abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Rodinné záležitosti ::
družina
stránkovat po:  
 

Tavalo
17.4.2011
17:35:36
Stojím si tu, vedle těch dvou a snažím se poslouchat. Je pravda, že Salvátor Straka mě svým neustálým vykrucováním lehce unavuje, ale i přesto, se soustředím.

"Tady padla kosa na kámen." pomyslím si pobaveně, když mi pohled těká z jednoho na druhého.

Když se mě Isara snaží poučit o onom skvělém společenském jevu, podívám se na ní trochu tázavě, jako by mi přišlo nevhodné, aby mi takové věci vykládala před cizím člověkem. Pak se však usměji a pokývnu hlavou na znamení poděkování.

Poslouchám je a čím dál tím víc se mi Bartoloměj nezamlouvá. Začíná na mě působit velmi nejistým dojmem, neboť slečna Isara snad v každé jeho větě najde díru, až nakonec donutí Bartoloměje kapitulovat.

"O co mu k sakru šlo, že se tak dlouho bránil nám tu brašnu vydat a stále nás napadal..." Můj obličej se při té myšlence zakaboní a začnu si prohlížet Bartoloměje, jako bych se snažil vidět skrz něj. Nejde to.

Jakmile máme v držení brašnu a Bartoloměj odchází, počkám, až je od nás dostatečně daleko a podívám se na Isaru: "Nemáš pocit, že šlo o něco víc, než o samotné chemikálie? Třeba o tu brašnu samotnou? Dyť se hrozně cukal, aby nám to předal." a s těmi slovy se rozejdu směrem k mošně.

Napřed si jí pouze opatrně prohlížím, až postupně, přesvědčím-li se podle svého nejlepšího úsudku, že to není nebezpečné, nakouknu dovnitř. Napřed si vše prohlížím pouhým okem, maximálně pohnu nějakou lahvičkou, abych viděl na jinou pod ní.

Bartoloměj Salvátor
15.4.2011
12:46:21
Když začne Isara poučovat Tavala, můj podmračený pohled přelétne k němu a objeví se v něm náznak údivu. „Jo tak von je její žák?! Tak to ho fakt lituju… Jak to s ní může vydržet?!“ Vzpomínkami zalétnu k bratru Anselmovi, nejnenáviděnějšímu učiteli v celém klášteře. Je zvláštní, jak mi oproti téhle přechytralé fifince najednou přijde jako docela milý pán. „Jedno ale maj společný. Bratr Anselm se taky hrozně rád poslouchal…“ uchechtnu se v duchu.

Pak ale zpozorním, když začne bezchybně vyjmenovávat obsah mošny, kterou stále držím v levačce. Nepatrně nakloním hlavu na stranu. „A dokonce se i vyzná.“

Když začne naprosto plynule bortit můj návrh, obočí se stáhne ještě o něco víc. Teď už je to jen jedna hustá, naježená, černá linka. Stisknu čelisti a dá mi chvilku práci, abych neporušil svůj dobrý zvyk: nejdřív myslet, potom mluvit.

Netrvá to dlouho a začne poučovat i mě. Nic neříkám, jen klouby na ruce, která drží mošnu, povážlivě zbělely a pohledem bych mohl přímo vraždit. „Byla dost překvapená obsahem mošny na to, že mi teď tvrdí, že je tady toho víc… Navíc u koní byl Tavalo a ty bedny nevotvíral!“ bleskne mi hlavou. „Zase blafuje! Co si vo sobě myslí?!“ vztekle zakleju v duchu.

„Průvodní dopis?!“ uchechtnu se, v kombinaci s mým zamračeným pohledem to vyzní dost opovržlivě. „A kolik vás stál?! U lepšího podvodníčka by to mohlo vyjít sotva na pár stříbrnejch… a určitě by uměl i pečeť mistra Gusha…“ naoko zvažuju cenu padělané listiny. Isara se ale nedá zastavit. Na to má příliš ráda zvuk svého hlasu. Nezbývá než počkat, až se bude muset nadechnout.

Ten moment konečně nastane. Nadzvednu obočí: „Aha? Takže vy ste tušila, že vás tady přepadnou a že u nich todle najdete, takže už ste prozíravě naplánovala cestu na univerzitu. Ste si jistá, že tu křišťálovou kouli nemáte?!“ podívám se na ni pobaveně. Nadechnu se a chci pokračovat v rozboru jejích plánů.

Pak se ale zarazím, podívám se na ni zamyšleným pohledem a je vidět, že něco zvažuju. Pak se podívám stejně zamyšleně na mošnu v mé ruce a zase zpátky na Isaru. Trochu nakloním hlavu na stranu. Je překvapivé, že můj pohled se o několik stupňů rozjasní. Pořád se mračím, ale je to už ten obvyklý, neutrálně podmračený pohled. S lehkým náznakem znechucení.

„Víte co?! Já na tydle kecy nejsem.“ pronáším lhostejně a věcně. „Je vidět, že se ráda posloucháte. Hluboce se omlouvám, ale todle mě nedojalo. Chtěl jsem vám jen chránit pr… ehm… zadek, pokud byste neměli tušení, vo co de. Ale budiž, je vidět, že se vo svý pozadí staráte ráda sama a Tavalo vám s tím určitě rád pomůže.“ teď pohledem zalétnu k mladíkovi a neubráním se záblesku výsměchu v očích. „Tady to máte. Já si jen vezmu svýho koně… to snad nebude pánovi z Kurce vadit…“ dodám rádoby uctivě, ale ironii v hlase nejde přeslechnout „…a tady mladýmu přeju pevný nervy.“ dokončím, aniž bych vysvětloval, na co Tavalo ty nervy bude potřebovat.

Položím mošnu klidně na zem, podívám se ještě jednou na oba dva a volným krokem vyrazím nalevo od cesty, kde jsou uvázaní koně. Instinktivně si hlídám záda, takže zůstávám bokem, abych je měl pod kontrolou periferním viděním. Nedívám se na ně ale přímo, protože s nima nehodlám ztrácet už ani minutu. „A tu značku sklárny jsem si prohlídnul pečlivě…“ pomyslím si ještě s uspokojením, že mám, co jsem potřeboval.

Isara
14.4.2011
23:21:35
Nespouštím z Bartoloměje pohled, když vyjadřuje svůj názor na to, kdo toho kolik ví o věcech, které jsem označila jako naši kořist. Můj výraz se však nijak nemění, a to ani ve chvíli, kdy přizná, že jeho snaha má k oficiálnímu jednání jménem králova poradce daleko. Stále tentýž lehce tázavý pohled, v němž se zájem snoubí s jistým odstupem.

Opravdu? povytáhnu obočí v nevyslovené otázce, když bručoun konstatuje, že je to slovu proti slovu.

Do jeho projevu však nijak nevstupuji. Nechávám muže vypovídat, zvlášť když se tváří, že by pro nás mohl mít i nějaký zajímavý návrh. Ten však na mých rtech vyloudí jen pobavený úsměv.

“Nu, Tavalo, tady vidíš naprosto ukázkový příklad toho, jak snadno mohou chybné předpoklady člověka dovést ke zcela špatným a v konečném důsledku i scestným závěrům.“
“Ostatně, je to poměrně rozšířený zlozvyk – to předjímání a vytváření předpokladů – mohl sis jej všimnout i u samotného barona.“

“Pro Tvou informaci, pan Salvátor zabavil 12 nábojů do metače výbušnin, jeden nekolkovaný mutagen, který ovšem není nelegální, a pak poměrně vzácnou formu démona obžerství v podobě lektvaru.“


Obrátím se nejprve na svého mladého společníka, využívajíc tak tohoto zcela jedinečného příkladu, který nám tu pan Salvátor tak nečekaně připravil. Nezní to nijak posměšně, pouze jako upozornění na zajímavý společenský jev. Vyjmenování zabavených věcí je pak už jen uvedením mladého muže do situace ohledně zabavených “dobrot“, ke kterému jsem narozdíl od Bárta ochotná.

“Co se Vašeho návrhu týče, pane Salvátore, je mi líto, ale nepřipadá v úvahu. Už takhle jsme se kvůli tomuhle póvlu zdrželi víc než dost a máme důležitější věci na práci, než se táhnout zpátky na panství Michala z Kurce a nechat sebe i Vás stáhnout z kůže za to, že neplníme, zač jsme přijali zálohu...“

Stočím svou pozornost zpět na Straku a osvětlím, proč je jeho návrh prostě neproveditelný prozrazujíc tak něco málo o povaze našeho zaměstnavatele.

“Pominul jste hned několik zásadních věcí, pane Salvátore.“

“A mezinárodní přesah celé kauzy je jen jednou z nich.“
“To, co jste zabavil, není zdaleka všechen nelegální materiál, který u sebe tato skupina měla. A tento měl být - spolu s mou osobou - pašován do císařství. Což by pro změnu mohlo nemálo zajímat císařského radu pro tyto záležitosti, Arthura d'Galinbada, s kterým neoficiálně spolupracuji já.“


Nastíním první dle mého názoru vcelku závažnou skutečnost. Krátce se odmlčím a pokračuji.

“Navíc, my narozdíl od Vás s sebou máme průvodní dopis od barona z Kurce.“
“V tuto chvíli směřujeme do hlavního města a poté za Velmistrem Giselbertem van Hagor, s nímž jsem mínila projednat další naložení s nalezenými věcmi. Jako rektor Ellonké univerzity mi přišel být vhodnou osobou k řešení této delikátní záležitosti. Ale samozřejmě můžeme také společně navštívit mistra Gusha. Ráda navážu nové kontakty a královský dvůr by mohl ocenit vstřícnost lidí jednoho z horkých kandidátů na post nového kancléře...“


“Co myslíte?“

Můj návrh není přednesen tak okatě, jako předtím Strakův, přesto jej bystrá mysl snadno postřehne. Spokojený úsměv hraje na mých rtech. Zjevně mne těší, že se mi podařilo nalézt řešení, které je nekonfliktní a mohlo by vyhovovat oběma stranám. Za předpokladu, že mistr Gusho není smyšlenou osobou.

Bartoloměj Salvátor
10.4.2011
17:44:30
Dál zamračeně pozoruju dvojici. Hlavou mi letí spousta myšlenek a podvědomě zvažuju své možnosti v boji. Zarazím se ale: „Snad to nebude potřeba… I když její noha a jeho ruka by mi to trochu ulehčily…“ uzavřu v hlavě tuhle kapitolu, protože to je zatím bezpředmětné.

Tavalo naštvaně prská. Při zmínce o tom, že bych tu měl být jediný chmaták, s úšklebkem zalétnu pohledem k měšci, který se houpe Isaře u opasku, ale mlčím. Pak mi to nedá: „Právě proto, že tuším, co to je, to nehodlám dát do rukou někomu, kdo vo tom nemá ani páru! Ber to tak, že ti tím prokazuju laskavost!“ odceknu jen.

Pak se ale do hovoru vloží Isara s daleko konstruktivnější poznámkou a musím v duchu neochotně uznat, že jí to docela pálí.

Opět ta pauza před tím, než začnu mluvit. Ale ne delší, než je u mě zvykem: „Prokázat?!“ hlesnu s překvapeným a snad trochu pobaveným úsměvem. „ Já neřikal, že pro mistra Gusha přímo pracuju. Ale příležitostně mu prokážu nějakou tu službičku. A sem si jistej, že todle by určitě vocenil…“

Pak se na okamžik zamyslím, nakloním mírně hlavu k levému rameni a pozoruju Isaru. Aniž bych chtěl, podvědomě zrcadlím její vlastní postoj. Potom klidně promluvím: „Dobrá, nemáme důvod si navzájem věřit. Je to slovo proti slovu.“pronesu suše. „Než se ale tady na cestě povraždíme…“ pak uhnu pohledem mezi stromy, kde je přivázaný kocour „… potože já rozhodně nehodlám skončit tako ten kočičák, co vám pomáhal a teď je svázanej…“ neodpustím si rýpnutí „…mám následující návrh.“ Opět ta pauza, abych dal svým slovům dostatečný význam.

„Společně zajedeme za tím vaším pánem z Kurce, já se ujistim, že u něj tyhle věcičky budou v bezpečí a budu informovat mistra Gusha, kde je může hledat.“ dokončím klidně svůj návrh. Pak se ale ještě nadechnu a jen mimoděk utrousím: „Jen doufám, že ten pán z Kurce má nějakýho mocnýho zastánce u dvora. Nejsem si totiž jistej, jestli mistr Gusho vocení snahu jeho lidí stopit tyhle nelegální věcičky pro sebe…jako svou „kořist““ a na slovo „kořist“ dám patřičný důraz.

Isara
6.4.2011
22:58:32
Tavala přivítám úsměvem. Skutečnost, že mi přišel na pomoc mne zřejmě vcelku těší.

Vzápětí mou pozornost strhne na sebe opět pan Straka. Tázavě povytáhnu obočí při jeho prohlášení, že pána z Kurce nezná. Sdělení o mých rychlých prstech ohodnotím jen ironickým ušklíbnutím.

To říká ten pravej...

Nicméně pak Bartoloměj vyrukuje s prvním rozumným argumentem. Nepatrně přimhouřím oči a nakloním hlavu k pravému rameni upírajíc přitom na muže zkoumavý pohled. Než si však rozmyslím, co mu na to odpovědět, chopí se slova opět Tavalo. A nutno říct, že můj společník je poněkud podrážděný.

Koutky mi zacukají potlačovaným smíchem při zmínce o tom, co všecko panu Salvátorovi během vysedávání u stromu natvrdlo nebo nenatvrdlo. Úkosem se podívám na durdícího seTavala. Ne, že by neměl pravdu, ale způsob, jakým se vyjadřuje, se mi líbí.

"Nu, Tavalo, řekla bych, že je-li práce pana Salvátora oficiální, jistě se nám bude mít čím prokázat, protože jinak budeme ty věci muset zabavit jménem pána z Kurce..."

Obrátím se nejdřív na Tavala a vzápětí již na samotného lupiče poctivě vybojované kořisti.

"Tedy, máte se nám jak prokázat?"

Upřu na Bárta tázavý pohled a očekávám jeho reakci.

Tavalo
6.4.2011
18:50:14
Trpělivě naslouchám každému mužovu slovu. Když se nakonec zmíní o mistru Gushovi, jehož jméno mi neřeklo zbla nic navíc ještě podpořeno o to, že zastává pozici králova rádce, jen se uchechtnu.

"Zoufalý pokus jak si získat respekt..."

Pak se kouknu na výraz Isary, stočím zrak zpět k Bartolomějovi a podruhé se hořce uchechtnu. "Mám pocit, že si u toho stromu seděl hodně dlouho a nenatvrdl ti jenom zadek." Procedím nakonec, ne však s obvyklou dávkou klidu. Spíše obráceně.

"Mluvíš tady o rychlých rukou přítomné slečny a přitom jedinej chmaták, kterýho tady vidím seš ty. Přijdeš si sem, bez jakékoli dávky vděku a posbíráš si věci, který ti nepatří?" podívám se na muže, jako bych se snažil vyčíst z jeho obličeje nějakou informaci navíc.

"Je to naše kořist a ty nám jí bereš. Možná máš jedinej tušení o tom co to je, ale chováš se dost nepřístojně." řeknu poslední větu. Stojím klidně ovšem jednu nohu lehce posunu vzad.

Bartoloměj Salvátor
5.4.2011
22:48:31
Isara se evidentně nehodlá vzdát svého lupu a chce vyjednávat. Přistihnu se, že pomalu začínám ztrácet trpělivost. Na konverzace s takovýma slečínkama jsem nikdy moc nebyl. Navíc si znechuceně vzpomenu na diskusi s kocourem. O ničem. “Jenže von byl svázanej, já už nejsem…“

Do diskuse se přidá ještě Tavalo a tím mě donutí přehodnotit význam celého rozhovoru. Udělám lehký úkrok stranou tak, abych byl čelem k oběma. Není to nijak rychlé gesto, takže by nemělo vyvolat unáhlenou reakci. Nakloním lehce hlavu na stranu a nakonec po chvilce ticha promluvím: „Pána z Kurce neznám. Nic mi nedluží, ani já jemu.“ Smetu suše hned v úvodu svého proslovu tenhle argument.

„Ukázat? Tady slečínka mi celou dobu funěla za krk, takže má celkem slušnej přehled…“ a podívám se na Isaru. „Ale vyndávat to rozhodně nebudu. Má rychlý prsty a zpátky do mošny by se mi taky mohla vrátit jen půlka.“ Pohled sklouzne k Isařinému opasku, na kterém se houpá, ještě nedávno Borelakův, měšec.

„A pokud de vo ty špatný ruce…“ zase se na chvilinku odmlčím a teď už se podívám na oba „…už to, že to mám v ruce já, je záruka.“ Nic nevysvětluju, neobjasňuju, kým jsem, že by to měla být záruka i pro ně. „Každopádně tydle věcičky budou moc zajímat mistra Gusha.“ po kratičkém zaváhání ještě doplním, abych si byl jistý, že ví, o kom mluvím králova rádce pro otázky magie… I když se v mém výrazu zdánlivě nic nezměnilo, číhám na jejich reakci, která by mi mohla napovědět, jaký mají názor na oficiální autority.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.