abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Icarium
28.9.2017
19:39:40
Jakmile se ostatní aspoň trochu vzpamatují, okamžitě ke mně přiskočí Alzan a jakási elfka, která si říká Avelan. Moc nevnímám, co říká, ale je mi jasné, že se mě snaží ošetřit.

"Díky..." pokusím se ze sebe vypravit, avšak svět se motá a vše je tak zmatené, že si nejsem jistý, zdali jsem to řekl nahlas, či ne.

Avelan se snaží, co může, ale je mi jasné, že na tohle nestačí. Naštěstí tu však máme našeho červeného démona, který za pár okamžiků přiběhne s jakýmsi šarlatovým dryákem.

Za pomoci elfky se pokusím trochu napít. Zakuckám se, chutná to opravdu odporně, leč Avelan je neodbytná a tak do mě nějakým způsobem nalije i zbytek ampulky. Okamžitě začínám cítit změny, dokáži se více soustředit a bolest začne být snesitelnější. Podívám se na moji zachránkyni.

"Tak že bych nakonec měl anděla strážného." pokusím se o úsměv, který přejde v nepříjemný kašel.

"Tak jo, na flirtování ještě nejsem dost fit." zasměji se aspoň v duchu.

Je mi čím dál lépe, ale na nohy se stále nesnažím dostat, vím, jak by to dopadlo. Radši sedím opřený o strom, na rameni si hoví Kruppe a společně sledujeme, co se děje v našem provizorním ležení, tedy spíše provizorním špitálu.

Zar´farro
27.9.2017
18:20:35
Stojím s nataženou rukou. Koukám jak se přede mnou dva mí kolegové skoro perou o to kdo mi ji narovná.

Ale no tak.

Rozdělím svou léčbu mezi oba. Nechám si od Merisol srovnat a zavázat tu zlomenou a od Alexandra useknout tu druhou.

Alexova reakce mne znovu uvede do normálního světa obyčejných smrtelníků. Vždyť tak na to reagovala většina ...
Jen protočím oči.

Jo jasně, že doroste ... tak sekej!
Zní to trochu sarkasticky, ale kdo ví.

Poté pošlu své kolegy léčitele k ostatním.


....


Když se na mne dostane řada s lektvarem, trochu se pozastavím.
No tak to risknem. Nevím sice jestli se to s mou krví bude kamarádit ...

Štěstí je při mne a já cítím, že už je mi mnohem lépe.
Zvednu se a půjdu se podívat na zranění ostatních.

Ať je léto, nebo zima. Ať je ti dobře, nebo nahovno ... tvař se klidně,
musí ti být prima.
Zamumlám si.

Nahodím univerzální úsměv doktora č. 24 a jdu za pacienty.

Trochu klopítnu, jak nejsem si tak zcela jistý, když teď nemám jednu ruku a druhá je nepohyblivá.

Alexander
19.9.2017
20:29:18
Nakonec je Merysol přemluvena, aby mě k tomu pustila. Kleknu si k Zarovi, a zauvažuju v mysli. Párkrát už jsem srovnávání kostí vidě. V hospodách. Po tom co jsme skončili s rvačkou. "Respektive po tom co jsem s nimi já skončil... " pomyslím si, dkyž si vzpomenu na ne tak dávné události.

Většinou se snažili odvést nějak pozornost. Odě mě to čekat nebude. "Asi.. Asi bych měl něco říkat, ne?" optám se Zara, když, s až překvapivou jemostí, opatrně přejedu prsty po jeho ruce. Sice to díky zatížení nervů nemůže cítit, ale pravdou je, že i kdyby byl v pořádku, tak by onen dotyk skoro neucítil. "Asi.. Asi to zkusíme na počítání? Tak nějak se to dělá ne? Jakože jedna, až do tří.. " povím, a najednou mu škubnu bleskově dvakrát s rukou, narovnávajíc tak obě zlomeniny.

Pak přjde ta horší část. Tady už skutečně nevím co bych měl udělat po tom, co mu ruku sueknu. Merysol má nějakou nažhavenou dýku, takže vypálit asi nebude lékařský pojem, a znamená to skutečně vypálit.. Opatrně mu podepřu ruku kusem rovného dřeva, připomínající prkno, které odlétlo z jednoho stromů, v jejichž blízkosti vybuch orb, abych měl jistotu, že to bude čisté a hladké. Pak již vstanu a vytáhnu katanu z pouzdra.

Poodstoupím a zhluboka se nadechnu, abych se zkoncentroval. Když oči otevřu je v nich jistota. Odhodlání. Protočím čepel okolo těla a opíšu dva oblouky, abych měl rozmach a rychlost, ale najednou se zaseknu a zastavím se v pohybu, načež docela šokovaně kouknu na Žiru. "Cože?! Doroste?!?" zeptám se evidentně vskutku zaskočen onou skutečností, a kouknu se Zara pohledem, který není asi moc vhodný, protože nejvíc říká "co je to sakra za potvoru", a to i přesto, že v něm není opovržení nebo nechuť, spíše jen vskutku překvapení.

Ovšem za pár vteřin je vše opět pryč. Zavrtím hlavou, a již opět odhodlaně se kouknu na Zara a jeho ruku. "Tak jdu na to.. Připravená?" povím mu, a psolední slova patří Merysol, která má snad po ruce nažhavenou dýku. Pokud ne, tak jsem nucen počkat. Pak již zopakuji to samé co předtím, až s tím rozdílem, že čepel doopravdy doapdne, a to skrz maso až na dřevo, do kterého udělá hlubokou rýhu. Jedno seknutí. Jedna rána. Odborník by řekl čistá práce.

Sleduji poté ještě Merysol, a její vypalování rány. Pak již opět nevím, jak komu pomoci, a tak prostě začnu nosit též dřevo.

Karolina
19.9.2017
19:40:36
Je mi zima, bolí mě celý člověk a nejvíce hrudník. Jsem moc ráda, že mě Merysol přikryla a vděčně se na ni pokusím usmát. Když slyším, jak dopadnul doktor, je mi ještě víc stydno, že se tu válím a nemůžu pomoci. Pokusím se maličko nadzvednout, ale jak už to tak bývá, když to nejde, tak to prostě nejde. Padnu znovu na zem a rychle se znova "uvelebím" do stabilizované polohy.

Záchvat kašle, který mě pak přepadne, beru jako trest. Co jsem ovšem nečekala, byla krev, kterou jsem vykašlala.

" Ne, to ne! Doktor je teď mimo, co budu dělat a ještě ta krev! Sakra. Co to bylo za hovado, že ani tak silná skupina nebyla skoro schopná ho zabít? Kdyby to byl měnič, tak by takhle silný asi nebyl. Budu to pak muset zkusit prodiskutovat s Alzanem a Mar-Dolem. Tedy pokud pro mě bude nějaké pak. Nestihla jsem říci ani Anglinovi ani Žiře... snad to nějak dám, třeba i sama."

Najednou se u mě objeví Mar-Dol a vytrhne mě ze zamyšlení. Podává mi zlatavou tekutinu a ještě se ptá, zda jsem nějaký nedávno neměla. Zavrtím hlavou.

" Ne ne, neměla jsem nic. Děkuju."

Ještě mě trochu podepře, abych to mohla vypít a pak už spěchá za dalšími. Cítím, jak bolest začíná ustupovat. Ještě trochu několikrát zakašlu a vyplivnu trochu krve. Pokusím se sednout a ono to jde! Trošku se mi motá hlava, asi jak jsem dlouho ležela. Počkám a zkusím se zvednout aspoň na kolena. Na třetí pokus už dokonce stojí! Chvála lektvarům.

Sice stojím, ale ještě jen opřená o strom. Netroufám si hned jít k ostatním. Nohou rozhrnuju hlínu a trávu, aby krvavé stopy po mě zmizely. Rozhlídnu se kolem, to jsme dopadli. Pravda je, že to nejspíš byla lekce, abychom si nemysleli, že všechno zvládneme lehce. Podívám se k nebi.

" Nepřehnali jste to? Nebo se nás snažíte zbavit? Potřebujeme spíš pomoc, než takovéhle akce."

Nakonec se odhodlám, jít k ostatním. Dojdu k Žiře a přes vážnost situace a v rámci možností, se zasměju.

" Bez cigaretky ani ránu, viď. Jak to vypadá, dostali jsme pěkný výprask. Jak vám je? Přežili jsme všichni, že jo? Kde je Ragnar, nevidím ho."

Konec zazní vyděšeně a znova se začnu rozhlížet. V očích mám děs, ale pak si zhluboka oddechnu, když se vynoří z lesa s náručí dřeva. Jsme všichni! Přejdu k Anglinovi, podívám se mu do očí a usměju se. Nemusím mluvit, pohled je výmluvný. Pohladím ho po rameni a zastavím se až u Merysol.

" Moc děkuju, žes mi pomohla. Jsi v pořádku? Potřebujete s něčím pomoc? Kouzlit teda nemůžu, ale třeba ovázat rány nebo tak něco."

Nechci překážet, takže stojím kousek od nich a sleduju jak se točí kolem doktora. Všimnu si, že Icarium má ovázanou hlavu a Alex s Alzanem jsou taky tady. Znovu kouknu na Merysol, jestli mi nějakou práci přidělí. Mám ještě trochu nohy jako z rosolu a tak už jsem zase opřená o nějaký stromek.


Mar-Dol
19.9.2017
19:04:52
Dovařím lektvary, Žira přihodí jeden svůj a je vcelku jasné, kdo jaké obdrží. Tak je roznesu patřičným osobám, ještě jednou varuji, že pokud v nejbližší době měli nějaký léčivý lektvar, že by to pít neměli (případně vyzjistím jaký, kdy a informuji kdy mohou další).

Poslední ještě jednou nabídnu skupině jako celku, a pokud se nikdo nepřihlásí, schovám ho na horší časy.

Alzan
18.9.2017
21:55:50
A je po výbuchu.

Vyhrabu se na nohy a přelétnu pohledem tu spoušť. Když vidím, jak se Icarium snaží zvednou, přiskočím k němu: "Lež v klidu. Nehýbej se." Pomohu mu opatrně zpět na zem a chystám se mu pomoc v rámci mých znalostí anatomie a léčení. Když v tom přijde nějaká elfka a začne se o něj starat. Sand ví, co dělá.

Já se tedy zvednu od Icaria a kouknu, kde mohu pomoci jinde. Něco ošetřit, sešít, ovázat/zavázat... Prvně asi svou pomoc nabídnu Žiře a Anglinovi, když náš doktor je, a nějakou dobu bude, nepoužitelný...

Jakmile je hotovo, nebo pokud mou pomoc odmítnou, půjdu uklidnit koně, kteří jsou určitě rozrušení, jestli ne rozutečení a následně pomoc se snosem dřeva.

Žira
17.9.2017
18:44:12
Toto byl skutečně velmi krutý boj. Po celou dobu na mě působil ten hnusný stísněný pocit, špatně jsem se soustředila a hlavě to byl velice silný nepřítel. Naštěstí je naše skupina velice dobře sehraná a brzy Anglino svým mečem zasadí smrtící ránu. Bohužel toto je jeden z těch nepřátel, kteří jsou po své smrti nebezpečnější, než za živa.

Fialový dým, který z jeho těla uniká za chviličku exploduje a já s Anglinem schytáme první dávku. Okamžitě se snažím uhasit se ve sněhu, ale není to nic snadného, jedná se totiž o pekelný oheň, který pálí víc, než cokoliv jiného na světě.

Cítím smrad svého spáleného masa, pálí mě úplně vše. Nejsem schopna skoro ničeho. Pouze sebou plácnu do sněhu a ležím. Až nakonec slyším Merysol, jak mě volá. "Potřebují mě, musím něco dělat!"

Pracně se dobelhám k Merysol, abych zjistila, co potřebuje. Vidím, že je potřeba useknout Zar´farrovi ruku, což zas tak moc neřeším. "Smůla, chvilku si budem muset poradit bez jeho zázračných rukou. Než mu doroste jedna a druhá se zahojí."

Vidím, že je potřeba rozdělat oheň, jdu pomoci s tímto. Snažím se vstát, ale nedaří se, proto pouze vydám rozkazy a pokusím se zapálit si. Na čtvrtý pokus si cigaretu ubalím a nasávám do plic slastný tabákový dým. Ragnar mezitím nanosí nějaké dřevo a já se dám do zapalování.

Jakmile oheň hoří, konečně se mi podaří se zvednout. Rozdělím ohniště na dvě. Několik hořících větví přendám vedle, aby se Mar-Dol mohl věnovat vaření lektvarů. Svoji dýku vložím do ohně a jakmile je potřeba vypálit ránu, podám ji Merysol.

Vylovím z batohu kotlík, naplním jej sněhem, který není od krve, což vůbec není lehké, sehnat zde takový, a dám na oheň. Za chvíli je připraven horký čaj pro všechny.

"Musíme se dát alespoň trošku do kupy. Tady nemůžeme zůstat, jsme tu příliš na ráně. Dáme si čaj, něco zakousneme a vypadneme." Říkám stále unaveně a potlačujíc bolest.

Ragnar
17.9.2017
0:31:04
Pomůžu zraněným shromáždit se na jednom místě. K amputaci se nehlásím. Svou sekerou bych mu ji sice usekl, ale katana se na to hodí určitě líp. Brzy se rozhodnu k jiné činnosti. Namířím si to do lesa a začnu sbírat dřevo. Bude ho potřeba hodně.

Zaujmu místo sběrače dřeva, sluhy, kuchaře a vůbec všeho, co je potřeba. Na svou bolest nehledím. V porovnání s ostatními mi není vlastně nic. I proto se k lektvaru nehlásím.

Odložím várku dřeva a odmotám z něj provaz. Smutně se zadívám na budoucí tábor, který v současné době vypadá jako polní obvaziště. Není moc co říct. A ani nechci. Znám takový obrázek až moc dobře. Rozdíl je jen v tom, že tady se stal ten zázrak a všichni přežili. Byť s různě těžkým zraněním.

Smotám provaz. “Zítra bude líp.“ Zamumlám a v hloubi duše cítím stud. Oni bojovali proti nepříteli. Společně. Bok po boku. Já ne. Přeceňuješ svoji důležitost. Velmi jsi ji přecenil.

Vyrazím pro další z mnoha várek dřeva.

Pán Jeskyně
16.9.2017
21:53:42
Na Kájino přání Avelan (elfka podobná Aribeth) zamířila k Zar´farrovi, ale Merysol tam dorazila první. "Postarej se o trolla, já půjdu pomoci ostatním." Řekne Merysol.

Žira se na Merysolino přání přibelhá, ale to již nabídne svou pomoc Alexander. "Nech to na Alexovi, s jeho katanou to dá jedním sekem naprosto hladce, já bych mu rozdrtila kost mečem i sekerou, tak ostré to zase není, rozhodně se to nemůže rovnat kataně, která hladce prosekne plnou plátovku.

A neboj, trollové mají neuvěřitelnou regeneraci, brzy mu ruka opět doroste."
Říká unaveně. Pak si ztěžka opět sedne. "Prosím, kdo není zraněnej, sežeňte nějaké dřevo na oheň. Budeme ho nutně potřebovat." To už se i Mar-Dol snaží o něco podobného.

Avelan mezitím přeběhene k Icarium a postupuje podle toho, co řekl Zar´farro. "Neboj, bude to dobré, vydrž při vědomí, tvůj hvozd potřebuje pomstít. Jsem Avelan, také pocházím z hvozdu, musíš vydržet." Mluví na něj celou dobu, co jej ošetřuje.

********************************

Při narovnávání kostí Zar´farro neomdlí, ani při sekání ruky. Křičí bolestí, to ano, ale každý jiný smrtelník by již dávno zemřel bolestí. Trollové musejí mít nejspíš úplně jinde práh bolesti. Ať tak, či onak, oheň již tou dobou hoří a Merysol zvládne v pohodě vypálit ránu nažhavenou dýkou, kterou jí podá Žira.

Mar-Dol, jelikož je nezraněn, v pohodě se vrhne na vaření lektvarů. Netrvá to dlouho a před ním leží pět lahviček s rudou tekutinou na jejíž výrobu použil Anglinovo červené víno. Žira k tomu přihodila ještě jeden zlatavý lektvar. "Dej ho Karolíně, já ještě chvilku musím sedět." Říká a mne si žebra, která budou nejspíš některá polámaná. Také vidíte, že z nohy jí teče odněkud krev. "Možná, pokud zbyde, jeden z těch slabších bych také poprosila." Řekne slabým hlasem, zatímco si balí cigaretu. Již třikrát rozsypala tabák, jak se jí třesou ruce.

Anglino je taktéž pořádně polámaný a je jisté, že také bude potřebovat lektvar. Takže to vychází na Žiřin pro Káju a Mar-Dolovi pro Zar´farra, Icaria, Anglina a Žiru. Jeden buď zbyde nebo jej může věnovat někomu méně raněnému, třeba Ragnarovi, Alexovi nebo Merysol....

Mar-Dol
16.9.2017
9:02:14
Sleduju jak se boj vyvíjí v náš prospěch. Ale na závěr ten parchant provede něco nečekaného.

Nejprve mě zasáhne magický oheň. Příšerně pálí. Snažím se ho uplácet, uhasit až mi nezbude jiná možnost se s sebou fláknout do sněhu. Opět.

Když se z toho aspoň trochu oklepu, nad hlavami většiny z nás se objeví magická koule a dle Alzanových slov za chvíli vybuchne. Přikrčím se někde za tlustým stromem tak, aby mě kryl před výbuchy koulí.

Když vykouknu, vidím, jaký masakr to způsobilo, chvíli jen zírám, pak se rychle vzpamatuji, vytáhnu kotlík a další přísady a začnu chystat nějaký driják. Pokud se mi nepodaří rychle rozdělat oheň, povolám salamandra - ohnivého elementála.

Když je hotovo, mám připraveno 5 léčivých lektvarů, které se slovy "Pokud jste v nejbližší době neměli jiný léčivý lektvar, mělo by vám to pomoc" nabídnu těm asi nejvíc zraněným. Tzn. asi určitě Kája, Zar, Icaruim. Pak dalším, kdo to potřebuje.

Icarium
14.9.2017
16:22:40
Po vzoru Alzana se rozběhnu se k lesu, orb se mě však stále drží.

"Kurva...." pomyslím si a už letím vzduchem. Let však netrvá dlouho, jelikož mi v cestě stojí statný dub. Náraz, křupnutí, ohlušivé zvonění....

Válím se na zemi s pocitem, jak kdyby do mě narazil býk.

"Jo Kruppe, žiju..." reaguji poněkud otřeseně na krysu, která vše sleduje z dostatečné vzdálenosti. Mezitím se pokouším vstát, avšak jediné, co se mi povede je, že se dostanu na všechny čtyři, vyplivnu krev a poté se opět svalím do sněhu. Hlava se mi motá, celé tělo bolí a ani mysl se nedokáže soustředit. Jediné, co si uvědomím, je že se někdo ptá, zdali jsme na živu.

"Jo, ještě dejchám..." zachrčím.

"Měl jsem zůstat v našem hvozdu....ne počkat, hvozd už není....co tu vlastně dělám? Měl jsem je varovat, měl jsem je zachránit, teď už je ale pozdě...." hlavou se mi honí myšlenky o tom co bylo, nebo mělo být, nebo možná jen to, co jsem si vymyslel, kdo ví. Sníh příjemně chladí a mně se chce spát....

Merysol
13.9.2017
22:45:51

Zar mne začne úkolovat. Poslouchám a a snažím se vnímat slovo od slova, ale jde to těžko, když je všude kolem taková spoušť. Jsem jako v zamlženém snu, než začne řešit svou ruku.

”USEKNOUT?!” vykřiknu, než začne znovu mluvit dál. ”Možná tě to překvapí, ale vím, co je to kauterizace, jen nevím, čím bych…”

V duchu mě napadne, že kdyby třeba Kája nebo Alzan byli v pohodě, možná by mi v tomto pomohli. Nebo Aribethin fénix.

Pak dostávám další pokyny, také ohledne Icaria. Nakonec mi Zar nabídne ruku a já jen valím oči. Než stačím cokoliv říct nebo namítnout, zařve TEĎ a já jen trochu zmateně dělám, co po mě chce.

Pokud vše vyšlo, jak mělo, přistoupím k jeho ruce. Najdu rychle něco, čím ji pořádně stáhnu a zaškrtím a vezmu do ruky meč, nic lepšího teď při ruce nemám. ”Třeba je jako ještěrka a ruka mu…doroste.” řeknu nahlas. Pokud je Zar při vědomí, možná mi na to i něčím odpoví. Každopádně se mi začne klepat ruka. Nezvládnu to.

”Žiro, proboha, pojď mi pomoc!” zavolám na ní zoufale a doufám, že tohle zvládne udělat za mne.

Alexander
13.9.2017
22:23:23
Pár výbuchů, a je po bitvě. Mě žádný nezasáhl jelikož Icarium i Alzan odběhli, ale ruku mám popálenou, i když i tam sjem jednal pohotově a skoro mě nic nevyrušilo. Evidentně jsem měl štěstí. už se mi vrátil i zrak. Kouknu se okolo. Zdá se, že i když se boj vedl kvůli mně, tak jsem paradoxně jeden z nejméně zraněných. Kouknu se po ostatních.

Ale náhle mě znehybní něco jiného. Prozření. Nějaký pocit. Pocit, co jsem předtím ještě nikdy neměl. Normální člověk, když by cítil něco takového, tak by tomu neřekl vyloženě soucit.. Ale tak nějak.. Mi vadí.. Že jsou zranění. To se nikdy předtím nestalo. Normálně bych si řekl že je to jejich chyba, měli mě poslechnout, měli utéct.. "Ale to bys nejspíš nežil.. " hlodá ve mě myšlenka. "Dluh.. To bude to, co cítím. Jisté sice není v životě nikdy nic, ale je velmi pravděpodobné, že bez nich bych už nežil.. Dluh.. Ten si nemůžu dovolit... Musí být splacen.. " rozhodnu se nakonec, a po krátké úvaze doběhnu k Merysol a Zarovi, jelikož ostatním ani nevím jak nebo v čem bych pomohl.

Přikleknu k nim, a kouknu se na Zarovu levou ruku. "Rozdrcená.. Úplně.. " povím a kouknu se na pravou. "Ta je zlomená, na dvou místech.. " povím celkem jistě hlavně Merysol, jelikžo je mi ajsné že Zar to nejspíše poznal. Nicméně povím to i přesto, že Zar tuto informaci nesdělil nahlas. Ale ani nemusí. Rozpoznám většinu zranění jako profesionální chirurg, a to mnohdy již od pohledu.. Jenže.. Nemám nejmenší tušení jak se dají léčit... "Když nad tím tak uvažuji.. Vlastně ani nevím jak by se měl uvázat obvaz.. " pomyslím si lehce překvapen že vlastně o léčení nevím vskutku nic, ale netrvá to dlouho, a už se otáčím na Merysol. "Merysol, já to udělám, jestli se ti do toho nechce.. Tedy alespoň to srovnání, a sekání.. " povím, a kouknu se na Zara. "S obvazem ti nepomůžu.. Nevím jak.. " povím prostě, a kouknu se opět na jeho zlomenou ruku.
----------
Pokud Merysol souhlasí, sehnu se k ruce blíže, a jemně, až překvapivě jemně se jí dotknu, přičemž s ní prakticky ani nehnu. "Vypadá to že máte velmi podobnou kostru jako lidé.. Nebo máte uprostřed ruky nějakou kost navíc? Naopak méně? Čím víc mi dáš informací, tím menší je šance že omdlíš.. " ptám se, a v hlavě už se mi zobrazuje úhel, pod kterým by se ruka měla narovnat u člověka. Pokud nemají trollové nějakou skrytou kost navíc nebo naopak míň, bude stačit úhel jen mírně přizpůsobit větší velikosti kostí v jeho paži.

Zar´farro
13.9.2017
17:56:57
Jako by nestačilo, že jsem se ujal rozhodování o pomoci, ale navíc jsem nyní pacient.
Nejsem na to zvyklý, ale co se dá dělat.

Ok alespoň na to nejsem v tomhle stavu sám.

Stojím před Merysol. Musí na mne být fakt pohled. Levá ruka rozdrcená na cáry, Pravá zlomená na dvou místech. Obličej krvavý z rány na čele, alespoň spodní část mého těla a vnitřnosti to neodnesly.

Při rozhledu vidím pohromu v plné síle. Znovu vidím vizi posledního boje v mé vesnici. Boje než jsem byl kvalifikovaným lékařem.
Stejně jako tehdy, i nyní nejsem schopný nijak fyzicky pomoci situaci.

Zatnu zuby a potlačím minulost.
Teď jsem potřeba tady. Není čas na minulost.

Merysol. Potřebuji, aby jsi mi zatáhla za pravou ruku. Je potřeba ji srovnat.

Než to uděláš, je možné, že omdlím bolestí. V tu chvíli toho musíš využít.
Nebude to lehké ale poslouchej. Nijak nad tím nepřemýšlej a prostě to udělej.


Podívám se jí do očí. Snažím se aby mé oči daly najevo rozhodnost.

Má levá ruka musí pryč. A to celá. Těsně pod ramenem je potřeba ji co nejvíce stáhnout obinadlem, provazem, či hadrem co najdeš.

Poté ji prostě usekni. Nebo nech někoho useknout ji za tebe. Je třeba,
aby to bylo na co nejméně ran.

Vím, že žádám hodně ale je potřeba ji poté zavázat, či lépe kauterizovat.
Tedy přiložit na to něco velmi horkého aby se krev přestala hrnout ven.


Polknu. Vím, že tohle bude bolet víc než to bolí nyní ... to není něco na co bych se těšil.

Jako další je potřeba obvázat Icariovi hlavu. Pokuste se mu co nejméně hýbat s krkem. A měl by ležet či se málo pohybovat. Otřes mozku má jistý, musíte zjistit, že to nebude nic horšího.

Odmlčím se.

Pokud vše proběhne dobře, měl bych tou dobou se probrat, či neomdlít vůbec. Ale to se uvidí.

Nastavím k Merisol svou pravou ruku.

Vem ji za zápěstí a pořádně zatáhni, až to lupne, či křupne a srovná se do správného úhlu, mělo by to být v pořádku.

Klidně se zapři.


Nadechnu se a vydechnu. Zatnu zuby a pokusím se mentálně připravit.

Teď!

Vykřiknu a naopak zatáhnu v protisměru.

Merysol
12.9.2017
21:25:34

Další maniak, jehož ego neumí prohrávat. pomyslím si, když vidím tu spoušť co páchají koule a pak s všimnu, že i nademnou se jedna vznáší. Stihnu se schoulit a schovat si obličej a hlavu, než ta potvora bouchne. Ucítím pálení, je mi jasné, co se stalo. Opatrně vstanu a podívám se kolem sebe. Karolína je na tom zle, zase visí její život na lásku. Zar krvácí a potřebuje pomoci. Žira je popálená, ale vypadá to, že jinak může fungovat. Ještě se letmo podívám po ostatních.

”Pomůžu ti…snad. Jen mi dej chvilku” křiknu na Zara a přiběhnu ke koni. Prohrbnu tašku, vythnu plášť a zabalím do něj Káju. Opatrně ji dám na bok, aby ji náhodou nezapadl jazyk a nezačala se dusit. ”Vydrž, Kájo. Musím teď pomoci Zarovi.” zašeptám kamarádce do ucha a běžím za naším doktorem.

”Tak jsem tady, co mám dělat?” začnu se vyptávat Zara a jsem dost nervózní. Cítím, jak se mi klepou ruce. Ne, teď prosím ne!

Karolina
7.9.2017
22:44:21
Ta bolest na prsou je hrozná, ale copak můžu nechat ostatní bez pomoci? Bolest se rychle stupňuje a já už po několika krocích musím zastavit a sednout si. Sednu, či spíše se svalím na zem. Bezmocně se dívám kolem. Merysol už se taky objevila koule nad hlavou. Cítím jak se mi bolestí hrnou slzy z očí. Špatně se mi dýchá, takže nemůžu už ani mluvit. Jsem ráda, že ležím a ještě dýchám.

Zahlédnu nedaleko Žiry a Anglina Avelan. Všimnu si, že se jí nad hlavou taky objevila ta koule. Chci na ní zavolat, aby dala pozor, ale nejde to. Zoufale se znova podívám kolem a když se můj pohled vrátí zpátky, je tam už jen Anglino a ležící Žira. Vtom ucítím vedle sebe pohyb. Avelan!

A za ní se do mého zorného pole dostane obrovitá postava Zar´farra. Potřebuje pomoc a já... nemůžu se ani hýbat! Seberu všechny síly a zašeptám:

" Doktor ... pomož mu ... já nemůžu... nejde mi ani dýchat."

Doufám, že mi rozuměla, ke konci už jsem ani sama neslyšela sama sebe. Pak najednou mi to došlo.

" Avelan, já zmatkuju, nedošlo mi, že ti to můžu říci takhle. Jak ti je, jsi v pořádku? Prosím tě koukni za sebe na doktora, nevypadá dobře. Kdyby se ti podařilo mu pomoc a pak ještě třeba Ragnarovi, oni by pak pomohli ostatním. Ráda bych pomohla, jenže je mi zle, nemůžu se hýbat, skoro ani dýchat. "

Víc jsem nestihla, další vlna bolesti mě zaplavila skoro celou, cítila jsem, jako bych se už měla chystat na druhou stranu.

Zar´farro
7.9.2017
15:11:00
Jsem jako pták! ... Jsem jako letadlo! ... Ne jsem SuperTroll!!

Pomyslím si narychlo v letu, abych myslel na alespoň něco trochu ... než dopadnu.

Vidím jak se země neúprosně blíží a uvědomuji si, že můj krátký let se blíží ke konci. Vše je neskutečně zpomalené, jako bych si měl nechat projet celý život před svýma očima.

Dopad je tvrdý. Dopadnu na svou pravou ruku a cítím lupnutí a křupnutí. Není to příjemný zvuk.
Poté přes hlavu přeletím a přetočím se na druhý bok. Energie výbuchu mne pořád tlačí dále a šrotuje mi levou ruku na cáry. Ne že by poničená ruka od výbuchu byla k něčemu jinému ...



Lehce ohořelý ležím ve sněhu. Cítím jak mi chlad prochází tělem. Je to dobře, stáhne mi to cévy a já nevykrvácím.

Koukám směrem na nebe a nemůžu uvěřit, že jsem stále naživu. Cítím bolest na čele, jak jsem se rukama trefil do hlavy.

Posadím se a za sebou táhnu své ruce. Zlomenina by nebyl problém, kdybych si ji mohl srovnat. Bohužel levá ruka je v kopru a tedy nemám jak srovnávat ...

Kouknu po ostatních.

Hej! Jste všici naživu?

Počkám jak se kdo ozve. Pomalu se zvednu na nohy. Velmi pomalu, aby se mi nezamotala hlava.

Zatnu zuby a znovu a znovu potlačím bolest.

Hlavně nejít do šoku.

Bodla by se mi pomoc. Nebojte budu vám říkat co dělat. Ale potřeboval bych zastavit krvácení.

Pán Jeskyně
6.9.2017
20:47:19
Ještě před koncem boje se Karolína pokusí vyskočit na nohy, to ovšem byla osudová chyba. Najednou ucítí šílenou bolest v hrudníku. Když se po boji snaží hasit své přátelé, bolest je již skutečně nesnesitelná. Vytrysknou jí slzy a skoro ztrácí vědomí, musí si okamžitě zase lehnout, jinak to šeredně odskáče, pokud již neodskákala a nemá vnitřní krvácení.

Alzan se rozbíhá směrem k lesu, to je výborný nápad, respektive byl by,
kdyby se za ním nerozeběhl Icarium. Koule nad jejich hlavami je provázejí a není možné se jich zbavit. Respektive, kdyby Alzan dával pozor v první třídě kouzelnické školy, věděl by, že hyperprostor by stačil. Takto se povedlo akorát to, že Alzan zalehl do sněhu, Kostěj ho ukryl, takže je nezraněn, ale Icarium schytál dvojitou dávku. Obrovský výbuch elfa odmršítí několi sáhů daleko, odmrštil by ho cca 15 sáhů, ale to by po pěti sázích nesměl překážet strom. Takto se hraničář rozmázne. Má ze zadu rozraženou hlavu, pohmožděné rameno, nateklé oko a krvácí mu tvář.
Kolem hlavy vidí hvězdičky a jdou na něj mdloby, ale naštěstí to ustojí.


Zar´farro vůbec nevěděl, co ta koule dělá, když explodovala, na poslední chvíli si stihl zakrýt obličej, přesto bez zranění nevyvázl. Taktéž byl odmrštěn cca 10 sáhů, jednu ruku má zlomenou, tu druhou úplně rozříštěnou. On sám ví, že je nepoužitelná a že se již nedá zachránit,
je jisté, že všechny cévy jsou na sračky. Docela pech, že léčitel nemůže použít ani jednu ruku a manu má veškerou odčerpanou, co?

Merysol se ptá Káji na radu, ta ovšem toho moc nezmůže, může jedině ležet. Navíc se jí nad hlavou taktéž objevila koule, která roste a roste až vybuchne. Vybuchla ale méně, Icariumova, Alzanova nebo Modráskova.

Ragnarova koule vybuchne dost silně, sežehne mu vousy a povalí ho na zem.

Co se výbuch nepřítele týče, ten zasáhl skoro všechny, máte ošklivé popáleniny a šíleně to bolí. Takhle jste po boji snad ještě nedopadli.


Žira stáhne přilbu a padne do sněhu, ještě jí stále trošku doutná oblečení a vidíte na ní mnoho popálenin, šrámů, sečných ran. Chvíli sedí, poté si lehne a sleduje oblohu bez jediného slova.

Ragnar
10.8.2017
23:08:19
Žádný boj netrvá příliš dlouho a tento není jiný. Děje se toho při něm ale zbytečně moc. Snad trochu tupě zírám na skupinu, ke které jsem se připojil. Slyšel jsem o nich hodně, ale tohle mi vzalo dech.

Přede mnou zhmotní voják. V první chvíli ho chci přetáhnout sekerou, ale zavčasu si uvědomím, co se před několika okamžiky stalo. Takže se případně pouze bráním.

Nad hlavou se mi objeví podivná koule a já cítím, jak mi odsává magii. Z posledních sil se pokusím vyvolat alespoň drobné léčení a ve stejnou chvíli mi dochází, jak špatnou sestavu kouzel jsem zvolil.

Anglino ránou, která by zabila bejka i tele za ním, dorazí obludu a fialový kouř vybuchne. Podvědomě se přikrčím a rukama si zakreju hlavu. Ale až na mě žár výbuchu nedosáhne. Řada dalších je na tom mnohem hůř. Nemám jak léčit! Uvědomím si s hrůzou a rozeběhnu se ke zraněným, abych na ně aspoň hodil sníh a uhasil oheň.

“Ne! Nemám ni! O veškerou magii jsem přišel!“ Křiknu na Karolinu. Pokud mohu někomu s něčím pomoci, pomůžu. Pokud je vše pod kontrolou, budu jen hlídat okolí, aby nás někdo nevyhmátl.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.