abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Zar´farro
12.4.2015
19:18:43
Zar´farro, Nysilo, Achillon

Na chvilinku jsem se zarazil, naprosto jsem to nečekal, že mi Nysilo odpoví, navíc se představil a aby to nebylo málo ještě mně pozval do hospody. To bylo poněkud nečekané. Chvilku jsem očekával, že se ozve zabouchnutí dveří a smích obou, ale když jsem se otočil a uviděl Nysilův výraz ve tváři, došlo mi, že to jako žert nemyslel.

"Tak pokud se ti něco stane, ty Nysilo budeš první koho z vás dvou budu ošetřovat."

"No, pokud ti nevadí, že tě příslušníci tvého rodu uvidí s trollem, pak samozřejmě půjdu. Jmenuji se Zar´farro, ale jsem poměrně zvyklý na hodně zkomolenin mého jména."

Na rychlo prozkoumám ke které bedně mi sedí klíč a vyměním ji s tou, která je u mnou vybrané postele.

"Můžeme?" zeptám se Nysila a pomalu odcházím spět ke dveřím.

Nysilo z Nortree
12.4.2015
17:36:36
Zar´farro, Nysilo, Achillon

Byl to velký modrý Troll. Achillon ho přivítal dle očekávaní.
Zdálo se, že na podobný urážky je zvyklý a že mu to vůbec nevadí. A pokud ano, dobře to skrýval.
Zeptal se mě jestli je tamto místo volné.
"Jasně, klidně si ho vem... Jinak, jmenuji se Nysilo. Jak říkají tobě? A přátelsky natáhl ruku na pozdrav.

...............................

Našel jsem svoji truhlu, odložil jsem si tam své věci. Sebou jsem si vzal jen peníze a svoji dřevěnou hůl bez které nikam nechodím.

"Jdu se do hospody najíst. Přidáš se?" pronesl jsem a tázavě se podíval na Trolla.

Anglino
12.4.2015
17:01:36
No začíná to být dosti nepřehledné sotva opadl úžas nad kentaurem už sedím u stolu a poslouchám hovor jako by se nic nestalo.
Při čekání na to, až má zachránkyně Karolina dojí tu odpornou šlichtu. Promluví na mne žena která se představila jako Žira.

"Žiro ahoj, já bych klidně šel do toho hostince hned jenže, mám problém. Nemám čím zaplatit. Byl sem pozván Karolínou a tak počkám až bude nachystána ona vyrazit. Hodila by se nějaká záloha na žold. Nebo nevíš o nějaké možnosti výdělku. Umím to celkem slušně s kladivem v kovárně."

"Už abychom šli, nechci vypadat jako nevděčník a tak se krotím a čekám na pokyn Karolíny. Príma Karolína se už také zvedá."

Když se všichni i Karolína zvedli, ochotně se zvedám taky.

"Karolínko ty mi můžeš říkat jak se ti zlíbí. Slibuji, že se budu krotit, aspoň v tvé přítomnosti."

Zar´farro
12.4.2015
11:37:21
Otevřu dveře do pokoje, vlezu dovnitř, a vidím, že bude problém. Dva růžovokožci.

" Sakra, proč mně nemůžou dát do skupiny s jinými rasami. Proč zrovna k těmhle, no vsadím se, že alespoň jeden je rasista. To je vždycky."

Jen co začne ten silnější mluvit, má hypotéza se potvrdila.
"Ty vole. Další zrůda. "

Dále již ani nevnímám co říká, stejně to budou jen urážky.

"Jen si nadávej jak chceš, ale až budeš na bitevním poli ležet a krvácet, budeš škemrat abych ti pomohl. A kdo ví jestli se zrovna mně bude chtít. Zda nebudu mít nějakou jinou "zrůdičku" s nějakým zraněním, kterou zachráním spíš.

Počkám, až si to dokecá a mezi tím pohledem prozkoumávám místnost. Pokusím se najít prázdnou postel, která není v poslední době používána. Po chvíli si spíš náhodně jednu vyberu a vykročím jejím směrem. Cestou se obrátím k hubeňourovi a zeptám se.

"Je tohle místo volné?"

Achillon
12.4.2015
0:56:29
Zar´farro, Nysilo, Achillon

Ty vole. Další zrůda. No to je úžasný. Jedna modrá, druhá černá. Nakonec tady trojka ještě snad bude nejvíc připomínat vojáka. No to je teda v háji. Co mě to sem furt jen posílaj. Nejdřív ženskou a navíc černou, pak tuhle modrou zrůdu. No to je fakt úžasný. Zdám se skutečně nad míru naštvanej.

"Jak mám asi s těmahle zrůdama spolupracovat. No ty si tady zažijou peklo. Aspoň nebudou chcípat normální lidi.... jo, asi bude lepší, když za nás budou umírat zrůdy, než naši dobrý chlapi. Jo, nakonec v týhle armádě nejsou tak blbý, jo, jen ať je nabíraj."

Otočím se k Zar´farrovi a říkám: "Tak tobě budu řikat modrá zrůda. Ne, jméno mě skutečně nezajmá. Stejně bych si na něm jen zlomil jazyk."

Myslim, že sem se k němu choval vcelku slušně, na lepší stejně není zvyklej, jo vypadá jak retard, ten skočí na to, že ho beru jako každýho jinýho vojáka.

Pán Jeskyně
12.4.2015
0:37:15
Nysilo a Zar´farro


Zar´farro

Najedl ses, náramně sis pochutnal. Když jsi potom dorazil do pokoje, zrovna tam byli dva lidé. Jeden urostlý a vysoký, nejspíš válečník (Achillon) a druhý hubený, vysoký a vousatý (Nysilo).

Pokoj je prostorný. Je v něm 9 postelí a 10 truhel, každá v nohách jedné postele, kromě jedné, která je na místě, kde se zdá, že chybí jedna postel.


Nysilo

Když to vypadá, že už ti Achilon asi nic neřekne a ty jemu také ne, otevírají se dveře od pokje a vstupuje, světe div se, 215 coulu vysoké monstrum modré barvy. Je to troll. Zdá se, že mezi lidmi bude vypadat, jak pěst na oko.

Karolina
10.4.2015
9:56:48
Překvapením zamrkám, když vidím, že Žira i Grom jsou kousek od nás, se zbraní v ruce.
" Oni by nás bránili? Jestli jsem to nepřehnala. Jestlipak za mnou Anglino jde? Neotočím se, abych ho nevyplašila. Neodpovím mu na jeho nabídku, dokud si nesedne ke stolu."

Nakonec se všichni usadíme zpátky ke stolu a mě čeká další překvapení. Než stačím něco říci Anglinovi nebo vzít znovu lžíci do ruky, zve k našemu stolu Žira někoho nového. Zvednu hlavu a ... málem omdlím. S vypětím všech sil zadržím výkřik, oči se mi rozšíří překvapením.
" Co to je? Nikdy jsem o něčem podobném asi ani neslyšela. Možná jsem o tom četla, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Kdo by tomu taky věřil, napůl člověk, napůl kůň. A teď tu stojí u našeho stolu, živý a prohlíží si nás."

Polknu a snažím se vypadat klidně. Usměju se na něj a přidám se k Žiře.
" Místa dost, jsou tady zařízení na hodně rekrutů. Jak ti říkají? Mě Karolína, ale říkají mi Kája."

Pak konečně vezmu znovu lžíci do ruky a začnu chvatně jíst. Kaše mi, pravda, doslova roste v puse.
" Ta chuť je příšerná, ale já mám hlad a kdo ví, jestli budu mít dost peněz na pořádnou večeři pro Groma. Mě tohle bude stačit. Jejda, musím mu taky odpovědět."

Vypořádám se s posledním soustem a pořádně ho zapiju vodou. Pak se konečně otočím na Anglina a trochu nesměle se na něj usměju.
" Anglino, prosím tě zkus se trošku ovládat. Zbytečně bys na sebe přivolával nějaké průšvihy. Znáš to, vojáci jsou hned hrrr do všelijakých trestů. Jsi moc hodný, že mě chceš chránit. Když se tak rozhlížím kolem, mám docela obavu, že sem snad ani nepatřím."

Ke konci řeči ho pohladím po ruce a pak se rozhlédnu kolem sebe.
" Myslím, že mám pravdu, jsem proti nim maličká, taková ztracená mezi těmi statnými postavami. I Žira je proti mě pěkně rostlá a do téhle společnosti krásně zapadne. I když na druhou stranu, jak to znám všichni budou používat hrubou sílu a na vyjednávání nebo jemnější práci budu já."

Na Žiře je už vidět, že by byla nejraději pryč. Přikývnu. Pokud už všichni dojedli, zvednu se od stolu se slovy:
" Půjdeme? Žira to tu zná, tak nám ukáže cestu. Myslím, že bychom měli jít někam do zájezdního hostince. Tam nejspíš budou vyvářet celou noc. Angi má už chuděra hlad, ještě nejedl. Jeee, nevadí ti, že ti říkám Angi?"

Zeptám se Anglina. Pravda je, že se ještě trochu uvnitř třesu a něco ostřejšího na uklidnění bych taky uvítala.

Žira
10.4.2015
1:31:56
"Pojď, sedni si tady, já už mám stejně dojedeno i dopito," říkám a naleju do sebe poslední lok píva, vezmu svůj talíř, odnesu ho na místo k tomu určené, vrátím se pro meč, stoupnu se vedle kentaura Gelua a prohodím k němu pár vtípků. "Tak co budeš dělat, jestli vyfasuješ armádního koně?" Nebo třeba "A fakt bys šel jíst do maštale? Nebyl by to u tebe kanibalismus?" Usměji se na něj.

"Doufám, že Gelu je jeden z těch kentaurů, kteří mají smysl pro humor, jinak by mohla být ještě sranda."

Pak, když vidím, že už ostatní také dojedli, říkám: "Tak myslím, že bysme mohli zamířit ještě do gospody na jedno rychlý. Docela bych si spravila chuť. Třeba i nějaký ten koňský gulášek u tygra." Mrknu na kentaura a mírně se pousměju. "Anglino, ty by sis určitě taky dal radši něco pořádnýho k jídlu, co? " Jakmile si vzpomenu na tu roztřískanou lavici, mám co dělat abych se nerozesmála.

"Tohle ještě bude průser, zvlášť, jestli Anglina někdo napráská, což tady asi jo, ale co, nějak to dopadne. Po tom, co všechno jsem zažila, je tohle jen mírná nepříjemnost." Říkám si a opět se mírně pousměju, tentokráte sama pro sebe.

"Myslím, že stejně bude nejrozumnější vypadnout. Než se začne řešit ta rozflákaná lavice, z toho by mohl být ještě pěknej malér. Jakmile nás tu už nenajdou, třeba se to ututlá. Přece jen.... jo, vypadáš trošku jinak, než ostatní Anglino, ale pořád se nelišíš natolik, jako třeba tady Gelu nebo Gromash."

"Sakra, těm to trvá, už mám žízeň jak velbloud. Už se nemohu dočkat, až si dám takových 7-8 kousků a pak půjdu spát. "

Sáhnu do kapsy, vylovím můj nový tabák a papírky a ubalím si jednu cigaretu za jedno ucho, jednu za druhé a jednu do pusy. Zatím si ale nezapálím, nechám to až na ven.

Pán Jeskyně
9.4.2015
19:31:49
Takže v jídelně se situace konečně trošku uklidnila, všichni jste se už celkem v klidu najedli. Většina z vás měla takový hlad, že vám ani nevadilo, jak je to hnusné.

Zdá se, že v jídelně již není dál co dělat. A navíc se na vás otáčí neustále zvědavé pohledy. Také se není čemu divit, taková společnost jako ta vaše zde nejspíš již dlouho nebyla.

Chvilku po jídle, když ještě chvilku sedíte, dopíjíte pití a možná si povídáte Karolíně zaklepe někdo na rameno. Je to mladý, sotva 17-letý chlapec, zdá se, že ani moc nenarostl. "Ehm. Omlouvám se madam, už jste dojedla? Neuvolnila byste mi místo?" Nesměle se zeptal a zrudl jak rajče. "Víte.... no..... tady nikde jinde není volno." Nervźně pokukuje zejména po té objemnější části skupiny, jako je kentaur, ork nebo 2 metrový barbar.

Asi by bylo vhodné se přestěhovat někam jinam.

Žira
9.4.2015
12:32:05
"Samozřejmě máš pravdu Grome, asi je trošku přecitlivělej. Ale je pravda, že je to hnus.... Aspoň pro nás smrtelníky." říkám orkovi.

Jakmile se vrátíme, usměju se na Barbara a spustím: "Zdravím tě Anglino, ještě jsem se nestačila ani představit. Já jsem Žira. Hele, jídlo tady pořádný nedostaneš, to bys musel někam do hospody. U tygra docela slušně vařej, dělaj tam skvělej koňskej guláš a i dobrý pivo tam točej. Pokud se chceš najíst tady zadarmo, můžeš si poslat poslíčka aspoň pro to pivko, U Tygra točej za stříbrňák, to je vcelku slušná cena na to, že jsi v Questaquace."

V klidu si sednu, meč opřu na původní místo a pokračuji v jídle. Když mi Tobby za chvilku přinese pivo, a když mi vrací drobné zpět říkám: "Díky Tobby, ty drobný si nech, to máš na nový podrážky. Radši se zeptej tady Anglina, určitě by si dal taky jedno nebo dvě, že?" Mrknu na Anglina.

Poté se chci už v klidu věnovat jídlu, ale toto zbožné přání se mi bohužel také nevyplnilo. Sotva jsem opět vzala lžíci do ruky, přišel za námi kentaur. A začal se nás vyptávat. Tak odpovídám.

"Ahoj, no.... něco ti tu daj. Ale žrát se to moc nedá, ale tak znáš to, jak říká tady Gromash, je válka." říkám a mírně se pousměji, údiv nad tím, že přišel kentaur mě přešel dřív, než stihl dojít k nám. "Pojď, posaď se tady u nás..... ehm no..... spíš si stoupni tady u nás." Máme tu místa dost, jinde by ses musel tlačit.

"A to ten den začínal tak nudně. V téhle armádě to asi nakonec nebude tak zlé. Asi bude i docela sranda" Říkám si v duch a na tváři mi pohrává pobavený úsměv

Gelu
9.4.2015
1:04:34
Má očekávání od místní závodní kuchyně nebyla příliš veliká, živelnost v sále mne ale i přes to dokázala překvapit. Místo vlídných slov a pozdravů jsem slyšel pouze křik nějakého nadmíru naštvaného barbara.

Z monologu jsem zaslechl: Klidně sežeru koně i generálovi.

"To křičel ten rozzuřený barbar. Doufám, že osazenstvo mého ubytování bude přeci jen o něco civilizovanější, proti zábavě nic nemám, ale doufám, že součástí mého kontraktu nebylo nechat se ohlodávat ve spánku nenažranými individui."

Pohledy, které na mne místní osazenstvo hází, mi nejsou zrovna příjemné. Za ten čas na cestách už jsem si ale na něco podobného zvykl. Hlad mi nedovoluje příliš veliké otálení, prozkoumávám jestli mezi stoly najdu nějakou cestu, přes které bych se dostal až k výdejnímu místu, nešťastnou shodou náhod bohužel tedy přesně tam, kde zrovna stojí to individuum pospolu s malou dívenkou, která ho, nechápu jak, krotí. S nepříjemným klopýtáním, jež na mne ještě více upozorňuje, kráčím k onomu místu.

"Nesmím na sobě dát znát svou nervozitu, jinak bych tady moc dlouho nevydržel."

"Je tady něco k snědku? A nebo taky musím jít lovit oběd do maštale?"

Anglino
8.4.2015
19:23:35
Když jsem vypustil trochu páry rozbitím lavice,nepříčetným řevem a vyhrožováním. Začínám pomalu vnímat okolí. Kolem mne stojí ustrašené, zvědavé i nasupené výhružně se tvářící tváře.

"A je zase malér. Co jsem zase ve vzteku vyvedl. To to cizí prostředí mně znervózňuje tolik nových bytostí. No a ten hlad a výsměch mne vydráždil. Snaž se uklidnit to není dobré uvedení se na scénu."

Z úvah mne vytrhne jemné zatahání za opasek a zvuk příjemného hlasu.

"Čekal bych spíše ránu palicí do hlavy než přátelský hlas. To mne úplně uzemnilo. Jak bych mohl ten upřímný hlas sklamat."

Zatřepu hlavou jako bych se probudil ze zlého snu a nechám se odvést ke stolu usednu na lavici. Podívám se na tu bytůstku a pronesu.

"Moc se omlouvám hlady mi ujely nervy. Nechápu jak se ostatní mohou spokojit s takovou stravou. To s tím masem pro nehodného Anglina jsi myslela vážně. Byl bych ti vděčný, vlastně jsem ti vděčný, že jsi mne zadržela, než jsem způsobil větší malér. Odteď ti budu stále nablízku pokud mi to dovolíš. Já a můj meč jsme navždy tvoji, to přísahám u Odina."

Zmlknu a čekám co bude dál.

Najednou do jídelny vstoupil divný tvor napůl člověk a napůl kůň.

"Myslel jsem si, že to jsou jen báchorky mužů kteří u piva vyprávěli o svých výpravách a oni nelhali tyto bytosti existují."

Zvědavě si jej prohlížím.

Grommash
8.4.2015
17:17:04
,,Dobrá dejme tomu že bych v nevhodnou situaci řekl pivo co by se sta..." Náhlý řev mně vytrhne z přemýšlení. No ať se snaží kdokoliv namá na pověstný válečný pokřik orků. Podívám se směrem za křikem. To co uvidím mě velice zaujme. Zdá se že Anglino je nespokojen se stravou. ,,Tohle je válka né hostina pro válečníky. Máme štěstí že můžeme vůbec něco jíst.." Prohodím k Žiře a při tom vzpomenu na válečná tažení orků. ,,Škoda že jsem se žádného nezúčastnil." Pomyslím si smutně.

No ale když koukám jak se Anglinův vztek stupňuje vím že je čas to ukončit. Vezmu sekyru a vydám se k němu. Na Žiřinu poznámku souhlasně zamručím ale stejně se hodí mít za zády válečníka když se snažíte uklidnit horu masa. Zůstanu stát několik sáhů od Karolíny, ne tak blízko aby to působilo nebezpečně a ani né tak daleko abych mohl včas zareagovat.

Anglinův křik dospěje do fáze kdy tvrdí že bude jíst koně. No když je řeč o koních jeden mu už jde naproti. Zamračím se, ne není to kůň. Je to kentaur jeden z mála národů co měl tu čest střetnout se v bojišti po boku i proti orků.

Sekyru si položím na rameno a mírně vycením tesáky. Když se rozhlédnu nejsem jediný kdo se s připravenou zbraní přiblížil k Anglinovi. Někteří s toho mají srandu a jií se zbaběle schovávají. ,,Musím přiznat že Kája projevila na lidské standarty velkou odvahu. Ale ne na orčí, orkové uznávají spíše odvahu v boji než v pokusu o domluvu s naštvaným barbarem."

Pán Jeskyně
8.4.2015
14:39:36
Zdá se, že situace se začíná trošku vyostřovat.... Barbarův řev se rozléhá po celé jídelně a nejspíš i v širokém okolí. Žira se zdá, že jen stěží zadržuje záchvat smíchu. Nicméně jakmile Karolína vstane a jde situaci urovnat, na tváři se jí objeví vážný a mírně překvapený výraz, po chvilce se ovšem usměje.

"Ta holka se mi fakt líbí, zdá se, že v ní bude víc, než se zdá. I tak, zastávat se zrovna týhle babizny? Třeba, kdyby ji Anlino snědl, dostaly bychom někoho lepšího. Asi neví, že to jídlo i vaří. Ale co, ona za to nemůže, že je nemožná kuchařka.... Asi.... Nebudu jí přece přát nic zlého.... i když se nás tu asi všechny snaží otrávit." Povídá si v duchu.

Usměje se na Gromashe a říká: "Hmmm, to je zajímavé, docela mě zajímá, jak tohle dopadne." S těmito slovy bere do ruky meč i s pochvou připevněnou na opasku, do té doby opřený o lavici pod stolem a pomaloučku vyrazí za Karolínou. Nedojde ovšem až k ní, stojí poblíž, aby mohla okamžitě zasáhnout. V hlavě se jí promítají myšlenky: Zdá se, že má přesvědčovací talent, třeba to vyřeší mírumilovně, kdybych se do toho vložila já, nejspíš by tu bylo mnoho krve a lítaly by střeva po celé jídelně... Ne, to by nebyl ten správný gurmánský zážitek... no i když.... dá se tohle jídlo ještě zhoršit? haha

Zrovna když Anglino řve, že jde do konírny sežrat koně, světe div se, do jídelny vstupuje kůň. Ve skutečnosti to není kůň, jeví se to jako by někdo uřízl tělo od pasu nahoru z člověka a přilepil ho k tělu koně místo hlavy a krku. Někteří z vás o něm jistě už slyšeli. Je to kentaur. Jedna z velmi vznešených ras žijících ve hvozdu, prý jsou velmi silně spjati s přírodou a vesmírem a dokonce prý umí číst budoucnost podle hvězd, ale nejste si jisti, zda to náhodou nejsou jen legendy...

Když se Karolína, otočí na Žiru, vidí, že se na ni povzbudivě usmívá, ale i přes to je Žira připravena okamžitě tasit meč, který má v pochvě v ruce.

Zdá se, že taková zábava zde v jídelně dlouho nebyla. Někteří lidé se krčí pod stoly, jiní se usmívají a sedí na svých místech a někteří dokonce vstali a tleskali. Ale najdou se i tací, kteří tasili své zbraně a zamířili k Anglinovi, ale Nebojácná Kája je zvládla všechny předběhnout. Zde je vidět, kdo má největší odvahu ze všech.

Karolina
8.4.2015
2:53:59
Koukám na toho Groma překvapeně.
" Cože? On mi ani ruku nepodá? No nazdar, a koho to sem vedou ještě?"
Pomyslím si už docela vystrašeně, když zahlédnu nějakého důstojníka, jak k nám vede další horu masa. Je nám představen jako Anglino. Musím hlavu skoro zvrátit, abych se mu mohla podívat do obličeje. Už mu ani ruku raději podávat nebudu, abych nedopadla, jako u toho druhého. Pokusím se o úsměv a pípnu:

" Mě říkají Karolína nebo raději Kája."
To už jsem rudá jako rak a tak, pokud mi odpoví, už jen sklopím oči a rychle si sednu. Nedali mi žádný nůž a vidličku, ale jen lžíci a tak ji vezmu do trochu roztřesené ruky a začnu jíst. Mám takový hlad, že mi kaše připadá jako mana královská. Anglino si taky šel pro jídlo, slyším nějaký větší křik než před tím, ale ani hlavu nezvednu. jím, abych konečně utišila svůj hladový žaludek. Občas se napiju, aby mi kaše líp klouzala do krku.

Najednou se ozve rána, křik se změní v řev. Zvednu hlavu a vidím, že všichni buď stojí nebo sedí, ale dívají se kamsi za mě, k výdejním okénkům. Otočím se taky a vykulím oči. Anglino tam řádí jako černá ruka. Huláká na tu hodnou paní, která nám dávala jídlo.
" To ne, to on by neudělal přeci. Takový není... snad... asi ne."

A ke svému vlastním překvapení, když vidím, že rozbil i lavici a znova se vrhá k té paní, jdu jejich směrem. Kolem všechno utichlo, nebo jen já nic jiného nevnímám. Přijdu k němu a kdopak ví, kde se sebrala ta odvaha, zatahám ho za opasek.

" Prosím tě, nezlob se na ni, ona za nic nemůže. Pojď se mnou, já ti v hostinci koupím maso, ano? Koně budeme jistě potřebovat. Pojď, sedni si na chvilku vedle mě, já dojím tu kaši a půjdeme ti koupit maso, ano? "

Světe div se, i když se uvnitř strachy třesu jako osika, moje ruka hladí jeho paži. Snažím se usmát a mluvím konejšivým hlasem. Pak se otočím na tu paní a jen jí řeknu:
" Nezlobte se na něj paní, on není zlý, je jen hladový......... tak půjdeme?"

Poslední slova patří Anglinovi, znovu ho trochu zatahám za opasek a vydám se k našemu stolu. Nevím jestli za mnou jde, nebo se chystá napíchnout si na rožeň mě, za tu drzost.
" Není zlý, určitě ne. Jen je hladový, určitě. Nemůže být zlý, když jde s námi bojovat, tak na nás nemůže být zlý, určitě to je jen maska. Jasně, schovává se za ni, ale uvnitř, je hodný. Určitě!"

Stále dokola se mi ty myšlenky honí v hlavě, zatímco jdu ke stolu, oči upřené na ebenově černou Žiru. Usmívám se, nechápu to, ale je to tak a jen doufám, že se nestane nic zlého.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.