abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Nysilo z Nortree
3.6.2015
16:32:35
"Jasně Zafaro, dělej co je nutný..." odpověděl jsem Zafarovi a přemístil jsem se do pozice tak jak mě předtím žádala Karolína.

Ohledně Žíry bylo zbytečný se s ní přít... Tak jsem se s ní dál nehádal a otočil list.

"Co mají ti skřeti v těch pytlích? Díval se už někdo? Celkově bychom je měli prohledat, hlavně toho jejich vůdce. Třeba bude mít u sebe něco užitečného co nám pomůže najít našeho lovce. Schovat mrtvá těla nejspíš nemá ani smysl když jsou všude kolem jejich vnitřnosti a černá krev."

Žira
31.5.2015
20:05:25
Vysvětlení od Nysila mi nevyhovuje. "Kdybys ty dva nezaměstnal, dopadli bychom všichni mnohem hůř. Boj je má práce, ty jsi tu kvůli těm důležitým věcem. Bez tebe nebo bez Karolíny bychom si těžko poradili. Tím chci říct, že je mým úkolem chránit ty chytřejší. Ale ty jsi zachránil mě. A tím jsi vyplýtval možnost, jak vyléčit sebe."

Když přijde Karolína, říkám: "Prosím, pomoz mu nějak. Proč jen ten svůj lektvar vyplácal na mě? Co když teď kvůli mě bude mít nějaké problémy?"

Pak za námi přijde ještě Zar´farro. "Já jsem v pořádku, možná mám naražených pár žeber, ale jinak jsem v pohodě. Hlavně se podívej na Nysila. Karolína mu zastavila krvácení a vydezinfikovala to, ale možná to bude chtít zašít."

Pak, když mluví o rozdělání ohně, odvětím: "Já oheň klidně rozdělám, pokud ho potřebuješ k léčení, myslím, že ho klidně rozdělat můžem. A po řece se také podívat můžem, jen si nejsem jistá, jestli jí najdem. Tady totiž neteče. Ale možná najdeš nějaký potůček."

"Stále mi nejde z hlavy, Nysilova dobromyslnost. Vlastně pro mě nasadil svůj život. Proč to sakra udělal? Opravdu mohou být lidé i hodní? Zvláštní"

Když je vše zařízeno, nasbírám v okolí nějaké dřevo a rozdělám oheň, pokud samozřejmě nebude mít někdo něco proti.

Alexander
30.5.2015
16:50:46
Během pár okamžiků už jsem u barbara. Otočím se kolem své osy, jenže sekat už nemá cenu. Z jednoho skřeta jsou dva. "Tolik bordelu a krve z jednoho skřeta.. jak zbytečné.. Jak neprofesionální.. Jedním bleskovým pohybem si zastíním oči čepelí katany, takže mám přes obličej jediný čistý proužek bez krve. Narovnám se ze svého přikrčeného postoje, a dalším rychlím trhnutím zápětí opíšu katanou oblouk, a odstředivá síla dostane z čepele všechnu krev. "Vskutku užitečný trik.." zhodnotím, a zasunu katanu zpět do pozdra na zádech. I když jsem celý od krve, můj výraz dál zůstává netknutý. Bez emocí. Kamenný.

Dojdu zpět ke svojí brašně, kterou jsem odložil před bojem aby mi nepřekážela, a vyndám z ní měch s vodou mírně si opláchnu ruce. Pak si na ně naleju ještě trochu vody, a opatrně si dlaní přejedu po místě, kde mě skřet škrábl na krku. Už jsou na něm i strupy, takže to nci vážného nebude. Ještě si mírně opláchnu obličej a pak už skončím. "Poznámka pro sebe.. Nikdy nepomáhat barbarovi... A chtělo by to potok nebo řeku.." pomyslím si když vidím že jsem skutečně celý od krve. Podívám se ke skupině kde se všichni ošetřují. Využiji tedy času, a rychlím krokem dojdu ke kořisti, kterou si skřeti nesli. Pokusím se jí pobrat, a přinesu jí zpět. Popřípadě vezmu jen to co unesu.

Když jdu zpět, zaslechnu že na mě někdo mluví, a podle toho co říká bude mít asi něco společného s léčením. "To určitě.. Já tu jsem tak od toho abych dělal oheň.. Navíc nemám čím ani jak.." položím co jsem pobral na zem. "Na oheň není čas.. Ani by se to nevyplatilo... potřebujeme potok nebo řeku, tam oheň k nečemu bude.." povím a kouknu se na zátaras, "Nepřežil nějakej ten skřet? Že bychom ho zapřáhli ať tahá kameny.."

Zar´farro
28.5.2015
14:41:11
Vystřelím kámen a on letí, tak krásně jetí, jen úplně do keře. No doufám, že tam nebyl nějaký šmírák, či jiné zvířátko.


Konečně je po boji. Vylézám zpoza stromu a všimnu si šipky zabodlé do kůry. Trochu mě zamrazí na zádech, jelikož si uvědomím, že cílem byla moje hlava. Porozhlédnu se po bojišti, všichni jsme živí ... zatím.

Ačkoli bitva se skřety skončila má bitva teprve začíná. V průběhu boje jsem uslyšel specifické zaskřípění, to mohl být pouze útok do zbroje a ne té skřetí. Dle postoje postav je mi zřejmé, že to schytala Žira. Jo a samozřejmě meč, který jí trčí z těla, také dost napoví. Dále na první pohled vidím, že Angelino má ošklivě zraněnou nohu, navíc na stehně, to může být velmi ošemetné, až smrtelné pokud se to nevyléčí. A v neposlední řadě Alexandr je zraněn na krku. Nysilo má ošklivou ránu přes hrudník, ta naštěstí tolik nekrvácí, ale také bude potřeba sešít. Karolína má sečnou ránu na rameni.

Zhodnotím znovu situaci a dle nejlepšího uvážení seřadím všechny zraněné dle závažnosti poranění. Nejdříve musím zjistit jaké zranění utrpěla Žira, to určí její zařazení, pak musím vydezinfikovat a sešít Anglinovi nohu, Nysilovi hrudník a Karolíně rameno, poté se podívám na šlinc co má Alexandr na krku, tolik krve se mu z něj neřine, nebude to hluboké.

Ihned otevírám svou tornu a vyndavám vše co potřebuji, skalpely, obvazy, víno a další věci.

"Žiro, počkej, nech mě podívat jak to vypadá. Kam jsi to přesně schytala? " Zeptám se. Aha tak nic o tebe se již postaral.

Otočím se na Anglina. "Anglino, vím, že to vydržíš, ale zkus s tou nohou moc nehýbat, zjistím jak je na tom Karolina a Nysilo a sešiju ti to. A neboj pokud chceš jizvu mít můžeš."

Karolino, Nysilo necháte mě se vám na to kouknout? Myslím na ty rány.

Pokud se některý z nich nechá, přece jen jsem troll, pak zkontroluji jak jsou vážné a dle závažnosti usoudím pořadí pacientů.

Žiro, Alexandře jesli jste už v pořádku udělejte oheň tohle bude potřeba vydezinfikovat.

Pokud se Žira zastaví a nechá se zkontrolovat, pak jí prohmatám ji bok a břicho, abych zjistil zda nemá nějaké vnitřní krvácení či zlomená žebra.

Nysilo z Nortree
27.5.2015
14:07:04
Poté co co vytáhnu meč, rychle chci rukou zastavit krvácení, ale dívám se, že to neni nutné.

"Neuvěřitelné!" s úžasem sleduju jak se rána na břiše zatahuje.

"Úžasný co ti alchymisti dokážou vyrobit... a to byl ten nejslabší lektvar z těch 3 co mi nabízel. Škoda, jen že jsem šetřil zlatky a koupil jen jeden... teď by se mi jeden navíc hodil." A sklopil hlavu a podíval se na svůj hrudník.

Moje halena pěkně zčervenala. Moje zranění asi nebyla vážná, ale ztratil jsem hodně krve. Cítil jsem se malátně. Když se mě Žíra ptala proč jsem ji zachraňoval, když sám potřebuji pomoct.

"Kdybych se více soustředil, tak ten zmetek by shořel na uhel a tvého zásahu by nebylo zapotřebí..." řekl jsem unaveným hlasem a sedl si na zem.

"Takže jsme si vlastně kvit" a usmál se na ni.

Poté přišla Karolína a nabídla mi své léčitelské služby.

Přikývl jsem na souhlas a udělal co mi řekla. Nemám důvod ji nevěřit a tím že už nemám žádný další lektvar, tak ani nemám na výběr.
Pěkně to bolelo když jsem odděloval přisátou halenu od kůže... Rána nebyla hluboká, ale zato dlouhá. Začínala od ramene a končila skoro u pánve.

"Hmm, moc pěkný. S toho bude pěkná jizva. Druhý den v armádě a už mám pul sáhu dlouhou vzpomínku" pomyslel jsem si a usmál se když mi voda odhalila ránu v plné kráse.

Úsměv se mi v mžiku vytratil s tváře když mi začala sypat prášek do rány a cosi mumlat... Zatnul jsem zuby a držel jsem. Jak skončila, cárem košile mi přikryla ránu. Bolest vystřídalo příjemný teplo a mě se zmocnila únava.

Přišoupl jsem si pod hlavu batoh, udělal si pohodlí, zavřel oči a na nic nemyslel jen si vychutnával příjemný hřejivý pocit.

*********

Je možné že jsem i usnul.

Karolina
27.5.2015
11:39:51
Těžce se zvednu a podívám se na krvácející ramen. Pěkně to pálí a tak se ještě otočím k mrtvole skřeta a vší silou do něj kopnu.

!Zmetku jeden!"
Tím jsem s ním skončila. Mezitím jsem zahlédla Nysila, jak léčí Žiru a pak Anglina, který si právě ovazuje ránu. Z pod haleny vytáhnu medailonek od tatínka přetáhnu ho přes hlavu. Než jej stačím otevřít, ozve se Anglino. Usměju se na ně a kývnu hlavou. Pak zatnu zuby a počkám chvilku, než mi v ráně přestane po té medovině cukat.

" Děkuji. To nebude tak strašné, prosím tě, mohl bys otevřít ten medalilonek. Hlavně prosím opatrně."

Pokud mi ho otevře, objeví se bělostný krystalizovaný prášek. Podívám se na Anglina a pronesu hlasem, proti kterému nelze nic namítat:

" Sedni si a tu ránu mi ukaž."
Počkám si, až rán zovu obnaží pak vezmu tu medovinu, opatrně poleju. Pohladím ho po rameni, jako kompenzaci za bolest. Pak vezmu prášek a opatrně ho nabírám pravou rukou a pak sypu do rány. Vypadá to, jako kdybych ji solila a u toho něco šeptám. Vyndám z batohu náhradní spodní košili a nožem z ní uříznu pruh, kterým ránu ovážu.

Pak medailonek zase zavřu a pověsím na krk. Uříznu ještě jeden pruh z košilky, složím ho a přiložím na svoje rameno. Ruku na něm nechám položenou a znovu šeptám léčivou formulku.

" Nysilo, vidím, že jsi raněný. Mohl by sis rozepnout halenu, sednout si a dát ruce dozadu, aby ses mohl o ně opřít. Do takového pololehu. Já se na to podívám."

Pokud odmítne, nebudu naléhat. Nemělo by to smysl, když mi nevěří. Avšak pokud udělá co mu řeknu , sundám medailonek a pomaličku ho otevřu. Vezmu láhev s vodou a mírně poleju.

"Omlouvám se, bude to trochu pálit, viď Anglino?"
Říkám a pak začnu něco mumlat a u toho "solím" prášek do rány. Potom, pokud nikdo nebude mít nic na ovázání rány, uříznu ještě jeden pruh z košilky, ze které je tak polovina, ránu tím zakryju.

" Jak jste na tom ostatní? Ještě někdo je zraněný? Co ty Žiro, viděla jsem, že tě Nysilo léčil."

Pokud už nikdo nic nepotřebuje, popojdu kousek od těch smradlavých skřetů a sednu si pod strom. Cítím, že bych měla doplnit energii, kterou jsem téměř celou vyčerpala.

Anglino
27.5.2015
7:46:58
Je po boji rozhlížím se kolem.

Adrenalin pomalu vyprchává a teprve teď cítím zranění. Sehnu se k mrtvole skřeta a z jeho výstroje uříznu pruh kůže kterou si ránu ovážu.

"Zatracený zmetek nečekal jsem, že bude tak rychlý. Mám novou pěknou jizvu a ponaučení nepodceňovat soupeře. Dost úvah kde je Karolina? Musím zjistit zda není zraněná. Pak se porozhlédnu kdo potřebuje pomoc."

Zahlédnu Karolinu a přiběhnu k ní. Vidím, že je zraněná na rameni a její meč leží vedle ní. Snažím se zvednout meč, abych jí ho mohl vrátit.
Přitom se snažím zeptat.

"Karolinko jak je ti je to zranění vážné?"

Nevím jak jí ránu ošetřit a tak mne napadne jen jediné vytáhnu měch na medovinu a trochu té tekutiny vyleju na ránu jako desinfekci a pak jí nabídnu ať se napije.

"Karolinko máš něco čím bych ti to moh obvázat?"

Pokud něco má tak jí to tím obvážu. Jinak se budu muset poohlédnout po nějakém kusu čisté látky nebo po tom co nám poskytuje příroda. Moc by se hodila pavoučí síť, ta umí zabránit infekci a zrychluje léčení.

Žira
26.5.2015
22:34:29
Střelce jsem složila, ale neobešlo se to bez následků. Zatímco jsem mu útočila štítem na obličej, zvládl svým mečem proklouznout mou zbrojí a meč mi vrazil do břicha.

To je pořádná bolest. Jen tak tak jsem zvládla dopajdat k skřetovi na zemi a bodnout mu svůj meč do hrudníku. Pak mě mé nohy už neunesly a já padla do kolen. Vidění se mi rozostřilo. Naštěstí boj už skončil, dál bych to nezvládla.

Pak za mnou rychle přiběhl Nysilo a dává mi pít tekutinu barvy červeného vína. Vypiji to. Stejně bych jinak nepřežila, věřím Nysilovi. Nikdy jsem nikomu nevěřila, ale teď by mi to stejně nepomohlo.

Jakmile lektvar vypiji, cítím, jak se mi zaceluje rána na břiše. Pak najednou Nysilo vytrhne meč z mého břicha a rána se skoro celá zacelí. Zůstane tam pouze strup. Žebra mě stále bolí. Nejspíše budou zlomená nebo alespoň naražená. Ale jinak je mi mnohem líp.

Sundám si zbroj, mám na sobě jen tuniku. Tu vyhrnu a prohlížím si ránu na břiše. Pak se zadívám na Nysila a poděkuji mu. "Tys mě zachránil. Jak ti mám poděkovat? Řekni, co pro tebe mohu udělat. " V očích se mi lesknou slzy. Už jsem se viděla na onom světě.

"Proč jsi mě zachránil? Vždyť ty taky potřebuješ vyléčit. Pronesu, když zaznamenám jeho zranění. Pak neváhám a volám na ostatní. "Rychle! Pojďte někdo pomoc Nysilovi, je zraněnej!!!! Ale rychle sakra!!!" Ani si neuvědomuji, že zranění není nijak vážné. Začínám panikařit, když vidím Nysilovu krev.

Nysilo z Nortree
26.5.2015
21:17:41
I když jsem kouzelnou formuli vyslovil správně, adrenalin z boje v tváři v tvář mi nedovolil se řádně soustředit a kouzlo se nezdařilo a já ztratil drahocenný čas který mi byl poskytnut.

To už ale skřet útočí... Napřáhl svůj meč a vší silou zaútočil. Povedlo se mi zkřížit dráhu meče se svoji holí, ale ta nezvládla ten nápor a praskla. Čepel mi sjela po hrudníku a udělala mi dlouhou sečnou ránu. Neudržel jsem rovnováhu a padl na záda. V rukou jsem svíral konce rozpůlené hole. V zoufalství jsem po něm oba konce hodil v naději že ho nějak zraním a získám čas.

Povedlo se mi ho akorát víc rozzuřit.

Pak ale něco upoutalo jeho pozornost. Slyším jak někdo sem běží...
Byla to Žíra. V běhu zaútočila štítem skřetovi na hlavu. Ale v ten samý moment skřet zaútočil ze spodu na její břicho.

Bylo to opravdu rána, skřet letěl asi sáh vzduchem než dopadl na zem. Ale bohužel zvládl Žíru zasáhnout do břicha. Žíra ještě dobelhala ke skřetovi a propíchla ho svým mečem. Po té se sesunula do kolen.
Zdálo se, že je to její konec.

Pokusil jsme se rychle postavit a najít na opasku správnou ampulku s lektvarem.

Každý nadechnutí mě bolelo a cítil jsem jak mám mokrou košili. Sám jsem potřeboval pomoc a ten lektvar, pokud mi alchymista nelhal, by měl zastavit krvácení a mírně urychlit regeneraci. Ale Žíra mi zachránila život a byla na to mnohem hůř než já.

Vytáhl jsem správnou ampulku a šel k Žíře. Otevřenou ampuli jsem přiložil Žíře před ústa.

"Vypij to!"


*******

Pokud /Až dopila poslední kapky lektvaru, bez varovaní a rychle vytáhnu meč z jejího břicha a hned přitisknu ruku na její ránu abych zamezil krvácení v případě, že by lektvar nefungoval jak očekávám.

Pán Jeskyně
25.5.2015
23:09:07
Toto je opravdu brutální řežba. Létají střeva, všude je černa, smradlavá krev a další kousky skřetů.


Nysilo z Nortree

Pronesl jsi kouzelnou formuli, ale bohužel to je vše. Kouzlo se nezdařilo a pokus o jeho vyvolání ti sebral drahocenné vteřiny. Skřet se již opět plně soustředí na tebe. Rozeběhl se směrem k tobě se svým krátkým mečem chystá se k útoku. Zaútočil na tebe a tys to zvládl vykrýt svojí holí, nicméně ta praskla a meč tě sekl přes hrudník. Máš tam ošklivou sečnou ránu, ta bude ještě bolet.


Karolína

Zaútočila jsi skřetovi na jeho krk, ale ten se stihl naklonit a tvůj útok vykrýt svým krátkým mečem. Zasáhnout jsi ho ovšem zvládla do boku. Jeho kožená zbroj ten nápor nezvládla. Vznikla prasklina a cítíš smrad spálené kůže. Skřet je zraněn, ale rozhodně ne mrtev. Zdá se ještě mnohem zuřivější, než předtím. Tento skřet asi zvládne nadělat ještě mnoho problémů. Rovnou totiž přechází do útoku. Útočí ti na břicho. Poklekneš tak, jak si měla v plánu a dokonce i zvládneš skřeta bodnout do břicha. Ale na neštěstí skřet tě také zvládl zasáhnout. Jak jsi poklekla, skřet tě zasáhl do ramene. Upustila jsi meč, ten okamžitě zhasl. Skřet je naštěstí již mrtev. Nebodla jsi ho sice do břicha, na to je moc malý, ale povedlo se ho bodnout do hrudníku.


Zar´farro

Opět jsi vystřelil oblázek z praku. Tentokrát jsi mířil na skřeta, který bojuje proti Karolíně. Ale bohužel, oblázek letěl někam dalek za skřeta do křoví.


Alexandr

Jsi velmi rychlý, nicméně, než jsi stihl přezbrojit, není již do čeho sekat, posledního skřeta Anglino bez problémů rozpůlil na dvě poloviny. Jelikož jsi byl velmi blízko, jsi celý zacákaný od skřetí krve, to se jen tak nevypere.


Anglino

Tento skřet byl něco úplně jiného, než ten předtím. Tvůj meč jím projel jako máslem a rozpůlil ho i s koženou zbrojí. Skřet se na nic nezmohl.


Žira

Žira se rozeběhla na skřeta a praštila ho přesně tak, jak chtěla. Ale bohužel, skřet jí zvládl bodnout pod štítem. Skřet odletěl sáh daleko a rozplácl se na zem, jeho meč zůstal Žiře trčet v břiše. Zvládla dopajdat ke skřetovi a probodnout ho svým mečem, pak již padla do kolen. Zdá se, že je zraněna dost vážně.

Žira
25.5.2015
22:41:01
Vidím, že Karolína se vrhá na dalšího skřeta, který je na řadě. "Tak co teď, pomoci Nysilovi nebo Karolíně? Karolínu jsem už viděla bojovat, ta se o sebe umí postarat. Navíc jí hoří meč, tak to snad zvládne, pomohu Nysilovi." Tyto myšlenky mi rychle proběhnou hlavou a pak se již co nejrychleji vrhám na posledního střelce, který útočí na Nysila.

Doběhnu co nejrychleji k němu a ještě v běhu ho praštím štítem do obličeje a doufám, že spadne na zem. Hned po rozmachu štítem útočím mečem ať skřet spadl či nikoliv. Pokud stojí bodám do hrudníku, pokud leží, snažím se spíše sekat.

Ať situace dopadne jakkoliv, nejdůležitější je, stát mezi skřetem a Nysilem, nemohu mu dovolit, aby Nysila zranil.

Anglino
22.5.2015
6:19:17
Ten zmetek byl pěkně rychlý a odolný. Zranil mně a to u mne vyvolalo známé bojově šílenství. Najednou vidím vše rudě a jakoby ve zpomaleném filmu.

Zuřivě zařvu a rozběhnu se proti dalšímu skřetovi. Jsem přesvědčený, že teď bude má rána tak drtivá že mu žádný štít ani kryt zbraní nepomůže. Půjde to ráz naráz. Úder zbraní odkopnutí soupeře na distanc a znovu seknutí. Meč se přitom nezastaví a opisuje svou dráhu ve tvaru osmičky. Právě tato setrvačnost drtí nepřítele ze všech směrů a drží mi ho od těla na délku mého meče.

Periferně vidím, že na toho skřeta zaútočil někdo ze zálohy.

"Doufám že bude dostatečně obratný, aby se nedostal do dráhy mého meče. Zastavit ránu tohoto mohutného meče je skoro nemožné. Dá se dělat jen jediné. pootočit rukojetí tak aby rána nedopadla ostřím, ale plochou stranou. Přesto je to pořádná rána a může zlámat kosti či žebra."

Alexander
21.5.2015
18:43:12
Čekám až na poslední chvilku, ale když uhýbám, zahlédnu Karolínu v plamenech. Ovšem i ta cenná vteřina, než pochopím že nehoří ona, ale její zbraň už mě stojí zranění. Pokusím se vyhnout hlubší úklonou, jenže to mi nevyjde, a ostří skřetovy dýky mě škráblo do krku. Nemarním však čas. Otočím se pozadu okolo svojí osy, a zabodnu jednu ze svých dýk skřetovi do krku, a druhou do boku mezi žebra, jak jsem plánoval. "Ani zabublat si nestačil.." pomyslím si spokojeně. Vytáhnu z něj dýky a než spadne na zem tak si do něj bleskovým nacvičeným pohybem otřu čepele, načež dýky schovám.

"Je jich dost.. Dýky nestačí.." napadne mě když zkoumám bojiště, a vytáhnu si opět katanu. Po rychlém prohlédnutí zhodnotím, že nejvíce bude potřbovat pomoci Anglino. "Než bych se dostal k Nysilovi.. Navíc ten má podporu někoho ze zálohy.." Barbar sice jednoho skřeta složil, ale vrhá se na dalšího, a jako u jediného je u něj vidět krev. Rozeběhnu se směrem k jeho dalšímu cíli, přičemž se tiše našlapuji, ale v boji to moc potřeba ani nebude... Jakmile jsem u něj otočím se čelem vzad, a energii přenesu do seku, když se pokouším skřeta seknout přes záda. Nesnažím se o nějak hluboké seknutí, abych náhodou nezranil i Anglina, spíše mi jde o rozsah zranění, aby Anglino získal čas na dokončení.

Zar´farro
20.5.2015
12:41:59
Ihned poté co vystřelím se zpět skryji za stromem. Roztřesenou rukou založím do praku další oblázek. Dvakrát se zhluboka nadechnu a vykouknu. Zkontroluji bojiště a pokusím se rozhodnout, který z mých společníků je nejvíce ohrožen a který skřet je nejvíce otevřen. Zhodnotím situaci a odhadnu, kde by mohl být oblázek nejvíce užitečný. Postavím se čelem ke stromu, chytím oba konce praku a roztočím ho.

Léčit, uzdravovat a pomáhat ostatním k tomu jsem se upsal. Co to tedy dělám?

Odstoupím od stromu s roztočeným prakem, zaměřím se na svůj cíl.

Poslední otáčka. S touto myšlenkou pustím jeden konec praku a se specifickým práskem vypustím vražedný projektil ke svému cíli.

Karolina
19.5.2015
23:19:52
Podívám se na Anglina a usměju se. Pak přikývnu a zvednu palec nahoru. Chviličku, opravdu snad na tři údery srdce se podívám, jak Anglino bojuje a pak se otáčím na druhou stranu. O oba střelce se postaral Nysilo, Vedle mě bojuje Žira, až krev stříká.

Na nic nečekám a vrhnu se na dalšího skřeta, který se řítí na Žiru.
" Dáme si taneček, příšero?!"

Vykřiknu a kousek od něj najednou zastavím, čímž ho trochu rozhodím, pak udělám prudkou otočku kolem své osy a než se stačí skřet vzpamatovat, stojím vlevo od něj a snažím se ho seknout do krku. Vím, že takovou sílu nemám, abych mu hlavu usekla na jednu ránu a tak pokračuji.
Nenechám skřeta vydechnout, odskočím asi na metr od něj a do místa, kam jsem sekla, ho z otočky kopnu. Bleskurychle pak skočím na druhou stranu a pokusím se seknout na druhou stranu krku.

Pokud skřet, ač třeba raněn, na mě zaútočí, prudce dřepnu a přitom nastavím ohnivý meč přímo proti břichu skřeta. Chytnu ho oběma rukama a co největší silou se snažím proti jeho břichu zaútočit. Jestliže má však plátovou zbroj, namířím meč do slabin.

Nysilo z Nortree
19.5.2015
0:23:24
Tak jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Gelu byl kousek odemne. V okamžiku, kdy měl jeden ze skřetů na mušce Gelua, vyčaroval jsem štít a skočil do střeli.

Štít zafungoval dle mého odhadu. Na nic jsem nečekal a rozběhl se s holí v ruce proti skřetovi. Ten jen zmateně koukal bez náznaku obrany jsem ho srazil k zemi a nohou jsem mu vší silou dupl na lebku až to nechutně křuplo.

V okamžiku kdy jsem dorážel ležícího skřeta, ve stejný moment druhý střelec zahodil kuši a vytáhl extra dlouhou dýku. Napřáhl se a zběsilým řevem chtěl zaútočit. Sevřel jsem pevně hůl a připravil se na úder v naději že hůl odolá náporu a nezlomí se.

Najednou něco trefilo skřeta z boku do žeber až to s ním cuklo. Přerušil útok a ohlédl se po zdroji odkud to přišlo.

V okamžiku kdy se ohledl, tak jsem neváhal a šeptl formuli pro zelený blesk.

Pokud se mi to povedlo, z očí mi vyšlehne jasně zářící zelený blesk který zasáhne skřeta. Po zásahu skřet vzplane v zeleném ohni a namístě uhoří anebo minimálně ho to popálí a v tom případě na něho s holí zaútočím abych ho dorazil.

Pokud se kouzlo nepovede, bojuji jak nejlíp dovedu... Soustředím se na obranu a útočím jen v případě že udělá nějakou chybu. Jinak zbytečně neriskuji.

Pán Jeskyně
18.5.2015
21:11:30
Zar´farro

Rychle jsi skočil za nejbližší strom a díky tomu ses jen tak tak vyhnul šipce, letící přímo na tebe. Ta se akorát zapíchla do tvého stromu. To bylo fakt o fous.

Nysilo

Okamžitě ses rozeběhl proti střelcům. Bravurně jsi oběhl jednoho skřeta s mečem a vrhl ses na prvního z nich. Ten akorát vystřelil na Gelua, ale šipka se odrazila od tvého štítu. Pak už jsi po skřetovi rovnou skočil a praštil ho svou holí vší silou rovnou do obličeje. Skřet to vůbec nečekal a díky tomu se ti povedlo srazit ho k zemi. Pak už nebyl problém, šlápnout mu na lebku a vrhat se na druhého střelce, ten je ovšem na tebe již připraven. Odhazuje kuš a tasí dlouhou, zahnutou dýku. Se zběsilým řevem se na tebe vrhá.

Karolína

Úspěšně sis zvládla zapálit svou zbraň a jsi dokonale připravena asistovat válečníkům v boji.

Anglino

Jakmile dorazí první skřet do tvého dosahu, začíná ten pravý tanec. Vrhá se na tebe se svou šavlí, ovšem to už ty uhýbáš a úder vracíš. Skřet ti stihl nastavit šavli, to mu ovšem moc nepomohlo. I tak jsi svým mohutným úderem zvládl zaútočit na jeho plátovou zbroj, která ten nápor příliš nezvládla. Po tvé zbrani ve zbroji zůstala velká promáčklina a dokonce i menší díra, ze které vytéká hnusná, černá krev. Skřet o krok ustoupil, ale už se opět napřahuje k dalšímu útoku, tentokráte byl ovšem úspěšnější, zvládl tě hluboce zasáhnout do levého stehna, teď v boji tě to moc neomezí, ale později to bude pekelně bolet. Nyní už opět útočíš ty, skřeta srazíš k zemi a rovnou se vrháš na dalšího.

Alexandr

Tvůj tah ti tak úplně nevyšel. Během uhýbání jsi trošku klopýtl a skřet tě zvládl zasáhnout do krku svým mečem. Naštěstí je to pouze škrábanec, který zvládneš snadnou ignorovat a můžeš se plně vrhnout do útoku. Vrháš se skřetovi po jeho krku a úspěšně mu tam zarážíš dýku, druhá dýka se také povedla zarazit do břicha, skřet padá k zemi, je mrtev.

Žira

Žira prvního skřeta zabila přesně tak, jak chtěla. Úder odrazila štítem a okamžitě poté prudce vymrštila špičku svého meče do skřetova krku. Ten s chroptěním padá k zemi. Dále ho již Žira neřeší a vrhá se na dalšího. S tím již takové štěstí nemá. Skřet se nějak dostal přes její štít a zasáhl ji prudce do břicha. Kroužková zbroj sice zůstala v celku, ale i tak to byla pořádná rána, je jasné, že nějaké zranění tam bude. To ovšem Žiru nezastaví, ta okamžitě přechází do protiútoku, rozpůlí skřetovi hlavu na dvě části a žene se k dalšímu.

Opět Zar´farro

Nabíjíš do praku oblázek a střílíš. Dobře viditelný je skřet, proti kterému stojí Nysilo, navíc je jasné, že ten nejvíc ze všech potřebuje pomoci. Roztočíš prak a vypouštíš oblázek. Ten skřetovi sice nijak neublížil, ale donutil ho, ohlédnout se na tebe. To Nysilovi poskytlo drahocené sekundy, potřebné k útoku.

Zar´farro
14.5.2015
8:55:36
Slyším řinčení mečů, jak je mí společníci vytahují z pochev. Slyším válečný řev skřetů, kteří na nás útočí. Slyším i spolubojovníky, jak na sebe pokřikují bojovnou hantýrkou, a sám se schovávám za stromem. V jedné ruce svírám prak a v druhé pečlivě vybraný oblázek. Roztřesenýma rukama vkládám oblázek do praku.

"Jsi doktor, složil jsi přísahu,. Přísahu, že nikomu vědomě neublížíš." Ozývá se slabý hlásek v mé hlavě. Rychle vykouknu zpoza stromu a pokusím se zhodnotit situaci. Najdu si ne zcela zakrytý cíl, nejlépe hlavu skřeta.

"Bože, já jsem klesl. Jiná šance není, musím jim pomoci. Mysli si, že to není hlava živého tvora, ale meloun, nebo kus špalku, jako při tréninku. Ano to je správně, a vždyť ho tím kamenem stejně nezabiji, maximálně trochu zraním. "

Roztočím svůj prak, počkám si na správnou chvíli. "Měl by jsi léčit zranění ne je způsobovat,"ozve se naposledy v mé hlavě. A já nechám kámen svištět vzduchem ke svému cíli.

Žira
13.5.2015
21:32:12
Cesta probíhá v klidu. "To je pohodička. Možná už moc velká, snad se nic nestane."

Když najdeme zavalený vchod do jeskyně, začínám přemýšlet, jak to asi odházíme. Ale sotva stihnu na něco pomyslet, už se objevují nějací skřeti. "Tak to bychom měli. Teď se asi boji nevyhnem."

Jakmile k nám skřeti zamíří, tasím meč a štít.
"Tak pojďte miláčci, jen pojďte." Uchechtnu se. Najednou jsem víc v pohodě, než kdykoliv předtím, za posledních několik dní. Začnu se přesunovat směrem před kouzelníky a Zarř farra. Nysilo si bere střelce, takže ti odpadají, já se vrhám na skřety, kteří jsou nejblíže ke Karolíně. Alexandr si snad poradí, pořád vydrží více ran, než kouzelníci.

Postupuji pomaloučku vpřed a čekám na útok prvního skřeta. Snažím se zastoupit přístupovou cestu skřetům, kteří by mohli ohrozit mé společníky. Anglina a Gelua neřeším, o ty strach nemám, Nysillo je daleko, navíc se zdá, že to má pod kontrolou, takže se vrhám na prvního z těch pěti, kteří neutočí na Anglina.

Počkám, až zaútočí on. Když na mě vede úder, odrazím ho prudce svým štítem, tím se odkryje a já mohu bodnout mečem. Pokud vše vyjde, je na místě mrtev.

Poté se pokusím postupovat dál. Pořád po očku hlídám Nysila, nejsem si jistá, jestli zvládne dva skřety najednou.

"To je vono, jen do mě miláčkové. Hahaha...""Hahahahaha"

Alexander
13.5.2015
16:07:47
Trochu překvapeně se podívám na hůl kterou mi podal. "Wow.. kus zdobenýho kalcku.. To jsem fakt potřeboval vidět.. Bojová hůl je lepší, teda alespoň pro mě.. On s touhle toho asi zvládne o něco víc. Takže s největší pravděpodobností čaroděj... Hm.." z mých myšlenek mě vytrhne až to že mi podává katanu zpátky. Opět jí neslyšně zasunu do pouzdra na zádech. "Katana se řadí mezi meče." pokrčím rameny.

Cesta pak už pokračuje mlčky, alespoň pro mě. Za chvíli už dorazíme k e kopci, a po další chvilce nalezneme i jeskyni. "No skvělý.. Třeba je to zamáčklo.. To by bylo celkem ulehčení práce.. " pak ale koutkem oka něco postřehnu, a mírně otočím hlavu, načež uvidím malé ošklivé šedivé potvory, jak bezstarostně jdou někam s pytli. To už si však všimnou i nás. Podívám se po ostatních, a někteí se už i začali otáčet, a koukají na skřety, které sleduji už celkem dlouho.

"Ale.. Je jich osm.. Ten velkej jde v čele, dva na dálku... Takže trojsek, na toho velkého" ,zarazím se, a přeměřím si ho znova, "Dvojsek.. Na toho většího.. Hmmm a nešli by zapřáhnout aby odnášeli to kamení?" Napadne mě velice strategická myšlenka, ale přeruší mi jí to, že se nás vrhnou. Ale já neslyším křičet jen j, ale slyším tu i jiné hlasy.. Hlasy ostatních. "Vlastně.. Já tu nejsem sám.." uvědomím si, a ta myšlenka mě celkem dost překvapí. Pak ale Nysilo zakřičí, že si vezme ty dva v zadu, a přivede mě zase do reality.

Moje rysy opět ztvrdnou. Sáhnu si k pasu, a vytáhnu svoje dvě dýky. Na chvilku se zadívám na anděla na nich vyobrazeného, a pak už se zaměřím na skřeta který se na mě rozeběhl. Sleduji každý jeho pohyb, a jako kobra čekám na ten správnýo kamžik, který přijde tehdy, až se skřet napřáhne k útoku. Počkám jak se napřáhne, a jakmile jeho meč vyrazí kupředu, pohnu se i já, stejným směrem, abych se ráně vyhnul, a napřáhnu se sám, s cílem zarazit mu jednu dýku do krku a druhou, pro jistotu, do břicha, které by mělo teď být odkryté.

Anglino
13.5.2015
4:18:19
Jakmile jsme došli k závalu. Upozornil nás šramot za našimi zády na příchod nezvaných hostů.

"Před chvílí s o nich někdo zmiňoval a už je máme možnost poznat."

Nysilo zařval, že si bere na starost střelce a tím pádem se mohu věnovat tomu přerostlému skřetovi který si vzal na mušku právě mne.

"Karolinka mi zašeptala ať na sebe dávám pozor. Je to milý a hřejivý pocit, ale musím dávat pozor na odstup. zápalu boje se nikdo z mých druhů nesmí přiblížit vražedným smyčkám mého meče. Chtěl bych jí odpovědět něco milého. Místo toho jen odpovím na její instrukce k boji."

Postoupím vpřed, abych ho ještě více rozzuřil a zároveň si kolem sebe udělal dost míst a pro svůj meč.
Když tasím, meč mi zpívá píseň smrti.

"Jak sladká píseň mi zní zvuk toho ušlechtilého kovu skřípajícího o pochvu a pak se mne začíná zmocňovat šílenství bojovníka. Cítím jak se všechny smysly upínají jen na krvavý, nelítostný, boj"

Čekám útok těch proradných tvorů s špičkou meče opřenou o zem v mírném podřepu. Jakmile se dostanou na dosah rozehraji svůj tanec smrti s mečem. Zastavení rány jeho zbraně. Odkopnutí soupeře a horizontální sek přecházející ve smyčku, která míří na klíční kost. Při pohybu který připomíná tanec, pokračuji stále vířivým pohybem mečem dokud mám do čeho sekat.

Karolina
12.5.2015
21:37:49
Konečně jsme zase vyrazili. Po boku Anglina jdu zamyšleně s ostatními a přitom pozoruji záda toho nového. V klídečku dojdeme až nahoru, jako bychom byli jen na nějakém výletě.
" Moc se mi to nelíbí, jako ticho před bouří."

Mrknu na Anglina a zatahám ho za rukáv a když tak upoutám jeho pozornost, na chvilku zastavím a ukážu mu, aby se ke mě trochu sklonil a něco mu pošeptám. Pak několika delšími kroky doženeme ostatní. Nemusíme se ani tak starat o stopy, protože vepředu jde Gelu a stopy hlídá.

Nakonec, po kratším ohledávání okolí, zastavíme před zavaleným vchodem do jeskyně. Aspoň to tak vypadá, že tohle je vchod.
" Jestli tohle budeme muset odházet, tak to bude trvat teda a čím to..."

Dál jsem se nedostala, protože se najednou za námi ozval šramot. Prudce se otočím a vidím, že na nás jde osm ošklivců.
" Skřeti! Určitě a to jsem si myslela, že jsou to jen báchorky. Tak ne teda. Kájo, jdem na ně!"

Podle těch pytlů, které pustili z pařátů soudím, že na nás primárně nešli. Nejspíš byli pro nějaký materiál nebo co a narazili na nás. Jenomže oni mají už místo pytlů v ruce zbraně a jdou na nás. Není čas váhat, protože našim směrem se jich vydalo snad pět. Ještě zaslechnu Nysila, jak křikne, že si bere střelce.
" Dva střelce? Snad ví co dělá."

Postavím se kousek vedle Anglina, koutkem oka zahlédnu Zara, jak mizí za stromem. Tasím meč a něco zašeptám. Pokud kouzlo vyjde, celá čepel meče se najednou rozzáří stovkami malých plamínků, které se kroutí a jiskří kolem čepele. Není to jen nějaká kamufláž, ale regulérní ohnivé plamínky, které dovedou pěkně popálit.

Nysilo z Nortree
11.5.2015
22:14:02
Než jsem se nadál, byl meč venku a jilcem ke mě.
"A do pr**** , kdyby chtěl bylo by po dřív než bych stihl jakkoliv zareagovat"

Když jsem se vzpamatoval vzal jsem si jeho meč předal mu svoji hůl...

"Tak Katana říkáš..."

Ve zbraních jsem se nikdy nevyznal, ale ta katana byla lehčí a ostřejší než běžný meč. Smrtící zbraň.

"Moc pěkný meč... tedy katana" A s těmito slovy jsem si zpět prohodili zbraně.

---------------------

Gelu nás vedl a já si krátil čas tím, že se ho neustále vyptával jak pozná tohle a jak je stopa stará, jestli postavy pospíchali...atd. Gelu ochotně odpovídal a zdálo se že mu to nevadí...
Sebemenší detail je velmi důležitej a uvědomil jsem si, že ze mě asi nebude dobrý stopař.

Stopy nás dovedli až k nějaké jeskyni, kde očividně spadl strop.
"No, tak zdá se, že jsme je našli... Uff, to bude fuška tohle odházet..."

Najednou zaslechneme za námi šramocení.

Popis dokonale seděl na skřety o kterých jsme se před pár hodinami bavili. Jak nás uviděli, neváhali , tasili zbraně a vrhli se na nás. Bylo jich 8. Ten nevětší útočí na Anglina, dalším 5 běží za ním a 2 zůstali v povzdáli a natahovali své kuše. Zdá se, že jeden bude střílet na Zafara a druhý na Gelu.

Zafaro neváhal a okamžitě využil krytí stromů. Gelu se asi nedokáže jen tak schovat, ale snad díky své rychlosti se mu podaří o sebe postarat.

Já se budu držet v těsné blízkosti za válečníka a periferně budu sledovat jejich situaci. Ale mým hlavním cílem jsou ti dva střelci. Bylo mi jasné že válečníci nebudou mít prostor bojovat a současně se vyhýbat šípům.


"Střelci jsou mí!" Křiknu na ostatní pár vteřin před střetem.


Pokud jeden z nich či oba zaměří svůj další šíp na válečníky, okamžitě čaruju štít na 2 kola a v běhnu čelem do dráhy šípu.
Pokud se vše podaří jak předpokládám, šípy bariera zničí nebo změní jejich směr.

V ten moment sprintuju ke střelcům utkat se s nimi tváří v tvář.
Budu mít ještě kolo aktivní štít, takže proti šípy bych měl být relativně v bezpečí. Pokud znovu nabije a vystřelí, pak se mi bude muset bránit s kuší v ruce a budu ve výhodě. V opačném případě už nebudou střílet a přezbrojí se.

*******

Pokud nebudou střílet na válečníky a něco upoutá jejich pozornost. Budu postupovat stejně, ale bez štítu.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.