abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Jak to tenkrát bylo ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Keran   Postava není přítomna 3.10.2017, 3:13:38
Kývnu hlavou na souhlas.
"Ano, rozhodně to není málo. Stav mysli je moc důležitý. Když si unavený fyzicky, ale máš vůli jít dál, tu kapku síly najdeš vždy. Ale pokud je unavená mysl a chybí ti vůle na to udělat cokoliv, tak můžeš být fyzicky v pořádku jak chceš, ale stejně nic neuděláš.."

Snažil jsem se ať to zní tak všeobecně jak to jen jde, ať to nevyzní jako bolestivé zkušenosti z vlastní ruky. V mysli jsem se facokoval za to, že pořád se mi nějak povede do kterékoliv témy vnést horkou pachuť špatných vzpomínek. Ale snažil jsem se, hlavně teď, když už jsem se mohl snažit pro někoho jiného, ne jen pro sebe..

Pousměju se.
"No ano, bylinkaření je taková nevděčná práce, ale byli bychom bez nich ztraceni, a to si bylinkáři uvědomují, proto to i tak dělají. Lidi často čekají zázraky, kouzelné lektvary co vyléčí neduhy na počkání. Ale tak to žel nefunguje.

Ale máš pravdu, možná jim jen chybí ty vzácné, kouzelné bylinky."


Pak si mírně povzdechnu. Nechtěl jsem tě zatěžovat tím jak to ve světě chodí, na to ještě budeš mít spoustu času. Ale i tak jsem tě chtél začít vyztříhat před možným nebezpečím.
"No ano, jsou i takoví co pomáhají z čistoty srdce, ale žel takových je hodně málo. Skoro pokaždé chce někdo něco za svou pomoc, a nemusí to být jen peníze. Třeba se ale mít na pozoru před těmi, co ponoukají služby nebo nebodej tovar zadarmo. Tam je skoro vždy nějaký háček, něco co ti může uškodit."

Pak se na tebe ale otcovsky podívám a usměju se chlácholivým úsměvem.
"Ale nebol, tímhle se teď nemusíš vůbec zatěžovat. Dám na tebe pozor."
 
  Airic   Postava není přítomna 2.10.2017, 19:19:24
Trochu se zarazím, když si uvědomím, že mě Keran "slyšel". Pak se ale usměji, i když trochu rozpačitě.
"Ani tohle není málo... řekl bych..." pokývám zamyšleně hlavou, i když ta "psychická únava" mi taky není moc jasná, ale neptám se.
"Povzbuzení ducha..." usměji se o něco víc. To jsou taky taková zvláštní slova a vzbuzují veselé představy. Jako žádného ducha jsem nikdy neviděl, asi možná ani nejsou, ale ještě k tomu povzbuzený duch - představím si takového veselého povzbuzeného ducha, jak si poletuje mezi stromy a musím se tomu tiše zasmát.

"Ta bylinkářka u nás moc bohatá nebyla. Ale tak třeba neznala ty správné bylinky... třeba nějaké kouzelné... třeba nějaké jsou... ale jsou hodně vzácné... a ví o nich jen pár lidí... a ti na nich nebohatnou, víš? Jenom prostě s nimi pomáhají těm, co to nejvíc potřebují... a zadarmo...
protože jsou hodní..."
oči mi jen září, když tak popustím uzdu fantazii.

S tím nadšením, s jakým se do toho vložím a s jiskřícíma očima vypadám teď víc, než kdykoliv před tím jako... prostě jako kluk, který si vymýšlí svůj vlastní kouzelný svět. Pravda, ne moc nápaditý a pestrý, ale tak vzhledem k tomu, kde jsem žil a jak jsem strávil poslední tři roky, to zase není tak špatné. Zvlášť po tom všem ta naděje v hodné lidi, kteří chodí po světě a nezištně pomáhají druhým. Vůbec si při tom neuvědomuji, že jsem takhle prostě do toho svého světa zasadil tebe... který přišel a pomohl mi.
 
  Keran   Postava není přítomna 2.10.2017, 17:38:44
Zvednu pohled od srny a šťastně se podívám na Susi. Dělalo mi radost, že i navzdory tomu co prožila, ať už to bylo cokoliv. Nepotřeboval jsem vědět podrobnosti, její pocity mi bohatě postačovali abych poznal, jak moc nešťastná byla. Tu bolest ze stráty spoznám kdykoliv..

Bez toho abych chtěl tak cítím, že mně znovu pohlcuje smutek, no naštěstí si to uvědomím včas. Neměl jsem tušení, že najít znovu blízké duše může až tak intenzivně otevřít staré rány..
Zatřepu hlavou abych zahnal všechny smutné myšlenky a vrátím svou pozornost na práci a na to co říká Airic.

"To máš moc dobré, snad ti to vydrží."
Řeknu ještě trochu zadumaně na jeho poznámku o nemocích.

Nad jeho druhou poznámkou se už ale zamyslím. Znovu zvednu pohled a nedá mi se neusmát, když vidím jak si olizuje prsty od krve. Bylo úžasné vidět, že i navzdory létem v kleci je schopen být znovu štěnětem.

"Žel, až tak snadné to není. Je to spíš na povbuzení ducha a na zahnání psychické únavy. Kdyby to bylo tak samoúčelné, tak to by bylinkářky byli nejbohatší lidi na světě. Lidi by ten vývar skupovali do zásoby."
 
  Airic   Postava není přítomna 26.9.2017, 21:39:58
Taky vidím, že Susi už usíná a tak mi teda neodpoví. Usměji se. Nevadí, zeptám se jí, až se vzbudí. Jen zamyšleně nakrčím čelo - budeme ji budit na jídlo? Měli bychom - přece nebude spát hladová...

Pak už ale zase věnuji pozornost Keranovi. Poslouchám ho a přikyvuji.
"To byla... teda říkali to lidi... já vlastně nikdy nebyl nemocný..." pokývám hlavou.

A i když mi to Keran vysvětluje, pořád mi to s tím s tím uklidněním mysli není jasné.
"Zázrak..." pronesu zamyšleně.

To jako... že jednoho zázračně netrápí nic... strach...
pochyby... nejistota... když mrzne zamčený v kleci a nemá žádnou naději?


Ani si neuvědomím, že "myslím" nahlas. Stejně tak, jako si neuvědomuji, že jsem si začal olizovat prsty, které jsou po mé práci se stahováním srny celé od krve.
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 24.9.2017, 12:06:48
Už nic neříkám…a vlastně ani nepřemýšlím. Propadám se do spánku. Do klidu a do míst, kde mě nic nebolí…tedy alespoň zatím.
Do chvíle než přijdou noční můry.
Ale teď – mezi vlky – na samé hranici spánku, je mi dobře.
 
  Keran   Postava není přítomna 23.9.2017, 19:49:05
Nedá mi neusmívat se nad Airicovou štěněcí zvědavostí.
"Ano, je to vlastně kytka.", zasměju se nad jeho bezprostředností.

Jen kývnu hlavou na Susi, když se uvelebí při ohni a pak se jdu dál věnovat masu. Se všemi těmi řečmi kolem jsem na něj už opravdu měl chuť.

Mé ruce jsou už plně zaměstnány porcovaním srny, ale stejně ještě Airicovi věnuji pohled.
"Ano může a to velice dobře! Třeba jen mít vědomosti a zkušenosti s různým kořením a bylinkami a jeden dokáže vyléčit opravdu mnoho. Jsem si jist, že i vaše bylinkářka byla zkušená léčitelka."

Zhluboka se nadechnu a ponechávám na rtech poklidný úsměv. Opravdu se snažím, abych se plně soustředil pouze na práci s masem a rozhovor s vámi a ne na to co mi bylinkaření a léčení skutečně připomíná.. Mira.. moje milovaná sestřička.. a velice šikovná léčitelka.. dokázala pomoct každému.. jen sobě ne.

Pobroukávám si a taky zachytím že Susi už skoro usla, takže Airicovi na otázku teď zřejmě neodpoví.
"V tomhle jsem opravdu nezkušený, ale předpokládám, že když uděláš vývar z listů tymiánu, tak jeho vypití ti pomůže mysl uklidnit. Už jsem podobné nápoje pil, někdy to funguje jako malý zázrak."
 
  Airic   Postava není přítomna 27.8.2017, 11:36:58
Zvědavě pozoruji, co to Keran vytahuje z té truhličky.
"Jo kytka!" usměji se, když k trsu přivoním.
"Teda kytka jako koření..." opravím se a jen kývnu. Voní opravdu pěkně a když Keran říká, že masu vylepší chuť, určitě to tak bude, i když mě by klidně stačilo jen to maso bez nějakého... tymiánu.

Pak se podívám na Susi, která se uložila poblíž nás.
"Koření může i léčit?" podivím se. No, tak asi jo, je to přece kytka a některé kytky přece léčí, to vím i já.
"U nás ve vsi byla jedna bylinkářka." sdělím vám.

Zase se od práci podívám na Susi.
"Ty jsi taky bylinkářka?
A jak... uklidňuje mysl?"
to mi vážně moc nejde do hlavy. To jako že když se někdo rozzlobí, tak ho ta kytka uklidní?
Pak si ale uvědomím, jak se Susi zavírají oči a tak na odpovědi nenaléhám.
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 27.8.2017, 10:38:25
Svým způsobem se mi uleví, když ti dva souhlasí s tím, že zůstanu. Dost možná, někde hluboko uvnitř, potřebuji být znovu součástí smečky. Mít kolem sebe vlky. Není to vědomé, protože pouhé pomyšlení na smečku mi drtí srdce a bere dech, ale přesto jsem tu a chci zůstat.

„Dobře.“
Odpovím Keranovi. Udělám ještě několik kroků k ohni, abych se následně stočila na zemi do klubíčka.
„A taky tiší kašel a uklidňuje mysl.“
Doplním, ale oči se mi zavírají, takže je to víc myšlenka než skutečný rozhovor.
 
  Keran   Postava není přítomna 31.7.2017, 2:23:52
Až mě překvapí, že Susi zareaguje tak rychle, ale když ji uvidím se k nám vracet, usmívám se na ni, laskavě a a chápavě.
"Nemáš vůbec zač. To je přece samozřejmost."

Když ještě řekne, že by s námi chtěla zůstat, spokojeně vydechnu. Byl bych opravdu nerad, kdyby se rozhodla jít si svojí cestou sama, hlavně v tomto stavu.
Airicova dětská radost celou situaci jen hezky doplní.
" To sme opravdu moc rádi Susi. Samozřejme s námi můžeš zůstat tak dlouho, jak budeš chtít. Klidne si zatím lehni. My s Airicem dokončíme večeři a pak se můžeme spolu najíst."

Jako malá, ale šťastná rodina. Svým spůsobem jsme byli. V mých očích byli všichni Vlci součást velké rodiny. Ale to, že jsme sme my tři našli, nebyla určitě náhoda. Potřebujeme se.

Pak svou pozornost vrátím zpátky na zmateného Airica. Vidím jeho rozpaky, ale dělám, že jsem si nic nevšiml. Otevřu truhličku a vytáhnu jeden trst sušeného tymiánu a dám ti ho přivonět.
"Tady tohle je tymián. Lahodně voní a dodáva masu moc dobrou příchuť. Co myslíš?"
 
  Airic   Postava není přítomna 30.7.2017, 20:01:01
Nechám si rád poradit, chci se to naučit opravdu dobře a když mě pochválíš, s úsměvem a rozzářenýma očima k tobě na chvíli zvednu tvář. Tvá další slova mě sice zarazí, zprvu nechápu, jak to myslíš, trochu se leknu, co si to o mě myslíš. Když ale na mě tak mrkneš, zase se uvolním a usměji. Jak jsem si jen mohl myslet, že bys to říkal vážně.

Když přikládáš, přiláká to mou pozornost, ale jen krátce a zůstávám klidný. Prostě ti věřím. Bezmezně.

Zase práci přeruším, když poodejdeš a "mluvíš" se Susi. Vrátím ti úsměv, když se na mě pak podíváš a souhlasně přikývnu. Vrátím se k práci, stejně ale čekám, co Susi na to.
Když se ukáže a souhlasí, že s námi nějakou dobu zůstane, vyhrknu bezprostředně a upřímně:
"To je ale vážně skvělé!"
Široce se na ni usměji.

Pak mě ale zaskočí tvá otázka:
"Cože? Co je... ten... tymján?"
Hned na to zahanbeně uhnu pohledem a raději se zase věnuji stahování srny. Asi se ptám hloupě. Asi bych to měl vědět. Ty předpokládáš, že to vím. Ale já prostě... nevím, no...
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 30.7.2017, 12:43:11
Nakonec se přeci jen vrátím. Váhavě a opatrně. Stále ve vlčí podobě.
„Já…děkuji.“
Ozvu se tiše. Zůstávám stát kus od tábora. Nejistá a ztracená. Toužící po samotě a přesto tady.
„Je to těžké…ale…“
Zaváhám, ještě jednou zvažuji, co řeknu. Ještě jednou kontroluji, jestli to takhle chci. A zjišťuji, že nevím. Nejsem schopná racionálně uvažovat. Nejsem schopná přehlušit svůj smutek. A tak místo rozumu, zvolím impulzivnost. Rychlé rozhodnutí…ať se stane, co se má stát.
„…ráda bych s vámi chvíli zůstala.“
 
  Keran   Postava není přítomna 30.7.2017, 1:07:14
Vidím, že tě to pořád ještě trápí, ale rozhodnu se to nijak dál neřešit. Ono se to časem ztratí.

S radostí přikývnu, když se samým nadšením vrhneš na srnu. Trochu tě ještě instruuji kde a jak řezat, ale pak už tě nechám.

"Teda, na to, že to děláš prvně, moc hezká práce. To abych se v noci bál, když jsi tak obratný s nožem."

Mrknu na tebe, aby ti bylo jasné, že opravdu jen šprímuju.

Přiložím dříví do ohniště, opatrně, aby tě ten pohyb nijak nevyděsil.

Pak se ale podívám směrem, kam utekla Susi. Začínal sem mít o ni starost. Tedy, vím, že se ještě sotva známe, ale přece jen, střetnutí vlka s vlkem je daleko důvěrnější, jako s lidmi, už od první vteřiny.

Přejdu ke stromům, mezi kterými byla cesta k řece, ale zastanu. Zavřu oči a vyhledám mysl Susi.
"Susi.. vím, že tě cosi tíží. Nikdy bych si ale nedovolil tě nutit abys nám o tom vyprávěla, nebo abys vylezla z vlčího. Jen chci říct, že kdykoliv se na to budeš cítit, tak tě mezi námi uvítáme. Klidně si ale dej tolik času, kolik jen potřebuješ."

Otevřu oči a usměju se na Airica. Pak jen vlezu znovu do batohu a vytáhnu krabičku s kořením a sušenými bylinkami.

"Vím, že maso je moc lahodné už samo o sobě, ale já už jsem trochu rozhýčkaný. Co bys řekl na tymián a trochu soli?"
 
  Mac Tíre Spiorad   Postava není přítomna 26.7.2017, 19:54:45
PJ pro Susi

První, co odezní, je Keranův smutek. Není tvůj, a nevíš, proč je tak silný a proč ten krátký okamžik té emoce byl tak intenzivní. Ale teď je pryč. A to je dobře. Máš co dělat sama se sebou, se svým žalem, se svou bolestí. Je jí tolik, že na cizí teď rozhodně nezbývá místo. I když - možná by to bylo snadnější, zaobírat se cizí bolestí a alespoň chvíli nemyslet na tu svou. Ale ne, nejde to. Ještě ne... nebo už nikdy ne...

Možná by pomohlo nemyslet. Alespoň to zkusit. Prostě - jen tak být.
Tak jako stromy kolem tebe, plynout jako voda v potoce, bez zbytečného odporu obtékat překážky a nemyslet na ně. Ano, to by možná pomohlo...
 
  Airic   Postava není přítomna 26.7.2017, 19:21:44
Chvíli na tebe nejistě koukám těma průzračně modrýma očima. Nejasně a bezradně. Říkáš, že jsi v pohodě, ale já vím, co jsem cítil. Cítím se jako hlupák. Měl bych - chtěl bych pro tebe něco udělat, ale vůbec netuším, co. Zvlášť když ty se tváříš, že se nic nestalo.

Usměješ se a já ti úsměv nejistě opětuji. S pocitem, že jsem tak nějak k ničemu. Ty jsi mi pomohl, vlastně jsi mi zachránil život a já tu teď jen klečím, koukám a mlčím, když bys pomoc asi potřeboval ty.

Tvá otázka je opravdu vysvobození. Sice neřeší to, že jsem k ničemu, ale alespoň mi pomůže na to teď tak moc nemyslet.
"Můžu?" vyhrknu s nadšením a už k tobě natahuji ruku pro nůž. A pak už se pustím do práce. Sice trochu váhavě a nejistě, ale snažím se dělat přesně to, co jsi dělal ty, a při čem jsem tě bedlivě sledoval. Snažím se tak, že si ani neuvědomuji, že samým soustředěním vyplazuji špičku jazyka.
 
  Keran   Postava není přítomna 24.7.2017, 23:58:44
Překvapeně na tebe zamrkám.

"Samozřejmě, že jsem, proč se ptáš?"

Přece to na mně nemohlo být tak vidět.. nebo ano?

S jemným úsměvem na rtech se znovu skloním nad srnu. Přece tě tím nebudu teď zatěžovat. Stejně je to daleko v minulosti, tam kde by to i mělo zůstat.
Sice jsem ti položil otázku, ale nevypadám, že bych se měl moc do toho o tom mluvit. Dál se věnuji srně a při tom si tiše pobroukávám. Cokoliv, jen aby jsem myslí zůstal tady.

Zvednu hlavu a podívám se na tebe.
"Nechceš si to skusit?"
 
  Airic   Postava není přítomna 13.7.2017, 0:03:15
Kývnu, i tak se ještě nějakou dobu dívám do míst, kde Susi zmizela. Po tom, co jsi mi prozradil o sobě, po tom, co cítím z ní, můžu být asi rád, že já vlastně nikdy neměl nikoho, jehož ztráta by mě tak ranila.

Podávám se na tebe.
Jenže teď už mám... zachvěji se. Nechci myslet na něco takového... že bych o tebe mohl přijít.

I pro to jsem rád, že přijdeš s tím, že mi ukážeš, jak se stahuje kůže. Jen nadšeně kývnu a když začneš pracovat, kleknu si k srně z druhé strany, abych ti nezavazel a pozorně sleduji, co a jak děláš. I když soustředit se mi dá opravdu práci. Mám vážně už velký hlad, a jak srnku zbavuješ kůže, lákavá a ostrá vůně krve je čím dál pronikavější. Nejraději bych skočil do vlčího a prostě bych se do srny pustil.

To, co přijde od tebe, ten velký smutek, vážně nečekám. Poplašeně k tobě vzhlédnu. A i když je to hned pryč, vážně mě to znepokojilo.
"Kerane... jsi v pořádku?" pípnu nejistě.
 
  Mac Tíre Spiorad   Postava není přítomna 12.7.2017, 23:55:13
PJ pro Susi

Potok je opravdu nedaleko. Cítila jsi ho celou dobu a doběhnou k němu není žádný problém. Nedaleko, přes to ale v dostatečné vzdálenosti, abys ty dva neviděla, ani neslyšela. I když je pořád cítíš.

Je tady takový klid... Voda zurčí jak spěchá přes kameny, koruny stromů šumí, jak se do nic sem tam opře vítr, ptáci, ta malá stvoření dávají vědět švitořením a prozpěvováním o své existenci... i pachy lesa jsou uklidňující...

Klid a mír je všude kolem tebe, jen ne v tobě. Tolik to stále bolí. Nesnesitelně. Nekonečně. Tak ráda bys znala odpověď na otázku, jak dál.
Nebo možná - jestli vůbec dál.

Setkání s těma dvěma, s Keranem a Airicem, ti, jak se zdá, nic z toho neusnadnilo. Jistě, je strašné, co si ten kluk prožil a je úžasné, že se ho Keran ujal.
Ale co s tím?
Co ty s tím?

Už se chceš napít, když tě naplno zasáhne smutek. Ne tvůj, ale Keranův...
 
  Keran   Postava není přítomna 11.7.2017, 1:21:22
Ustaraně se podívám na Susi, která zmizí k vodě, ale nesnažím se ji nijak zastavit. Pohladím Airica po hlavě.
Neboj. Udělám vše pro to aby jí bylo lépe. Aby vám oběma bylo lépe.

Jsem si jist, že si nic nepokazil Airicu. Jen když někdo přijde o někoho milovaného.. je to moc hluboká a bolestivá rána, která se hojí velice pomalu. Jen ji musíme nechat čas a prostor. Netlačit na ni. Ona se pak vyzpovídá sama, uvidíš."
Povzbudivě se na tebe usměju.

Vím ale, že tě můžu přesvěčovat kolik chci, teď mi to stejně neuvěříš. Takže chci tvou mysl upoutat na něco jiného.

"Pojď, ukážu ti jak stáhnout srnu z kůže. Z toho pak můžeme mít kožešinu na spaní, nebo ji můžeme prodat na trhu."

Vezmu velký nůž, skotroluji jestli je dost ostrý a uznanlive kývnu hlavou. Naříznu srně kůži a začnu ji skalpovat, tak aby si všechno viděl.
Až příliš živě se mi vynorí vzpomínka, jak jsem přesně to samé už jednou dělal. Smutek se mnou provalí jako přílivová vlna, no navenek nedám nic znát a dál se usmívám.

Neuvědomím si ale, že naše mysle jsou pořád propojené. Oba dva tak ucítíte veliký žal.. který ale odejde stejně nečekaně a rychle, jako přišel.
 
  Airic   Postava není přítomna 29.6.2017, 20:55:34
Čerstvě ulovená srna tak nádherně voní... nebyl by problém se na ni vrhnout hned, tedy kdybych si byl jistý, že se bez problému dokážu hodit do vlčího. A tak, i když mám opravdu velký hlad, souhlasně na Keranova slova kývnu a už tedy nedočkavě čekám, s čím budu moct pomoct.

Přesně do té doby, než se ozve Suzi. Otočím se na ni a koukám trochu udiveně, ale i chápavě.
Asi má přesně opačný problém, než já... jí to nejde do lidského... mě do vlčího...

Zarazím se, když si uvědomím, že už zase "myslím" nahlas. Otočím se zpět na Kerana.
Pomůžeš jí? ptají se mé oči s důvěrou.
Jenže... musím se mu k něčemu přiznat.
"Víš... já to asi pokazil... nebyl jsem... moc dobrý společník." špitnu tiše se skloněnou hlavou.
"Ona... o někoho přišla... pro to je tak smutná..." dodám ještě to, co si myslím, že by Keran vědět měl.
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 29.6.2017, 13:13:09
Neodpovídám. Já svou smečku nemám…už nikdy ji mít nebudu. Stále je mám před očima – mrtvé, rozvěšené na stromech, sníh rudý krví…udělá se mi špatně. Tohle nezvládnu.

Jsem tak zabraná do svých myšlenek, že si přítomnost někoho dalšího uvědomím, až když je hodně blízko. Vyskočím na nohy – ostražitě zavětřím. Pak mi však dojde, že ten pach znám. Krátce, ale přeci.
„Vrací se Keran.“
Oznámím Airicovi.

Zůstanu stát a sleduji přivítání těch dvou…tedy jen chvíli než raději pohled odvrátím. Ne – nejsem připravená na to být s vlky. A nejsem připravená stát se znovu člověkem. Celá se napnu.
„Omlouvám se…ale já nemůžu…nemůžu zpět do lidského…to…ne.“
Stáhnu uši.
„Půjdu se napít té vody.“
Oznámím po chvíli a otočím se k odchodu.
 
  Keran   Postava není přítomna 29.6.2017, 0:57:37
Airic je jako malé hravé štěně, až by jeden nevěřil, že ještě donedávna byl zamčený v kleci. Nedá mi to a musím se zasmát na té tvoji krásné bezprostředné reakci.

"To jsem opravdu rád."

Zajdu k batohu a vyberu sadu nožů, pečlivě zabalenou v lněné látce.

"Doufám, že vám nebude vadit, když navrhnu aby sme si večeři připravili po lidsku. Vím, že jen tak se na tu srnu vrhnout je rychlejší,
ale přiznám se, že si rád vychutnávám mírně propečené maso s bylinkami.
 
  Airic   Postava není přítomna 25.6.2017, 19:12:38
Usměji se, když slyším, co říkáš. Pak se ale zamyslím.

Smečku? Mohl by mít svou smečku? zase si neuvědomuji, že své myšlenky pouštím nahlas. Zdá se, že mě tahle možnost nenapadla.
A kdyby ano... mohl bych být s nimi? Chtěl by to...
chtěli by to?


Jak se položíš, já si přitáhnu kolena pod bradu a položím si na ně hlavu.
Zívnu.
Usměji se, když slyším, co říkáš. Pak se ale zamyslím.

Smečku? Mohl by mít svou smečku? zase si neuvědomuji, že své myšlenky pouštím nahlas. Zdá se, že mě tahle možnost nenapadla.
Smečka... jsou dva smečka?
Tři už asi ano...
podívám se na tebe, i když oči se mi už klíží.

Když vyskočíš a zavětříš, rázem je po usínání a jsem taky na nohou. Srdce mi buší, vůbec nevím, co budu dělat, pokud se k nám blíží někdo... někdo.
Ty mě ale uklidníš, že se vrací Keran - a chvíli na to ho už vidím.

Hned jsem u něj.
"Kerane!
Jo, mám hlad! Mám hlad... no jako vlk!"
zasměji se, když se promění.
"Pomůžu! Co mám dělat?" ptám se nedočkavě a hladově pohlédnu na mrtvou srnu.
 
  Keran   Postava není přítomna 25.6.2017, 16:03:08
Zaútočím, srna utíká, já utíkám za ní. V jejím vyděšeném úprku je naděje na záchranu, já ale vím, že pro ni nadejě již není. Naposled vyskočím a bez větší námahy tomu všemu udělám konec. Ještě chvíli si užívám opojnou chuť krvi ale pak se rychle vrátím do reality.
..jistě, vždyť pro to jsem šel na lov. Měl bych se co nejdřív vrátit, už jsem stejně pryč dlouho.

Vezmu srnu pevněji za krk a vyrazím zpátky.

Jdu ale pomalu. Snažím se to dát za vinu srně, ale sám vím, že je to hloupá výmluva a jednoduše se bojím jít zpět.
Dej se dokopy Kerane! Teď již není cesty zpět. Oni tě potřebují, a ty potřebuješ je.. Jenom buď s nimi. Nic jiného není potřeba..

*
Svůj příchod se nesnažím nijak tajit - i chvíli před mojím příchodem můžete slyšet vlčí kroky a tahání nečeho velikého.
Najednou se objevím na mýtine mezi vámi, jakoby se nic nedělo a položím srnu.
Natáhnu se a bez nějaké námahy vylezu z vlčího do lidského a utřu si ústa od krve.

"Tak co mládeži? Doufám, že máte hlad. Pomůžete mi s přípravou?"
 
  Susi Hunt   Postava není přítomna 25.6.2017, 9:29:38
„Nejsi strašný…jsi moc milý, Airicu.“
Pohodím hlavou.
„Pojď, posaď se.“
Navrhnu vzápětí, ale ty už si sedáš.

„To zní krásně…přála bych ti, abys ho našel.
Jeho a možná celou jeho – vaši …smečku.“

Znovu mě bodne u srdce. Znovu se vrátím do minulosti. Vyčerpaně si lehnu. Tolik to bolí.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.