abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Zapomenutý ostrov ::
družina
stránkovat po:  
 

Adriane Ross
8.4.2019
19:20:25
Podívám se na Dila a jen se ušklíbnu. " Nerozumí tomu, prostě to nechápe, nebudu se dohadovat." Pokouším se něco ještě najít, ale už nic nového nevykoumám. A pak se ozve Nerea.

Kouknu kde je a okamžitě tam spěchám. Po cestě přemýšlím o tom, co ještě Dil řekl. " Hádanka... kdopak ví, možné to je. Může to taky znamenat, že to otevře jen určitá osoba nebo osoby. Třeba jenom kněz nebo takového něco."

Mezitím dojdu k Neree a podívám se na dlaždici, kterou mi ukazuje. Zůstanu tam stát, hned vedle ní a připadám si maličká, jako holčička. Pak upřu zrak na znaky a zkouším se soustředit. Ruce mi pomalu vystoupají do výše desky a začnou ji objíždět po hranách a pak, až za dobu začnu pomaličku ty znaky obkreslovat. Vůbec nevnímám co se kolem mě děje. Je tady jen ta deska, znaky a já...

Pán Jeskyně
8.4.2019
17:23:25
Jinak oltář je skutečně situovaný na východ. Všimnete si také že kameny za oltářem jsou uspořádané a prořezané tak, že v ranních hodinách na oltář může snadno dopadat přímé sluneční světlo z rozbřesku.

Dilscire
8.4.2019
17:18:34
Pak se jdu podívat na to co objevila Nerea. Text mi nic neříká, takže ve výsledku koukám na zeď jako husa do flašky. Jediné co se zdá podivné je to, jak je ta dlaždice zasazená.

Dilscire
8.4.2019
17:14:38
Když mi Adriane zakaboněně odpoví, tak nevím co si myslet. Na Adriane se nejdřív utrhnu, dělá jako kdybych do ní drknul. "Hned se nepomiň, jen jsem se zeptal jestli se něco děje."

'Esence života.' Zní to skoro jako nějaká hádanka. Pak se otočím a promluvím na ostatní: "Napadá vás někoho něco? Zní to skoro jako že když *něco* uděláme, tak se otevře další cesta."

Pán Jeskyně
8.4.2019
17:01:33
Pro upřesnění, nejste v jeskyni ani v žádné budově - stále máte nad sebou otevřené nebe, jen jsou kolem vás kamenné bloky které tvoří vnitřní nádvoří.

Nerea
8.4.2019
16:55:39
Zastavím se a rychle se otočím. " To byl Dil, sakra, jak to tady zkresluje hlas." Poslechnu si slečínku a trochu překvapeně si pomyslím: " Vida vida, naše slečínka to přečte, zdá se."

Znovu se otočím ke stěně a pokračuju v prohlížení stěn. Ostatně tohle je poslední stěna, předpokládám, že je to všude stejné a oltář je otočen na východní stranu. Takže jsem vlastně na severní straně. " Herdek, jak tohle vím? Copak já se někdy modlila? Nejspíš jo, jak to tak vypadá." Ušklíbnu se a najednou zůstanu stát a zírám na jednu dlaždici. Je mírně vyvýšená nad ostatní a také má po krajích o trochu větší mezery. I na ní jsou nějaké znaky.

" Adriane, pojď se, prosím tě, něco jsem našla. Třeba to taky přečteš." Ani neočekávám, že by nešla oba chlapi taky. Otočím se zpátky ke zdi a případně raději ukážu, co mám přesně na mysli.

Adriane Ross
8.4.2019
16:40:25
Trhnu sebou, když na mě Dil promluví, zamračím se na něj. " Kruci, takhle mě vyděsit. V tom tichu se hlas Dila zdál úplně jiný. Mluvím sice potichu, ale hlase se stejně rozezní po celé jeskyni. " " No jo děje, snažila jsem to rozluštit, ale tys mě vyrušil. Nevím jestli jsem to pochopila dobře. Je tam něco ve smyslu toho, esence života proudí celým světem. A že ti, kteří jí znají budou moci vstoupit. Nebo tak něco."

Rozhlédnu se kolem a pak i na klenbu. Zajímavá akustika. Zvednu se a ještě jednou důkladně prohlížím oltář. Nakonec skončím znovu u té tabulky. A tak se znova zkouším soustředit, jestli třeba nepochopím víc.

Dilscire
8.4.2019
13:59:22
Rozhodně jdu raději po kamenných blocích než po trávě, i když to kam směřují se mi ani trochu nezdá. Mám z celého místa hodně špatný pocit. Prohlédnu si sochy a nemůžu se zbavit pocitu, jako kdyby se na mne dívaly, i když to je zhola nemožné.

Z vnitřku svatyně také nejsem nijak nadšený, celé to místo je podivně klidné a tiché, jako kdyby ve vzduchu visela nevyslovená kletba. Koukám jak reagují ostatní a vidím, že také zrovna nešílí nadšením. Kdysi tak hovorní, a teď jako by jim sklaplo. Jako by najednou nebylo co říct.

Stěny jsou popsané kdo ví čím, naneštěstí to nevypadá, že by někdo z nás byl schopný porozumět. Pak však sklouznu zrakem na Adriane, která začne něco provádět u centrálního oltáře. Promluvím na ní: "Adriane, děje se něco?"

Nerea
7.4.2019
22:34:00
Dolů to šlo líp a konečně jsme se dostali blíž k těm sochám. Je to tady hezké, ale tak nadšená jako slečínka nejsem. Prohlížím si ty sochy. " Vypadají jako lidské sochy, ale ty šupiny. " Tísnivý pocit mě neopouští, nejspíš tady byli magiči, to je jasný. Copak je uvnitř? Jdem se kouknout.

Vešla jsem dovnitř jako první a hned jsem se cítila zklamaně. Kostel! Vážně kostel nebo něco podobnýho! Pfff. Jenže bacha, jestli se sem chodí modlit, třeba jenom v určité dny. Můžou tady být schovaní kněží. Určitě tady něco bude, něco, kam se můžou kněží schovat nebo tam odpočívají, co já vím?

Uvědomím si, že je tady strašné ticho.Pravda je, že mám taky takový pocit, jako kdybych měla zakázáno něco říkat. A tak mlčky začnu obcházet ty zdi, sem tam zkusím do kamene strčit nebo holí poťukat. Co kdybych našla nějaký zadní východ nebo dveře nebo, no prostě něco.


Luka
7.4.2019
21:51:57
Když uvidím ty sochy vybaví se mi rozsápané tělo. Tohle jsou sochy a tam to byla živá bytost. Kněžka zřejmě, co ji tedy rozsápalo.

Adriana jako by ožila. Sice vstoupila do chrámu poslední, ale teď když jsme se propletli labirintem stezek k nějakému katafalku prohlíží si tajemné písmo a dokonce jej obkresluje prstem zcela pohroužena do sebe.

Je to divné a zároveň fascinující místo. Tady proudila magie a teď je toto místo opuštěné. Co to bylo za bytosti co je vytvořily. Co je přimělo místo opustit? Je ta hrozba stále ještě tady?

Mám nepříjemný pocit, že nás někdo sleduje, ale smysly nic nezaznamenaly, žádný zvuk, ani pach někoho cizího.

Adriane Ross
7.4.2019
19:16:04
Konečně nejdeme po trávě, hned se mi jde o moc líp. Je to tady krásné, ale celé nasáklé magii a nejspíš ne právě tou dobrou. Nevím čím to je, připadá mi to takové, jako kdyby na mě někdo hodil neviditelnou deku, která mě tíží na ramenou. Prohlížím si ty sochy, jsou nádherné, taková jemná práce, až mě to láká si jednu pohladit. Zvednu ruku, ale potom si to rozmyslím a ruku zase spustím. " Takže to co shora vypadalo jako nějaké tácy, jsou vlastně globusy."

Ostatní už vchází do útrob svatyně, trochu zaváhám, ale pak taky vejdu. Nádherná práce tesařů vytvořila úchvatné ornamenty s cizokrajným textem, bludiště cestiček vede ke středu, kde je oltář. Takové ticho, dokonce ani my zatím nemluvíme. Vypadá to, že jsme tady sami, jenže kdo ví, kolik očí nás tady sleduje?

Celá unešená si všechno prohlížím a postupně se dostanu až k oltáři. Je to nádhera, včetně zlaté misky. " Snad to není obětní oltář?" Projede mi hlavou. Začnu pomalu obcházet oltář, detailně ho prohlížím. Krev nikde není vidět. Když jej celý obejdu, sednu si před něj a prohlížím si desku s tím podivným písmem. Vypadá to, jak kdybych vás ani nevnímala, pak pomalu zvednu ruku a prstem začnu písmo pomalinku obkreslovat. Očima neustále upřenýma na písmo.

Pán Jeskyně
7.4.2019
12:18:28
Vydáte se do údolí směrem ke stavbě. Cesta z kopce je asi stejně příjemná jako ta do kopce, ale naštěstí je svatyně blízko a travnatá cesta brzy přechází v kamenné bloky, po kterých se jde mnohem snadněji. Ty vás zavedou přímo do vstupu do svatyně a za chvíli vás již nepřítomně přivítají tři sochy, které jste před tím viděli z dálky. Sochy jsou velice precizně opracované a představují ženské kněžky velice jemných rysů - takřka lidské, až na to že mají šupinatou kůži. Jsou oděné v splývavý šat. Ruce mají pozvednuté k nebesům a drží nad hlavami zlatavé glóby. Sochy zároveň tvoří vstupní bránu, která vede do otevřeného vnitra svatyně. Z celého místa máte nepříjemný pocit - jako kdyby vám na záda dýchala nějaká neviděná plíživá hrůza, kterou nemůžete spatřit, ale bez pochyb cítíte její přítomnost.

Když vstoupíte, tak uvidíte že celý vnější kruh je labyrintem cestiček, mostků a vodních ploch. Místo se zdá prázdné a zcela opuštěné. Chvíli vám zabere než se vám podaří projít až do vnitřního kruhu ale za chvíli pochopíte systém cestiček a projdete skrz až do nitra. Otevře se před vámi vnitřní nádvoří, které je lemované pečlivě opracovanými bloky bílého kamene, do kterých jsou vytesané rostlinné ornamenty a nějaký text v řeči, kterou nepoznáváte. Uprostřed nádvoří je kruhové podium v jehož středu je zdobený oltář. Kámen tvořící oltář je opracován tak, že připomíná rostoucí listoví podpírající horní desku. Na horní desce je umístěná velká zlatavá zdobená miska. Pod oltářem je umístěná kamenná deska, na které jsou opět vyryté nějaké ornamenty a další cizí text. Máte dojem že místo muselo sloužit k nějakým obřadním účelům avšak netušíte jaký druh obřadů zde probíhal.

Adriane Ross
6.4.2019
9:46:18
Tentokrát vstávám docela ráda. Chytnu se podané ruky a postavím se. První kroky mě zabolí víc, ale bolest časem otupí, jako prve. Vydávám se opět za Lukou a Dilem. Nadšeně se rozhlížím a obdivuji tu krásu.

Myslela jsem si, že dolů se mi půjde líp než nahoru, ale opak je pravdou. Nahoru sice musel člověk vynaložit větší úsilí, ale právě proto je to teď horší. Těžce zkoušené svaly na nohách, zřejmě nejsou na takovou zátěž zvyklé. Takže teď, když se jde dolů, a musí se brzdit, aby jeden nešlápnul na toho před sebou nebo aby ho přitažlivost zemská nestáhla k zemi a já nesrazila oba chlapy před sebou.

Jdu mlčky, přemýšlím o všem možném a uvědomuju si, že kromě vody bych se potřebovala i najíst. Myslím, že nejen já. Na rozdíl od Luka, nebudu žvýkat syrové maso, v nejhorším se poohlédnu po nějakých lesních plodech, pokud by tu něco takového vůbec rostlo.

Nerea
6.4.2019
9:38:00
Kouknu s trochou lítosti na slečínku, která už zase sedí. Nejspíš má dost, ani se nedivím, taky bych už nejraději odpočívala.

" Nedá se nic dělat, sedneme si později. Musíme jít, tady na kopci nám voda tam dole není k ničemu. Oheň bude problém, snad na něco přijdeme. Budeme to řešit až to bude aktuální. Teď se musíme dostat opatrně dolů a prozkoumat to tam. Jdeme tedy?"

Nabídnu ruku slečínce, abych jí pomohla se zvednout a jakmile se Luka rozejde, jdu opět jako poslední.

" Je to tady dost otevřené, kdyby nás někdo sledoval, má nás jako na dlani. Pokud by ta obluda létala, jak říkal Luka, tak tady nemáme ani kam utíkat. Hernajs, už ať jsme dole!"

Nemám z toho moc dobrý pocit, možná to údolí na mě působí takovým stísňujícím dojmem? Možná nějaká magie, když je to asi svatyně?

Luka
5.4.2019
23:04:36
Co to je nějaká stavba, kdo postavil tak honosnou kamennou budovu tady uprostřed džungle a tta prosekaná cesta vede přímo k ní.
Nevidím, ale nikde kouř z ohniště ani jinou známku po bytostech které to postavili a prosekali cestičku.

"Kam se poděli? Nebo je odsud něco vyhnalo? No tady stejně nic nevykoukáme musíme to prozkoumat a když to půjde můžeme se tam utábořit.
má z vás někdo něco s čím by se dal rozdělat oheň. zkoušet třít klacky je hrozná dřina a musí se to umět a já to nikdy nezkoušel. Co bych teď dal za křesadlo.

Tak ještě chvíli vydržte tam dole si odpočineme. Musíme se najíst než budeme někam pokračovat."


Jsem přichystán pokračovat dál v chůzi po stezce.

Dilscire
5.4.2019
22:24:52
Když se cesta začne ubírat do kopce, tak začnu z lehka supět. *Moje tělo nebylo stavěné na takovouhle cestu.* Nedávám však na sobě nic znát a jdu a držím tempo. *Vždyť pořád jdeš. Třeba ses narodil jen právě pro to, aby si tuhle stezku zdolal.* Sám sobě se uchechtnu a snažím se moc nemyslet a jen počítat kroky.

Když už to vypadá že Adriane nevydrží a začnou něco hlaholit o nošení na zádech a podávání klacků, tak jen zavířím hlavou. Jestli to nezvládne, tak jí ještě budem muset tlačit do kopce. Jen odvětím do vzduchu, že by jsme měli vzchopit síly a nemyslet na to, jak daleko ještě musíme dojít. Třeba to pomůže upevnit cestovního ducha.

Netrvá to dlouho a cesta se zlomí v údolí. Krajina co se před námi otevře je neuvěřitelná a ta stavba. Vypadá skoro až nadpozemsky, prastaře,... už tu musí být celé věky. Tahle stezka směřuje přímo k ní, je bez pochyby že ti co tuhle cestu vysekali museli vědět že tu tohle místo je. Něčím určitě bude významné.

Vypadá to, že v okolí žádný pohyb není. Nejspíš by stálo za to podívat se blíž. Mohlo by se objevit něco užitečného. Podívám se na své druhy a promluvím: "Někdo si musel dát setsakra práci všechny ty šutry opracovat a vytvořit...inu...tohle. Co ale teď? Krom samotné stezky známky *současné* civilizace žádné a nic co by zlepšilo naší situaci nevidím."

Adriane Ross
5.4.2019
20:13:21
" To je krása! Třeba... třeba tam dávno nikdo není a nikdo sem třeba vůbec nechodí. Nikde nejsou vidět prošlapané cestičky. Je to daleko, možná zblízka tam cestičky budou. A ten potok, hned bych do něj vlezla celá. Ach jo."

" Musel to být někdo s krásnou duší, vytvořit takové nádherné místo."

Na to čekání si zase sednu. Nikdo nikde a tak uvidím. Doufám, že se nerozhodnou jít pryč. Nebo aspoň ne hned. Ten potok...

Nerea
5.4.2019
15:57:23
Jako správná ženská, se hrdě zvedla a šlapala dál. " Sice je to taková cimprlich slečínka, ale jak je vidět, umí se zapřít. Ty její nohy nevypadají dobře. Snad někde najdeme místo, kde by si mohla odpočinout a třeba nohy opláchnout v potoce."

Jdeme dál, už se taky těším, až budeme nahoře, žádný kopec nevede do nebe. Nejlepší je jít jako robot, moc nepřemýšlet nad tím co by kdyby, co bolí a nebolí. Konečně Luka zastaví. Počkám až ho všichni dojdeme a pak se podívám, kam jsme se dostali.

" Vypadá to opuštěně, ale zdání jistě klame. Pokud je to nějaká svatyně, bude hlídaná. Byla bych opatrná. Co myslíte, že to je? Vytvořit takovou krásu z vody, to jen tak každý neumí. Taky bych řekla, že drží nějaké mísy nebo co to je ze zlata. Divím se, že to tady vydrželo, nejspíš to tu stojí dlouhá léta."

Pán Jeskyně
5.4.2019
14:21:38
[Klidně můžete rovnou psát dál. Nohy vás sice bolí, ale nic co by jste nevydrželi]

Adriane Ross
4.4.2019
23:28:29
Napiju se a podám měch dál. To je úleva. Klidně bych tady vydržela sedět i hodinu. Jenomže to nejde. Chápu. Nic člověka nepostaví na nohy víc, než když z něj dělají slabocha. Skoro vyskočím.

" Je to ne, já můžu klidně jít dál. Když to vydržíte vy, vydržím to i já. Každopádně vám děkuji za snahu."

Celá zrudlá tím ponížením vyrazím hned zase za Dilem. Teprve teď mi došlo, že bych se "tísnila" mezi tím masem na Lukových zádech, zvedá se mi žaludek.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.