abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Vlk
22.2.2017
21:02:33
Další jméno.
Liška se zachvěje a na okamžik přivře oči.
"Ruth s bílými vlasy a očima jako pomněnky.
Kde je Ruth, vlčice? Proč ji tu cítím....
Tak trochu...."
Zeptá se tiše a její hlas už nezní tak vyděšeně.

Znovu se zachvěje, když Nyskel zmíní Ardeta, ale zmínka o Byrrovi ji probere z šoku.
"Myslím, že je hodný, víš? Na mě hodný byl. Měl by z toho hradu odejít pryč a už se nikdy nevracet.
Tak jako já.
Jenže on miluje tu plavou dívku."


Na výzvu Nyskel, že musí odejít, nejdřív nereaguje.
Pak k ní její slova přece jen proniknou a ona se začne opatrně a velmi pozvolna škrábat z díry ven.
Nejdřív vystrčí špičatý čumák a dlouze větší, ale pak pomalu vykoukne celá její rezavá hlava s bystrýma i když pořád ještě vyděšenýma očima.

"Terry se vrátí?" Zeptá se a napůl je v jejich slovech obsažený strach a napůl dychtivá naděje.

Nyskel
20.2.2017
23:46:44
V srdci se mi zatřepotá naděje. Vzpomíná si. Koně... Ruth... Terry...

Konečně začíná mluvit sama o sobě. Pamatuje si i detaily. Možná byla jen příliš vyděšená z toho všeho, křehká dívenka na útěku ukrytá v liščím těle.

Po krátkém zaváhání odpovím tiše: "Já vím. I to mi Terry vyprávěl. Ruth tě kousla, aby tě zachránila..."

Ještě teď je mi z toho... zvláštně. Nevím, jestli bych dokázala udělat něco podobného. Ruth byla stará a moudrá. Chápu, proč ji měl Terry tak rád.

"Vím, kdo to je. Ale Terry s Byrrem ho hnali pryč. Utekl. Je pryč. Necítím ho tu. Neublíží ti... Terry by to nedovolil.

Ani Byrr... moc si tě tam dole oblíbil. Už není součástí jejich smečky. Nechce být."


Rozhlédnu se okolo. Ovce už si na mou přítomnost vcelku zvykly a choulí se v protilehlém rohu ohrady. Je ale jen otázka času, než si něčeho všimne Maud. Staré ženy mívají lehký spánek.

"Silenko, měly bychom jít odtud. Schováme se někde spolu a až bude vzduch čistý, Terry si nás najde." můj hlas má stále měkký odstín, ale přidá se k němu i naléhavost.

Vlk
20.2.2017
21:45:42
Vlčice mluví a mluví a liška jaksi proti své vůli začíná poslouchat.
Slova k ní pronikají a formují se v něco, co už skoro zapomněla.
Přerývají její pohřebiště a vracejí ji k lidství.

Nakonec tiše zopakuje slova vlčice.
"Koně....Měla koně, kteří běhali v ohradě a na slunci byli zlatí a červení. Jako kaštan. A taky černí....bílí....
Měli barvy.
Krásné."
Vydechne nadšeně.

"Terry....Terry je hodný. Znám ho.
Vysazoval mě na ty koně a nechal mě, vozit se na jejich hřbetech.
Líbilo se mi to."
Řekne užasle a protočí se v díře tak, aby její čenich směroval ven.

"Nejsem zraněná." Řekne důležitě.
"Jen se moc bojím. Tam venku je zlý člověk. Vlk.
Mění se.
Jako já.
Jako ty.....
Já....měla jsem být také vlkem. Ale nejsem....."

Melwin
20.2.2017
21:38:33
Pan Gunter je nesmlouvavej a tvrá na svým.

Nespokojeně nakrčím čelo, ale po dalších hvizdu se konečně Nestor objeví.

Uleví se mi! Svinsky!

Sklouznu ze sedla a jdu mu vyčinit, ale tváří se tak provnile, že ho nakonec jen silně poplácám po hřbetu.

"Ty paličáku tvrdohlavej! Máš rozum?! Moh si přijít vo kejhák! Tohle sme si nedomluvili, kamaráde! To bylo naposledy! Jasný?!" hubuju mu, ale je z toho cejtit spíš úleva, než vztek.

Teď, když je Nestor v suchu, je správnej čas na otázky.

Přeměřim si pana Guntera i Byrra a mřimhouřim oči. "Vy... vy ste to honili? Ale jak, když nemáte honě?! A... co to vlastně bylo?!"

Gunter
20.2.2017
21:33:06
Konečně zareaguje aspoň Mel. Mávnu na něj a poběhnu blíž k němu.
"Já vím. Viděl jsem ho." Přikývnu rychle a Byrr mi přizvukuje.
Znovu se zastavím, zakloním hlavu a znovu pronikavě hvízdnu.
Proniknout do té paličaté černé hlavy není vůbec lehké.

Dokonce vyštěkne na odpor a žene se dál za vlkem. Teprve třetí hvizd k němu pronikne, konečně se zastaví a pomalu a neochotně se začne vracet k Melovi a jeho koni.
Ocas provinile svěšený, hrudník se mu rychle zdvihá a klesá z toho nečekaného pohybu.

Ulehčeně vydechnu a zamířím k Melovi. Byrr dusá vedle mě a brblá si pod vousy vzteklé nadávky.
Je v prachu. To je nám jasné oběma.
Teď už ho nedoženeme.

Melwin
20.2.2017
21:12:41
Za uši mě zatahá prudkej hvizd za mejma zádama.

Zmateně se ohlédnu. "Co to sakra...?!"

Ale to už slyším i svoje jméno. A musel bych se moc mejlit, jestli to není pan Gunter! Mohl bych dumat nad tím, kde se tady vzal, ale na to teď není čas!

Prudce přitáhnu otěže. Nerozhodně se otočím za sebe a pak znovu dopředu. "Je tam Nestor!" křiknu za svý záda. Vim, že bych měl poslechnout pana Guntera, ale nemůžu v tom to pitomý tele nechat!

"Za něčím vyrazil! Musím ho dohnat!" křiknu a znovu pobídnu Nevilla.

Nestorovi jde o kejhák!
A já o něj nechci přijít!
Nesmím!

Gunter
20.2.2017
21:00:07
Letím po Byrrově boku dolů z kopce a s každým skokem se přibližuji prchajícímu Ardetovi.
V uších mi hučí zpěněná krev a nedokážu vnímat nic jiného kromě touhy zabíjet.
Trhat.
Rvát na kusy.

Tesáky mě brní chtíčem, který je velmi velmi přízemní.

Konečně jsem se utrhl.
Konečně jdu po něm.
Bez kličkování. Bez příkras.
Běžím, abych zabil a je to nádherné.

Kolem mě víří představy Nyskel, ohrožené a vystavené riziku a Cory, zubožené a ponížené.
Znovu a znovu.
Už to nedovolím. Je mi lhostejný Soter i to, že jsme jeho hosty.
O jakýkoliv pokus být k němu aspoň v rámci našeho pobytu na Meleborku loajální se připravil v moment, když uvěznil Silenku a když porušil naši dohodu.
Ardet Dei se pohybuje na jeho pozemcícch....Když pominu fakt, že jde po Silence, tak tohle samo o sobě stačí, abych se necítil vázán vůbec ničím.

Byrra pohání stejný hněv jako mě a je vtom podivná síla.
Spojenectví.
Nedokážu si představit moc, která by nás mohla zastavit.

A jo.
Melwin.
Nestor.

Prudce změním směr a zakličkuji. Těsně před tím, než vlítnu jeho koni přímo pod kopyta.
Kurva.
Ardet mizí kdesi na cestě a za ním se žene krvežíznivý Nestor.
U Veruse on ho zabije!

Projede mnou strach jako žhavý šíp a narazím plecemi do Byrra.
Kurva!
"Před námi je Melwin!" Vyheknu a konečně zastavím.
Proměním se tak rychle, že se mi skoro udělá špatně.
A vzápětí ostře hvízdnu.

Nejsilněji, co dokážu.
Kdysi ho takhle přivolával Thomas a já se modlím, aby to zabralo.
Sotva hvizd odezní, narovnám se a křiknu co nejsilněji do tmy.
"Mele!"
Ardet zatím mizí úspěšně v dáli a mně se kroutí žaludek vzteky.
Přece jen je ale pro mě vědomí povinnosti silnější a Melův život bych nikdy neohrozil.

Zklamaně čekám, až si získám pozornost obou a vedle mě se vrací do lidské podoby stejně zklamaný Byrr.

Nyskel
20.2.2017
20:43:37
Ne, Ardet poblíž není. Terry s Byrrem ho ženou před sebou a Terryho vztek mi v ten moment zarezonuje v hlavě, jako by stál vedle mě.

Zřejmě ho nemůžou dohnat. Peláší, jako by mu za patama hořelo. Ale kam? Na Melebork?! Hodlá se schovat tam? Jenže to potom...

Hrdlo se mi na okamžik sevře. Rychle se uklidňuju tím, že by přece Soter neriskoval skandál. Tedy... snad ne, když tam je víc hostů. Ale jistá si být nemůžu...

Snažím se svůj strach rychle vytěsnit, abych nevyděsila ji. Ona je teď můj úkol!

Soustředím se zpátky na rozechvělou lišku kousek ode mě.

Pokusím se usmát. Ano, má na tváři srst, která mile lechtá, když se přiblíží...

Před očima mi vytane jeho podoba.
A především jeho laskavý pohled.

"Ano, má tě moc rád. Vyčítal si, že tě ztratil. Vyprávěl mi o tobě i o Ruth, jak jste žili společně." odpovím jí.

Nehýbe se, ale zdá se, že panika v ní trochu opadla. Zřejmě to bude na dýl. Nevěří mi, ale taky neutíká. To půjde... Musí to jít!

Zalovím v paměti a pak opět měkce spustím.

"Ruth prý chovala své krásné koně a Terry jí pomáhal. A ty jsi pomáhala jim. Dokonce ses o něj starala, když byl zraněný. Říkal mi, že se musel smát, jak jsi pořád brebentila..."

Zvažuju, jestli vyrazit blíž, ale nakonec ovládnu svou netrpělivost. Nic nám v tuhle chvíli nehrozí, tak jí chci dopřát trochu času, aby si na mě zvykla.

Problém je, že už si na víc v tenhle moment nedokážu vzpomenout. Tedy na nic, o čem bych jí chtěla vyprávět a co by ji uklidnilo. Ty ošklivé věci jí říkat nebudu.

Rozhodnu se rychle.

"Já Terryho potkala v horách, u Medového potoka. Víš, jsem stejná jako on. Tedy, do té chvíle jsem nevěděla, že nás takových je víc. Byla jsem sama a... bála jsem se. Ale on mi pomohl.

Učí mě, jak to všechno zvládnout. Tolik toho ví..."


Mluvím měkce a cítím, jak se mi cosi rozprostírá uvnitř hrudi. Je to laskavé a všeobjímající. A klidné jako hladina jezera. Je to... krásné.

Vlk
20.2.2017
20:19:36
Chvíli mlčí a neříká nic.
Nemůže.
Má v hrdle obrovský knedlík a hrozí ji udusit.
A vlčice to nezvdává.
Vlčce mluví.
Konejšivě.
Vemlouvavě.

A zase to jméno.....
Jméno s měkkou hnědou barvou a laskavým přísvitem....

Zajíkne se.
"On....má hnědé oči....jako medvědí srst...." Vydechne mimoděk a poprvé zkusí to jméno zodpovědět, aby mu dala podobu.
Tvář.
"Má na tváři srst a říká mi Silenko.....
Miluje mě...
Mě a Ruth....vzpomínám si.
Myslím...."


Nepatrně se pohne a napětí v jejím rezavém těle trochu povolí.
Z díry však nevyleze.

Melwin
20.2.2017
20:15:45
Nestor venku, před hradech, chvíli bloumá dokolečka, jako by vážně hledal stopu, a nakonec vyrazí vpřed. Původně jsem ho chtěl nechat na provazu, ale takhle v noci bych si akorát s Nevilem srazil vaz, kdyby nám Nestor začal křížit cestu.

Nezbejvá, než spolehnout se na to, že Nestor na slovo poslechne, kdyby něco. Ale Byrra zná, tak snad nebude vyvádět.

Doga se pustí po svým, i když jen Bohové vědí, co že to vlastně je. Beztak je to jedno. Prostě teď musim dost dlouho bloumat venku, aby milostivá hraběnka nemohla říct ani popel. A pak se vrátím s nepořízenou a bude... Co bych taky mohl dělat jinýho?!

Přitáhnu si plášť užejc k tělu, protože je pořádná zima. Možná je to i únavou, která se připomíná o to důraznějc, o co houpavější je Nevillův krok. Taky by chrněl, kdybych ho nechal...

Pohledem sleduju Nestora, jak se činí, ale myšlenky zalítávaj pořád dokola zpátky na Melebork. Snažím se vybavit každičkej detail Cory. A taky jejího krásnýho těla.

Zhluboka vzdychnu. Místo, abych se k ní teď pokojně tisknul v teplý posteli, brouzdám se ve tmě úplně k ničemu!

I když... Tina se vzbudila. Takže mě Deinera vlastně zachránila. Asi bych si vyslechnul svý. A možná i Cora... i když ta by se mohla vymluvit, že jí byla prostě dlouhá chvíle a že se se mnou jen zabavila.

Jenže... co když to tak fakt bylo?!


Pochybnosti jsou vlezlý stejně jako vlezlej vítr od moře... Nebaví mě to! Vůbec mě to nebaví, camrat tady úplně k ničemu.

Chtěl bych ji vidět. Promluvit si s ní. Nebo radějc... ne, jen vidět, jak se bude tvářit, až přijdu. Jestli teda nebude spát...

Cvičně hvízdnu na Nestora, ale zdá se, že zrovna chytil čerstvou stopu. Zrychlil a tak musím Nestora pobídnout, abysme ho dojeli. "Co tam máš? Je to Byrr?" ptám se vcelku zbytečně.

V tom se Nestor našponuje a zavrčí. Až mi naskáče husina. Takhle jsem ho slyšel vrčet snad jenom....... tehdy v Pírku?!?!

Přejede mi po zádech mráz a mám co dělat, abych se neotočil a nezabodnul paty Nevillovi do slabin.

Nemívám v lese strach ani v noci, ale tentokrát se nebojím lesa. Bojím se toho, co se k nám blíží.

Ze tmy vyrazí přízrak! Jak jinak tomu říkat! Oči mu divoce žhnou a řítí se jak ďas.

Vyjeknu a strhnu Nevilla stranou. Ten vyděšeně zaržá, ale ustojí to.

Ne tak Nestor. S divokým řevem se vrhne za tím....... zvířetem?! Bylo to zvíře?! Bylo obrovský! Jako... jako........

Polknu.

Jako obrovskej vlk...

Jako... Nyskel!


Není čas se bát. Nestor zmizel v zákrutě cesty a jestli o něj nechci přijít, a já nechci!, musím za ním!

Prudce otočím Nevilla a nahnu se nad jeho krk. "Zaber!" syknu jen a vyrazím za Nestorem.

Nyskel
20.2.2017
19:40:22
Zmatek převládá, ale přijde mi, že strach trochu ochabuje. Jenže...

"Proč mi neodpověděla?! Musí vědět, že vím, že tam je. Tak proč neodpovídá?!" sžírají mě pochybnosti a pomalu ztrácím trpělivost. Nejraději bych vlezla za ní, ale váhám. Je tak... zmatená.

Po chvilce z jejího směru zachytím i záchvěvy něčeho hezkého. Vzpomínky? Je to jako tenoučké červené nitky.

Cítím, jak se její mysl opatrně natahuje ke mně. Zatajím dech...

Na jednu stranu se zaraduju! Mluví se mnou! Ale v ten samý moment mě i vyděsí... "Nepamatuje se, kdo je?! Jak to?! To byla v liščím už příliš dlouho? Jde to vůbec? Zapomenout na své lidské já?!"

Ne! Na tyhle otázky teď není čas. Ne teď!

"Ano. Aspoň Terry ti tak říkal." nechám to chvíli viset ve vzduchu a pak se rozhodnu jednat. "Můžeš chodit? Dokážeš se dostat ven sama? Mám ti nějak pomoct?"

Přeci jen... bavíme se tu u domu staré Maud a Ardet je někde okolo...

Bezděky natáhnu myšlenky k Terrymu. Potřebuju vědět, že je v pořádku!

Vlk
20.2.2017
19:37:24
Melwin

Nestor tě tahá kamsi po všech čertech. Chvílemi si už říkáš, že to nemůže myslet vážně a že si z tebe jen tak utahuje a sleduje kdovíco a bůhvíkam. Jen tak, aby se zabavil.
Dokonce zvěžuješ, že se na to vykašleš a obrátíš koně zpátky k hradu.
Však už bys Heidrun nějak vysvětlil, že jsi Byrra prostě nenašel a hotovo.

Navíc na Melborku je Cora.
Toho času značně rozladěná Cora. Tohle vnímáš naprosto jistě a vzpomínka na vaši společnou noc je ještě příliš živá.
Chceš riskovat to nové a křehké, co mezi vámi začalo vznikat?
Moc ne....

Už pomalu otáčíš hnědáka Nevilleho zpátky, když Nestor dunivě zavrčí.
Tak hluboce, že tě to až vyděsí.
Najednou stojí celý zježený, dá-li se to u jeho hladké srsti vůbec říct, a hledí na cestu před vámi.
Než stačíš vydechnout, proletí kolem tebe jako ohnivá střela štíhlé šedivé tělo a Nestor se po něm s mohutným zařváním vrhne.

Vlk
19.2.2017
22:01:10
Zděšeně sebou cukne a zaleze ještě hlouběji. Pokud to vůbec jde.
Oči rozšířené úžasem.

Není pochyb. Ta vlčice tam venku na ni mluví a ona ji rozumí. Slyší ji ve své hlavě.
Tak jak prve slyšela je oba. Tehdy jim zkusila odpovědět. Byla ještě plná sebevědomí a euforie z toho, že se ji podařilo utéct.
Opojená sama sebou.
Pak kolem ní začal kroužit zlý a pýcha ji rychle přešla.
I nadšení z nového bytí.

Teď ji odpovídat nechce. Ta vlčice venku říká jména a jména jsou nebezpečná.
I když jejich vzdálený, prchavý dotek hřeje. Už mu nevěří. Nevěří tomu pocitu zamlčeného blaha, který se třepotá kdesi na pozadí její mysli.

Přesto je nedokáže vytěsnit.
Co znamenají.
Terry....Ruth.....Silenka....
Silenka....
Když ty zvuky probudí ve své hlavě, sami se začnou formovat do slov.
Terry....Ruth....Silenka.....
Terry.....

Má pocit, že to jméno patří k něčemu příjemnému a má to možná i něco společného s vlkem, který se rozběhl po stopě zlého.
Je on Terry?
Terry s hnědýma očima...

Jméno pomalu získává tvář a je lidská. Tamto byl vlk.

Zaváhá a na okamžik přestane hrabat.
Pak to znovu zkusí.
Jako tehdy.

"Silenka?
To jsem?"

Nyskel
18.2.2017
19:23:58
Zaslechnu slabounké zakňučení odkudsi z hloubky.

Je tam! A neutíká, zatím. To je dobré! Dobré! raduju se v duchu. Hrozně moc chci, aby to vyšlo. Příšerně moc. Nejen kvůli Terrymu, ale i kvůli ní.

"Silenko, jsi zraněná? Ublížil ti? Chci... chci ti pomoct. Posílá mě Terry. Gunter. Pamatuješ na něj? A na starou Ruth?" pokračuju, dokud poslouchá.

Cítím z ní velký zmatek a napětí. A bolest. Musel jí ublížit, nebo se zranila sama.

"Jsem Nyskel a patřím k Terrymu. Hledal tě. Moc tě chtěl najít, aby ti pomohl. Vyprávěl mi o tobě..."

Zmlknu. Nehýbu se a čekám. Nesmím ji za žádnou cenu vyplašit!

Vlk
18.2.2017
19:13:49
Blíží se, blíží se každým skokem a už o ní ví.
Už pochopil, čí stopu vlastně celou dobu sleduje.
A on se na rozdíl od vystrašené lišky lidského obydlí nebojí.
Jde si pro ni....

Cítí jeho blížící se pach a zoufale hrabe do kamene, který se ji postavil do cesty.
Tupí si drápy.
Šílí.
Jeho blyštivé zuby cvakají naprázdno kousek od její oháňky a snaží se ji zachytit, aby ji vytáhly ven.
V jeho hlase je triumf a výsměch, když vítězně zavyje do noci, až ovce zabečí a rozběhnou se zběsile na všechny strany.

Zakňučí a přitáhne oháňku zoufale k tělu.
Znovu se jí vysměje a ona bojuje z posledních sil o život. Bílé tesáky se ji zakousnou do zadní nohy, jak si pomáhá tlapami a najednou je pryč.
Bolest zmizí a s ní i jeho všepohlcující pach.
Je pryč.

Opatrně začenichá, ale pach se od ní prudce vzdaluje. Utíká pryč.
Něčemu vstříc.
Dalším pachům.
Dalším vlkům.

Liška poděšeně zakvílí a začne se hrabat z díry pryč, aby se ještě jednou, naposledy pokusila utéci.
V pohybu ji zastaví hlas, který jemně zašátrá v její hlavě.
Začenichá do vzduchu a přikrčí se.

Jeden z vlků tu zůstal. Samice. Druzí dva pronásledují toho zlého. Toho, co ji přišel zabít.
Zná je.
Jejich pach už cítila. Jednou, v časech, které si už skoro nepamatuje jim dokonce vstoupila do hlavy, když ta samice ulovila její sestru.
Kdysi.
To, že můžeš ještě neznamená, že bys měla..... Řekla jim.

Tehdy ji ještě lidé podivně lákali a přitahovali. Zvláště tihle, kteří jsou napůl vlci a napůl lidé. Cítí v nich obojí.
Tak jako v něm.....
Vtom, který běží, aby zabil člověka, který ji tolik ublížil.
Ten, který ji tolik znepokojuje.
Přitahuje.
Láká.
Má pocit, že byl kdysi pro ni velmi důležitý. Tam zahrabaný hluboko pod pohřebištěm.
Možná by si vybavila i jeho tvář, kdyby se hodně snažila.
Ale teď nemá čas...

Teď je tu vlčí samice a mluví na ni. Dotýká se ji svým hlasem.
Jemně.
Konejšivě.

Rozrývá pohřebiště na kusy.
Říká jméno....

Nechce ji pustit do své hlavy. Snaží se ji zamezit vstup, snaží se vymazat ze sebe všechno lidské, jiné.
Chce být jen liškou v noře.
Liškou, která proklouzne mezi jejími tlapami a uteče pryč.
Ten hlas ji ale nenechá.
Prodírá se k ní s vytrvalostí člověka. Vlk takovou trpělivost nemá.
A nezná jména.....

Tahle zná jméno, které není. Které zemřelo..
Navěky.
Liška zakňučí a schoulí se bolestí.

Nemůže.
Nesmí.
Nechce.


Gunter
18.2.2017
17:58:29
"Miluji tě! Dávej na sebe pozor, prosím." Vydechnu do jejich myšlenek a slova se mi chvějí něhou.
Aspoň pro ten okamžik.
Hned další už vystřelím za Byrrem, který se mi přece jen během krátkého rozhovoru s Nys, poněkud utekl.

"Drž se vlevo." Požádám ho a sám vychýlím běh trochu vpravo, aby byl uhánějící Ardet mezi námi.
Zatím se nám nedaří jeho náskok stáhnout.
Vynakládá všechny síly do útěku a je fakt, že takhle běžet jsem ho ještě neviděl.
Proč prchá?
Proč nebojuje?
Proč?


Snažím se dotknout jeho mysli, ale nereaguje.
Jen běží.
Jako o život. Což je pro tentokrát vyjímečně přesné.

Nyskel
18.2.2017
17:37:42
Vnímám Terryho i Byrrovy pocity stejně dobře jako své. Je to zvláštní, tohle smečkovité vědomí. Nejsem na to zvyklá, ale přijde mi to přirozené jako dýchání. Zvláštně mě uklidňuje i Byrrova přítomnost.

Je to takhle vždycky? Větší smečka je lepší než jen dva?

Nemám ale čas na to myslet. Vycítím Ardetovu mysl. Je temná a ostrá jak rozervaná skála. Projede mnou zachvění. V lidském jsem si to tak neuvědomovala, ale tenhle Vlk je zvrácený až do hloubi duše. Jako černá díra kamsi do pekel.

Bezděky si proti jeho mysli postavím pomyslnou zábranu. Nechci, aby se mě jakkoli dotýkal. Nikdy!

Ardet změní směr a...

Ucítím v sobě obrovské zklamání a vztek. Nerozlišuju, jestli je ta emoce má nebo Terryho, ale je to jedno. Cítíme tohle stejně.

Terry mi nemusí nic říkat. Kdyby s ním nebyl Byrr, nikdy bych ho samotného jít nenechala, ale takhle sama vím, že můj úkol je jinde. Kdyby mi to neřekl, sama bych to navrhla.

Silenka... zvláštně mě přitahuje. Nechce se mi pořád věřit, že bychom ji tak obrovskou náhodou našli. Ale... nezná mě. Bude mi věřit? A co když...

Ti dva už jsou dávno pryč, takže si své obavy a pochybnosti budu muset nechat pro sebe. Opatrně stočím své kroky k obydlí Maud.

Váhám, jestli zůstat ve vlčím nebo v lidském. Ve vlčím se mi bude lépe hledat, ale můžu jí příliš připomínat Ardeta. Ne, v lidském to bude lepší. Rozumnější... I kdyby se objevila Maud. Lépe jí to vysvětlím. Snad...

Opatrně, pomalu a obezřetně dojdu až k ohradě vedle domku. Pár ovcí nervózně zabečí a stáhnou se do stáda v opačném rohu ohrady.

Nechám přeběhnout svědění po zádech a přikrčená zůstanu schovaná u ohrady. Pozoruju příbytek, ale nezdá se, že by byla Maud vzhůru.

Snažím se jemně natáhnout mysl k lišce, která je stále ještě někde pod domkem. Aspoň Vlčice to cítila. Teď to cítím už jen slabě, ale kdyby se hnula, poznala bych to. Snad...

A pak mě napadne jiná věc. Terry, když ke mně poprvé promluvil myšlenkami, mě sice vyděsil, ale zároveň mě to fascinovalo a přitáhlo to spolehlivě mou pozornost.

"Silenko..." vyšlu tichounkou, jemnou myšlenku jejím směrem. Jako měkky šepot.

Gunter
18.2.2017
17:22:06
Otočím hlavu dopředu a napnu svaly. Pohybuji se rychle a tiše. Moje tělo plavně dopadá na tlapy a sune se v měkkém cvalu vpřed. Oddychuji mělce a snažím se hospodařit dobře se silami. Čeká mě těžký boj a vím to.
A svým způsobem se na něho zvráceně těším.
Konečně!
Konečně se moje vyprahlé srdce dočkalo.
Pomstím ten masakr u Pírka a pomstím i Silenku...

Ardet už se blíží k chýši Maud, která mi tak silně splývá v hlavě s Ruth a já mu dýchám na paty.
Už o mě ví.
Naše mysli se na chvíli ostře střetly a pak se pravidelný rytmus jeho běhu změnil.

Ne, nevyrazil mi vstříct. Nezavrčel troufalou výzvu a nevystřelil bránit teritorium, které jsme mu s Nyskel a Byrrem narušili....
Prudce otočil hubené šlachovité tělo na opačnou stranu a vystřelil vpřed.
Bez přemýšlení.
Bez zaváhání.

Zklamaně jsem zavyl.
"Utíká! Vzdal to!" Vybuchl jsem rozzuřeně do myslí svých druhů a okamžitě stočil tělo směrem, kterým kličkoval pryč.
Byrr mě bez pobídnutí následoval, ale Nyskel jsem hned ze startu zarazil.
"Najdi ji!
Prosím! Najdi ji a nedovol jí zase utéct!"
Zaprosil jsem vášnivě a tentokrát bez vlivů alfy.

Nyskel
18.2.2017
17:01:02
"Zabije ho... skvělé..." ušklíbnu se nakvašeně. Čekala jsem nějaký plán, nějaký... záměr, kudy na něj. Sám mi neustále opakoval, jak nebezpečný Ardet je.

Už se nebojí, protože je s námi Byrr? Ale on jde pro Silenku, neříkal, jestli mu s Ardetem pomůže...

Uvnitř cítím velké napětí. Směsici strachu, rozladění, odhodlání, nervozity... není to nic příjemného, ale drží mě to ve střehu.

Tiše postupujeme dál jako tři zlověstné stíny.

Obydlí Maud už je na dohled. Snažím se proniknout tmou a větřím o sto šest. Chci být připravená. Na cokoli...

Vlk
18.2.2017
15:40:30
Krčí se v díře a zrychleně oddychuje.
Vyplašená k smrti.
Zahnaná do kouta.

Horečnatě hrabe drápy, aby se dostala ještě hlouběji a unikla pachu, který krouží kolem ní a stále víc se přibližuje.
Kožich má zježený a medové oči rozšířené hrůzou.
Její pohřebiště se vzdouvá jako písečná duna a hrozí vypustit vše, co ukrývá.
Pach vlka ji dusí a ona ví, kdo to je. Nevidí však jeho vlčí tvář.
Vidí hubenou čelist a kostnaté líce.
Vidí planoucí šílené oči a slyší vášeň v hlase.
Zhoubnou.
Zvrácenou.

Vášeň, která se budí z cizí bolesti, je vždycky zvrácená.
Cítí pach krve a potu a ještě něčeho. Neznámého. Děsivého.
Ten vysoký, útlý je tím často cítit.
Provází ho násilí.
Na každém kroku.

Sáhl do ní až na dno a vyrval vše, co bývalo nevinné a dětské.
Zabil vše, co z ní dělalo tu druhou bytost.
Tu s vlajícími vlasy a ústy, která se uměla smát....
Dokud je nezašil černou nití.

Hrabe dál a snaží se dostat k vůni, kterou je protkané celé to stavení. V té vůni se ukrývá bezpečí a ještě něco navíc....
Vzpomínka?
Na bílé vlasy a bílé zuby....
Na objímající paže a vlídné modré oči.

Pach muže se přiblíží a ona nedokáže mlčet.
Vyštěkne strachem a jejím hlasem jasně pronikne lidství.
Vyštěkne a on ji uslyší....
Je pozdě.
Není kam se prohrabat.

Gunter
18.2.2017
13:41:06
Poslechne, ale moc se jí nechce. Nedivím se. Má bojovnou duši, moje Nyskel a ode mě je to trochu svinské....
Nechci na ni používat autoritu alfy. Ne, na ni, ale...co je vlastně svinské v lásce?
Nemůžu riskovat, aby se jí něco stalo.
Nemůžu riskovat Ardetovi tesáky na jejím hrdle.
Nemůžu riskovat jeho šílenou úchylnou zuřivost blízko mojí Nyskel....

Na okamžik zvažuji, že ji pošlu zpátky na hrad, jenže to by mi nejspíš nikdy neodpustila....
A pak, někdo bude muset sledovat Silenku, aby nevyužila mumraje a zase neutekla.

Dotkne se mě její mysl a kupodivu není ani moc rozzuřená.
Otočím k ní hlavu, ale nezpomalím.
Na okamžik se ji zadívám do očí. Ty moje jsou zúžené a planou zlatem.
"Zabiju ho." Odpovím prostě.
"Dlužím mu to...."

Nyskel
18.2.2017
13:21:31
Vlčice proti mé vůli vzpurně zavrčí. Nechci se držet stranou! Nemůžu se držet stranou!!!

Jenže Vlčice najednou, k mému nemilému překvapení, stáhne ocas, sklopí uši dozadu a couvne. Sice vycení na okamžik zuby, ale nechce jít proti Terrymu. Nemůže?! Je to něco vlčího... a vůbec se mi to nelíbí!

Vlčice pokořená a já zmatená... obě se poslušně zařadíme za Terryho a dáme se do pohybu.

Až čerstvý závan Ardetova pachu mě probere z téhle zvláštní... situace.

"Co chceš dělat?" šeptnu opatrně pouze Terrymu. Bojím se, že kdybych to chtěla říct i Byrrovi, mohla bych nechtěně varovat Ardeta.

Gunter
18.2.2017
13:00:06
Spokojeně přikývnu a víc to nekomentuju. Nemůžu říct, že jsem to nečekal a nemůžu ani říct, že bych to čekal. Tak nějak napůl....
Ale nějaká část ve mně doufala, že to tam pořád je. Že jsem se v Byrrovi nemýlil.
Ani tehdy, ani teď....
Prostě, že je to kus správného chlapa, který se k Soterovi připojil jen proto, že měl pocit, že nemá na výběr.
Že do smečky patří proto, kým je.

Dívám se do jeho velkých hnědých očí a je mi jasné, že teď už to ví.
A zvolil.
Pohodím hlavou a prudce do sebe natáhnu Ardetovu vůni. Pro mě spíš smrad.
Nenáviděný a proklínaný.

Už se nezastavím.
Jdu si pro Silenku a on mi stojí v cestě.
K ďasu se Soterem z Meleborku...

Natáhnu tělo ke skoku a v letu otočím hlavu k Nyskel.
Na okamžik se mi rozostří zrak.
Moje slabina.
Živoucí a dýchající. S horkou krví kolující v odhodlaných žilách.
Miluji ji.
K zešílení....
Představa Ardetovi blízkostí mi sevře hrdlo.

"Budeš se držet stranou, ano? Necháš ho mně a Byrrovi.
Nechci, aby ses k němu byť jenom přiblížila, ano?"
Řeknu důrazně a do mého hlasu na okamžik pronikne alfa.
Nesnesu myšlenku....
Nikdy!

Nyskel
18.2.2017
7:35:08
Nabídka Terryho mě překvapí. Celá naježená pachem Ardeta Deie jsem viděla jen dvě možnosti: Byrr jde s námi nebo proti nám. Ale on si přece může vybrat tu třetí... utéct...

Na okamžik tohle slovo přitáhne mou pozornost.

Utéct? Chtěla bych utéct?! Malinká část kdesi hluboko ve mně piští hrůzou a odporem.

Nespokojeně na ni v duchu zavrčím. Nemá tu co dělat, ne teď! Je to Ardet, ten odporný pach z masakru v Pírku!!!

Ne, já mám jasno! Z tohohle Ardet nevyklouzne! Tedy pokud mě Terry nedonutí couvnout. A pevně doufám, že nedonutí!


Byrr... ten dobrácký hromotluk Byrr... V ten moment bych ho nejraději objala! Věřím mu. Je to zvláštní, ale nemám v sobě sebemenší stín pochybností. Věřím mu, že je na naší straně. Na Silenčině straně!

Otočím se na Terryho s vážným, odhodlaným pohledem. Čekám na pokyny. Nechci to všechno zkazit jako tehdy s medvědem. Proto hodlám Vlčici vnutit svou lidskou vůli. Zkusit vytěžit z nás obou to nejlepší.

Bude to potřeba, pokud je pravda všechno to, co o Ardetovi říkal Terry!

Vlk
17.2.2017
21:52:35
Byrrovi zní v hlavě jeho vlastní slova a protože se od Guntera, kromě užaslého pohledu, nedočkal odpovědi, je z toho pořádně zmatený.
Protáhlé zornice Soterovi vězenkyně mu nejdou z hlavy a pak....ten všudypřítomný liščí pach....
Liščí oči a liščí pach....

Mohutné tlapy ho nesou vpřed za Gunterem a jeho jistota mu vlévá do žil pocit, že dělají přesně to, co mají.
Ať už je to cokoliv.
Ať už na konci stopy, kterou sledují, je cokoliv. Nebo kdokoliv.
Dluží ji to.
Byrr ji to, kurva, dluží.
I kdyby ty oči znamenali.....

Najednou si vzpomene na zážitek, který měli s Nyskel na návštěvě u Ruth.
Když byli spolu tam venku.
Ta liška, která se dotkla jejich mysli.....

"Nyskel, vzpomínáš...." Nedořekne, v tu chvíli ho udeří do čenichu pach, který už chvíli větří Gunter.
Popuzeně zavrčí.
Takže Soter o Ardetovi lhal.
Nejspíš lhal pořád....
Ardet byl pro něj vždycky.....
Černá duše, kterou posílal tam, kam by si Byrra poslat netroufl....


Stočí obrovské tělo ke Gunterovi a Nyskel a postaví se do výhružné pozice.
Ne směrem k nim, ale směrem, kterým vycítili Ardeta.
"Nemám před čím utíkat. Ani kam. Už k nim nepatřím, Terry.
Nemůžu."
Řekne prostě.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.