Opětuji bouřlivě jeho polibek. Možná až příliš bouřlivě, ale jsem prostě bláznivě, freneticky šťastná.
Nemůžu si pomoct.
Tohle je tak nový a tak skvělý.
Mimoděk si vzpomenu na šedivou Beth. Taky dokázala být takhle cákle šťastná.
Dětsky a jaksi bez zábran. Vybaví se mi její smích a zářivý oči a dojde mi, že se asi musela cejtit zrovna takhle.
My ostatní jsme byli příšliš svázaný tím, co jsme dělaly, čím jsme se živily a jaký to občas bylo, ale jí její mládí pomáhalo bejt jiná.
Čistější. Přímější.
Radostnější.
"To je dobře, že to byl jen sen." Pronesu vážně, ale pořád stejně nadšeně.
"Co myslíš? Dáme si dole snídani nebo bude chtít Terry hned vyrazit?" Zeptám se zápalem, protože si uvědomuju, že mi po včerejším noci pořádně vyhládlo.
"Všechno je v pořádku." ujistím ji klidným, konejšívým hlasem.
Natáhnu k ní ruku a pohladím ji po rameni.
"Asi se ti něco zdálo. Ale byl to jen sen..." šeptnu a natáhnu se, abych jí jemně políbil. Nejdřív na tvář a pak sklouznu ke rtům. Tak nějak ji potřebuju uklidnit. Chci, aby věděla, že všechno je tak, jak má bejt.
Uculím se při tom oslovení. "Miláčku..." převaluju to slovo v duchu. Chutná sladce a... nově.
"Hezky jsem se vyspala." odpovím mu způsobně. A znovu se uculím. Tohle je táááák... zvláštní. Krásně zvláštní...
V tu chvíli začne stahovat pokrývku. Na okamžik si cíp přidržím, ale přijde mi to... no... teď, po tom všem, co jsme v noci prožili, tak trochu nepatřičné.
Nechám tedy deku sklouznout, ale rozpačitě sklopím oči.
Až jeho "sluší" mě donutí oči zvednout.
"Skoro bys.......... co?" pípnu. Jsou v tom přeci jen rozpaky, které přivolalo denní světlo. Ale vzpomínky z noci...
Hořím.
Ponořená v plamenech jako ve vodě.
Nepálí.
Halí mě jako rudý závoj, tancují po mém těle a obtékají ho jako prameny vody.
Nepálí.
Mě. Vše kolem se topí v příšerném žáru a roztéká se jako máslo na slunci.
Maso i kůže.
Vlasy se škvaří a černá tkáň odpadává od kostí.
Mel!
Vykřiknu a posadím se prudce jako vystřelená z praku.
Tělo mám teplé a nahé. V očích mi tančí plameny a špičky prstů žhnou. Ještě okamžik a vytryskl by z nich oheň.
Zahanbeně je schovám do podpaží a horečnatě vyhledám Melovu tvář.
Leží vedle mě, nezraněný a snad i....spokojený.
Dívá se na mě.
Tělo mám teplé od něj, díky blízkosti jeho těla... dojde mi.
Nic mu není.... S úlevou se nadechnu a můj zrychlený, přerývaný dech se postupně začne uklidňovat.
Pomalu a nesměle protáhnu rty do úsměvu.
"Jsi tu...." Natáhnu ruku a opatrně ho pohladím po tváři.
"Spali jsme spolu. Celou noc....." Výraz v tváři se mi mění. Už není tak uštvaný, spíš zasněný.
Probudí mě lehounký dotek na nosu. Nakrčím ho, jak to zalechtá a okamžitě otevřu oči.
A tlemím se.
Připitomněle jako zamilovaný výrostek.
Je blízko a je nádherná. A je moje, což je ze všeho nejlepší.
"Dobré ráno, miláčku." Zamžourám na ni a vzedme se ve mně majetnická pýcha.
Moje.
Nádherná.
Moje.
Vlk spokojeně zamručí a slastně se protáhne. Já s ním.
"Jak ses vyspala, budoucí paní z Tronje?" Natáhnu ruku a pomalu stáhnu pokrývku z jejího těla.
"Víš, že ti to po ránu hromsky sluší, skoro bych....." Nedořeknu a mlsně si prohlížím všechnu tu nahou krásu vedle mě.
Slunce strká zvědavý paprsky oknem do pokoje a já pomalu otevřu oči.
Teda... ještě než je otevřu, uvědomím si to krásně měkký, teplý a hebký vedle sebe.
Zachrouňám se blíž a přivoním. Až pak pomalu otevřu oči.
Cora. Krásná, jak ranní rosa. Dlouhatánský vlasy rozházený kolem hlavy, sladká jak svítání.
Usměju se. Ne... připitoměle se uculím.
Ještě trochu se zavrtím, abych se k ní přitisknul. Nemůžu si pomoct. A není asi nic překvapivýho, jak moje tělo na to tulení reaguje. Jsem v pozoru! Ale tentokrát je to takový... hravý.
Chci ji nechat spát. Dokud to jen půjde. Potřebuje to.
Ale... to přece neznamená, že se ní nemůžu tisknout, ne?!
Noc se pomalu přelila do rána. Klidná a bez jakýchkoliv narušení.
Příjemná.
Pohodlná.
Přnášející regeneraci unavených svalů.
Gunter s Nyskel spali tvrdě, naprosto ukojení a spokojení společně strávenou nocí.
Nezdálo se jim nic a pokud ano, bylo to nezřetelné a příjemné. Plně odpovídající společným prožitkům. Ráno je vzbudilo až slunce, prokluzující dovnitř malými okny a prorokující příjemný a na tohle období i nezvykle teplý den.
V jejich životě nastala nová fáze. Důvěrnější a intimnější.
Fáze vzájemného poznávání sama sebe a lze předpokládat, že jejich myšlenky bude plně zaměstnávat vzájemné poznávání jich samotných navzájem a je docela možné, že i pověstná Vlkova ostražitost a bystré smysly lovce a stopaře budou značně omezeny a utlumeny a nahrazeny naprostým okouzelním Nyskel.
Melwin strávil noc plnou znepokojivých snů, z níchž se dokonce jednou plně probudil a zbytek noci sebou házel sem a tam a nově získaná zodpovědnost za blízkou osobu mu pořádně rozházela klid a spořádanost jeho dosavadního světa.
Cořiny sny byly plné ohně a násilí. Probudila se prudce a se srdcem bušícím prudce a bolestivě, jakoby velmi dlouho a rychle běžela.
Léta potlačovaná schopnost se začala probouzet k životu a hlásit se o svá pradávná práva.
Silenka svoji první noc pod střechou strávila v posteli. Aspoň zpočátku. Byrr ji odnesl do společného pokoje a něžně a s láskou ji uložil na lůžko. Přikryl ji režnou přikrývkou a jemně ji pohladil po vlasech. Pak ji zanechal v pokoji samotnou a šel se postarat o očistu. Vzhledem k tomu, že to mohla být na delší dobu poslední příležitost, hodlal ji využít. Pak se ještě zašel podívat na koně a uložil se na druhou palandu. Spal velmi tvrdě a kromě krátkého úseku hned po usnutí, kdy ho ve snech pronásledovaly vzpomínky na Dein a na společné chvíle, které spolu trávily, byla jeho noc bezesná.
Silenka se probudila kolem jedné hodiny po půlnoci, zpocená a vyděšená. Měla pocit, že nemůže dýchat. Vyskočila na všechny čtyři a zmateně se rozhlížela po pokoji.
Stěny se jí zdaly tmavé a velmi podobné studeným stěnám jeskyně, kde ji držely. Vonělo to tu jinak, přesto vyskočila z postele a chvíli chodila po pokoji jako lev v kleci.
Třásla se a dýchala rychle a mělce. Teprve pohled na spícího Byrra ji trochu uklidnil. Dlouze pozorovala jeho spící vousatou tvář a pak se proměnila zpět do liščího.
Ráno, když se Byrr probudil, ležela v nohách jeho postele stulená krásná rezavá liška. Hlavu měla zabořenou v tříslech a ocas otočený kolem těla.
Sesedli se kolem ohně a jen tak mlčeli.
Dívali se na sebe, tváře napjaté, oči neklidně těkající po okolí. Jakoby se vyhýbali pohledu jeden na druhého.
Možná to tak i bylo.
Přesto, že se očividně znali.
Drobné vlnky na jezeru poklidně šplouchaly, lhostejné k zjevným rozpakům, které kolem ohnmiště panovaly.
Koně právě tak bez zájmu chroupaly trávu a loudaly se podél břehu k lesu. Jen občas zacinkala udidla v jejich tlamách nebo přezky na postrojích.
Noc se přehoupla do své druhé poloviny a podivná skupinka kolem ohně stále mlčela do tmy. Žádné tendence připravit nějaké jídlo, žádný náznak vzájemné komunikace.
Bylo to podivně nepřirozené a tíživé.
Teprve po velmi dlouhé době, když už se ticho stávalo neúnosným, pohnula se ona plavovlasá žena, která prve seděla bokem na grošované klisně a těžce si povzdechla.
Přeletěla ostatní bledýma očima a u každého chvíli setrvala.
Ostatní se pod její upřeným pohledem začali ošívat.
"To si opravdu nemáme co říct?" Zeptala se tichým, melodickým hlasem a natáhla ruce nad oheň, aby se ohřála.
"Ani po takové době ne?
Nebývali jsme přátelé?
Kdysi....."
Psaní do jeskyní bude dnes (30.6.2022) vypnuto. Nejjednodušší způsob byl vyřadit všechny postavy z dobrodružství, tak se nedivte :-)
Do 31.7. lze žádat o export dobrodružství v tomto fórku. Jakým způsobem tak činit je napsáno v nejstarším příspěvku fóra.
Harmonogram konce
* Zakládání nových jeskyní bylo již vypnuto.
* K 30.6. bude vypnuto psaní příspěvků do jeskyní.
* Do 31.7. si lidé budou moci žádat o export své jeskyně.
* Od 1.8. bude vypnuto psaní víceméně kamkoliv (s výjimkou fórka ke srazu). Termín bude ohlášen nejpozději v srpnu.
* Po srazu a rozloučení změna Abarin.cz na statickou stránku s infem do expirace hostingu.
* Po skončení hostingu přesměrování DNS na Andor.cz.
Na Andoru jsme všichni vítáni, byl založen stůl Abarin.cz, kde se můžete zdržovat.
Pracujeme na vytvoření skinu "Abarin.cz" pro Andor, abyste si po přechodu připadali "jako doma".
