abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Alexander
1.11.2017
22:06:10
Kouknu se na Karolínu, která se ozve jako první. "Není to o tom zda věřím vám nebo ne.. Jde o to, že nevěřím, že bys například ty byla schopná nepromluvit, když by ti zaživa odstraňovali orgány.. Kůži..... Končetiny... Nepromluvit ani tehdy, když by se na tobě podepisoval účines nespočtu jedů a omamných látek. A pokud náhodou ano, a už by začali docházet docházet části, které by jsi mohla postrádat, přijde část, kdy začne hraní na nervy.. Doslova.. " popíšu, ale i když jsou moje slova velmi morbidní, tón je stále stejně neutrální, jako byl předtím.

"A pokud bys nakonec promluvila, nebo kdokoliv z vás... Což je prakticky jisté.. Znamenalo by to z mojí strany porušení pravidel.. A pak následuje trest.. Což souvisí s tvojí další otázkou.. Číhat na nás může cokoliv, kdokoliv a kdekoliv.. Tedy skoro.. Ale dokud budu držet tajemství, vždy to budou jen najatí lidé.. To je taky součást dohody.. A najít někoho, kdo by šel proti tolika lidem, určitě snadné nebude.. " povím nakonec, a už bych se opět odmlčel, kdyby se nezeptala ještě na jméno.

Zamyslím se, a chvilku to zabere, ale nakonec si vzpomenu. "Je hezké že mluvíš o důvěře, ale tady prohlásíš že ti bylo doporučeno.. Přitom jméno někoho kdo ví to, o čem sjem nemluvil, a hlavně ví že to vím, by mě docela zajímalo.. " ušklíbnu se, ale pak opět přijde onen neutrální výraz. "Shade je čaroděj.. Prý hodně starý.. Sám jsem ho ještě nepotkal.. Respektive jeho.. bytost.. je stará.. Podle toho co vím, se měl zajímat o nesmrtelnost, a měl jí i dosáhnout.. Svým způsobem.. Normálně stárne, a pak nakonec zemře, ale když zemře, narodí se znova, a všechny vzpomínky z minulých životů má hned od začátku k dispozici.. Ale není to jen tak.. Jednou se narodí jako veliký dobrák, a jednou jako zastupitel zla.. A v každém z těchto případů je vede prý své chování do extrémů.. To že vlastnil Ellesar netuším.." pokrčím nakonec rameny, a než se opět odmlčím, kývnu na Žiru, jenž na mě promluví.

Žira
31.10.2017
23:29:41
Když Reg přinese srnku, Anglino ji hned vyvrhne. Poté se jí chopím já. Vytáhnu svůj lovecký nůž a dám se do stahování. Dnes mi to trvá déle, než obvykle, jsem skutečně dost unavená, přesto vytrvale pokračuji. U práce poslouchám, co říkají ostatní.

"Tví bratři opravdu přitahují dost problémů a někdo by po nás mohl jít, aby je donutil přestat ve škodění Králi severu, ale myslím, že je to spíše menší nebezpečí.

Co se Inkvizitora týče, nepřekvapuje mě to. Inkvizitoři jsou velice vzácní, ale jsou to moc užiteční spojenci. Theodor říkal, že by se nám nějaký moc hodil. Takže pokud se našel nějaký jeho bývalý učeň, který zběhl z řádu, je jasné, že ho za námi poslal. To nám velmi pomůže. Snad nebude mít nic proti nekromantům. Myslím, že zamíří do Vajgaru, měli bychom na něj počkat někde v hospodě. My ho asi nepoznáme, alespoň pokud nemáš jeho popis. Ale on pozná nás. A myslím, že logické je, hledat nás po hospodách. Ale to budeme muset být velice opatrní, aby nás nikdo nepoznal.

A za tohle se Kájo neděkuje. Ty bys tam také nikoho z nás nenechala."


Co říká Alzan mě nepřekvapuje vůbec. "U tebe je to jasné, že budeš mít mnoho nepřátel a že po tobě půjdou kvůli pomstě. Na to jsem připravená a počítej se mnou v boji proti nim."

Zato Ragnarova slova mě zaujmou. "A já si říkala, že je mi nějaký povědomý. Že mi to nedošlo dřív?" Po jeho slovech přivřu oči a chvilku přemýšlím. "No.... myslím, že jsi prostě Ragnar. Nikdo se nesmí dovědět, kdo skutečně jsi. To by nás všechny dostalo do obrovského nebezpečí." "Sakra, tohle je na hovno. Nejlepší by bylo poslat ho okamžitě pryč. Ale vyhnat krále? To nemůžu. Je pro nás nebezpečný, ale současně i užitečný. Klerik se moc hodí, zdá se, že je schopný. Navíc, jako král bude mít vědomosti, které bychom jinde nesehnali. A nakonec.... sám chce bojovat. Nemůžeme mu to zakázat jen kvůli tomu, že je to král."

Po delší chvilce ticha se konečně ozvu."Dobrá Ragnare, takže ty tedy žádné tajemství nemáš. A já se tak těšila, co se dovím za drby."

Anglino se ptá, jak upravíme srnku. "Nejraději bych udělala oheň před chatrčí a upekla jí na rožni. Bude to sice chvilku trvat, ale je to nejméně pracné. Vnitřnosti dáme zvířatům. Reg si ulovil něco sám, ale Bart si jistě rád dá. Jestli to bude jíst Ragnarův pták, to nevím a o Icariový kryse dost pochybuji, takže Bart bude mít hostinu. Kůži jsem stáhla, je neporušena, ale sušit se mi jí nechce. Pokud ji někdo ale chcete, klidně si s ní pohraju, pořádně jí vyčistím a dáme jí sušit ke krbu."

Merysol neřekne nic zajímavého. Což mi ale nepřijde vůbec divné. "Konec konců, nedávno se k nám připojila, neznala ani své jméno, jen sloužila v řádu.""O noční hlídku se starat nemusíme, Alzanovým nemrtvým věřím. Ale já spát stejně nepůjdu, dokud neupeču srnku. Stejně je ještě brzy. Vy se klidně běžte natáhnout, až to bude, donesu Vám to. Zatím si dejte pár drobností ze zásob, co nám zbyly."

Icarium dokonce žertuje. Docela mě to povzbudí. "Když už může žertovat, tak to bude v pořádku."

Zato Zar´farro nevypadá vůbec dobře. "Ten se z toho vyhrabe, ale zatím bude slabý a budeme se o něj muset starat. Snad něco zvládne Ragnar, až načerpá síly. Pokud zůstaneme bez doktora, jsme v háji." Přesto se dostane k vyprávění. Dokonce mluví plynule a srozumitelně. Vyprávění je to velice zajímavé, ale myslím, že žádné nebezpečí z toho neplyne. Alespoň ne nic zásadního.

Mar-Dol nám také neřekl nic nového. Přeci jen, vše nám povyprávěl už při prvním shledání.

Zato Alexander se rozpovídá. Zdá se sice, že nic neřekl, ale řekl toho dost, abych pochopila. "Díky Aleky, tohle nám stačí." Zareaguji na jeho slova, ale až poté, co si něco pro sebe odrecituje. "Samozřejmě tě nemůžeme nutit, abys porušil přísahu, ta je vždy svatá."

Během vyprávění připravuji srnku. Rozmíchám koření s lojem a trochou rumu a směsí důkladně potřu srnu ze všech stran. "Anglino, pomůžeš mi ji napíchnout na tenhle kůl?" Poprosím statného barbara a podávám mu špičatý kůl, který jsem vyhrabala v rohu místnosti. Věděla jsem, že je tam připravený, vyráběla jsem ho totiž žebrákovi před pár lety. I když si většinou nezvládal nic ulovit, ale někdy se poštěstilo. "A Alzane? Asi bys nemohl nějakému nemrtvému poručit, aby s tou srnkou celou dobu pomalu točil na ohněm, co?"

Pokud mi Anglino pomůže a Alzan souhlasí, zatluču do země stojky, do kterých upevním vložím kůl se srnou. Poté se již vrátím do chajdy, sednu si vedle Káji, vylovím láhev rumu a dám si pořádný doušek. Poté láhev pošlu dokola ostatním, alespoň těm, kteří chtějí.

Čas od času vstanu, zkontroluji maso, potřu marinádou. Po nějakém čase začnu s okrajováním, stejně jako u pečeného prasete. Maso nosím ostatním, začínám Zar´farrem, Icariem a Kájou. "Až se najíte, mazejte na kutě. Ráno nás čeká dlouhá cesta, tak ať si alespoň trošku odpočinete." Další pořadí již neřeším, hlavně, že jsou najedeni ti nejvíc zranění.

Karolina
31.10.2017
12:20:31
Podívám se na Alexandera dost překvapeně. Pak se trochu zamračím.

" Tos nám toho moc neřekl, kámo. Víme zase kulové, vlastně ne. Jedno víme jistě, že na nás může odnikud zničeho nic vyskočit kdoví co a snažit se nás zabít."

" Zdá se, jako kdybys nám moc nedůvěřoval. Přitom by bylo férové, kdybys řekl, kdo na nás může číhat za bukem nebo nás bude chtít napadnout zezadu. A když už tady tak mluvíme, můžeš nám říci aspoň všechno co víš o Shadovi? Prý ho jen tak nenajdeme a pokud bychom ho našli, měli bychom se modlit, aby byl zrovna hodný. Je to velice mocný a starý čaroděj. Bylo mi doporučeno, abych se tě na něj zeptala, prý o něm hodně víš. Jen abyste si nemysleli, že tady povídám něco co je mimo mísu. Není. Shada je jedním z bývalých majitelů Ellesara a je ještě naživu."

Ptám se Alexe a pak zároveň vysvětluji ostatním o co jde. Už se cítím trochu líp, rozhodně na tom nejsem jako náš doktor, který je tu opřený o stěnu. No, opřený, spíš zhroucený možná dokonce usnul.

Zar´farro
31.10.2017
10:11:54
Cítím jak se propadám. Mé vědomí postupně klouže do stracena.

Sedím v tureckém sedu a má hlava postupne klesá. Nakonec zaujmu pozici mrtvého mnicha.

Nevnímám okolí, jsem naprosto uzavřen ve svém těle. Slova co říkají ostatní přestávají dávat smysl a znějí, jqko by zdroj byl za stěnou ...

Je vidět, že se vnitřně cítím v bezpečí, jinak bych se takto neuzavřel ...

Alexander
31.10.2017
9:20:41
Ostatní se sbírají, ošetřují, zjišťují škody. Já sice budu mít slušnou bouli, ale jinak mi prakticky nic není. Jelikož dřeva už je dost, a o ostatní se nějak postarat nedokážu, nemám ani moc co dělat. A tak si jen jdu prohlédnout pozůstatky našeho nepřítele. Než se zadívám na naší skupinu.

"Co je nutí jít dál? Proč mě tu nenechali? Nedává to smysl.. Proč by tohle někdo dělal.. Nebo Žira dobře.. Cítí zodpovědnost za svou skupinu.. Ale proč by se do toho pouštěli všichni? Kvůli ní? Mají z ní respekt, nebo snad strach? Ne.. To není ono.. Tak co? Kolik z nich zauvažovalo nad tím, že by utekli, když jsem jim to řekl? Kolik by jich to skutečně udělalo, kdyby Žira neřekla jinak?" i když mi hlavou víří myšlenky tak na tváři není nic poznat.. Jako obvykle se tvářím tak.. Nějak.. Nakonec ovšem přivřu oči, když mě napadne otázka, na kterou bych měl znát odpověď, ale nevím jí. "Udělal bych to samé já?"

Naštěstí, nebo možná naneštěstí se rozhodne k pokračování v cestě. A tak jdu. Přizpůsobím se rychlosti ostatním. Nemluvím. Tentokrát nemluví nikdo, tak já už vůbec ne.

Nakonec se dostaneme do chatrče, kterou Žira zmínila. Uvnitř je někdo umrzlý. Snad tak zůstane. Nějak se postarám o svého koně. Když uvidím že někdo něco nezvládá tak mu pomůžu, pokud toho budu schopen.

Uvnitř se rozdělá oheň, a Žira začne opět vařit. Nejdříve čaj, potom i jídlo. Obojí rád příjmu. A nakonec se přeci jen Žira ozve. Přijde mi úsměvné že se nikdo nezeptal již předtím, nebo konkrétně mě. Stejně se ale neusměji. Poslouchám ostatní, co na sebe kdo poví. Zaujme mě Merysol, která jednak nic neřekne, ale ani neřekne že žádné tajemství nemá. Ty ostatní tak nějak přijmu. "Démoni, vyvražděné kmeny, nekromanti.. Co je na tom tajného? Nebo nebezpečného když se o tom podělí s ostatními? Možná jen král.. I když jediný rozdíl pro mě znamená cena.. Tedy znamenala... " dříve nebo později se všichni nejspíše zaměří na mě. Ne že by mě to nějak vzrušovalo. Dál v klidu jím.

"Co po mě chcete slyšet? Jestli vím, kdo byl ten hinge varas? Ne.. Nikdy jsem ho neviděl.. Jestli vím kdo ho na mě poslal? Ano.. Jestli vám mohu říct něco bližšího? Ne.. Jsem zavázán slibem mlčenlivosti. A kdybych vám to řekl, budete ve větším nebezpečí než teď.. A já taky.. Mojí největší zbraní je utajení.. Proto se nemohu stát ani tím dračím jezdcem.. Pokud bychom spolu měli zůstat kvůli nějakému úkolu, tak budu jedině váš stín…“

Nejspíše se na mě ostatní oboří. Slova ignoruji. Na činy jsem připravený.. Což nevím jestli se dá říct o ostatních vzhledem k jejich stavu. “Nemůžu nic říct.. nebo ne přímo… Ale možnost tu je.. Polknu poslední sousto a tak nějak nezaujatě se kouknu po ostatních, a ať už na mě mluví kdokoliv, začnu mluvit já.. Nebo spíše recitovat. Až překvapivě zdatně.

“Jsem jen klam, jsem pouhé zdání.
Zabíjím lidi při jejich rozjímání.
Jednou jsem takový, jednou jiný,
zdám-li se slabý, zůstávám silný.
Já jsem ten, kdo stojí za hromadou těl.
Jsem- a navždy budu- Temný Anděl.“


Dokončím svůj přednes a ke konci by se dalo říct že z nezájmu se stal lehce skleslý výraz, načež dopiji všechen čaj, který jsem si nabral do hrnku.

Alzan
30.10.2017
23:20:52
Po boji ovážu Mar-Dolovi ruku. "Dorostou?" podivím se, ale dál to asi nemá cenu to řešit.

-----------------------------------------------------

Poslouchám příběhy dalších. Na Icaria se trochu zamračím. Na toto není nejlepší čas.

Merysol odpovím na její dotaz: "Nechám je opět hlídat. Pokud nedorazí něco nebo někdo mocný, měly by nás včas upozornit.

Mar-Dol
30.10.2017
23:07:34
Dovařil jsem a rozdal lektvary. Pak se chvíli posadíme. Využiji chvíle a poprosím někoho, nejspíše Alzana, jestli by mi převázal prsty. "Jen aby to nekrvácelo a nezanítilo se to. Brzo zase dorostou. Děkuji"

Po chvíli už zase razíme dál. Nevadí mi to, zde by se špatně tábořilo a bylo by to nebezpečné. "Jestli by někdo chtěl, mám na cestu létající koberec. Našemu kroku bude stačit a pro raněného to bude pohodlnější. Jen se musí pořádně zachumlat do houně, aby nenastydl, když bude bez pohybu." pokud ho někdo bude chtít, rozbalím ho a udám pokyny.

Cesta probíhá bez potíží, což mě těší. Jen zima je nepříjemná. Chajda vypadá opuštěně a následně zjistíme, že už je opravdu opuštěná. Její jediný obyvatel umrzl. Smutný osud.

Usadíme se v chajdě a Žira načne téma našich původů a nebezpečných tajemství. Vyslechnu příběhy všech předchozích mluvčích a vstřebávám to. Tak mi tu máme krále, nekromanta, strážce mapy, démona a co dalšího? A sem má přijít inkvizitor? To bude ještě zajímavé. Icarium mě pobaví smyslem pro humor i v těžké chvíli.

Nyní je asi řada na mně. "Já jsem asi vše podstatné řekl před pár dny. Jsem démon z vysoké sféry, ale nevím z jaké. Pochybuji, že ze sfér po mně půjdou mí bratři. Saldebaar mě uvěznil v této materiální sféře a před pár dny jsem mu utekl. Takže z mé strany největší nebezpečí hrozí od něj." Stručné a výstižné.

Zar´farro
30.10.2017
20:54:06
Trvalo to dlouho?
Bylo to před okamžikem?


Mozek mi sem tam vynechává. Zatím však jsem schopen rytmicky zvedat nohy a posunovat se ve sněhu dopředu.

Trvalo to dlouho?
Neopakuju se?


Něco se mnou cukne. Je to uzda od Fleggyho, který mne již minul a chce jít s ostatními.

Já zastavil?
Bylo to před okamžikem?


Donutím nohy znovu opakovat stejný cyklus. Cítím jak většina mé energie a mého vědomí sklouzává do ztracena, někam daleko, aby pomohla hojit má zranění.

Ještě pořád jdeme?
Je ještě den?


Cítím jak mi životní energie odchází do pahýlu, jenž býval mou rukou.
Je mi jasné, že tok energie mého těla je narušen. Má čchi proudí špatným směrem.

Jsem to já? Nejsem někdo jiný?
Byl jsem mimo dlouho?


...

... .... ....

...

Dorazíme k příbytku. Přivítá nás mrtvola.
Bez větších okolků se ostatní rozhodnout její zachovalé tělo zlikvidovat. V mém fyzickém a mentálním stavu nejsem schopen nijak protestovat.

Jsme tady?
Jsme doma? Čeká tu večeře. Kdo bude vařit?
Co se to ... kam s tim? Jdete?


Smutně se podívám za ostatními odnášejícími ostatky předchozího obyvatele.

Proč?
Je to dobře?
Proč? Už se zkazilo?
Bylo studený.


Přihlouple jak na 1/4 mozku stojím v přítomnosti. Po okolí se honí má minulost. do sněhobílých plání a lesů se míchají palmy.

Část mého mozku se schovala do minulosti. A nyní vidím palmy a sníh.

Doma? Jsem doma?
Šeptám a stojí uprostřed sněhu před budovou.

Někteří jdou pro dřevo, jiní připravují ležení.

Já padnu na kolena ve sněhu.
Já, já nechtěl. Já musel. Jin odpusť mi. Jin.
Potichu mluvím do prázdného prostoru před sebou.

Vidím to vše jak to bylo, pouze je vše vybledlé.
Jin, já tě neopustil! Sama víš, že ne. Postižení byla moc silná. Já tě nemohl, nemohl ... nic .. nešlo to!
Napůl šeptem mluvím stejným směrem. Nyní však nervozní Fleggy stojí přede mnou.

Všude je krev. Ostatní z mého klanu umírají. Vidím trolly hořet. Vidím je s podřezanými hrdly. A na vše lehounce padají sněhové vločky.

Proč já? Proč jsem to musel být já? Zutro! Proč jsem přežil jen já?
Poslední větu již říkám nahlas.

Do přítomnosti mne dostane Fleggy, jenž do mne drkne hlavou a následně mne oblízne.

Jak dlouho? Byl jsem mimo?
V hlavě se mi znovu vybaví temná vzpomínka.
Sakra.

******
Odvedu Fleggyho k ostatním koním. S trochou pomoci a štěstí se mi povede ho uvázat.

Sám vlezu do budovy. Sednu si ke zdroji tepla, přemýšlím zda jsem vážně viděl tělo, či zda to byla jen vzpomínka.

Znovu upadám do meditace a snažím se nasměřovat veškerou energii a vědomí směrem k zlomené ruce.

****
Probere mne vůně jídla a Žiřin monolog. Zkusím pohnout pravou rukou, abych zjistil stav.
Kupodivu jsem již schopen s ní hýbat a i něco uzvednout ... není však 100%. Lektvar, meditace a má regenerační schopnost odvedly úžasnou práci.

Přijmu jídlo a poslouchám příběhy ostatních. Po mnoha se dostane řada na mne.
Zamyslím se.

Bylo nebylo. V daleké přímořské oblasti s názvem Ztracené Ostrovy žil mocný trollí vůdce. Ten měl všechny ostrovy pod palcem a vedl spojenectví klanů těchto ostrovů.
Všechno bylo fajn, dokud nepřišli lidi. Bylo to divný, my jsme jezdili v kanoích, oni přijeli v obřích galeonách. Měli nás za barbary, a jak je zvykem rozhodli se, že jsme moc jiní a divní. A tedy vyvraždit.

Přišli jsme o pár ostrovů, ale díky lstivosti našich lovců a magii našich witchdoktorů jsme je odrazili.

Také nebylo od věci, když jim naši agenti nakecali, že na ostrovech není žádné nerostné bohatsví ani moc trollů k otroctví.

Když odjeli někteří z nás si oddechli, jiní z nás pochopili, že svět je velký a nebezpečný.

Postavili jsme tedy naší největší pevnost v horách největšího ostrova. Bylo to nádherné město. Několik pater vysekaných do hory. Celé generace nemusely odejít.

Pak nás napadli Kapři. Znáte je, jeden se k nám snažil přidat. Prý jsme naše vesnice stavěli moc blízko "jejich moře". Přišli jsme skoro o všechno. Pobřežní města, loviště, doly ... cokoli. Byli jsme na konci sil, schovaní uvnitř nejvyšších tří pater hlavního města.

Prosili jsme bohy o pomoc, ale všichni Moa, Loa i Toa mlčeli.

Nevěděli jsme co dělat, a tak naši kněží přešli k nejradikálnějšímu řešení.

Celou dobu mluvím potichu a nyní se odmlčím. Také se trochu napiju.

Kromě válečníků byli všichni seskupeni, aby losovali. Následně byli v chrámu Hadího Loa ... našeho Loa války, všichni vybraní obětováni.
Ten den jsme přišli o třetinu obyvatel ... našeho desetitisícového města.


Hrozivá cena, ale Loa se ukázal. Před ním jsme všichni přísahali, že vyvraždíme kapří armádu do poslední jikry. Nejen za tu cenu jež jsme zaplatili, nás všechny požehnal. Krvelačné šílenství se rozneslo po celém mé ostrovní rase.
Poháněni touto silou jsme se vyvalili z hradeb.

Kapři to nečekali. Zaskočili jsme je. Nezáleželo jak, nezáleželo proč. Kapr musel zemřít.

Nikdo z nás si nepamatuje, jak jsme dokázali jejich početnou armádu vycházející z hlubin pobít. Byly jich tisíce a tisíce, pořád přicházeli. Nebylo jim konce.


Když jsem se probral a krvežíznivost byla pryč, byl jsem na okraji moře v jedné z našich vesnic.
Budovy hořely, všude byli pobití kapři a polomrtví mí lidé. Původně jsem velel útočné skupině, nyní jsem byl jediný. Moře bylo zbarvené krví.


Znovu se napiji. Je jasné, že mi nedělá úplně dobře o tom mluvit.

Sám jsem byl zraněný, podobně jak nyní. No popravdě spíš hůř.

Vyškrábal jsem se zpět do hlavního města. Předpokládal jsem, že nebudu jediný.
Cestou jsem viděl pozůstatky bitvy. Bylo vidět, že nikdo nebyl ušetřen.
Šílenství krve zasáhlo muže, ženy i děti.

Ve městě jsem se shledal pouze s hrstkou. Hledali jsme přeživší, ale moc úspěšní jsme nebyli .... zůstalo nás jen něco kolem sta. Většina byla těžce zraněná. Někteří v následujících dnech zemřeli.

Druhá pohroma přišla, s rozkladem mrtvol .... predátoři, škůdci, mor ...

Většina z nás přebrala funkce ve společnosti. Já zasvětil život lékařské vědě. Nejprve jako učedník stařičkého léčitele/ witchdoktora. Následně jsem na pevnině studoval na univerzitě, a i teď se snažím v tom pokračovat ...

A tedy tajemství? Jste asi jediní, mimo můj kmen, kteří o tom vědí ... No a taky je možný, že by se mi mohli chtít pomstít mí spolužáci z Akademie,
jenž měli pocit, že jsem je předběhl s titulem ... ale to už asi není .... tak ...
důležité.


Unaveně se opřu o zeď. Syknu bolestí, jelikož si zavadím zbytkem levé ruky.

Jen doufám, že o tom nebudete hned vykládat ... Řeknu již potišeji, jak mne znovu přemáhá únava těla a mysli.

Už na pomezí vědomí a bezvědomí jen zamumlám. Nevím koho jste to pekli, ale chutnal dobře..

Pokud se mne bude chtít někdo na něco zeptat, bude se mnou muset zatřást.

Icarium
28.10.2017
21:07:38
Lektvar mi dodává sílu a konečně se mohu postavit na nohy, ještě jednou poděkuji Mar-Dolovi, ze země posbírám zbraně, které se po výbuchu rozlétly na všechny strany a jsem připraven vyrazit.

Žira nás nekonečné čtyři míle vede bílou pustinou, mně stále třeští hlava a nejraději bych padnul na zem a spal. Konečně jsme u cíle. Malá dřevěná chajda přikrytá sněhovou dekou nevypadá kdovíjak útulně, ale na tom momentálně nezáleží, jestli tam nebude fučet a bude tam o něco tepleji než venku, tak to bude víc, než co si můžeme přát. Něco mě však zarazí, z komína nestoupá kouř. "Ten kdo žije uvnitř, musí být pořádně otužilej, doufám, že mu nebude vadit, když si zatopíme."

Žira zaklepe a vstoupí dovnitř. Všude je tma, a tak válečnice zažehne pochodeň. Světlo se rozlije po místnosti a my na zemi spatříme pohublou mrtvolu.

"Chudák, nakonec jsme na tom ještě vcelku dobře..." poznamenám.

Všichni se nasoukáme dovnitř a rozděláme oheň. Žira nadhodí opravdu zajímavé téma, které mě trápí už celkem dlouho, jednoduše přeloženo jako "Co jste sakra vy ostatní zač?"

Kruppe mezitím začne šmejdit po místnosti a hledat něco k snědku.

"To nemá cenu Kruppe, pojď sem, něco ti dám." Krysa doběhne ke mně, z torny vytáhnu slabý plátek sušeného masa a hodím jí ho. "Dej si a neotravuj, musim poslouchat."

Už zase dávám pozor o čem se mluví. Hlava však stále bolí a já bych radši spal. Žira začne vyprávět svůj osud a já musím uznat, že život měla opravdu těžký. Když dojde řeč na pramen věčného mladí jen pozdvihnu obočí.

"To by chtěl opravdu žít někdo věčně?" zeptám se poněkud zmateně. "Vím, že vy lidé, teda neberte si to osobně, jste poněkud bláznivá stvoření, ale tohle tedy nechápu vůbec." poznamenám a dál poslouchám.

Skoro každý přijde s nějakým tajemstvím a já jen kroutím hlavou, nad tím co se dozvídám. "Král? Inkvizitor? No co se tu nedozvím, to abych se s něčim taky vytasil, abych nebyl za nějakýho outsidera." uchechtnu se v duchu.

Když přijde ve svěřování se řada na mne, lehce se ušklíbnu, ale hned zase nahodím vážný výraz.

"Tak když jsme už u té upřímnosti, tak já jsem vlastně tajný zvěd Saldebaara, který vás má zlikvidovat a Kruppe je vlastně proměněnej drak, ale tim se nenechte znepokojovat."

Stále s vážnou tváří kouknu po ostatních, jestli mi na to někdo z nich aspoň na chvíli skočí.

"No dobře no, jen jsem nechtěl trhat partu a přijít taky s nějakym tajemstvím." zašklebím se. "Ale co se týče mě, šel bych už spát, předpokládám, že nás čeká dlouhá cesta a já toho mám dneska plný zuby."
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.