abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: The Sentinels ::
družina
stránkovat po:  
 

Math
24.9.2018
8:29:53
Vstoupím do kanceláře a svět se najednou rozpadne a já mám konečně pocit, že vládnu sobě. Podivný zastřený pocit ze mě opadne. Hlas sliším, ale nepřemýšlím nad ním. Jen zpanikařím. Když mě to vtáhne zpátky, padne na mě podivná tíha. Moje panika stoupne o další stupeň nahoru. Okamžitě nařizuji NIXu okamžitou kontrolu všech systému. Využívám maximální kapacitu čipu ke kontrole a analýze, ale sám se vrhnu po cíli a přiložím mu nůž na krk.

"Co jsi tady instaloval za past? Co jsi to vlastně ukradl? Co se stalo?"

Otázky ze mě vypadnou rychle, jsem velice zadýchaný a můj tep leze prudce nahoru.

V nemocničním pokoji nikdo nebyl. Pacienti dlouhodobě v kómatu moc asistence nepotřebovali, ale u jedné postele někdo seděl. Najednou se ozvalo pípání přístrojů. Pacient, u kterého návštěvník seděl projevil změnu stavu. Mozková aktivita nabyla na neuvěřitelné aktivitě a pak prudce opadla, jediné co zůstávalo vysoké je prudce zvýšený tep. Max Alter projevil aktivitu.

Strážce-05
23.9.2018
23:00:20
Peter Maximov

Mise byla jasná, vběhni tam, prašť záporáky, zachraň mladíky v nesnázi a tvař se jako profesionál. Tak to přeci jen bylo vždycky, nikdy se nic moc neměnilo. Někdy se rukojmí, které jsi zachraňoval vzpírali jelikož nerozuměli tvým silám a ty jsi byl připraven na všechny situace, existovala spousta protokolů ale u tebe spíše šlo o čistou improvizaci.

Tentokrát však něco bylo jinak, už když jsi dorážel na místo činu jsi kolem sebe viděl podivné stopy, vypálené hluboko do země a do zdí baráků. Vypadá to trochu jakoby hořící traktor projel zadní ulicí za plné rychlosti ačkoliv místo kolejí na zemi byli stopy, stopy jako od zvířete. Nějakého ohromného plaza nebo možná psa?

První jsi našel hledané mladíky, těsnili se v rohu zatímco se k nim pomalu blížilo stvoření jak z nějakého akčního filmu kde hrdinové bojují proti silám pekla. Psu podobně stvoření měla tělo pokryto šupinami a rudě planoucí oči, tesáky ostré jako žiletky a sliny co když dopadaly na zem se měnili v oblaky kouře a mizeli se zápachem síry. Ačkoliv zvíře bylo ohromné, děsívé a určitě i rychlé, nebylo rychlé jako ty.

Pokud se rozhodneš zasáhnout zjistíš, že v tvé rychlosti jsi schopný napáchat silné škody pouhými údery na místa kde kosti zvířete jsou blíže ke kůži, nebo může jednoduše popadnout všechny lidi a zmizet s nimi před zrakem nic netušící obludy. Jakmile to vše dokončíš upoutá tvoji pozornost dlouhá čára táhnoucí se po zdi, zdá se, že těchto bestií zde bylo více a šplhali na střechu.

(Na střeše je Alaric, je situaci znáš z jeho veřejného příspěvku, vy dva pánové jste teď ve stejném momentě na stejném místě a můžete se setkat)

Catherine Whittemore
22.9.2018
21:45:38
Když sleduji záznamy havárie musím se zarazit. Chtěla jsem si nafackovat za to, že jsem tohle neudělala dříve. ,,Karolíno vidíš to taky?" Řeknu a mírně se zamračím. ,,Ano paní Whittemore. Už zpracovávám data - Mám to odeslat poli-" ,,Ne. Pokračuj, chci každý detail - CO je zač, co to ej za auto - Kde je teď. Všechno." Řeknu zatím co se natáhnu ke stolku a opadnu svůj mobil.

Rychle ho převrátím zatímco zapínám své osobní servery a rychle začnu psát. Společně s Karolínou jsme byli schopni takhle poskládat veškeré informace dohromady za několik minut. To co jsme daly dohromady se mi vůbec nelíbilo. ,,Teroristická organizace jo? Karolíno, nahoď mi záběry." Neměla jsem ráda záběry z válečných zón, vždy jsem měla pocit, že se mi to snaží až moc hrát na city ale tentokrát jsem seděla a s hrůzou hleděla na to co tito lidé prováděli. Nakonec se zamračím. ,,Karolíno založ mi novou složku - Kódové jméno, Obleček."

------------------------------------------------

Opět jsem seděla před kamerou, která zachytávala postup vývoje další nové technologie. Potřebovala jsem si během toho vyčistit hlavu. ,,Takže tohle není nic složitého - Je to jednoduché raketové inženírství, tohle zvládne kdejaký ňouma z NASA." Řeknu pohrdavě zatímco si nasazuji kovovou konstrukci na ruku. ,,Jedná se o jednoduché trysky, pokud jsou mé kalkulace správné tak by mě měli udržet ve vzduchu po dobu tři sta hodin s tím kolik šťávy mají."

Řeknu a nasadím si druhou konstrukci na ruku, pak se otočím k robotické ruce. ,,Takže - Máš hasičák znova. Pamatuj si, použiješ ho jen když hořím ano?" Když se ruka pohne nahoru a dolu spokojeně přikývnu a narovnám ruce podél těla. ,,Začněme zlehka - Karolíno deset procent prosím. A tři, dva, jedna -" V momentě kdy se trysky zapnou vyletím nahoru načež se vypnu a já se zřítím dolů na gauč o pár metrů vedle. ,,KAROLÍNO!"

-----------------------------------------------------------------------

,,Tak jsem přemýšlela a napadlo mě, že pro stabilizaci by se asi hodilo mít víc trysek než dvě. Mám další dvě na nohou teď tak snad to vyjde, zkoušela jsem to už celé dopoledne. Karolíno - DESET procent. Děkuji." V momentě kdy se začnu pomalu vznášet nad zem se rozesměji. ,,Funguje to!" Nadšeně vykřiknu když náhle začnou jiskry odlétat z mé pravé ruky, rychle skolním hlavu a oči se mi rozšíří.

,,A kurva-" Je jediné co ze sebe dostanu než tryska kiksne a já se začnu ve vzduchu točit dokud nedopadnu dozadu mezi pracovní stoly - Následně jsem zahalena bílým mrakem s hasícího přístroje když mi ruka přispěchá na pomoc. Hlasitě se rozkašlu. ,,Fakt díky.."

Nakonec se vyhrabu na nohy a dobelhám se ke stolu kde zase začnu pracovat, nejednalo se o ledajaký stůl Whittemore Industries vyrábělo "chytré stoly" už nějakou chvíli ale tohle byl upgradovaný prototyp. ,,Pokud s tím chceme létat potřebujeme kryt - Návrhy Karolíno?" Řeknu nahlas zatímco rukou projíždím náčrty. ,,Titan se zdá jako nejlepší volba má paní - Silný, pro vás dostupný a zároveň soudě podle toho na co se chystáte - Neprůstřelný." Krátce přikývnu. "Tak tedy titan. A když už to budeš objednávat sežeň mi několik palných zbraní."

Zrod Mark 1

Trvalo to další dva dny, důkladně jsem sledovala pohyb teroristů ale byla jsem hlavně zaměstnána svým novým projektem. Titan se špatně ohýbal ale nakonec jsem přišla na správný trik a teď vše pokračovalo rychle. Zároveň jsem začala rozebírat několik zbraní co my Karolína sehnala ačkoliv v první verzi je ještě nebudu připojovat k obleku.

Trvalo to dlouho ale má práce byla konečně u konce. ,,Karolíno začni nahrávání systému do obleku. Čas vyzkoušet si nový oblek na večírky." Řeknu jak se postavím doprostřed platformy, rozkročím se a a roztáhnu ruce zatímco na mě několik mechanických ramen nasazuje pláty a postupně je utahuje k sobě.

Nakonec vezmu masku obleku a sama ji nasadím. ,,Čas se proletět." Řeknu spokojeně zatímco se protáhnu uvnitř obleku a udělám prvních několik kroků vpřed zatímco se zapíná operační systém. Bylo toho tolik co jsem chtěla stihnout s tímhle jediným testovacím letem.

Assinelitas Pridominor
22.9.2018
20:54:05
Za normálních okolností bych měl kvůli Nasabovi výčitky, ale v této situaci se spíše soustředím na své rodiče. Nekoukám stranou, když začnou pálit. Sice je to chvilka, ale mě to přijde zpomalené. "Sedmdesát dva... Sedmdesát dva ran.." zírám na hroudu rozstřílené tkáně sco teď už jen připomíná člověka. Moje matka teď již nebrečí, i když jí právě zemřel manžel, a i ve svých posledních momentech má hlavu vztyčenou a oplácí mi můj pohled.

Avšak na stesk není čas, jelikož se po dupnutí odporoučím do snové země.

A probudím se nad vodou, omotaný řetězem. "Mohlo by to být horší..." pomyslím si, a kouknu se okolo sebe. "Zatracenej Uzbek. Kde jsou vojáci teď když je někdo vážně potřebuje? Rodiče jsou..... byli... Celkem důležití lidé.. Ale těžko říct jak se jim vůbec podařilo je zajmout.. I když je to tady jenom jeskyně, zdá se, že tihle skutečně mají dostatek peněz a lidí... Tohle nebude jenom náhodná organizace... Ach mami... Tati.. Já jim to prostě dát nemohl.. Stejně by nás zabili všechny potom co by dostali své.. Ale oni by nechtěli abych zemřel s nimi.. Kéž bych ale měl nějakou sílu jim pomoci.. " z myšlenek mě vytrhne Nasab.

"Tak to není tak hrozný.. Zabít mě nemůžou, tebe taky ne, a já jsem nejspíš o dost mladší než Uzbek.. Přinejhorším se budu dívat jak umře na stáří.." pronesu, ale ve skutečnosti tady tak dlouho být vážně nechci. "K čemu mi vůbec je studium? K čemu mi je diplom, když v tomhle světě stejně vládne zbraň? Kde je nějakej superhrdina když ho člověk vážně potřebuje?" stěžuju si v hlavě, ale tohle myšlení mě dál nedostane.

"Jsi Dreadmoore... Vzpamatuj se. My nehledáme výmluvy a stížnosti. My hledáme cesty... Ne.. My si vytváříme cesty, když je to potřeba. Nepotřebujeme se spoléhat na ostatní. Ostatní potřebují nás.. To je to, co mi otec vždy opakoval.. " zklidním se, a kouknu se po okolí. Jenže je to vskutku jenom jeskyně a trocha vody..

"Co se tady dá dělat? Nechci myslet poraženecky ale co mám sakra dělat?! Skoro rok.. Rok se mě snažili naučit umění magie. Snažili se mi odkrýt tajemství vesmíru... Chodil jsem portály, ale kdybych je dokázal i vytvořit! Kdybych dokázal vytvořit cokoliv! Jenže jediné co mám jsou moje znalosti molekul a atomů.. A to mě moc daleko nedostane.. Podělaný šutry.." koukám se okolo na stěny. "Vždyť to nemůže být tak složitý, ne? Nepotřebuju vytvořit portál.. Stačilo by mi něčím hnout.. V každý knížce i filmu je levitace úplnej základ, tak to snad jít musí ne?" postupně si vybavuju všechno co jsem se učil, a plně se soustředím na to, abych zvednul alespoň kámen. Ale samozřejmě je to úplně k ničemu.. Blesk na čele nemám, hůlku taky ne, a knihu kouzel jsem si zrovna dneska nechal v druhejch džínách.

"Zatraceně.. Co dělám špatně? Proč by se mě snažili vůbec něco takovýho naučit, kdybych byl úplně k ničemu? Vždyť museli něco vidět.. Potenciál.. Jiskru.. Něco.. " kouknu se na šutr, kterej čouhá ze zdi, a je v něm skoba na zavěšení mýho řetězu. Ta skoba vypadá jako vztyčenej prostředníček, když je člověk hlavou dolu. "Debilní šutry.. Znám zatrceně každej podělanej atom, každou mrňavou molekulu prakticky všeho neživýho okolo mě tady, a k čemu mi to sakra je? Zatracený prvky.. Přišel jsem na způsob, jak vás zmenšit tak, že celej tenhle pitomej komplex by se mi vešel do zadní kapsy, a tohle má bejt moje vězení? Co je tohle za výsměch! Mám se nechat spoutávat něčím tak prostým a jednoduchým, jako je pár molekul vody a křemíku? Nikdy! Já jsem Assinelitas Dreadmoore, odborník na molekulovou biologii chemii a fyziku, a bývalý student magických umění, a tobě, ty debilní šutre se skobou co na mě ukazuješ fakáče teď, tady, ve jménu čemukoliv magickýmu ve mě a všech nadpřirozenejch sil co mě můžou poslouchat PŘIKAZUJU, ABYSESKURVAHNUL!

Alaric Whittemore
21.9.2018
18:40:54
Slova muže dolehnou k Alarikovým uším.

" Naivita. Význam jednoduchost, bezprostřednost, dětinskost, prostoduchost. Mohu vás ujistit, že toto u mne budete hledat ztěžka. " Pronese a je znát, že jeho klid v hlase těžce vrávorá. A aby taky ne, když rány z 9mm se zahojili, jako kdyby se nikdy nestali.

Snaží se analyzovat celou situaci, ale nevypadá pro něj vůbec dobře. Je jeho regenerační faktor omezen vážností zranění? Četností zranění? Má určitou kapacitu, kterou může zregenerovat za hodinu? Pokud ano, kolik mu těch 15 nábojů ubralo? Pokud mu teď něco zlomí, bude se regenerovat stále stejně rychle?

Tolik otázek mu vířilo hlavou, ale nedostával žádné odpovědi. Na další slova muže ani nestihl odpovědět. Tvrdá rána ho poslala daleko do zadu. Cítíl lehké zavybrování obleku, jak se snažio vykompenzovat nenadálou sílu. Odkutálel se, ale bleskově se pokusil postavit. I když to šlo těžko. Zkusil pár nenápadných pohybů a zjistil, že suilt funguje. Ovšem hrudní mikromotory byli poškozené, takže nereagovali tak rychle. Co se dalo dělat. Přišel čas bojovat. testování suitu v tvrdé akci.

Rozběhl se naproti mužovi a začal boj. Po chvíli zjistil, že záda se z nějakého důvodu nereagují, ale už bylo pozdě. Boj a údery jeho soupeře ho nejen vyčerpali, ale aj poškodily oblek. Navíc rychlost tajmného muž se zvýšila. Věděl, že v takovéto situaci nemá šanci na vítězství. Několik úderů vyřadilo horní část obleku a jeho to srazilo na zem. Jeho tváře se zmocní grimasa bolesti, naštěstí to není skrze masku vidět.

"Tři roky." Pronese mezi přerývavými výdechy. "Tři roky a technologie by tě porazila. " Odpoví vzdorně.

To už se však ruka muže začne měnit na sekeru a následně mu odeskává ruku nad loktem. Alaricovi unikne z úst bolestivý výkřik a zdravou rukou si sevře pahýl končetiny, z něhož nyní stoupá pach spáleného masa. Naštěstí mu ruka nekrvácí, jak čepel sekery je očividně zatraceně horká.

Alaric rychle přemýšlí nad možnostmi. Bojovat? Hloupost, tahle bitva je prohraná. Ale válka ještě ne. Pokud by se mu podařilo získat větší kalibr a trefit muže do zad, mohl by vyhrát. Stejně tak pokosit více psů. Ale bohužel nemá. Podívá se do očí muži.

"Udělal jsi dohodu z bytostmi mimo mé chápání. Řekl si, že si můžeš dělat co chceš. Říkáš, že jsem odsouzen k selhání. pokud to opravdu myslíš. Dej mi tedy tři roky, abych ti dokázal, že nemáš pravdu. " Jak vyjednává o svůj život, koutkem oka si všimne jak mu visí ze zbroje kousek odlomeného tvrzeného plastu a v hlavě se mu začne rýsovat plán B. Ale v hloubi srdci doufá, že k němu nedojde.

Strážce-05
21.9.2018
17:39:54
Alaric Whittemore

Muž se zarazí a nakloní hlavu na stranu. ,,Jsi nesnesitelně naivní." Řekne jednoduše předtím než se mu kulka z tvé pistole odrazí od hokejové masky na, které to nenechá žádné škrábnutí. Ačkoliv ho to fyzicky nezranilo následující střely to dokázali když se trefili do jeho silných rukou, které před sebe nastavil jako štít.

Muž chvíli vrčí bolestí ale ne z tvých výstřelů nýbrž z toho, že každá rána se mu rozpálila do žhava a brzy ti před očima srostla perfektně dohromady jako by jsi ji nikdy netrefil. Pekelní psy hladově poskakovali dopředu jako by se chtěli na tebe vrhnout každou chvíli ale zůstali na svém místě dokud boj pokračoval.

,,Ujišťuju tě, že zákony této země už mě dlouho nezajímají. Půjdeme kam chceme a zabijeme koho chceme." Řekne zatímco skočí vpřed, jediný úder tě poslal metr a půl dozadu na zem. Jediná rána byla schopná způsobit mírné poškození skoro celého exoskeletonu. Nic závažného, celá konstrukce fungovala perfektně jen některé části nereagovali tak rychle jako jiné.

Boj s tvým protivníkem se začal prudce obracet. Díky exoskeletonu jsi se dokázal dostat z mnoha problematických situací ale veškeré tvé útoky nejsou zrovna efektivní. Nakonec se ti podařilo několikrát ho trefit do jeho zad, která se evidentně neregenerovala. Ale to ho evidentně rozčílilo jelikož přešel do prudké zběsilosti, v životě jsi neviděl člověka hýbat se takhle rychle.

Několik prudkých úderů a tvůj exoskeleton byl v několika místech naprosto vyřazený zatímco ty ses válel na zemi. ,,Máš v sobě oheň to se musí nechat. Ale já uzavřel dohodu s bytostmi mimo tvé chápání - Jsi odsouzen k selhání." Řekne zatímco přejde k tobě, jeho ruka se náhle začne kroutit a rudnout jak z ní začnou odlétávat jiskry,, přetvoří se v sekeru, která pak prudce dopadne dolů a oddělí jednu tvoji ruku, podivná zbraň z jeho ruky je tak rozpálená, že zároveň okamžitě zacelí čistý řez tvoji rukou.

Muž si před tebou přidřepne. ,,Koukni jak to končí. Zdá se, že jsem přeci jen měl pravdu hmm?"

Strážce-05
21.9.2018
16:48:08
Catherine Whittemore

Hádka s tvým otcem byla prudká a plná vzteku jako obvykle ale tentokrát rozpoznal, že něco bylo jinak. Že s tebou nemůže argumentovat a nakonec tě opustil. ,,Prober se Cath. Tohle není o nic horší než čím si musel tvůj bratr projít. Záleží nám na tobě ale musíš se nejdříve dát dohromady." Řekne rozčíleně předtím než tě nechá samotnou ve tvé laboratoři s tvými polo funkčními experimenty.

Později toho večera Karolína udělá přesně jak jsi řekla, záběry nejsou v té nejlepší kvalitě jelikož jsi k ním neměla mít přístup ale mnoho věcí se dalo rozpoznat - A spozorovat. Auto, které do tebe narazilo ze strany čekalo celou dobu než se mu dostaneš do rány než prudce vystřelilo nadpřirozenou rychlostí pro auto. Jak se tvé auto převracelo bylo strašné ale něco jiného zaujalo tvou pozornost.

Řidič, který do tvého auta narazil evidentně stále měl kontrolu nad svým autem jelikož v pořádku řídil dopředu dokud své auto nestrhl dolu z mostu. Byli to zlomky vteřin ale tvůj mozek je byl schopný zpracovat dokonale, muž co do tebe narazil zfalšoval svoji vlastní havárii. Ze zadu na autě bylo něco co vypadalo jako ocelové lano.

Karolína ti přiblížila obličej muže, původem byl viditelně někde z blízkého východu. Nevypadal, že by ho náraz dvakrát zajímal ačkoliv se ohlížel do zrcátka, na tváři měl zvláštní tetování. Tetování, které AI rychle identifikovalo jako znak organizace IMF - Vedené mužem, který si říkal Uzbek.

Evidentně hodně známí v kruzích lidí jemu podobných pro "vytváření" nových a nových technologií a eliminaci náročných cílů. Zdá se ale, že se tentokrát přepočítal.

Strážce-05
21.9.2018
16:03:39
Assinelitas Pridominor

Teroristi zatím dělají tak jak chceš ačkoliv samopaly jím drží stále u hlavy. Vyndají tvému otci roubík a sledují bedlivě veškeré vaše pohyby, Uzbek se čas od času na něco zeptá Nasab, který mu rychle odpoví něco v neznámém jazyce ale i velitel je zticha. Třicet vteřin uběhne jako voda a Uzbek vypadá velmi nedočkavě.

Nakonec když mu Nasab začne diktovat kde má tvůj výzkum hledat. Uzbekova tvář se vítězoslavně rozzáří zatímco jeden z jeho mužů odběhne. Po chvíli se vrátil s tvým notebookem a důkladně opisuje to co mu Nasab diktuje s mírným úšklebkem jelikož ví co vyjde na konci. Všichni muži poslouchají dychtivě a hledí na tvůj notebook. Když však Nasab skončí s diktováním Uzbekovi zmizí úsměv z tváře, nejdříve se podívá na tebe a pak na překladatele.

Postaršího muže popadnou teroristi, vrhnou ho na zem a začnou do něj mlátit pažbami od jejich pušek zatímco Uzbek něco rozčíleně křičí. Jeden z jeho mužů udělá krok vpřed a udeří tvého otce do zad čímž ho pošle k zemi na, které se rozvalí, než se stihne vůbec hnout muž, který ho udeřil do jeho zad vystřílí půlku svého zásobníku. K němu se následně přidají dva další co následují jeho příkladu, záda tvého otce jsem naprosto proděravěná, bez pochybu byl mrtví.

Uzbek, který někam zmizel se vrátil s podivnou ocelovou kostrukcí na jeho ruce, postavil se před tebe zatímco tě někdo ze zadu udeřil pažbou od samopalu, v uších ti začalo hučet tak, že jsi slyšel okolní svět jen jakoby z dálky. Ale viděl jsi jasně co Uzbek provedl tvé matce, jednou čistou ranou podivnou - rukavicí - která byla evidentně poskládána z rozpadlých vozidel a postavena nějakým jiným vězněným géniem, oddělil hlavu tvé matky od zbytku jejího těla.

Těla obou tvých rodičů popadli a začali je vléct pryč, mnoho jsi toho neviděl předtím než ti Uzbek prudce dupnul na obličej - Na chvíli jsi myslel, že je po všem. Že ten psychopat se rozčílil tak, že tě zabil. Bohužel ses probral později, vysel jsi vzhůru nohama omotaný řetězem nad malým jezírkem co bylo v jeskyni. Kdykoliv se ti začalo hrnout přiliš mnoho krve do hlavy ozvalo se ze zadu zapískání a dva muži tě obrátily jen aby tě otočili zpět jakmile se dalo vše do pořádku.

Naproti tobě byl Nasab přivázaný ke mřížím, byl na tom hodně špatně ale žil a byl vzhůru. ,,Je mi líto toho co se stalo.. Dobrý vtip ale - Obávám se, že Uzbek teďka využije všechny nejhorší metody co zná aby z tebe dostal pravdu.. Bojím se, že už není cesta ven.." Řekne ti sípavě zatímco se rozhlíží aby se ujistil, že vás nikdo nesleduje.

Strážce-05
21.9.2018
15:42:37
Math

Vše bylo dokonale naplánované, byla naprosto minimální šance selhání - Jako vždycky. Čekání bylo dlouhé ale ty jsi byl trpělivý, pak náhle tě NIX upozornil co se děje nedaleko pod tebou. Dva mladíci se začali strkat, každý měl skupinku podobně oblečených lidí za ním. Netrvalo dlouho, než vytáhli nože a nože byli prudce následovány střelnými zbraněmi. Hlasité výstřeli jednoduchých pistolí byli daleko hlasitější než ten z tvé odstřelovací pušky.

Propočítaná trasa přesně vyšla, první muž mírně naklonil hlavu do strany a v ten moment mu prošla kulka hlavou, druhý se nebyl schopný ani pohnout když ho ta samá kulka také poslala k zemi. Ty už jsi to ale neviděl, ty jsi byl už na cestě dolů ze střechy v momentě kdy se okolo těch dvou začaly formovat kaluže krve. Za několik dalších dveří ses mohl ujistit dobrou prací když jsi prošel okolo jejich chladných těl.

Následně vejdeš do baráku, vše jde přesně podle plánu. Třetí strážný padne k zemi mrtví bez jediné hlásky kromě mírného bublání jak se snaží dýchat skrz krev co se mu hrne do krku. Následně vezmeš vysílačku a rychle změníš svůj hlas abys nahlásil falešnou zprávu druhému strážci.

Ten padne stejně bezhlasně jako jeho kolega zatímco ty pokračuješ ve své cestě nahoru. Dveře se otevřou a v ten moment strážný, který je otevírá padá k zemi mrtev za pomocí tvého nože, než kdokoliv stihne zareagovat výstřel se odrazí od lampy a zasáhne posledního strážce, který padne k zemi také mrtev. Jediné dvě živé osoby v budově jsi byl nyní ty a cíl.

Cíl leží pod stolem a lapá po dechu ale něco nečekaného se stane když vkročíš do místnosti - Něco co ani počítač v té hlavě nedokázal předpovědět. Na chvíli tvou mysl zachvátilo hlasité pískání a svět kolem se rozmazal - Měl jsi pocit jakoby NIX byl pryč a na jeho místě se na chvíli objevila úplně jiná přítomnost - Silnější. Ne chvíli jsi viděl veškerý svět okolo sebe jako jedničky a nuly, všechno jen jedničky a nuly jako by jsi byl v nějakém programu.

,,Dobrý den. Nebojte se pane Altere, nebojte se. Chci vám pomoct." Zazní skoro ženský hlas, ale byl až moc umělý na to aby ot byla skutečná žena. ,,Momentálně vám n-n-nemohu ukázat p-pravdu. Allllllll - Ale soustřeďte se prosím. Ch-chceme vááááááá - vá-vám pomo -" Hlas byl pryč a NIX byl zpátky, vše se vrátilo do normálu, alespoň se ti to zdálo ačkoliv jsi měl podivný lechtavý pocit v hlavě. Cokoliv co se stalo muselo nějakým způsobem narušit čip v tvé hlavě.

Cíl byl stále na podlaze a začal se pomalu probírat ke svým smyslům. Vzhlédl k tobě s hrůzou v očích ačkoliv se v ní nyní zdála být trochu falše. ,,Podívej.. Já nechtěl narušovat - Infinity Labs.. Všechno jsem smazal přísahám! Nikomu jsem to neprodal.."

Alaric Whittemore
20.9.2018
16:16:58
Střílí s rozvahou. Přeci jen očividně mu to nedělá tolik, kolik by mohlo. Ovšem s velkým skokem očivdně překoná vzdálenost, při níž již dokáží kulky penetrovat přirozenou obranu bestie. Rychle do ní vyprázdnil zbytek z původně 15 ranného zásobníku. Poté vypuštění a přebití zásobníku a opět zamíření. Původní bestie je však mrtvá. Ostatní se blíží. Ovšem neutíká a ani nestřílí. Čeká až se dostanou do vzdálenosti na kterou začali působit kulky na první bestii + metr na víc, aby vzal v potaz reakční dobu mozku, rychlost bestie a chybovost.

Začne po nich pálit, nejdříve po té nejbližší, poté co ta lehne, tak po té další a další. Pak opět, přebití. Pod vlivem stresu a adrenalinu se mu začínají klepat ruce. Proto nabití není pefektní a trvá u půl vteřiny než bylo třeba. To už ho psi téměř obklíčili. Dva kroky, co udělal u přebíjení ani omylem nestačí na to, aby to nějako prodloužilo vzdálenost mezi nimi. Pozvedává zbraň aby znovu spustil palbu. Ovšem, je přerušen nějakým očividně mentálně slabším jedincem.

Potlačujíc v sobě strach ze smrti promluví.
" Porušujete zákony této země. Přerušujete poklidný život poslušných občanů. Musím vás požádat, aby jste odešli tam, odkud jste přišli. "

V jeho hlase se nenesou žádné emoce. Jako kdyby byl stroj. Snad tomu pomáhá to, že ví, že jeho stříbrná maska schovává jeho rysy a jeho výraz tváře. Jeho sebevědomí pomáhá jeho podpůrná zbroj. Ví, že s ní je více, než obyčejný člověk.

"Hrdinové jsou folklórní a mytologické archetypy důležitých postav. Nejsem folklórní archetyp ani důležitá postava. A ujišťuji vás pane. Jsem velice reálný."

Při posledních slovech pozvedne zbraň a jak domluví tak začne pálit ze své věrné zbraně.
Své vězení jsem si moc neužíval žádná televize ani kniha, hulení jsem u sebe žádné taky neměl a to i nejspíš proto, že moc dobře věděli co by to znamenalo kdybych si jen párkrát potáhl. Ani s mými dozorci jsem si toho moc neužil chodili v maskách a neřekli jediné slovo. Vše se ale změnilo když do místnosti vešel tak odpornej chlap, kterej by mohl svou ošklivostí i konkurovat někomu kdo má místo obličeje prdel. Poté mi nabídl něco co se v mém stavu neodmítá a tak jsem si poslechl jeho nabídku.

Catherine Whittemore
16.9.2018
0:08:46
,,Veškeré složky spojené s tématem - Augmentace. Nalezeny a přesunuty na váš počítač paní Whittemore." Spokojeně přikývnu zatímco se posadím a začnu procházet vším co mi Karolína poslala. ,,Tohle není kompletní." Zamračím se mírně. ,,Téma augmentace jste vždy více nechávala svému bratrovi, obávám se, že toho více nemáme." Pokrčím rameny jak začnu složku po složce upravovat. ,,Tak si pojďme něco vytvořit."

Následující dva dny strávím kreslením a psaním. Nakonec je koš z poloviny plný zmačkaných papírů, zbytek leží okolo když jsem se netrefila. Finální nákresy leželi na stole. Nebylo to podle mě perfektní ale už mě iritovalo, že nic mi nevychází a tohle byli první designy se kterými jsem byla alespoň částečně spokojená.

Následně se konečně přesunu k prvnímu tvoření - Něco co mi šlo mnohem lépe. Chtělo to hodně nástrojů a materiálu - A taky můj dlouhý playlist Metallicy aby práce rychleji ubíhala. Měla jsem před sebou spoustu selhání a taky jsem se na ně připravila. ,,Karolíno zapni video záznam."

Pokus sedm

,,Tak teď to utáhneme, ještě několik otoček a - KURVA!" Jiskry začnou lítat na všechny strany. ,,Odpoj to! Odpoj to!" Jeden z botů se mezitím otočí a celé pole vize video záznamu zahalí bílý mrak z hasícího přistroje. ,,Fakt dík no!" Obořím se na mechanickou ruku.

Pokus Třináct

Utahuju velmi pomalu a když jsem spokojená zapojím přístroj do svého zdroje. ,,Teď sleduj Kaorlíno jak to všechno hezky vyjde." Řeknu pyšně. ,,Detekuji nebezpečné zvýšení teploty. Dochází ke zkratu." ,,Počkat co - Ale do prdele! Hasičák!" Křiknu když přístroj začne hořet, ruka se otočí do záběru a trefí mě hasícím přístrojem do tváře.

Pokus Devatenáct

Mokrá, potlučená a frustrovaná jsem hleděla na bota. ,,Jestli mě ještě jednou přetáhneš tím přístrojem tak z tebe udělám fén." Řeknu výhružně jak přístroj zapojím a zhluboka se nadechnu. Chvíli se nic neděje a pak moji tvář osvítí neonová modř. Široce se usměji. ,,Máme to Karolíno. Zahajuji první test."

Posadím si a pomalu si na nohu navléknu sérii pevných kruhů připevněných na několik pružných pruhů, následně otočím šroubovákem v jedné matce. Celá struktura odpoví tím, že se pevně přitiskne k moji noze, trošku zavrčím bolestí ale pak se začnu pomalu stavět na nohy. Chvíli to trvá ale nakonec se na mechanické "noze" dá chodit, jde to ztěžka obzvláště protože mám jen jednu ale fungovalo to.

,,Váš otec vstupuje do laboratoře." Zazní Karolínin hlas načež se zastavím a otočím se ke vchodu. Nebylo by to tak, že bych s otcem měla špatné vztahy ale rozhodně jsme neměli dobré vztahy. ,,Tati." Kývnu na něj a přejdu k tácu. ,,V pořádku? Podívej se na mě?" Řeknu mírně naštvaně. ,,Nejsem v pořádku! Můj život je - Pryč, před mýma očima!" Vykřičím ze sebe naštvaně, byla jsem ve stresu ale hlavně jsem měla vztek - Na všechny okolo mě a jelikož za mnou nikdo ještě nepřišel tak jsem teď vybuchla.

Věděla jsem, že to neskončí dobře a když jsem se s otcem pustila do hádky mé předpovědi se naplnily. Dám mu možnost mi říct jedinou věc předtím než mrštím tácem jako malé dítě. ,,Ven!" Zavrčím na něj zatímco se vrátím ke svému přístroji. Jasně dám najevo, že už se nechci bavit a místo toho pokračuji ve své práci.

O pár hodin později jsem si sedla na pohovku stále v laboratoři a jedla jsem jídlo co mi Kaorlína objednala, ani jsem se neobtěžovala zeptat co to je. Nezajímalo mě to, měla jsem příliš velký vztek - na tátu, na doktory ale hlavně na sebe. ,,Je to moje vina." Prožene se mi hlavou ale z posledního zoufalého odporu to svést na někoho jiného řeknu. ,,Kaorlíno pusť mi záznam té autonehody."

Assinelitas Pridominor
15.9.2018
22:56:28
"Zatraceně.. Jestli to vážně jsou oni.. Ale já.. Já jim nemůžu dát nic ze svého výzkumu... Jestli by se to dostalo pryč, a oni by mohli vyrábět bomby o velikosti zrnka písku... To by byla katastrofa.. Ještě že mě to napadlo předtím.. Výzkum je rozdělen na deset disků v osmi různých počítačích v pěti různých domech.. Ale i kdyby se dostali jenom k jednomu..." snažím se přemýšlet jak nejlépe dovedu, ovšem kopance mě docela omezují.

"Kdybych za to stihl alespoň dostat Nobelovku..." ušklíbnu se hořce, ale to už přivedou další zajatce. A vskutku to jsou oni. Alexander a Eleonor Dreadmoorovi... Matka v červeno černých koktejlových šatech navržených speciálně pro ni nějakým zajisté známým návrhářem, otec v obleku šitém na míru.. I když jsou oba otrhaní, stejně vypadají velice důstojně, a i když jim na hlavu tisknou hlavně, stejně tlačí nazpět, aby mohli mít hlavu vztyčenou. Oni znali můj objev. Chápali rizika. Avšak nikdo nečekal že by se skutečně mohla vyplnit... A rozhodně ne dva dny po objevu.

Kouknu se na Nasaba. "Ať mu vyndají ten roubík. Můžou to být jen náhradníci. Chci minutu na rozhovor, abych poznal, že to jsou skutečně oni." mluvím naprosto klidně, i když sám vím že to skutečně oni jsou. Nasabovi se do toho nechce. "Jinak ať je klidně odstřelí tady a teď. Bez potvrzení identity neřeknu nic." povím, ale tentokrát se koukám na Uzbeka.

Uzbekovi se nechce. Něco zahaleká a jeho muži dají prsty na spoušť. Semnou to však ani nehne. Uzbek zavrčí, jednu mi vrazí, až mě zase pošle k zemi. Pak vztekle zařve a něco řekne, načež jeden z jeho lidí skutečně sundá roubík. Nasab mi přeloží že mám maximálně třicet vteřin.

"Mami... Tati.. To jste mi měli říct rovnou že se obchody ve firmě nevedou. Pochopil bych že se musíme uskromnit, ale zrovna jeskyně?" smutně se pousměju. Hlas mi trochu přeskočil ke konci ale jinak se držím... Alespoň zatím.. Rodiče se taky usmějí. Matce se lesknou oči. "Ještě dvacet vteřin." Chápou, že se s nimi loučím. "Chce můj výzkum.. Jinak vás prý popraví.. Ale když mu ho dám, tak zemřou nejspíše miliony lidí.. Já mu ho dát nemůžu.. Prostě.. Nemůžu.. " polknu, když mi hlas začne mírně selhávat. "Ještě patnáct vteřin.."
"Vždycky jsem se považoval za racionálního muže," začne otec, ale jelikož máme málo času, hned pokračuje, "Závěť jsme měli napsanou ještě předtím než ses narodil.. Potom jsme akorát zašli změnit dědice... Vždycky jsme od tebe očekávali jen to nejlepší, a i když jsme to možná nedávali tak často najevo, nikdy jsi nás nezklamal. Pousměje se, a kývne hlavou na důkaz uznání. "Vždy jsme se ti snažili být oporou, i když jsme často nemohli přijít a fyzicky s tebou čas trávit, jsme oba velice pyšní na tebe, a tvé skvělé výsledky.. Zajisté z tebe bude skvělý muž.." Připojí se matka a i když už jí tečou slzy po tvářích, hlas má stále pevný.

"Pět vteřin. Poslouchám jejich slova a musím se pousmát. "Mám vás rád.. A vždycky budu.. na víc už se nezmůžu. I když jsem vydržel dva týdny mučení, které by cvičeného mariňáka zlomili za dva dny, teď tečou slzy i mně. Přesto se jim však dívám do tváře. "I my tebe.. poví matka, a otec kývne hlavou. "Jsme oba nesmírně hrdí, že jsme mohli být tvými rodiči.." dodá, ale víc toho nestihne, jelikož slzy jsou pro Uzbeka evidentně dostatečný důkaz, takže opět zařve pár slov. Otci nasadí poskoci opět roubík, a odtáhnou jej i s matkou dál, abychom se už neslyšeli a nemohli komunikovat. Skloní se ke mně a koukne se mi do očí. "Výzkum! Hned! zavrčí těch pár slov, které ví jak říct.

Zhluboka se nadechnu, abych se trochu zklidnil. Kouknu se na rodiče. “Nejspíš naposledy,“ a kývnu hlavou. “Mám ho v notebooku.. Teda jednu část.. „ povím, a počkám, až to Nasab přeloží, a oni přinesou můj notebook. “ Heslo do počítače je 'P&r&m#tr987-5648-732145',“ diktuju pomalu a počkám, až to přeloží, napíšou na papír a přeloží zase nazpět, aby ho mohli použít. A skutečně se do počítače dostanou. “Disk A. Složka 'Částicový výzkum'. Má čtyři hesla. První je 'd-3lit3rac#7536',“ povídám po písmenkách, a sleduji jak to zapisuje nejprve na papír k překladu a pak do počítače. “Druhý je 'P0l1b-s1-prd3l,kozomr*e!' první písmeno velký,“ povím jenom, a ušklíbnu se, načež počkám, zda a kdy to Uzbekovi dojde.

Strážce-05
15.9.2018
20:54:13
Catherine Whittemore

Když jsi dorazila do vily byla prázdná. Byla ti sice nabídnuto pomoc ale šofér brzy pochopil, že ji nechceš. Vila byla důkladně uklizená, to normální nebylo. Dokonce i tvá laboratoř byla poklizena. Někdo prošel celým barákem od shora dolů a dal si hodně záležet jak se zdálo.

Karolíně se brzy povedlo vytáhnout veškeré složky a informace o augmentacích. Ve skutečnosti toho nebylo moc ale bylo to něco z čeho se dalo začít pracovat. Chtělo to hodiny a hodiny plánování a dokreslování, celý proces ulehčovala Karolína Nakonec se ti povedlo vytvořit první plány - Teď to chtělo materiály a pustit se do práce.

To co tě čekalo nebylo raketové inženýrství ale daleko od toho to taky nebylo. Trvalo to nějakou dobu a hodně námahy než se ti vůbec podařilo sestrojit první prototyp zesilovačů - Částečně kvůli tomu, že jsi na to byla sama. Ale Karolína dodržela tvé příkazy a nikomu neřekla, že jsi pryč z nemocnice. Ačkoliv byla jen otázkou času než na to někdo přijde.

Tvůj otec dorazil do tvé laboratoře zrovna když jsi testovala první posilovač. Přinesl ti tác s jídlem a položil ho na stůl zatímco se na tebe podíval. ,,Cath, koukám že jsi se zotavila velmi rychle." Podotkl když viděl, že už pracuješ a evidentně již několikátým dnem. ,,Všechno je v pořádku? Měla by jsi ještě odpočívat.."

Strážce-05
15.9.2018
19:34:09
Assinelitas Pridominor

Nasab se norvózně kousne do rtu a kývne na tvá slova načež následně přeloží co jsi řekl Uzbekovi. Vítězoslavný úšklebek mu zůstal na tváři což nebylo dobré znamení. Pak něco zakřičí nahlas, do jeskyně za chvíli přijdou dva z jeho mužů, Uzbek jim něco rychle zdělí a oni okamžitě odejdou.

Během čekání jsi dostal několik úderů a kopanců ale muži se brzy vrátily a do jeskyně dotáhli dva lidi. Když je hodili před tebe a oni se narovnali nebyl o tom pohyb to byli tví rodiče. ,,Oh můj bože jsi to oprav-" Tvá matka se pokusila promluvit ale jeden z mužů ji ze zadu udeřil pažbou jeho samopalu aby ji umlčel.

Narovnali oba z tvých rodičů a přiložili svoje zbraně k jejich hlavám. Tvůj otec měl roubík v ústech, evidentně Uzbeka jeho řeči nebavily. Velitel opět promluvil a dřepl si před tebou aby jste byli na podobné úrovni pohledu. Nasab rychle překládal jakoby měl zbraň u hlavy také.

,,Říká, že teď vidíš pravdu. Teď chce abys mu dal co jsi mu dal to co po tobě chce. Říká, že pokud to neuděláš tak přikáže svým mužům aby popravili tvé rodiče před tebou." Rychle přeložil slova teroristy, který měl ještě zlomyslnější úšklebek na své tváře - Podle vzhledu už nemohl vypadat víc grotesktně ale zároveň se zdál být naprosto seriózní.

Math
15.9.2018
18:40:18
potěžkám nůž a pak si ho zastrčím za opasek standardní uniformy. Cesta do San Franciska byla v pohodě. Využil jsem transportní let společnosti a na palubě s dalšíma agentama na různých misích jsem se bavil. Stihl jsem i prozkoumat nůž, i když jen zběžně. Na letišti jsem se vyhnul kontrole tím, že jsem se prokázal jako zaměstnanec Infinity Labs.

Místní pobočka společnosti jakoby kopírovala hlavní centrálu, ale zmenšenou. Okamžitě se mi dostalo ubytování. V klidu jsem pojedl a v hlavě studoval cíl a jeho zvyky. Gheto kde se skryl bylo známe vysokou zločinností, jedno z mála míst kam naše dobro, ještě nedošlo. Po jídle jsem si oblíkl uniformu bez odznaků společnosti. Nemůžu přece špinit její jméno.

O pár hodin později jsem už seděl na střeše baráku na proti kanceláři cíle. Na obličeji jsem si nasadil taktickou masku. Byla už tma. Pokud to NIX dobře propočítal tak nějaká přestřelka může každou chvíli začít. Vytáhl jsem odstřelovací pušku a opřel jí střechu. Celý plán operace jsem si, asi desetkrát vyzkoušel ve své hlavě ve virtuální realitě. Proběhne to asi takhle.

Začne nějaká přestřelka. Já vystřelím a přestřelka bude krýt můj výstřel. Kulka dopadne na lampu pod úhlem 169° a odrazí se prvnímu strážci se zaryje do hlavy přesně do spánkové kosti, využije 20% své kinetické energie na průchod kostí a 30% na průchod mozkem. Zbylá energie poslouží na hlavu druhého strážného. Výsledek svého výstřelu nebudu kontrolovat byl pečlivě propočítán do poslední možné proměnné. Strážní se k zemi svezou do dvou vteřin to já, už budu v půlce slaňováni z budovy. Za dalších 10 vteřin budu u dveří. Zámkem se nebudu zabývat je elektronický na kartu. Použiji univerzální klíč. Strážný zaregistruje vstup do budovy a vydá se kontrolovat kdo to je. Druhý se vydá za cílem. Cesta ke dveřím trvá 10 vteřin cesta do kanceláře 30. První 4 vteřiny si strážný kontroluje zbraň poté se otočí a vydá ke dveřím. Já vrhnu nůž v ten moment kdy se otočí. Stabilizátor noži nedovolí se odklonit z cesty a nůž od opuštění ruky za necelých 0,9 vteřiny protne krkavici a hlasivky strážného. Ten klesne k zemi já mu vezmu vysílačku a hlasovým mudálotorem si upravím hlas to celé 2 vteřiny. Druhý strážný bude tou dobou na konci schodiště vedoucího o patro výš. Na hlásím, že dole je návštěva pro cíl. Strážný se otočí a vydá se zpátky, ale nůž ho v polovině otáčky zabije. Jeden ze strážných začne otvírat dveře kanceláře. Hodím poslední nůž a vytáhnu pistoly. Nůž zasáhne a strážný klopýtne dozadu v místnosti lidem potrvá 0,5 vteřiny než si uvědomí co se děje. První výstřel se odrazí od lampy pod uhlem 33° a zasáhne strážného do srdce. Cíl se pokusy zvednout a tasit, ale druhá kulka trefí zbraň a roztříští se a zraní jeho nohu. Šok mu zaplaví mozek na necelou vteřinu to už bude, ale u něj s nožem.

Sleduji strážné, přes optiku a čekám. Celá operace má podle NIX 95% šanci na úspěch.

Strážce-05
15.9.2018
17:56:55
Math

Před očima se ti rychle začali promítat informace, zjistil jak v současné době cíl vypadá. Zdálo se, že žiletku ani nůžky už delší dobu neviděl a do prádelny často také asi nechodil. Měl specifické vzezření, které budeš pravděpodobně moct identifikovat okamžitě jak ho spatříš. Poslední místo kde byl zahlédnut - San Francisko.

Zbrojnice kypěla životem, Infinity Labs byli aktivnější než kdy předtím. Jejich expanze se pomalu rozšiřovala a pomalu jedinou kompeticí, která zbude bude Whittemore Industries. Když jsi došel k pultu Wildmore ti pokynul a rychle před tebe položil to o co sis řekl, už byl připraven předem na tvůj příchod. Následně vytáhl dlouhý nůž a položil ho před tebe.

,,Profesor má s tímhle chlápkem nějakou historii. Přeje si aby jsi ho dorazil zblízka." Řeknu jak popostrčí čepel, jednalo se o prototyp. Údajně měla být schopna projít neprůstřelnou vestou a dokázala měnit styly čepele, ale to vše ještě nebylo pořádně otestováno. ,,Hodně štěstí." Řekl zatímco obrátil sovu pozornost k jinému agentovi.

--------------------------------------------

O nějaký čas později se ti povedlo lokalizovat cíl - Tedy aspoň částečně. Dorazil jsi do místa kde se scházela ta největší špína ze San Franciska. Bylo to v podstatě ghetto, cíl měl několik ozbrojených strážných. Nacházel se v budově bez oken na druhém patře v malé kanceláři. Strážných bylo asi osm, dva u předních dveří, dva u dveří od kanceláře, dva pochodující po chodbách a dva uvnitř kanceláře.

Strážce-05
15.9.2018
16:01:09
Samuel Martin

Vývoj událostí byl náhlý ale dalo se očekávat, že dříve či později někdo přijde na tvé schopnosti a pokusí se jich využít. Vše to začalo před dvěma dny kdy tě přepadla skupinka mužů s tyčemi, za pomocí svých sil jsi byl schopen proti ním bojovat ale nakonec se jim povedlo tě omráčit a odtáhnout pryč.

Byl jsi v něčím sklepě to ti došlo podle malých oken těsně pud stropem a sloupů okolo tebe. Těžko říct kde, každý den ti přinášeli jídlo a pití ale pokaždé nosili masky a neříkali ani slovo. Nohy jsi měl omotané řetězem a zamčené, který držel pohromadě silný visací zámek takže jsi se daleko pohnout nemohl.

Dneska nastala změna místo jídla do místnosti přišel pro tebe neznámí muž. Neměl žádnou masku narozdíl od ostatních ačkoliv by asi bylo lepší kdyby ji nosil kvůli jeho zjizvenému obličeji. Vypadal jakoby ho přejelo auto. Přidřepl si naproti od tebe a chvíli tě pozoroval chladnýma očima s odstínem světlé modři.

,,Zdravím Samueli - Jsi Samuel, že ano? Já jsem Russel, vedu tuhle skupinu. Mrzí mě, že jsme tě sem museli dotáhnout takhle ale nemáme dobrou zkušenost s lidmi jako jsi ty. S lidmi, kteří mají tobě podobné schopnosti." Řekl a poukázal na svoji tvář. ,,Ale myslím, že my dva by jsme si mohli rozumět, možná si i trochu vypomoct. CO myslíš?" Řekne zatímco vytáhne klíč.

Assinelitas Pridominor
15.9.2018
0:52:37
"Tohle je ono? Tohle je to 'Uznání za přelomový objev'? Všechny ty kecy o 'Rozeném talentu' a 'Zázraku vystudování molekulové biologie a fyziky za rekordních devět měsíců s historicky nejlepším výsledkem'. Prvně nemám talent na magii, tak si najdu něco co mi vskutku jde a hle jak to dopadne... přemýšlím trpce a kouknu se na svoje bosé nohy. Ruce mám spoutané za zády, ale prsty se tolik neliší. Taky jsou již bez nehtů k trhání.

Ležím na podlaze na boku. Ani už se nesnažím posadit, stejně by mě nenechali. "Ať si svoje diplomy nacpou do rekta profesoři... Člověk konečně udělá přelomový objev století.. Co století, tohle je objev tisíciletí, minimálně! Odstranit vzduch mezi atomy! Naskládat masu New Yorského mrakodrapu do zrnka rýže! A co z toho člověk má? Prázdniny v jeskyni.." ušklíbnu se, i když nejspíše nikomu jinému by v tuhle chvíli do úsměvu nebylo. Za chvíli svého úsměvu ale lituji. To když se mi otevřou rány na rtu.

A aby toho nebylo málo přijde i rána. "Noc je ještě mladá Rambo... Abych neodpad už po prvním čísle.. " zasípu když odplivnu krev. Stejně mi nerozumí. Bohužel já rozumím tomu překladateli...

Náhle jdou všechny fóry stranou. Ač se to zdá nemožné, na tváři se mi objeví odmítavý a odhodlaný výraz. "Nevěřím. Ať se sem přivede. Chci vědět že to jsou vážně oni, musím si s nimi promluvit. Jestli mluví pravdu, tak mu to řeknu." povím a zahledím se vzdorovitě na Uzbeka.

Strážce-05
14.9.2018
23:16:59
Alaric Whittemore

Už při prvním výstřelu se zvíře zastavilo a vzhlédlo k tobě, kulka se jednoduše odrazila od jeho šupinatého těla jak se pes rozběhl a začal prudce šplhat za tebou. Další se začali dobývat tvým směrem také až na jednoho, který si to stále mířil za skupinou utíkajících mladíků.

První bestie už si začala prudce razit cestu k tobě, z blízka vypadala ještě více jako nějaké stvoření z pekel. Vrhlo se prudce na tebe a skočilo dobré tři metry aby se k tobě přiblížilo. nyní z blízka tvá zbraň má nějaký efekt. Z každé rány, kterou jsi schopný způsobit se začne řinout kouřící krev.

Zanedlouho se pomalu začnou přibližovat ostatní psi a začnou se pokoušet tě obklíčit. Vydávaly hlasitě zvuky podobné štěkotu. Za nedlouho se vynořila postava, muž z potrhaným černým pláštěm přes jedno rameno a rudou hokejovou maskou na obličeji. Pozastavil se a důkladně si tě prohlédl.

,,A ty jsi jako kdo? Myslíš si, že sem jen nakráčíš a přerušíš náš úkol?" Řekl rozčíleně skrz masku zatímco si prokřupal klouby. Pekelní psi hlasitě zavrčeli a vycenili své jako žiletky ostré zuby. ,,Mohl bych tě nechat roztrhat teď a tady ale - Jaká by v tom byla zábava. Myslíš si, že jsi hrdina? Ne na moc dlouho." Řekl jak stvoření ustoupila a udělala prostor dvěma lidem.

Catherine Whittemore
14.9.2018
22:51:11
,,Slečno Whittemore opět musím zdůraznit, že závažně překračujete rychlost." Při těch slovech obrátím oči v sloup. ,,Kolikrát jsem ti to říkala Karolíno - Nekecej mi do řízení." Odpovím Umělé Inteligenci, která mě doprovázela skoro na každém kroku. ,,Už bych ti fakt měla naprogramovat osobnost. Není s tebou žádna legrace."

,,Dovoluji si zdůraznit paní, že být legrační je vaše práce a ne vždycky se vám to daří. Mé protkoly jsou jasné, musím vás minimálně jednou za vaši šílenou jízdu varovat, že jedete jako šílenec." Ušklíbnu se když prudce škubnu volantem. ,,To jsou teda pěkný kecy, kdy jsem naposledy nebyla vtipná hmm?" Řeknu zatímco podnikám další manévr.

,,Včera večer jste řekla Richa - Detekuji objekt prudce přibližující se zleva." Při těch slovech se zarazím a pokusím se dupnout na brzdu instinktivně. ,,Počkat c-" Dál už se nedostanu když dojde ke srážce a auto se převrátí. Hned při prvním nárazu to se mnou prudce škubne do leva, pak už je všechno rozmazané a ve střepech než upadnu do bezvědomí.

To co následovalo byli střepy, ani jsem si neuvědomovala co se děje. Nedokázala jsem si přiřadit souvislosti k sobě a zmohla jsem se jen na tupé zírání okolo mě dokud nejsem znova uspána. Když se nakonec probudím chvíli jen ležím a hledím na strop a snažím si vzpomenout co se stalo. ,,Nehoda? A pak mě někam vezli - Do nemocnice ty idiote, samozřejmě. Co to - Necítím prsty na nohou. To pravděpodobně znamená, že nervoví systém je poškozený - Budu moct vůbec chodit?" Při představě, že budu jezdit na vozíku jsem se oklepala.

Nakonec jsem se zvedla do sedu v posteli, už v tom momentu jsem si začala spojovat další příznaky k sobě a když se objeví doktor věnuji mu nevraživí pohled. ,,Takže jste se nesnažili dost." Řeknu chladně se zastřenou bolestí. Chození o berlích nebylo nic pro člověka jako já. Ať už se snažili přesvědčit mě jakkoliv jasně jsem zdělila, že chci pryč z nemocnice - Chtěla jsem domů.

Když pro mě přijede auto sotva se k němu o berlích dobelhám a bez pomoci bych asi nenastoupila, celou cestu jsem byla zticha, měla jsem vztek - Na sebe ale hlavně na celý svět. Nebyla jsem připravena přijmout fakt, že tohle vše byla má vina. Když dorazím domů neváhám dlouho než sejdu do své osobní laboratoře. ,,Vítejte zpět paní Whittemore." Zazní hlas Karolíny zatímco si sednu ke stolu. ,,Ahoj Karolíno. Chci abys mi dala vědět kdykoliv se sem někdo pokusí vejít. Hoď mi sem všechny složky na augmentaci, které tady máme. A - A pošlu bráchovi zprávu o tom co se stalo. Řekni mu, že jsem furt v nemocnici. Nechci aby se mi do tohohle kdokoliv pletly."

,,Samozřejmě paní." Odpoví Umělá Inteligence zatímco se pustí do všech úkolů naráz. Když mám všechno na augmentaci od ní tak se pomalu pustím do svého nového projektu - Nechtělo se mi čekat na nic. Chtěla jsem tohle dokončit co nejdříve bylo možné.

Math
14.9.2018
21:28:24
Mé zmatení vystřídal pocit povinnosti. Byl jsem a plnil jsem to nejdůležitější pro tenhle svět.

Moje nová mise mě nepřekvapila. Separatistické skupiny teroristů rádi používali hackerské útoky, aby získali nějaké udaje, které se dali použit proti Infinity Labs. Možná kdybych nebyl tak roztěkaný a v dobré náladě po minulé noci určitě bych si všiml toho pohledu od Profesora. Takhle jsem se jen vydal chodbou do zbrojnice a začal v hlavě komunikovat s NIX. Infinity Labs my zachránilo život a já pro ně pracoval a mohl jsem používat jejich nejlepší přístroje. Nix už mi před oči promítal poslední záznamy z bezpečnostních kamer. Propočítával očekávané trasy, sledoval toky dat a peněz.

Do zbrojnice jsem přišel plně zaměstnán hovorem S NIX, že jsem ve dveřích narazil na Nicol. Byla to asistentka ze zbrojní laboratoře 3. Usmála se na mě a já na ni a znova jsem chvíli plaval na vzpomínkách včerejška. Zbrojnice šuměla životem. Různí agenti šli na různé mise. Všichni mě zdravili uctivým pokynutím hlavy. Došel jsem, až k pultu tam stal Wildmore.

" Zdravím chtěl bych standardní vybavení. Odstřelovací puška model 400 s přepínačem na útočnou pušku. Dva typy náboju. Vyrovnávací házecí nože a dvě inteligentní pistole 0.9. To by bylo vše pokud si Profesor nepřeje něco speciálního?"

Alaric Whittemore
14.9.2018
19:40:01
Konečně! Po dvouch desetiletích se mi povedlo vytvořit něco, abych mohl chodit. Dvě dekády utrpení a přítěže pro ostatní byli založeny jako minulost. Teď jsem už mohl chodit a to pouze díky mým technologiím. Rodiče na mne byli pyšní.

Zajímalo by mě, co by mi řekl otec na to, kdyby viděl, že pouze rok na to vytvářím exoskeleton nano-technologií. Třeba to uvidí, až si budu jist, že to je 100% funkční a použitelné. Přeci jen, to nebyl nejlevnější výzkum. Naštěstí vše bylo zamaskováno pod SBF výdaji, takže nikdo nebral velké podezření.

Když oblek testoval venku, zkoušel různé věci, parkur, běh, přítahy, různé cviky. Nikdo z lidí kdo ho viděl by nečekal, že tenhle člověk ve stříbrné masce a jakém si celotělovém ochraném obleku byl ještě rok zpět krypl, jež nemohl ani chodit.

Pak se však ozval křik. Okamžitě jsem přestal dělat kliky na jedné ruce a na vteřinu jsem zvážil co dělat. Dotekem jsem se ujistil, že u pasu mám svou CZ p10c a vyrazil jsem za křikem. Sice jsem na sobě měl miliónový projekt, ale to mi nezabránilo, jít se podívat do potencionálně nebezpečné situace. Jeho celotělní zbroj byla klasifikovaná jako neprůstřelná a s jeho exoskletonem jsem mohl běžet rychleji než negr s policií za prdelí.

Tedy, rychleji, než osoba barvy s příslušníky policejních jednotek za svých pozadím. Pousmál jsem se nad svými myšlenkami. Kdyby toto slyšeli mí rodiče, zajisté by mě dali vydědit. Musel jsem se chovat profesionálně.

Dorazil jsem k zdroji křiku. Jím bylo několik lidí v mladém věku, jež utíkali, seč jim síly stačili. Bleskově jsem začal zvažovat situaci. Nějaký z civilistů v okamžitém nebezpečí? Ne. Zdroj nebezpečí? Přerostlý pes? Pes z Černobylu? Co to sakra je?

Zatracený démon honil ty puberťáky. Blížil se rychle, ale já dokázal tasit zbraň rychleji. A tak jsem tasil. Bleskovou rychlostí se mi podařilo tasit bezchybně. V duchu jsem poděkoval všemu tomu relaxačnímu cvičení. Zamířil jsem a bez váhání jsem začal do té zmutované bestie pálit.

Strážce-05
14.9.2018
17:42:05
Assinelitas Pridominor

Byli to roky a roky studií, znalosti, které ne každý měl ale mnozí je chtěli. A tak bylo těžko překvpaující, že se tohle stalo - Dalo se to čekat dříve či později. Na jednu stranu jim musíš nechat kreativitu, povedlo se jim proniknout do kruhu dalších několika lidí co se věnují stejné tématice jako ty aby tě za pomocí falešných ale dobře připravených informací vylákali ven.

Těžko říct jak si tato teroristická organizace říkala - Arabsky neumíš, teda pokud to vůbec arabština je. Měli jediného tlumočníka, který se jmenoval Nasab. Ten ti důkladně vysvětlil co chtějí ačkoliv už to bylo celkem jasné. Tvůj výzkum, tvůj objev - Chtěli všechny informace. Aspoň to tvrdil Nasab, jak jsi tomu rozumněl postarší překladatel členem organizace nebyl, naopak byl vězeň stejně jako ty.

Byl jsi zavřen v jeskyni, v cestě ti stály těžké ocelové dveře a následně ještě mříže, které tě oddělovali od stěn jeskyně. Byl jsi pod důkladným dozorem dnem i nocí Už to byly dva týdny co jsi zde byl, stále z tebe nic nedostali ačkoliv zkoušeli mnoho metod. Mučení byli na denním pořádku.

Časně z rána přišel Uzbek, tak si aspoň říkal vysoký štíhlý muž, který celou tuhle operaci vedl. Společně s ním Nasab. Nejdříve sis myslel, že přišel aby tě mučil a když tě ze začátku prudce udeřil vypadalo to, že tomu tak bude. Ale následně začal rychle mluvit v neznámém jazyku. Nasab začal rychle překládat.

,,Chce po tobě abys mu řekl vše co chce vědět. Říká, že mají tvé rodiče a pokud to neuděláš tak je zabijí." Zopakoval po teroristovy rychle. Uzbek se vítězoslavně zašklebí a založí si ruce zatímco čeká na tvou reakci.

Strážce-05
14.9.2018
17:23:11
Před dvěma lety (Math)

Nic nedávalo smysl - Pamatoval sis toho tak málo. Kde jsi? Co se stalo? Kdo jsi? Tyto otázky se ozývali ze začátku jasně a hlasitě ale čím více si se snažil koncentrovat tím víc vše začalo zapadat do sebe - Vzpomínky se začali vracet. Začal sis pamatovat jak si sem dostal - Nebo aspoň to čemu jsi věřil, že je skutečná realita, kterou si pamatuješ.

Tím kým jsi byl předtím ses tolik nemusel zabývat - Nyní jsi byl šampiónem Infinity Labs. Tak to bylo ne? Ano muselo to tak být. Znali tě jako Math, a během budoucích několik měsíců jsi plnil svůj úděl perfektně. Infinity Labs přinášeli světu vyšší dobro a ty jsi byl hlavním instrumentem jejich vůle.

Pak jsi byl povolán na pro další úkol. Muž který byl znám pouze jako Profesor pro tebe ti vždy takhle předával úkoly. Dnes to evidentně bylo speciální, předal ti složku s informacemi o cíli. ,,Ryan Jacobson. Před několika dny se mu podařilo nabourat do systému Infinity Labs a ukrást důležité informace - Musí být okamžitě eliminován. Vše je ve složce."

Desky důkladně popsali historii tohohle muže, IT technik a psycholog v jednom, který vedl boj proti Infinity Labs. Bydliště se stále pohybovalo ale nic co by se nedalo rychle vystopovat. Složka nemluvila o žádných zkušenostech se zbraněmi či bojem. Vše se zdálo jako jen další jednoduchá práce pro Infinity Labs.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.