abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Melwin   Postava není přítomna 18.4.2017, 20:47:54
Stojim tam jak strašák do zelí a stejně bezradně vejrám.

Znervózňuje mě, že Cora omdlela. Asi se není čemu divit, po tý cestě a tom všem, co tomu předcházelo, ale i tak.

Přešlápnu a snažim se trochu narovnat v zádech. Mám toho fakt plný zuby, ale o mě teď nejde.

"No jo... on ji vláčel do sklepení..." odpovím Dorothee vcelku zbytečně. Jako by to mohlo na věci něco změnit.

Vykulím vyplašeně oči, když se mě Doth zeptá takhle napřímo.

Okamžitě mi zrudnou uši a ztuhnu. "Jak může vědět, že jsme........"

V ten moment se ve mně okamžitě ozvou příšerný výčitky. "Ublížil jsem jí? Ale neříkala, že by ji něco bolelo. Vypadala... spokojeně! Vážně!" už už se chci obhajovat.

Konečně mi dojde, že je to - snad - jen logická otázka, s ohledem na všechny ty zranění.

Polknu a uhnu pohledem. "Ne... nemyslim... neřikala..." vykoktám ze sebe. Vlastně... co já vim, co stihnul a co ne...

Zaraženě se podívám na Dot a pak na svou rozedranou košili. "To počká. Vážně. Nejdřív se, prosím, postarejte o ni..."
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.4.2017, 12:09:35
Zamířím nejdřív do kuchyně, kde s pomocí staré tlusté kuchařky, která je na Masce už nejmíň sto let, sbalím zásoby na cestu.
Úsporně, ale bohatě.
Hodlám je roztřídit všem do sedlových brašen. Pak ještě nachystám pro každého dvě čutory vody. Rozloučím se krátkým polibkem s kuchařkou a zamířím ke koním, abych všechno pečlivě uložil.

Pak se vydám vyhledat Anne.
Když se mi to konečně podaří, rychle ji vylíčím, co se stalo. Je mi jasné, že se k tomu Dot ještě nedostala.
Převezmu od ní tornu s vybavením na ošetřování ran, kterou mi ostatně chystají vždycky.
I s ní, šokovanou a utopenou v slzách, se rozloučím dvěma polibky na tvář a pak už se vydám do pokoje, abych si sbalil věci, které jsem zde nechal.
 
  Vlk   Postava není přítomna 17.4.2017, 12:02:37

Dorthea počká, až Coru uložíš do postele a pak si přisedne na lůžko a začne hbitými zkušenými prsty děvče zkoumat.
"Ta rána na hlavě je pořádně hluboká.
A ruce má také pěkně domlácené. Záda sedřená.....no, moc hezké. Ten ji zase zřídil."

Sklouzne rukama níž a trochu rozpačitě se zarazí s dlaní na Cořině podbřišku.

Pátravě se na tebe podívá a pak se tiše ohleduplně zeptá.
"Zase ji znásilnil?"
Přejede očima po tvé tváři i po košili nasáklé krví a okamžitě zavelí.
"Sundej to, ošetřím tě také."
 
  Melwin   Postava není přítomna 5.4.2017, 22:15:52
Funím do schodů a rána pálí jako čert, ale nehodlám to vzdát! Připadal bych si jako úplnej idiot a to nechci! I když by to Cora neviděla. Prostě před ní NE!

Procházíme chodbou a květinky z Masky se k nám slítávaj jak barevný motýlci.

Mračím se úsilím a námahou jak čert, když na chodbu vyjde Lisbeth.

Na chvilku se na ní zastavím pohledem. Pak jen omluvně kývnu a nesu Cořino bezvládný tělo dál.

Myšlenky se u toho růžovýho mámení zdržej ještě o chvilku dýl. Vlastně bych si až doteď jen těžko vybavil její obličej. Možná ty zvláštně zelený oči, ale nic víc. A přitom... mohla to bej ona...

"Bylo by to stejný? Měl bych teď plnou hlavu jí?!" napadne mě a upřímně mě to dost zarazí. Sklouznu pohledem na Cořinu tvář zvrácenou dozadu.

"To nebylo jen tím, že byla moje první. V tom je něco víc... musí bejt..."

I tak mě ale tahle myšlenka dost rozhodí. A značně otřese mou rozhodností.

Vlastně nevim, jak to všechno je. Mám z toho hlavu celou dubovou a je to... no prostě zamotaný.

Lososová barva všude okolo konečně přitáhne mý myšlenky zpátky ke Coře. Tak nějak k ní patří. Je její. A myslet tady na růžovou Lis mi přijde fakt nepatřičný...

Opatrně ji položim na postel a pomalu se narovnám. Jsem celej ztuhlej a košile mi znovu začíná prosakovat krví.

"Praštila se do hlavy. Příšerně. Asi by bylo dobrý se na to podívat..." dodám tiše a vcelku zbytečně.
 
  Vlk   Postava není přítomna 5.4.2017, 22:06:16

Dot zděšeně vykulí černé oči a polekaně vykřikne.
"Ona....l" S úlevou se nadechne, když Mel stačí Coru zachytit a pečovatelsky ji chytí za volně visící paži a položí ji Coře něžně na hruď.

"Tohle je taková hrůza....
Já jsem říkala Minnii hned, že nemá do toho zatracenýho hradu jezdit.
Ten chlap nese jen samou smůlu a mrzutosti.
Chudinka Tina.....
A bohové Cora....nedovedu si představit, že odejde z Masky.
Ona je duší tohohle místa. Už dlouho...."
Drmolí, zatímco pospíchá před Melem, otvírá mu dveře a vede ho do malého pokojíku Cory.

Cestou potkáváte vyděšené dívky. Překvapené a nechápající, co se děje.
Starostlivé a plné otázek.
Dorthea je příkře odbývá a spěchá dál.

Dokonce i Lisbeth, která přiběhne, aby se s Melwinem přivítala, odstrčí jemně stranou.
Lisbeth zůstane zaraženě stát a s pusou plnou neodbytných dotazů se dívá za Corou v Melově náručí.
Starostlivost se v její tváří mísí s nelibostí.

Konečně Dorthea otevře dveře malého pokojíku a pustí Mela dál.
Všechno je tu jednoduše, ale velmi elegantně zařízené v odstínech lososové, bílé a oranžové barvy.
Postel s baldachýnem z lososového hedvábí je široká a pohodlná.
Plná měkkých lákavých podušek a polštářů....
 
  Melwin   Postava není přítomna 5.4.2017, 21:42:25
"Jasně že jo." vyhrknu až moc horlivě a připadám si na chvilku trapně.

Přesně do toho momentu, kdy se rozvzlyká a začne se loučit s Dorotheou.

Zamračim se a najednou se ve mně probudí vzpurnost nebo jak to nazvat. Nechci nechat Coru zmizet! Teda... ona odsud zmizet musí, ale ne z mýho života! Nelíbí se mi to ani trochu a roste ve mně rozhodnutí to tak nenechat.

"Promluvim si s panem Gunterem. Určitě to pochopí a já nebudu na obtíž. Vim, že mě už slíbil paní Minnie, ale když ho požádám... poprosím... klidně budu škemrat, když to bude potřeba, protože..."

V ten moment Coře podklesnou kolena a začne se sesouvat k zemi.

Zaberu a rukou ji podržím přitisknutou ke svýmu boku. Druhá vyletí, aby zachytila její bezvládný tělo.

Teď bych ji měl zvednout do náruče, ale jak zatnu paži, svinsky mě zatáhne rána od ramena do středu hrudníku.

Zakabonim se ještě víc, zatnu zuby a sklonim se.

Cora skončí v mý náruči a sere pes na to, že rána začala znovu lehce krvácet. "Prostě se o ni postarám a basta! I kdybych měl u toho skapat!"

Vykročím po schodech do domu.

"Kde je její pokoj?" houknu s funěním na Dorotheu, která běží za mnou.
 
  Cora   Postava není přítomna 5.4.2017, 21:24:31
Konečně se dokodrcáme k Masce a to už mám hlavu jako dýni.
Myšlenky se mi přesípaj sem a tam jako bláznivý kamení a tak nějak nevím, jak z toho.
Co teď bude?
Budou mě nenávidět?
Budou se mě bát?

A jak se na mě bude dívat zrzka....až se to dozví...
Možná to už ví....
O něčem s Terrym klábosili zatímco jsem se převlíkala.
Možná ji vyprávěl, že jsem čarodějnice.
Čarodějka, co metá plameny a zabíjí.....
Monstrum.
Příšera....

I když si tak nějak myslí, že ne.
Dívá se na mě pořád stejně.
Teda zrzka....

Zato Mel.....
Co si bude myslet on, až se mu to rozleží v hlavě.
Až si uvědomí, jak nebezpečná jsem....
Co dovedu.
S čím jsem se narodila....
Až si vzpomene na Deineřino tělo spálený na škvarek a na moje plápolající oči šílený čarodějnice....

Odvrátí se ode mě?

Jo. Dýni. To teď hrdě nesu na ramenou.....

Štít Masky uvítám s povděkem.
Zadnice mě pálí jak čert a moje ubohý domlácený tělo přímo řve bolestí.
S úlevou přivítám, že zatím ta změna nenastala a pohled v Melovejch očí je furt stejnej.

Svezu se mu odevzdaně do náruče a kdo ví proč se mi chce brečet.
Málem se mu pověsím na krk a začnu bulet, ale on mě pustí a stará se o koně.
Jasně.
Jak jinak.

Chci vykročit k místu, který bývalo dost dlouho mým jediným útočištěm a domovem, ale vtom je zase u mě a ovine mi ruku kolem pasu.
"Dík...." Zachrchlám a vděčně se o něj opřu.
Jsem slabá jak mucha. Kurva.

Trochu se za to stydím.

Cejtím dotek jeho teplýho těla a líbí se mi to.
Kurva.
Na tohle bych si dokázala pěkně rychle zvyknout.

"Pomůžeš mi do mýho pokoje, prosím?"

Kejvnu na Dot a můj obličej je v tu chvíli nešťastnej jak šafářův dvoreček.
Tina.
Bohové, Tina!
A Anne! Lisbeth!

"Dot!" Vzlyknu a ona ke mně přiskočí a krátce a vášnivě mě políbí na obě tváře.
"Bohové, Dot!" Zašeptám a visím na Melovi čím dál víc.
"Budeš mi chybět.
Kurva drát, budeš mi hrozně chybět!"
To už vzlykám a její ruce na mý tváři se třesou a moje kolena s nimi.

Zatmí se mi před očima a ona vykřikne.
Myslím.
 
  Melwin   Postava není přítomna 4.4.2017, 19:12:02
Pomůžu Coře sklouznout ze sedla, i když na jednu paži se úplně spolehnout nemůžu.

Musim si přiznat, že to nedělám jen kvůli tomu, aby se dostala na zem bezpečně...

Chci se jí dotknout. Aspoň ještě jednou... kdo ví, co bude v Masce. A jak se nakonec pan Gunter rozhodne...

Žaludek při týhle myšlence udělá kotrmelec a skroutí se jak užovka. Ne, tahle představa se mi ani trochu nelíbí - já tady, Cora někde v tahu!

Podám pacholkovi otěže a přitočím se zpátky ke Coře.

I když by to určitě zvládla sama, obtočím jí ruku kolem pasu a hodlám jí pomoct do schodů.

Prsty u toho vnímaj pružný tělo pod látkou a vyvolává to až mučivě sladký vzpomínky... Ech...
 
  Nyskel   Postava není přítomna 4.4.2017, 19:09:03
Terry mě k sobě na chvilku přitiskne. Jen tak tak stihnu vak se Silenkou zoupnout stranou. Je to zvláštní a ucítím píchnutí kdesi u žaludku.

"Mezi námi... bude tam stát?" nějak jsem nebyla připravená na...... dítě? Je Silenka ještě vůbec dítě, po tom všem, co zažila? Já o ní tak přemýšlím, ale vlastně nedokážu odhadnout, jak velká nebo stará teď může být.

Stisknu Terrmu paži a pak už zhoupnu vak zpátky, před sebe. Přidržuju ho jemně dlaní, abych Silenku uklidnila. Trochu se bojím, co ona na Masku. Je tu víc lidí, víc pachů, víc nebezpečí... tedy aspoň se jí to tak může zdát.

Otočím se ještě na Coru a na Mela. Ona je jak zmlácená a jemu se lepí košile zaschlou krví k hrudi.

"Dám jen S... stranou tu lišku, do našeho pokoje, pokud to nevadí, a přijdu vám pomoct. Oběma." řeknu měkce a usměju se. Tak nějak mám pocit, že ti dva trochu úsměvů potřebují.
 
  Gunter   Postava není přítomna 4.4.2017, 18:24:22
Skoro celou cestu mlčím.
Tak nějak si potřebuji promyslet, co teď. Kam se vrtnout.
Je mi jasné, že co nejdál od Sotera.
Ne, kvůli mně. Osobně bych se s ním rád utkal a zabil ho, ale jsem obklopen příliš velkým počtem lidí.
Příliš velkým počtem těch, kteří by mohli přijít k úhoně.
Které bych mohl ztratit....

Čím víc se blížíme k Masce, tím jsem rozplcenější a tím víc se mi před očima míhají obrazy mého vlastního domova.
Možná je opravdu čas skoncovat s minulostí. Smířit se s ní.
Jednou pro vždy.
Sklonit hlavu a pokorně přijat fakt, že jsem vzešel z Křivého klíče, na Křivý klíč patřím a tam bych se měl také vrátit.
A urovnat to.

Zapomenout.
Pohřbít vzpomínky, které mě vyhnaly do světa.
Na něj.
Na Herlana.....

A postavit se Hagenovi. Jednou pro vždy si ujasnit všechno to temné a chmurné, co se postavilo mezi nás....

Při myšlence na Hagena se mi postaví chlupy na rukou.
Celý se zježím.
Je alfa....jako já.
Pořádně dominantní alfa.....
Dokážu se mu podvolit?
Přijmout jeho vedení?
Teď...když mám svoji lavelly?
Když je tu Nyskel?

Ale i tak....

Je to logické....
Je to správné.
Vím to. Cítím to.

Při myšlence na moje neteře a synovce se mi rozjasní tvář.
A najednou tam hrozně chci.
Chci vidět Adelheid i Abigail. Chci obejmout své dcery.
A chci jim představit svoji snoubenku.

Projedeme alejí, už krokem a zastavíme u vchodu do Masky.
Na schodech stojí vyplašená Dorthea.
Co nejvlídněji se na ni usměju. Jemně a chlácholivě.
"Minnie zůstala ještě na Meleborku. I s Tinou a Torgem. Jsou v pořádku.
Ale my....dostali jsme se do sporu se Soterem a musíme narychlo odjet.
Dokud je čas."
Řeknu stručně a věcně.
Vím, že zrovna Dot nemusím nic moc složitě vysvětlovat. Kvapně přikývne a zavolá za sebe na pacholka, aby šel dohlédnout na koně.

"Potřebujeme se převléci a sbalit si věci." Seskočím z koně a nechám ho stát s visícími otěžemi.
Odsedlávat ho nebudu, budeme brzy vyrážet znovu na cestu.
I když tedy Cora s Melem nevypadají, že by měli energie na rozdávání.
Pomůžu Nyskel dolů a na chvíli ji k sobě přitisknu. Pak ji neochotně pustím a povzbudivě se na ni usměju.

Projdu kolem Dot a stisknu ji krátce rameno.
"Tina....je mrtvá." Dodám ještě.
"Měla bys to říct děvčatům, hlavně Anne a Lisbeth...." Poprosím ji a projdu kolem ní do domu.

 
  Melwin   Postava není přítomna 31.3.2017, 19:51:17
Neville je nejpomalejší z našich koní a já ho nechci kdo ví jak hnát, abych ho snad neuštval.

Cora ohleduplně přizpůsobuje tempo mně, i když ji tak nějak podezírám, že jí to vůbec nevadí. Choulí se v sedle a přitom vim, že je daleko lepší jezdkyně než já.

Několikrát k ní natáhnu ruku a stisknu povzbudivě rameno, nebo lehce sklouznu prsty po paži. Potřebuje povzbudit, má toho plný zuby.

No, popravdě, já taky a jizva na hrudi pálí jak čert. Taky se do mě dává zima, ale nechci vypadat jako páprda, takže jen zatnu zuby, aby nedrkotaly, a jedeme dál.

Párkrát se dostanu myšlenkama k tomu, co bude dál, ale nechci na to myslet! Neovlivnim to. Na to sem malej pán a zbytečně bych si to škrábal. K čemu... O mým osudu jsem málokdy rozhodoval sám a bylo to v něčem... osovobozující. Ale je to holt přepych, na kterej bych si zvykat neměl.

Výstavní budova u jezera, které tak rychle spěcháme, mě zastihne zakaboněnýho a zamyšlenýho. Povolím otěže a nechám Nevilla jít krokem. Má toho dost. A já nemám kam spěchat. Není proč...

Očima pohladím Coru a cejtim, jak moc se od včerejšího večera změnilo. No... všechno se změnilo...
 
  Nyskel   Postava není přítomna 31.3.2017, 19:41:36
Cválám úsvitem po boku Terryho a Silenka v liščí podobě mě hřeje na břiše.

Tělo sice cítí únavu, ale mysl tenhle rychlý cval vítá. Potřebuje vzduch a prostor, aby se mohla rozběhnout.

Kam? Do uplanulých dnů na hradu Melebork.

Zdá se mi to jako měsíc! Tolik se toho stalo!

Vzpomínky vyplouvají a zase se ztrácí, aby uvolnily místo dalším. Celá rodina pána z Meleborku mi defiluje před očima a s nimi i členové smečky. Kenzy... Ardet... Tyf... Jen Tyf přežil. Jediné nebezpečí. A pak samozřejmě Soterovi ozbrojenci, ale před nimi dokážeme utéct.

Utéct...... kam ale? Kam se vydáme teď? Do údolí nemůžeme. Aspoň ne, dokud je ve hře Tyf. Vystopoval by nás tam a už jen ta předtava je příšerná. Znesvětil by NAŠE údolí. A to nemůžeme dopustit.

Jenže kam tedy? Maska je jen rychlá zastávka, nic víc... Ano, jsem vděčná, že ji máme. Odjeli jsme opravdu nalehko...

Znovu pohladím aspoň vzpomínkou své věci, o které jsem přišla nadobro. Ale...

Sklouznu pohledem na svůj prsteníček. Tohle jsem získala a nikdy se od něj neodloučím! A stejně tak jsem zachránila náhrdelník po Terryho matce. Aspoň tohle. Svou minulost jsem vyměnila za jeho. Zvláštní... ale přesto tišící můj vlastní stesk.

Terryho matka... mluvil o Křivém klíči! Mohl by být tohle náš další cíl?

Při té myšlence zatajím dech a na okamžik polevím v tempu. Podívám se zkoumavě na Terryho, ale teď není ta správná chvíle se ptát. V Masce bude. Aspoň na okamžik se tam nadechneme a řekneme si, co dál.

Jenže...

Přede mnou se zavrtí v plátěné kapse liška.

Silenka...

Jsem šťastná, že jsme ji našli a že je v pořádku. Už kvůli Terrymu. Ale nemění její přítomnost tohle všechno? Neměli jsme vůbec časi si o tomhle s Terrym promluvit.....................

Myšlenky se dál touhlají v mé hlavě a cesta do Ilesy mi uteče jako voda. Vcelku nečekaně...

Vjíždíme do aleje vzrostlých stromů, která končí u elegantního a hrdého domu.

Vydechnu a uvolním se. Až teď si uvědomuju, že jsem se podvědomě bála, jestli tu nenarazíme na Soterovy muže. Ale je to hloupost. Máme náskok. Koně jsou uštvaní, ale máme náskok.

Dojedu až ke schodišti a opatrně sklouznu ze sedla tak, abych Silenku nevyklopila. Zatím ji záměrně nechávám ve vaku.

"Neboj se. Tady jsou přátelé. Ale nechám si tě u sebe, ano?"
 
  Vlk   Postava není přítomna 29.3.2017, 21:34:23
Krajem proletí chladný vítr a liška stočená do klubíčka v podivném cestovním vaku vystrčí chytrou rezavou hlavu a neklidně práskne fousky.
Vítr je čerstvý a studený jako zamrzlá hladina rybníka. V jeho pozadí číhá zima.
Liška frkne, naposledy se ohlédne za stařenkou choulící se ve dveřích do pleteného šálu a pak se znovu schoulí do tepla, které vydává tělo ženy, která ji veze.
Ještě než zavře své jantarové oči, její pohled se na okamžik střetne s temnýma očima černé perly z Ilesy.

Kianga stojí u otevřeného okna na chodbě a hledí kamsi do dálky na hladinu moře, která se v pravidelných vlnách znovu a znovu vzpíná k nebi.
Dívá se na ni, ale nevidí ji.
Její oči jsou černé jako peklo a široké jako noční nebe.
Plné děsivé prázdnoty.

Svět Kiangy je zvláštní místo.
Slunce tam svítí jen občas a když k tomu dojde, je to tak nádherné, že touží, utopit se v jeho měkké záři.
Kianga zoufale potřebuje uchovat si v sobě slunce. Nebo aspoň vzpomínku na něj....

Je tu šero a tlumené barvy, trhaný pohyb a ostré pachy.
Slunce ne.
Kianga ty pachy nenávidí.
Každý je jiný a každý také přináší něco nového.
Někdy to je něčí strach a beznaděj, jindy závist a koncentrovaná zloba. Nejistota.
Bolest.
Přesně odměřené vědomí toho, co se stane.
Pravdy a lži, o které nestojí.

Ten svět se trhá a rozmazává.
Kmitá v rychlém sledu nebo naprosto strnule plyne...
Někdy i dlouze stojí.
Na jediném obraze. Na jediném strašném místě, které se Kianze přehrává znovu a znovu a přivádí ji k šílenství.
Tichém.
Mlčenlivém.

Dnes se před ní zase na kusy trhá moře. Naráží do obrovského skaliska kdesi tam dole, podivně bezbarvé a tlumeně burácející, jako by ho slyšela kdesi z dálky.
Cítí jeho slaný pach a vidí rudou látku zmítající se v kotli zpěněných vln.
Plášť.
Její plášť.

Naříkala a Kianga ji slyšela.
Kvílivý jekot a neustálé volání o pomoc.
Nářek.
Pláč.
Bože, tolik pláče!

Rudý plášť s kapucí se otáčel ve zběsilém vodním víru a vrážel do kamene, aby byl vzápětí stržený zpátky do vody jen proto, aby byl znovu hozený proti skalisku.
A ona křičela a zaklínala moře, aby ji pomohlo a nikdo ji neslyšel.
Jen Kianga.

Tam dole byla velká křivda. Bolelo ji z toho srdce....
Velká bolest.
Velká samota.
A strach.

To bylo předtím....

Dívá se na šumící moře, ale vidí lesní cestu a kopyta koní bušící do spadaného listí.
Vidí oči lišky, cválající na plavém koni do bezpečí. Oči ztracené dívky, jejíž nářek dokázal zaplnit celou unavenou duši Kian.
Je v nich naděje.....

Kianga se dívá z okna a usmívá se.
Do jejich očí se pomalu vrací život, ale rty se usmívají.
Sveze se na kamenné sedátko ve výklenku okna, opře se o zeď a zavře oči. Uvolněná a klidná.

Kousek od ní stojí dlouhá tmavá postava zahalená v plášti a pozoruje ji.
Zamyšleně a možná trochu zvědavě.
Po chvíli přistoupí k ní, sundá z ramen plášť a velmi něžně a opatrně ji přikryje.
Když odchází, světlo svíčky ozáří jeho popálenou tvář.

Koně se dají do pohybu.
Neklidní a nedočkaví.
Ten v čele je černý jako noc.

Gunter přenechal Byrovi velení a sám se zařadil vedle Nyskel.
V závěsu za nimi se zařadil Mel s Corou, trochu křečovitě přikrčenou v sedle štíhlého strakatého koníka s bystrou hlavou.
Pět mlčenlivých jezdců sevřených prožitým i tím, co může přijít.

Byrr sám je zhroucený žalem, truchlivý jako prastarý bůh.
Oči má protkané krvavými žilkami, jako ten, který viděl příliš mnoho.
Přesto uhání po cestě směrem k Ilese a ani jednou se neohlédne.
Nemá za čím....

Když koně zastaví před Maskou, slunce už stojí na obloze. Na zápraží vyjde Dorthea a překvapeně vás vítá.
Fakt, že jste se tu objevili tak brzy po ránu a bez Minnie je pro ni samozřejmě šokující.
Navíc nevypadáte nejzdravěji.....
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.3.2017, 20:01:02
Zamyšleně si přeměřím Maud. Možná má Silenka pravdu...

Pak už se spokojeně usměju a narovnám se i s vakem, ve kterém je stočená liška. Nebo snad Liška? Asi ano...

"Když už to může být i Liška, co když někde po světě běhají i Jezevci, Srny nebo Orli?" bleskne mi hlavou ještě absurdní myšlenka, ale odpověď na ni teď rozhodně hledat nebudu.

Opatrně se vysoukám do sedla a chvíli se vrtím, než si Silenku pohodlně poskládám před sebe.

Pak se podívám na Terryho. "Tak kam teď?"
 
  Cora   Postava není přítomna 23.3.2017, 19:50:52
Mel mě vysadí do sedla a já se pohodlně uvelebím. Sice mě bolí každá kost v těle, ale mohlo by to bejt horší.
"Jo, to půjde...." Kývnu sama pro sebe a omotám si otěže pevně kolem pravé ruky.
Sleduju, co to Nyskel provádí s tou liškou a nechápavě vrtím hlavou.

"Kde k ní přišla?
Navíc ke zvířeti, který je očividně krotký?
A to ji jako potáhne s sebou.
No, pěkný a my tu museli Nestora nechat....
Trochu vyčítavě se podívám na Mela, ale pak si uvědomím, jak moc je doga zraněná a vzdychnu si.

"Já taky moc děkuju, Maud. Za všechno. Jednou vám to nějak splatím. Nebo se o to aspoň pokusím..." Poděkuju starý ženě a popojedu blíž, abych ji mohla podat ruku. Jestli ji tedy nebude vadit ruka poběhlice a kurvy.
Nevadí.

Vděčně se na ni usměju a pevně stisknu.
"Mějte Nestora ráda, prosím, je to moc fajnovej pes."Zaprosím ještě a pak už pobídnu koně, aby se zařadil vedle Melova.
Připadá mi to tak nějak přirozený.
 
  Vlk   Postava není přítomna 23.3.2017, 19:45:27
Liška krátce zaváhá, podívá se nedůvěřivě na vak a na Nyskel, ale pak přijde blíž a váhavě do něj vleze.
Uvelebí se uvnitř a okamžitě se pohodlně stulí do klubíčka.

"Tohle lišky normálně nedělají. Navíc divoké lišky."Poznamená tše Maud a ostře se na Nyskel zadívá. Dál to však nekomentuje.
Jen se pro sebe pousměje. Je to vřelý a tajemný úsměv. Ponořený kamsi do minulosti.

"Nejsem normální liška......" Poznamená právě tak tiše Silenka a vystrčí čenich, černý jak korálek, z vaku.
"A myslím, že ona to ví.....
Podobá se Ruth víc, než tušíme a než tuší ona...."
Dodá a nechá se bez odporu zvednout do vzduchu.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.3.2017, 19:26:56
Po slovech Maud se láskyplně usměju na Terryho. Ano, budu s ním šťastná! Chci být!

Její zmínka o Coře mi znovu polechtá zvědavost. Musím se Terryho v klidu vyptat, co je s tou Corou. A Deine... ale teď už musíme jet. Vážně.

Přejdu k Maud a nesměle ji obejmu. Nedá mi to, i když je to asi nevhodné. Neznáme se. Ale... přes Ruth je svázaná s Terrym a ten se mnou. Je jedno, že jsme se potkaly před pár dny. Je mi, jako bych ji znala odjakživa.

Cora a Mel už jsou v sedle. Silenka také začíná být čím dál tím nervóznější.

Narovnám si přes rameno plátěnou kapsu, roztáhnu široký pruh látky a dřepnu si. "No, pojď..." řeknu nahlas, aby se nikdo nedivil, že s ní mluvím v myšlenkách.

Jenže... teď už je to asi jedno. Aspoň před Melem. A Coře asi rychle dojde, že jsem stejná jako Terry. Pokud to už neví.

Na povídání bude ještě dost času. Teď ne...
 
  Vlk   Postava není přítomna 23.3.2017, 19:04:27
Silenka je čím dál neklidnější. Sice poslouchá, o čem mluvíte, ale přešlapuje a nakonec se začne na místě točit do kolečka.
"Měli bychom jít...neměli bychom se tu zdržovat.
Mohl by přijít ten druhý, ten co se tolik chce měnit....
Ublíží nám....
Ublíží mně....už mi ublížil, nechci, aby to dělal znovu. Nechci být znovu přikovaná...."
Vychrlí ze sebe, zatímco se Gunter loučí s Maud a pak nervozně popoběhne směrem ke koním.
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.3.2017, 18:47:06
Líbí se mi... skoro mě to až dojme, jak se Cora loučí s Nestorem.

S těžkým srdcem vyjdu ven, ale uklidňuje mě aspoň jedna věc. Jedu s Corou... a to se počítá! Ať to už s námi dopadne jakkoli.

Ochotně jí nabídnu rámně, aby se mohla opřít. Nemá zrovna pevnej krok.

Venku se Maud loučí s panem Gunterem.

Moc neokounim, nepřijde mi to vhodný. Proto se radějc věnuju Coře. Ujistim se, že Flok je dobře nasedlanej a pak jí pomůžu do sedla.

"Děkuju Maud. Za Nestora... přijedu si pro něj, jak jen to půjde." ujistím ji vřele. A vážně to mám v plánu! Je to jediný, co mi zbylo z Pírka...
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.3.2017, 18:19:58
"Jo...pořádně nebezpečný." Přikývnu, ale k dalšímu vyprávění mě naštěstí nepustí.
A já jsem rád.
To o Dein a Coře se mi bude říkat těžko.

Obejme mě a já její objetí opětuji. Co nejsilněji. Potřebuji cítit její útlé tělo blízko mého.
Vědět, že jsme to všechno přežili a jsme spolu.
Zatím.

Ve dveřích se objeví Maud a přistoupí ke mně. Stisknu ji vřele ruku a pak se skloním a obejmu ji.
"Dám na ně pozor, slibuju, na všechny....
A potkáme se určitě. Vrátím se. Mám v Ilese přátele. Vždycky se vracím. A ta věc se Sotem se jednou vyřeší....."
Překvapeně zdvihnu obočí nad její poznámkou o Coře, ale neřeknu nic.
Že je na ní něco velmi velmi zvláštního je mi jasné už pár hodin. A zřejmě to bylo jasné i Soterovi, proto ji nechal unést....

"Musíme vyrazit...." Otočím se k Nys a zvídavě se zadívám na Silenku.
Vnímá, o čem mluvíme?
 
  Cora   Postava není přítomna 23.3.2017, 18:15:40
Dopnu kabátec a otočím se na Mela.
"Jasně, že to zvládnu." Zakřením se srdnatě.
"Už se těším do sedla. Takhle se mi na Flokovi pojede daleko líp." Přejedu očima nový nohavice a ještě se skloním k Nestorovi, abych se s ním rozloučila.

Líbnu ho na čelo a obejmu mu hlavu.
"Vrátíme se pro tebe, kamaráde, slibuju. Nezapomenu, jaks nás tam dole bránil.
Seš frajer...."
Zašeptám mu do ucha a pak natáhnu ruku k Melovi.
Půjde mi to líp, když budu mít oporu.
A pak....
Chci.
 
  Vlk   Postava není přítomna 23.3.2017, 18:12:16
Maud chápavě přikývne a pohladí Nestora po hřbetě.
"Tak se nezdržujte. Čas je vzácný a Soter z Meleborku umí být hodně houževnatý a vytrvalý.
O psa se vám postarám."


Vyjde jako první z chatrče a zamíří rázně ke Gunterovi.
Přeruší jeho hovor s Nyskel a na oba se usměje.
"Ráda jsem tě poznala Guntere z Tronje. Ruth tě milovala a kvůli ní tě miluji i já.
Dávej na sebe pozor.
Doufám, že se ještě někdy potkáme. I s tebou, Nyskel. Jsi milá dívka. S tím Vlkem budeš šťastná.
Je to dobrý chlap."
Natáhne ke Gunterovi ruku a bradou ukáže na chatrč.

"Dávejte pozor i na ty dva. To dlouhovlasé děvče je velmi zvláštní. Vyzařuje z ní nějaká síla...."Zamumlá zamyšleně.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.3.2017, 15:40:30
"Formu magie?!" zopakuju a už si připadám jako hloupá, naivní holčička, která nerozumí ničemu.

Rozhodím bezmocně rukama. Vlastně už je mit o jedno. Aspoň proteď.

Udělám krok dopředu a stoupnu s na špičky, abych mohla Terryho obejmout. Potřebuju jen vědět, že ON je v pořádku.

"Víš co, zbytek mi řekneš až potom." zašeptám mu, tvář zabořenou do ramene.

Teď jsme důležití jen my dva...

A Silenka!

Zvědavě se ohlédnu pod nohy, jestli zůstala stát, nebo se přiblížila spolu se mnou.
 
  Melwin   Postava není přítomna 23.3.2017, 15:34:05
Jsem rád, že byl Nestor tak statečnej! Vlastně jsem na něj hrdej! Je to vážně pašák!

Ještě chvíli ho drbu a hladím, protože to prostě potřebuju. Nevim, na jak dlouho se loučíme. A je mi to zatraceně líto...

Podívám se nejistě na Maud.

"No, hlavně jsme potřebovali obstarat nestora. A taky ošetřit a oblíct Coru." dodám a pousměju se na ni.

"Já si zkusím vzít nějaký hadry v Masce, jestli pojedeme přes ni. A jestli ne, taky nevadí." dodám zamyšleně.

Pak se podívám lítostivě na Nestora. "Asi bysme měli co nejdřív vyrazit." vzdychnu.

Ještě se otočím na Coru: "Zvládneš to?"
 
  Vlk   Postava není přítomna 23.3.2017, 14:53:06
Staré vrásčité ruce Maud jsou očividně nesmírně obratné a se zvířaty to umí. Nebojí se a její doteky jsou jisté a konejšivé.
I Nestor leží v kllidu. Jako by chápal, že se mu snaží pomoct. Nechá si rány vyčistit, zašít i ovázat.
Jen občas zamručí nebo naopak zakňučí.

Konečně je Maud hotová a přisune mu ještě misku z vodou, aby se napil.
Nestor na okamžik zvedne velkou těžkou hlavu z tvých rukou a začne žíznivě chlemtat. Pak se znovu položí na bok, opře si hlavu o podušku a přivře unaveně oči.

"Tak, měl by spát. Je úplně vyčerpaný.
Necháme ho v klidu."
Podívá se Maud na tebe i na Byrra a otře si zakrvácené ruce do morké utěrky.

"Co pro vás ještě můžu udělat?" Zeptá se vlídně.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.