abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Stíny Haradu ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 12.11.2018, 9:02:39
Plížíte se ve stínu mrtvých stromů a nevypadá to, že by vás někdo zpozoroval nebo to aspoň zatím nedal najevo.

Když Anairë zahouká, hraničář zpozorní a podívá se směrem, kterým elfka ukáže, avšak mezi stromy není nic vidět. Ono taky se není čemu divit, všude kolem je tma a ve stínu stromů by mohl stát olifant a těžko byste ho spatřili.

Mezitím se Bobulda přiblíží až na okraj dolíku a opatrně, pod příkrovem elfího pláště, nahlédne dolů. To co tam uvidí, by nejednoho člověka dokázalo vyvést z míry.

U ohníčku sedí tři hobiti, pojídají dušené maso a debatují o bramborech. Kousek od nich sedí dvě postavy zahalené v pláštích a vypadá to, jako by se jednalo o sochy, nehýbou se, nemluví a díky volným tunikám ani není vidět, že by dýchali. Ještě je tu však třetí muž, vysoký, s krátkými hnědými vlasy a vousy, který se jakoby straní jak hobitů, tak i oněch podivných postav.

Mimo tohle všechno je ještě na okraji provizorního tábořiště přivázáno osm koní a tři poníci, z toho však jen pět koní vypadá na jezdecké, ostatní jsou spíše na převoz zavazadel a že jich tu je požehnaně.

Co se týče zbraní, ozbrojený vypadá jen hnědovlasý muž, který vedle sebe má položený meč a kuši.
 
  Bobulda Medjed   Postava není přítomna 11.11.2018, 20:33:42
Cesta je poněkud únavná, tak jsem rád, když se rozhnodne o utáboření. Vybrané místo na první pohled nepůsobí zrovna přívětivě, ale nic lepšího v dohledu není, tak nemá smysl protestovat.
Zvukům přicházejícím z dolíku u lesa nejprve nevěnuji pozornost. Přestože je zaslechnu, připíšu je ruchu vlastních společníků. Až po upozornění mi dojde, že je zvuk vzdálenější a tím i tišší a nejasnější.

Na Arenovu výzvu k průzkumu kývnu na souhlas.
Doufal jsem, že můj šikovný pláštík zůstane o něco déle malým soukromým tajemstvím, ale bohužel se nepovedlo. Utěšuji se pouze faktem, že byl prokouknut společníky, nikoli nepřítelem, a při jeho příštím využitím snad už budu zkušenější.

S dalšími vybranými členy zamířím obhlédnout blízké tábořiště.
Mířím k místu mírnou oklikou, aby nám po přiblížení hvozd pomohl ukrýt se. Pohybuji se v souladu s přírodou téměř neslyšne a zahalen pláštěm se pokouším krýt v nastávajícím šeru. Pozorně prohlížím okraj hrozvu a dolík, od kterého se line nenápadné mihotavé světlo.
V jednu chvíli se mi nosní dírky roztáhnou, aby nasály více pachů. Po jejich určení je můj výraz závistivě zkroušený, přesto z něj jde znát, že jde o vůni více než příjemnou.
Jak se pomalu plížíme a blížíme, snažím se z hlasů rozpoznat i nějaká slova.

Občasným otočením ověřím polohu svých spojenců, ale Anairina gesta při otočení nezastihnu. Na případné zahoukání sovy zpozorním, jelikož je místo mimo lidských projevů nepřirozeně ztichlé.
Okrajem lesa se snažím přiblížit dostatečně, abych nahlédl do dolíčku.
 
  Anairë   Postava není přítomna 7.11.2018, 18:31:02
Pokračujeme vpřed, po nějakém čase musím i já prolomit mou malou hladovku jelikož jsem to už nemohla vydržet. Ale i tak jsem celou cestu připravena popadnout svůj luk zatímco prudce projíždím okolí očima. Ačkoliv mé oči létali za strany na stranu nehnula jsem hlavou ani o píď. Jednalo se o zvyk, ve Hvozdu vás dříve sledovali i sami stromy a aby nikdo nevěděl, že o jeho přítomnosti víte tak se neměla házet hlavou ze strany na stranu.

Kývnu v souhlasu na Arena zatímco vzhlédnu k zapadajícímu slunci. Stále jsem viděla relativně dobře ale věděla jsme, že nemůžeme pokračovat celý den. Nakonec se začneme blížit ke hvozdu, při pohledu se mírně zamračím jelikož mi to všechno přišlo povědomé. ,,Tohle místo se mi nelíbí - Život ho opustil už dávno." Jakmile se přiblížíme nastražím uši a důkladně poslouchám, mírně se zamračím jak se snažím co nejlépe rozeznat o čem mluví.

Rychle stáhnu luk ze zad a vložím šíp do tětivy zatímco očima proletím mezi stromy. Vyslechnu si plán a krátce přikývnu, následuji s hraničářem pulčíka do lesa. Držím si svůj odstup od obou a opatrně našlapuji zatímco se přesouvám dopředu, ačkoliv se dívám na zem abych na něco nešlápla tak všechny ostatní smysly mám nastražené. Když se přibližíme k ohni důkladně přeletím pohledem ze strany na stranu. Můj pohled padne mezi stromy - Něco se tam pohlo.

Dávala jsem si tím směrem nesutálý pozor zatímco jsem důkladně poslouchala pak se otočím k hraničáři a pokusím se upoutat jeho pozornost krátkým mávnutím, pokud to nevyjde tak napodobím houkání sovy. Snad si toho ostatní nevšimnou ale hraničářovi by takoví detail neměl uniknout, následně zvednu tři prsty na znamení kolik lidí tam asi je.

Zůstávám při zemi, šíp založený v luku a čekám na to pokud by se něco stalo, zároveň konstantně zalétám pohledem tam kde jsem viděla onen pohyb - Neplánovala jsem být zaskočena nějakým skrytým útočníkem.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 2.11.2018, 16:16:30
Jdete celý den. V krajině kolem vás je zeleně jen minimum, většinou je zde jen seschlá tráva a čas od času pár menších keříků. Avšak když už se Slunce začne sklánět nad obzorem, uvidíte v dálce jakýsi hvozd.

"Dojdeme k tomu lesu a tam se utáboříme." zavelí Aren.

Čím více se přibližujete, tím víc se vám zdá, i přes tmu, která už na okolí padla, onen hvozd nějaký podivný. Hvozd je totiž mrtvý, na žádném stromě není ani jediný lístek a vše je naprosto ztichlé.

Tedy ne vše. Kdokoliv napíná uši, může zaslechnout nezřetelné hlasy a není tak těžké určit, že pochází z dolíku, odkud vystupuje světlo jakéhosi ohníčku. Prohlubeň se nachází asi sto metrů od vás na okraji cesty v místě, kde silnice prochází těsně kolem hvozdu.

"Potichu." sykne velitelsky hraničář, který byl nejspíš první, kdo záři ohně zpozoroval. "Vypadá to, že máme společnost"

"Měli bychom zjistit, co jsou zač. Musíme si někde odpočinou a tak bych rád věděl, jestli máme čekat nějaké překvapení." odpoví Ardonovi kapitán a hraničář souhlasně přikývne.

Aren koukne po ostatních, kteří se zatím shlukli kolem a pak kývne na Bobuldu.

"Ujmeš se toho? Co jsem zatím viděl, ten tvůj pláštík a neslyšné pohyby se na tohle hodí nejlépe. Ale nemusíš se bát, Ardon s Anairë tě budou krýt a my ostatní budeme připraveni, kdyby se něco pokazilo."

Není nutné příliš dlouho otálet a jakmile tedy hobit vyrazí, hraničář se plíživým a taktéž téměř neslyšným pohybem vydá za ním.
 
  Anairë   Postava není přítomna 28.10.2018, 23:39:59
Při pohledu na Paní Oázy dokážu jen stát a užasle hledět. I tak však mému pohledu a ostatním smyslům neunikne, že oáza se okolo nás mění. Přesně jak jsem cítila, život se vrátil. Když mě stvoření pobídne tak neváhám a napiju se z vod, bylo by to neuctivé kdyby jsem tak neudělala. Stále jen užasle na to stvoření hledím dokud nezmizí, následně mírně zaklepu hlavou. Pomalu se postavím na nohy a zamumlám něco v elfštině.

Mírně sklopím hlavu na znamení úcty předtím než se rychle okolo rozhlédnu. Když Aren promluví jen přikývnu na souhlas. Nic nás tady už nedrželo. Rychle se protáhnu, cítila jsem se jako bych se právě probudila. Jelikož jsem neměla žádná zranění tak jsem si ani nevšimla, že by byla vyléčena. Jednoduše se rychle rozhlédnu jestli jsem něco nezapomněla a pak se vydala zpět.

---------------------------

Když se blížíme k vesnici nemůžu si pomoct než prostě položit ruku na jílec meče zatímco jsme pokračovali vpřed. Atmosféra tohoto místa se hodně lišila od oázy a vůbec se mi nelíbila. Vyslechnu jsi mužova slova ale nechám Arena to vyřešit všechno, tohle nebyla má doména jen jsem stála opodál se založenýma rukama.

Když dostaneme batohy důkladně je přejedu pohledem - Hobit si to k ním už šine tak radši zkontroluji zbroj v krabici. Zamračím se mírně. ,,Tohle je na mě moc malé." Pokrčím rameny, stejně jsem neměla ráda těžké lidské zbroje. Člověk měl pocit, že pouze omezují. Mezitím projdu okolo pulčíka a pocuchám mu vlasy. ,,Nesněz to všechno hnedka." Ušklíbnu se na něj když vidím, že už se pouští do jídla. Byl to jen vtip, sama jsem cítila hlad ale zatím jsem se na něj moc nesoustředila. Dokázala jsem to ještě vydržet.
 
  Bobulda Medjed   Postava není přítomna 21.9.2018, 20:11:19
"Omlouvám se, krásná Paní."
Aurel sice nevypadá vůbec dotčená záměnou jména, ale její kouzlo a úcta k ní a možná i k vodě samotné mě téměř nutí k této drobné zdvořilosti.
Kromě této věty jen tiše přihlížím a poslouchám.
"Děkujeme.." pošlu víle ještě v myšlenkách odpověď na její laskavost, když se rozplyne.

Po těch pár doušcích z jezírka se cítím až neuvěřitelně zdravý a osvěžený. Naplním si měch onou zázračnou vodou, přestože si nejsem jist, zda skutečně zázračná je. Přinejmenším ale věřím, že mi po ní nebude zle.

Když nás kapitán vyzve k odchodu, vyhoupnu se na nohy, sesbírám, co mi patří, a zařadím se do chumlu naší čím dál méně početné jednotky.
Cestou zpátky k osadě se jen krátce, se zármutkem v očích a na duši, ohlédnu na mrtvá těla kolem oázy.

***

Po předání odměny vyhlížím značně zklamaně.
"Doufal jsem, že bude aspoň nějaká hostina." Poznamenám, když vesničané odejdou.
Místo okukování zbroje, která by mi stejně nebyla, se prohrabuju jídlem.
"No," povzdechnu si, "mohlo být i hůř." Vytáhnu kus nějakého zajímavého ovoce, které neznám, přivoním a zakousnu se. "Ale teda dost těsně." Zhodnotím s úšklebkem.

Zkusím přibalit do batohu všechno, co mi naloží, čekám na další rozkazy a držím se skupiny.
 
  Pán Jeskyně   Postava není přítomna 28.8.2018, 21:52:08
Při Ardonových slovech se bytost ukloní načež se opět zasměje a odtancuje k trpaslíkovi, kterému mezitím pomáhá zrzavá zlodějka. Vílina pomoc však už není třeba, voda z jezírka je nejspíše kouzelná sama o sobě a tak se z Grimmnirova ošklivého zranění stane po chvíli jen další klikatá jizva. Přesto si však Paní Oázy ránu prohlédne a z tváře ji dokonce na chvíli zmizí onen nádherný úsměv, ten se však vmžiku opět vrátí i s částí dětské říkanky.

"Trpaslík ve své noře zalezlý je,

źelezo i stříbro v ohni kuje,

k tomu místo vody korbel piva pije,

nebojte, tenhle mužík se přeci neopije."


Těžko říct, jestli tím bytost něco myslela, ale nikdo nad tím asi moc nedumá, celé tohle představení je spíš jeden velký sen a sny už takové prostě bývají. Jako ve snu se cítí nejspíš i Bobulda, když hlesne cosi o víle ze starých pohádek.

"Zlatěnka, sestra krásná moje, snad jen Ulmo ví, kde žije. Však moje jméno Aurel zní, Paní jezera či Jitřenka mi též říkají. odpoví opět víla několika verši, aniž by při tom přestala tancovat.

Když promluví Arya, Aurel se na chvíli zastaví a jakýmsi tázavým pohledem se na drobnu zlodějku podívá, člověk by dokonce řekl, že vůbec nechápe, co se po ní chce. Vzápětí však udělá pukrle a s chichotem znovu začne se svými rýmy.

"Jsem tam a jsem i tu, však stříbřitý potůček opustit nesvedu."

"Myslim, že to mělo znamenat, že oni už to vědí, teda nejspíš už to vědí všichni v okolí, podivej se kolem sebe." poznamená Aren a rozhodí rukama. Všude kolem kvetou rostliny a vše žije novým životem. "A vsadil bych se, že po proudu to bude stejný." dodá.

"Přátelé moji milí čas loučení nadešel, však není to všechen čas, co nám náležel, až hrůzy cest na vás dolehnou, až všichni na vás zapomenou, v tu dobu na vodu se spolehnout můžete, když jméno mé od srdce vyřknete." s posledním veršem se Aurel začne jakoby rozplývat v mlžném závoji a s posledním slovem zmizí nadobro. Chvíli je ticho, jen ptáci opět štěbetají.

Štěbetají cosi o návratu krásné paní a o jejích udatných osvoboditelích a jeden by neřekl, jak daleko se taková ptačí píseň nese. Nese se přes pouště, řeky a hory až do dalekých hvozdů, k někomu, kdo umí naslouchat, ale to je příběh na později, teď jsou všichni zmateni z toho, co tu právě viděli.

Ticho přeruší Aren. "Tak jo, nemám tušení, co to nělo znamenat, ale doufám, že to za to stálo." zalétne pohledem k místu, kde před chvílí padlo několik vojáků. Celé místo je teď pokryto květinami a vypadá jako jakási mohyla králů jízdmarky. "Jak už řekla Arya, měli bychom odtud co nejdřív vypadnout, vesničani nám ještě něco dlužej." řekne kapitán a vydá se směrem odokud jste dorazili.

Kdokoliv z vás, kdo se napil vody je teď svěží a čilý a přesně jak Aurel slíbila, všechna zranění jsou ta tam.

***

Jakmile se přiblížíte na dohled vesnici, všimnete si, že už na vás Pores se dvěma strážnými čeká u brány. Je na nich vidět, že i přes to, že jste jim právě nejspíš zachránili krk, chtějí mít tuto záležitost co nejdřív za sebou a budou rádi, až se vás opět zbaví.

"Vítám vás zpátky," zakření se Pores "upřímně jsem opravdu nečekal, že to zvládnete, ale dohoda je dohoda." pokrčí rameny a ukáže na několik batohů ležících opodál. "Tohle je vaše, je v tom jídlo, voda a nějaké ty základní věci pro přežívání venku a abyste neřekli, že jsme nevděční, tohle máte jako bonus, my už to stejnak potřebovat nebudem." jeden ze strážných Arenovi podá jakousi bednu. Kapitán poděkuje, Pores pouze přikývne, otočí se a po boku strážných odejde zpět do vesnice.

v batozích můžete najít slibované měchy s vodou, nějaké sušené maso, nasolené ryby, okoralý chléb a také nějaké seschlé ovoce. Sice to není nic vyjímečného ale udrží vás to při životě a to je hlavní. Zajímavější věc se však nachází v oné bedně, je zde kompletní gondorská zbroj. Aren cosi zamručí a poté se k vám otočí.

"Takže kdo si to chce vzít? Teda předpokládám, že to bude sedět asi jen tak maximálně Ardonovi nebo Estovi, vy ostatní si bohužel budete muset počkat na příště." uculí se. Pokud si nikdo zbroj nevezme, nasouká se do ní Aren sám.

Jakmile si rozeberete veškerou bagáž, můžete se směle vypravit dál směrem na Umbar.
 
  Grimmnir Corwigern   Postava není přítomna 26.8.2018, 10:45:26
Arya se zachová jako starostlivá přítelkyně, když se mě ptá, zda nepotřebuju pomoci s ošetřením. Přikývnu. Proč si hrát na hrdinu a nenechat si pomoci.

V jezírku se objeví bytost a mě se rozjasní tvář. Necítím z ní nic zlého či záludného a v duši se mi rozhostí klid. Upírám pohled na toho tvora a ani se nesnažím zjistit jestli to je muž a nebo žena. Je mi to fuk.

Poslouchám verše a snad jen z čisté zvědavosti, se snažím přijít na odpověď. Víla? Sama příroda? Druid?

Sleduju dívku, jak v jezírku namáčí hadr a ovazuje mi tím ránu. Chvíli přemýšlím, že bych tam ruku prostě ponořil. Nechám Aryu dokončit ošetřování a (světe div se) napiju se vody.
 
  Arya   Postava není přítomna 6.8.2018, 14:12:11
Všechno se to seběhne tak rychle, že je za chvíli po boji. Z některých akcí ostatních jsem doteď v šoku. Ztráty na obou stranách. Naštěstí mě si žádná bestie nevybrala. Rozhlédnu se po ostatních a všimnu si pár zranění. Dojdu až k Grimmnirovi.
“Jak je to zlý? Nechceš pomoct?“ Oznámím, když vidím, jak se snaží ránu obvázat. Pak se najednou ozve divný zvuk, těžko říct odkud.
“Co to sakra bylo?“

Mezi námi se najednou objeví postava, o které zřejmě mluvil Pores. Nerozumím ji ani slovo, ale vypadá nádherně. Jen stojím a zírám. Nevím, zda je to šokem nebo údivem. Nakonec se proberu.
“Tak když už je tu všechno v pořádku, můžeme se vrátit k vesnici. Tam tě Paní Oázy už očekávají, až jim pomůžeš opět probudit pole k životu.“ Prohodím jen tak mimochodem. Neodolám a napiju se taky vody. Pak se otočím na Argura.
“Ukaž mi ten tvůj kus hadru. Třeba když ho namočíme, taky ti tu ránu uzdraví.“ A vyčkávám, zda je ta voda fakt zázračná nebo to dělá jen Paní Oázy.
 
  Bobulda Medjed   Postava není přítomna 24.7.2018, 15:33:21
Koutkem oka zachytím pohyb nad jezírkem. V polosedu se překulím na bok a podepřu se rukou. Získám tak výhled na celé jezírko. Omámen krásou něžné bytosti v úžasu a tichosti sotva dýšu a zírám, v jiném prostředí nebo situaci by se dalo říct až nepatřičně.
"Zlatěnka," hlesnu téměř neslyšně. Nejde o odpověď na hádanku, pokud to vůbec hádanka byla, ale o propojení bytosti s představami o víle z vyprávění. Jinak ale udržím jazyk za zuby.

Sleduji ten zázrak. Rozsévá život do mrtvého písku, kostí, vdechne ho i zdánlivě mrtvému člověku.
Ostražitost je ta tam a vůbec neváhám, když ji následuji v pití průzračné vody.
 
  Ardon   Postava není přítomna 22.7.2018, 22:47:34
Když se znovu proberu, tak poslední věc na kterou si vzpomínám jsou Vrrčí tesáky zakusijici se mi do hrudníku. Vím, že to je težké a smrtelne zranění. Stejně tu jsem a, sice to bolí, ale můžu docela normálně fungovat.

Pak se proberu úplně a rozhlednu se. Nade mnou se sklání Anairë a vedle ní... Něco... Něco, co ani nejsme schopen pojmenovat. Anděl by tomu byl asi nejblíže. Pak se tomu podívám do očí. Za chvíli uhnu pohledem. Nemám na to nervy se tam dívat. Je.. Tam toho až moc. Pak si promnu krk a promluvím. Zvuk vlastniho hlasu mi zni divně ,, Díky Paní.. Myslím, že bez vás bych tu už nebyl. " Pak se otočím na Elfku. ,,A tobě děkuju taky Anairë. Co si tak pamatuju matně jsi Ty, jak se snažíš zjistit jestli ziju nebo ne. Takže.. Dekuji." Pak se pokusím zvednout. Jde to sice ztezka, ale nakonec to zvládnu opirajic se o nejbližší strom.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14] 
www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.