abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Battlestar Fenix ::
družina
stránkovat po:  
 

Gina Torres
27.1.2017
10:56:47
Kathryn si teď vážně hraje na kněžnu. Kde se to změnilo? Nebyla taková, teď je na nás jako pes. Teda jen na některé, že. Jakmile se sebere a jde do vedlejšího pokoje, objeví se Lisa jen tiše projde a vejde za Kathryn. Violet je venku a tak se rozhodnu, že tady už stát rozhodně nemusím.

Venku sednu na lavičku, vylovím cígo a pak laptop. Tiše kouřím a čučím do počítače, sem tam něco krátce vyťukám. Zatím se tu nic neděje, tak laptop zaklapnu a uklidím ho do báglu. Nasadím si kšiltovku kšiltem dozadu, sluneční brýle a opřu se do opěradla. Nechávám sluníčko, aby mě polechtalo na čele, větřík mě hladil po tvářích. Vypnula jsem co se dalo a relaxuju.

" Ve městě dojde na lámání chleba, doufám, že ten jejich Thomas je spolehlivý a vlivný. Pokud ne, jsme ve sračkách až po krk."

Lisa Hamilton
26.1.2017
18:54:02
Típnu cigaretu. Mezi tím vyšla ven i Violet. Kývnu na ni.

" Už je tam klid? Potřebuju mluvit s Kathryn ještě dřív, než vyjdeme."

Je to spíš řečnická otázka, protože se hned seberu a vejdu do domu. Rozhlídnu se, Kathryn tady už není a tak zamířím rovnou ke dveřím Lilianina pokoje. ťuknu a hned vejdu dovnitř.

Kathryn Prescott
26.1.2017
17:06:52
Vyčkávám, jak se ostatní zachovají, sama snad ani nedýchám.
“Snad dostanete rozum a dojde vám, že to není o nás.“ Otočím se k Lise, když zaslechnu její reakci, bez náznaku překvapení ji poslouchám.
“Asi zešílela.“ Kývnu na ni, ale nic neříkám.
“Jak jí může být k smíchu, že umírají nevinní.“
“Dobře.“ Prohodím, aby věděla, že jsem zaregistrovala, že jde ven. Chvíli nespouštím zrak z dveří, kterými prošla a začínám uvažovat nad tím, co se jí na Absolomu mohlo stát, že je najednou tak jiná.

Gina je uražená tím, že na ně štěkám. Povyjede mi jedno obočí nahoru.
“A kdo začal první?“
“To je.“ Stojím si za svým plánem jít do města. Říkám to klidným hlasem, i když je to dost náročný. Giny pohled ignoruji, to mě fakt nevytočí.

Nenápadně se mi uleví, když Erika stojí při mně.
“Aspoň někdo.“ Nenápadně se na ní podívám a mrknu. Její reakce na zmínku ohledně Rohana mě uklidní.
“Jo, ona je chytrá a ví, co si nesmí před nimi dovolit.“ Erika očividně vidí vše s nadhledem.
“Díky.“ Odpovím na její podporu.

Violet nechce o tom, co ji napadlo mluvit teď a já ji nijak nenutím.
“Dobře, tak na cestě.“ Souhlasím s jejím nápadem, ale nevím, zda na cestě bude příležitost. Violet mi mluví z duše, když se zmíní o řetězu a nedůvěře.
“Jenže co s tím, když neposlouchají a ve všem vidí jen intriky a lži.“ Nepatrně mi vyjede koutek úst v úsměvu, v odpovědi na její úsměv.
“Jak je přesvědčit, že lež si pouze namlouvají?“ Otočím se ke dveřím.
“Od Giny bych to pochopila, nepatří k nám, ale Lisa… Po tom všem…“ Na Violet kývnu, když se rozhodně počkat venku.

I Mika má otevřenou hlavu a bere vše s nadhledem. Nad představou, jak se plížíme po střeše, se musím usmát. Co mě zarazí je jeho postoj k mému rozhodnutí. Žádné výmluvy, žádné hašteření, jen souhlas, že se jde.
“Díky.“ Oznámím mu, když míří ven.

Když jsou všichni už rozhodnutí, dojde mi jedna věc.
“Pokud ti tři odlákají pozornost, asi bych neměla vypadat úplně stejně jako Irina.“ Zauvažuju a najednou sebou cuknu.
“Lisa.“ Dostanu od Lisy zprávu a rozmýšlím se, zda s ní chci mluvit. Hádám, co by mi mohla chtít.
“To může být cokoliv. Tak si to prostě vyslechnu a je to.“ Neochotně zamířím do pokoje, odkud mi Liliana půjčovala svoje oblečení, abych ji sebrala ještě další.
“To taky zřejmě nevrátím.“ Při tom pošlu Lise zprávu.

Mike "Iron" Collins
25.1.2017
16:59:30
Mojí poznámku o tom, že by ten barák mohla být jedna velká past, přejde Erika s Kate v podstatě jen mávnutím rukou.

"Že nebudou vědět, kde jsme? Co je to za nesmysl, vždyť to tam Garda hlídá a že nás ochrání nějakej Thomas? No to by musel být na dost vysokym místě, aby nás ochránil před tim lovem, co na nás Garda uspořádala.

Nad poznámkou Eriky o přeběhnutí po střechách se jen usměji.

"Jasně Eriko, můžeme třeba z tý střechy slanit. Umí snad všichni slaňovat, ne? Nebo by sis radši přála bungee jumping z nejvyššího patra, to by taky mohla být sranda."

Všichni se začnou hádat a mě to začíná lézt krkem. "No tak, lidi, vzpamatujete se, slyšíte se vůbec? Když Kate řekla, že jdem do města, tak prostě jdem, teda aspoň já a Violet."

I přes to, že v něčem přece jenom mají pravdu, stále to nic nemění na tom, že Kate je velitelka a neuposlechnutí jejího přímého rozkazu by se dalo kvalifikovat jako zrada.

Po krátkém odmlouvání naštěstí všichni pochopí že se prostě do města jde, ať se nám to líbí nebo ne, a tak se zvednu, na záda hodím batoh, popadnu samopal a jdu za ostatními ven.

Violet G. Adams
23.1.2017
14:11:53

Kathryn mně sice pobídne, abych mluvila hned, ale já jen tiše sleduji vyostřující se situaci. Lisa si jen vezme věci a odejde.

S nelibým výrazem pozoruji to, jak se tu postupně všichni začínají hádat, nejhorší je, že se jim ani nemůžu divit.

Jo, tohle se obvykle děje u vyjednávacího stolu. Mezi politiky. Jenže všichni jsme jen lidi a situace je taková, jak je. Pěkně posraná, fakt se nikomu nedivím, že má nervy v kýblu a že se tu hádáme.

“Hele promiň Kate, jestli na tom trváš, budu mluvit teď, ale tohle mi nepřijde, jako situace vhodná k rozhovorům. Nechceš si promluvit třeba, až budeme na cestě? Teď je tu nějak moc…emocí.“

A jako kněžna bys je měla spíš uklidit než ještě rozvířit, ale nějak se ti to nedaří…

“Řetěz je silný jen tolik, jako jeho nejslabší článek. Pokud je tu nedůvěra, tak to fakt není dobrý…“ nadhodím ještě a pokusím se o drobný úsměv. Pak si seberu svých pár švestek.

“Jestli je to na mě zatím vše, půjdu taky čekat ven“ prohodím a pokud už nikdo nic nechce, zmizím taky ven

Erika"Lucky"Nelson
22.1.2017
21:34:58
Poslechnu si Mika a zamyslím se.
“No když to bereš takhle, tak v tom případě by nám nestačilo ani deset cest. Souhlasím s Kath. Lepší čtyři než jedna.“
Samozřejmě, Kath se vyjadřuje ke všemu, co se tu řeklo. Jenže na většinu věcí nemám co reagovat. Spíš doplňuji informace.
Lisa má taky co říct, ostatně všichni toho tu už nakecali dost. Já moc ne, nějak se mi do toho nechce moc pouštět. Hlavně když pořádně ani nevím, o co přesně jde.
Chtěla bych prohodit nějakou uštěpačnou poznámku ohledně ubytování, ale já tam nebyla, takže nevím. Třeba má pravdu.
Pokud jsou však na tom v tom městě s ubytováním tak špatně, tak jsou chudáci.
Při poznámce o Rohanovy, pozvednu jedno obočí a nadechnu se k poznámce, ale raději si odkašlu, v čemž ji skryji.
“Pardon, vyschlo mi v krku.“
“A proč by nás jako měl někdo někde odřezávat. Pokud si nás nikdo nevšimne. A vůbec, tohle jsou věci, které se nedají plánovat. Pokud nás v onom pokoji někdo napadne, tak to budeme řešit. Třeba zdrhnout přes střechu nebo co já vím.“ přidám si nakonec sama něco.
“Tak do mě.“ ušklíbnu se.
Ohledně oné slavné schůzky se nakonec ani nevyjadřuji, to ať si vyřeší „monarchové“. Ovšem přístav, pěkně na ráně.
Fakt dobrý nápad.
Líbí se mi, jak Kath zpražila Ginu. Hlavně poznámka o sezení na zadku mě rozesmála.

Už tu máme zase na talíři dvojnici. Podívám se na Lisu, když zazní moje jméno a jen pokrčím rameny.
Kath to vysvětlí.
Jenže pak se ke mně otočí a zase mě zaskočí zvláštní otázkou.
“Pokud jde o mě, já žádnou nedůvěru nevidím. Jen skupinku rozhádaných děcek.“
Načeš Kath razantně ukončí veškeré dohady.
“Nevím jak vám, ale mě tohle vysvětlení stačí. Takže už sme toho nakecali dost. Už bychom měli vypadnout. Nebo nám sem ještě přiletí nálet a skončí to všechno jedním úderem.“ reaguji na Kath vysvětlení.
“Jasná věc, jdu s tebou.“
Zdá se, že se lidi i věci i přes remcání trochu hnuli z místa. Vypadá to, že bychom mohli vyrazit.

Gina Torres
22.1.2017
19:26:10
" Co tady na nás štěkáš? Situace je vypjatá, chápu to, ale to neznamená, že na nás musíš být taková. Takže ano, myslím si, že jít do města je nesmysl, ale prosím, pokud je to tvoje přání, tak jak je ctěná libost."

Otočím se a vezmu si svůj bágl, nacpu do něj všechno, co se tam vejde. Pak si na sebe vezmu bundu, ohrnu rukávy, nacpu do kapes vysílačku, mobil a zbylé dva granáty. Pistoli mám stále vzadu za opaskem. Na rozdíl od Lisy nejdu ven, ale mlčky se postavím vedle parťačky Eriky a jen se podmračeně dívám na Kathryn.

" Opravdu se musím ptát, jestli seš jedna z nás. Hned tou následující větou jsi mi děvče ukázala, že se necítíš být jednou z nás. Každý z nás totiž tu situaci tady vidí z jiného pohledu. A pokud ti jen něco pustili, tak jistě jen to co by tě opravňovalo se divit, tomu jak se chováme. Chmf, kdybys opravdu seděla tady na zadku, ušetřilo by nám to nejspíš hodně času."

Nahlas už neřeknu ani slovo. Jen stojím a čekám, co teda jako bude.

Lisa Hamilton
22.1.2017
19:15:41
" Kdyby se vysrala na vztekání a raději mi odpověděla pořádně. Zajímavé je, že nezareagovala ani na kuchařku ani na provianťáka. "

Kouknu se na Eriku, pak zpátky na rozzuřenou Kathryn a málem vyprsknu smíchy. " Nervy máme všichni."

" Hele mě je to fuk, jdu si pro věci a klidně půjdu. Pokud si myslíš, že u guvernéra, někde odkud se jen tak nedostaneme je to lepší než v přístavu, je to na tobě. Ty seš přeci ta co tady velí ne? A nediv se, že je tady taková situace. Chtěla bych vidět tebe na našem místě. Jistě bys tady stála, usmívala se a všemu věřila, všechno chápala."

Řeknu a snažím se potlačit ten smích. Rychle jdu vedle, bafnu svůj bágl, bundu, všechno hodím přes rameno a hned jsem zpět. Jdu rovnou ke dveřím, tam se otočím:

" Čekám venku."

Hned jakmile vykročím z domu, zapálím si cigaretu a začnu se tiše smát.

" Konečně se to panoptikum rozhýbe. Jakmile začnou být lidi vzteklí, odhalí se proč to tak je, dřív nebo později. A to že mě neopravila, no buď je tak vzteklá, že ani pořádně nevnímá co říkáme nebo jí to vůbec nedošlo."

Kathryn Prescott
22.1.2017
18:49:33
Violet mi řekne důvody, kvůli kterým domluvila schůzku s guvernérem. Kývnu na ni, že tomu rozumím.
“Bohužel chápu.“ Oddechnu si, jakmile mi odsouhlasí pomoc s Novou Atlantidou.
“Výborně, to ráda slyším.“ Odměním ji úsměvem, jen co si zavtipkuje ohledně kulek. Naslouchám pozorně, jakmile je řeč o guvernérovi.
“To zní dobře, budeme doufat, že se to nezmění.“ Zhodnotím názor na guvernéra. Povytáhnu obočí, když mě Violet požádá o možnost se mnou mluvit později. Rozhlédnu se kolem sebe, ale vidím jen nás, nikoho cizího.
“A teď se to nehodí? Nemůžeš to říct teď?“ Ptám se mile a opatrně, ale do ničeho ji nenutím. Pokud se jí někdo z nás nezdá a nechce před nimi mluvit, je to její volba.
“Pokud ale trváš na tom, že to počká, tak jak chceš.“ Pokrčím rameny a jsem zvědavá, co mi řekne.

Gina mi podá informace o přístavu.
“Oklikou kolem města?“ Zamyslím se a podívám se vyčítavě po Ronovi.
“Proč ses o tomhle nezmínil?“ Přemýšlím nad jejich slovy.
“Myslíš, že schůzka v přístavu je nejbezpečnější?“ Zamračím se.
“To mi moc nepřijde.“ Pak mi položí otázku, co budeme ve městě dělat.
“Snad jsem to řekla jasně ně? Potřebuji se setkat s guvernérem a dostat ho na svoji stranu, na stranu kněžny. Čemu na tom nerozumíš?“ Tvářím se nechápavě.
“Co čeká? Že v tom je něco jiného?“
“Nechápu, o jakém tajemství mluvíš.“ Docházím k názoru, že jsem asi ten záznam neviděla celý a netuším, o čem je řeč. Když mi vmete do tváře, že si lítám, kde chci, musím se zasmát.
“Řekli jste mi, ať tu sedím na zadku. Tak se nemůžeš divit, že jsem tam, kde jste mě nechali.“ Ušklíbnu se.
“Přijde mi to jako normální situace. A pokud ti nebyly instrukce ohledně města jasné, měla ses zeptat. Jasně se řeklo, že je potřeba, abyste se dostali do města a zjistili situaci.“ Rozpřáhnu ruce.
“Co na tom nechápeš?“ Vůbec nerozumím jejímu chování. Její otázka ohledně toho, zda jsem jedna z nich, mě vytočí na maximum. Přimhouřím oči a prohlížím si ji chladně.
“Vážně se mě na to musíš ptát?“ Zavrčím.
“Pokud ano, nedochází ti, s kým mluvíš!“

Na Eriku se uculím, když prohlásí, že jsem se konečně obtěžovala dostavit.
“No jo, venku mě to už nebavilo.“ Provokativně na ni mrknu. Na další její poznámku neodpovím, nelíbilo by se jí to.
“Zatím se tu jen hádáte a štěkáte. Nic víc.“

Mike mi nastíní situaci ohledně pokoje. Má to svoje mouchy, ale tak strašně to nezní. Kývnu na něj.
“Na druhou stranu lepší čtyři východy než jeden. A pokud nemáte někdo z vás ve městě známé, jiné ubytování neseženeme.“ Podívám se po ostatních.
“Řešit problémy se zabezpečením pokoje můžeme ale až na místě. Teď to budou jen dohady. Zatím to nevypadá tak špatně.“ Zhodnotím situaci.

Lisa se zmíní o Gardě.
“Garda má nové velení a nové rozkazy. Thomas dostal zvláštní postavení, díky kterému si může došlápnout jak na Gardu, tak na Legii. On se postará o Gardu a zjistí, zda se řídí novým nařízením.“ Zarazím se, jen co pronese Absolom.
“Kdo ví, jak to nakonec bylo.“
“Pokud najdeš lepší místo na schůzku, můžeme udělat změnu.“ Prohlásím.
“Do přístavu, kde je plno lidí a žádné zabezpečení?“ Při zmínce o Rohanovi a Snakovi se snažím zachovat klid. Ale uvnitř mě to vře.
“Klid, zachovej klid. Nesmí nic poznat. Ne teď!“ Záměrně se této poznámce vyhnu.
“Dokud mi někdo z vás nedá jinou a bezpečnější možnost, kde se s guvernérem sejdu, nehodlám už o tom diskutovat.“ Uzavřu to. Lise evidentně vadí dvojnice. Ztrápeně se zasměju.
“Ohledně dvojnice si stěžuj těm třem.“ A kývnu k Ronovi.
“A myslím, že vám to bylo řečeno jasně. Irina potřebovala vědět, zda jí to uvěříte. Nic víc.“ Nehodlám se už zabývat tím, proč na ně tohle divadýlko připravili. Zvlášť když to naší situaci nijak nepomáhá.

Když se Lisa otočí k Erice a zmíní se opět o nedůvěře, jen protočím panenky a otráveně si povzdechnu.
“Tak dost. Už toho mám plné zuby. Mohli byste prosím přestat řešit to, že jste nalítli Irině a uvěřili jí, že jsem to já. Protože to byl účel. Žádné štěnice tu nejsou. Když jsem se sem vydala, byla jsem upozorněna, že tu řešíte kraviny. A jelikož má Damon spojení s Irinou a Ronem, tak mi pustil záznam, abych věděla, do čeho jdu. Do města jdeme za guvernérem, abych ho přesvědčila, že jsem kněžna, aby mi to uvěřil a stál při mně. Protože nevím jak vy, ale já silně pochybuji, že jakmile uběhne lhůta, dají mi pokoj. Ne, ta odměna je až moc lákavá, jen to budou dělat méně okatě. A já nehodlám celou dobu jen utíkat. Takže potřebuji, abych měla na své straně všechna města. Pak to teprve ti ostatní vzdají. Čím dřív dostanu města na svoji stranu, tím rychleji ukončíme tuhle válku a nevinní přestanou umírat.“ Jsem v ráži, vytočená a vzteklá.
“Takže se jde do města! Jde někdo z vás se mnou?“ Přelétnu pohledem všechny, co tu stojí.
“Nejprve se dostaneme do města, potom budeme řešit další problémy.“ Dám ruce v bok a oddechuju.

Lisa Hamilton
21.1.2017
23:35:43
Dívám se na Kathryn a zkoumám každý kousek jejího obličeje, hadry co má na sobě jsou mě buřt, ale je to určitě ona? Hned spustí jako kulomet a že se jí do města nechce, ale prý musí. To by mě teda zajímalo proč. Budu se muset zeptat. Pak se začne bavit s Violet a ke konci se zeptá i Mika. Od nás nepotřebuje vědět nic, všechno už ví, nejspíš štěnic. Ušklíbnu se. Poslechnu si i Violet a ke konci její řeči i její prosbu o důvěrný rozhovor.

" Hmf, beztak moc dobře slyšela, o co tady šlo, takže bych s tím rozhodně nedělala tajnosti, ale pokud chce."

Pokrčím rameny a dál sleduju Kathryn. Dost mě překvapila Gina. No, jasně, není diplomatka, takže hezky pěkně na rovinu. Má dost pravdy. Nedůvěra je v naší situaci na hovno. Erika toho moc nenamluví, překvapivě. Mika si poslechnu se zvědavostí. Jeje, to je pěkná pastička, zdá se. Pak se tedy dostanu ke slovu i já. Žádný kortroverzně vedený rozhovor, pěkně klidně, čílit se zatím netřeba.

" My tak věříme gardě, jo? Já jim nevěřím ani půl slova od té chvíle, co mi napařili 60 let na Absolomu. Navíc se zdá, že to ubytování je horší, než kdybychom je požádali, aby nás zavřeli někam do vězení rovnou. To se mi nelíbí vůbec. Myslíš Kathryn, že by se to líbilo, třebas jenom na chvilku našemu provianťákovi Snakemu nebo dokonce Rohanovi?

Pokud nás tam odříznou, tak z toho zase bude masakr. Začínám si připadat jako v nějakém špatném akčním filmu pro pamětníky. Kolty hodně nízko a nejlíp pořád připravené k boji. Mě teda znělo docela rozumě, pozvat toho guvernéra na jídlo někam do přístavu. Mohl by zrovna zařídit přístup na tu loď. No ne? Přijde tam sama kněžna s guvernérem v doprovodu. Kdo by oddolal.

Vím, že to už říkala Gina a myslím i Mike, ale o co tady jde? Na co dvojnice? Proč jsi nepřišla hned za ní a neřekla nám: Tohle jsem já a tohle je Irina. Divíš se Eriko, že Gina nevěří vlastním očím? Sama váhám, dlouho jsem se nemohla rozhodnout jestli ta Irina je dvojnice, nebo mi to leze na mozek. Teď zase nevíme, jsou dvě nebo jedna? Škoda, že tady není naše kuchařka Suzane, ta by to určitě poznala okamžitě."


Celou dobu pozoruju Kathryn, i když mluvím k Erice, stále neuhýbám očima. Celý ten plán mi přijde na vodě. Najednou se otočím k Erice.

" Sestřičko, co se to děje, proč ta nedůvěra? Ty tomu rozumíš?"

Trošilinku je slyšet v pozadí slzy, ale tvář je stále stejná, jako vyřezaná z ledu. " Opět ledová královna na scéně."

Mike "Iron" Collins
21.1.2017
21:49:54
Zanedlouho se k nám připojí kněžna, tedy ta údajně opravdová kněžna a její proslov o tom, že ví, co jsme si tady povídali mě trochu zaskočí. "Že by tu bylo nějaký odposlouchávací zařízení?....No, možný to je, ale proč? Nebo to nad není kněžna, ale stále její dvojnice? No, to je taky možný. Sakra, tady se už člověk nemůže spolehnout ani na vlastní oči." v hlavě mi šrotuje, co se tu vlastně děje a proč se tak všechno utajuje a jak je sakra možný, že Garda najednou po Ronovi nepůjde.

Poté kněžna ještě dodá něco, z čeho se mi doslova začne vařit krev v žilách - že prý nechce, aby to za ní schytal někdo jinej. "Holka," pomyslím si "to už je sakra pozdě, vysvětli to třeba Jackovi. Kvůli tobě už lidi umírali a nebylo jich málo a ještě kvůli tobě nemálo lidí umře, tak si tyhle kecy schovej pro někoho jinýho." nahlas samozřejmě nic neřeknu, nejsem tady od toho abych jí soudil, od toho tady jsou jiní.

Kněžna domluví a okamžitě se stane terčem, ne zcela neoprávněné, kritiky od Giny. Počkám, až si ostatní domluví a ujmu se slova já.

"No, jak už jsem řekl, najít štěnice a podobný hračky je vcelku problém, takže to tam může být klidně napíchnutý celý a my o tom nebudeme vědět. Samozřejmě to neznamená, že jsem se na to vykašlal, prohledal jsem to tam tak, jak jen nám čas dovolil, ale nic se mi najít nepodařilo..... No, pak je tu otázka zabezpečení. Jako bezpečný to je, dokonce je tam i cosi jako takovej tajnej únikovej východ. Má to ale jeden větší problém, apartmán je až v nejvyšším patře a vedou z něho jen čtyři cesty - výtah, dvě schodiště a ten nouzovej východ a vcelku jednoduše nás tam prostě můžou odříznout a my bychom neměli nejmenší šanci se dostat ven. Ani by si pro nás nemuseli dojít, prostě by si pohlídali schodiště a ten východ a odpojili výtah a my bychom byli nahraný."

Erika"Lucky"Nelson
20.1.2017
20:14:06
Gina reaguje na mou poznámku o improvizaci. Jen pokrčím rameny a se založenýma rukama na prsou poslouchám co dál.
Připadne mi, že se to probralo horem dolem, ale stále se nic nevymyslelo a možná že už jsem si říkala, ale na nějaké vymýšlění plánu moc nejsem.
Asi bych měla na něco reagovat, ale tak nějak nevím na co.

Vypadá to, že to všechno rozstřelil Ron a tím že přijde Kate.
“No vida, pomyslím si.“

Ještě se mi zalíbí Mikuv nápad s tím to všechno prubnout tady, ale to asi nepadne na ornou půdu.
Jenže pak odejde.
Musím nad tím vším kroutit hlavou.
Otočím se k Gine, pač jsem slyšela její rozčarování a neodpustím si.
“Víš Gin, problém je v tom, že se ještě žádná akce nekoná.“

Konečně dorazí Kath.
“No konečně se milostpaní uráčila zapojit do debaty.“ neodpustím si štiplavou poznámku, ale nemíním to zle.
A konečně někdo přichází se smysluplným nápadem.
“Jako kdybychom celou dobu čekali jen na tebe a kecali o ničem.“ neopustím si zase.
Zachytím její pohled a i mrknutí. S úsměvem na to kývnu.

Navrátilvší Violet, přidá své poznatky, které by nám měli pomoct, nebo spíš Kate.

Gina se zase rozjede. Koukám na ní jak blbá. Nejspíš mi něco uniklo.
Halooo mozku, probuď se.

Gina Torres
20.1.2017
19:08:31
" Přišla kněžna. Prý. Snad. Už asi nebudu nikdy vědět, s kým vlastně mluvím. S Kathryn nebo s Irinou? Proč tady nemohla Irina zůstat? Pak bych uvěřila. Takhle, věřit nemůžu. Můžu jen zachovat dekorum, ale věřit nebudu.Tahle šaškárna mě rozhodně nepřesvědčuje. Dokonce si začínám myslet, že je jen jedna "kněžna" a jen si zkoušela, jestli uhraje něco jiného, než je. Kdo ví? A zvláštní je, že ví, co jsme tady povídali. To značí jen jedno. Jsou tady štěnice, aby mohli odposlouchávat, co si povídáme, zatím co oni si někde tajně šuškají, ať už je to cokoli."

Mluví celou dobu převážně k Violet a pak taky k Mikovi. Ušklíbnu se, no jo do města se musí, jasně. Nevím proč asi. Pak mi dojde, co asi znamenal ten její pohled na mě.

" Vlastně si odposlechla, kde jsem byla, ach jo. Do prdele, tohle je síla, nevěřit vlastním lidem. I když... pokud je to dvojnice... do háje, jak já můžu věřit, že nelže jako když tiskne?!"

" Jo, byla jsem jak jsi jistě už SLYŠELA, jak na letišti tak i v přístavu. Pokud chceš jít jen do přístavu na tu loď, vůbec do města nemusíš. Já šla zpátky taky oklikou kolem města. Violet by mohla zařídit, aby guvernér přišel tam, pro něj to problém nebude.

Říkala jsi, že Thomas zařídil pro Rona, potažmo i pro nás, šedesát hodin, abychom mohli všechno zařídit. Co se bude ve městě zařizovat? Nebo my to nemůžeme vědět? Nám se nevěří ani tolik, co by se za nehet vešlo? Pořád samé tajnosti. Já bych to pochopila, že se chce co nejvíc utajit směrem navenek. Avšak jak to tak vypadá, tajíte před námi všechno co jen jde. Proč? Chci vědět, proč se nám nevěří.

Mě kladli na srdce, že mám být s kněžnou, nehnout se od ní ani na krok a pokusit se zabránit útoku na ní. Teď mi řekni, jak to asi mám udělat, když ty si odejdeš kdy chceš, kam chceš. Nás tady klidně necháš, odposloucháváte nás, pošlete nás do města aniž bychom vlastně věděli, co je potřeba zařídit. Zdá se ti to normální situace? Já vím, teď uslyším, že to není normální situace a že si naše "nenormální" situace žádá nenormální činy. Tak já chci vědět jaké."


Slova sice jsou poměrně tvrdá, ale já mluvím pomalu, unaveně jako nějaká stoletá stařena. Přitom nejsem unavená, spíš otrávená a bez jediné jiskry naděje, že se s námi někdy bude vůbec jednat jako se sobě rovnými. Celou dobu se na nikoho ani nepodívám, dokonce ani když mluvím s Kathryn, tak stále koukám do podlahy.

" Když jsme tě potkali, řekla jsi, že jsi jedna z nás. Opravdu?"

Teprve teď zvednu oči ke Kathryn, postavím se a klidně stojím. Stojím a dívám se na ni.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.