abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
4.3.2017
19:32:05
Obrázek, který se mi naskytne se mi ani trochu nelíbí.
Melovi jde o kejhák a to zcela vážně a Cora....buď je v bezvědomí nebo mrtvá.
Zaskřípu zuby a ve vteřině mám v ruce dýku.
Nepřemýšlím.
Neuvažuji.
Není čas.

Prostě to risknu.

Hodím a před očima mám jen a jen Ardetovu ruku s loveckým tesákem.
Fajn. Zásah.
Tesák odletí na zem, ale dýka pokračuje ve své dráze a škrábne Mela.
Omluvně zasyčím.

Jenže Ardet je pořád při síle.
Mel se ho pokusí odstrčit, ale ten poměrně rychle získá rovnováhu a vrhne se na něj.
Soter se ho pokouší zastavit autoritou, ale já a Byrr se vrháme dopředu....

Vlk
4.3.2017
19:27:07

Čtveřice mužů konečně proběhne celým podzemím a dostane se až do místnosti, kde je Ardet s Melem.
A vletí přímo do dramatické situace.
Cora leží v bezvědomí, Nestor v tratolišti vlastní krve a Ardet se zrovna snaží Mela podříznout jako podsvinče.

Situace vypadá vcelku bezvýchodně, ale Gunter okmažitě zareaguje a vrhne po Ardetovi jednu ze svých dýk.
Dýka mu rozřízne ruku, kterou drží tesák a poraní Mela. Povrchově naštěstí.
Každopádně mu zachránila život.

Ardet vypadne dlouhý tesák z dlaně a on zuřivě zařve. Vzápětí se zapotácí, jak ho zasáhne Melův úder a padne na všechny čtyři.
Znovu se vrhne po Melovi a začne ho škrtit.

V tu chvíli místností zahřmí Soterův panovačný hlas.
"Dost!
Nechte toho.
Okamžitě ho pusť, Ardete Dei!"



Melwin
4.3.2017
19:04:47
Nemám čas se bát, i když bych svinsky měl! V záblescích pochodně totiž zahlídnu Ardetův pohled a je prostě... šílenej!

Místo vlastního strachu mě popadne děsnej vztek, že ten hajzl ještě žije!

Nestor bolestivě zakňučí.

"Parchante!" zasyším, když se na něj vrhám, zuby zatnuté a v pohledu pomstu. Nepřemejšlim, jen jednám.

... a to byla možná ta chyba. Okamžitě mi dojde, že tohle byl jen zoufalej pokus proti někomu, kdo zabíjí na potkání.

Tesák se snažím ještě na poslední chvíli zachytit, jak mi klouzá z prstů, ale je pryč.

"Kurva!" zakleju a začnu se po něm sápat, ale to už Nestor vykvikne a podklesne. Z boku mu lezou střeva!

Chce se mi křičet! Řvát! Trhat!

Místo toho se ale ten ďábel objeví přímo přede mnou, chybí mě prudce za vlasy a škubne.

Heknu a zaklonim hlavu, jinak to nejde.

Koutkem oka zahlídnu ostří, který se nade mnou zvedá...

Tina... bleskne mi hlavou se zvláštním, ledovým klidem. Bezvládné, bílé tělo s rudou šklábinou na krku. "Takže tohle je konec?! Ale Cora......" to je ještě má poslední myšlenka, než ucítím ostří na krku.........

Jaký je mý překvapení, když to nepřichází. Jsou to jen zlomky okamžiku, ale přesto se všechno děje tak děsivě pomalu.

Zvednu pohled a zvrchu na mý rameno dopadá dýka. Rozřízne látku a sjede ostře po kůži až k hrudníku. Za ní, jen o zlomek pomaleji přichází i bolest.

Teď už za mě jednají instinkty a ne má hlava. Ta to jen se zvláštním rozladěným údivem pozoruje.

Prudce švihnu loktem po Ardetových kolenou. Dám do toho váhu celého hrudníku. Hodlám ho ramenem odstrčit, aby ztratil rovnováhu a chci se dostat kus od něj, abych se dokázal znovu bránit.

Měl bych říct, že zabít, ale je mi jasný, že je jen otázka pokusu či dvou, než to budu mít za sebou. Ale do tý doby možná....

Ohlídnu se ke dveřím. Nevěřícně zírám na pana Guntera.

Konečně mi dochází, proč ještě neležim v tratolišti vlastní krve.

Vlk
4.3.2017
18:49:31

Obrovská černá doga srazí Ardeta na zem a začne ho smýkat po zemi za ruku, vězící v jeho zubaté tlamě. Ardet se v první okamžik nebrání, zaskočený nenadálým útokem, ale už vzápětí se prudce postaví na odpor a nehledě na bolest, snaží se paži ze psích zubů vysmeknout.

Pes, který cítí blížcího se pána, přechytne, aby si Ardeta pevněji přidržel a v tu chvíli se mu muž vtrhne, odrazí se mocně nohama a odletí od něj po zadku ke zdi.
Ještě u toho stačí vykopnout proti Nestorově hlavě.
Zaduní to a doga žalobně vyštěkne a znovu se vrhne do útoku.
Ale to už má Ardet v ruce zakrvácenou tesák. Nezpečně dlouhý a lehce zahnutý.
Sekne jím proti Nestorovi a pes má rázem hlavu zalitou krví.

Padne na přední nohy a zoufale třese hlavou, protože nevidí.
Ve stejnou chvíli mezi ně vpadne Melwin ozbrojený o něco kratším tesákem.

Je odhodlaný a plný spravedlivého hněvu.
Jenže se s Ardetem se jen těžko může měřit. Muž jeho útoku prudce nastaví předloktí a kosti se srazí, až to zaduní.
Tesák vyletí Melovi z ruky a vzápětí je už odhozený obloukem na zem.

Nestor znovu se zavrčením zaútočí a ti dva se na chvíli změní v klubko nohou a rukou.
Pak pes klesne k na zem a bok má otevřený ošklivou krvavou ranou.
Ztěžka oddychuje, hubu má plnou krvavé pěny a Ardet má paži rozervanou dlouhými psími tesáky.
Přesto se nedá zastavit.

Vrhne se k Melovi, který se škrábe na nohy, aby ho znovu napadl a jeho zbraň se zablýskne ve světlu louče, která zůstala skomírající ležet na zemi.
Chytí chlapce za vlasy a chystá se ho podříznout jako sele....

Ale to už místnost ozáří světlo dalších loučí a vzduchem se mihne vrhací dýka a srazí Ardetovu ruku stranou.
Ostří o několik palců mine Melův krk a rozřízne mu rameno a sveze se po kliční kosti až k prsnímu svalu.

Dlouhý tesák vyletí Ardetovi z dlaně.

Melwin
4.3.2017
17:36:14
Nestor mě žene dopředu jak nadmutou kozu. I když... není to jen Nestor. Je to i obraz Cory s podříznutým krkem! A já ho nechci vidět!

Sestupujeme níž a níž a do nosu mě štípe mořská sůl a vlhlkost.

"Chce s ní zdrhnout po moři? Ale proč ji unáší? Ona s ním stejně nepude a jak bude moct, tak pláchne? Proč se pro ni, kurva, vracel?!" zuřím v duchu a nijak nepolevuju ve svým tempu.

Konečně se chodba rozestoupí do větší místnosti.

Zvednu pochodeň vejš. Muí bejt blízko!

Jo, jsou! Nestor vyrazí jak šipka a skočí.

Ten černej obrys přede mnou musí bejt von! A je v lidským... zatím...

Doga se mu zahryzne do předloktí.

Starostlivě se otočím po Coře, ale nesmim si to teď připouštět! Teď nám jde vo kejhák oběma a když to nezvládnu, je po nás!

Neváhám ani na okamžik. Vytrhnu od pasu tesák a rozběhnu se Nestorovi na pomoc. Snažím se mířit prudkou ránu tak, abych netrefil Nestora. Ale čím dřív ho oslabíme, tím větší máme šanci! Všichni tři!

Vlk
4.3.2017
17:10:15
Melwin

Mříž jde poněkud ztuha, ale nakonec se ti ji podaří zvednout.
Nestor nedočkavě vyrazí vpřed a ani se po tobě neohlédne.
Asi se blížíte, protože je čím dál vzrušenější.
Přidáš do kroku a pečlivě si svítíš loučí, aby tě ze tmy náhodou něco nepřekvapilo.

Nepřekvapí.
Ten, koho sleduješ, hraje o čas.
Utíká.

Dokonce máš pocit, že jsi přes Nestorovo funění, zaslechl v tichu, které tu panuje, ozvěnu kroků.
Nejspíš tomu tak i je.
Na jedné straně ti trochu zatrne, protože je ti jasné, že Ardet Dei je velmi nebezpečný, na straně druhé.....Jsi blíž Coře....

Konečně se Nestor vřítí do jakési prostorné místnosti a ty za ním.
Kolem zdi stojí bedny s nějakými věcmi a napravo od tebe jsou dveře zavřené na závoru.
To ale není důležité.
Důležitý je Ardet Dei, neboť to musí být on, protože nese přes rameno bezvládnou Coru.
A mříí k jakýmsi schodům, po kterých zřejmě hodlá zmizet.

Nestor ho několika prudkými skoky dožene a skočí mu z rozběhu na záda.
Osmdesát kilo živé váhy.

Samozřejmě srazí oba na zem a zuřivě se zakousne mužovi do paže.
Cora odletí stranou, udeří se hlavou o kamennou zeď a zůstane tiše a bezvládně ležet na zemi.

Cora
4.3.2017
16:59:38
Mineme i nejspodnější kobky a Ardet zvedne mříž vedoucí do podzemí.
Tady jsem nikdy nebyla.
Je tu tma a vlhko.
On vidí jako ve tmě a já vidím kulový.
Jen cejtím to šílený mokro všude kolem a podle hluku bych řekla, že se blížíme někam dolů, kde Melebork obtéká moře.

Kameny a voda.
Hukot vln a mechem porostlý zdi....
Krásný místo....

Kam mě to vlastně vede?
Je tu snad cesta ven?

Asi jo, když chce utýct......

Klopýtnu a rozrazím si nohu o šutr.
Pěkný.
Neurvale se mnou cukne a postaví mě zase na nohy.
Něco mi zasyčí do ucha, ale ani nevnímám co.
Stačí jeho horkej dech na mý tváři.
Je mi odpornej.
Neskutečně.

Najednou se zarazí a ohlédne se přes rameno. Pak mě surově postrčí vpřed a rozběhne se ještě rychleji.
Znovu klopýtnu a on mě znovu vytáhne na nohy.
Vleče mě za sebou bez ohledu, jestli můžu nebo ne a když nakonec zakopnu a padnu na ostrý výběžek skály, hodí si mě zlostně na rameno a běží dál.

Do tmy.
K hukotu.

Dostaneme se na nějaký volnější prostranství a mě dojde, že jsme opravdu v místě, kde se hluboko pod zemí dotýká mohutný hrad Melebork s mořskou hladíinou.
Pěkná úniková cesta....

Z místnosti, v který teď jsme, vedou tam dolů k moři příkré schody, ale než k ním Ardet zvládne doběhnout, s mojí bezvládnou maličkostí, visící na jeho rameni, něco do něj prudce narazí a srazí nás oba na zem.

Gunter
4.3.2017
16:42:17
"Přivedu ji." Slíbím krátce Minnie a pro tentorkát musím s Tyfem souhlasit. Není času nazbyt.
Navíc v pokoji cítím Mela. Značně vyděšeného a vystresovaného Mela a hrozně nerad bych přišel i o něj.
I když mi vlastně nepatří....Ale tak nějak ho beru jako někoho, koho mám rád a záleží mi na něm.

"Poslechni ho. Běž za Kian." Popadnu Min za ramena a prudce je stisknu.
Postrčím ji ke dveřím a jemně do ní šťouchnu, aby neváhala a šla.
Rozejde se jako loutka.
Pomalu a trhaně.

"Kdo ví, co Kian viděla...." Pobídnu ji ještě slovně a vyběhnu za Tyfem na chodbu.
Soterovi věnuji jediný značně výhrůžný pohled.

Na chodbě se zastavím a prudce zavřu oči. Snažím se soustředit.
Potřebuji vědět kam šli a k tomu potřebuji vlčí instinkty.
Když je zase otevřu, šlehají mi mezi víčky zlaté blesky, minu rychle Minnie a seběhnu ze schodů dolů.
Do sklepení.

Vím, že mě ostatní stejně budou následovat a to, že Tyf dusá vedle mě je jen důkazem, že chytil stejnou stopu jako já.

Vlk
4.3.2017
16:36:15



"Řek bych, že najít ho musíme každopádně." Ozve se ode dveří Tyf a odstrčí zkoprnělého Sotera stranou.
"Neztrácejte tu čas tlacháním." Napomene všechny a pak se zadívá studeně na Minnie.

"A vy běžte za Kiangou. Je mimo. Odnesl jsem ji do pokoje. Omdlela na chodbě nebo tak něco....
Mluvila o smrti a o bolesti....."


Vlk
4.3.2017
16:31:13


"Bohové! On ji zabil! Zabil ji, Sotere!" Její třesoucí se ruce se zastaví nad Tininou tváří, ale nedotknou se jí.
"Ach, miláčku....Co ti to udělal..." Zašeptá tesklivě a pak sebou zděšeně trhne a ohlédne se přes rameno.

"Kde je Cora?" Vyskočí na nohy a rozběhne se k druhé posteli.
Rozhodí přikrývky a zhodí je na zem.
"Kde je Cora?
Kde je, Sote, slyšíš?
Za tohle tě poženu k zodpovědnosti! Pamatuj si to!"
Narovná se a změří si Sotera chladnýma zuřivýma očima.

Pak se otočí na Guntera a zalomí rukama.
"Řekni, že je naživu, Terry....
Řekni, že mi ji přivedeš...."
Vzlykne.

Vlk
4.3.2017
16:24:41
Byrr kývne na souhlas a ošklivě se ušklíbne.
"Řekl bych, že se ten ošklivej čokl konečně zbláznil.
A tys ho pustil ze řetězu."
Podívá se tvrdě na Sotera, který se právě zastavil ve dveřích pokoje a bradou ukáže na Tinino mrtvé tělo.

Ozve se se srdcerývný výkřik Minnie, která nakukuje Sotovi přes rameno a to už majitelka Masky vtrhne do pokoje a vrhne se k ležící Tině.

Gunter
4.3.2017
16:22:17
Uff, naštěstí to nijak nerozpitvává.
S úlevou se nadechnu a chci ji odpovědět.
Chci jí říct, jak moc.....

Nestačím to. Její vědomí se vytrácí a mně okamžitě dojde, že usíná.
Připitomněle se zakřením a chvíli mi trvá, než se proberu z rozněžnělého úžasu, že je opravdu moje.
Že se mi to všechno jen nezdálo.

Zatřepu hlavou a přidám do běhu, abych se dostal před Sotera.
Nezdržuji se pokojem Min, kam zamířil on a rozrazím dveře pokoje Tiny a Cory.
Už zase znepokojený a napjatý, protože jí za nimi necítím.
A cítím krev.....

Vedle mě se ozve zavrčení a Byrr vstoupí do pokoje zároveň se mnou.
Tyf mezitím kontroluje se Soterem Min s Kiangou a jde mu očividně o Kian, protože slyším, jak na ni mluví, což je u Tyfa značně netypické.
Co jí říká, ale nevnímám, plně zaujatý tím, co vidím....

Pach krve mi zaplňuje nos a Tinina bledá tvář žaluje do tmy.
Kurva!
Přišli jsme pozdě!

Rychle očima zkontroluju Cořinu postel i když vím, že tady není. Ale jen tak pro jistotu.
Pak se podívám na vrčícího Byrra a přikývnu.
"Musíme sebou hodit!
Jde ji o život, řekl bych...."


Nyskel
4.3.2017
14:43:00
"Neřekla? Asi o sobě moc nemluvila, co?" optám se zamyšleně.

Je to zvláštní, tahle trojice. Tak stejná a přesto plná tajemství jeden pro druhého.

Silenka odpadne. Jako kotě, které usne uprostřed hry. A já jsem ráda. Měla by si konečně odpočinout, po vší té hrůze. V bezpečí a teple. U mě... a já ji ochráním!

Lehce sebou cuknu, když se mi v hlavě ozve Terryho hlas. Je to jako balzám. Samo o sobě, bez ohledu na to, co říká.

"Dobře. Jen... buď na sebe, prosím, opatrný, ano? Já jsem se Silenkou u Maud v posteli a jsme obě v bezpečí. Postrám se o nás. A už se tě nemůžu dočkat..." s poslední větou se ho dotknu trochu jinak. Jemněji a láskyplněji, než obvvykle.

Trvá to jen pár okamžiků, než upadnu do snu i já.

Cora
4.3.2017
14:33:37
Jdu za ním.
Poslušně jako panáček ovládanej provázky.
Nedokážu jinak.
Vím, že bych se měla bránit.
Vím, že bych to možná i dokázala, ale tak dlouho jsem.....

Ne, nemůžu.
Ne, kvůli Melovi, kterej se na mě dívá obdivnýma něžnýma očima a neví nic.
Vůbec nic.

Navíc jsem ztuhlá šokem a hrůzou.
Tinina bledá tvář a ta šílená rána na krku mi plavou před očima plnýma slz.
A mění se do tváře Minn.
A Kian.

Vím, že by to udělal. Šílenej je na to dost. A pak už bych opravdu musela, abych je zachránila a všecko by bylo....
V prdeli.

Ono to tam už je, ale na druhý straně, raděj, ať zabije mě, než aby napáchal další hrůzy.
A to, že mě zabije je jistý.
Má to v očích.

Budu se mu bránit a on mě zabije, protože mě chce...vlastnit. Tak to řek.
Vydržela jsem kvůli Min ledacos, ale už nemůžu.
Je tu Mel a musela bych se propadnout studem.
Já děvka.

Navíc, on si chce hrát na nějaký my?
Milovat mě?
Ardet?


V krku mě skoro zalechtá smích.
Bláznivej a sebevražednej.
Ale zadržím ho. Nač ho zbytečně dráždit už teď. Stejně se brzy rozpoutá peklo a dokud je v klidu, třeba mám ještě naději.
Malou.
Nepatrnou.....

Řekl, že po něm jdou Terry s Byrrem.
Třeba přijdou včas....
Třeba ho zvládnou zabít....

Terry je kámoš. Jednou už pro mě přišel.
Třeba pro mě přijde zas, když vydržím dost dlouho.....

Gunter
4.3.2017
14:23:00
Běžím po Byrrově boku za Soterem a hrdlo mám trochu stažené úzkostí.
Jednak mě čeká boj, ale toho se nebojím, daleko horší je myšlenka, že Ardet Coře ublíží dřív, než se k němu dostanu....nebo ostatním dívkám....
I když instinkt mi říká, že šel po Coře.
Už jí unesl jednou a zjevně si to svinsky užíval.
Jeho posedlost Corou je zvláštní, ale každý máme nějaké slabosti.
Jeho slabostí je zjevně ona.....

Dotkne se mě mysl Nyskel a zaplaví mě okamžité teplo.
"Jsme v pořádku. Oba.
Byrr uklidnil Dein a teď jdeme po Ardetovi."
Krátce zaváhám, jestli jí mám říct, s čím přišel Tyf a že jsou oba s námi, on i Soter, ale nakonec to neudělám. Nechci ji zbytečně znepokojovat.

Vlk
4.3.2017
14:18:20
"Ve stejný den....Tak proto. Proto jsou tak stejné...." Vydechne tiše Silenka a zamhouří oči.

"Ten příběh....byl strašlivý. Ruth mi ho nikdy nevyprávěla.
Nevěděla jsem..."
Dořekne nezřetelně, ale to už spí...."Oddychuje tiše a pravidelně, jen občas sebou ze spánku trhne nebo zahrabe předními packami.
Ale jinak to vypadá, že se cítí bezpečně.

Nyskel
4.3.2017
13:47:04
Pokojně se natáhnou, Silenka je je kousek od mé hlavy.

"Nemyslím. Víš, ty dvě jsou... byly dvojčata. Narodily se ve stejný den a často si bývají podobná. Já Ruth nikdy neviděla, ale Terry by si je prý býval spletl."

Pokrývky hřejí a na mě padá únava prováděné noci.

Ještě ale opatrně natáhnu myšlenky k Terrymu. Chci vědět, že je v pořádku.

Vlk
4.3.2017
13:46:59

Blíží se a oči mu svítí jako hladovému vlkovi.
"Vrátil jsem se pro tebe, víš?" Šeptá skřípavým vyhladovělým hlasem a napřahuje ruce zamazané krví ke Coře.

"Nebudeš křičet, že ne?
Jsi rozumná holka, Coro a je ti doufám jasný, že jestli budeš křičet, zabiju je všechny.
I tu tvoji blonďatou šéfku....
Tu první.
Užiju si to.
Vyrvu ji hrdlo a ještě si to i užiju.
Jako pes....

Nebudeš křičet."
Jeho hlas je sebejistý. Opravdu tomu věří....

A Cora nekřičí.
Hledí před sebe, oči vytřeštěné hrůzou a je v naprostém šoku.
Možná se na nějaký odpor zmůže za chvíli.
Možná k ní jeho slova proniknou a stejně ji nezastaví.
Možná...

Teď je ale v šoku a krev ji tuhne v žilách.
Nedokáže nic, jen poslechnout neurvalý tlak jeho paže a vylézt z postele.
A následovat ho.
Jako poslušná panenka.

Potácí se a klopýtá, ale následuje ho.
A on se směje.
Tichým, hrdelním smíchem, stejně šíleným, jak šílený je pohled jeho světlých šeodzelných očí.

"Jdou po mně, víš?
Oba dva.
Přišli mě zabít, takže se na to všechno můžu vysrat.
Na Sotera i na celý jeho plány.
Jebu ho.
Už se nevrátím. Odejdeme spolu a najdem si někde nějakej kousek, kde budem jenom spolu.
Postarám se o tebe a budu tě....milovat. Nejspíš.
Myslím, že bych to mohl dokázat.
Přitahuješ mě.
Jako jediná....

Nechci tě jen zabít, chci tě vlastnit.
Napořád."


Protáhne Coru dveřmi a vleče ji chodbou dolů.
Posedlý vlastními utkvělými myšlenkami.
"Jednoho bych zvládl....
I kdyby to byl Terry a že, kurva, je....
Jenže, Byrr se k němu přidal a....Vidělas někdy Byrra nasranýho?
Je jako neřízená střela.
Rozzuřenej bůvol.
Nic ho nezastaví....

Oba bych nezvlád a kvůli Sotovi zdechat nehodlám...."
Dovysvětlí ještě a otevře dveře do sklepení a neurvale vhodí Coru dovnitř.





Vlk
4.3.2017
13:31:47
Liška se místo odpovědi stulí do klubíčka v hlavách postele a otočí k tobě štíhlý čumáček.
"Je to zvláštní...ale nebojím se ji. Ani mi nevadí. Ona je....
Je jako Ruth...
Je to strašně zvláštní, jak moc jsou si podobné...Je to tak vždycky, když jsou lidé sestry?"
Zeptá se trochu kostrbatě, ale s upřímným zájmem,.

Cora
4.3.2017
13:10:52
Dívá se na mě a já vím, že můj život skončil.
Tak jako Tinin.
Neměl by tu bejt.
Soter ho poslal pryč a on se vrátil.
Proč?

Vrátil se, aby zabil Tinu? Nedává to smysl.
Ani trochu.
Měl bejt pryč, pryč z hradu….
Byla to přece Terryho podmínka!

Jenže je tady a kráčí ke mně….
Jde si pro mě?

Najednou jsme si tím jistá. Vlastně jsem si tím byla jistá celou dobu.
Už ve chvíli, kdy jsem v temnotě pokoje poznala jeho tvář.

Blíží se ke mně a na jeho tváři je úsměv.
Jak se může usmívat?
Před chvíli zabil člověka.
Bezbranný děvče.
Tinu….Fialovou Tinu, drzou a průbojnou jako já.
Jak se kurva může usmívat?

Blíží se ke mně a natahuje zkrvavený ruce.
Jeho úsměv je příšernej.
Krev mi z něj tuhne v žilách a navaluje se mi.
Je totiž šílenej….
Dokonale a naprosto.

Nyskel
4.3.2017
13:07:34
Usměju se. Trochu smutně, ale vděčně.

Maud zmizí za dveřmi a ja se pohodlně uvelebím v posteli.

"Tak co? Lehneš si ke mně, nebo sis vyhlídka jiné místečko?"

Vlk
4.3.2017
10:44:19
Maud vřele opětuje tvůj stisk a pak se k tobě rychle skloní a políbí tě na čelo.
"Není zač...
Kdyby byl můj život jiný a kdybych se normálně vdala a žila život jako každá jiná žena, přála bych si dceru, jako jsi ty, Nyskel.
I s tou podivností.....
I u Ruth jsem si na to zvykla...
Nakonec.
A měla jsem ji ráda takovou jako byla. Připomínáš mi ji. Jako byla tenkrát, víš?
Ne starou ženu, kterou znal Terry a která umřela kdesi daleko od domova kvůli svým krásným koním....ale mladou dívku, zlomenou, ale přece kdesi v sobě strašně silnou.
Tehdy jsme přežili jen díky ní...."
Dodá s jemným úsměvem.
Oči má utopené někde v dálce.

Počká, až si lehneš, pak znovu přeopatrně pohladí Silenku a překvapeně zamrká, když se liška najednou otočí a jemně se dotkne čenichem její dlaně.
Starou tváří ji probleskne radost a ona tiše odejde zpátky do kuchyně.

Nyskel
4.3.2017
0:00:24
Následuju Ruth, stále ještě napjatá...

"Ne, to nejde. Já si... lehnu si v kuchyni na lavici. Tohle není nutné... vážně..." bráním se. Je mi trapně, že bych měla staré ženě zabrat její postel. Navíc, když jsem ji sama probudila.

Jenže nezdá se, že by Maud tuhle možnost považovala za vhodnou.

Rozpačitě od ní vezmu deku a podívám se na Silenku, která mezitím vyskočila na postel a zvědavě ji očichává.

"Maud......... moc děkuju." odpovím tiše a ještě jednou jí pevně stisknu její útlou dlaň.

Pak už se podívám na Silenku a usměju se. Jsem moc ráda, že je tu se mnou. Je to takový nečekaný dárek. Možná k našim zásnubám? Líbí se mi přemýšlet o ní takhle...

Vlk
3.3.2017
23:54:52
"Ach tak....Terry." Odpoví Maud stále stejně zamyšleně a upřeně lišku pozoruje.

"Dobře. Nebudu vás rušit." Pomalu a zřejmě s bolestmi vstane a zajde do vedlejšího pokoje.
"Pojďte, Nyskel, tady je moje postel, lehněte si a spěte tak dlouho, jak budete potřebova.
Já už bych stejně neusnula....

Je to...příliš živé. Musím se tak trochu vypořádat se svými vzpomínkami...."


Rozestele vám lůžko, pokryté kořešinou a pak vám podá ještě další deku z truhlice.
"Udělejte si pohodlí.
Obě...." Vybídne tě vlídně.

Nyskel
3.3.2017
23:47:27
Vyplašeně se ohlédnu po Maud. Jméno... jistě...

"No.... já... jen... mě to tak napadlo. Je to jméno, které občas říkal Terry... ze spaní..." vypotím ze sebe, ale v duchu se proklínám! Tohle jsem asi neměla! I když jí Terry věří!

Vysoukám se na nohy a rozpačitě si opráším zadek.

"Tohle není bezpečné... ani pro jednu z nás. Ať si Terry říká, co chce..." zavrčím nervózně v duchu.

"Víte... možná... byla to dlouhá noc. Myslíte... že bychom tady mohly se... s liškou na chvíli složit hlavu? Jen než začne svítat. Pak se sebereme..."

Ne, říkala jsi, že na Melebork ji vzít nemůžeš. A taky že to nejde!

"Pak se domluvíme, co dál...?" je v tom velká dávka nejistoty a také nervozity.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.