abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Cora
5.1.2017
20:55:45
Vděčně se na Mela zatlemím. Fakt nezklamal. A zdá se, že Dein nevadí, že to o ní ví. Spíš se jí ulevilo a je nadšená, že ji přizvukuje.
Fajn. V to jsem doufala.

"Mel má pravdu. Pro Sotera to byl nejspíš šok. Víš, možná si myslel, že máš zájem o toho panáka Varnavyho a teď je vyvedenej z míry, že se ti líbí někdo jinej.
Třeba počítal, že si ho vezmeš.
Musíš ho to nechat rozdejchat. Sot není starej Felton, určitě tě k ničemu nutit nebude."
Kuju železo, dokud je žhavý i když si zrovna tímhle vůbec jistá nejsem.
Ale co, důležitý je, aby přestala žhavit a uklidnila se.

"Byrr se vrátí, jen potřebuje trochu upustit páru, jestli se pohádali." Dodám a zvědavě natočím hlavu, co Melovi odpoví.
Taky by mě zajímalo, jak to prasklo.

"Tys mu to řekla?" Pobídnu ji.
"Řekla jsi mu, že se ti líbí někdo jinej, než Varnavy?"

Gunter
5.1.2017
20:51:19
Zavrtím krátce hlavou a usměji se.
"Ne, nemyslím si to. Ŕekl bych, že Byrr má nějaký svůj problém. A pořádně vážný, podle tempa, které nasadil. A nedivil bych se, kdyby vtom byla nějak zapletená Deinera a to co říkal Mel." Vydechnu raději ve vlčím a pak už se soustředím na Vlka klouzajícího po kamenitém srázu dolů.

Je nejen rozčilený. Je i pořádně rozzuřený a šíří kolem sebe varovné signály.
I ke mně. A to se považuji za jeho přítele. Nebo jsem se aspoň domníval, že jsme přátelé.
Tiše vyčkávám, až se uklidní a promění.
Trvá to poměrně dlouho a já se nutím co do největšího klidu, jak to jen jde.
Snažím se kolem sebe šířit vyrovnanost a naprostý klid jako konejšivý oblak.
Zabírá to u zvířat a zabírá to i u Vlků. Podstatu máme stejnou.

Konečně na mě Byrr přestane cenit zuby a já jemně stisknu ruku Nyskel stojící za mnou.
Teď už by to mohlo být dobré.
Mění se....


Mohutný vousáč se otřepe a odhodí z čela husté vlasy. Uvolněně se usměju.
Vlídně, přátelsky. Jsme přece přátelé, ať už se stalo cokoliv.

"Vydali jsme se trochu provětrat kožichy. Je to už dlouho, co přetrváváme v lidské podobě, a tak trochu se nám stýskalo po pořádném proběhnutí.
A ty?
Jsi rozrušený. Kdo tě naštval, Byrre? Nebo taky jen provětráváš kožich?"
Zeptám se opatrně a znovu jemně stisknu Nyskel ruku. Její ženská jemná dipolomacie by mohla pomoci.

Vlk
5.1.2017
20:44:11
Obrovský šedočerný vlk doklouže na mohutných tlapách až k vám a smykem zabrzdí těsně před Gunterem tyčícím se nad Nyskel a tvořícím hradbu mezi ním a dívkou.
Gunterovu tvář zasáhne sprška drobných kamínků a vk zaboří tlapy co nejhlouběji, aby přestal klouzat a zastavil se.

Boky se mu mohutně zdvihají a zase klesají, zuby má obnažené a oči mu žlutě blýskají do tmy.
Konečně se úplně zastaví a vyklene zježený hřbet. Chvíli tak stojí, tlapy široce roztažené, hlavu předsunutou dopředu a upřeně hledí před sebe. Tam, kde by za normálních okolností byla Gunterova hlava. Pokud by byl Vlk. Teprve po chvíli uvolní trochu postoj a vzhlédne.

Krátce varovně zavrčí a když mu neodpoví žádná agrese, zhodí ze sebe váhavým pohybem huňatý kožich.
Oči se mu lesknou vypitým alkoholem a pohyby jsou trhavé a nejisté. Je vidět, že je stále opilý. Opilý a velmi rozrušený. Štěkavě oddychuje a jeho oči jsou zoufalé a uštvané.

"Proč nejsi na hradě? Co hledáš v temnotách okolo mořskýho břehu?" Vydechne chraptivě.

Nyskel
5.1.2017
18:46:25
Ne, nedá mi to.

"No... já... možná mě slyšel. A došlo mu, co tady hledáme..." pípnu sebemrskačsky a cítím se pod psa... tedy pod Vlka.

Chci věřit, že to tak není, ale svědomí mě hryže jak hladová krysa.

Poslušně vklouznu do lidského, i když mi tentokrát s Vlčicí bylo líp. Bezpečněji...

Melwin
5.1.2017
18:36:37
Uleví se mi. Neskutečně. A to ani nevím, co bylo ve hře.

"Jo, já myslim, že to vyjde. Jen bych nechal Sotera teď chvíli vychladnout. Víš, aby si na tu představu mohl zvyknout." navrhnu nejistě a poprosím pohledem Coru o požehnání, že neplácám úplný voloviny.

"A jak... jak se to vlastně dozvěděl?" pípnu. Prostě mi to nedá...

Vlk
5.1.2017
18:20:06
Deinera se vyprahle zadívá na Mela a hladově hltá každé jeho slovo.
"Postará se
Vrátí se!
Musí se smířit. Ano. Soter se s tím musí smířit. Mám právo být šťastná a milovat, koho já chci.
Otec tu není, aby mě provdal kvůli politice a Sot by mi přece něco takového neudělal.
Sot mě má rád. Je jen opilý a rozrušený."
Opakuje jak omámená.

"Měla jsem mu to dávno říct. Chtěla jsem mu to říct, ale Byrr nechtěl. Bál se.
Mého bratra se každý bojí."
Dodá smutně.

Gunter
5.1.2017
18:01:09
Jo Byrr.
Jsem si jistý.
A pořádně rozhozený Byrr.

Proměním se, protože mám pocit, že v lidském si možná promluvíme ve větším klidu. Zůstat ve vlčím, mohl bych daleko rychleji podlehnout hněvu.
"Řekl bych, že ho žene něco jiného.
S námi to nejspíš nemá nic společného. A i kdyby....těžko by ho mohlo takhle rozhodit, že jsme se v noci vydali proběhnout.
Ví, co jsme zač...."
Uklidním Nys a vyčkávavě se zahledím do tmy.

Nepochybuji, že o nás ví.....


Nyskel
5.1.2017
16:23:25
Terryho vzrušení se prolíná i do mých pocitů, ale podvědomě se mu bráním. Mám obavu... bojím se, že o to strmější bude pád, až Terry zjistí, že Silenka...

Polknu. Možná to vidím moc černě. Možná...

Tiše kývnu. Také cítím lišku. Je to určitě liška. Ty jsem lovila. I když je něčím zvláštní, ale lovila jsem jen v jednom, dvou místech a nemám zkušnosti se zvěří z různých prostředí.

Hbitě vyskáču nahoru za Terrym a zavětřím. Jo, liška.

Na okamžik zaváhám, jestli bych Terryho neměla jemně upozornit, že živá být nemusí. Že tohle znamená jen to, že se jí podařilo utéct, ale... nemám to srdce.

Najednou se mi zježí chlupy a prudce otočím hlavu směrem k Meleborku.

"Byrr...?" trochu se mi uleví, že je to zrovna on. I když... je rozčilený.

A pak mi to dojde a polije mě horko!

"Já ho zavolala. Řekla jsem to v myšlenkách nahlas! Prozradila jsem nás!!! Sakra! Sakra!" nejraději bych si nafackovala.

Nemá smysl se teď omlouvat. Teď musím čelit následkům své chyby. A se mno Terry... "Promiň..." špitnu v duchu, ale nechám si to pro sebe.

Melwin
5.1.2017
16:15:22
Vykulím oči na Coru. Cejtim, jak moc se bojí, ale nechápu proč... "Co se stane, když..." polknu.

Stačí jeden pohled na Deineřiny oči a má zvědavost mě přejde. Vlastně nechci vědět, co se stane!

Ještě ke všemu mě Cora napráší. Sakra! Ale snad ví, co dělá.

A tak když se na mě tak horečnatě obrátí, začnu kejvat jak houpací kůň.

"Jasně! Byrr je skvělej! V tom lese mi fakt zachránil krk. A já myslim, že sis líp vybrat nemohla. Je to kus chlapa. Ten se vo tebe postará..." drmolím ne příliš přesvědčivě.

Ne, tohle asi není to, co potřebuje slyšet. To už ví. Jinak by si ho nevybrala, ne?!

"A Soter se s tím bude muset smířit. Dělá, co ti na očích vidí..." ztuhnu. Vo očích jsem teď vážně mluvit nechtěl! Herdek!

Podívám se zoufale na Coru. Dost se v tom plácám...

Cora
5.1.2017
15:02:44
Zoufale poposednu a rychle sevřu Deininy ruce ještě pevněji.
Tohle není dobré. Ani trochu.
Přestává se ovládat.
Sakra.
Snažím se upoutat její pozornost, co to de.

"Dein. Slyšíš mě, Dein? Soustřeď se na mě, ano? Na nikoho jinýho, jen na mě. To bude dobrý, Byrr se vrátí.
Uvidíš.
Všechno bude v cajku.
Von to pochopí. Sot se s tím smíří, rozumíš... Pochopí, že je pro tebe Byrr dobrej. Že ho máš ráda a že je to dobře, že ho máš ráda.
Mel tě s ním viděl, víš?
Takže to vím, vím, že je ti blízkej... A souhlasím s tím. Mel taky. Že jo, Mele? Že je Byrr skvělej chlapík a oba víme, že se určitě vrátí! Že jo?"
Otáčím se naléhavě na Mela.

Protože teď je ze všeho nejdůležitější, aby se Deinera uklidnila.
Co nejrychleji.

Gunter
5.1.2017
14:57:19
"Stopu?" Zarazím se v pohybu a smykem se k ní vracím. Jazyk vyplazený až ke kolenům, uši stáhnuté vzrušením dozadu.
"Opravdu jsi zachytila její pach? Dostala se z vody?" Funím rozrušeně a vzrušeně očichávám místo, kde stojí Nyskel.
Fakt, že zahulákala do všech stran okolo nekomentuji. Tak nějak je mi to jedno.
V tuto chvíli.

Horečnatě nasávám do sebe všechny pachy, které se tu míchají a bryskně je od sebe odděluji a rozpitvávám.
Vše ostatní šlo stranou. Teď jsem lovec a jsem na stopě. Rozběhnu se bryskně vpřed a škrábu se po kamenech vzhůru. Tam, kam mě vede jako jasná zlatá nit Silenčina vůně.
"Máš pravdu. Byla tu. Její pach se mi sice překrývá s pachem nějakého zvířete, nejspíš lišky nebo jezevce, ale byla tu."
A liška tu někde blízko má nejspíš noru...

Důležité ale je, že Silenčin zastřený pach vede nahoru. Bezpečně. Jistě.
Zastavím se v rozcuchaném křoví a otočím se.
"Tady ležela....odpočívala. Je živá, Nys." Jásám nepokrytě.
Pak se zarazím a znovu nasaju prudce vzduch. Tělo mám najednou ztuhlé jako kámen. Napjaté a strnulé. Každý nerv ve mně se chvěje.

"Vlk...."Vydechnu.
"Blíží se. Je to...Byrr.
A je rozrušený......"
Dodám suše.

Nyskel
30.12.2016
21:58:52
Běhám sem a tam a snažím se, seč mi mé ne příliš školené smysly dovolí. Tlapkám všude okolo a doufám. Kvůli Terrymu...

Vracím se ale k divokým vlnám. Něco mě tam táhne. Nejsem si jistá, jestli je to snad Silenčin pach. Možná spíš reliéf pobřeží. A ten... kámen!

Skočím na něj a zavětřím. A pak znovu. A znovu... "Byla tu!!!" vykřiknu v duchu, ani mi nedojde, že to mohl Terry slyšet. Vlastně, kdokoli, kdo by byl dostatečně blízko.

Ztuhnu. "Ne! Vlčí smečka je na Meleborku. Zlitá pod obraz. Tohle k nim nedolehlo..." Uklidňuju samu sebe.

"Terry! Mám stopu!" vyšlu ostrou myšlenku jeho směrem. Neznamená to nutně, že žije, ale aspoň přežila moře. Snad...

Melwin
30.12.2016
21:45:28
"Oou..." syknu v duchu a střelím pohledem po Coře.

Rychle mi dochází, proč je Deine tak rozhozená. Viděl jsem ji tam v lese a je naprosto jasný, že jestli ji něco dokáže rozběsnit, tak Byrr v dálavách.

Zkontroluju pohledem Tinu. Nebylo by úplně vhodný, aby se teď probudila.

A pak skončím znovu u Deine. Konečně zvedne oči a jsou fakt přízračný...

"Jo tak proto kolem ní všichni našlapovali po špičkách, když už to vypadalo, že se rozčílí... Ale........ co to znamená? Proč má takový oči?"

Dojde mi ještě jedna věc: "Cora ví, co se děje. Zažila ji takhle. Ona VÍ a neřekla!" Vlastně mě to dost překvapí, při její prostořekosti. Příjemně.

Na okamžik ji pohladím obdivným pohledem, ale Deine moc prostoru na romantiku nenechává. Fakt ne...

Vlk
30.12.2016
20:44:28
Rozběhneš se podél pobřeží dál a nakonec seběhneš znovu dolů, směrem k moři, skáčeš po kamenech těsně nad běsnícími vlnami, protože tam tě to táhne nejvíc. Tam tě vede instinkt.
A právě tahle cesta mezi obrovskými rozervanými skalisky tě zavede na plochý balvan vbíhající do moře, omývaný do nekonečna vlnami. A ten tě zaujme nejvíc.
Je přístupný z moře i ze souše. A od něj vede mezi kameny relativně schůdná cesta. Sice spíš pro Vlka než pro člověka, ale přece jen....

V ohrožení života a v hlubinách zoufalství i člověk může dokázat nevídané. I malá vystrašená holka bojující o život.
Rozběhneš se vzhůru, škrábeš se na silných nohách nahoru a právě tam, u malého keře vyrůstajícícho ze zajetí skal zachytíš její pach.

Silenka v moři neumřela.
Dostala se na břeh.
Zcela jednoznačně.

Vzrušením se ti stáhne hrdlo a vyklouzne ti vítězné zakňučení.
Možná opravdu žije!

Vlk
30.12.2016
20:39:00
Deine neodpovídá.
Sedí zhrouceně na posteli, plavé vlasy ji v hustých pramenech spadají přes tvář a měkká modrá látka hedvábných domácích šatů se rozprostírá jak kalich květiny kolem jejich nohou. Působí křehce a ztraceně.

Ruce s prsty propletenými do sebe jsou bílé a křečovitě zaťaté.
Konečně vzhlédne a její oči divoce zazáří na Coru.
"Šla jsem spát. Poslal mě spát a já jsem šla. A on se potom rozhněval na Byrra a vyhnal ho. Vyhnal ho z Meleborku. Řekla mi to Heidrun.
Heidrun řekla, že se odvážil dívat se příliš vysoko! A mluvit do věcí, do kterých mu nic není.
Byli opilí oba.
Přece to nemohl myslet vážně. Řekni, že ne, Coro.
Řekni, že byli jen opilí a Byrr se zase vrátí!"
Zasténá roztřeseným hláskem.

Cora
30.12.2016
20:13:48
Dein si konečně gecne na zadek a já se rozpačitě ohlídnu po Melovi. Najednou nevím, co mám říct. Jasně, vono je to nasnadě a asi by si to i zasloužil, ale pořád mě tíží přísaha. Slovo, který jsem dala.
Jenže Dein teď taky nejedná zrovna normálně, že jo?

Kleknu si před ní a vezmu její ruce do svejch.
"Stalo se něco, Dein? Vyděsil tě někdo?" Zašeptám tiše a snažím se jí podívat do tváře.
Klopí hlavu a vlasy ji visí přes obličej.
Možná je to dobře.

Nyskel
30.12.2016
18:55:09
Tiše přikývnu. Myslela jsem si to. Ale teď máme jistotu.

Terry se pustí do prohledávání okolí. Já už to zkoušela, ale jednak může objevit něco dalšího a druhak to určitě potřebuje. Pro sebe. Pro svůj pocit jistoty, že něco nezanedbal nebo nepodcenil.

Já se v lidském znovu sehnu k látce a zamyšleně se jí dotknu.

"Co to znamená? Přežila? Vážně? Ale to by byl její pach nahoře, ne? Nebo vylezla z vody někde opodál a plášť doplaval sem?" rozhlédnu se v měsíčním světle po pobřeží.

"Vyběhnu nahoru a zkusím to pročesat podél útesu, jestli nenarazím na její stopu." vyšlu myšlenku k Terrymu.

Ovšem jak se tak drápu ve vlčím nahoru, nedokážu si představit, že by tohle zvládla vysílená dívka. A podél útesu to nikde nevypadá o moc pozvolnější, než tady.

Pochybuju. Bojím se věřit. Bojím se kvůli Terrymu...

Gunter
30.12.2016
18:41:32
Ohmatám rychle rudou látku rukama a pak přikleknu a rozprostřu ji do trávy.
Nepochybně to je kus dívčího pláště. Barva odpovídá a kápě, která se dochovala, také. Jsem si skoro jist, ale přece jen se ještě proměním a vezmu látku do zubů.
Potřebuji ji ochutnat.
Doslova.

Chvíli ji žvýkám mezi zuby a očichávám pečlivě každý kousek. Pak frknu, pohodím hlavou a pustím ji na zem.
Přes všechnu tu slanost moře, přes chlad a vodu, cítím jasně Silenku.
Děvčátko se smutýma uštvanýma očima někoho, kdo už dávno přestal věřit ve svět okolo sebe.

Vzhlédnu a podívám se vážně na Nyskel.
"Je to její. Nejspíš ho ztratila, když plavala ke břehu. Nebo si ho sama sundala, protože ji táhl ke dnu. Je dost těžký. Nebo...." Odmlčím se a snažím se nepředstavovat si drobné tělo zmítané vlnami a házené proti skaliskům tak dlouho dokud z něj na hladině nezůstane jen roztržený plášť.
A taky se utěšuju.
Kojím se nadějí, že by na plášti byla krev a já žádnou necítím.

Necbám smutnou červenou látku ležet jak krvavou skvrnu na zemi a prosmýknu se kolem Nyskel. Musím to tu prohledat.
Každou píď. Každý kout.

Nyskel
30.12.2016
18:30:31
Sklouzne po skalisku ke mně, dolů.

Váhavě mu podám mokrý kus látky a čekám, co z něj zjistí on. Přeci jen má v tomhle daleko víc zkušeností.

Melwin
30.12.2016
18:25:16
Zamrazí mě, když vidím, jak s ní Cora jedná v rukavičkách. Není to v tom jen ohleduplnost. Je to spíš ostražitost, opatrnost... Proč ale?!

Ustoupím o pár kroků, když ji táhne k posteli. Očima loupnu po Nestorovi. To poslední, co teď potřebujeme je, aby začal vyvádět.

Rychle kejvnu a přiskočím ke dveřím.

Tak, máme tu Deineru. Divnou Deineru. A co teď?!

S otázkou v očích se otočím na Coru. Jako bych čekal další povelhy stran svý užitečnosti...

Gunter
30.12.2016
17:51:56
Moje pátrání nikam nevede.
Nenajdu vůbec nic. Ani stopu po důvěrně známém pachu. Nic kromě dávno vyčpělé vzpomínky na její vůni, která se tu kdysi prokmitla, když ji sem vedla.
Do jeskyně se určitě dostala tudy. Stejně jako my. V člunu. Jak se ale dostala z ní?

Hlas Nys mě zastihne naprosto rozmrzelého.
Otočím se a dychtivě zavětřím do vzduchu.
"Plášť? Červený?" Opakuji dychtivě a hrozně moc chci věřit, že o kus dál nenajdeme její tělo rozbité o skály. Nebo co z ní zbylo....
Nebo nenajdeme nic, protože je dávno pohřbené někde v mořském hrobě, zaklíněné mezi kameny.

>"Ale ano, měla červený plášť. Červený a modrý. Oba jí je ušila Ruth. Takové jasné barvy to byly. Hned budu u tebe." Dodám dychtivě a mohutně se odrazím zadními tlapami, abych se co nejrychleji vyšplhal po kamenité stezce nahoru.

Jakmile se ocitnu na rovné půdě, dám se do prudkého běhu a u Nyskel jsem opravdu takřka vzápětí.
Běhat ještě umím a s touhle motivací.....

Zabrzdím prudce kousek od ní a proměním se.
"Tak ukaž? Co jsi našla?"

Cora
30.12.2016
17:44:40
Deine hledí vytřtěnýma očima směrem do pokoje a neříká nic. Jen oddechuje a já vím, že její oči jsou ponořené hluboko do sebe a nevnímají nikoho a nic.
S povzdechem se natáhnu pro noční košilku a navléknu si ji. Pak pomalu vstanu a vydám se k ní.

"Dein...." Oslovím ji jemně. Tiše. Jako když přede kočka.
Nic víc, jen tak polehounku.
Opatrně k ní natáhnu ruku a chytím její bezvládně visící paži do dlaně.
Pak ji pomaličku a nesmírně opatrně vtáhnu do pokoje.
Dávám si majzla na jakejkoliv prudší pohyb. Všechno by si mohla vyložit jako útok.
Tohle už znám.

Otočím se přes rameno na Mela.
"Zavři dveře, prosím." Syknu mezi zuby a plna strachu a obav loupnu očima po Tině.
Tohle fakt vidět nemusí.
Ani vědět. Je to sakra nebezpečný.

Táhnu Deine dál k naší posteli, která ještě před chvíli sloužila daleko fajnovějším účelům a právě tak jemně ji přinutím sednout.
A mluvím.
Pořád na ni mluvím.
Tiše. Konejšívě. Jako na malý děcko. Protože Deine jím stejně zůstala.
Tak co.

Nyskel
11.12.2016
20:37:38
Prohlížím si svůj nález a snažím se vyčíst z něj něco víc, než co je na první pohled zřejmé.

Větřím okolo v lidském, ale není to ono. Navíc... Terry se stejně bude chtít podívat okolo, pokud on sám nic nenašel.

Ještě chviličku váhám, ale nakonec položím látku na kámen a proměním se do vlčího.

"Terry...?" opatrně k němu natáhnu mysl, abych ho nevylekala, kdyby někde balnacoval na skalách.

"Myslím, že jsem něco našla. Červený pláštík, ve vodě. Není z něj nic cítit, ale možná patřil... Silence." její jméno vyslovím jemně a tak nějak opatrně.

"Porozhlédnu se ještě tady dole, kdybych něco dalšího objevila. Ty něco máš?"

Melwin
11.12.2016
20:32:18
Konečně nahmatám střenku a vyprostím nůž z kapsy.

Stále ještě napůl sedím na posteli a pokrývka mi zakrývá jen to nejnutnější. Jsem ale připravený postavit se nepříteli, se spodkama nebo bez nich.

Ucítím silný stisk na rameni, což mě naštěstí trochu přibrzdí.

Nepoznal?!

Zmateně se podívám na Coru a pak znovu na to zjevení ve dveřích.

Nemůžu věřit vlastním očím! Přísahal bych, že ještě před okamžikem tam stál ten duch! Přece...

Najednou zrudnu až po uši. Vážně! JE to Deinera. Ale vypadá najednou úplně jako ten duch. Je jí tak hrozně podobná...

A ty oči... Oči.......

Polknu a najednou nevím, co teď. Připadám si vážně trapně. Chlupatý nohy mi čouhaj z postele, přes boky ledabyle přehozená peřina. Cora má na sobě tak akorát svý dlouhatánský vlasy, do kterejch by se mohla zamotat. Je prostě NAPROSTO jasný, co jsme tady dělali.

Ale... proč by to mělo Deineře vadit, že jo?

I tak rozpačitě sklopím nůž i svůj pohled a začnu urychleně šátrat po spodkách.

Až když Cora utrousí, že je Deine mimo, trochu se vzpamatuju. Má pravdu. Je divná.

Ovšem tohle je divný celkově, takže to je asi fuk.

Deine, neDeine, natáhnu si rychle spodky a košili a pak se teprve podívám znovu na dceru našeho hostitele.

Zvědavě se ohlédnu na Coru. Netuším, co chce dělat.

Vlk
11.12.2016
20:25:15
Látka se vlní ve vodě jako skvrna krve. Živá a děsivě plastická.
Opuštěná a žalující.
Vytáhneš ji na břeh a rozprostřeš v trávě. Normální smrtelník by nic moc nepoznal, bez světla, ale ty máš oči vlka a snadno rozeznáš, že se jedná o červený pláštík s kapucí. Trochu potrhaný a pozašívaný, ale nepochybně z dobré látky, určený pro mladou dívku.

Necítíš z něj nic, jen ostrou mořskou sůl a vodu. Příliš dlouho se máchal ve vodě.
Každopádně je ale možné, že patřil malé Silence.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.