abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Stíny Haradu ::
družina
stránkovat po:  
 

Pán Jeskyně
26.5.2018
23:39:56
Mimo hru

Krátké shrnutí vaší situaci pro ty, kteří mají stejně krátkou paměť jako já. :D

Byli jste vysláni do Umbaru, abyste prošetřili údajné nepokoje, ale cestou vás napadli korzáři a vaše lodě potopili. Přežila vás jen malá skupinka v čele s Arenem, avšak jen co jste se dostali na pláž, piráti zaútočili znovu. První vlnu se vám podařilo odrazit a zbytek připlouvajících pirátů smetlo do temných hlubin několik jakýchsi chapadel, která se z ničeho nic objevila nad hladinou.

Nedlouho poté se vám podařilo objevit vesničku, kde vám dali nabídku, která se neodmítá-zabijete vrrky v oáze a oni vám poskytnou nezbytné zásoby na další cestu. Momentálně se tedy nacházíte u oázy a sto metrů od vás podřimují dvě obrovské šelmy. Oáza je obklopena bujnou vegetací, ve které se snadno schová i dospělý muž a vítr vane proti vám, tudíž vás vrrci zatím necítí...
***


"Tak dobře, jdem na to. Hezky pomalu a potichu, kdo má luk, tak si ho připravte a vy dva tu zůstaňte a kryjte nám záda." ukáže na dva vojáky vzadu. Ti s radostí uposlechnou, přeci jen vyhlídka na boj s těmi bestiemi není příliš lákavá.

Než ani kapitán stačí domluvit Arya se tichým krokem vydá vpřed. Aren ji však zastaví.

"Drž se vzadu, proti nim ti ty tvoje dýky moc nepomužou." sykne.

První jde tedy kapitán s Estem, který v rukou třímá dlouhý luk se založeným šípem, zbytek skupinky je následuje. Snažíte se pohybovat tiše, ale minimálně trpaslíkovi a vojákům to moc nejde. Tedy ne že by byli nějak zvláště hlasití, ale kolem oázy je naprosté ticho a tak každá zlomená větvička a každý převrácený kamínek znějí jak ohlušující lomoz.

Dostanete se na vzdálenost padesáti metrů, ale šelmy si vás naštěstí stále nevšímají a podřimují. Aren zastaví a naznačí cosi, co má nejspíš znamenat pokyn k zahájení zteče.

Ardon se tedy neslyšně přemístí dopředu vedle Esta a připraví si luk. Na tuto vzdálenost je zásah do nepohybujícího se terče téměř jistý, oba lučištníci tedy jen čekají na ostatní, až budou připraveni.

Bobulda Medjed
15.1.2018
20:57:32
Připojím se a cestou vyslechnu plány. Ostatní, zdá se, aspoň něco vědí. Sám nic neříkám, ale snažím se pochytit cokoli, co by mi pomohlo přežít. Zpoza křoví obhlížím situaci a čekám na rozkazy. Ujistím se, že mám po ruce meč a kapsy plné kamínků z pláže, a připravím si do ruky prak. Kolem jezírka hledám další vrky a taky místa k ukrytí, i když váhám, jestli mi proti nim pomůžou. Pro případ nouze koukám i po stromech, kam by se mi dobře lezlo.

Arya
31.12.2017
18:25:28
Aren mi prozradí, že se strachoval, trošku mě to zahřeje na srdci a ještě víc překvapí. Čekala jsem k návrhu plno námitek, ale většina je pro. Evidentně došli ke stejnému názoru jako já, jinou možnost nemáme. Od Anaire dostaneme přednášku o tom, jak nebezpeční ti vrrci jsou.
“No to se máme na co těšit.“ Moc nadšená nejsem, když většina mých zbraní skončila pod vodou. Vyrazíme tedy společně k vesnici.

Jen co dorazíme na dohled, přiběhnou pro Porese, který nám vyjde vstříc a hned chce vědět, jak jsme se dohodli. Když se dostaneme k otázce, co jsme zač, jen se na Arena podívám, uculím a pokrčím rameny.
“Kdybys věděl, co jsem jim nakecala ze začátku…“ Dozvíme se dokonce i co je Pores zač.
“Zajímavý.“ Dostaneme instrukce, kde se vrrci nacházejí a Pores nám popřeje štěstí a odchází. Koukám na něj docela šokovaně a pak za ním vykřiknu.
“Hej, to je jako všechno? Popřeješ nám jenom štěstí? Vy už jste s nimi bojovali. Znáte je. Řekni, co od nich máme čekat? Nemáte nějaké lepší zbraně, ty naše jsou pod hladinou. Dovol, abych ti připomněla, že když neuspějeme my, vy tady umřete hlady.“ Křiknu za odcházejícím Poresem. Možná, že ze mě mluví i trochu strach.
“Jsem zloděj, ne lovec.“

Následuji Arena do oázy. Našla bych ji i poslepu, když mě do nosu praští ten pach.
“Fuj tajbl.“ Dorazíme skoro k jezírku, kde se válí dvě ty obludy.
“No nazdar.“ Krčím se za stromem a pozoruji je. Aren se zeptá, jak na to. Chvilku na něj civím s úžasem. Naštěstí s plánem přijde Anaire.
“Podle vesničanů jsou tu tři. Ale to nemusí znamenat, že jich tu víc není.“ Prozradím to jediné, co vím. Zhodnotím situaci a je mi jasné, že moje dýky mi budou úplně k ničemu. Otočím se na Grimmnira.
“Půjč mi tu kuši.“ Sice pochybuji, že by je to nějak významně zranilo, ale furt lepší než nic.
“Tak fajn.“ Držím se instrukcí Anaire a plížím se bez nadšení opatrně vegetací blíž. Ale nespěchám, vyčkám si, až se někdo vydá přede mnou.

Pán Jeskyně
30.12.2017
15:37:31
Slabý větřík vane celou dobu přibližně proti vám, proto také ucítíte onen odér smrti dříve, než uvidíte tu spoustu mršin. Co se týče výškové převahy, s tou už bude poněkud problém, nikde žádná skála ani vyvýšenina, pouze stromy a husté keře obklopující jezírko. Možná by se dalo na některý strom vyšplhat, ale bůhví kolik by to způsobilo hluku a možná by to zvířata vzbudilo.

Když Anairë domluví, kapitán přikývne.

"Sejmout je hezky ve spánku, to by bylo skvělý, možná bychom se mohli proplížit tou vegetací o něco blíže." řekne tiše a začne se rozhlížet, kudy by se eventuálně dalo k bestiím přiblížit.

"A s těma párama máš pravdu, zbytek bude asi na lovu."

Anairë
29.12.2017
16:23:39
,,Morálka dělá zázraky." Pomyslím si při Arenových slovech ale nechám si svoje myšlenky pro sebe. Řekla jsem své a přesto, že se zdálo, že si toho ostatní moc nevšímali nikdo nemůže říct, že jsem nijak nepřispěla. Povytáhnu obě čepele a ujistím se, že jsou v dobrém stavu, instinktivně sáhnu do zadu pro luk, u srdce mě trochu zabolí když dřevo, které nahmátnu není tak povědomé jako můj starý luk z Lesa Zelených Listů.

,,Hodil by se mi ten oštěp proti těm bestiím. Škoda, že nemám ani ten lidský, který jsem si vzala v Minas Thirit. Takhle boj bude o dost těžší.
Všichni vypadají celkem sebejistě, snad to vydrží."
Přejedu pohledem všechny ostatní a začnu si protahovat ruce. Následně se vydáme do osady.

Věřím tomu co řekla Arya ale i přesto mám jednu ruku položenou na jílci meče, nikdo nikdy neví a vždy je lepší být připravena. Mírně přikrčená přejíždím pohledem ze strany na stranu. Potom přijde muž, který je pravděpodobně ve vedení vesnice. Přejedu ho pohledem a pak si změřím i strážné u brány. Nechám lepší mluvčí mluvit, stejně jsem neměla co říct.

Když se nás stařík zeptá kdo jsme trochu mi povyskočí obočí. Ale mlčím jen založím ruce a přejedu ostatní pohledem jelikož jsem usoudila, že nejsme v ohrožení a, že ruka na zbrani již není nutnost. ,,Umbarská Legie? To vysvětluje hodně věcí."Je nám řečeno kde vrci jsou, to je ta důležitá věc. ,,Měli jsme se zeptat kolik jich je.." Ale to se mi probleskne hlavou až když odcházíme.

Plížíme se podél potoka již čtvrt hodiny, během cesty pravidelně zvedám ruku abych zjistila jakým směrem vane vítr. Nakonec dorazíme k jezírku při pachu hniloby se mírně zaklepu, ne že by mi přišel nesnesitelný ale přínášel zlé vzpomínky na doby Temného Hvozdu. Pohledem prozkoumám zvířata ležící u jezírka, byli jinačí než vrci, které jsem viděla u nás doma.

Prozkoumám okolí pohledem abych zjistila, kde by lučištníci mohli dostat výškovou převahu nad vrky. Pak se otočím k Arenovi. ,,Nejdříve." Řeknu a zvednu ruku abych zkontrolovala jakým směrem vane vítr.,,Musíme jít proti větru a pokusit se k nim dostat co nejblíže než se probudí, nejlepší by bylo dostat se na dostřel a ranit je předtím než vůbec zjistí, že jsme tady. Zároveň musíme být opatrní, vrci formují větší tlupy než jen páry.."

Pán Jeskyně
28.12.2017
21:42:42
Aren mlčky vyslechne trpaslíkovi urážky.

"A pomohlo by to? Jsem pragmatik ne optimista." ušklíbne se, načež se otočí k ostatním.

"No dobře, půjdem si ulovit pár smradlavejch potvor..."jeho výraz mluví za vše, je spokojen, jak pomyslné hlasování dopadlo a že nikdo z boje neuteče, možná přeci jen tato výprava ještě není ztracena. Kapitán se vydá podél potoku směrem k vesnici.

Za pár minut stojíte na cestě před branou osady, cestou se k vám přidal i Bobulda, který byl po celou dobu zalezlý na stráži, ale nic zajímavého nezpozoroval. Vesnička je obehnána hradbou z kůlů, nalevo od vás, u slepého ramena říčky, se nachází několik menších políče, ale vše je na nich naprosto seschlé. Potůček, obklopený stromy, se momentálně nachází asi dvacet metrů za vámi a táhne se na východ vpravo od vás.

Jakmile strážní u brány zpozorují, že se k nim blížíte, jeden z nich odběhne a za okamžik se vrátí i s postarším mužem. Stařík poněkud kulhá, ale jinak jde vzpřímeně vojenským krokem, každému je okamžitě jasné, že musel sloužit v nějaké armádě. Jakmile je o něco blíže, první věc, která vás zaujme je jeho oko. Tedy přesněji řečeno, levé oko mu chybí a přes polovinu obličeje se mu táhne dlouhá jizva.

Sleduje vás se zamračeným výrazem. Jeho pohled se zastaví u Aryy, jako by ostatní ani nevnímal.

"Tak co, jak jste se dohodli?"

Než stačí zrzka odpovědět, promluví Aren.

"Bereme to, hlavy vrrků za zásoby."

"Dobře." odpoví muž a podívá se na kapitána. "Co jste vlastně zač?"

"Arya ti to neřekla?"

Stařík neodpoví.

"Vyslanci krále Ellesara, víc vědět nepotřebuješ."
"Dobře." kývne hlavou.

"Co jsi zač ty? Zběh?"
"Seržant Pores, Umbarská legie a nezkoušej mě znova nazvat zběhem." zamračí se Pores ještě víc.

Aren kývne na souhlas a na chvíli se zamyslí. "Umbarská legie? Nebyla rozpuštěna?"

Poresův zamračený výraz přejde v cosi jako imitaci úšklebku. "Byla, prý že je zbytečný tu udržovat celou armádu a koukněte na to teď, nemá kdo zasáhnout, Umbar je vzhůru nohama."

"Ne všechna rozhodnutí jsou správná, ale doufám, že to naše je." ušklíbne se Aren. "Takže kde mají být ti vrrci?"

Pores ukáže směrem k potoku. "Běžte podél říčky, asi patnáct minut na východ, tam narazíte na malou oázu s jezírkem a tam už si vás vrrci bezpečně najdou." seržant domluví, otočí se k vám zády a dá se na odchod. "A hodně štěstí..." dodá ještě, ale už se na vás nepodívá.

Aren se bez dalších slov vypraví určeným směrem.

Plížíte se podél potoka už minimálně čtvrt hodinky. Než cokoliv zahlédnete, do nosů vás udeří pach hniloby. Proplížíte se ještě o kus dál a mezi stromy uvidíte ono již zmiňované jezírko. To je ze všech stran obklopeno bujnou vegetací a všude kolem jsou více či méně sežrané a zetlelé mršiny všech možných zvířat a nejspíše i lidí. Na okraji jezírka, ještě dobrých sto metrů od vás, leží dvě obrovské šelmy, vypadá to, že spí. Někteří z vás již vrrka někdy viděli a tyto bestie jim opravdu podobné jsou, avšak jsou větší, jejich srst je o poznání kratší a hlavně světlejší.

Aren se k vám otočí. "Takže jak to uděláme?" řekne šeptem.

Ardon
28.12.2017
18:36:53
Usměju se na Grimmira ,,To je možný, že jsem tak vypadal. Když je člověk zvyklej bojovat nad zemí, tak mu vaše chodby nejsou zrovna po chuti... A ohledně mejch spolubojovníků? Divíš se, že jsi je musel vytahovat z pod stolu? Když jsi je předtím kompletně přepil? Nikdy jsem nechápal, proč se Gendor cítil tak uraženej, když jsi ho přepil. Já tam v té chvíli zrovna nebyl. Ještě jsem společně s mým trpasličím přítelem Barudinem a dalšíma pár trpaslíkama dočišťoval Východní tunely. Ty jsi prošel bitvou o Velkou sìň ne? "

Během mého kecání se vrátí Arya z průzkumu. Vyslechnu si co říká.,, Vrci ? Co ty tu dělaj ? Mě asi už nic nepřekvapí. Jen čekám, kdy tu potkáme Olog-Haie...

Usměju se nad Grimmirovou povzbuzující řečí. ,,Souhlasím. Naše jediná naděje je jim pomoct. Proti vrkům jsem už stál... Pár šípů v kožichu je zabije stejně spolehlivě jako korzáry... Kdy se vyr\ží ?"

Anairë
27.12.2017
23:43:40
Stojím opřená o strom nějakou dobu, jelikož si mě nikdo nevšímá začnu pomalu usínat ve stoje. Z dřímání mě vythrne příchod Aryi. Narovnám se a vyslechnu si všechno co říká. ,,Vrci.. Tady v Haradu? Zajímavé. Ale moc se mi to nelíbí, vrci jsou nebezpeční a hlavně chytří." Zatím si nechávám úvahy pro sebe ale tón mých myšlenek se odrazí v mém výrazu.

Dojde k otázce dalšího směru naší cesty. ,,Občas si přeji abych mohla přemýšlet logicky, abych neměla pocit jako bych měla v hlavě kamení.
Ale zdá se, že postavit se vrkům je ta jediná rozumná možnost co máme.
Bude lepší se připravit.. Kdyby jsme měli koně bylo by to mnohem jednoduší ale postavit se vrkům na nohou? Ještě v tomhle stavu?"


V mých očích jsme byli právě odsouzeni k záhubě ale přikývnu. ,,Vrci jsou nebezpeční, mnohem chytřejší než se zdá. Pokud však budeme spolupracovat neměli by pro nás představovat žádný problém. Pokud se něco pokazí neutíkejte, nemá to smysl doženou vás." Řeknu krátce.

,,Řekla bych, že je to správný balanc optimismu a pesimismu. Ten konec mohl být zřejmý ale je obvyklé, že v momentech stresu člověk si myslí, že útěk je nejlepší volba bez rozvážení."

Grimmnir Corwigern
26.12.2017
11:37:05
Sedím pod stromem a odpočívám. Je to už docela dost dlouho co Arya odešla a já začínám být malinko nesvůj. Bobula se taky nevrací. Kysele se ušklíbu a snad po sté překontroluju ukořistěný štít. Ještě chvilku a vlítnu tam. rozhodnu se v duchu.

Náhle si ke mně přisedne Andor. Pozvednu překvapeně obočí. Doposud jsme spolu prohodili jen pár slov a vůbec netuším, co ho přimnělo se ke mně posadit. Začne „velmi neotřele“. Zamračím se ještě víc. Podivný monolog zakončí urážkou. Zatnu zuby a probodnu, zatím jen, pohledem. Zvednu se a snažím se uklidnit. “Vzpomínám si na Tebe. Dřepěl jsi v chodbě. Posraný a pochcaný strachy. Blil jsi hrůzou po pár chvílích bitvy. A jesli si mě viděl pod stolem, tak jen proto, že sem vodtamtud tahal tvoje vožralý spolubojovníky.“ procedím mezi zuby.

Rozhlédnu se, abych si pro Aryu došel, když ji vidím přicházet. Docela si oddechnu a zvědavě čekám na novinky. Ardon pro tuto chvíli pustím z hlavy. Nikoli však z merku. Arya začne docela rozpačitě. Ajéje... Copak jsi tam vyvedla? i kapitán se přizná, že si o ní dělal starosti. V duchu si pohrdlivě odfrknu. A Bobula je vzduch?

Arya se dá do vysvětlování. Pozorně jí poslouchám a přikyvuju. Zásoby za pomoc, to zní fér.

Aren se ujme slova, ale hned na začátku zpochybní naši bojeschopnost. Rozesměju se. “Arene, ty seš chlap na svém místě. Pravý nefalšovaný vůdce.“ řeknu s ironickým uznáním “Místo dodání odvahy a optimismu jen pochybnosti.“

Jeden z vojáků prokáže odvahu. Kývnu na něj. “Moje řeč.“ Rozhlédnu se ostatních. “Jsou tam jen děcka, starý a ženský.“ zopakuju to, co už řekla Arya “Je jedno jakému království jsme přísahali věrnost. Jsme vojáci. Naše místo je mezi lidmi a bestiemi.“

Vím, že vojákům velet nemůžu a kdybych se o to pokusil, stejně by mě neposlechli. Ale kouknu po zbytku družiny. “Tak jdeme!“ zavelím a vyrazím. Jestli se ke mně připojí nebo ne je jejich věc. Já to vidím jednoduše. Bez zásob nepřežijeme. Vesnice je naše jediná šance.

Pán Jeskyně
20.12.2017
19:09:03
Všichni posedávají kolem potůčku ve stínu stromů a snaží se načerpat síly, než se rozhodne, co dál. Může to být tak hodinka, co průzkumníci odešli, když vtom se mezi stromy vyloupne drobná postava. Zrzavé vlasy a uhrančivé oči nepatří nikomu jinému než vaší mladé zlodějce.

"Už jsem se začal strachovat." usměje se Aren.

Arya na nic nečeká a stručně shrne celou situaci. Kapitán se na chvíli zamyslí.

"I když se mi to vůbec nelíbí, asi nemáme na výběr, zásoby potřebujem, bez nich se daleko nedostanem....ale nejsem si jistej, jestli jsme ve stavu, kdy bychom takovejhle boj mohli vyhrát. Co vy ostatní? Moje velení se vám nelíbilo, tak co si o tom myslíte?" přejede pohledem celou skupinku a zastaví se u trpaslíka. "Tak co, utečeš?" říká jeho výraz.

První, kdo se ozve, je jeden ze zbylých vojáků. "Přerostlý vlci nás přece nerozhoděj, ne?"

Zbytek Arenovi jednotky je tedy jednoznačně pro, Esta se ani nikdo ptát nemusí, jeho děsivý úšklebek mluví za vše, ten by se teď porval i s celou armádou skřetů, rozhodnutí tedy zůstává ještě na vás ostatních.

Arya
20.12.2017
17:39:50
Opustím Bobuldu a vracím se s novinkami k ostatním. Při tom se rozhlížím, zda mě někdo nesleduje. Ostatní najdu přesně tam, kde jsme je nechali. Rozhlédnu se po všech a čekám, zda někdo z nich má chuť vědět, co jsme zjistili. Kouknu po Arenovi.
“Tak jo, nebudeš z toho mít asi radost, ale malinko se mi ten průzkum zvrtnul.“ Začnu s milým úsměvem vysvětlovat, co se stalo.
“Ale nemusíš se bát, nakonec to dobře dopadlo. Jsem živá a zdravá.“ Máchnu rukou v náznaku, že stále stojím na nohou.
“A Bobulda taky." Vyhrknu vzápětí.
"Zůstal tam, aby pozoroval vesnici, zda se tam něco změní.“

Nadechnu se a dojde mi, že bych asi měla začít od začátku.
“No dobře popořadě.“ Polknu.
“Tam za těmi stromy se nachází vesnice. Kdysi to bývala zásobovací stanice pro obchodníky, kteří se vydali do Umbaru. Jsou z Gondoru. Nic moc se jim teď nedaří. Jsou sužováni různými nájezdníky. To ale není jejich největší problém.“ Kouknu po ostatních.
“Nabízejí nám dohodu. Když jim pomůžeme vyhnat vrrky z Oázy, dají nám, co budeme potřebovat, nebo-li zásoby, které mají. Tihle vrrci jim totiž vyhnali Paní Oázy a díky tomu se jim nedaří nic vypěstovat.“ Pokračuji rychle dál, abych nezapomněla nic důležitého.
“Jsou tam děti, starci. Doby, kdy bojovali, jsou již dávno pryč. Sami na vrrky nestačí. Pokud chceme zásoby, je to naše jediná šance. Široko daleko už "prý" nic není.“ Rozpřáhnu ruce.
“Sice jsem jim nic neslíbila, ale nadhodila jsem, že vám to přijdu přednést a společně se tam vrátíme. Proto Bobulda zůstal na stráži a sleduje, zda se tam něco bude dít.“ Přemýšlím, zda ještě něco dodat.
“Nejsou nebezpeční. Ti co umějí bojovat, jsou v pokročilém věku.“ Vyčkávám co na to ostatní.

Ardon
20.12.2017
14:57:55
Na pláži se ještě Aren a pár našich o něčem  dohadují. Nic neříkám a jenom poslouchám.

Pak se vydáme na cestu. Nic neříkám, jdu a zároveň se rozhlížím po okolí a hledám známky nebezpečí.

Když dorazíme k vodě, tak si opláchnu obličej a napiju se. Aren hned začne organizovat výpravu na prozkoumání vesnice, kterou vidíme. Jen poslouchám a nic neříkám.
Když odejdou, tak si sednu ke Grimmirovi a řeknu mu ,,Neviděli jsme se někde ? Jo už vim. Nebylo to, když jste znovu osídlovsli Morii? Tehdy jsem sloužim pod Fargirem a pomáhali jsme vám vyhubit ty skřety. Při oslavě sis, pokud se nemílím vysloužil přezdívku Grimmir Podstůlpadl." Po otázce jsem připraven se bránit, protože znám trpaslíky a jejich povahu.

Anairë
16.12.2017
23:25:30
Většinu času opět mlčím a nechávám si myšlenky pro sebe. Uprostřed cesty se mi konečně podaří vytřepat písek z píšťaly a tak si zahraju pár tónů jen abych jí za chvíli schovala. Neměla jsem chuť hrát, má všeobecná nálada byla v troskách.

,,Hezké pohledy ti vojáci vrhají. Tohle ještě bude zábava.." Pomyslím si ironicky. Následně promluví trpaslík při jeho slovech jen mírně přikývnu ale i teď se uzavírám do sebe. Jakmile dojde na otázku o Arenově úkoly nastražím uši jen pro jistotu, že by se nám rozhodl říct.

Při pohledu na vodu si trochu oddechnu. Pomalu k ní přejdu a omyji si obličej, pak se napiji přímo z říčky. Ujistím se o stavu čutory a kdyžtak jí doplním. Následně vstanu a vzhlédnu k Arenovi, přejdu blíže a opřu se o jeden ze stromů.

Všechno se tak nějak sehraje beze mě a tak se mi to líbí. Nechtělo se mi mluvit, obzvláště ne v mé současné náladě. Jenom tam stojím opírám se o strom se založenýma rukama a přejíždím pohledem okolí s nastraženýma ušima.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.