abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Stará Říše ::
družina
stránkovat po:  
 

Svět
26.10.2016
18:31:37
Raumoxouzhor

Rychle ti dojde, že rozmach sekerou v tomhle případě není úplně nejlepší nápad. Mladý Rohatec je poměrně blízko a odrazem nabral slušnou rychlost..na pořádný rozmach nemáš čas...

Ale v dalším okamžiku sebou rohatec prudce trhne a otočí hlavu, okamžitě ztratí balanc a při té rychlosti, kterou nabral i ten tvůj slabý rozmach stačí k tomu aby se sekera zakousla do jeho hlavy a otevřela ji jako konvičku na čaj.....

Tělo za slabého cukání spadne na zem...a čepička hlavy s rohy odletí do diváků, kde se o ní ztrhne obrovská mela, která má za následek, že v aréně přistane čísi ruka...dle vzhledu a pouhých tří dlouhých drápů místo prstů je to pravdě podobně ruka nějakého travela....

Těžko říct, co to do mladého rohatce vjelo, že udělal takovou chybu....ale v každém případě jeho tělo teď v klidu na zemi docukává a dav na tebe vítězně řve....

Azazel
26.10.2016
11:53:54
Na Grazovu poznámku o nudě kývnu a při jeho porovnání s pozemskými kočkami jen zavrním a švihnu ocasem ze strany na stranu, " Jsem rád že někteří ještě ocení moji podobnost s pozemskými kočkami, nakonec přece jen jsem výborný herec."

Podívám se nahoru na Graze a sleduju jeho mrtvé důlky, když si uvědomím kam se dívá naježí se mi chlupy na zádech, Čichač myšlenek, něco velkého se plánuje.

Z myšlenek mě vyruší křík, Trojhlavec se snaží zabít rohatce kterému se zatím daří uhýbat, ovšem mě spíš zaujal ten nový který si tam hraje s černou magií, rozhlédnu se okolo a ocas mi začne pobaveně mrskat ze strany na stranu.

"Konečně něco nového, magie v aréně to se často nevidí", řeknu pobaveně a začnu sledovat zápas, Démonkou se budu zabývat později, nebudu riskovat když je tady čichač.

Raumoxouzhor
25.10.2016
21:10:36
Rozběh byl kvalitní. Ono, když se proti vám rozběhne přes dva a půl metráku živé váhy máte na výběr dvě možnosti. Zemřít a nebo se uhnout. Kupodivu se mlaďák dokázal vyhnout. Což bylo zajímavé. Tedy, ne pro Zhora. Zhor viděl létající třísky a přitom nárazu se smál.

"Jo, takhle to má vypadat. Praskot dřeva a řinčení ocele."
Zařve Zhor, kterého se začíná zmocňovat bojová extáze.

Narozdíl od téhle horké hlavy si Oxoum všímá ostatních věcí. Věcí, které jsou smrtelné a divné.
Možná je stín své zašlé slávy, ale to mu nevadí. On je teď tu a jeho problém je ta mrtvola, která se plazivým pohybem vpřed blíží k němu. Chtěl by něco říci, ale nemůže, protože Zhor se soustředí jenom na boj. A i když je hloupý a nevšímá si svého okolí, tak v boji je stále dobrý. Otočka podobná otočce lidské baletky. Kdyby ovšem měla přes dva metráky a byla hnusná jako opičí pozadí. Nepovažuje mladého démona za nebezpečí, tak se prostě se sekerou naslepo ožene.


Svět
25.10.2016
15:47:06
Raumoxouzhor

Mladý rohatec je očividně spokojen, že jeho provokace zabrala..nebo to je aspoň to co si myslí.

Když dopadneš do Arény zem pod tebou zaduní a rozvíří se drobný písek..A dav.....ten začne nadšeně řvát....okraje arény se o něco víc zaplní....

"Och ano tebe trojhlavý.......konečně všem dokážu, že to jsou všechno plky....že jediné co je na tobě zvláštního je, že se na stěnu daj napíchnout tři hlavy místo jedné...!!. Nemá tě moc v lásce.....koneckonců žárlivost je svinstvo....ale není pochyb, že kdyby na hoře spatřil dřív někoho jiného pustil by se do něj...

Mladý démon se proti tobě rozeběhne ve stejnou chvíli jako ty k němu a tvé sekyře odvážně nastaví kyj.....Asi není nutné poznamenávat, že kyj se okamžitě při střetu roztříští on se jen tak tak kotoulem zvládne vyhnout zbytku tvého úderu....odkulí se za tebe. Hbitě se otočí a s odrazem od země se proti tobě prudce vrhne....je mezi vámi opravdu krátká vzdálenost takže moc času na reakci nemáš....

Oxoum si ale všimne jiné věci.....Glur zatím vaší pozornosti unikal ale teď...potom co dokončil své dílo na mrtvém těle se ono tělo začalo zmámeně zvedat...ne snad, že by jeho pohyb představoval neboť mu chybí jedna noha a křídla jsou po srážce se zdí poněkud zdeformovaná takže se pohybuje velmi pomalu mezi čímž občas padá a plazí se........zatím je od vás poměrně daleko a nezdá se být hrozbou ale jeden nikdy neví...V každém případě je to znepokojující.

Glur "Černé varle"
25.10.2016
8:02:12
Rozhlídne se po tom místě, kde se bere život.
jakýmsi neznámým smyslem to zachytí... Energie proudící ven z těla.
Tak už je to tady. Už zase může zabořit své drápy do mrtvého a vysát ho... Zbavit vší té hrůzy, kterou představuje život... To bude slast... Již nelze déle čekat. Čekal už moc dlouho!

S tímto se obludná postava v tmavém oblaku bleskurychle přesune k tělu opodál. Je rychlý... Velmi rychlý... A pak se pustil do něčeho, co většina z tvorů spatří pouze jednou...
Ze tmy se vynořily dvojí slizovité ruce... Ty se omotaly kolem obličeje mrtvoly. Dlaně přiloženy přesně na místa, kde měl nešťastník dříve oči. Pak uslyšíte mlasknutí... Cosi tam je... Nespatřili jste to. Nikdo z vás. A přesto jste si všichni jistí, že tam cosi je... Uvnitř té mrtvoly. Jako by se veškerá barva uvnitř těla vytratila a nahradila ji tma. Naopak tvor nad ní se zdál o něco vyšší.
Vydal slastné vzdychnutí a víc se přisál k tělu. To se pod ním jaksi smrsklu až na poloviční velikost.
A pak, když už ani nebyl k rozpoznání tvar mrtvoly se odlepil. Glur se navrátil do svého tmavého oblaku a mrtvola dopadla na zem. Nyní byla ještě víc mrtvá. Jistě... To byla i předtím, avšak teď... Teď je něco víc...
Sama smrt si jej vybrala, aby bral další život...
Tělo se pomalu zvedlo. Na místě, kde mělo oči ční pouze dvě velké díry, z kterých čouhaly cáry masa. Na konci zčernalé a jakoby zuhelnatělé.
Postava jakoby bez vlastní vůle chvíli nehybně stojí a nic se neděje... A pak si všimne největšího zdroje energie v okolí... Do arény se zhoupne jakýsi trojhlavý démon. Plný krásné energie. Jen mu ji vzít!
A tak se začne pomalu blížit k Raumoxouzhorovi.
Glur se zatím rozhlíží kolem... Hledá něco, co by mohl vysát... Další mrtvolu, Soupeře... Jakási jednoduchá inteligence uvnitř něj se snaží zjistit, koho může zabít...
Ten trojhlavý, na kterého se chystá zaůtočit jeho výtvor vypadá, že bere život jako on... Toho zabije, až když bude moc slabý na zabíjení...
Ale ten druhý... Ten s kterým bojuje... Kdo zvítězí, vzal život. Kdo zvítězí, bude jeho spojenec. Toho druhého sní...

Gwyllion
24.10.2016
22:20:00
Pečlivě jsem zkoumala okolí zpoza pózy nenucenosti. Zároveň hrála roli diváka, i když zprvu nebylo na co koukat. To se ale rychle měnilo, zatímco publikum stejně jako já bylo čím dál více napjatější. Zprvu nudný boj se začal rychle vyvíjet a to na samotném počátku trochu více nenápadně.

Vypadalo to, že si toho zprvu znuděný dav nevšiml, když jakýsi mračný černý chrobák se vplížil do arény. Zprvu v šeru splýval, ale postupně se jeho temnota prohlubovala, a tím i vyjasňovala, a jeho nepatřičnost v aréně začala poutat pozornost, ale to až s tím, kdy Arénou znělo chvástání toho mladého blázna. Nicméně vraťme se ještě do času, kdy většině lidí zůstal Chrobák zkryt.

Zatímco jsem sledovala dění v aréně a střídavě i okolí, ucítila jsem na sobě čísi pohled. Nezvedla jsem zrak hned. Ten, kdo nechce být viděn snadno pozná, kdy byl objeven a v davu těch nezaujatých se dá snadno pozorovatel nalézt (kdo chce, může říci, že lze vycítit). Tvář za pátravým pohledem jsem stočila až chviličku poté, co opadl. Nicméně i tak jsem mohla spolehlivě určit směr i černou chlupatou kouli, jejíž zraky prve na mě spadaly. Zrakem jsem nezaujatě navázala na bar, trůn a zpět do ringu. Kupodivu jsem zůstávala klidná. Kocoura jsem jako hrozbu očividně nevnímala. Možná proto, že nenasvědčovalo nic tomu, že by tu spolupracoval s někým z dalších bytostí, i když byl v živém rozhovoru s téměř rozloživším se kostlivcem.

Mladý při svém chvástání opravdu stáhl spoustu pozornosti na sebe zvláště, když začal urážet Trojhlavého. Hlupáků škoda není, vždyť jeden s hlavou hada si slepě zírá před arénou, když přibude ještě jeden, škoda ho nebude. A zatímco jsem čekala na reakci Trojhlavého, jejíž znění bude jednoznačné, opět jsem spustila zrak po lokále.

Za celou dobu jsem si všimla několika opravdu zajímavých "lidí". Vypadá to, že se tu dnes sešla opravdu vytříbená smetánka. Frustrovaně si odfrknu. O co tu Azmakovi vůbec jde? Jistě...jistě...velkolepé oslavy, ale ty nevyžadují soukromé pozvání, které vlasně v zásadě odmítá zamítnutí. Zároveň ani nemůžu tvrdit, že by mě měl v plánu Azmak odstranit, když tu nikde není nikdo, kdo by mi mohl usilovat o život. Ani samotný Azmak. Pohled mi sklouzne na trůn a jen se zamračím. Ta nevědomost mě dopaluje. Sivá maska mi maličko zčervená, ale to se hned zas vrátí do původního stavu, abych zbytečně nebudila podezření a rozruch. I když ten zatím budilo jádro arény a né já.

Jak se dalo čekat, Zhora i Oxouma mladík pěkně probral k životu. Vážně je to hlupák. Poštvat proti sobě mozek a svaly zatímco stěží dotyčný ovládá jen svaly a mozek zapomněl ještě u mamči doma v kostěnné kolébce... "Dávám ti tak...nanejvíš 5 minut, když si s tebou Trojhlavý bude chtít hrát." Pronesu s úšklebkem nad scénou, kdy už se Trojhlavý na chlubila vrhl. "Jo, ale to ho nejdříve budeš muset ohromit a nechcípnout hned po prvním útoku." Zamumlám si při pohledu na bestiální Zhorův útok. Ano, bude ho muset hodně moc ohromit, aby si Zhor začal s tím děckem hrát po takové urážce. "A dle prvního souboje neváhám tvrdit, že na to chlapče nemáš." Pomyslela jsem si s trochou hořkosti nad úplně zbytečným zápasem. Jediné, co ho mohlo ještě zpestřit byl Chrobák, jež stál poblíž první rozmáznuté mrtvoly.

Opět jsem odvrátila od souboje zrak a radši si prohlížela zaujaté tváře místních es. Vůdce Arwaldů se zaměřoval na Trojhlavého a oči mu jen zářily. Vypadalo to, jako by toužil se utkat s jeho bestiálním agresivním útokem. Vyměnit si údery a ještě více potvrdit tak své právoplatné místo mezi démonickou šlechtou. Ano, musím přiznat, že by takový souboj mohl být opravdu zajímavý a vítěz by až do poslední rány nebyl znám.

Zato Limiea vypadala, jako by si přišla jen potvrdit, že je zde tou nejhezčí démonkou, kterou podsvětí poznalo. Tvrdilo se, že měla pletky s Azmakem. Docela bych tomu i věřila, když vidím, jak se rozhlíží po místních velkolepých démonských kusech a pořád stáčí pohled k trůnu. Upřímně musím se nad tím smát. Zajímalo by mě, jak jí stále může bavit ta jednotvárnost. Taková nudnost zdobného života. I když vkus má velkolepý. Prsteny v jejích zakroucených rozích už upoutaly nejednu pozornost pěkného "býčka". Booože, chlapi jsou tak jednoduší. Stačí, aby viděli pořádnou babu s půvabně dlouhým chvostem a už jsou jak pekelní psi v říji.

Oproti tomu Lord Vikal je pořád stejný ubožák, jak se říká. Když si nemůže dovolit porazit Azmaka, snaží se si získat úctu ostatních titulem, který ostatní absolutně nezajímá. "Je to tak ostudné, že? Bojovat umíš, ale v časech míru ti to je k ničemu. Zvláště, když jinak pozornost upoutat neumíš, snad jen..." Zauvažuji nahlas při pohledu na jeho rudé vlasy si vybavím další salvu informací, jichž je podsvětí plné. Upřímně? Spíš je mi Lorda Vikala líto. Jeho bojové schopnosti jsou opravdu velmi dobré a mohl by v nich konkurovat ledaskomu, ale jeho cit pro bezpečí a enormní opatrnost mu brání v kariérním postupu. "Někdy je opravdu lepší být zvířetem než civilizovaným "démonem"." Pomyslím si, než vrátím pohled do ringu, ale myšlenkami neutíkám. Tolik známých tváří, s kterými se člověk kdysi dávno setkal a mluvil, s některýmiž bojoval po boku...s některýmiž se střetávaje dodnes.

Grazhosyluthar
24.10.2016
22:00:45
"Vyčkává? Tak se tomu teda gzříká. Slovo nuda vlastně nepoužíváme, když máme tolik času na přemýšlení, že?" zvuk připomínající praskající kosti doprovodí moje prohlášení. Asi se tomu nedá říkat smích, ale my tomu tak pro jednoduchost říkat budeme.

Takových narážek jsem vyslechl za svůj život mnoho. Neurozený původ se nás prostě nenosí. "Ty už si asi dlouho nepotkal někoho, kdo ti je podobnej, co? Estli si to tam nahoře ještě pamatuješ, tak bys měl příst, lézt po stromech a nemňoukat o pochybných podobnostech, Azazele."
"Že zrovna jeho to ještě nepustilo... Neuvěřitelné."

"Kdyby se to tu pokaždý gzřádně neprotřídilo, tak další generace démonů budou už jen slintat." stručně zhodnotím situaci na bojišti včetně toho, že se náš trojhlavý symbol zašlé slávy vrhá do bojiště. A pokračuji v okázalém ignorování dění na bojišti. Kvůli tomuhle tady opravdu nejsem.

A dorazí i oko Azmakovo. Je s podivem, že se někdo někdy nějak nepokusil mu to oko vypíchnout z hlavy i z mozkem. Samozřejmě, nebudu si nalhávat, že nepokusil. Určitě se někdo posnažil a krutě neuspěl. A jeho hlava bude někde tady sloužit jako ozdoba.

"Už tu máš i oči. Teďka už jen děvky a synátor a můžeš se tu konečně ukázat Azmaku."

Mefistoteles
24.10.2016
21:25:34
Svět démonů je krutý. Průměrná délka života...dobře, ta by šla do tisíců, ale to jen díky tomu, že čas nad námi nemá moc. Zato nejčastější věk smrti? Mládí, samozřejmě. Pěti set se dožívají jen ti silnější, tisíce jen ti nejsilnější, druhého tisíce takoví, co mají i v hlavě, a nejsou jen mocní. Z tohohle pohledu je téměř zázrak, že jsem ještě naživu.

Z mého pohledu je to strategie balancování na hraně. Nikdy jsem v aréně nebojoval, beztak na tyhle radovánky nejsem vůbec dobře rostlý. Přesto do ní teď přicházím jako divák, provázen nevraživými pohledy ze všech stran, a stejně se nemám čeho bát. Síla? Ne, vychytralost.

Od prvních let jsem dovedl vstupovat do cizích myslí. Po letech trénování nejen že přede mnou nejsou v bezpečí žádná lidská tajemství, ale dokonce ani vy si nemůžete být jistí. Nemusí to trvat dlouho. Jen okamžik. Jen chvilka, kdy nehlídáte svou mysl. Sen, který se vám nezdá tak docela sám. Dalšího dne mě potkáte, a víte, že já vím.

Vyhmátnu ten váš škraloup, to, co tajíte před jinými. Podvod na tržišti. Zatajili jste něco Azmakovi. Zabili jste někoho, kdo sloužil silnějšímu, než jste vy, protože na jeho pána byste si netroufli, a nemůžete si dovolit, aby to zjistil. A já to na vás neřeknu. Aspoň zatím ne. Dokud budeme kamarádi. Moc dobře ale víte, že já vím, a i kdybyste mě chtěli zabít, nedožijete se sami zítřka.

Je tu samozřejmě jeden problém v mojí strategii, jediný, koho si nedokážu udržet od těla pákou přes jiného. Ten, jehož trůn nyní zatím zeje prázdnotou. Azmak už mě jednou konfrontoval, když mu jeden z jeho podřízených naznačil, že bych mohl představovat problém. Nesnažil jsem se hájit, natož pak odhalovat Azmakova tajemství-k čemu taky by mi byla po smrti?

Místo toho jsem-poprvé a zatím naposledy-použil svou moc obráceně. Pocit podvolení, který jsem zakusil, byl děsivý, ale dokonale splnil účel-Azmak věděl stejně dobře jako já, že jsem se mu právě vydal na milost. Zároveň ale uviděl vše, co už jsem stačil nasbírat. Poznal, že mu mohu být užitečný. A já tak získal svého nejmocnějšího spojence.

Vlastně jste ale mí spojenci tak trochu všichni. I když mě můžete v duši nenávidět, budete mě chránit před těmi ostatními, abych udržel vaše kostlivce ve skříních. Pohodlně se usadím a očekávám příchod Azmaka. Jakýkoli je důvod mé přítomnosti zde, dozvím se ho včas. Zatím se rozhlížím kole, rozprostírám svou mysl, a poťouchle zdravím některé staré známé.

Raumoxouzhor
24.10.2016
21:18:59
Jedna hlava sleduje souboj, zatím co druhá sleduje trůn a třetí spí. Koutkem oka si všimne, že Azazel a Graz jsou ponořeni v debatě, takže je nevnímá. Pokud je nevnímá, tak dívku, která přišla přímo ignoruje. Avšak, všimne si podivného stínu, ten zamítne, jako nezajímaví, tak sleduje souboj.

"Jo, řež ho, ne takhle, sundej ho, víc síly!" Zařve Zhor i když není jasné komu fandí.

Oxoum mezitím vyhodnotil, že bezprostřední nebezpečí nehrozí, tak se začal otáčet po ostatních. Vidí jich pár známých a rád by si s někým popovídal. S někým, kdo má nějakou inteligenci narozdíl od Zhora.
Avšak tělo ovládá již zmíněný Zhor, takže on nemůže dělat nic jiného, než se otáčet.

Když se však ozve bučení, podívá se Oxoum na vítěze.
"Pěknej výrostek, zajímalo by mě ke komu patří."
ozve se nakonec Oxoum.

"To mi je jedno, ale pěkně to tomu druhému natřel, tak se mi to líbí. Hrubě zničit. Kdo na co potřebuje nějakou taktiku? Prostě ničit, drtit, zabíjet. " Ozve se Zhor a v jeho hlase je znát potěšení.

Položí ruku pokrytou kovem na zábradlí a sleduje chvástajícího se vítěze.
Oxoum ho chviličku pozoruje. " Možná, ale pochybuji, že před sebou má nějakou budoucnost." Zamumlá Oxoum.

Zhor by možná něco řekl, avšak to už promluví mladík v aréně a Zhor se neudrží.
" Ano, jsem Zhor! Máš s tím problém?" Zařve vzdorně Zhor. Oxoum se přesně tomuhle chtěl vyhnout, ale slyšel urážku i na sebe. Normálně by se pokusil Zhora přemluvit, ale to kůzlátko urazilo i jeho. Všechny tři hlavy i se spícím Raumem.

"Sám jsem tomu nevěřil, ale jedna hlava je hnusnější než Zhorova. A to ta TVOJE!" Zařve na něj Oxoum.

Avšak Zhor již na nic nečeká a koná. Do pravačky popadne sekeru a levaškou se přehoupne přes zábradlí až s těžký úderem dopadne na zem. Protáhne se a párkrát zakrouží sekerou.

Oxoum ví, že jen čeká než bude moci zaútočit tak rychle využije čas k provokaci soupeře.
"Jsi malé nedodělané kůzlátko a troufáš si na mě? Zapomněli jsme toho více, než ty kdy budeš vědět. Zabíjeli jsme více, než ty kdy uvidíš. Ještě ti tečou duše dětí po bradě a vyzýváš mě?"
Optá se vztekle, vycení tesáky a klapne.
Překvapuje, Oxouma že se Zhor zatím drží, ale ví proč. Zhor ví, že on mu nebude překážet v boji, že mu v něm pomůže. A že tyhle keci na začátku pomáhají aby byli unáhlenější a Zhor je mohl lépe zničit. To se stane teď.

Oxoum odmlčí a poté pomalu promluví.
"Dobře, příjmám tvou výzvu." Pronese a na jeho vlčí tváři se objeví úsměv. "Zhore znič HO!" Zařve najednou hlasitě.
Zhor na nic nečeká a zařve jako bejk, co se chystá k útoku, což se stane. Poté se celou svou vahou rozběhne k soupeři ukončit ho jednoduchou taktikou. Nabrat ho buďto rukou s prodlouženými drápy, nebo ho rozseknout sekerou. Záleží na tom, co mu v té chvíli bude připadat vhodnější.

Svět
24.10.2016
21:18:33
Glur "Černé varle"

Těžko říct zda střed Arény byl zrovna dobrým místem pro sledování boje. Ale dvěma věcmi si můžeš být jist.....Kousek od sebe máš úžasnou mrtvolu, ještě čerstvou.....Lovci mají poměrně studený metobolismus ale vzhledem k teplotě v aréně by ti to nemusel vadit.

A že dřív nebo později, podle toho jak dopadne výzva mladého rohatce vůči Zhorovy tu bude druhá.....Mladý rohatec si tě zatím vůbec nevšímá hledí na Zhora.....takže je to taky možná otázka toho kdo bude rychlejší?

Diváci si tě možná trochu nechápavě prohlíží a ukazují si ale ani v jejich tváři není moc velké překvapení spíš zvědavost...

Svět
24.10.2016
20:45:01
Raumoxouzhor

Oxoum sleduje Azmakovo místo ale nevypadáto, že by se nějaký hlupák chtěl pokoušet o něco jako překvapivý útok na Azmaka. Démoni jsou absorbování v rozhovorech a je tu a tam pár zahalených hlav v kápích ale není na nich nic nepřirozeného.

Zatím co Oxoum je plně zaujat sledováním davu Zhor se kochá pohledem na mladé démony, jak se bijí v aréně. Ne dá se mluvit o nějakém stylu, zápas mezi mladým rohatcem a lovcem probíhá dost…..jednotvárně…Zatím co potetovány Rohatec máchá kolem otlučeným palcátem s bodci, tak dlouhovlasý lovec, využívá svých křídel, poletuje kolem a čeká na vhodnou příležitost….bučení davu je na místě…ale jen do chvíle než lovec udělá osudovou chybu, vznese se výš do vzduchu a kopem se pokusí zaútočit rohatci na zátylek. Ten hole ale chytne za nohu a mrští s ním o zem až zapraskají kosti……následuje přehození z jedné strany na druhou tak zhruba pětkrát za doprovodu dalšího praskání kostí, dokud noha nezůstane Rohatcovy v ruce zatím co zbytek těla se zastaví o zeď arény…Zápas končí tím, že Rohatec doje k rozmlácenému tělu a rozdrtí jeho hlavou palcátem……což je vskutku pohoršující neboť teď se nedá napíchnout na kůl a vystavit v aréně….

Když pak mladý rohatec zvedá ruce k bučícímu davu spatří mezím ním tvou hlavu…“Zhor!!! Ty jsou Zhor, že jo…žádná jiná hlava není tak hnusná?!! Ukaž ať vidím zbytek tý hnusný partičky!!“ Neznáš ho…..je opravdu mladý….rohy mu ještě ani nestačili pořádně vyrůst, jeho spodní kly jsou krátké a jeden má uražený. Po holé hlavě se mu táhne ve třech řadách černé tetování, které vypadá jako stonky růže. Rysi jeho obličeje a měděná kůže napovídá, že mu může být tak do tisíce let. “Já věděl, že tu dnes budou samí slavný parchanti…..„.

Ukáže na tebe kyjem “Všichni říkají jak si silný!! Já říkám kecy!! Troufneš si na mě potom co si tu viděl!!??“ Těžko říct zda mu výhra natolik stoupla do hlavy a nebo mu jen ruplo v kouli….ale očividně tě vyzývá….

Azazel
24.10.2016
19:56:49
Na jeho odpověď pouze kývnu a začnu si olizovat tlapku, boje v aréně víří prach a repertoár sucub a incub který podává drinky jenom napomáhá jeho šíření, Nesnesitelné


Při jeho poznámce se otočím směrem k Raumovy trojhlavci a nyní omytou tlapkou si přejedu po uchu abych sčísl naježené chlupy.

Za trojhlavcem vidím také postavičku která až přiliš zaujatě sleduje hry, víte když se někdo snaží být nenápadný je mnohem lehčí je nalézt když víte co hledáte.

Nezaujatý postoj, často se ohlíží k trůnu, pevná postava někdo jako ona by se nezajímal o hry je tu za cílem , že by jí někdo sledoval? Ne, ne, ona někoho hledá. Trůn, kouká se na trůn, že by nějaká nová konkubíná čekající na Azmaka? To ne Azmak by se rád pochlubil a navíc by jí tahal sebou, plány v plánech pročpak tu jsme Azmaku?

Zase se otočím na Graze a přejedu si tlapkou přes druhé ucho, " Azmak se nikdy nenudí, Azmak jenom vyčkává a podle toho co se začíná dít v aréně se asi brzo kolečka začnou pohybovat řeknu a tlapkou ukážu na načernalou bestii vcházející dovnitř.

"Nějaký tvůj známý Grazy? Ošklivostí je ti dost podobný", dořeknu v medovém hlase a zazubím se, Plány v plánech Azmaku, plány v plánech., pomyslím si a zaostřím se opět na arénu a nově nastupujícího.

Glur "Černé varle"
24.10.2016
19:40:12
Vesnice Jasná již vážně není vhodné místo k životu... Kdysi možná... Bylo zde živo, davy vesničanů zde žily, chodili zde obchodníci, tuláci žebrali a každý dělal co měl, či co uměl.
Bylo to jako z pohádek, které si mezi sebou vyprávějí stařešinové a prarodiče svým vnukům.
Avšak tento příběh nečekal štastný konec... Ó kdepak...
Nepříjemnosti začaly, kfyž přemíra štěstí a životní síly přilákala jeho.
On měl hlad. Vždy má hlad. Jen život ho může ukojit. A on ho bude mít. Vezme ho všemu, co zde je... Musí mít život. A oni ne. Brát život. Sílit z jejich energie. Jaká to slast, přychytit se na jejich voňavá těla a cítit, jak se jejich měkká kůže rozevírá a on vysaje vše uvnitř. Jak se sytí tím nejlepším, co existuje.
Život je tu od toho, aby ho nasytil.

Jednu noc se on, černější než tma okolo něj vplížil do vesnice. Vůně živého mu motala hlavu a doháněla k šílenství. Již to dál nevydrží.
Jde sem stráž.
Jaké štěstí.
Ani ne minutu nato již vstřikuji jed do jeho bezvládného těla. Mé vědomí vytěsní energii a ta uniká otvory ven. Hltavě ji chytám a piji. Cítím jeho krev a unikající život.
Když vše vyprchá, pomalu zvedne ruce a s mlasknutím se odpojí od jeho těla.
Jakési přísavky na mých dlaních se uzavřou a poodstoupím.

Nebohý strážný nyní patří jemu.
Otevře mdlé oči a vydá mumlavé zavrčení. Nato se společně se svým tvůrcem vydá do prvního domu.
...

Azmakův stín ho zastihne zrovna, když je zahryznutý všrmi částmi těla do stěla starosty vesnice. Takový obtloustlý chlapík. Než ho zpracuje, chvíli to potrvá.
A on nemá rád vyrušení.
Nenávidí je.
Jakási primitivní inteligence však začne myslet.
Chce aby šel do velkého města tmy. Tam jsou tvorové, co berou život. Je tam mnoho životů. Tam ukojím svůj hlad.
...

A proto mne můžete spatřit, jak trhavými pohyby procházím ulicemi. Je to nesmírně vysilující, nevrhnout se na vše, co zde je. Každý z těchto tvorů by mi jistě velmi chutnal. Jen ochutnat. Jen jednou jedinkrát...
Ne, když je nrcháš na pokoji, budou také brát život. Také bojují proti živému. Oni jsou jako on.
A tak zamíří na jeho nejoblíbenější místo... Aréna. Místo kde bereš život!
Lidé mne obvykle skrze tmavou auru nevidí, avšak vy můžete rozpoznávat některé rysy nově příchozího. Vysoký humanoid s velkýma rukama s drápy a zakrytým obličejem... Jeho kůže se divně leskne a spíše připomíná jakýsi pancíř.
Většina z vás ho vidí poprvé.
Nikdy se moc nezdržoval v blízkosti démonů.
Nyní si hladově prohlíží vnitřek arény a postavil se přímo doprostřed prostranství. Fascinovaně se rozhlíží a občas je slyšet hladové zachrčení. Vypadá to, že nic ani nikoho moc neřeší...

Grazhosyluthar
24.10.2016
19:20:57
"Jen prach ve větru." zdá se, že ani jeden z nás to nemá snadné. Najít něco, co by nás doopravdy zaujalo je celkem problém.

"A navíc tu ještě máme zruinovaného trojhlavce, jehož hlavním posláním je býti živoucím důkazem přísloví Moudřejší ustoupí." ne opravdu se nedá přehlédnout další ze starších, který podle všeho závislačil na ruinách tak dlouho, až potkal něco, co na povrch už nikdy nesmí. Jsme staří, ale co ti, kteří jsou ještě starší? Kolik tam může být démonů, kteří dávno ztratili přehled o čase? Navíc ruiny jsou jako droga pro nenechavce - když je jednou navštívíte, uděláte to i podruhé a potřetí... a pak dopadnete jako Trojhlavec.

"Azmak se začal nudit. Na klidný období je nás tu podezřele hodně." prohodim ještě k Azazelovi. Nezdá se, že by mě nějací chudáci, co se mlátěj po papuli v aréně, zajímali. Ostatně není ani důvod - nikdo nějak zvlášť nejásá, takže tam dole není nikdo, kdo by svojí silou doopravdy zaujal. A kromě toho - Azmak ještě nepřišel, takže ty hlavní esa ještě ani bojovat nebudou.

S určitým uspokojením přemítám o tom, že takové vítězné "eso" z arény je vlastně svým způsobem odsouzené k zániku, protože po něm půjde tolik démonů s různými ambicemi, že jeho jedinou šancí bude rychle najít dostatečně mocného démona, kterému bude sloužit, a kterého se ostatní démoni bojí o hodně víc než nějakého ambiciózního mlaďocha.

Gwyllion
24.10.2016
10:32:32
Kde jinde mě mohl Azmakovo stín nalézt, než doma. Ne, že by to vysloveně byl zcela můj domov. Spíš jen oficiální adresa, kam se čas od času podívám, zda mě někdo nekontaktoval, či místo určené pro oficiální schůzky (ne, že bych jich měla mnoho).

Jedná se o stavbu, jež je výsledkem mé především válečné (ale i obchodní kariéry). Mám dost dobrých důvodů na to, abych ukazovala své zdobné peří, a není to jen proto, že bych neměla kam ulít svůj nahromaděný kapitál. Jako "specifický" druh obchodníka potřebuji mít přece na veřejnosti svou čistou tvář, aby se za ní mohly schovat mé vedlejší aktivity.

Nyní se ale vraťme zpět k tomu stínovi, který byl vyslán Azmakem. Krom toho, že si na mou přítomnost určitě musel chvíli počkat, se mi jeho společnost moc nezamlouvala. Přece jen jestli tu byl někdo, kdo by mohl tušit více než ostatní o mých vedlejších činnostech, byl to právě Azmak, ikdyž určitě nevěděl o všem. Ale co si budeme povídat...pověst klisny Gwillion se za ta tisíciletí určitě šířila rychle a co by měl znuděný Azmak dělat jiného, než se pídit po špekách na každého, aby je mohl v případě potřeb použít proti daným osobám? Minimálně alespoň já bych tak učinila. Vědomosti jsou mocná zbraň a minimálně by člověk pak nebyl zaskočen zradou.

Popravdě jsem po odchodu stína dost zvažovala možnost se nedostavit, ale to by mi jen zkomplikovalo další existenci. Ne, že by mi Azmak nějak zvlášť vadil. Bojovali jsme spolu po jednom boku tenkrát a ani dnes nemám důvod mu čelit, pokud mi nebude sahat na mé věci a plány. Na druhou stranu by bylo asi hodně hloupé napochodovat si to do Arény v koňské podobě a všem tak říkat: Lidi!!! Gwillion je tadyyy! Zvlášť, pokud by se mohlo jednat o nějaký úskok z Azmakovy strany, jestliže by mě uznal za svou hrozbu. Dnes si mohu jen a jen gratulovat, že jsem mu nikdy neukázala svou druhou (lidštější) podobu.

Svůj dům jsem opouštěla v koňské podobě, ale po pár úderech kopyt o dlažbu se v jedné ze skrytých uliček města proměnily v lidské končetiny. A tak jsem mohla jako neznámý démon procházet davem směrem k Aréně. Míjela jsem spousty známých démonů, ať už obchodních partnerů nebo hrdiny z dávných bitev. U vchodu jsem se zastavila a pohlédla na jednu z hlav z mnoha. "Radši jsi se měl držet obchodů než se hnát za bezcennými ambicemi, na jejichž realizaci jsi neměl síly." Pronesla jsem k tí ledově. Neměla jsem ho ráda, možná proto, že jeho ješitnost neznala hranic. Byl to hrozně nepříjemný obchodník, když ještě žil. Obchody mu šly, ale talent na ně neměl. Neuměl jednat s lidmi. A vyzvat Azmaka? Hloupý nápad od hadí hlavy. Byl úlistný zaživa a po smrti jeho oči vypadají stejně zrádně jako tenkrát.

Znechuceně jsem se otřásla a radši kráčela do útrob Arény. Dávala jsem si dobrý pozor, abych byla dál od barů. Nikdy nevíte, na koho u nich narazíte, zvláště, když potřebujete svou identitu udržet v nevědomosti. Šla jsem schválně na druhou stranu, než bylo pódium s prázdným křeslem a nenápadně mapovala situaci. Zatím se nezdálo, že by tu byla připravená past. Opřela jsem se o hrazení a hrála diváka, jehož zajímá boj mladých. Po očku jsem si všimla, že Tříhlavý je tu také...znali jsme se kdysi dávno, ale prý na většinu tak dávných časů zapomněl. Dnes to bylo jen dobře. Minimálně mě neprozradí a jinak mi nemůže vyčítat, že jsem se po tom incidentu k němu nehlásila.

Opět zaměřím zrak na mladé. Několik pětek metrů ode mě byl i pekelný pes, kus od něj byl křídlatec a na podiu bylo zatím stále prázdno. Počkám a uvidím. Až nastane čas, zmizím a vrátím se v podobě klisny.

Raumoxouzhor
22.10.2016
15:47:04
Když se před ním zjevil stín, bál se. Původně ho chtěl zničit, ale nakonec stín vyslechl. Azmak ho chtěl vidět a to byl důvod ke strachu. Že by se rozhodl napravit staré křivdy? Byl o něco málo mladší než Azmak, avšak přišel o většinu svých vzpomínek. Jak ho mohl Azmak obvinit z něčeho co si nepamatoval?
Avšak přesto měl naději. Věděl, že pokud by ho Azmak chtěl mrtvého, poslal by někoho, kdo by ho rovnou zabil. I když to by nebylo tak jednoduché.
Procházel ulicemi Devastpoolu a jelikož byl větší než většina ostatních démonů, snadno je uklízel z cesty. Na rameni nesl svou sekeru Gartel a druhou
rukou uklízel všechno z jeho cesty.

" Doufám, že tenhle rok někoho budu moci roztrhat. Už je to dlouho co jsme byli na hrách. Rád bych ty maličké padavky zničil. "
Pověděla levá hlava Zhor.

" Jo a k čemu by ti to bylo? Pomohl by sis nějak? Válčit se dá i jinde, než v aréně. A všechny místa jsou lepší než aréna. Alespoň na tebe nekouká hromada démonů jak na nějaké cvičené zvíře."
Pronesla druhá hlava, skrz svou vlčí tlamu, Oxoum.
Jedna hlava nepromluvila. Prostřední hlava Raum spala a klimbala se mezi dvěma hlavami svého těla a spala. Tedy, ostatní dvě hlavy si to mysleli.

"No a? Tak bych je zničil taky!" Pronesl opět Zhor.
"O tom pochybuji." Zamumlal pro sebe Oxoum.
Zhor něco nesrozumitelně zabrblal a rukou odklidil někoho, kdo mu překážel v cestě a včas se neuhnul.
"Ale stejnak by mě zajímalo co po nás Azmak chce."
Pronesl nakonec Zhor a Oxoum přikývl.
"To mě taky Zhore, to mě taky... Pozor, rohatej!



Po chvilce došel k aréně. Podíval se na Hlavy, které zde byli nabodnuté. Několik jich poznal. Kdo čekal, že se ti blbci se opravdu pokusí vyzvat Azmaka.
"Vypadá to, že jim to nevyšlo." Zamumlal Zhor.
"Očividně. Stejnak to byli blbci, když si mysleli, že ho porazej. Ale Raum je varoval. Jsou hlupáci, když neposlechli Rauma." Řekl Oxoum a prohlížel si hlavy.
"Asi máš pravdu, ale když už mluvíš o Raumovi, kdy se vůbec vzbudí, spí nějako dlouho." Řekl Zhor a natočil svou býčí hlavu ke spícímu Raumovi.
" Až bude potřeba probudí se. A teď se hni a neblokuj tady vchod."
Na to Zhor zamumlal pouze něco nelichotivého a vydal se hlouběji do arény.


Nakonec se zastaví, když uvidí černou kočku a kostlivce. Zná oba dva. Grazeho prý znával ještě lépe, ale zapomněl. Tolik toho zapomněl. Nechá je být jejich rozhovoru a postaví se tak, aby Zhor mohl sledovat Arénu, kde se řežou mladí démony, tak Oxoum mohl sledovat trůn Azmaka, pro případ nějaké zrady.

A Raum? Ten spí. Spí jako vždycky.

Azazel
21.10.2016
23:49:11
Jít, nejít, jít, nejít. , říkal jsem si zatímco jsem si pročítal knihu Ya'Lashana, slepého knihovníka který prodával knihy uprostřed tržiště jako každý den, ale mě nikdy nezvětřil, přece jen co je tiší než stín kočky.

Zvědavost zabila kočku. pomyslel jsem a obrátil stránku knihy, Ya'Lashan právě nějakému třírohému křupanovy podával knihu nazvanou "Magické Lektvary" a tak si mě ani nevšiml.
Ale uspokojení jí přivedlo zpátky.Seskočil jsem a rozpochodoval se k aréně.
Dnešek byl nechutný, jako vždy, zase to tu byla hlava na hlavě a noha na noze, nechápal sem jak se ostatní mohou pachtit po ulicích zatímco jsem přeskakoval z jedné střechy stánku na druhý a rozhlížel se v okolí, nikoho zajímavého jsem nespozoroval a kupodivu ani neucítil a proto jsem pokračoval dál po stříškách a plachtách stánků.

Ovšem po čase jsem musel seskočit a prosmekávat si cestu mezi haldou smradlavých a šourajících se nohou, kdybych již neměl tisíciletí praxe skončil bych jako míč nakopáván z jedné strany na druhou, ovšem s ladnými pohyby se vyhýbám každé noze a nikdo si ani nevšiml že Devastopolem chodí kočka.

Konečně jsem došel k aréně, musel jsem si oddechnou a očistit kožich, ten prach který se víří v kopancové výšce mě naprosto a nemilosrdně ušpinil, musel jsem si ale nejdříve vyskočit na nabodnutou hlavu aby do mě nějaký chuligán nekopl.
Po důkladné očistění jsem poklepal tlapkami na hlavu, "Díky Vele" řekl jsem na rozloučenou a zachytil jsem se o dřevo palisád při čemž jsem začal šplhat.
Tohle dřevo je výborné nejen na šplhání ale i na broušení drápků, a když jsem se vydrásal nahoru na plachtu ihned jsem své drápky použil a prosekl si díru dost velkou na to abych se protáhl, po seskoku a dopadu na všechny čtyři si usednu v pozadí, koukat na démonské zadky mě sice neláká ovšem lepší než koukat na to vraždění v aréně.

Pokud jde o boj tak aspoň civilizovaný, dva idioti se sekerami to není žádná podívaná.
Rychle se rozhlédnu, Azmak tady ještě není, Přijde později, jeho tohle prasečení také nebaví, ale nebudu tady sám, zavřel sem oči a zavětřil, Grazhosyluthara jsem ucítil dříve než jsem ho uviděl nebo uslyšel, ale i přes to jsem ho rád viděl.

Když uslyším ten jeho hlas chlupy na zádech se mi naježí a rychlím pohlazením packy si je uhladím.
"Ne ještě ne, a co ty našel si kosti snad starší než ty tvoje?" zeptám se na oplátku, Graze.

Grazhosyluthar
21.10.2016
20:58:30
Mladší z vás mě znát určitě nebudou. Dlouhou dobu jsem se v Devastopolu neukázal. Po určité době totiž začnete vnímat čas trochu jinak. A tak minou století bez většího povšimnutí. Některým z nás se to prostě stává. A ti méně šťastnější pak úplně zapomenou na své vlastní já a zůstanou hnít v díře, kam kdysi dávno zalezli.

Ale to není můj případ, i když je pravdou, že 1000 let nepřítomnosti je i v našem měřítku pořádně dlouhá doba. Ti starší z vás mě budou znát přinejmenším z doslechu. Víte, že je těžké mě zranit a že málokdo dostane příležitost mě zranit podruhé - a to platí jak ve světě lidí, tak i ve světě démonů. A pokud jste měli možnost mě někdy vidět v boji, pak víte, že se mohu přemisťovat z místa na místo a že své zbraně rozhodně na ozdobu nemám.
Na závěr je potřeba podotknout, že ačkoliv nepatřím do žádného z hlavních rodů, tak se moje přítomnost mezi démony datuje do dávné minulosti. Nejstarší z vás (7000 let a starší) si mě mohou pamatovat z doby, kdy jsem sloužil arcidémonu Velethragasovi.


***

Pomalým šouravým krokem se za zvuku skřípějících kostí přibližuji k aréně. Jsem lehce nahrbený a zdálo by se, že se mohu každou chvíli rozpadnout. Ale stačí jeden pohled do rudě zářících očí a rudého světla prodírajícího se skrz moje žebra, aby většině snadnou kořist hledajícím nenasytům došlo, že v tom všem bude háček. Naštěstí pro mě - hloupých nenasytů se vždycky pár najde - a pak mám svačinu já.

Když se konečně dovleču až do Arény, neodpustím si pozdravit jednu z nabodnutých hlav: "Nazdar Vele." ale dost pochybuji o tom, že by to kdokoliv zachytil. A i kdyby, pak by těžko dokázal ocenit ironii se v tomto pozdravu ukrývající.

Porozhlédnutí je to správné slovo, které se dá použít. Příjemě mě překvapí, že tu potkám někoho svého věku. A navíc to je ještě ten podvratnej kočičák.
Azazel uslyší hluboký skřípavý hlas, který rezonuje z černé napodobeniny úst, kteréžto jsem šťastným vlastníkem.
"Už si skončil s hledáním tmy, která by byla černější než ty, Azazele?" vlastně to je spíš uvítání, ale to už bude muset Azazel rozpoznat sám.

Svět
21.10.2016
17:06:21
Devastopol - podvečer

Devastopol nikdy netrpěla na klid a ticho, jako centrum všeho dění v démonické sféře má svůj specifický hluk, uspořádání i zápach. Najdete tu všechno co by démon mohl využít. Středem města se táhne tržiště, kde najdete vše od zbrojířů, přes obchodníky s dušemi a prodejce poskoků po obchody s magickými předměty a obchody se sušenými hlavami. Pokud byste čekali stánky, tak ty ale v samotném středu města nenajdete. Střed města zdobí, dřevěné a kamenné obchody, které si……vyjednali právo zde prodávat. Stánkový prodej je samozřejmost ale pouze na okraji města. Rozeznat jednotlivé obchody je pro vás po těch letech snadné, podle příslušné hlavy přibité na dveřích, zdobení preparovanými lidskými ostatky se stalo v posledních letech poměrně populární ale vzhledem k poměrně složitému shánění materiálu je to nákladná záležitost. Kromě obchodů má Devastopol i dostatečné množství putyk, nevěstinců, lázně…knihovnu… a především i arénu, které se nadchází před samotným sídlem Hesáa. A právě to je váš dnešní cíl, neboť váš Hesáh Azmak uspořádal na dnešní den klasické démonické zápasy, typické pro toto roční období, kdyby se v démonické kuchyni připravují, ty nejčerstvější duše.

Ve své podstatě nejde o nic víc než se dobře nažrat a podívat na krvavou řež v Aréně. Rok je v životě démona v podstatě ničím a i když by se tak mohlo zdát, že hlídat čas je pro démony bezvýznamné tak i tak většina démonů ví přesně, který je rok. Zápasy ale nejsou známkou, že zas uplynulo pár dní, jejich význam je mnohem podstatnější, jedná se totiž o jedinou příležitost, které se účastní hlavy všech démonických rodů...A proto jsou zápasy také příležitostí, které Azmak využívá, když potřebuje něco významného řešit. Pro vás a několik dalších vyvolených je to o to zajímavější, že každého z vás Azmak nechal….pozvat…pokud se tomu tak dá říct. Ve své podstatě se jednalo o to, že vás navštívil jeden ze stínů v tom lepším případě s hlavou vašeho předchůdce v ruce a s oznámením, že vás Azmak očekává na zápasech. Každý z vás má jistě svůj důvod proč se rozhodl dostavit. Někoho zajímá co Azmak chystá, někdo se chce jen pobavit a někdo je zas zvědaví jak je na tom Azmak se svojí silou…..přeci jen víc jak pět tisíc let jeho vlády…se jeden krapet přejí.

Obrovská aréna se nachází před síní Pánů, jedná se o poměrně nepravidelný tvar obehnaný kameny a dřevěnými palisádami a s dřevěným střešením. Přičemž střed vrcholu kryjí pouze děravá plátna. Azmak si nikdy nepotrpěl na krásu nebo přepych…není lepší místo pro Arénu než kráter, který vytvořil hlavou jednoho ze svých prvních vyzyvatelů. Jednotlivé vchody do Arény jsou bohatě zdobené hlavami a kůžemi, zápasníků, kteří měli tu smůlu a prohráli anebo těch, kteří Azmaka vyzvali na souboj. Některé hlavy nepochybně poznáte, jsou to poměrně známé tváře. Vnitřek Arény spíš připomíná putyku, dřevěné stoly plné hostů, barové pulty, zdobení je podobné tomu ve vchodech a mezitím vším pobíhá obsluha s plnými tácy. Zápasy už jsou sice v plném proudu ale do hlavního čísla, na které se všichni přišli především podívat je spousta času. Ti co nemají zájem se dívat na mladé démony, kteří se v aréně snaží zviditelnit jen tak posedávají a vedou hovoru, zatím co Azmakovo místo, kterým je pouze nepatrně vyvýšené křeslo ve středu pravého boku arény zeje prázdnotou, takže to vypadá, že máte trochu času se porozhlédnout.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.