se jako osika. Nechápala jsem, co se děje.

Brzo se objevil původce celé téhle zimy. S hrůzou jsem vzhlížela na postavu, která před nás předstoupila a začala mluvit. Trochu roztěkaně jsme se dívala po ostatních, dokud neukázal na jednoho z nás. Alex?

“Proč má zemřít? Kdo vůbec jsi?“
vysoukala jsem ze sebe dvě věty a snažila se bránit dalším záchvatům kašle.

Alexander
5.6.2017
23:48:53
Po rozhodnutí tedy vyrážíme směr bludiště. Cesta je dlouhá, ale nijak zvlášť náročná. Tedy nezdá se tak, ale já jsem snad ještě zamlklejší než obvykle.
Když dostanu práci, například večer, tak jí zkrátka splním. Nic víc, nic méně. Jím, cestuji, odpočívám stejně jako ostatní. Ale chtě nechtě se mi po pár dnech pod očima objeví lehce tmavší místa. Nic vážného, ale celé mé "zdravé" vzezření tak nějak... Chřadne. Dokonce si odpouštím jeden, a někdy i oba běhy, i když na rozhýbání a raní rozcvičku nezanedbávám.

Ale situace se každým dalším dnem lehce, avšak nepopiratelně zhoršuje. Až jednoho dne skutečně vyvrcholí...

Chlad je jedna z věcí, proti které se brání skutečně obtížně. Můžete trénovat, aby jste ho byli schopni ignorovat psychicky, ale fyzicky se na vás stejně podepíše. Proto je nutné mít dobré oblečení... Ovšem skutečný problém nastává tehdy, když ani to nepomáhá.

Zamračím se, upravím si jak límeček, jenž mi kryje tvář jako šátek, tak samotnou šálu. Snažím se pomalu dýchat ústy a vydechovat nosem, ale stejně to nepomáhá. Přitisknu se blíže ke koni. "Nesnáším zimu.. I když jsou dobře vidět stopy, nebo naopak zapadají.. Ale oboje může být stejně tak prospěšné, jako neužitečné..." pak se na chvíli zarazím, což stejně nejde poznat, jelikož vedu jen monolog v myšlenkách. "Hmm... Nesnášet.. Kdy jsem nabyl pocit že smím něco nesnášet? Něco cítit... Kolik let už tomu bude..." na chvíli se oddám vzpomínkám.

A pak se to stane. Velké finále stávajících zhoršujících se podmínek. Prvně splašený kůň. Nic vážného, stačí včas seskočit. Na koni stejně nemám žádné zavazadlo, jelikož mám jen jeden batoh, a ten jsem si da na záda jako obranu proti chladu. Ale než stihnu popřemýšlet, jak splašené zvíře uklidnit, objeví se v horizontu tečka. A ta se blíží. A cítím že nevěští nic dobrého.

Zanedlouho už je skutečně u nás, a začne mluvit. Jelikož nespěchá, nespěchám též. Odložím si batoh, a očarovanou katanu si přesunu k pasu poté, co jí odepnu z popruhu."Tohle není shoda náhod.. To nebude jen tak nějaký vrah, co by na nás náhodou narazil.. Zrovna v tuhle chvíli.. Zatraceně.." Přemýšlím, zatímco zavírám a opět otevírám prsty pravé ruky, abych do nich dostal cit. V jedné ruce držím pochvu, v druhé samotné madlo, připraven během mžiknutí oka obnažit čepel. "Nejsi prvním, kdo něco takového prohlásil... I když tolik jich taky nebylo... Většina se snažila prvně zaútočit, protože si mysleli že pak mají lepší šance.. Jejich první slova pak byla prošení o život... " povím navenek klidně, mezitím co pomocí pochvy udělám metr a půl přede mnou půlkruh. Nejspíše se to zdá jen jako nějaká drsňácká přetvářka, ale ve skutečnosti mi to pomáhá odlišit vzdálenosti v tomhle jednotvárném bílém prostředí, jelikož se necítím v plné kondici, a až moc dobře vím, že špatný odhad půl palce může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Často jsem toho rozdílu sám využíval.

"Dozvím se alespoň kdo tě poslal? Či máš osobní touhu zbavit mě života?" vyptávám se dál, když se opět postavím do mírně přikrčené pozice. Náhodnému kolemjdoucímu připadá můj hlas možná mírně znuděný, ale ti, jenž semnou cestují od samého začátku, jsou schopni zaslechnout podtón lehké, ale delší únavy, pokud by se na něj měli čas zaměřit. Jako u člověka, který se rozseděl u krbu, a teď se má zvedat s vidinou třídenního pochodu chladem.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.