abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Alenky v říších Eosu ::
družina
stránkovat po:  
 

Elena Arkadijevna Gavrila
28.2.2015
15:42:22
na kufříku už nějakou dobu neležím, přesněji od chvíle, kdy jsem si udělala větší pohodlí (kdo by taky zůstal na něčem tak nepohodlném dobrovolně ležet?), takže její poznámka vyznívá do prázdna a neberu ji na vědomí - k jejím způsobům se raději nevyjadřuji.
"Z prostředka Pacifiku a kokpitu letadla mě někdo odvezl jen těžko, natož za letu," poznamenám.

Bílý králík osudu
28.2.2015
13:59:57
Zapalovač křesá dost ztuha a nerad. Oheň z něj nakonec Rory dostane, ale chvilku jí to zabere.

Lenka "Rory" Rorejsová
28.2.2015
13:31:42
Nespokojeně si odfrknu a rozhlédnu se kolem. Tohle nedává smysl.
„Já určitě mrtvá nejsem…“
Oznámím přesvědčeně. Na posmrtný život nevěřím. Tyhle řeči jsou dobré pro staré báby a huliče trávy.
Jak bych mohla zemřít? Chci říct, jak bych mohla zemřít u sebe doma? Taková hloupost. Ale jak jsem se sem dostala, když jsem byla doma?
Snažím se vzpomenout.

Přejdu k ležící ženě a bezohledně zpod ní vytáhnu svůj kufřík.
„Dovolíš?“
Zeptám se, jako bych ženu obviňovala z toho, že si na můj majetek lehla schválně.

Bez zaváhání z kufříku vytáhnu cigarety a rovnou si zapálím. Dlouze vydechnu.
„Jestli nás sem někdo přivezl…musí tu být stopy.“
Tohle se mi zdá nejpravděpodobnější. Zadívám se k průsmyku. Poté se otočím na přítomné muže. Zkoumavě si je měřím. Vybírám.

Elena Arkadijevna Gavrila
27.2.2015
16:10:56
"Nedáváš vůbec žádný smysl," poznamenám na adresu posledního mluvčího. "A můžu s jistotou říct, že smrt vypadá poněkud jinak, a že o tom vím svoje, už jsem si s tou starou dámou zatančila víckrát, nežby mi bylo milé. A s tím, jak tu někteří mluví a chovají se jako laciné prostitutky, moře, zakrvácení lidé, angličtina s příšernými přízvuky a některé ty myšlenky... Zní to, jako by se mi pomotalo posledních deset patnáct let a kdyby to nebyl nesmysl, do kabiny mi vnikly jedovaté splodiny," poznamenám. "Ten sen je tentokrát vážně na hlavu..." zabrblu si pod vousy. Alespoň kdybych se měla čím přikrýt, ale mám akorát padák a ten by moc nepomohl... "Stejný blázinec, jako když jsme s Káťou tenkrát přistávaly v Salemu, Američani z nás málem měli psotník," mumlám si dál. Snad ještě nikdy jsem nebyla tak ospalá, ještě jdyby byl trochu klid, u v té bouřce by se dalo spát.

Bílý králík osudu
27.2.2015
12:08:31
Andrew, nic zlého netuše, vydal se vstříc sebeočistě. Ale ještě než dorazil na vytoužené místo, přiletěla po moři jedna z těch zdivočelých přílivových vln a strhla jej zpět na souš, kde ho usadila na zadek.

Snědá Nšo-či se shání po svém noži a najde ho tam, kam ho určitě podle svých zdá-se neotřesitelných vzpomínek nedávala - totiž na místě, kde má správně být. Zasunutý v pochvě na opasku.
O chvílku později se začne i rozhlížet a tak je patrně vhodné uvést vás do obrazu poněkud šířeji.

Pláž je "momentálně" svým permanentně suchým územím dlouhá hrubým odhadem něco kolem sta metrů, i když nebýt té bouře, byla by určitě větší. Vzhledem k výšce příboje má teď ta dlouhodoběji nezatopená část pláže tvar jakési poměrně velké nepravidelné delty, kterou lemují nějaké skalnaté kopce po stranách zasahující až do vody. Na jejich od vody vzdálenější straně je mezi nimi vidět průsmyk. Ten byl, navzdory momentálně všeobecně mizerné viditelnosti, zpozorovatelný docela hezky. To když někde za ním udeřil ten blesk.

A počasí má podle všeho docela škodolibou náladu. Nad vámi se prohánějí ošklivé chuchvalce mraků, které kvůli vodě, kterou z nich na vás lejí nejspíše z kýblů a ne z konví, ani nemáte šanci pořádně docenit tak, jak by se patřilo - tedy s hlavou pozdviženou k výšinám. Příboj i nadále vyšiluje a blesky terorizují nejen oblohu. A co chvíli se ozve hrom a někdy i souhromí, či jak to nazvat, které pro změnu terorizuje vaše nebohé ušní bubínky.

Andrew Angel du Nox
27.2.2015
9:26:01
Chvilku si prohlížím moře a pak se otočím na chlapíka v hnědém hávu, který to evidentně bere jen jako nějakou zkoušku odvahy. Povzdechnu si, a zavrtím hlavou.

"Tak například proto že jsem bůhví kde, s bandou... Nějakých podivných lidí, a většina evidentně chápe co se děje.."

Pomyslím si, ale nahlas nic neřeknu.. Není důvod být hned tak nepříjemný. "Asi máš pravdu.. Já tu nebudu ten kdo se zbláznil.." Neodpustím si však poznámku, kdyžb spozoruju ostatní.

Pak zaslechnu celkem zajímavě oblečenou... Nevím co, asi dámu, která stále žije v domnění, že je to sen. "Sen by takový možná byl.. To ostatně naznačuje že tohle nejspíš sen nebude.." Pokusím se jí mírně vyvést z omylu. Dalších konverzací si už nešímám, jelikož se začnu zajímat o sebe. Prohlédnu si svojí košili, která je, ostatně jako všechno, celá od krve.

Rozepnu si další dva knoflíky, a přetáhnu si jí přes hlavu. Zajdu trochu hlouběji do vody, abych jí měl u pasu. Stejně prší a promočilo by mě to, akorát o trochu později. Sehnu se a začnu košili dost neuměle máchat, aby se zbavila nejhoršího, pak si pod vodu ponořím i hlavu, abych i tu zbavil krve. Když se vynořím, celkem překvapeně sleduji osůbku u mě, jelikož jsem si nevšiml že přišla. "No, bylo mi i lépe..." ,ušklíbnu se. "Ale ano, jsem v pořádku.. Ta krev není moje.." Trochu smutně se pousměju, a pokračuju v drhnutí.

Rikke Falla
26.2.2015
18:50:51
Otočím se na trhana s krumpáčem.
"Ne, neznáme."
Co mu mám vysvětlovat, když ten vtip s Nšo-či nepochopil. Ostatně ani sám rudoch nereagoval. Jistě, ne každý musel zákonnitě hltat mayovky, ale i tak je to podivné a nahrává to mé teorii, že o maškarní tady opravdu nejde.

S pozdviženým obočím se podívám na indiána, který je ostatně chytrý jak rádio (i když taky uvažuje o tom, že jsme každý "od jinud"):
"A kam odejdeš ti náhodou duchové nevyjevili?" zní to posměsně jen trochu.
"Už ani na ty duchy není spoleh." ušklíbnu se.

Zamyšleně se podívám na "kopáče".
"Nemyslím si, že jsem mrtvá...
I když kdybych byla, nemám to s čím srovnat, umřela bych poprvé."
zase celkem pobavený úšklebek.

A zatím co se "pilotka" durdí, že ji lezeme do snu a dožaduje se ruštiny a zrzka je svolná k ošahavání, postoupím k tomu mladíkovi s tím mečem.
"Jsi v pořádku?
Jako ta krev všude..."
ukážu na něj a kupodivu zním i starostlivě.

Mathew
26.2.2015
0:21:00
"Jazyk predkov by zrejme znel každému inak, ako vraví tá dáma v čiapke s okuliarmi.

Neviem kde sme. Duchovia vyjavili že odídem ďaleko a možno nebude návratu. No myslím, že ak by som mal umrieť, tak by šaman pripravoval pohrebné rituály.

Popravde som bol v noci na prechádzke po kopcoch a stalo sa niečo nezvyčajné, nemyslím že som zomrel, skorej že sa stalo niečo nadprirodzené. Nevidím tu duchov predkov a nič zo záhrobného sveta. Neviem odkiaľ ste vy a ako ste sem prišli, ale myslím že sme všetci stratený niekde ďaleko, odkiaľ nemusí byť návratu."


Zakončím úvahy a rozhliadam sa po okolí, hľadám nejaký vyvýšený bod odkiaľ sa zorientovať.

Falazur
25.2.2015
23:17:30
A hromada je to vskutku zajímavá.
"Ty víš kde jsme?!" zaraduji se, když Mathew opraví moji snahu o pojmenování řeči, jíž právě teď hovoříme.

"Vy se znáte?" otočím se na Rikke a moje tvář je jeden velký otazník.

A pak se ozve dívka s ohnivými vlasy. Všechno ostatní mi v tu chvíli přijde úplně normální. Ohnivé vlasy?! Ohnivé vlasy?! "Jak je tohle vůbec možný?!"

"No já bych spíš chtěl vědět kde to sme." snažím se moc neprohlížet její vlasy - čistě kvůli životním zkušenostem. Dozorce s monoklem taky nemá rád, když na něj někdo civí.

Chvilku přemýšlím, jestli má nebo nemá smysl utíkat. A nakonec mě to vede k zásadní otázce. "Dělal někdo z vás něco, při čem se nedá umřít?"

"Jestli mě přemístili jen na nějaký "lepší" místo, tak tu dozorci budou co nevidět a tim spíš bysme sebou měli hodit."

Lenka "Rory" Rorejsová
25.2.2015
20:52:04
Zavrtím se, oči stále zavřené. Jedno je jisté – ležím v hromadě dalších těl. Ne že bych se takhle už párkrát neprobudila…ale tady je něco špatně. Rukou zašátrám kolem. Někdo se právě zvedá - nemůžeme se nedotknout. Druhou rukou zavadím o kabát, který mám stále oblečený. Zarazím se.
„No tak počkat…“
Rychle se posadím. Právě mi došlo, že tohle grupáč nebude. Prvně je tu moc vody. Za druhé moc oblečení. A za třetí, a to je klíčové, je tu málo důvěrně známých vůní.

Vytřeštím oči a začnu se překvapeně rozhlížet kolem. Tohle nevysvětlí asi sebevětší pařba.
„Ty vole - moře.“
Nikdy, a na tom trvám, jsem se po večírku neprobudila u moře. Nikdy!
Tohle prostě nedává smysl.

Moje pozornost se od moře přesune na vás. Zadívám se na muže, který se mě při zvedání dotkl.
„Když sis chtěl šáhnout, měl jsi to říct rovnou.“
Zabručím s provokativním ušklíbnutím. V očích mi zajiskří. Tomu nešlo odolat. I když u téhle provokace to končí – ten chlap vypadá jako pořádný otrapa. Jako ten typ, co smrdí i přes výlohu.

Elena Arkadijevna Gavrila
24.2.2015
19:55:02
Nezřetelně zabručím. Mokro za krkem, pohyb, nepohodlí a čísi hlasy moc ve spánku nepodporují, ale takřka smrtelná únava ano. Mám pocit, že se mi zdála nějaká příšerná a smysl postrádající noční můra. Pomalu se mozek probírá k činnosti. Tak moment, děšť?! zarazím se. Pokud vím, seděla jsem přece v letadle a překryt byl zaručeně zavřený. Teď ale ležím, něco hranatého mě nepříjemně tlačí- Velmi neochotně otevřu oči a zase je vzápětí zavřu. Další sen...Odkulím se stranou a pokusím se znova usnout. I když tedy, ve snu se vám obvykle spát nechce, ne? "Nemůžete se malinko ztišit, prosím?" zamručím z polospánku. "Jeden by řekl, že vlastní sen bude mít trochu úcty, bude tiše a nebude mi pršet za krk... A že spíš bude mluvit rusky," zamumlám ještě, zatímco poslepu šátrám u vlastní zadnice, odepnu po chvíli snažení spacák a strčím si ho pod hlavu jako polštář. Jen s tím deštěm nejspíš neudělám, můj vlastní sen mě odmítá poslouchat. Stejně bych se asi měla raději vzbudit, nebo ještě s Alisou spadnu do oceánu...

Rikke Falla
24.2.2015
14:06:27
Zavrtím se, když zjistím, že mě něco tlačí do boku. Nakrčím nos, dopadající kapky vody mě nenadchly. I když se mi vlastně moc nechce, otevřu oči. Pak se posadím. A tak zůstávám, jen koukám kolem sebe. Nevyskakuji, neodbíhám, nelomím rukama, neodtahuji se. To ostatně - alespoň ten úprk z valné hromady, zvládáte vy. Nějak se jen neumím rozhodnout, jestli to, že tady nejsem sama, je fajn nebo ne.

Jistě, měla bych toho na dumání víc. Pochybovat o svém zdravém rozumu, jako ten krvavej s... nějakým tenkým mečem? Přemýšlet, jestli se mi to zdá. Dumat, co se vlastně stalo. Kde to jsem, proč tady jsem. Hloubat nad způsobem, jak jsem se sem dostala. No, mohla bych, ale bylo by to prd platné.

Jsem tady - to je fakt. Na břehu moře, ne na autobusáku. S těmihle podivnými individui, ne s nudnými lidmi, co přijeli autobusem se mnou. Tak to prostě je. Dumání na tom nic nezmění.

Otáčím hlavu, prohlížím si ty, co vstali, i ty, co se ještě válej. Pozorně, zkoumavě, skoro s vědeckým zájmem. A že je na co se dívat...
"No..." ozvu se svým mírným chraplákem, třepnu hlavou.
"Tohle pozvání na maškarní fakt nešlo odmítnout..." zhodnotím vzezření skupiny. Jistě, vtip. Mám opravdu takový silný pocit, že tohle kostýmy nejsou.

Nakonec tedy i já vstanu, pokusím své oblečení zbavit mokrého písku, co na něm ulpěl a majetnicky si přitáhnu k nohám ten lodní vak.

Šlehnu pohledem po tom, co promluvil naposled. Jen obrátím oči v sloup.
"To je opravdu to, co je teď třeba vědět, Nšo-či.
Že mluvíme anglicky. Mně se ta mrtvolština líbila víc."
ušklíbnu se.
No, je fakt, že tohle je další divná věc v té spoustě další. Rozhodně ještě před tím "přesunem" má angličtina nebyla na na tak dobré úrovni, jako je teď.

Mathew
23.2.2015
21:45:48
"Fialové oči"

Prvé na čo si spomeniem, je to, čím to začalo. Potom príde spomienka na bolesť, pád a farebné miž-maž. A zima, to je tam, kde sme teraz.

"Určite som nezaspal, niesom mimo svojho tela a nejedol som a ani nepil nič neobvyklé. Žeby ma duchovia vyslali na cestu bez návratu? Som tu kde som mal byť?"

Keď sa uistím že mi funguje zrak i hmat, pomaly sa začnem súkať na nohy odkiaľkoľvek v tej hromade som. Postavím sa a poodídem kúsok ďalej, hmatom a zrakom hľadajúc dýku čo som tasil pred tým, než som sa ocitol tu.

"Prečo myslíš že si stratil jasný rozum?"

Spýtam sa Andrewa v angličtine, starej, otcovej, keď už sa tu s ňou tak ledabolo hovorí.

"Hovoríš Angličtinou, ale neviem skadiaľ, znieš inak ako angličania s ktorými som sa zhováral."

Odvetím Falazurovi.

Falazur
23.2.2015
21:21:57
Každodenní dřina, která nemá konce, rychle vezme za své s posledním úderem biče. Lituji toho? Ani ne. Bojím se? A čeho sakra?! Vlastně ani pořádně nevím, co cítím - tedy když pominu bolest, která mnou prochází.

Hlavou se mi míhají jakési útržky myšlenek. Vzpomínek? Možná ano. Konečně otevřu oči bez toho, aby mi někdo říkal, že je mam zase zavřít. Je tu mokro, což je tedy obrovský pokrok kupředu. K lepšímu samozřejmě.

Ta valná hromada je ovšem už o něco horší. Vlastně jsem si pořádně uvědomil, že jsem v ní ležel až ve chvíli, kdy jsem se zvedl. Trochu se mi točí hlava a připadám si tak trochu jako ve snu. I proto zcela automaticky šáhnu po krumpáči, který je v tomhle šíleném prostředí jedinou známou věcí.

"Tady seš." okomentuju své počínání. Následně se zamračím, protože tohle není jazyk, kterým já mluvím. Chvilku přemýšlím a pak se mi tvář rozjasní.
"Hehe, já mluvím Mrtvolštinou."

Pak se opřu o krumpáč a vlastně teprve teď se důkladněji zadívám na ostatní, kteří se derou z valné hromady.

Bílý králík osudu
23.2.2015
20:39:10
... je to zajímavé, ale z úst Andrewových vychází úplně tatáž hatmatilka, jako z úst toho, který vás probudil, ačkoliv se nedá tvrdit, že by k tomu náš řečník vynaložil sebemenší úsilí. Jen má jiný přízvuk, pochopitelně. Ale jazyk je tentýž.

Andrew Angel du Nox
23.2.2015
20:35:24
Hned po prvních slvoech která uslyším mám chuť někoho zabodnout.
"Štěstí.. Jak někdo může mluvit o štěstí? Komorná nezodpovědná.. Takhle mě budit.. Fuj to byl ale sen." Něco zamručím, a naprázdno polknu, jelikož si myslím že to všechno byl jenom zlý sen. Jak jen se člověk může mýlit...

Při vzpomínce na onen výjev, který jsem před chvilkou viděl se mírně otřesu. "Chudák Iferritas... to msuelo být něco.. Asi jsem na lovu spadl z koně... A dostal do hlavy.. To bude zase vtipů na můj účet.." Opět zavrčím a opře se o zem rukama, abych se pokusil vstát. Když vstávám, cítím jak se ve mě hýbe a napíná každý sval, cítím jak impulzy probíhají nervy.... Tuhle zvíšenou citlivost mám nejspíš kvůli výjevu co jsem spatřil. Mírně se zachvěju a vstanu. "Něco mi nesedí.." Projede mi hlavou aniž bych otevřel oči.

Tak za prvé nespávám s kordem u pasu. Zadruhé nespím normálně na něčem tak tvrdém, ať už je to co chce. Otevřu oči a podívám se pod sebe. Pak se zamračím a podívám se i okolo sebe. Když spatřím že zde nelžím sám, vyvalím oči a jako blesk se odtáhnu pár přískoky stranou. Až moc rychle, jelikož sebo opět plácnu na zem. "Co se to tu sakra děje?" Promluvím poprvé, ale není to moc nahlas. Zavřu oči a rukou se dotknu čela, abych se ujsitil že nesním. Když oči opět otevřu, spatřím že mám ruku celou od krve. Vyrazím překotně pár nesrozumitelných slabik, které jsou asi o dvě oktávy výš než obvikle z náhlehé šoku.

Rychle vstanu a podívám se na sebe se zděšením ve tváři. Začnu vrtět hlavou a udělám pár kroků zpátky, dokud mi nedojde že stojím ve vodě. Pomalu se otočím až spatřím moře. "Já se zbláznil..." Vyjde ze mě omámeně když pozoruji hladinu před sebou.

Bílý králík osudu
23.2.2015
20:07:09
Když procitnete, je to proto, že na vás někdo promluví. Nebo spíš z velké dálky poněkud laksně zavolá: "Hodně štěstí." ... a zní to tak nějak divně. Pro ty z vás, kterým ten jazyk bude připadat povědomý, jde o angličtinu s naprosto nestandartním přízvukem. Pro ty ostatní jde o divný souhrn hlásek a samohlásek, a to s naprosto nestandartním přízvukem. První šok, který po svém probuzení utržíte, bude tedy pravděpodobně ten, že jste těm slovům dokonale rozuměli.

Při bližším ohledání své existence seznáte, že ať už se před vaším posledním probuzením událo cokoliv, je to za vámi. Jste trošku potlučení, ale není to nic, co by se nedalo zdůvodnit účastí na nějakém velmi špatném dni, nebo příliš divokém večírku. Je tu tedy možnost, že se vám to možná jen zdálo, a nebo má posmrtný život zcela jiné rozměry, než jste si doposud mysleli.

Přemýšlení nad tím, zdali to byl (a je) jen sen, či co se to vůbec stalo vám ale nikomu v tuto chvíli nejspíše dlouho nevydrží. Kape vám na hlavu. A to tak, že nejen na ni a už vůbec ne málo. Jinými slovy, leje tak, že je sotva slyšet vlastního slova. Ne, to nedává smysl, takže jakže to ten bílý králík osudu vlastně myslela? Aha, to bude to moře a ty ohromné vlny, které kousek od vás v rozvášněném příboji završují svou mnohametrovou túru po lehce neuspořádané písčitokamenité pláži. A blesky. Nebo přesněji ty hromy, které po nich následují.

Probudíte se na nepříliš úhledné hromádce... ehm, lidiček. Pokud se tak vašim ctěným existencím dá říkat. Mimo vás šesti s vámi svorně tvoří hromádku ještě jakýsi větší pytel, znalcům připomínající pytel lodní, nějaký bubínek, a Eleně velmi nepohodlná rakev - nebo tedy dobrá, přesněji rakvoidní kufřík s nepříliš měkkými hranami. Rikke zase do boku neústupně tlačí špička čehosi tvrdého, štíhlého a velmi pevného. Ale no tak mládeži, na co to zrovinka teď a tady myslíte? Je to samozřejmě rapír, který má Andrew v kožené pochvě připásané k opasku. Jen Andrew je z nějakého důvodu celý od krve a cárů čehosi neidentifikovatelného, což ale on sám patrně zjistí teprve v okamžiku, kdy se zvedne a začne se sám sebou zaobírat poněkud pečlivěji. Ti šťastlivci, kteří leží pod či nad ním, nejspíš dřív, pokud si toho tedy vůbec někdo bude mít čas v tomto okamžiku všímat. Kousek od vás nad vámi někdo vztyčil nedokonalý kříž v podobě za držadlo do písku zaraženého krumpáče.

A pro ty z vás, kteří si snad i přes všechny tyto vjemy dokázali vzpomenout na to, že na ně někdo na počátku promluvil - nikoho jste nezahlédli ;)

Bílý králík osudu
1.2.2015
16:56:21
PRELUDIUM:

Je pláž a je oceán a přívaly vln dotírající na písečné pobřeží. A na jeho okraji dvéch tepe životů.

"Opravdu si myslíš, že tu něco někdo z nich změní dřív, než umře?"

"Možná. Snad."

"Jsi naivní." obviní Azraella jeho společník - vysoký, celkem opálený muž s ostře řezanými rysy. Světlo měsíce se odráží od jeho bílých, rozcuchaných kratších vlasů a nejspíš vrozeně uhrančivého pohledu.

"Že by?" opáčí líně obrovitý bílý drak, jehož šupiny se v jasném měsíčním světle modře lesknou, a jenž se v současném okamžiku vedle muže pohodlně rozvaluje na břiše.

"Ano!" zkusí to tentokráte naštvaněji muž. "Víš velmi dobře, co si o tom celém myslím. A zdaleka nejen já."

"Svěží vítr, svěží voda... nemyslíš?" broukne drak do příjemně vlahého nočního vzduchu.

"Tady docela bohatě profukuje i bez nich." ozve se kysele v odpověď.

Drak se navzdory poněkud jinému mimickému řešení svého obličeje zvládne docela prokazatelně ušklíbnout. Pak se i přes své pobavení pokusí o smířlivý tón: "Stejně jsem tomu nemohl zabránit."

"Mohl jsi tu trhlinu prostě opravit."

"To nepochybně mohl. Opravit čas a prostor, pak opravit je, vymazat jim paměť a vzpomínky na to co viděli, vymazat paměť a vzpomínky i všem co je do té doby stihli spatřit, poslat je všechny zpátky a pak znovu dovyspravit to, co se mezitím stačilo jejich přítomností poškodit...?" nadhodí drak, a kdyby nějaké obočí měl, jistě by jej právě teď při pohledu na svého společníka se zájmem nadzdvihnul. "To by jistě bylo mnohem elegantnější řešení, než sešít ji a nechat ty dva světy, ať se s tím vyrovnají přirozenou cestou sami."

Bělovlasý muž si nespokojeně odfrkne a na chvilku zmlkne, přičemž se jeden jako druhý zahledí ke vzdálenému skalnatému útesu na horizontu. "Já tě chápu," ozve se muž po nějaké době. "ale tohle také není tak docela řešení, nezdá se ti? Nepatří sem. Mohli jsme je prostě okamžitě po tom, co se to stalo, zabít a vyrovnalo by se to i bez nich. Ale nechat je žít je zkrátka... " z nedostatku vhodnějších výrazů muž prostě naštvaně potřese hlavou. "Jsi neuvěřitelně nezodpovědný! Takhle k některým věcem prostě přistupovat nemůžeš!"

"Proč ne? Jednou jsem bůh, tak můžu všechno." prohlásí s pobavenou lehkostí sobě vlastní ten šupinatější ze dvojice.

"Azraelli!"

"Hm?" broukne drak v odpověď svému společníkovi a věnuje mu téměř nevinný pohled.

"Ale... nic." vzdá to druhý z bohů, rozhodí v bezmocném gestu rukama a zahledí se raději zpět k nekonečným dálavám temně nočního oceánu.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.