abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Karolina
20.11.2017
18:35:44
Pak se do akce pustil Alzan, očividně naštvaný na Alexe. " Hele, hypnóza, to mě mohlo taky napadnout." Poslouchám, co tak moc tajného a strašného se dozvím. Alex na sebe poví hodně a když skončí, vydechnu a pokrčím rameny. Jen zvednu obočí a kouknu na Alzana.

Mezitím se Alex probere, řekne něco, co by se dalo vysvětlit různě a vypadne ven. Znova zvednu obočí, tentokrát dost překvapeně.

" Tak nevím. Každý z nás má různě pohnutou historii a myslím, že tak šíleně tajné na tom, co jsem slyšela nic nebylo. Myslím Alzane, že ne. Ať je jaký je, myslím, že by po nás nešel. I když, je pravda že to znělo jako výhružka. Žiro, co myslíš."

Zdá se, že mi to došlo až když to Alzan řekl." Sakra, musím se naučit, že ne vždycky je každý spíš hodný. " Poposednu si blíž k Anglinovi. Jen tak, prostě pro jistotu.

Alzan
19.11.2017
21:37:46
Když se za Alexem zavřou dveře, tiše se zeptám: "Zdá se mi to, nebo nám právě Alex řekl, že se nás pokusí zabít?"

Alexander
19.11.2017
21:26:51
Kouknu se na Merysol a pokrčím rameny. "Tak potom bych asi promluvil.. " povím jednoduše, a kouknu se na Alzana, který na mě promluví. A najednou mnou projede chlad. Divní pocit, který vyplní mou mysl, a nenechá mi žádný prostor pro rozhodování.

A tak povídám. Celý svůj příběh, všechno co si pamatuji. To důležité, tedy alespoň podle mě.

A najednou je po všem. Nejspíše bych byl chvilku omámený, ale naštěstí sedím, takže se toho tolik neděje. "Tak tohle taky dokáže magie.. To by mě vážně nenapadlo, že to může být až takhle jednoduché.. " Zavrtím hlavou, a párkrát se zhluboka nadechnu, když Alzan pokračuje. "Hm... Tak bych promluvil.." potvrdím si předchozí slova, než se stane něco, co se doposud snad ještě nestalo. Začnu se smát. "Ach co jen dokáže strach.. " povím si opět ne tak nahlas, než se opět naprosto upřímně rozesměju.

Zavrtím hlavou, a oddechnu si, než se kouknu na Alzana. S přivřenýma očima. A s úsměvem. "Vida.. Nakonec by to evidentně tak těžké nebylo.. Já o tom zkrátka mluvit nemůžu.. Když jsem.. Odcházel.. Byla to součást dohody.. Nebesa neůtočí na vlastní členy.. Ne přímo.. Pokud se někdo nehodí, najmou si na něj někoho mimo své řady.. Nebo spíše povolají.. Myslím že ta věc, se kterou jsme bojovali předtím, se jen tak najmout nedá.. A když už si někdo jako Andělé potřebuje sehnat někoho jiného na špinavou práci, rozhodně nepůjde do obyčejných řad.. Nicméně tímhle ta dohoda padá.. Teď už může přijít vážně kdokoliv.. " pokrčím rameny. "Ale od pozůstalých žádná hrozba není.. U žádného ze svých úkolů jsem nikdy nenechal oběti.. " povím úplně stejně neutrálně.

Pak se ale opět usměju. "Nicméne jeden rozdíl stále zůstává.. kdyby ze mě někdo z nich dostal informace, nejspíše by mě pak i zabil.. A bylo by to jediné chytré řešení.. Protože co udělá obyčejný pokrytecký nájemný vrah, když potřebuje ochránit své tajemství?" optám se, a opět se zasměju, načež pomalu vstanu, a usměju se i na ostatní. "No nic.. Dobrou noc.. Někteří prý občas přejí i sladké sny.." ušklíbnu se, než dveřmi odejdu ven.

Alzan
19.11.2017
19:54:49
Když Alexandr domluví: "Jak chceš bránit své tajemství, když se k nim dostanu i já, a to se nespecializuji na ovládání mysli?

A to byl velký problém říci, že jsi byl cvičen na nájemného vraha a ohrozit nás tak může kdokoli pozůstalý, z tvých obětí? Nebo z tvé akademie?

Jsi pokrytec, který si o sobě pouze moc myslí...

Z toho co jsi tu řekl, soudím, že jsme měli stejný osud. Taky mě jako dítě unesli a zavřeli do akademie. Donutili zabít vlastní matku, nikomu nevěřit, protože zrada byla na denním pořádku a jediná cesta, jak se dostat výš...

Odhalení existence mé akademie je i pro mě nebezpečné, a stejně jsem to udělal... Proč ne ty?"

Pán Jeskyně
19.11.2017
19:41:07
Poté, co Alzan zašeptá slova "Sómnos", Alexadrův pohled je prázdný a monotóním způsobem spustí:

"Kde jsem se narodil? To nemá ani tušení. Nepamatuji se že bych někdy mluvil se svou matkou nebo otcem, ale občas, když spím, tak se mi zdá že je vidím.. Bohužel to nebývají hezké sny.. Většinou jsou nešťastní, a snaží se ze všech sil bránit svoje jediné dítě. Mě. . Moje nejvzdálenější vzpomínky sahají sice k mému dětství, ale už od nepaměti jsem vyrůstal v komplexu, kterému se říkala Nebesa pekla. Z legrace jsme tomu začali říkat Nebe.

A proč zrovna tohle jméno? Podle jeho učňů.. Nás.. Říkali nám Andělé temnot. Bylo to jméno, kterým se moc často neplýtvalo, ale pokud se někde objevilo ve vzduchu, každý kdo o nich už slyšel se začal třást strachy. Byli jsme trénovaní jako zabijáci. Chladní. Krutí. Nelítostní. Přes to všechno jsme byli jen zboží na trhu. Kdo měl peníze, objednal si u našich mistrů naše služby. Ti dostali sice zaplaceno, ale kdo odvedl všechnu práci? My.

Jmenuji se Alexander Lendragon du Nox. To je tak jediné, co vím jistě. Vyrůstal jsem v Nebi, pokud se tedy tomu dalo říkat vyrůstání.. Den za dnem nás čekal jen trénink, jídlo a spánek. Jako děti jsme si občas snažili i hrát, ale to nám bylo rychle zatrhnuto, a po trestu jenž nadešel už to nikdo nezkusil. Neměli jsme se ale zas tak špatně. Jídla bylo dost, spát nás také nechali celkem dlouho, a chovali se k nám celkem slušně. Alespoň v mezích..

Ze začátku jsme měli všeobecný trénink, a tak jsme dělali všechno. Trénovali jsme standardně, abychom byli silní a pružní, a taky se všemi typy zbraní, ať už střelných, nebo na blízko. Jak plynul čas, každému přidělili trénink toho, co mu šlo nejlépe. Já se dostal k dýkám, vrhacím zbraním a k mečům, z kterých jsem se nakonec zaměřil na katanu. Stala se z toho taková rutina.. Vstát, snídaně, běh, trénink, oběd, trénink, večeře, trénink, běh, sprchy, spát. Každých pár dní jsme seděli celý den v knihovně, kde nás učili jak to chodí tam venku, což bylo asi jediné rozptýlení. A to stále dokola. Den za dnem. Týden za týdnem. Měsíc za měsícem…. Mělo to fungovat jako takový výplach hlav, a naučení poslušnosti a řádu. Celkem to fungovalo. Čím jsme byli starší, tím více se náš denní režim měnil. Tedy spíše přibývali věci.

Od 9 let jsme dokonce začal chodit déle ven než jen na běh. Ale ať jsem se koukal sebelíp, stále jsem viděl jenom přírodu. Nikde ani známka po civilizaci. Ve 11 přišla moje první mise.. Na ty nás občas posílali.. Pokaždé nám řekli co budeme muudělat, což většinou znamenalo koho zabít. Pak nás uspali, a najednou jsme se probudili ve městě, kde jsme měli onu zakázku vykonat. Pak jsme se vrátili, byli opět uspáni, a bum.. Byli jsme opět v Nebi. Jak ubíhal čas, ukázalo se že mám celkem potenciál, a že jsem nadaný.

V 11 mě odtrhli ode všeho co jsem tehdy znal, a přidělili mě do části budovy, kterou jsem nikdy za tu dobu co jsem tam byl neviděl. Tam nás bylo o dost méně, ale bylo to tam o dost zajímavější. Toto místo bylo určeno pro trénink nejvyšší elity. Archandělů. Učili jsme se tam speciální techniky magie, a taky velice pokročilou anatomii, na které jsem se naučil polohy speciálních tlakových bodů, se kterými se dal cíl paralyzovat, nebo zabránit přítok krve. Přišlo mi to dokonalé.. Jako dítěti, které se právě učí zacházet s prakem. Jako normálnímu vesnickému dítěti.. Tyto pokročilé techniky jsem se ale nenaučil dokonale ovládat, protože z ničeho nic přišla změna. Nikoho nenapadlo utíkat. Nikdo nic jiného než Nebe neznal.. Každý si myslel že je to naprosto normální. Že takhle to chodí všude jinde taky, a že tohle dělají děti obyčejně. V takové nás drželi lži. A nikdo vůbec nic netušil. Ani já ne.. Dokud nezačal můj Archandělský trénink.

Tam jsem dostal přístup do knihovny, kde jsem začal trávit všechen svůj volný čas.. Tedy ne že by ho bylo mnoho, ale přece. Občas tam odkazovali na zvláštnosti, které jsem doposud neslyšel. Na normální svět tam venku. Když jsem se na to zeptal, nechali mě ztřískat, a zakázali mi přístup do knihovny. To byla osudná chyba. Ve 13 jsem dostal zatím nejdůležitější úkol. Měl jsem odstranit jednoho vlivného šlechtice v jedné střední vesnici, který dělal nějaký nepořádek v politice. Naštěstí pro mě zrovna přijel kočovný cirkus a všude bylos spoustu hluku a akce, takže jsem musel čekat něž se situace uklidní, což trvalo skoro týden. Musel jsem někde přečkat, a kroky mě zavedli až do malého kostelíčka, kde mi nabídli jídlo a přístřeší. Tehdy jsem se podíval do „normální“ knihovny, kde jsem objevil pravdu. Bylo tam sice jen pár knih, ale i to stačilo. Byl jsem naštvaný a zuřil jsem. Ale zároveň jsem byl i zděšený, protože všechno co jsem znal… Byla lež.. A tak jsem dělal to jediné, co jsem uměl.. Tehdy jsem vyvraždil značnou část vesnice. Vlastně všechny co tam byli. Naštěstí ale většina vesničanů byla pryč, když šli na pomoc s náklady obilí pro město. Právě kvůli tomu to byla speciální příležitost kdy jsem ho měl odstranit. Popadl jsem ony knížky, a nechal se s nimi dopravit zpět. Spojka naštěstí nevěděla co bylo mým úkolem. Navíc když mě viděla celého od krve, nerozhodla se nějak protestovat. Popadl jsem tedy nápoj co mě uspal, a nechal se převézt.

Probral jsem se těsně po příjezdu. Šel jsem za mistrem, a mrštil mu ony knihy na stůl. Jeho reakce mě celkem překvapila, a jeho slova mi zůstanou v mysli snad navždy. “Takže jsi odhalil pravdu..“ Pravdu.. Zní to tak hezky.. Tak čistě.. A přitom byla mnohem krutější než kde jaká lež. Vysvětlil mi že by mě měl zabít, ale že to neudělá, protože Nebesa pekel nikdy nevraždí svoje studenty. Ale už mě nemůžou dál učit… Poslali mě tedy pryč. Nechali mi to, s čím jsem se za tu dobu sblížil. Dvě dýky se zdobeným jílcem, na kterém je znázorněn anděl s kápí a s roztaženými křídly, která současně fungují i jako záštita. Sám anděl pak v rukou třímá obouruč meč, jehož ostří je skutečným, mírně zvlněným ostřím dýky. Vrhací nože, které vypadají jako pera z andělských křídel, a kápi, ve které se ,mohu proměnit do temného Archanděla zkázy.. Dokonce jsem dostal i nějaké peníze.

Tehdy mě naposledy uspali, a převezli do města.. Byl jsem volný.. Ale zároveň jsem neměl kam jít, a neznal jsem ani místní zvyky, takže jsem se musel živit tím co jsem uměl. Kradl jsem jídlo bez myšlenek na to, že to je špatný čin, protože jsem nebyl spoután morálními zásadami, a nebo za peníze někoho sprovodil ze světa.. Za těch 6 let jsme se naučil celkem se přizpůsobit tomuto, pro mě novému světu, ale některé věci mi stále zůstávají záhadou. A nejvíc mě štve pomyšlení na Nebe.. Tak jsem se dostal až do armády.. Ta by mi mohla zajistit informace které potřebuji. Třeba dokonce s Nebem spolupracuje? Ale vsadím se že tyhle informace budou někde dobře zamčené, a hlídané. Budu se k nim munějak dostat. Ale.. pro co jsem byl trénován, ne?"


Když domluví, probere se z transu, vše si pamatuje. Ví, že prostě musel mluvit, neměl na výběr, nešlo to nijak zastavit.

Alzan
19.11.2017
19:33:54
Na Ragnorovo odhalení téměř nikdo nereagoval... Divné. Hlavně že ho nezavrhli. Pak mu ještě odpovím: "Ano, probudí Tě před svítáním.
Neměl by být problém."


A Alexandr nám téměř nic neřekl. Trošku mě to naštve, obzvláště, když právě kuli němu jsme dnes málem umřeli. Než však stačím zareagovat, osočí ho Kája i Merysol. Takže bolest by mu jazyk nerozvázala? Magie možná? A jak si bude chtít ukousnout jazyk, když nedostane příležitost? Jak se bude bránit čtení myšlenek a mentálnímu útoku?

Jak nad tím tak přemýšlím, začínám být čím dál tím víc rozčilenější nad jeho arogancí a povýšeností.

Na chvíli zavřu oči a doplním své magické síly z úlomku

Když promluvím, doplní mou řeč efekty, které vychází ze mě, ale nyní jsou vyvolány mým podvědomím a rozčílením. Místnost potemní, hlas mám nepřirozeně hluboký a oči mi zasvítí.

"Alexandře," počkám, než se na mě otočí. "Myslíš si, že vydržíš vše a udržíš tajemství za každou cenu. Ale tvá tajemství ohrožují nás všechny... Sómnos. A teď nám pověz svá tajemství, které pro nás mohou být nebezpečná."

Merysol
19.11.2017
18:39:47

Pootočím hlavu k Alexandrovi a bezděčně pohladím Barta po hlavě.

"Jako kdyby pro Simplicuse či jeho pomocníky hrál jazyk roli. Nemluvě o možnosti, že by ti ho nechali znovu narůst. Smiř se s tím, že jsi stejně zranitelný, jako my všichni. I když si tu hraješ na hrdinu."

Pak jsem se otočila a už dál nereagovala. Jasný, nic nebudí ve skupině a mezi přáteli větší důvěru, než tajnosti. Alíku, pýcha přechází pád. A já to už poznala tím nejhorším způsobem.

Anglino
19.11.2017
17:54:41
Poslouchám o čem se zde hovoří stejně to jde mimo mně. Zpozorním jen, když Ragnar odhalí svůj původ.

"Heleme se jak se vybarvil, no na zadek si z toho nesednu."

Žira mne požádala o pomoc s napíchnutím srny na rožeň.

"Žádný problém"

Uchopím rožeň mezi kolena a narazím srnu na rožeň jako by to bylo obyčejné kuře. Mlčky podám rožeň Žiře a jdu si sednout vedle Karolinky.
Za chvíli už se line od ohniště vůně pečeně.

"Karolinko spíš?" Zeptám se tiše a oba nás zakryji houní z medvěda. Pečení bude trvat dlouho tak si mezi tím zdřímnu.

Alexander
19.11.2017
0:18:12
Nakloním hlavu na stranu, když očekávám odpověď od Karolíny, ale ta nepřijde. Jeden koutek se mi zvedne do úsměvu, a zavrtím pomalu hlavou. "Tolik k vaší důvěře.. Zdá se že "říkáme si všechno" nakonec není tak úplně všechno... že?" ušklíbnu se, než se mi vrátí opět neutrální výraz. Tedy do doby než na mě začne mluvit Merysol.

Poslechnu si jí, a celou dobu se tvářím stále stejně. Aź ke konci, když se zmíní o předchozím boji, to se mi opět na tváři objeví úšklebek, a přivř oči, když mi potvrdí moje prvotní myšlenky po boji. "Tak přece.." povím si spíše pro sebe, než Merysol odpovím. "Pro mě je upřímně celkem nepodstatné, čemu věříš a čemu ne.. Bolestí by mi jazyk nerozvázali.. Magie nebo drogy by to nejspíše zvládly.. Pokud by se k něčemu takovému schylovalo, jsem psychicky připraven si jazyk radši ukousnout, nebudu-li schopen svůj život okamžitě ukončit.. " odpovím jí, než se odmlčím, když se zamýšlím, abych následně po odmlce pokračoval. "A co ty? Co víme o tobě vlastně? Když všichni sdělovali svá tajemství, ty jsi mlčela.. Víš o ostatních stejně kolik já... Ale co víme my vlastně o tobě? Když budu tvrdit že jsem ztratil pamět, přestaneš po mně snad chtít zpověď?" optám se s neskrývanou zvědavostí v hlase.

 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.