abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Karolina
19.4.2015
20:05:17
V kasárnách


" 15 zlatek, ale stálo to za to, vidět je všechny jak se pustili s chutí do jídla. Jen jim očka zářila."

První se ke mě přidal Zar a chvilku po něm i Nysilo. Zar mi dokonce otevřel dveře a pak jsem šla, po každém boku s ochráncem. Tedy nejspíš to tak muselo vypadat. Malá křehká dívka a po jejím boku dva ranaři. Ulička vypadá ponuře, nejspíš by se kdekdo bál tudy jít. Nemám ráda opilce a takové týpky, kteří z dálky pokřikují, ale kdyby došlo na lámání chleba, zdrhnou jako největší srábkové.

Mlčky projdeme uličkou a za chvilku jsme v kasárnách. Jsem v klidu, byla jsem sice připravená se bránit, ale vůbec to nebylo potřeba, můj doprovod nejspíš všechny odradil.
" Děkuji vám, že jste mě doprovodili. Po takové dobré večeři a pěkném večeru, by to bylo škoda se poprat."

Řeknu oběma už cestou do patra k našemu pokoji. Vejdu jako druhá a hned vidím, že tam sedí nějaký chlap a brousí si meč. Okamžitě mi zrak padne na mou postel a truhlu. Oddechnu si.

" Dobrý večer."
Říkám už po cestě k posteli. Kde si začnu stahovat vlasy do svého obvyklého účesu. Pak najednou slyším toho chlápka.
" Jo takhle, to je ten parchant! Tak jo teda. Vypadá na to, že používá jen určité svaly. Natřásá se jako nějaký kohoutek. Jen aby mu nespadnul hřebínek. Tak uvidíme."

Pomyslím si a rychle si doupravím vlasy. Pak se otočím a podívám se na toho chlapa. Usměju se na něj a líbezným hlasem řeknu:

" Výhody? Kdo by je nebral, že jo? A muž mých snů? Kdepak ho máš? Myslíš, že bych se mu líbila?"

Sundám si tuniku a jsem jen ve svých dlouhých kalhotách, které jsou volné a u kotníků jsou spoutané, aby nepřekážely a místo haleny mám svoje kožené bolerko, které vypadá, že moc nevydrží, ale opak je pravdou. U pasu mám svou dlouhou dýku, jinak nic.

Podívám se na velitele, protože z těch jeho keců je jasné, že to je on, a mám sto chutí mu jednu fláknout už jen za ty kecy o Žiře. Jenomže já se jen usmívám, jako kdybych byla omámená jeho řečičkami i zjevem.

Když se ke mě začne přibližovat, jen kouknu, jak jsou oba kolegové daleko, abych věděla, kolik mám místa.
" Kterápak postel je ta tvoje? Myslíš, že se do ní vejdeme oba?"
Když zařve, sice se leknu, ale vší silou se udržím, abych sebou necukla.
" Copak tak křičíš, šéfe, něco se snad děje? Když myslíš, že bychom si to spolu mohli rozdat, máš to říct na rovinu."

Zazní můj medový hlásek a pak přijde změna, kterou nejspíš nikdo nečekal. Jako bych vyrostla, najednou je tu jiná Karolína. Bojovnice, která se jen tak nelekne. Pevným, klidným hlasem řeknu:
" Tak pojď, holoubku, rozdáme si to."

Upřu pohled za jeho levé rameno a chviličku jen tak koukám. Pak najednou letí od stěny plechový džbán. Pokud se to povede, vyleje se velitelovi na hlavu. Já se mezitím postavím, beze zbraně do bojového postavení.

Achillon
19.4.2015
19:16:25
Karolína, Nysilo, Zar´farro


Podívám se na nově příchozí a vztekle si odfrknu. “Tyhle dva už znám. Trojka a modrá zrůda. Ale tuhle kočku ještě neznám, ta by mohla podržet. Hmmm.“

“A heleme se. Trojka a Modrá zrůda, to ste nemohli zůstat pryč dýl? Kdo se na vás má dívat. A kohopak mi to vedete?“ Pozorně se zadívám na Karolínu, stoupnu si tak, aby bylo vidět, jak jsem namakaný, nasadím drsný výraz a pozdravím ji. “Ahoj krásko, my se nejspíš ještě neznáme. Já jsem Achillon. Tak co? Nechtěla bys mít několik výhod? Můžu zařídit třeba vyšší žold, nebo až budem na cestách, nebudeš muset chodit sbírat dříví nebo uklízet tábor. To se hodí, nemyslíš? A navíc bys mohla strávit noc s mužem tvých snů. Tak jsem na tebe hodnej, že ti toto dopřeji.“ Pak se kouknu na zbývající dva a pronesu: “Co vy? Nechtěli byste si jít někam po svých?“

Potom už se zas plně věnuji Karolíně. “Tak krásko, v mé posteli je ještě místa dost. Přece nebudeš spát vedle tý černý huby. Ještě by ti něco ukradla.“ Pronesu a začnu ji osahávat. Potom se na chvilku zarazím a koukám na Nysila s Zar´farrem. “A co vy dva tu ještě děláte? Říkám vypadněte!“ Zařvu na ně a doufám, že se leknou. Pak se jdu opět věnovat Karolíně.

Pán Jeskyně
19.4.2015
19:01:25
Karolína, Nysilo, Zar´farro


Když jste odešli z hospody, skřítek je již dávno fuč. Procházíte zvláštní úzkou uličkou, přes den tak strašidelně nevypadala. Žebráci leží po zemi, opilí vojáci chodí z jedné hospody do druhé a různí vagabundi na vás pokřikují.

Když se konečně po dlouhých 5 minutách dostáváte ke kasárnám, docela se vám uleví. Projdete hlavním vchodem, dáte se po schodech nahoru a dostáváte se do vašeho pokoje. Když lezete dovnitř, na posteli sedí Achillon a brousí svůj meč. Jinak je pokoj prázdný a ve stejném stavu, jako jste ho opustili.

Pán Jeskyně
19.4.2015
18:53:34
Anglino, Gelu, Žira


V restauračním zařízení kolem půlnoci vás již mnoho nezůstává. Pouze Anglino, Gelu a Žira. Gromash se totiž právě zvedl a rozhodl se, že toto není pro něj a že odchází. Máte pocit, že se pokusí zdrhnout z armády.

Kromě vás tam už sedí jen další tři lidé. U kulatého stolu uprostřed místnosti si povídají tři chlapi. Jeden tlustý a podsaditý v bílém oblečení, které je celé od krve, druhý statný, vousatý čtyřicátník a třetí takový drobný, starý mužíček.

Baví se velmi hlasitě a zdají se rozčílení. Zejména zakrvácený muž. Když si k nim na chvilku stoupne Uroloqui, začnou se bavit i s ní. Jsou skutečně rozčílení. Uroloqui se je snaží uklidnit, ale i tak je jasné, že je taktéž nervózní. Potom ukazuje směrem k vašemu stolu a něco říká zakrvácenému muži. Ten se zvedá a míří k vám.

“Dobrý večer přeji. Zaslechl jsem, že se chcete vydat na lov. Nemohli byste se při té příležitosti mrknout po lovci Jarykovi? Víte…. No…. Je to můj synovec. A já jeho otci na smrtelné lóži slíbil, že se o tenkrát ještě malého Jaryka postarám. Ale on vyrostl a stal se z něho lovec. Už se mnohokráte stalo, že stopoval zvíře klidně i tři dny, ale teď je pryč už přes týden. A já začínám mít strach, tak dlouho pryč ještě nebyl. “

Pak se na chvilku odmlčel, zamyslel se a pak zas pokračoval: “A kdybyste ho našli, mohl bych vám dát i odměnu. Peníze sice nemám, ale mám maso. Co takhle celou krávu, mohli byste mít pořádné steaky.“

Zhruba v době, kdy domluví, vrací se Paul. Na to, že šel od bylinkářky, je celkem zvláštní, že si nese obrovský pytel přes rameno. Přijde hlavními dveřmi a zajde rovnou do kuchyně. Po cestě se na vás akorát usměje a říká: “Počkejte, až si trošku odložím, další runda je na mě.“

Když se vrací, staví se ještě u zbylých hostů, kteří si stále povídají s jeho babičkou. Prohodí s nimi pár slov a pak jde za vámi s tácem, na kterém leží 4 dvoudeckové sklenice plné jakési kořaly. “Panstvo, toto není pití pro každého. To je jediná elfská kořalka, která snad na světě existuje. Říká se tomu Slzy lesa a až to ochutnáte, zjistíte, že něco tak lahodného jste ještě nikdy nepili. Také je to obrovská vzácnost.“ Pak se odmlčí a nasadí vážnější tvář.

“Slyšel jsem, že řezník Meyer vás požádal, zda byste se nepodívali po Jarykovi. Jelikož mám na tom také svůj osobní zájem, přidal bych něco navíc i já. Za to, že ho půjdete hledat, bych vám nechal jednu útratu zdarma. Plus samozřejmě tu dnešní, tu samotnou vám nabízet nebudu, jelikož vaše kamarádka již většinu zaplatila. Navíc, pokud ho najdete, tak máte zdarma veškerý pobyt v této hospodě do konce týdne. Tak co myslíte, mrkli byste se po něm?“

Podíval se na vás upřeným pohledem a vy jste shledali, že jeho elfí rysy jsou patrnější, než kdykoli dřív. Je jasně vidět jeho elfí vznešenost a upřímnost.

Anglino
19.4.2015
8:30:44
"Někteří lidé by se upejpali vzít si od ženy zlaťák. já to beru prakticky zlaťák se mi hodí a od ní je příjemné dostat dárek. Uf kde se v mé barbarské duši bere ta sentimentalita, ten cit? Bacha není nic horšího než zamilovaný barbar."

Schovám zlaťák v dlani a pak pronesu.

"Díky má krásná paní. Doufám, že vás doprovodí ve zdraví domů a jestli budou nějaké problémy tak ať se původce bojí mé pomsty!"

"Ta dívka má v sobě nějakou čarovnou moc. I ten Troll se k ní chová galantně."

Když ti co se rozhodli jít domů odejdou. Vzpomenu si na poznámku, že jít v noci na lov je dost nestandardní a v duchu mu dám za pravdu. Pak pronesu.

"Na lov se vydám před svítáním. Do té doby můžeme příjemně posedět.
Je možné, že se do té doby vrátí ztracený lovec. Stejně si, ale nenechám ujít povyražení na lovu."


Dám si donést pivo a spokojeně se rozvalím u stolu.

Žira
17.4.2015
21:19:17
Nakloním hlavu ke Karolíně, podívám se jí do očí a pronesu: “Tak teda jo, no. Tak dobře dorazte. A dávejte si pozor na Achillona. Nejspíš se za chvíli taky objeví v pokoji.“

Nakloním se k ní blíž a šeptám: “Radši nezůstávej v pokoji sama.“

“Snad jí ten hajzl nic neudělá. Jestli bych neměla jít taky. Ale zas, aby si neřekla, že jí nevěřím. No, jde s trollem a Nisylem, snad jí nic neudělá. Ale vypadá tak křehce, já vím, že se vykecá skoro ze všeho, ale co kdyby. Kdyby měla bojovat, Achillon by jí uzemnil levou rukou s pravou svázanou za zády.“

Podívám se na zůstávající: “A co my? Budem ještě sedět? Nebo chcete jít na ten lov? Nebo taky na kutě? Já se podřídím většině. Ale myslím, že potmě stejně nic neulovíme, aspoň myslím, že těžko uvidíme zvířata.“

Ještě, když odcházejí, tak se rozloučím. “Tak se teda mějte a dávejte na sebe pozor, Questaqua je v noci dost nebezpečný město.“

"Snad budou v pořádku, je to sice kousíček, ale ta ulička, kterou musej projít, to není nic moc."

Nysilo z Nortree
17.4.2015
0:31:42
"Zdá se, že každému bylo jedno, včetně bloncky, kdo jsem a čím se zabývám... Možná, že když nemám svaly a pořádnou zbraň, tak jsem pro ně nikdo a nebudou mě brát s respektem dokud se nepředvedu. O to větší motivace naučit se to nové kouzlo. Najím se, zapiju to tím pivem a vypadnu zpět do kasáren."

Karolína se chvíli nejistě na mě dívala a pak dala ten zlaťák tomu barbarovi.

"Proč to udělala?! Dal jsem ten zlaťák ji, ne jemu! A ještě jak mu ladně zavřela dlaň a jak se na něj hezky usmála. Chce snad abych žárlil?!"

Začínal jsem být naštvaný, ale nevěděl jsem proč.

"Dyť se nic nestalo, jen mu dala zlaťák, protože žádný peníze nemá... to je vše." Uklidňoval jsem sám sebe a dal si doušek piva, který mi pravě přistálo na stole...

Pivo mi vůbec nechutnalo...

"Příště si dám raději hned medovinu."

Všichni se spolu bavily a když na stůl položili jídlo a všichni se najedli, tak přišel nápad jit na lov.

"Obávám se, že bych vám jen překážel a také jak jsem se už zmínil, budu zítra celý den studovat...
Děkuji vám za příjemnou společnou večeři. Připojím se ke Karolíně a Zafarovi. Přeji vám hezky zbytek večera ."


A jak jsem řekl, tak jsem také udělal. Cestou ke dveří Zafaro Káju předběhl a otevřel ji dveře...

"Tak že by ta bloncka oblbla i trolla??? Ale jde na to dobře, to se mu musí nechat, líp jak barbar řekl bych... Jsem zvědav jestli ty dveře podrží i mě anebo mi je před nosem zabouchne..."

Zar´farro
16.4.2015
14:53:15
"A záchrana se ozvala. Ostatní vypadají, že chtějí dále popíjet. Toto je možnost jak se dostat ven. Všichni vypadají v pohodě, ale takto huntovat si své těla, navíc Žira si huntuje své zdraví tím, že kouří tabák. Tabák! proboha proč by to někdo dělal, jako dobře, opium, marihuana či různé jedy používají starší pokud chtějí mluvit s duchy ... ale takhle? Sakra proč? A ostatní si ničí svá těla tím, že pijí desinfekci ... no radši padám, ať jsem z tohoto nezdravého prostředí pryč. Nejčistší snad byli ti švábi co jsem viděl od kuchyně. Hmmm švábi, sakra nemůžu pořád jen jíst, vždyť to vypadá, že se najím i zítra. Jej, už se těším na zítra, bude zas jídlo."

"Kájo, počkej, půjdu taky. Přece bych tě nemohl pustit samotnou venku už se stmívá. Samozřejmě tedy pokud to nevadí."

Pokusím se o galantní gesto, a využiji to jako možnost odejít z putyky.

"Doufám, že to bude stačit, nerad bych ostatní nějak urazil, přeci jen jsem v tomto poměrně nový."

U dveří ještě Káju předběhnu, abych otevřel dveře. Vím, že charismatický gentleman zrovna nejsem, ale dobré vychování by měl mít každý. Proto se pokusím nevykládat nic dalšího, abych si nezničil celkový dojem.

Při zavírání dveří narychlo dovnitř nakouknu, vždycky se těším na ty udivené obličeje.

Karolina
16.4.2015
13:50:39
Situace byla dost překotná, což zmátlo i hostinského, který nejprve začal nabízet pití. Proč se to stalo, bylo na bíledni. Ještě jsme ani pořádně neusedli na lavice, a s námi noví dva členové, když se ke stolu doslova přiřítil nějaký malý mužíček. A hned, že ho poslali za námi a začal se představovat, Žira objednávala pití, mužíček taky a tak se nelze divit, že hostinský nevěděl, co dřív.

Do všeho toho objednání se najednou ozval můj hlas, sice sametově hladký, ale pevný a důrazný:

" Všichni si konečně sedněte, prosím. Chudák hostinský. Je hezké, že si objednáváte nějakou tu rundu, ale berte ohledy na ostatní. Oni ještě nic nejedli. Takže, pane hostinský, objednávám tedy polévku a chleba pro všechny. Žira si druhý chod objednala, já druhý chod už nechci a pro všechny ostatní, kdo si neobjednali nic jiného, přineste, prosí, pořádnou porci steaku a k tomu brambory. Ještě bych pro všechny objednala pivo, kromě sebe. Mě prosím vás přineste jen nějaký nektar z ovoce nebo čistou vodu. Děkuji."

Ani jsem se k tomu proslovu nepostavila. Pak jsem se jen na všechny usmála a podstatně tišším hlasem dodala:
" Promiňte, že jsem vás okřikla."

Další, kdo nechtěl, abych za něho platila, byl Nysilo. Vtisknul mi do dlaně zlaťák. Chvilku jsem na něj rozpačitě koukala, ale pak jsem jej podala Anglinovi, který říkal, že nemá žádné peníze.

" Angu, tady si vezmi. Bude se ti jistě hodit."
Rozevřu mu dlaň, která je velká skoro jako lopata a položím na ni zlaťák, který rázem vypadá, jako malý zlatá knoflíček. Pak mu dlaň zase sevřu. Zvednu hlavu a široce se na Anglina usměju. Možná i mrknu, kdopak ví.

Netrvalo dlouho a všichni jsme byli uspokojeni. Jídlo i pití jsme dostali a tak jsme se mohli konečně pořádně najíst. Já dostala talíř plný husté, výborné polévky a k tomu jsem si vzala krajíc chleba. Když jsem dojedla, zapila jsem to vodou a spokojeně jsem se uvelebila na lavici. Pozorovala jsem, jak se ostatní ještě potýkají s masem nebo gulášem.

Hostinský se s námi rozloučil a obsluhovala nás elfka, která, jak jsme se dozvěděli, byla jeho babička. Jen jsem nadzvedla obočí, ale nic víc. Už jsem slyšela, jak jsou elfové dlouhověcí. Anglino hned prohlásí, že se po večeři vydá na lov. Žira a skřítek se k němu přidávají, ale oba tvrdí, že lovit neumějí. Udiveně se podívám na malého mužíčka.
" Já tedy nevím, ale co by asi tak ulovil? No, Kájo, je ti po tom houby, je to jeho boj. Tak se do toho nepleť."

Netrvá to dlouho a skřítek změní názor sám a rozloučí se s námi. Ostatní tu sedí a ještě popíjejí. Původně jsem chtěla požádat Žiru o cigaretu, ale nakonec jsem si to rozmyslela, alespoň pro tuto chvíli. Lovit neumím, leda bych je zabíjela pohledem. To asi nepůjde, takže půjdu na kutě.

" Já bych vám na lovu nebyla nic platná nejspíš. Nikdy jsem nelovila a moje jediná zbraň tady je tahle dýka. Moc ráda jsem s vámi poseděla. Doufám, že jste se všichni dobře a do sytosti najedli. Já, pokud se nebudete zlobit, se vydám zpátky do kasáren a půjdu nejspíš na kutě."

Pokud se ke mě někdo přidá, počkám na něho, pokud ne, zvednu se od stolu s přáním dobré noci. Dojdu k elfce, zeptám se na tabák do cigaret a cigarety. Pokud cigarety nebudou, vezmu si ještě dva balíčky tabáku, řeknu, že zaplatím večeři a pivo za celou společnost, aniž bych nějak vyčlenila Žiru nebo Nysila. Nikdo z nich to neslyší, tak je to jedno. Po zaplacení odcházím a ještě na všechny ode dveří zamávám.

Obscurtis
16.4.2015
10:40:05
"Když jsem se o lovení zmínil já, všichni mě ignorovali, ale sotva promluví ten člověk, rozplývají se nad jeho slovy. Vím proč lidi nemám rád, jsou moc obyčejní.

Pomalu si usrkávám svoji medovinu s limonádou a trpělivě čekám na objednané jídlo.

"Tak na lov říkáte? To nezní vůbec špatně! Šel bych hned, jen kdybych snad uměl pozvednout zbraň. Můžete mě to nicméně, jak už jsem pravil před nedávnem, naučit, přátelé."

"Ten kentaur moc nemluví a je docela nevrlý, ale to bude z toho hladu. Jinak se zdá být velmi vznešený a moudrý, to ale jeho druh bývá. Myslím, že ke mně má i trochu respekt, protože neví, co jsem zač. Ten mě asi bude ze všech zkoumat a podezřívat nejvíce, ale zároveň se můžeme stát přáteli. A třeba mě pak i nechá povozit se na něm na delších cestách? Přeci jen tu mám nejkratší nohy."

"Hladový kentaure, my jsme se ještě ani nepředstavili. Kentauří komunity jsou v našich zemích velmi vážené. Také je zde zvykem zdravit kentaura úklonem v bok?" Zmíněný pozdrav i naznačím.

"Po troše alkoholu se zdá Žira býti mnohem uvolněnější. To opravdu ten alkohol takhle na lidi funguje? Viděl už jsem to mnohokrát a nikdy mě to překvapovat nepřestane."

Po jídle už bych se měl odporoučet, mám ještě nějaké vyřizování a měl bych to stihnout, dokud jsme ve městě.

Po Nysilově odmítnutí mého pozvání se otočím i na něj.

"Pane Nysilo, zlobit se samozřejmě nebudu - nicméně není nutné si mé pozvání vybrat zrovna nejtvrdším možným nápojem, můžete jej uplatnit i na tu dobrou medovinu, co tu roznášejí. Klidně až po večeři - nicméně nutno zmínit, že jedna sklenka alkoholického nápoje před jídlem Vám dodá o to lepší apetit. Vaše volba, pane!" Přátelsky se na něj usměji.

"Tenhle vypadá na člověka dost mile. Zvláštní. Je takový slušný a milý, nezdá se míti moc předsudků vůči malým a zeleným. Ten se mi líbí. Navíc umí kouzlit, alespoň co říká. Pro mnohé by to byl důvod jej ukamenovat, ale mně se to líbí."

"Troll si mě ani nevšiml. Vlastně si nevšiml hodně věcí, ale takoví trollové jsou. Mívají zvláštní způsob osobitého rozumu, ale všímavosti moc většinou nepobrali. Myslím, že ten bude asi nejlépe manipulovatelný z družiny. Ale určitě si toho všimli i ostatní, takže z něj si mazlíčka dělat nebudu..."

Po jistě chutném jídle se velmi zdvořile a přátelsky rozloučím a pro zbytek noci si jdu po svých.

Zar´farro
16.4.2015
9:29:25
Sedím si takhle v pozadí, když ke mně přiletí malá sklenice s tmavým mokem.

"Jo, tak to asi bude rum co?"

Pomalu si skleničku přitáhnu k sobě a přičichnu si. Podivný odér mi přitáhne nozdry, jsem zvyklý na alkohol, ale ve formě vroucího vína do rány a ne jako poživatinu.
Žira mě nazvala sucharem a trefila hřebík na hlavičku.

"Nevím jak s pivem, ale něco k jídlu bych si dal, avšak s financemi jsi na tom správně. Ať si dám cokoli, jsem bohužel odkázán pouze na vaší podporu."

Vezmu sklenici a kopnu ji do sebe, ať to již mám za sebou.

"No tak dělej, musíš to udělat, ať zapadneš do skupiny. "
" Bože, jak tohle můžou pít, moje plíce!
Zakašlu. Proboha to jsou blázni, vždyť to vůbec není k pití."

Ve chvíli, kdy jakž takž přestanu kašlat, zaslechnu jak Žira nabízí druhé kolo tohohle pekelného nápoje. Tato informace mi vhrne slzu do očí.
"Sakra, znovu? Další? Proč? Jo já zapomněl to je ten zvyk ostatních ras, snažit se dostat do uvolněného stavu, proč nemůžou používat konopí či opium jako normální trollové?"

"Pokud mohu Žiro, pak bych raději porci jídla než další, rum je to správně? Mám spíše hlad než žízeň a ta milá paní v jídelně mi řekla, že více jak plné dva tácy té lahodné věci mi nedá. A tak mám pořád trochu hlad."

Nysilo z Nortree
16.4.2015
1:11:08
Rozhovor ze Žirou byl kratší než jsem si myslel. Byla ze mě nějaká nesvá.

"Čoš pak jsem řekl snad něco špatně??"

V okamžiku kdy byl rozhovor u konce, dostavila se reakce od bloncky a
Zmateně jsem na ní zíral a nebyl jsem schopen nijak reagovat. Žíru to očividně pobavilo.

"To je dobrý vědět..." řekl jsem šeptem spíš pro sebe když odcházela dovnitř.

"Zdá se, že nemá moc smysl pro humor nebo to jednoduše nepochopila anebo pochopila, ale chtěla mi to dát vyžrat... Ženský...člověk aby se v nich vyznal..."

Z mého rozjímaní mě vyrušil kentaur.

"Zdravím tě Gelu. Také tě velmi rád poznávám. Tenhle nůž, ani nevím že je lovecky...haha... Dal mi ho otec když jsme se loučili, takže ho mám spíš na památku než na praktický využití... Vlastně ani nevím proč ho nosím u připnutý na opasku... nejspíš jsem si na něj zvyk. No a pokud jde o mého přítele, tak znám se s ním o hodinu déle než s tebou. Pojďme se už najíst, mám hlad jako vlk" se vší úctou jsem ukončil rozhovor a šel dovnitř za ostatními.

Když jsme si sedli okolo stolu a Přišel číšník, Žira ho oslovila jako starého známého a poté se ujala iniciativy bloncka...
Měl jsem v plánu si dát něco jiného, ale nebyla to úplně špatná volba, tak jsem to nechal být...
Pak se obrátila svůj pohled na mě a když ji Zar´farro odpověděl, zbyla řada na mě.
Vytáhl jsem zlaťák a vtiskl ho Karolíně do dlaně.

"Za mě nemusíte platit." slušně ale rázně jsem ji dal najevo, že se o tom nechci dál bavit.

"Takže ještě jednou pro všechny, jmenuji se Nysilo a říkají mi Nysilo, ale pokud by někdo měl s mým jménem problém, můžete mi říkat Nyso. Zajímám se o magii a předem se vám všem omlouvám, dnes s vámi nemohu moc dlouho pít. Zítra mě čeká spousta práce a potřebuji mít na to čistou hlavu. Slyšel jsem od mého mistra, že za týden bychom měli jít na první výpravu a rád bych ten čas maximálně využil abych se naučil jedno kouzlo které významně pomůže válečníkům v boji...."

Zaslechl jsem, jak naší družinu někdo pozdravil. Ohlédl jsem se ale nikoho neviděl. Podíval jsem se lépe, byla to nějaká malá bytost se smyslem pro humor, ale byl jsem moc hladný abych se bavil.

"Nezlobte se pane Obscurtisy, ale musím odmítnout. Moje tělo by nezvládlo tak tvrdý alkohol. Obzvlášť, když jsem celý den skoro nic nejedl, ale po večeři bych si velmi rád dal pintu medoviny. Máte rád medovinu?"

Večer probíhal v dobré náladě. Snažil jsem se víc poslouchat a vnímat ostatní a jejich a povahový rysy, než mluvit...

Žira
15.4.2015
23:38:39
Koukám z části překvapeně a z části pobaveně na Gelua. "Tak kentaure, s tebou bude ještě sranda. Ty se mi zamlouváš."

"Zdá se, že i pít umí."

Pak po jídle poslouchám Anglina. Co říkal Káje, jsem mu moc nerozuměla, nicméně jisté náklonnosti k ní z jeho strany jsem si všimla. Pak, když mluví o lovu, zbystřím.

"To vůbec není špatný nápad. Dojít ulovit nějakou tu srnku. Chudáci, nemají zásoby masa. Bylo by fajn jim pomoci. A aspoň tu budou mít nějakou tu zvěřinu, to by bylo fajn. A třeba by si i Anglino mohl vydělat nějaké peníze. Nebo aspoň dostat nějaké to jídlo zdarma."

"Jo, jít na lov, to by bylo super, já se hlásím dobrovolně. Aspoň tu budou vařit zase nějakou tu zvěřinu. A v truhle v pokoji mám lano, to nestačí? Je toho kolem 15 sáhů."

"Jo, nějaká akce! To bude super."

"Jen je problém, že neumím moc lovit. Umím rybařit, ale to tady asi nestačí. A pak umím bojovat. Ale vystopovat zvíře, to zvládám opravdu mizerně. Když jsem se naposledy vydala na lov kance, málem ulovil on mě."

Rozhlédnu se po ostatních a pronesu:
"Tak co? přidá se ještě někdo, kdo neumí lovit? Zatím jsme tu dva, já a Obscurtis, tak abychom nebyli menšina."

"Už to vidím, jak vůbec nic neulovíme, ale co, snažit se můžem."

"Ale teďse snad opijem. Stejně se už stmívá. A Zar´farro, nebuď suchar, dej si taky aspoň pívo. Pokud jsi švorc, neřeš to a pij. Já to beru na sebe. Příště třeba zaplatíš zas ty. A víte co? Teď zas já otočím tu Obscurtovu rundu. Ty opravdu už nechceš Obscurte? No, nutit tě nebudu, ale dlužím ti panáka."

Kopnu do sebe další rum, objednám další pivo a raduji se a veselím se.

Pak, už v notně omámena alkoholem mě s údivem napadne jedna myšlenka. Na mé tváři můžete vidět ze začátku pokus o soustředěné přemýšlení, postupně přecházející přes překvapení a silný údiv až ke šťastnému výrazu.

"Páni. Co to je? Tenhle pocit jsem už někdy zažila. A sakra. Není to.... Jo, určitě jo. Tohle si matně vybavuju, že sem zažila asi tak před dvaadvaceti lety, když jsem ještě žila u rodičů. Jo, určitě, já cítím radost a pohodu. A strach nikde, to alkohol dělá obvykle, ale ne takhle. Jen ho vytlačí někam do rohu, ale teď je úplně pryč. Já se s nima cítím v bezpečí."

Kdo mě sleduje, může vidět, jak se v mých očích lesknou slzy.

Anglino
15.4.2015
21:50:14
Co nejjemnějším hlasem, který jsem schopen vyloudit z hrdla, špitnu směrem ke Karolíně.

"Moje dobrodinko já kdybych mohl, bych si dal ten biftek a Koňský gulášek s chlebem. Zapil bych to pivem a jestli by ti to nevadilo, na chvíli bych se vzdálil. To jenom proto, abych ti mohl ulovit nějakou zvěřinu."

Po proslovu hostinského si pomyslím.

"Elfka i když je to prý babička vypadá impozantně. Vznešené chování při obsluze a roznášení objednaných pokrmů. Tohle musím elfům uznat jejich hrdost a vznešenost. Ctí přírodu, umění pro krásu, ale vše je to tak vzdálené přímému a drsnému způsobu života barbarů."

Jestli mi bude dovoleno sníst to, co sem si vyžádal a budu to moci spláchnout pivem. Postarám se o to s pravou vervou barbara. Pak počkám kdo se přidá k lovu.

Zeptám se hostinské.

"Dal by se tady, půjčit provaz na výrobu lasa. Vydáme se na lov, když vás ten lovec nechal ve štychu."

"Pak jsem si vzpomenul, že mám v pase své medvědí kalhoty omotané pruhem kůže. Jako kluka mne otec učil, používat tento pruh kůže jako prak.
Dobře mířený kámen už ukončil hopsání nejednoho ušáka, husy, kachny či bažanta. Jen aby se mi nějaký ukázal."



Gelu
15.4.2015
21:26:52
"Jak tak koukám, skupina se nám rozrůstá snad s každým dalším krokem, rozhodně nechci být netykavka, ale začínám už doopravdy mít hlad. Má poslední snaha o sociální interakci se dvounožci asi také mohla dopadnout o něco lépe... Je toho na mne za jeden den vážně moc a do toho tu máme nějakou novou dvojici před hospodou. Muž, představil se jako Nysilo, mám nějaký problém si ho zařadit, vypadá uhlazeně jako by les viděl maximálně z dálky, ale při tom má sebou lovecký nůž, že by to bylo jen na okrasu? Uvidíme. A v těsném závěsu za ním jde, no to mne podrž Troll. Představil se jako Zarfar. Ne že by mi snad vyrazilo dech vidět trolla, těch už jsem za život pěkných pár potkal, bývali ale vždy o něco hlučnější, bojovnější a...no prostě rozdílní. Tento exemplář má dokonce i místo klacku nějakou počmáranou a vypracovávanou hůl, zajímavé. Zkusím se tedy představit."

Natočím se k Nysilovi a souběžně s představením mu podávám ruku.

"Ahoj, já jsem Gelu, rád tě poznávám. A tvého přítele samozřejmě také."

Pokusím se přiblížit k Zarfarrovi aniž bych někomu ublížil a též mu podávám ruku, ale spíše po trolském způsobu.

"Ahoj, Gelu."

"Pokouším se ho pohledem nějak více prozkoumat, copak asi znamenají ty symboly na jeho holi?"

Otáčím se znovu k Nysilovi a pokusím se pokračovat v hovoru, zdá se mi více výřečný.

"Líbí se mi tvůj lovecký nůž, zdá se, že je velmi pěkně zpracovaný, jak jsi k němu přišel ? A co vlastně s přítelem děláte? Působíte jako docela nesourodá dvojka."

Uvidím jak se situace dále vyvrbí a hledám si v hostinci nějaké příjemné místo.

"Kupodivu to tu vypadá vážně útulně a z reakcí Žiry nabývám pocitu, že krom dobrého jídla se tu dost možná ztřískám tak, až se mi budou motat kopyta. K našemu místu se dostává i nějaký malinkatý skřítek, šotek nebo tak něco. Samotná barva jeho kůže je velmi nezvyklá a abych se přiznal, o tomto národu nevím snad zhola nic. Než se s ním pokusím nějak blíže seznámit, budu raději chvilku poslouchat co říká. Ty věty mi nedávají vůbec žádný smysl."

Zaslechl jsem jak někdo povídal něco o konině.

"Ty vtipy už mne vážně vcelku přestávají bavit, chtělo by to nějak už konečně utnout, mám hlad na jídlo a ne na kecy. "

"Řekl někdo koňský guláš ? Dejte mi taky! Mám hlad, že bych teď snad sežral celýho koně."

Zkoumám, jak na to zareagují mí společníci. Jakmile se dostanu k jídlu, sním všechno co jde a k tomu ve velkém zapíjím korbelem piva.

"Ano, alkohol. To nás stmelí! "

Obscurtis
15.4.2015
16:58:15
"Inu, pane hostinský - Paul, že? - Pokud mi tedy dopřejete jednoho panáka medoviny dolitého stejným množství Coly nebo jiné sladké limonády, tak si prosím to. Á co se jídla týče, velevážený pane, z Vaší nabídky mne velmi oslovily ty.... bandory? Říkám to správně? Můžete mi je zhranolkovat a důkladně prosmažit či propéct? Někde jsem četl, že se to s nimi tak dělává. K tomu, pokud budete tak hodný, mi prosím dejte plátek nějaké lepší hověziny - pouze jemňoučce osmahnutý. Můžeme to tak udělat? A před jídlem si prosím Khon Khan, trpasličí jídlo miluji - možná to bude asi jejich vzrůstem, víte? Hahaha."

"Troll je nějaký vyděšený... Tomu se, myslím si, budu líbit, až se poznáme. O to víc se mě ale bude děsit než se poznáme... Má krásnou barvu kůže!

Doufám, že ze mě ten Paul nemá moc zamotanou hlavu... Asi tu na cizince, jak vidno, úplně zvyklí nejsou. To je zvláštní, když jsou tu hlavní kasárna. Co se dá dělat.

Na té elfce je něco podezřelého. Chová se až moc elfsky na to, že asi už pěkně dlouho kysne v této zaplivané díře. Na hospodskym je znát ta trpošská povaha, takové mám rád... Ale elfy? Všechny se snaží přechytračit a pořád jen intrikují. Elfy a lidi nemám rád. Samozřejmě to není pravidlo, jen většinovost. Například ta černá holka tady se zdá být něco jako člověk a zdá se fajn. Možná je to tou barvou, různobarevní (tudíž i nebarevní, jelikož černá je nebarva, že?) mě přitahují."


Snažím se tvářit co možná nejnenápadněji, abych mezi skupinu zapadl, ale i tak cítím, že mi to prostě nejde. Jsem jiný, jsem malý a zelený, mám krásně upravené vlasy - prostě nezapadám.

"Přátelé, když už máme toho času, nepomůžeme tomu hostinskému a nedoneseme mu pár kusů zvěřiny? Třeba si vysloužíme nějakou specialitku grátis. Co myslíte? Já tedy moc na to lovení nejsem, ale třeba mě to někdo můžete naučit a ještě bude zábava! Když už budeme v tom, můžeme kouknout co je s tím spropadeným lovcem."


Pán Jeskyně
15.4.2015
15:00:09
Paul mírně přimhouřil oči, jako by nad něčím přemýšlel, potom se podívá na Anglina a na Káju a jakoby nic říká: "Jo, jistě, pivo samozřejmě máme, hned ho dostanete. Co se týče jídla, máme zde nějaké to hovězí maso, můžete dostat nějaký ten steak. Nebo tu máme výborný koňský gulášek." Koukne na Gelua a pak pokračuje dál směrek k objednávající "Polévku samozřejmě také máme, dnes otec uvařil pravou Khon Khan ostrou polévku, podle tajné trpasličí receptury." Na chvilku se odmlčí, než pokračuje, obdaří vás zářivým úsměvem, poté opět mluví:

"Ještě byste určitě chtěli nějakou tu přílohu, že madam? Tak to bychom zde měli brambory, krásné, nové čerstvé. Dále mohu nabídnout chléb, doma pečený a nebo pro Gurmány může otec usmažit pravou cmundu jeho trpasličího národa. A kdyby jste ještě něco chtěli, nebojte se prosím obrátit támhle na mou babičku, ráda vám s čímkoliv poradí a donese cokoliv si budete přát, pokud to ovšem vedeme. Já musím nyní na chvíli odjet."

Pak, když už je na odchodu se ještě zastaví a dodá: "Jindy bych vám nabídl ještě nějakou zvěřinu, ale bohužel, za poslední týden mi lovec nedodal ani jediného malého zajíce."

Pak už odchází. Vámi objednané pití a posléze i jídlo vám již donesla elfka, o které jste si mysleli, že je to Paulova matka a přitom je to jeho babička. Zdá se k neuvěření, že takto krásná, elegantní a podle pohledu očividně velmi vznešená žena pracuje v nějaké putyce, i když je to podle všeho rodinný podnik.

Zatímco vám rozdává vaše objednávky, usměje se na vás a představí se vám."Dobrý večer, mě říkají Uroloqui, dnes vás budu obsluhovat, alespoň do té doby, než se Paul vrátí, šel kousek za město k bylinkářce, má u ní objednané nějaké věci. Doufám, že si užijete pobyt zde v našem restauračním zařízení. Žira se zdá, že se jí tu líbí. Alespoň se sem vrací každý večer." Usměje se. Už podle úsměvu, podle pohybů nebo třeba podle tónu hlasu je jasné, že je to jedna z nejvznešenějších osob, co jste kdy potkali.

Zar´farro
15.4.2015
10:45:42
Celou dobu se snažím držet stranou, na větší skupiny nejsem zvyklý.
Když se Kája dotáže na mé a Nysilovo jméno, nechám Nysila,ať nás představí. Navíc vzhledem k tomu, že od přeci vymýšlí tu přijatelnější verzi mého jména, ne? Ale k tomu nakonec nedošlo a tak musím sám.

"Jo, jmenuji se Zar´farr, ale jsem tu asi jediný troll, tak to máš jednoduché." Řeknu se sarkastickým nádechem.


Když k nám příjde hostinský a navrhuje pití jen pokrčím rameny, nikdy jsem na alkohol nebyl. A zůstanu zas potichu, nadále opatrně pozoruji zbytek skupiny a snažím se vytvořit si o nich lepší obrázek.

Anglino
15.4.2015
5:48:25
Když se všichni navzájem představili a uvelebili se u společného stolu. Dbám na to abych seděl vedle Karolíny. Poslouchám hospodského jak nabízí dámám medovinu. Žiře a mužům pak rum.

"Na rum jsem si nezvykl, mám raději medovinu nebo pivo. Hlavně jsem sem šel kvůli jídlu. Nechám na Karolíně co objedná."

"Hospodský pití je sice lákavé, ale hlavně ten žvanec!
Kromě toho co jste vyjmenoval máte i pivo? Jestli ano, tak to bych si dal.


Zatím co hostinský je kříženec mezi Elfem a trpaslíkem, žena za pultem je čistokrevná Elfka. Nikdy neodhadnu u Elfů jejich věk, jsou pro mne stále záhadou.

 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.