abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Morkai
5.12.2017
21:52:48
Žira mi dalo by se říct vynadá za to, že jsem jí ten balíček nedal jako první. ,, Velice se omlouvám." Pak se rozhoří debata o tom, jestli Coerii ta skupinka přijme nebo ne. Debatu poslouchám, ale nezasahuju, protože o jejím důvodu taky nevím zhola nic.

Během debaty se nám představí nekromant. Otočím se na něj a usměju se ,,Hádám, že jsi ten nekromant, který může kouzlit, ale neovládají tě temné síly. To mi připomíná. V sedlovejch brašnách mám deník jednoho nekromanta. Klidně ti ho ukážu jestli chceš. Jsou tam zajímavé zápisky o Temných elfech." Teď zas sleduju, jak bude reagovat o.

Pak po nás chce kroll pár informací ,, Tak abych začal ne ? Výška asi dva metry, váha přibližně osmdesát kilo, stáří kolem dvaceti pěti let, jsem půlelf, pokud by jste mi chtěl dát nějaký lektvar ve kterém je magie, tak nebude působit, náboženství bych neřešil, ne nedoroste a ano souhlasím." Na další doktorovi odpovím.

Když se debata o Coerii trochu uklidní, tak si odkašlu a řeknu ,, Hele. Ani mě Coerie neřekla proč tu skupinu hledá. Ale věřil jsem jí. Z jednoho prostého důvodu. Nebýt jí tak už tu nejsem. Takže ano dlužím jí za záchranu života. " ,, A taky za dost věcí, které už tak příjemné nejsou." Pak se otočím na Žiru. ,,Můžem si teda promluvit ? "

Ragnar
5.12.2017
13:51:34
Dívám se na Viktorii, jak s ní cloumají emoce. No tak mi jí vraž. Vím, že si ji zasloužím. říkám si v duchu a čekám jestli mi přiletí. Ale nestane se tak. K mému velkému údivu. Zato to co řekne je mnohem horší než ta facka. “To mě mrzí, ale...“ zaváhám s dokončením “..chápu to. Máš právo na vztek. Udělal jsem chybu a nechal se ovlivnit víc, než jsem měl.“ řeknu sice tiše, ale vím, že i tak mě všichni slyšeli. Ta místnost není dostatečně velká a šeptat to Viktorii do ouška by se rovnalo sebevraždě.

“Můj královský život?“ smutně si povzdechnu “Žádný není. A po Tvém odchodu už snad ani nebyl.“ řeknu stále stejně tiše.

Pak se ozve Alzan. Zdá se, že ani on dušolapce nevěří. Uznale na něj kývnu. Taky jí nevěřím. řeknu si a vzápětí mě pobaví skutečnost, že věřím trolovi a démonovi, ale jí ne.

Promluví Žira. V něčem s ní souhlasím a v něčem ne. O nebezpečí, ve kterém by se všichni octli, kdyby se profláklo, kdo jsem, je potřeba mlčet. Ale ani výslech poletuchy mě nepřesvědčil. Zná několik odpovědí. Je-li tak dobrá, mohla to z někoho dostat. Každý dělá chyby. Dokonce i já a nebo Attylloe. ušklíbnu se v duchu, když se porovnám s žijící legendou.

Když se do toho opře Žira ani mě to moc nepřekvapí. Zarazím se až ve chvíli, kdy pochybuje z čeho pramenní můj úsudek. Docela mě to naštve. Upřu na Žiru tvrdý pohled. Nepřeháníš to už trochu?!
Zhluboka se nadechnu. “Ty nevěříš Viktorii já zase Coerii.“ pokrčím rameny. Držet tady Viktorii proti její vůli? To chci vidět, kdo jí bude zastavovat. A jak.

Nad počínáním doktora jen zavrtím hlavou. My se tu dohadujeme a on jede svoje.

Zar´farro
5.12.2017
9:32:44
Naše průzkumná skupina vyrazí a já jako vždy sedím v táboře.
Chtěl jsi to, máš to mít. Trp údělem doktora, který jsisi vybral ...
Proběhne mi hlavou.

Odezvy minulosti jsou stále čerstvé a sem tam se mi vynoří vzpomínka na mou minulost a kariéru trollího bojovníka.

Sedím v táboře a čekám s ostatními. Všichni tu čekáme jak dopadne naše předsunutá jednotka ... všichni čekáme zda se jim úkol podaří.

******

Z ničeho nic se na okraji tábora začne tetelit vzduch a následně se vynoří portál. A pochybnosti o úspěchu mise jsou ta tam.

Vynoříme se uprostřed města. Naše celá skupina, koně ... vybavení, všechno. Je to až k údivu, že si toho nikdo nevšiml. Rychle nás místní odvede. Koně předpokládám ustájíme někam do bezpečí. A slezeme do místnosti, kde na nás čekají noví.

*****

Už na první pohled mne zaujme okřídlená žena. No to je něco co se nevidí každý den.

Strhne se debata. Pomněrně rychle se dohadují představitelé staré a nové části naší skupiny. Netrvá to dlouho a já přestávám chápat o co jde. Málo kdo si to tu uvědomuje, ale obecný lidský jazyk není můj rodný jazyk. Sice v principu vím o co jde, ale některé detaily mi unikají.

Otevřu brašnu a vytáhnu 3 papíry. Načrtnu na ně tabulku a dle již existujících karet vytvořím dotazník. ( Jméno, příjmení, výška, váha ....)

Vždy se pokusím využít chvíli, kdy některý z nových není zrovna zapojen do debaty a zkusím z něj vytáhnout medicínské informace.

Jak že jste vysoký?
Kolik přibližně vážíte?
Jak jste starý?
Jak se přesně píše váš druh?
Jeké jste náboženské příslušnosti?
Máte nějaké alergie?
Jak váš druh reaguje na léčivé lektvary/ bylinky/ vodu?
Dorůstají vám končetiny po amputaci?
Pokud víte, jaká je vaše regenerační schopnost?
Souhlasíte s léčením doktora Zar´farra?

Krom těchto otázek mám ještě mnoho a mnoho dalších. U zbytku naší skupiny mám již evidenční karty hotové.

Nakonec pokud to Coerii nebude vadit vytáhnu další papír a začnu zkoumat její křídla ...

Ať si ostatní řeší, zda je přijmou ... Já jsem Doktor!

Žira
4.12.2017
22:07:51
"Tak a dost!" Vyhrknu nahlas a vstanu na podpoření svých slov. "Merysol, chápu, že Victorii nevěříš, ale pokud má něco důležitého pro Aribeth a ví, že právě ty jí můžeš přivolat, musí to vědět právě od Aribeth. Nechci ti do toho kecat, je to tvoje rozhodnutí, ale přemýšlej, jak se Aribeth asi bude tvářit, až se dozví, že jen kvůli tobě nedostala nějaký důležitý předmět, který potřebuje a na jehož krádež si musí objednávat profesionální zlodějku.

Já Victorii důvěřuji jen proto, že jí důvěřuje Ragnar. A doufám, že věřím úsudku, co pramení z jeho hlavy, ne z jeho péra. Zato Coerii věřím sama o sobě. Věřím vlastnímu úsudku, jsem si na sto procent jistá, že její úmysly jsou čestné a že nám nic nezatajuje.

Co se Morkaie týče, myslím, že tam je vše jasné. Informace jsme dostali včas a prokázal, že je ten, za koho se vydává.

Takže, co z toho plyne? Nemusíte si důvěřovat, prozatím. Ale chci, abyste spolu vyšli do té doby, co spolu budeme cestovat.

A když bych to měla říct hodně na tvrdo, tak mám ještě jeden důvod, proč tady všechny tři chci. A to, že do té doby, než si začneme důvěřovat, nehodlám nechat chodit po světě nikoho, kdo ví, že s námi cestuje král. Samozřejmě, kdyby chtěli odejít, asi bych s tím nic neudělala, nezaútočila bych. Ale nehodlám nikoho vyhánět a doufám, že s námi budou chtít zůstat.

Morkai vypadá, že chce, Coeria taky. A co se Victorie týče, radši bych jí nechala odejít až poté, že Aribeth řekne, že jí můžeme věřit. Té totiž důvěřuji, vím, že jakmile řekne, že naše tajemství je u ní v bezpečí, tak to tak bude."


Po mém proslovu si opět sednu a počkám, až to ostatní vstřebají a nejspíš mi začnou nadávat. Ale za svými slovy si stojím.

Coeria Iminae
4.12.2017
21:33:35
Kouknu na Alexandera a kývnu.

" Už jsem si myslela, že se snad nikdo nezeptá. Inu, je to moc jednoduché, chtěli po nás nějaké papíry a důvody, proč jedeme do města. Uznáš jistě, že jsme jim nemohli říct, že hledáme vás a žádné papíry nemáme. Myslím, že i kdybychom jim to řekli, určitě by to nebyla pozvánka do města. Soudím podle toho, že jste taky přišli tajně."

Stopař se představí a na závěr řekne, že se nemůžeme divit, že nám nemůžou od počátku věřit.

" Víš stopaři, já to chápu. Třeba já, jsem jiná, že jo, ženská s křídly a kladivem, dělá doprovod inkvizitorovi a navíc další žena, jejíž pohled prý zabíjí. Jenže rozhlídni se kolem. Dva válečníci, paladinka, klerik, anděl temnot, elf stopař a druhý elf nekromant, démon, troll a čarodějka. Jsme na tom hůř nebo líp? A vidíš, ani jeden z nás neřekl, že vám nevěří. Máte samozřejmě na důvěru právo, nikdo vám neříká, že nás musíte přijmout mezi sebe bez jediné pochybnosti."

Paladinka pak taky rozdělí svou důvěru na dvě části. Rty se mi rozvlní úsměvem. " Zdá se, že ona bude mít mocného ochránce." Pomyslím si s pohledem na Victorii a Ragnara. " Co se škádlívá..."

Merysol
4.12.2017
20:54:48

Victoria si hraje na paničku. Asi si myslí, že je něco víc, když ji Aribeth dala úkol. No to se na to podívejme. O co jí sakra jde?

Snažím se na chvilku odvrátit pozornost od ní.

Snažím se vnímat každé slovo Morkaie a dohady, které se vedou kolem Coerii, ale vždycky mi pohled zabloudí k Victorii.

Ne, já nežárlím! Má jenom úkol, ale ať ta slepice řekne, o co sakra...chápu, že to echce říct ostatním, ale mě snad může? A navíc....jak si zvládla kolem prstz obmotat Raganara i ten?

"Coeria má mou důveru. I Morkai. Ale, drahá Victorie, ty jsi mě moc nepřesvědčila..." procedím skrze zuby a tím můj rozhovor s ní, alespoň pro zatím, skončil. Aribeth tímhle teď nehodlám zatěžovat...

Icarium
3.12.2017
14:01:47
Do města to vezmeme poněkud zkratkou, portálem. Portály jsou děsně divná a nepříjemná věc. Nikdy jsem jim moc nevěřil, protože bůhví a občas ani on neví, co se skrývá na druhé straně. Dnes mi však nezbývá jiná možnost než onou světélkující branou projít. Netrvá to ani vteřinu a jsem o několik kilometrů dál v jakýchsi stájích. Naštěstí jsem vcelku, portál fungoval tak, jak měl. Zde už na nás čeká hostinský, který nás zavede do sklepa, kde posedávají tři zvláštní osoby.

"Zdravím, mé jméno je Icarium." vyseknu lehkou poklonku na uvítanou. Poté se rozhoří debata, ne o moc rozdílná od té, kterou jsme zažili, když se k nám přidal Mar-Dol. Mezitím, co ostatní vášnivě diskutují, si přisednu k démonovi.

"Co ty si o nich myslíš?" řeknu skoro šeptem, aby mě nikdo z ostatních neslyšel "Válečnice s křídlama co patří k řádu, kterej se nás snažil zabít, inkvizitor a ženská, jejíž samotnej pohled zabijí....osobně mi to nepřijde jako skupinka, který by se dalo od začátku věřit."

Alexander
2.12.2017
15:44:13
Doplujeme, Karolína otevře potál, a všichni jsou tady. Začnous e seznamovat, vyzvídat zjišťovat. Já radši sedím zabalený v dece u krbu, a celkem dlouho jenom poslouchám.

Nemám chuť a po té plavbě ani moc energii na povídání. "Další zloděj duší.. To je vážě jak přejít z bouře do krupobití.. Jeden má dělat tajné akce na odvrácení hrozby, a mezitím se k nám dostane každý, kdo si řekne.. " pomyslím si, ale jako obvykle, komentování nahlas se zdržím.

Po nějaké době ale vstanu, a jdu se k nim připojit taky. Zrovna Karolína povídá o Shadeovi, a že už ho vlastně známe. Pak se ale ozve Victorie. Zasměju se. "Stejně je to k ničemu.. Když se jim bude zdát, že by to mohlo být nebezpečné, prostě to z tebe nějak dostanou.. Takhle prý funguje to Shadeovo "přátelství" které tu Karolína citovala.. " ušklíbnu se. "Mě říkají Alexander.. A zajímá mě jiná věc.. Jak je to s tím mrtvým strážným?" optám se, jelikož to je pro mě, a náš pohyb po městě důležitá informace z mého úhlu uvažování.

Coeria Iminae
2.12.2017
0:45:19
" No jo holka, jako vždycky nevěří ti jen proto, že seš jiná. Znáš to přeci dobře. Máš přeci na výběr, můžeš odejít nebo zůstat. Tak co uděláš?"

Když jeden po druhém "přikládají pod kotel" najednou se mi zdá, jako bych slyšela Attylloa ... "... přeci se nebojíš, vždyť jsem tě učil, abys byla hrdá, jako správná bojovnice, to Žira..." Potřesu hlavou, abych to zahnala a v mysli se mi vynoří slova Hugha ... "... je válka a do té soucit nepatří"

" Víš Žiro, ne že by mi teda nevadil, že mě tady vyslýcháte jako nějakého zločince. Navíc, sama víš, jak se stalo, že jsem tady, před chvílí jsem ti to říkala. Ale dobře, odpovím na tvé otázky. Není to nic těžkého, na ty zná odpověď každý. Tedy každý, kdo s ním musel žít pod jednou střechou. A já s ním bydlela v temném hvozdě, v takové malé chatrči. Byla to jen místnosti se dvěma postelemi, nic víc. Na tvou otázku o spaní se musím přiznat, že nevím. Nikdy jsem neviděla, že jen na vteřinu usnul.

Jednou mi vyprávěl, že jeho meč vyrobil Vracas. O něm většina lidí pochybuje, že kdy existoval. To jsem slyšela dokonce i já. Ale trpaslíci ho uctívají jako boha. Po smrti, podle jejich náboženství, chodí trpaslíci do Varcasovi věčné kovárny. Pokud kdy žil, byl to prý ten nejlepší a nejvýznamnější kovář na celém světě. Jo.... a prý ten meč vyrobil přímo pro Attylloa.

Na poslední otázku musím přiznat, že ano. Jednou mi ten svůj nádherný meč z černé oceli s rubínem v záštitě půjčil. To když poslal mě poslal do bitvy proti dvěma stovkám nepřátel. Nejprve mě nechal bojovat samotnou, ale jakmile jsem se dostávala do úzkých, zjistila jsem, že ovládá mé tělo a bojuje místo mě. Jako s loutkou, ty pohyby dělalo tvé tělo a hodně mě to naučilo. I to, jak si musím hlídat záda, kam správně udeřit a tak."


Pak ztichnu a podívám se na Alzana. " Vida, tohle je ten necromant. Vypadá dost nemocně, cožpak to nikdo z nich nevidí.?" Na Mar-Dola kývnu a pokusím se o povinný úsměv.

Žira
2.12.2017
0:23:43
Poslouchám různé názory na tyto tři lidi. Zdá se, že Ragnar stále nesouhlasí. Nicméně k Victorii se nějak má a hned by chtěl, aby se k nám přidala. Ta nám ovšem stále nechce prozradit, co potřebuje předat Aribeth. "Nedivím se, že ji Merysol nechce přivolat, po posledním boji je pořád zesláblá a Victoria by jí mohla zvládnout ohrozit." "Já tě chápu Victorie, nicméně ty musíš pochopit nás, že se nám moc nechce ti důvěřovat. Přesto si myslím, že to risknu a budu ti věřit. Vidím, že Ragnara znáš a on ti věří, to mi jako důkaz stačí. Přesto, Merysol nemohu nařídit, aby Aribeth přivolala. To si musí rozhodnout sama, je jediná, kdo na to má právo.

A Ragnare, já věřím tvému úsudku, proto tě prosím, věř ty mému. Jsem si naprosto jistá, že Coeria mluví pravdu a že je na naší straně. Navíc, to posledníé, co říkala, to je moc zajímavá informace. To by nám dost mohlo pomoci ve splnění našeho úkolu. Třeba by i mohla tušit, jak se s Shadem spojit.

Máš tušení Coerie?"


Pak se ještě jednou otočím k Victorii, tentokrát dost zamračeně. "A mimochodem. Není tady žádné veličenstvo! Ten na koho mluvíš je Ragnar, je to náš klerik a velice schopný bojovník, nic víc. Copak si neuvědomuješ, v jak velkém nebezpečí bychom se octli, kdyby někdo zjistil, že tu máme krále? Ani v soukromí mu prosím neříkej jinak, než Ragnare, jistě víš, že informace rády utíkají."

Pak promluví Alzan. "To, co říkáš možná byla pravda, přesto Coerii důvěřuji. Jsem si jistá, že stále chce vyzkoušet, která z nás je lepší. I já bych to ráda zkusila. To ovšem neznamená, že by měla být proti nám.

A jsem si jistá, že jí Attylloe učil. Důležité informace řekla. To, co tvrdí, to je typická provokace, která je Attylloeovi vlastní. Ale pokud ti to jako důkaz nestačí, jsem si jistá, že Coerii nebude vadit, když odpoví ještě na pár otázek.

Napadá mě například:

Attylloe spí na zádech nebo na břiše?

Když tě cvičil, kde jsi bydlela ty? A kde on?

Co většinou používal za zbraň?

Kdo jeho zbraň vyrobil?

Zkoušela jsi někdy bojovat jeho zbraní?"


Jakmile Coeria uspokojivě odpoví na všechny tyto otázky, jsem si jistá, že už Alzan nebude mít pochybnosti. Navíc ho znám a ví, že jakmile si jsem jistá, že mi bude věřit. A já si jistá jsem.

Alzan
1.12.2017
22:54:20
Po chvíli čekání se vrátí Žira a následně se objeví Karolínin portál. Projdu do stáje a jen co se rozkoukám, rozkašlu se chraplavým kašlem. Bystřejší z vás zahlédnou kapky krve na mé ruce.

Nechám se odvést do sklepa k naším novým petenciálním druhům.

Takže Victorie hledá Aribeth aby ji předala něco, co vzala Rieagalovi.

Morkai, inkvizitor. Z toho nadšený nejsem, ale co nadělat. Má nám pomoci, tak budu věřit úsudku moudřejších.

A... Coeria? Snad jo. Ta je mi největší záhadou. Co přesně chce?


Po představení většiny osob a doplnění dalších příběhů se dostanu ke slovu: "Ahoj. Mé jméno je Alzan a patřím ke kouzelníkům, zabývajícím se nekromancií." Při těchto slovech sleduji reakci nových, hlavně inkvizitorovu. I když pravděpodobně byl s tímto faktem seznámen.

Ve světle loučí vypadám velmi pohuble a pobledle. Cestou tento fakt pravděpodobně zakrývalo teplé oblečení.

"Jen bych se zeptal, jestli jsem to správně pochopil, Viktorie tu je kvůli tomu, aby něco předala Aribeth. A pak? Půjdeš zase po svých nebo plánuješ zůstat s námi?

Morkai má putovat s námi, jestli se nepletu. Je to tak?

Ale nejsem si zcela jist, proč nás vyhledala Coeria. Z toho co tu vyprávíš to na mě působí tak, že bys chtěla s Žirou změřit síly, jestli je o tolik lepší než ty, jak údajně říkal Attylloe. Ideálně jí porazit a dokázat mu, že jsi lepší.

Chápu to správně nebo jsem něco přeslechl? Neberte si to osobně, ale opatrnosti není nikdy dost.

A Žiro, nezlob se na mě, ale to že ví, co Attylloe říká svým žákům, když je vysílá do světa, není dle mého důkaz toho, že ji opravdu cvičil. Teď bych taky mohl někam jít a tvrdit to samé. A nebyl jsem jeho žák.“

Mar-Dol
1.12.2017
21:32:25
Karolína odejde s Alexandrem a po nějaké době se otevře portál. Projdu spolu s ostatními do stáje, kde ustájíme koně a sledujeme hostinského, který se představil jako Marek. Ostatní ho zřejmě znají, nebo mají společné známe a věří mu.

Marek nás dovede do sklepa, kde už na nás čekají 3 osoby, které po nás něco chtějí. Začne hromadné představování. No, aspoň že teď středem pozornosti a pod palbou nebudu já.

"Zdravím, mě říkají Mar-Dol. Přeju hodně štěstí v získávání důvěry." Pak se někde usadím a dokud se někdo neotočí přímo na mě, jen poslouchám debatu, která nastala.

Victoria
1.12.2017
20:08:46

Ruch kolem vnímám jen napůl. Neustále otázky a výzvědy. Pak naznačí Žira, že bych se mohla pochlubit tím, co pro Aribeth nesu.

"teoreticky bych to říct mohla, prakticky mi to nedovolí má čest. Nejspíš si to budeme moci prohlédnout při předání, ale do té doby to považuji za soukromou věc Aribeth." odpovím jí. Vím, že se nikomu má odpověď nejspíš nebude líbit, ale má zlodějská čest tohle považuje za neurvalost. Jako kdybych někomu stáhla trenky a vystavila je na náměstí...

Coeria se chce rozpovídat o svém kladivu, ale také si mě chce vzít stranou Ragnar. Chvilku tam bez dechu stojím a trvá mi to, než se zmůžu na jinou reakci, než na pořádnou facku. 

"Kéž by mé potěšení bylo stejné, vaše veličenstvo." odseknu a pak si uvědomím, jak hořce to muselo vyznít. Zlato, dej se do klidu, na lízání ran jsi měla dost času...

"Tak...co tvůj královský život?" zeptám se, když trochu rozdýchám emoce.

Karolina
1.12.2017
19:49:13
Ragnar nejspíš moc nadšený není z našich posil. Tedy spíš si myslím, že mu vadí jen Coeria, alespoň podle toho jak na ni mluví a jak se tváří. Nejdříve jsem byla taky nedůvěřivá, ale pokud jí věří Attylloe a pokud ji k nám poslal i Hugh, nemám proč jí nevěřit já. Rozhodně bych s ní později chtěla taky mluvit někde bokem. Mám na ni několik otázek. Teď se ovšem baví se Žirou. Inkvizitor toho moc nenamluvil, takže prozatím s hovorem s ním taky počkám.

Bavím se potichu s Anglinem, zabalená do jeho kožešiny. Už jsem skoro roztála a tak si můžeme v klidu, bez drkotání mých zubů, povídat. U toho občas kouknu na ostatní. Všímám si, že Coeria domluvila se Žirou, vstala a hned začala mluvit. Šťouchnu trochu Anglina do žeber, jestli to taky slyší a tiše se zasměju.

" Oblečený byl do černočerného oblečení? Stříbřité vlasy a mluvící kůň? To musí být přeci... Koukám taky, že je to vtipálek. Nejspíš se jí to hodí, zmenšovací kladivo. Nebo bylo jen malé a teď už je jenom velké? Tak to je další otázka."

Když Coeria domluví, řeknu:

" Já ho taky už potkala. Vzpomínám si, že mi přišlo tenkrát divné, že by si povídal s koněm. Víte kde to bylo? Na Šedém vrchu! To už je doba, já to skoro zapomněla.Taky byl černě oblečený, vlasy mu v měsíčním světle zářily stříbřitě, jeho kůň byl černý jako eben. Možná si Alex taky vzpomene. Vy jste byli v jeskyni a my zůstali venku, pamatujete? A on nám, než zmizel, aniž by se nějak představil, dal radu. Vybavilo se mi to nedávno. Řekl:"

" Vašim přátelům teď nepomůžete, místo toho jim věřte, oni by neměli zemřít. Později budete ještě moc důležití. Dám vám jednu dobrou radu, až se vaši kolegové vrátí, držte vždy pospolu. Mnoha lidem nemůžete věřit, ale sobě navzájem ano. Znáte se sice chvilku, ale vím, že si můžete věřit. Pamatujte si, přátelství a láska, to je věc, která je ta nejdůležitější. I když jste na tom sebe hůř, přátelé vás vždy podrží. O pravé přátelé nepřijdete, ti zůstanou s vámi až do konce."

" Teď už vím, že se jmenuje Shade. Vzpomínám si, že jsem si zkraje lámala hlavu o čem to mluvil, ale časem mi to došlo a teď to vím bezpečně. On věděl, že musíme držet pohromadě a pomáhat si, jinak bychom nezvládly úkoly, které jsme si naložili."

Coeria Iminae
1.12.2017
19:48:44
Chvíli si s Žirou tiše povídáme a pak vstanu a řeknu:

" Žira chtěla, abych vám pověděla, jak jsem přišla k mému kladivu. Je to taková historka k neuvěření, ale povím vám ji. Jednou jsem se byla proletět a už z dálky jsem viděla, že se něco děje na druhé straně hor. Blesky lítaly skoro až do nebe. Jenže když jsem se tam dostala, bylo po všem. Louka byla poseta mrtvolami a mezi nimi se pohyboval kůň. Když jsem přistála, řekl mi, abych našla jeho přítele. Vážně, ten kůň mluvil. A tak jsme začali hledat oba dva. Když jsem se dostala k jedné hromadě mrtvol, které jakoby někdo naskládal přes sebe, už už jsem chtěla odejít, když se mi zdálo, že se tam něco pohnulo.

Co vám budu líčit, ten smrad, krev, dost hnus teda. Vypadal, že nevydrží dýl než hodinu, možná i míň. Snažila jsem se co to šlo ho z toho dostat. Jeden lektvar jsem do něj nalila hned po nejnutnějším očištění a ošetřením všech ran. Něco byly jen povrchové nebo mělké rány, ale jedna byla na prsou a dost hluboká. Nakonec se z toho vylízal, ale řeknu vám, dalo to fušku, hlavně jemu. Má silný organismus, proto se to podařilo. Než zmizel, dal mi tohle kladivo. Řekl, že ho měl Conrád, velký válečník a mstitel. Směšné bylo, jak mi ho dal. Nejdřív o tom velkém, válečném kladivu mluvil a já koukala kolem a říkala si, že to je asi šok po tom zranění. Jenomže on pak vyndal z brašny kladívko a podával mi ho. Rozumíte, kladívko, kterým se zatloukají třeba hřebíky.

Asi jsem vypadala dost divně, protože se nejdřív rozesmál a pak řekl, abych praštila do nějaké mrtvoly. A kladivo se okamžitě změnilo v to, co vidíte teď. Jo, a taky mi řekl, že kdybych ho nezachránila, stala by se strašná katastrofa, sice nechápu o co jde, ale co už. Ani nevím, jak se jmenuje vím jen, že byl oblečen v té nejčernější černé barvě, o to víc vynikaly jeho stříbřité vlasy. I kůň byl černý jako uhel. Zvláštní chlapík."


Nevím, proč to Žira chtěla, asi aby byla trošku dobrá nálada, když už trčíme ve sklepě. Nebo proto, abychom se líp poznali. Dost jich tady je, ale skoro nikdo nemluví, třeba se aspoň představí.

" Krá...klerika už jsem slyšela, Merysol taky, Karolína vypadá křehce vedle toho obrovského barbara, to je nejspíš Anglino. Který pak je asi Alzan nebo třeba Alexander? A který z těch elfů je asi ten stopař? Theurga si myslím, že jsem poznala, doktor je taky nezaměnitelný. Ještě je tu mnoho otazníků, které se snad postupně rozklíčují."

Ragnar
1.12.2017
18:35:07
Poslouchám a pozoruju Zlodějku duší a vůbec se mi nelíbí, že tu je s námi. Skoro začínám pochybovat, že Attylloe udělal dobře, že ji vzal do učení. Pokud ji vzal. Pokud nelže.

Potáhnu z dýmky a odvrátím se od poletuchy. Cítím, že bych mohl říct něco, čeho bych mohl později litovat. Žira jí věří. Já ne. Přejdu kousek vedle, k Viktorii a Merysol, abych udělal takřka sebevražednou akci – vlezl mezi dvě ženské, které si okatě nesedly.

“Omlouvám se, že vás vyrušuju v rozhovoru...“ začnu slušně “Pokud dovolíš Merysol, rád bych si s Viktorií promluvil.“ usměju se na ni. Pak se otočím na Viktorii a nevěřícně zavrtím hlavou. “Bohové se na mě usmáli a naše cesty se opět protnuly.“ vydechnu spokojeně “Jsem moc rád, že Tě vidím.“ přistoupím blíž k ní “Připojíš se k nám, Viktorie?“
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.