abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Melwin
3.6.2018
13:24:02
To, co mělo být jen jemné uklidnění, se v tu chvíli zvrhne trochu jinam.

Když se konečně odtáhne, zrychleně dejchám já.

Září jak hvězdička. Spokojená a snad i vcelku odpočatá. Spokojeně se uculím i já. "Takhle je to lepší..."

"Snídaně. Jasně!" přikývnu.

Ještě mi bleskne hlavou, že bych pro ni mohl dolů skočit, ale na to asi není čas. Jak znám pana Guntera, už bude stepovat u koní.

"Jo, půjdeme dolů. Aby na nás ostatní nečekali..." shrnu svou úvahu i do slov.

Znovu ji pohladím pohledem. Je tak nádherná a zářivá... a mně je strašlivě líto, že už musíme vstávat.

Vzdychnu a vysoukám se z pokrývek. Natáhnu se pro kalhoty, ale nespouštím z ní oči. Aspoň tuhle malou radost si ještě hodlám dopřát.

Cora
3.6.2018
10:35:10
Opětuji bouřlivě jeho polibek. Možná až příliš bouřlivě, ale jsem prostě bláznivě, freneticky šťastná.
Nemůžu si pomoct.
Tohle je tak nový a tak skvělý.
Mimoděk si vzpomenu na šedivou Beth. Taky dokázala být takhle cákle šťastná.
Dětsky a jaksi bez zábran. Vybaví se mi její smích a zářivý oči a dojde mi, že se asi musela cejtit zrovna takhle.
My ostatní jsme byli příšliš svázaný tím, co jsme dělaly, čím jsme se živily a jaký to občas bylo, ale jí její mládí pomáhalo bejt jiná.
Čistější. Přímější.
Radostnější.

"To je dobře, že to byl jen sen." Pronesu vážně, ale pořád stejně nadšeně.
"Co myslíš? Dáme si dole snídani nebo bude chtít Terry hned vyrazit?" Zeptám se zápalem, protože si uvědomuju, že mi po včerejším noci pořádně vyhládlo.

Melwin
27.5.2018
18:46:02
Cora se probere. Jako ze špatnýho snu.

Starostlivě si ji přeměřím.

I to, co říká...

"Všechno je v pořádku." ujistím ji klidným, konejšívým hlasem.

Natáhnu k ní ruku a pohladím ji po rameni.

"Asi se ti něco zdálo. Ale byl to jen sen..." šeptnu a natáhnu se, abych jí jemně políbil. Nejdřív na tvář a pak sklouznu ke rtům. Tak nějak ji potřebuju uklidnit. Chci, aby věděla, že všechno je tak, jak má bejt.

Nyskel
27.5.2018
18:42:07
Uculím se při tom oslovení. "Miláčku..." převaluju to slovo v duchu. Chutná sladce a... nově.

"Hezky jsem se vyspala." odpovím mu způsobně. A znovu se uculím. Tohle je táááák... zvláštní. Krásně zvláštní...

V tu chvíli začne stahovat pokrývku. Na okamžik si cíp přidržím, ale přijde mi to... no... teď, po tom všem, co jsme v noci prožili, tak trochu nepatřičné.

Nechám tedy deku sklouznout, ale rozpačitě sklopím oči.

Až jeho "sluší" mě donutí oči zvednout.

"Skoro bys.......... co?" pípnu. Jsou v tom přeci jen rozpaky, které přivolalo denní světlo. Ale vzpomínky z noci...

Cora
27.5.2018
16:52:42
Hořím.
Ponořená v plamenech jako ve vodě.
Nepálí.
Halí mě jako rudý závoj, tancují po mém těle a obtékají ho jako prameny vody.
Nepálí.
Mě. Vše kolem se topí v příšerném žáru a roztéká se jako máslo na slunci.
Maso i kůže.
Vlasy se škvaří a černá tkáň odpadává od kostí.
Mel!

Vykřiknu a posadím se prudce jako vystřelená z praku.
Tělo mám teplé a nahé. V očích mi tančí plameny a špičky prstů žhnou. Ještě okamžik a vytryskl by z nich oheň.
Zahanbeně je schovám do podpaží a horečnatě vyhledám Melovu tvář.
Leží vedle mě, nezraněný a snad i....spokojený.
Dívá se na mě.
Tělo mám teplé od něj, díky blízkosti jeho těla... dojde mi.

Nic mu není.... S úlevou se nadechnu a můj zrychlený, přerývaný dech se postupně začne uklidňovat.
Pomalu a nesměle protáhnu rty do úsměvu.
"Jsi tu...." Natáhnu ruku a opatrně ho pohladím po tváři.
"Spali jsme spolu. Celou noc....." Výraz v tváři se mi mění. Už není tak uštvaný, spíš zasněný.

Gunter
27.5.2018
16:44:39
Probudí mě lehounký dotek na nosu. Nakrčím ho, jak to zalechtá a okamžitě otevřu oči.
A tlemím se.
Připitomněle jako zamilovaný výrostek.

Je blízko a je nádherná. A je moje, což je ze všeho nejlepší.
"Dobré ráno, miláčku." Zamžourám na ni a vzedme se ve mně majetnická pýcha.
Moje.
Nádherná.
Moje.

Vlk spokojeně zamručí a slastně se protáhne. Já s ním.
"Jak ses vyspala, budoucí paní z Tronje?"
Natáhnu ruku a pomalu stáhnu pokrývku z jejího těla.
"Víš, že ti to po ránu hromsky sluší, skoro bych....." Nedořeknu a mlsně si prohlížím všechnu tu nahou krásu vedle mě.

Nyskel
27.5.2018
16:24:58
Je ráno. Přes zavřená víčka vnímám světlo, ale nechce se mi vstávat.

Tělo mám ztuhlé po celém dní jízdy a..........

V tu chvíli si uvědomím, že...

Terry spokojeně oddychuje těsně vedle mě. Tulí se ke mně, s paží majetnicky přehozenou přes můj pas.

Tělem mi projede slabounké zamrnění.

Bezděky se pousměju a opatrně natočím hlavu k němu. Chci ho vidě. Chci si ho prohlédnout.

Zkoumavě přejíždím očima jeho tvář a před očima mi pomalu vyplouvají dozvuky včerejší noci. Jeho výraz, který byl najednou tolik jiný...

Znovu se usměju a natáhnu krk, abych ho lehounce políbila na špičku nosu.

Teď, s denním světlem, si také víc uvědomuju svou nahotu, kterou skrývá deka, ale...... tentokrát je pod ní i on!

Trochu se zavrtím. Je to tolik nové a jsem z toho popravdě trochu nervózní.

Melwin
27.5.2018
16:20:23
Slunce strká zvědavý paprsky oknem do pokoje a já pomalu otevřu oči.

Teda... ještě než je otevřu, uvědomím si to krásně měkký, teplý a hebký vedle sebe.

Zachrouňám se blíž a přivoním. Až pak pomalu otevřu oči.

Cora. Krásná, jak ranní rosa. Dlouhatánský vlasy rozházený kolem hlavy, sladká jak svítání.

Usměju se. Ne... připitoměle se uculím.

Ještě trochu se zavrtím, abych se k ní přitisknul. Nemůžu si pomoct. A není asi nic překvapivýho, jak moje tělo na to tulení reaguje. Jsem v pozoru! Ale tentokrát je to takový... hravý.

Chci ji nechat spát. Dokud to jen půjde. Potřebuje to.

Ale... to přece neznamená, že se ní nemůžu tisknout, ne?!

Vlk
27.5.2018
15:30:06
Noc se pomalu přelila do rána. Klidná a bez jakýchkoliv narušení.
Příjemná.
Pohodlná.
Přnášející regeneraci unavených svalů.

Gunter s Nyskel spali tvrdě, naprosto ukojení a spokojení společně strávenou nocí.
Nezdálo se jim nic a pokud ano, bylo to nezřetelné a příjemné. Plně odpovídající společným prožitkům. Ráno je vzbudilo až slunce, prokluzující dovnitř malými okny a prorokující příjemný a na tohle období i nezvykle teplý den.
V jejich životě nastala nová fáze. Důvěrnější a intimnější.
Fáze vzájemného poznávání sama sebe a lze předpokládat, že jejich myšlenky bude plně zaměstnávat vzájemné poznávání jich samotných navzájem a je docela možné, že i pověstná Vlkova ostražitost a bystré smysly lovce a stopaře budou značně omezeny a utlumeny a nahrazeny naprostým okouzelním Nyskel.

Melwin strávil noc plnou znepokojivých snů, z níchž se dokonce jednou plně probudil a zbytek noci sebou házel sem a tam a nově získaná zodpovědnost za blízkou osobu mu pořádně rozházela klid a spořádanost jeho dosavadního světa.
Cořiny sny byly plné ohně a násilí. Probudila se prudce a se srdcem bušícím prudce a bolestivě, jakoby velmi dlouho a rychle běžela.
Léta potlačovaná schopnost se začala probouzet k životu a hlásit se o svá pradávná práva.

Silenka svoji první noc pod střechou strávila v posteli. Aspoň zpočátku. Byrr ji odnesl do společného pokoje a něžně a s láskou ji uložil na lůžko. Přikryl ji režnou přikrývkou a jemně ji pohladil po vlasech. Pak ji zanechal v pokoji samotnou a šel se postarat o očistu. Vzhledem k tomu, že to mohla být na delší dobu poslední příležitost, hodlal ji využít. Pak se ještě zašel podívat na koně a uložil se na druhou palandu. Spal velmi tvrdě a kromě krátkého úseku hned po usnutí, kdy ho ve snech pronásledovaly vzpomínky na Dein a na společné chvíle, které spolu trávily, byla jeho noc bezesná.

Silenka se probudila kolem jedné hodiny po půlnoci, zpocená a vyděšená. Měla pocit, že nemůže dýchat. Vyskočila na všechny čtyři a zmateně se rozhlížela po pokoji.
Stěny se jí zdaly tmavé a velmi podobné studeným stěnám jeskyně, kde ji držely. Vonělo to tu jinak, přesto vyskočila z postele a chvíli chodila po pokoji jako lev v kleci.
Třásla se a dýchala rychle a mělce. Teprve pohled na spícího Byrra ji trochu uklidnil. Dlouze pozorovala jeho spící vousatou tvář a pak se proměnila zpět do liščího.

Ráno, když se Byrr probudil, ležela v nohách jeho postele stulená krásná rezavá liška. Hlavu měla zabořenou v tříslech a ocas otočený kolem těla.

Melwin
19.5.2018
22:05:32
Hlubokej les. Smráká se a dlouý stíny mu dávaj takovej tajemnej, zlověstnej nádech.

Bloudím od stromu ke stromu a pořád se rozhlížím.

"Měl by tady někde bejt! Náš tábor přece!"

Všude kolem je až nepřirozený ticho. Děsivý ticho. Dusí mě...

"Tady to přece musí bejt!" mumlám nervózně v duchu a běhám sem a tam.

"Cora... Pan Gunter se vo ni postará, zatím... ale nechci ji tam nechávat..." úzkost mě ještě víc pohání.

Z čista jasna se ozve dusot kopyt. Sotva viditelná pěšina a po ní se řítí jezdci. Je jich víc. Víc než nás.

Přikrčím se v mlází a srdce mi buší, že div nevyskočí z hrudi.

"Soter!!!" bleskne mi hlavou okamžitě a...

***

Prudce otevřu oči.

V místnosti je tma a v krbu skomírají poslední uhlíky. Ještě nesvítá, ale bude už hodně po půlnoci.

Čelo mám zbrocený potem a přikrývka je shozená na zemi.

Zamrkám a snažím se přivyknout přítmí.

"Cora!" bleskne mi hlavou palčivá myšlenka a je to jako bodnutí nožem!

Intuitivně hrábnu vedle sebe, abych nahmatal hebký, teplý tělo.

Naléhavý drapnutí okamžitě přejde do jemnýho, něžnýho pohlazení. Sklouznu dlaní z lokte na oblej bok, až ke stehnu.

Ze srdce mi spadne obrovskej kámen! Přísahal bych, že to musel bejt slyšet.

Zhluboka se nadechnu a cejtim, jak se napjatý svaly pomalu uvolňujou.

"Jenom sen... nic víc... pitomej sen..." zabručím v duchu.

Sehnu se přes hranu postele pro pokrývku.

Přehodím si ji přes nohy a pak už se překulím na bok. Opatrně se ke Coře přitisknu, zkopíruju její tělo, a přikrývku přetáhnu přes nás oba.

Je tak hebká a sálá z ní teplo. Hřejivý a ták příjemný.

Pohladím ji ještě jemně po rameni, přehodím přes ni ruku a nos zabořím do jejích vlasů.

"A teď už spi! Je tady! Máš ji u sebe..." spokojeně vzdychnu a zavřu znvou oči.

Vlk
16.5.2018
20:21:03
Sesedli se kolem ohně a jen tak mlčeli.
Dívali se na sebe, tváře napjaté, oči neklidně těkající po okolí. Jakoby se vyhýbali pohledu jeden na druhého.
Možná to tak i bylo.
Přesto, že se očividně znali.

Drobné vlnky na jezeru poklidně šplouchaly, lhostejné k zjevným rozpakům, které kolem ohnmiště panovaly.
Koně právě tak bez zájmu chroupaly trávu a loudaly se podél břehu k lesu. Jen občas zacinkala udidla v jejich tlamách nebo přezky na postrojích.

Noc se přehoupla do své druhé poloviny a podivná skupinka kolem ohně stále mlčela do tmy. Žádné tendence připravit nějaké jídlo, žádný náznak vzájemné komunikace.
Bylo to podivně nepřirozené a tíživé.

Teprve po velmi dlouhé době, když už se ticho stávalo neúnosným, pohnula se ona plavovlasá žena, která prve seděla bokem na grošované klisně a těžce si povzdechla.
Přeletěla ostatní bledýma očima a u každého chvíli setrvala.
Ostatní se pod její upřeným pohledem začali ošívat.

"To si opravdu nemáme co říct?" Zeptala se tichým, melodickým hlasem a natáhla ruce nad oheň, aby se ohřála.
"Ani po takové době ne?
Nebývali jsme přátelé?
Kdysi....."

 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.