Terry to podá značně úsporným způsobem, ale i tak je z jeho slov cítit, jak moc mu byla Silenka blízká.
"Jeho?!" vyhrknu a vykulím oči na Byrra. Ještě dvě zabušení srdce mi trvá, než pochopím, jak to myslel. "Jako jeho dítě?!" tentokrát hrkne ve mně a tváři mi lehce zrudnou. Naštěstí to v měsíčním světle není vidět.
"A proč se tak divím! Vždyť věk na to má. Mohl těch dětí stihnout klidně deset..."
Je to hrozně zvláštní myslet takhle na Terryho. Otec odrostlých dětí... Ale vždyť zase tak starý není!
Poočku se na něj podívám a pořád si ho nedokážu představit. I když je to samozřejmé. Tedy... bylo by, kdyby Silenka BYLA jeho, že?! Ale... není přece! Asi...
Najednou mě ty dvě už začnou srát.
Opětuju Melův pohled a bojovně vysunu bradu.
"Zaveďte si Deine do pokoje sama. Stejně ji nejvíc prospěje, když budete s ní. Já jedu s Melem. Nenechám ho lítat po všech čertech samotnýho!" Vyskočím z postele a zamířím k truhlici, kde mám uložený svý hadry na ježdění.
Ty mužský.
Byrr se na Guntera překvapeně zadívá.
"Odpovědnej? Tys...byla ti blízká? Znal jsi ji tak dobře?" Vyzvídá a pak se trochu zarazí.
"Počkej...nebyla přeci tvoje nebo snad jo?"
Najednou vypadá vyplašeně.
"Heleď, tohle mě fakt mrzí, škoda, žes nedorazil dřív, než umřela....
Silenka....
Tak se teda jmenovala?
Nikdy mi to neřekla."
"Kdysi jsem ji hledal s úsilím, které bys jen těžko chápal. Cítil jsem se za ní odpovědný." Odpovím smutně.
"A teď....Ne, nebudu ti lhát. Nepřijel jsem na Melbork kvůli Silence, myslel jsem, že je dávno mrtvá, vzdal jsem se naděje. Přestal jsem ji hledat....
Až v jeskyni jsem poznal její pach." Dál to zbytečně nerozvádím. Řekl bych, že mu tahle informace stačí.
Podívám se na šátek ve svý dlani. Skoro se divim, že ho nenosila na srdci. Mladý holky jsou v tomhle všechny stejný, ne?
Zhluboka vzdychnu a mlasknu na Nestora.
"Jen si zajdu pro plášť do pokoje a vyrazím." Co taky říct jinýho?!
Deinera se klepe jak dítě na cukrkandl a Heidrun by byla schopná podupávat mi netrpělivě u postele, dokud bych nevyrazil. Tinu vynechám úplně, ale nedá mi to, abych se ještě pohledem nezastavil u Cory.
Bezděky mi uklouzne trochu nesmělej úsměv. Takovýho něco... jen mezi náma. Náma dvěma...
A pak už se otočím ke dveřím. Není na co čekat, tím Byrra zpátky nepřivedu. Ale že by se mi chtělo ven, to se mi teda svinsky nechce!
Jistě, já znám příběh o Silence a už jsem měla možnost si chvíli na tu myšlenku zvykat. Na myšlenku, že ji Terry chtěl tak zoufale najít a najde ji na tom nejméně pravděpodobném místě!
Neuvěřitelná náhoda! Nebo osud?!
Vlastně se Byrrovi nedivím. Je to bláznivé!
Otočím se pohledem na Terryho. Váhám, jak moc být k Byrrovi otevřená. Přijde mi, že by si to zasloužil, ale tohle je jeho příběh, ne můj...
"Nesmíme váhat ani okamžik!" Vyjekne Deine tak dychtivě, že si vyslouží tetiččin podezřívavý pohled.
Vzápětí vytáhne horlivě z kapsy pečlivě složený šátek a cpe ho Melovi do dlaně.
"Ten je jeho! Patří Byrrovi. Půjčil mi když jsem se škrábla." Vysvětlí spěšně.
"Ještě jsem mu ho nevrátila.
Dej ho psovi. Určitě z něj ucítí i jeho pach. Neprala jsem ho." Stiskne mu naléhavě ruku a Hedirun souhlasně přikývne.
Byrr se nadechne až to zahvízdá a nechápavě na Guntera vytřeští oči.
"Jak znal? Jak to myslíš?
Chceš mi říct, že jsi znal tu malou holku? Znal jsi zlatoočku? Jak jsi ji mohl...." Nechápavě potřese hlavou a sevře mocné pěsti.
"Přece.....
Ty jsi přišel na Melebork kvůli ní?" Vybafne.
"Věděl jsi o ní? Tys jí hledal, kámo?" Hlas se mu slabě chvěje úžasem. Chraptivý a přidušený.
Pak sklouzne očima k Nyskel a zatřepe z hlavou, jako by byla příliš těžká.
Příliš zahlcená.
"Soter?
Měl vztek. Zuřil jak blázen a obviňoval všechny okolo." Zamumlá.
"A mě nejvíc...."
Podrbu Nestora na mohutný hlavě a kejvnu. "No, žádnej norník to teda není, ale je chytrej. Poradí si."
Natáhnu se pro kalhoty a znejistim. Přijde mi trapný oblíkat se před hraběnkou. Je to trochu uhozený, protože by mi mělo dělat větší starosti, že jsem před ní ve spodkách, ale nemůžu si pomoct.
Rozhlídnu se, ale není se jaksi moc kde schovat.
Nakonec vzdychnu a dám se do oblíkání. Není teď čas se upejpat.
Pak se obrátím na Deineru. "Kde bych našel něco Byrrovo?" Přišlo mi přirozenější zeptat se jí, než Heidrun. I když jí to asi tak přirozený přijít nemusí...
Heidrun se na Coru pobouřeně podívá a trochu to vypadá, že se jí snaží utrhnout hlavu.
"To tedy rozhodně nepočká...
Když budeme váhat, může se Byrr dostat příliš daleko a pak by mohlo být obtížné ho dostat.
Takže rozhodně trvám na tom, aby zde tento laskavý mladý muž vyrazil ihned. S tím psem bude mít navíc daleko větší šanci.
Nechcete nějakou Byrrovu věc? Umí ten pes stopovat?" Zeptá se bystře Mela.
"Také si myslím. Podle mě tam dole vůbec nebyl. Nepátral po ní. Byl tak přesvědčený, že je mrtvá, že si vůbec nepřipustil myšlenku, že by se mohla z jeskyně dostat. Je pravda, že i mě samotného to šokuje. Je to pořád malá holka, navíc vysílená a nezkušená. Je div, že dokázala doplavat na břeh. Na druhou stranu....zažila toho tolik a všechno to dovedla přežít se zdravým rozumem. A to je co říct."
Měřím si úkosem Byrra a přemýšlím, jak moc mu mám věřit a kolik mu toho můžu říct.
Nejsem si jist.
Nejsem si jist ničím.
Nakonec se rozhodnu pro jediné. Potřebuju vědět, co s ním ta informace udělá. Jenže než stačím otevřít pusu, ozve se Nys v mé hlavě podruhé a značně rozrušeně.
Překvapeně se na ni podívám.
"Ty myslíš, že by Silenka mohla...."
Nedokončím myšlenku, protože Byrrovi unavené uštvané oči se na mě dívají příliš upřeně. Je to přece jen Vlk a je citlivý.
"Já....znal jsem ji, Byrre. Jmenovala se Silenka." Řeknu vážně.
"Jo, utekla." Přitaká suše.
"Byla.....přikovaná. Nejdřív....
To já jsem její řetěz uvolnil. Nemohl jsem se na to dívat. Nedokázal jsem snést tolik utrpení.
Myslel jsem, že tam stejně zůstane a že vysvětlím Sotovi, že není potřeba, aby byla zakovaná v řetězech. Byla tak slabá....." Přizná tiše a zahanebeně.
"Jenže, když jsem se vrátil, nenašel jsem ji. Byla pryč. Nejspíš opravdu zkusila utéct a utopila se. Nemohla se z jeskyní dostat. Takhle malý dítě by nedokázalo uplavat v moři takovou vzdálenost.
Strašně mě to vzalo....Její smrt mě těžce zasáhla." Dodá přiškrceně a ani jeden z vás nepochybuje, že mluví pravdu. Na to je jeho tvář příliš šedá, příliš strhaná.
"Sedával jsem tam s ní celý hodiny. A povídal jí....
Chtěl jsem, aby to nevzdávala. A ona to ukončila.
Takhle."
Tetička se pěkně rozjela. Pouští páru na všechny strany.
Povzbudivě se na Coru zašklebím, že to jako bude dobrý, že ji milence zase rychle obstará, aniž by tušila, co dělá a na Tinu hodím varovnej pohled. Sice ji Heidrun uzemnila, ale moc to nevypadá, že by hodlala zůstat potichu. Pěkně to s ní šije. Nenápadně si přiložím prst na pusu a pak ztuhnu.
To chci jako Mela vyštvat do noci, aby ho hledal teď? Po tmě?
"To jako nemůže počkat do rána?" Vybuchnu a Deineřin pohled jasně hovoří, že to rozhodně nemůžu.
Zamračím se na ni. Sice ji mám ráda, ale tohle je zhovadilost.
A Mel....je Mel.
Zdá se, že energická rozhodnost Heidrun dívku poněkud uklidní.
Hltá každé její slovo očima a horečnatě přikvyuje.
"Bude se muset vrátit! Samozřejmě, že ano!" Opakuje nadšeně a když hraběnka pověří Mela úkolem, Byrra najít, otočí se k němu a prosebně sepne ruce.
"Dokážeš ho najít? Opravdu za ním pojedeš?" Kvikne nešťastně, a když se jí Mel zeptá, kudy mohl vyrazit, zoufale svěsí ramena.
"Já nevím. Plakala jsem. Nedívala jsem se za ním. Nevím, kam jel. Ale určitě jel směrem k moři. Nemyslím si, že by jel do Ilesy, nemá to tam rád. Nikdy nechtěl jezdit do Ilesy." Dodá nadějiplně.
Vypadá to, že Cořino pošťuchování nese svý ovoce. Aspoň ona ví, že Deinera s Byrrem je vlastně dobrá dvojka. I když si nejsem jistej, jestli ví, jak moc dobrá...
Jenže ouha! Heidrun s přehledem vrátí úder. Ovšem ne Coře, ale mě.
Žalujícím pohledem si změřím Coru, protože jsem to schytal přímo na střed. Sakra!
"Jo, to mám z toho, že se nepakuju, když se štěkaj ženský!" zavrčím v duchu s uctivou vzpomínkou na Thomase a nakonec jen kejvnu.
"Já se po něm zkusim podívat. Jen... Milostslečno, netušíte, kterým směrem mohl vyrazit? Abych nejel úplně na opačnou stranu. Vůbec to tu neznám..." dodám zkroušeně a je to pravda. Má zkroušenost je o to opravdovější, když si vzpomenu na své bloudění v lese jen pár hodin nazpátek.
Bude to jako hledat jehlu v kupce sena. Ale jet musim, to je jasný!
Heidrun si Coru přísně změří světlýma očima a škubne rameny.
"Pokud ho vyhnal, je to od mého synovce nebetyčná pitomost!" Odsekne.
"A já ji hodlám napravit. Byrra tu potřebujeme. Nikdo jiný se nedokáže o Deineru postarat tak dobře.
Bude se muset vrátit a můj synovec bude muset svůj vztek spolknout. At už vznikl kvůli čemukoliv. Deinera Elien je důležitější."
Přejede pohledem Mela a pak se na Coru usměje stejně ošklivě jako ona prve na ni.
"Co kdyby se po něm podíval tvůj přítel? Byl byste tak laskav, mladý muži.
Nepamatuji si vaše jméno a nejsem si jistá, že mi bylo sděleno nebo, že by mě snad zajímalo.
Mohu vás přesto požádat, abyste si osedlal koně a pokusil se dostihnout toho nešťastného muže a řekl mu, aby se okamžitě vrtil na Melebork?
Nemusí se ničeho obávat. Tu věc s mým synovcem vyřídím...."
Jemně, ale naléhavě se na Byrra zadívám.
"Utekla, že? Z té jeskyně vám utekla, Byrre...." Řeknu tiše a Nyskel mě okamžitě doplní dalšími otázkami.
Jsem zvědavý na totéž. Čas je teď hrozně důležitý. Čím déle je to, co utekla, tím menší mám naději, že ji najdu.
A že je naživu.
Nebo, že ji nenašli oni...
Není totiž jisté, že by to Byrr věděl. Je očividné, že ho v poslední době Soter od všeho drží dál
Nejspíš mu už chvíli nevěří.
Napadne mě děsivá představa, ale nahlas neřeknu nic. Jen se zoufale podívám na Nyskel.
"Co když za ní poslal Ardeta? Co když ji hledá on a proto tak snadno souhlasil s mojí podmínkou, že během naší navštěvy nebude na Meleborku...." Vydechnu zoufale přímo do jejich myšlenek.
"Řekla, že ho Soter vyhnal z hradu. Takže bych předpokládala, že bude už nějakou tu míli od Meleborku. Zvláště, pokud mu vyhrožoval Tyfem. Podle toho, co říkala Dein, to vypadá, že se nepohodli docela fest." Podpořím Mela a ušklíbnu se ošklivě na Heidrun.
"Jsem docela zvědavá, jak ho dostanete zpátky, když ho tak potřebujete." Dodám a tohle už je vyloženě hrubý. Zvlášť k ubohý Dein, která se tváří, že ji představa, že by Heidrun nemusela získat Byrra zpět, rve vnitřnosti.
"Neměla byste za ním někoho poslat, jestli ho fakt potřebujete, aby hlídal Dein?" Kuju železo dokud je žhavý, protože ten zničenej pohled nějak nemůžu snýst. Přece jen mám Dein ráda a rozhodně si na ni nechci vylívat vztek, kterej mám na tetičku.
Překvapeně zamkrám a svraštím čelo. "Dítě?! Ale v té jeskyni... myslela jsem, že to byla žena, ne dítě." otočím se nejistě na Terryho, ale neříkám nic. To, jestli tomu rozumím nebo ne, teď není důležité. On mi to pak jistě řekne. Potom, až bude aspoň trocha času.
Podívám se znovu na Byrra.
"Jak je to už dlouho, co zmizela?" vyhrknu. Víme to my a ví to i on. Tak proč chodit kolem horké kaše. "Hledali ji?" dodám rychle. Pokud ji totiž hledala celá vlčí smečka a neuspěla, jak bychom mohli uspět my.
"Jenže... jak víme, že neuspěla?" oklepu se zimomřivě.
Ta představa je děsivá. Vydrápat se na svobodu jen proto, aby mě znovu chytili... Nechci na to myslet! A nebudu předbíhat!
Byrr pokrčí rozpačitě rameny.
"Já nevím, kolik přesně jí bylo. Byla taková droboučká a hubená.
Odhaduju to. Myslel bych si fakt tak mezi desíti a dvanácti. Nevím. A ona mi to neřekla.
Na hradě byla několik měsíců a v tý jeskyni....další tři.
Dovezli ji na jaře. Byla hubená a vypadala ztýraně. Hodně ztrýraně. S nikým nechtěla mluvit a ať už s ní dělali cokoliv, myslím, že se jim moc nedařilo.
Chodili pěkně nasraní." Tentokrát je zaujatý natolik svými vzpomínkami, že se neomluví.
Podívá se na Nyskel, zděšenou jeho vyprávěním a unaveně zavrtí hlavou.
"Právě že ne. Nenechala. Byla z toho hrozně vyděšená. Zhroutila se a začala zase bláznit.
A tak ji Soter odvezl a řekl Dein, že umřela. Teprve po nějaký době jsem zjistil, že je v tý jeskyni. Občas mě tam poslal hlídat. Ale moc často ne. Raději tím pověřoval Půlkrysu, Tyfa nebo Ardeta.
Věděl, že mám pro ni slabost.
A měl jsem.....měl jsem jí rád. Ona...Dein mě tak nějak změnila. A já...už nedokázal bejt takovej jako dřív.
A ona byla dítě. Malý ztýraný dítě....." Zajíkne se.
Pokud se chcete registrovat, je v současnosti nutné vyplnit a zaškrtnout vše, pak to funguje jak má. Na opravě se pracuje.
d3stiny
Noví verbíři
Hostinec u ztracené duše
Pokud máte nevyužitou postavu a chcete si s ní jen tak zaskočit na něco k pití/jídlu a setkat se s jinými postavami napříč světy, stačí vejít, k dispozici je vám za barem d3stiny.
Chudá šlechta
Medieval fantasy v podání nováčka Jidáše kde se v kůži šlechticů z cizích zemí musíte vypořádat s převratem a společností nejmladší princezny a jejího sluhy, kteří spolu s vámi unikli řádění v hlavním městě.
Abarinský kalendář - prosinec
Za měsíční výpadek se omlouvám, sova se asi zatoulala. Nový kalendář přináším s předstihem. Stáhnout si jej můžete zde a pro širokoúhlé monitory zde
Liraell
Abarinský kalendář - říjen
Blíží se nový měsíc a tak pro vás máme nové kalendáře. Stáhnout si je můžete zde a pro širokoúhlé monitory zde
Liraell
Abarinský kalendář - září
Blíží se nový měsíc a tak pro vás máme nové kalendáře.. Stáhnout si jej můžete zde a pro širokoúhlé monitory zde
Byrr se na Guntera překvapeně zadívá.
"Nesmíme váhat ani okamžik!" Vyjekne Deine tak dychtivě, že si vyslouží tetiččin podezřívavý pohled.
Heidrun se na Coru pobouřeně podívá a trochu to vypadá, že se jí snaží utrhnout hlavu.
