abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Gunter   Postava není přítomna 26.2.2014, 19:35:28
Pokrčím rameny.
"Opravdu mi tak připadáš." A nepřeháním. Opravdu nevypadá jako nějaké děvče z pastoušky. Ani na tu pekárnu ne. I když se mi to líbí.
Hlavně způsob, jakým to řekne. Ta hrdost. Láska, která se jí kmitne v oku. Najednou vypadá jinak.

Jenže o ní mluví jako o něčem co bylo. Co už není....

Proč už není pekárna tvého otce?
Zemřel?
Jsou tví rodiče mrtví?
A nebo jsi mrtvá ty pro ně?
Musela jsi se pro ně stát mrtvou kvůli tomu, že se z tebe stala Vlčice nebo tě zavrhli oni sami....


Ne, nepřipadá mi to tak. Ne k tatínkovi s vyhlášenou pekárnou. Ne ze způsobu jakým to řekla.....

"Tak to budou určitě placky, o jakých se mi nesnilo!" Usměji se široce a sezobnu poslední sousto z cínového talíře.
"Už se těším. Sbíhají se mi chutě! A takové buchty! Páni, možná bych si nechal useknout ruku za pořádnou buchtu! Neměl jsem takovou tu klasickou jak od maminky celá léta!" Přiznám poctivě.

Vstanu a s povzdechem se protáhnu. Začnu obratně likvidovat ohniště. Když sbalím úhledně deky a očistím nádobí, zadívám se na naše čtyřnohé druhy.
"Jdu pro koně. Přivedu je a začneme sedlat, ne? Nebo chceš ještě chvíli odpočívat?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.2.2014, 19:23:28
Zarazí mě to jeho rozdělování rolí. Dřív by mi to přišlo asi přirozené. Vždy byly věci, o které se staral výhradně tatínek a naopak maminka měla své povinnosti. Ale od té doby, co se protloukám sama... žádná práce mi není cizí. Nemůže být. Nikdo jiný ji totiž za mě neudělá. Proto mi to střídání v tuhle chvíli přišlo tak přirozené. Jedeme dál každý sám za sebe... jen na nějakou dobu společně.

Udiveně se na něj podívám a rty se mi zvlní v překvapeném úsměvu. "Sametové róby? Salonky? Já?" Na okamžik jsem v pokušení zahrát si na nóbl dámu, ale rychle tuhle kulišárnu zavrhnu. Beztak by to na mě poznal. Lhát Vlkovi je daleko těžší. A vlastně ani nemám tu potřebu.........což je zvláštní a nové.

"Né. Jen jsem měla štěstí, že mi mí rodiče zaplatili dobré vzdělání. I když vždycky jsem musela doma pomáhat. A odtud je i mé plackové tajemství. Tatínek měl pekárnu. Široko daleko vyhlášenou!" řeknu hrdě. A ani si neuvědomím, že mluvím v minulém čase. Ale je to už tak dávno... mé staré já, moje rodina. Je to pryč a nikdy se to nevrátí. V očích se mi na okamžik mihne smutek, ale rychle ho zaplaším. I když se to nikdy úplně nezacelí, je to za mnou. Já jsem teď Vlčice!
 
  Gunter   Postava není přítomna 26.2.2014, 18:57:25
Souhlasně přimhouřím oči, když posuneš talíř zase spravedlivě mezi nás a nehádám se. Je to milé. Rozhodně se nedá říci, že bys zneužívala svoje ženské zbraně nebo jich nějak využívala. Moje vrozenné kavalírství se bude muset hoodně snažit, aby se dostalo vůbec ke slovu.
"Dobře, jablíčka i brusinky si schováme na horší časy. A můžeme nějaké ty zásoby dokoupit v hostinci v Barrbery. Aby byly horší časy lepší." Podotknu věcně.

Maso ve mně mizí vskutku závratnou rychlostí. Ano, pokusil jsem ze sebe shodit břímě vaření, ale na to jsi příliš bystrá. Trpitelsky se ušklíbnu.
"Dobře, sice mám vařečky plné zuby na sto let dopředu, ale tu delikatesu ti fakt připravím. Navíc uznávám, to, že jsi dívka, neznamená, že se musíš pořád starat o proviant. Takže platí. Ty placky, já zvěřinu.
Ostatně, kde jsi se stala takovou přebornicí na placky?
Mně připadáš spíš na sametové róby a salonky s vybranou společností. Jsi taková jemná a...."


....odtažitá...." Napadne mě okamžitě, ale nahlas to samozřejmě neřeknu.
"Kultivovaná." Dodám spěšně a podám ti čutoru s vodou.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.2.2014, 18:36:07
Pozoruju ho, jak vyřezává chutné kousky. To, že pak skončí na mé polovině talíře, mi vyčaruje na tváři pobavený úsměv. Podívám se na něj a oči se mi tentokrát smějí uvolněně a upřímně. Natáhnu se a pootočím talíř tak, aby byla sousta mezi námi. Když už, tak napůl... Tohle malé gesto, tenhle rozhovor beze slov... Je to roztomilé.

Zakousnu se do jednoho z kousků a pro sebe si musím oddechnout, že to vážně není špatné. Nevím proč, ale nějak mi záleželo na tom, aby se můj kuchařský počin i po takové době povedl.

"Šetři takové poklady na později." mrknu na něj spiklenecky.

Po chvilce ticha, jak oba horlivě hltáme, přijde Gunterova pochvala. Teď už se neudržím a trochu se začepýřím. Rychle se ale vzpamatuju. Jestli tohle byl jeho pokus, jak se zbavit svého slibu... "No, pokud vím, příště se staráš ty. A já se těším na tu delikatesu, kterou jsi mi sliboval." připomenu mu hbitě. "Já ti dám!" slibuju mu rošťácky v duchu.

Natáhnu se po chlebu. Je okoralý, ale můj hlad si s ním poradí. Na chvilku se zasním. "Kdybych tady teď měla pec a kvásek, to by teprve čučel..."

"Ale o ty placky se postarám já. Jsem na ně přeborník!" ujistím ho ještě, že se nezříkám svého dílu práce. A navíc... jsem si jistá, že pokud budou suroviny aspoň trochu použitelné, opět zazářím... A i když si to nechci moc připouštět, líbí se mi před Gunterem zářit...
 
  Gunter   Postava není přítomna 26.2.2014, 18:12:21
"Ano, celou smečku." Potvrdím, ale nerozvádím to. Nijak se mi na Sotera a jeho tlupu vzpomínat nechce. Na jeho plavé vlasy a surové modré oči. Na aroganci, s níž vystupoval...
Ne. Dnes ne. Dnes se těším na snídani, kterou si dám s Nyskel a na ledový pohled v snědé tváři vzpomínat nehodlám.

Zajíc si konečně vydobude kýžené pozornosti a já sebou nadšeně plácnu do trávy vedle ohýnku. Vytáhnu z brašny zbytek chleba, nalámu ho na menší kousky a položím je na plátýnko vedle cínového talíře. Pak si přisunu bohatší kus masa, který mi tak velkoryse přisoudila, vytáhnu svůj oblíbený lovecký nůž z rukojetí z jeleního parohu a obratně z mé části vyříznu nejchutnější sousta. Ty pak přesunu na její stranu talíře.

"Dobré chutnání, Nyskel." Usměji se vřele a napíchnu si kus masa.
"Neměl bych zaběhnout ještě pro pár jablíček?" Pohodím hlavou směrem k lesu a pak mě napadne ještě něco.
"Mám v pytlíčků pár sušených brusinek. Měla bys chuť?"

S rozkošnickým výrazem rozžvýkám ten kus zajíce, který jsem si nabodl na nůž a rozzářím se.
"Je výborný. Klidně můžeš vařit dál. Jde ti to ohromně." Zafuním spokojeně a pohodlně se opřu, abych si tu snídani jaksepatří vychutnal.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.2.2014, 17:43:37
"Celou smečku?!" vydechnu šokovaně. "Takže takoví jako já žijou ve smečkách? Je to jak mít rodinu nebo se to spíš podobá vlčí smečce?" napadne mě vcelku přirozeně, ale podle Gunterova tónu tu otázku rychle spolknu. Nejsem si jistá, že by o tom chtěl mluvit. Možná jindy...

Roztržitě se podívám na pečínku, kterou jsem teď na okamžik zapomněla otáčet. Snad i proto tak zavonělo propečené maso. "No, uvnitř asi moc propečený nebude, ale myslím, že našim žaludkům to vadit nebude." usměju se. Naše žaludky by totiž mohly zpívat dvojhlas.

Sundám pečínku z rožně a stáhnu ji na cínový talíř. Hbitě vytáhnu svůj lovecký nůž, který se s masem dnes už jednou setkal při stahování, a zajíce přepůlím. Chvíli váhám a nakonec ke Gunterovi natočím talíř s tou větší polovinou - tedy zadní stehna a kus hřbetu. "Snad ti bude chutnat..." špitnu se skromným úsmvěm a najednou si uvědomím, že teď musím vypadat úplně jako stará Nyskel. To mi vžene do tváří i nepatrný ruměnec, který by tam měla ona.
 
  Gunter   Postava není přítomna 26.2.2014, 17:27:03
"Kdepak....tam by se mi nevešla, mám ji hezky uloženou v brašnách, aby se mi neušmourala." Nesouhlasím prudce.

Pořád se na mě mračí a mě to začne trochu znervózňovat.
Co pořád má? Přece se nemůže pořád kabonit na svět, zvláště, když je svět tak hezký. Vedle ní.
Kupříkladu já jsem docela spokojený. Až moc."


"Samozřejmě, že ano." Odpovím na ty Vlky a pak se usměji.
Jediná.....
Kolem Eagleglenu ještě nedávno pobíhali tři. Celá smečka.
Dokonce tam bydlí Vlci už nějakou tu generaci......
A kdo ví, jak to bude s dětmi Heidi.....Taková Susi by byla Vlčice jak víno. A Kytham také...


Malá Letty mi na mysl nepřijde, ale to nejspíš proto, že jí mám zafixovanou jako sladké malé dítě.
"Pár jsem jich už potkal...." Připustím nahlas.
"U Meleborku dokonce celou smečku. Bylo jich pohromadě asi osm. A byli vcelku nebezpeční. Neshodl jsem se s nimi."

Ne, opravdu jsem se s nimi neshodl. Nedodržovali skoro žádné s Hagenových přísných omezení a chovali se místy až nebezpečně. Hlavně jejich mladí. S dvěma z nich jsem se nakonec musel utkat a zbyla mi pořádná jizva na levém boku...
"Co ten zajíc? Já opravdu už padám hlady...." Pohodím hlavou nadějně k pečínce, která voní víc a víc.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.2.2014, 17:04:57
Ironicky se na něj ušklíbnu, když sám sebe označí za vzor ctností. "No jasně. A svatozář si vozíš zavěšenou u sedla, co?" poznamenám kousavě. Zase. Sakra, on ve mně vážně probouzí něco... něco... Cosi!

"Vzácný případ?" pozastavím se v duchu nad tím označením. Ano, jsem vzácný případ, ale doteď jsem to vnímala jako svou životní smůlu. Přitom on to říká tak... hezky.

Když to vysloví nahlas, na okamžik se nepřítomně zamračím. "Že by to bylo tímhle? Že bych to cítila podobně? To proto mu najednou téměř věřím?" je to překvapivé a nečekané. A vlastně vcelku příjemné.

"Mladé vlky? Takže jsi náhodně už potkal nějaké další?" vyhrknu otázku, která do mě uhodí jako blesk. "Já si do včerejška myslela, že jsem jediná..." přiznám pocitvě.

A zase ta jeho upřímnost, která mě tak zahání do kouta. Jen uhnu pohledem. Nechci se o tom bavit. Ano, má pravdu, ale v podstatě mu do toho nic není.
 
  Gunter z Tronje   Postava není přítomna 26.2.2014, 16:21:14
Spokojeně kývnu.
“Tak to jsem moc rád. Strávíme teď nejednu hodinu v sedle, takže bych byl velmi nerad, kdybys měla být celá rozbolavělá."

Najednou znervózní a dívá se všude jinde jen na mě ne.
Že by ji vadilo, že jsem řekl, že je hezká? Vždyť je, ne?
Tak zas tak moc ji to překvapit nemohlo….
Nebo ano….


Okřikne mě a já ublíženě protáhnu spodní ret.
“Copak já jsem všichni na potkání?“ Brouknu uraženě, protože se samozřejmě považuji za výjimečného a jedinečného. Jako každý chlap.
“Copak mně jde nevěřit? Jen se na mě pořádně podívej, příkladný vzor ctností od pohledu!“ Stěžuju si ukřivděně. A pak už to pokazí úplně. Odfrknu si.

“Když potkám někoho v lese, obvykle se mu obloukem vyhnu. Nejsme zrovna bezpečný typ na náhodné známosti na cestě. Na to toho kapku moc skrýváme.
Jenže ty jsi takový ten vzácný případ…
Copak se ti to nikdy nestalo?
Někoho potkáš a máš pocit, že je to naprosto přirozené setkání, ke kterému prostě muselo dojít. Jako bys toho člověka znala odjakživa i když o něm nic nevíš, prostě ti sedne.
A abych ti odpověděl….Ne, nebývám nijak zvláště zvědavý. Spíš mám tu smůlu, že se mi lidé rádi svěřují. Někdy až přespříliš. Mladé Vlky to z nějakého záhadného důvodu ke mně táhne. Proč…to se musíš zeptat jich. Ty to neděláš, schováváš se přede mnou. Uchováváš si prostor, do kterého mě nepustíš. Nikoho, řekl bych. Možná proto jsem tak zvědavý…“


Odmlčím se a zadívám se na zajíce otáčejícího se nad plameny. V břiše mi významně zakručí.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 25.2.2014, 11:48:38
Minnie ze zvyklá čekat? Nu, konec konců, Vlčice to určitě není, když tu je Gunter sám, a jí asi nezbývá nic jiného než čekat, až se Gunter vrátí ze svých vlčích toulek. "Jak jí to ale může dělat?" zachmuřím se sama pro sebe. Moc toho o vztazích nevím, ale představuju si je tak, jak to měli moji rodiče. Stále spolu, jeden pro druhého. "Jenže naši nejsou Vlci. Tenhle "dar" komplikuje spoustu věcí, vztahy nevyjímaje..."

Gunterovo chlácholení a komplimenty mi vyčarují na tvářích sotva patrný ruměnec. Nejsem zvyklá je přijímat. Vlastně jsem nikdy nebyla. Ani jako obyčejná dívka. Většinou jsem se dokázala tak akorát zahihňat. Což mi ovšem v téhle situaci přijde nějak nepatřičné. Už nejsem obyčejná dívka. A tak to jen tiše přejdu.

Jeho plán zní dobře. Spokojeně pokyvuji. "Bella by možná taky snesla výměnu podkovy na pravé zadní. Ten poslední kovář nebyl zrovna umělec." ušklíbnu se.

"Jo, řekla bych, že za poslední rok a půl jsem se o dost zlepšila." odpovím mu na otázku ohledně mého jezdeckého umění.

A je to tu zase.. Nádherná maldá Vlčice, tajemná a záhadná... Střelím po něm pohledem. Najednou znervózním. Obzvlášť po té pasáži o osamělém chlapovi. Těžce polknu a raději uhnu pohledem. Hledám rychle svůj klid.

"Tak tu svou zvědavost koukej trochu zkrotit. Nevykládám o sobě všechno všem na potkání." zní to trochu vyčítavě. Neustále mě těmi svými otázkami zahání do kouta. Je zvláštní, jakou důvěru ve mně dokázal tak rychle vzbudit, ale nedokážu se někomu otevřít hned jen proto, že má taky čtyři tlapy a čenich.

"Jsi takhle zvědavý vždycky, když potkáš někoho v lese?" nedá mi to a opět si trochu rýpnu. Teď se na něj opět dívám... a zvědavá jsem najednou já.
 
  Gunter   Postava není přítomna 25.2.2014, 10:10:38
Na tváři se mi objeví skutečné, nefalšované zděšení. Očividně se o svoji porci králíka docela bojím.
"Přece bys nebyla tak krutá?" Protočím oči, ale když pokračuješ plynule dál a je zřejmé, že bys tak krutá opravdu nebyla, vesele se ušklíbnu.

"Samozřejmě, že bude stačit jen do růžova. Jsme Vlci, nezapomínej. A to pořádně hladoví Vlci. Já tedy určitě a ty podle toho, jak ti kručí v břiše nepochybně taky."

Přestože já bych se s ní po lese úplně klidně coural a rád, ani nepípnu, když chce vyrazit. Jen přikývnu a podívám se přes louku k Certusovi, který se okázale válí v trávě.
"Přinejmenším on to uvítá, už se začíná nudit." Nyskel zmíní Minnie a já s úsměvem zavrtím hlavou.

"Sladká Minnie je zvyklá, že mi všechno dlouho trvá. Obvykle všechno, co po mně chce, splním, nemálo ji toho dlužím, ale vždycky mi to trvá a ona to už zná. Takže kvůli ní se rozhodně honit nemusíme."

Další požadavek mě trochu zaskočí. Chvíli o tom přemýšlím a pak přikývnu.
"Nemám pocit, že by ses potřebovala dávat do pořádku, vypadáš překrásně, ale pokud toužíš po troše civilizace....nemám s tím problém.
Pojedeme tedy nahoru k Medovému potoku přes osadu Barrbery je tam docela slušný hostinec i ustájení pro koně. Zrovna bych nechal překovat Certuse, viklá se mu pravá přední podkova. Pokud nebudeme dělat moc dlouhé přestávky, budeme tam do soumraku.

Jak zdatný jsi jezdec?"
Vychrlím další otázku, když mi tak tvrdošíjně odmítá odpovědi na ty předchozí. Jenže tohle prostě vědět musím.

"A není té žádná vstupní zkouška." Dodám ještě. "Prostě mě zajímáš. Potkám v lese nádhernou mladou Vlčici, tajemnou a záhadnou a nemám se zajímat? Ptát se? To asi se svojí povahou nedokážu.....Jsem kus zvědavého chlapa, který byl dlouho sám a nemůže se jen tak probrat z nadšení, že má najednou společnost a jakou!"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.2.2014, 22:18:20
Musím se smát, když tak snaživě vyrazí k lesu. Opřu si druhý konec rožně o padlý kmen a dívám se za ním. Je na něm něco... zvláštního. "Na jednu stranu je to dospělý muž. Umí se o sebe postarat a má něco za sebou..." vzpomenu si na jeho vyprávění o žoldácké minulosti. "Ale na druhou se dokáže chovat jak malý kluk. Má v sobě něco chlapeckého. Veselost a hravost... radost ze života. To, co ve mně Vlčice úplně zadupala... Nebo ne?"

Je pravda, že v posledních dvacetičtyřech hodinách jsem se nasmála víc než za celý svůj vlčí život. Je možné, že by ta jeho bezstarostnost a dobrá nálada byla vážně tak nakažlivá?

Žene se zpátky a jeho poznámka si vyslouží káravý pohled. "Jo jo... zasloužil... a zajíc to rozhodně nebude..." trápím ho ještě chvilku, ale veselé jiskřičky v očích prozrazují, že to nemyslím vážně. Vážně to ale myslí můj žaludek, protože jako naschvál hlasitě zakručí.

Rychle přičupnu a založím rožeň do rozsoch. Tu blíž u sebe ještě trochu zatlačím do země, aby se zajíc otáčel hezky nad plameny.

"Jak moc máš rád propečené maso? Myslím, že by nám ten ušák mohl stačit propečený jen tak do růžova..." mrknu na něj spiklenecky. Začínám mít takový hlad, že bych ho snědla snad i syrového hned teď, ve své lidské podobě.

"Courat po lese?" zaraženě se na něj podívám. Já se vlastně málokdy jen tak courám po lese. Netrávím ve vlčí kůži víc času, než je nutné nebo praktické. Až na občasné výjimky. Místo toho většinou cestuji ve své lidské podobě a předstírám, že mám někam namířeno. Doplnit zásoby, prodat kožešiny, koupit něco, co k životu vlastně vůbec nepotřebuju...... naučila jsem se vymšlet si cíle svých cest. Bez nich bych byla už úplně ztracená. Ale ten cíl, který mi nabídnul Gunter, je opravdový. Tak proč otálet?

"Určitě vyrazíme. Konec konců, nebylo by dobré nechat tak dlouho čekat tvou Minnie na tu kožešinu, ne?" mrknu na něj. Ano, myšlenka na Minnie mi pomáhá. Už teď se mi líbí... a to o ní vůbec nic nevím.

Prohrábnu si rukou vlasy a rychle si uvědomím ještě jednu věc: "Ale dnes večer bychom mohli přespat v nějakém zájezdním hostinci. Tedy..." najednou trochu znejistím. "Já byla v lese poslední čtyři dny a tak bych se potřebovala... dát trochu do pořádku." usměju se omluvně. "A hlavně potřebuju horkou, kouřící koupel! Jestli tohle má být nová kapitola mého vlčího života, měla bych se na to pořádně připravit! A taky... Gunter má jistě pronikavější čich než obyčejní lidé." Musím se v duchu zastydět a ta stará Nyskel, ještě před proměnou, by se snad i začervenala.

A už jsou tu zase ty všetečné dotazy. "Ale PROČ je potřebuješ znát? Je to nějaká vstupní vlčí zkouška nebo co?" ptám se nechápavě, ale pobaveně. Ta jeho umanutost ohledně mé osoby je sice trochu otravná, ale zároveň je to... nečekaně osvěžující. Najednou někoho zajímám já, jen tak, nezjištně.
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.2.2014, 17:43:46
Zamrkám, jako minstrant přistižený při činu a trochu se začervenám.
"Hned, má paní, už letím!" Vyjeknu a rozběhnu se k lesu. Chvíli mi trvá, než najdu a osekám vhodné větve, takže když je konečně zapíchnu z obou stran ohniště, vypadám kapku provinile.
"Jestli tě bolí ruce tak, jak mě kručí hlady v žaludku, tak bych opravdu zasloužil." Přiznám kajícně.

A myslím to upřímně, tohle jsem opravdu podcenil. Zdá se, že mě Nyskel tak trochu vyvedla z rovnováhy a moje praktičnost vzala za své.
Na něco si přece jen vzpomenu.
"Když jsem byl ulovit toho ušáka, našel jsem v lese potok, měli bychom tam po snídani zavézt koně a trochu je napojit a dolít si vodu do čutor. Chtěla bys dneska vyrazit nebo se tu ještě zdržet a jen tak se courat po lese?" Zajímám se.

A zajímá mě toho daleko víc.
"Povíš mi i přesto jaké je tvé nejoblíbenější jídlo? A barva? A zvíře?" Chrlím ze sebe i o překot a propaluji ji očima. Natáhnu se, abych od ní převzal zajíce a umístil ho nad ohniště a u toho se vesele šklíbím.
Pak si vzpomenu, že mi taky od včerejška tají ten věk, takže ještě dodám: "A kolikáté jsi slavila narozeniny a který měsíc?
Jsou to všechno naprosto zásadní informace a já je potřebuji znát."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.2.2014, 8:25:38
Ten příslib, že bud ohromená jeho kuchařským uměním, mě donutí uchichtnout se nahlas. Je to tak... roztomile ješitné. Očima ale dál sleduju zajíce, na kterého se snesla vrstvička soli, pepře a tymiánu. Ač si to neuvědomuju, dávám si zatraceně záležet. Až překvapivě, vzhledem k mému stravování za poslední rok a půl.

"Tak, myslím, že to takhle bude stačit." přelétnu kritickým pohledem budoucí pečínku a zamířím k ohni.

Plamen sice vesele poskakuje, ale ke štěstí mi chybí ještě rozsochy, o které bych mohla rožeň opřít a otáčet.

"No, jestli čekáš, že to celou dobu budu držet ve vzduchu, budeme to nakonec jíst syrové..." utrousím kriticky, ale opět mi uklouzne potutelný úsměv.

"Má oblíbená jídla ti prozradím, až budu mít na čem otáčet ten rožeň..." dodám ještě, aby měl větší motivaci.
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.2.2014, 23:17:25
Spokojeně si sednu na padlý strom a provokativně se protáhnu.
"Balada. Tak já se budu dívat, ano? Je to nádherný pocit, že pro mě někdo vaří. Cítím se jako v ráji. Mám se jako v ráji. Ba co, já prostě jsem v ráji!" Vracím jí toho kuchaře a pak vážně přikývnu.

"Ano, to je docela klika. Mě donutil kuchtit už můj otec, který tvrdil, že se mi to bude hodit a hodilo. Mockrát.
A také jsem se naučil prát a zašívat. To je ti ohromně potřebná věc."


Zasměju se a kajícně dodám.
"Často se musím pohybovat sám, takže mě nouze naučila..., víš?
A platí. Příště vařím já. Udělám ti i čerstvé placky. Mouku sebou vozím pořád. Pokusím se ulovit i něco onačejšího než je zajíc a trochu tě ohromit."
Slibuji, zatímco drbu na krku zvědavého Certuse.

"Co ty máš vlastně nejraději? Tedy z jídla?" Zeptám se, protože si víc a víc uvědomuji, že mě prostě zajímá. Celá. Se všemi podrobnostmi.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 16.2.2014, 17:17:58
Zajíc už je napíchnutý, takže můžu volnou rukou zachytit pytlík, který po mně Gunter hodí.

Je to zvláštní. Už téměř rok a půl jsem nechystala pro nikoho jídlo. A přitom mě to doma tolik bavilo. Milovala jsem ten rádoby překvapený tatínkům údiv, když našel vše nachystané na stole. Těsto na chleba zadělával ještě v noci a když bylo brzo ráno napečeno, šel se ještě natáhnout. Ale ne bez mé snídaně...

Tak proč mi to teď přijde tak zvláštní? Téměř nepatřičné...

"Ne, tohle vážně zvládnu." odpovím až překvapivě smířlivě. To podráždění a vzdor, který ve mně nepochopitelně začínal opět bublat, jsem prostě umlčela. On se tolik snaží! Tohle by si nezasloužil...

Dokonce se usměju, když mluví o své vášni k vaření. "No nemám já štěstí?! Potkám prvního Vlka ve svém životě a on je to dokonce kuchař!" nechápavě kroutím hlavou nad svým štěstím a u toho se uculuju. "Příště vaříš ty, ať se o tvém umění můžu přesvědčit..."
 
  Gunter   Postava není přítomna 16.2.2014, 17:00:08
Chvíli se na ni zaraženě dívám.
Nemá bylinky ani sůl? A jak si vařila, do teď? To jedla jenom po hospodách?
Vždyť to ani nejde. Ve Vlčí podobě urazí dost velké vzdálenosti a přece všude nenarazí na hospodu....
I když třeba se venku stravuje jen jako Vlčice...


Vrtá mi to hlavou. Každopádně to nahlas raději nekomentuji, protože dívky bývají na vaření citlivé. A na to, aby se jim do toho motal chlap, dvakrát tolik.
Jen přejdu ke svým brašnám a vytáhnu kožený pytlík, který obsahuje několik menších s kořením. Je tu sůl, pepř, šalvěj, kmín,rozmarýn, tymián a bazalka.
Hodím ji ho a přátelsky jí nabídnu.
"Chceš s tím pomoct? Já vařím docela rád, když už je to takhle hezky nachystané." Můj hlas je mírný a bez jakéhokoliv posměšku. Prostě jen nabízím své služby.

Vytáhnu i chleba a položím ho na čisté plátno k ohništi.
"Mohli bychom si ho trochu opéct...Už není nejčerstvější... nebo co myslíš?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 16.2.2014, 16:39:59
Kupodivu přijdou ódy. Pravda, trochu přehnané a okázalé, ale zdá se, že vcelku upřímné. A to mi udělá neskutečně dobře. Kdyby mi je nepěl zrovna Gunter, asi bych se uculovala jak měsíček na hnoji. Takhle si dovolím jen lehký, téměř skromný úsměv.

Ten se ale rychle změní v zaražený, překvapený pohled. Nějak mě nenapadlo, že ode mě očekává celou snídani. Jako že mám toho zajíce i ochutit a opéct. Zůstanu stát, zajíce v jedné ruce, rožeň ve druhé, a jen nerozhodně čučím.

"Bylinky?! Proč bych s sebou tahala bylinky?!" nechápavě si pomyslím.

Doteď jsem jídlo moc neřešila. Teplé bylo vlastně jen v hostincích a venku jsem se prostě stravovala tak, jak se na takovou zrůdu, jako jsem já, patří. Vlastně jsem to asi vnímala trochu jako pomstu Vlčici...

Když si to ale tak najednou uvědomím, pochopím, že to bylo vlastně hloupé a malicherné. Vlčici je můj jídelníček v podstatě ukradený. A syrové maso jí přijde naprosto běžné, narozdíl ode mě...

Celá tahle blesková úvaha mi přičaruje rozpačitý ruměnec. Uhnu očima a rychle hledám vnitřní klid. "Ne, bylinky nemám... ani sůl..." hlesnu. Najednou mám pocit, že bych přece měla být správná hospodyňka a bez takových věcí nevytáhnout paty z domu... "Jenže já NEJSEM hospodyňka! Jsem zrůda!!!" Tahle nová výčitka, kterou ve mně Gunter nechtěně probudil, je mi z duše protivná. Cítím se provinile a přitom nemám za co.

Rychle začnu zajíce napichovat na rožeň, abych se na Guntera nemusela dívat. "Jestli něco máš, tak to vyndej..." houknu. Snad si můj vážný výraz vysvětlí jako soustředění.
 
  Gunter   Postava není přítomna 16.2.2014, 15:30:45
Zašklebím se. "Obávám se, že můj žaludek zůstává v tomhle ohledu dokonale lidský." Přiznám prostě a nezdá se, že by mě to jakkoliv uráželo nebo bych se styděl.
"Udělám to, ale jen proto, že musím."
A rychle, abych nemusel myslet na Herlana a představovat si, že právě tohle.....s ním udělali.

Dokonce se odvrátím a zuřivě se věnuji ohništi. A úspěšně. Netrvá to dlouho a už začnou vyrážet první plamínky a olizovat dříví, které jsem si natahal.
Začnu svým ostrým nožem připravovat rožeň a když mi Nyskel ukáže stáhnutého zajíce, překvapeně zamrkám.
"Uff. Klobouk dolů, krásná lady, tohle jsem opravdu nečekal. Skoro bych si i myslel, že jste místo vyšívání stahovala zvířata z kůže, ale to je samozřejmě nesmysl. Mladé dívky mívají obvykle méně krvavé zábavy. Každopádně vám patří můj bezmezný obdiv a omluva.
Očividně moji ochranu skutečně nepotřebujete!"


Sprásknu teatrálně ruce a pak na ni zvesela mrknu.
"Což ale neznamená, že vám ji nebudu houževnatě vnucovat!"

Přestanu se pitvořit a podám ji rožeň, který jsem připravil.
"Moje část je splněna. Oheň vesele praská, rožeň je hotový. Co bylinky? Tahám sebou nějaké v brašnách.....Nebo máš svoje? Chleba mám...."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 14.2.2014, 22:18:11
Pohrdavě se ušklíbnu nad tou slabostí. "To máš na Vlka ale vážně slabý žaludek!" odtuším. Ale nutno přiznat, že se na tu práci taky vůbec netěším. Nevadí mi snad ani tak ten puch, ale oddělovat kůži od masa... je v tom něco... mrazivého.

Bezděky si vzpomenu na vydělané vlčí kůže, které zpravidla nechyběly na kožkařově voze. Stahování kůže je daleko osobnější od momentu, kdy by se i má kožešina vyjímala před něčím krbem.

Nu což. Čím dřív to budu mít hotové, tím dřív na to nebudu muset myslet.

A opravdu. Zajíc je stažený a vykuchaný až překvapivě rychle. Tohle je ještě škola mé maminky. Mívali jsme v nedělí čas od času králíka. A jako správná hospodyňka jsem se všechno učila už od útlého věku.

Významně zvednu zajíce do vzduchu a úkosem pozorozuju Guntera. Čekám oslavné ódy... I když... abych byla upřímná, čekám spíš zase nějakou další narážku nebo rýpnutí. A nemůžu se tak úplně rozhodnout, jestli mě to naštve nebo se na to svým způsobem těším.
 
  Gunter   Postava není přítomna 14.2.2014, 22:04:11
"Nejspíš ano, nejspíš jsi. Což ale znamená, že budeme mít hlad." Škádlím ji.
"I když moment.....vlastně nebudeme, protože já jsem mistr nad mistry i v tomhle!"

S úsměvem čekám, až se proměníš a zase si tě tak nestydatě prohlížím. Snažím se to sice maskovat, ale ten pohled je pro mě natolik nový, že se ho nedovedu nasadit.
Od dob mé matky mi nikdy žádná žena jídlo nepřipravovala. Vždycky jsem to byl já, kdo se staral o druhé.
A ona se opravdu k tomu zajíci sklonila a dokonce s nožem v ruce!

Neodolám.
"Ehm....já....jaksi...já už toho ušáka zabil, to snad nebude potřeba! Už se neprobere." Ukážu bradou na nůž a vesele se zašklebím.
Pak se dám raději rychle na ústup, aby mě tím zajícem náhodou nevzala po hlavě.

"Dobře, dobře. Já rožeň a ohýnek, ty kuchtíš. Já se cpu. Docela slušné vyhlídky pro mě.
Vždycky se mi z puchu vnitřností dělá špatně."
Přiznám poctivě a vydám se k ohništi, abych ho znovu probral k životu.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.2.2014, 21:05:00
"No jistě... Mistr nad mistry skoro ve všem co děláš... hlavně v mluvení..." zaskenu ledabyle další rýpnutí. Vím, že to tak bylo. Mně samotné by to netrvalo déle. Ale prostě si nemůžu pomoct.

Jeho plynulá proměna ve skoku na mě udělá vážně dojem. Je v tom něco dravého a silného, ale zároveň hravého. "Jeho vážně baví být vlkem..." Znovu mi dojde, že to jeho nadšení z toho našeho "daru" opravdu není hrané. A stále mi to připadá... zvláštní a neuvěřitelné.

"Protáhnutí?!" zvednu nadočnicový oblouk udiveně, nevinnost sama. Je zvláštní mluvit s ním, když jsem ve vlčím. Včera jsem to v tom stresu nijak moc neřešila, ale teď, když je klid, si to uvědomuju o to jasněji.

Je to poprvé, co jsem před člověkem v téhle podobě a nechystám se ho rozsápat. Mám zvláštní, neodbytný pocit, že dělám něco špatného. Není to úplně jednoduché zrušit všechna pravidla a tabu, které jsem si pro své vlastní bezpečí nastavila. A můžu se stokrát rozumem přesvědčovat, že tenhle "člověk" je v pořádku. Instinkty se stále ještě drží v zaběhnutých kolejích.

Vyrazí ke mně a dřepne si. Naše oči jsou teď zhruba ve stejné výšce. Je zvláštní ho vnímat vlčím pohledem. Všímám si všech možných detailů. Má zvláštně tvarované pravé ucho. A taky má malou jizvičku nad levým obočím. V lidské podobě bych si v životě neodovolila na něj takhle zírat, ale jako vlkovi mi to snadno projde.

Zdá se, že jemu to není trapné ani v té lidské podobě. Pozoruje mě stejně jako já jeho. Až mě to přivádí do rozpaků. Mě, jako vlčici, si nikdo nikdy takhle neprohlížel. Tedy... ne žádný člověk. "Jsem vůbec hezká? Mám dost lesklou srst? Jaké jsou mé oči?" napadne mě z čista jasna. Otázky, které mě doteď nenapadly nikdy. Styděla jsem se za vlčici ve mně. Nenapadlo by mě, že by se na mě mohl někdo jiný dívat jinak než na zrůdu. A v jeho očích odpor ani znusení nevidím... Je to matoucí.

A jako by všechny ty zmatky nestačily, Gunter mě dorazí svou poslední větou. "Krásná? Jsem vážně krásná? Jako vlčice nebo jako dívka?!" myšlenky se mi poplašeně třepotají v hlavě.

Ještě že jsem ve vlčím. Vlci nerudnou, když jsou v rozpacích. Ovšem pohledem uhnout musím, aspoň na okamžik. Viděl by to v nich.

Bleskurychle zaženu to nesmyslné rozechvění a jízlivě opáčím: "Možná jsem příliš krásná na to, aby se takováhle práce pro mě hodila..."

Nechám přeběhnout svědění po zádech a ladně se zvednu z podřepu: "Ale když už ses tak po ránu snažil, udělám výjimku." dodám už v lidském. Ten okamžik, než jsem se proměnila, mi stačil, abych potlačila ruměnec, takže má odpověď zní naprosto sebevědomě.

Bože, jak já nesnáším stahování z kůže. Ale je fakt, že on toho zajíce ulovil, takže teď jsem na řadě se svou troškou do mlýna já.

Sáhnu hbitě k pasu pro lovecký nůž a sehnu se pro zajíce. "Já obstarám maso, ty rožeň. A taky oheň..." rozhodnu velitelským tónem a vyrazím k padlému kmenu, abych si tam zajíce připíchla za zadní běhy.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.2.2014, 19:02:55
Proberu se těsně před svítáním. Tlapy mi neklidně poškubávají v dalším divokém snu. V noci jsem prožíval jeden praštěnější než druhý.
Všechny se motaly kolem Nyskel a kolem jejího následujícího soužití se mnou.

Probudím se prudkým trhnutím a převalím se ze zad na břicho. Spíš spadnu. Zlostně zafrkám a vyskočím na všechny čtyři. Můj první pohled patří Nyskel.

Ještě spí." Pomyslím si takřka něžně při pohledu na nazrzlou Vlčici stulenou do klubíčka.
Je tak jemnná a útlá. Moje tlapy musí být aspoň třikrát tak silnější...
Na okamžik pocítím prudkou touhu, připlížit se až k ní a vybafnout ji těsně za hlavou, ale pak mě napadne, že bude mít hlad, až se vzbudí.

A já mám v sedlové brašně bochník chleba, pokud seženu nějaké maso, tak se docela slušně najíme. Než vyrazíme na cestu.
Nebude muset jíst syrové...


Proběhnu kolem koní, přátelsky na ně ňafnu a vnořím se do lesa. Les je pro mě důvěrně známé místo. Rozumím mu a on rozumí mně.
A umím v něm hledat.
Netrvá mi to nijak zvlášť dlouho, když vyplaším v brlohu zajíce. Je to rychlý chlapík, ale překvapil jsem ho, takže mi stačí pořádně zabrat zadními a už mu rychlým kousnutím lámu vaz.

Spokojeně se vydám zpátky. Mrtvý zajíc se mi houpe v mordě a já se nemůžu dočkat, co tomu řekne Nys.

Vletím do tábora jak velká voda a hrnu si to rovnou k ní. Zajíce ji plácnu k nohám a radostně se zašklebím, jazyk až na vestě.
Rýpne si.
Samozřejmě, že si rýpne. Je přímo mistr v rýpání. Rychlým skokem se proměním a sladce se na ni usměju.

"Po pravdě mi stačilo pár okamžiků, od chvíle, kdy jsem chytil stopu a tu jsem měl prakticky ihned.
Zhruba tolik času, kolik ti zabere jedno protáhnutí."
Odseknu značně nabubřele a přičupnu si k ní.
Teď se jí dívám přímo do jantarových očí.
"Myslíš, že ho zvládneš připravit nebo jsi jenom krásná?"

 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.2.2014, 17:45:23
Spím už jen lehce. Oči zavřené, ale uši už vnímají zvuky nového rána. Jindy bych se probudila náhle, s trhnutím, okamžitě kontrolovala své okolí, ale dnes ne. V nose mám stále jeho pach a cítím se tak...... bezpečně.

Jako kdysi, když mě maminka nechala v neděli dospat a ráno mi přichystala snídani do postele. Milovala jsem ty okamžiky čekání a převalování, než mi ji donese. Ten pocit, že nic nemusím, že se o mě někdo stará, že mě má někdo rád...

Cítím na čumáku sluneční paprsky. Musím se usmát. Je mi teď... blaženě.

Vystřčím packy před sebe a pomalinku se protáhnu, slastně. Skoro teď víc připomínám kočku na zápraží, než obrovského vlka.

Konečně otevřu oči, tlamu otevřenou ve slastném úsměvu.

"Je pryč?!" hrkne ve mně. Až příliš na to, že ho znám ani ne 24 hodin. "Ale Certus je tady. Neodešel..." v těle se mi rozlije úleva. Ale také znepokojení. Nechápu, jak jsem dokázala odhodit svou obezřetnost a nezávislost tak rychle?!

Vyštrachám se na všechny čtyři a rozladěně se ošiju. "Dej si pozor!" zavrčí varovně Vlčice, která mě vždy nutila ke střízlivosti v úsudku. Sluníčko ale krásně svítí a na tuhle svou malou vnitřní hádku hodlám co nejdříve zapomenout.

Zvědavě se rozhlédnu. Jeho pach je stále silný, takže to nemůže být tak dlouho, co odešel.

"Kde jen může..." A pak mě to napadne. Své tolik překvapivé zjištění ze včerejška. Opatrně k němu natáhnu svou mysl. Je to až překvapivě jednoduché. Vycítím, že už se vrací.

Na okamžik se zatetelím štěstím. Jistě, je to mými nově objevenými schopnostmi! Ale někde vzadu se tetelím i kvůli tomu, že opravdu neodešel. Že si budu moct ještě chvíli užívat toho opojného a hřejivého pocitu bezpečí. Ani jsem netušila, že mi tak strašně moc chyběl. Zoufale. A hlavně, že mi ho dokáže ještě někdo někdy dát.

Gunter nese v tlamě zajíce. Zhodnotím jeho úlovek znaleckým okem a spokojeně kývnu: "Slušný kousek..." pochválím ho po vlčím. "Jen doufám, že jsi ho nenaháněl celou noc!" Zase rýpnutí. Ten Vlk ve mně vzbuzuje něco, o čem jsem si myslela, že už jsem to dávno ztratila... smysl pro humor a špičkování.
 
  Vlk   Postava není přítomna 13.2.2014, 17:22:05
Celou noc spíš až překvapeně tvrdě. Jistě, jsi Vlk, takže je přirozené, že se několikrát probudíš, překontroluješ koně i okolí zahrnující převším mohutného tmavého vlka, který stebou sdílí jedno tábořiště.
Pak se ale znovu stulíš do klubíčka a usneš. Klidná a bezpečná. Už dlouho jsi tenhle pocit nezažila. Jsi zvyklá žít v neustálém napětí. Pořád ostražitá, pořád v pozoru.

Když se konečně probudíš, slunce už pomalu stoupá na obzor, od země stoupá chlad a ohniště je smutně vyhaslé. Certus s Bellou se pasou kousek od padlého kmene a na trávě leží rosa. Otřeseš se zimou a rozhlédneš se, abys našla svého společníka.
Gunter je ale pryč.

Nemusíš pátrat dlouho, stačí se spojit s jeho myslí a ty s tím už dávno nemáš problém. Vrací se do tábora. Sice je ještě dost daleko, ale už je na cestě zpátky.
Když konečně vyběhne na louku, všimneš si, že nese v zubech velkého a statného zajíce.
Hodí ho před tebe do trávy a zazubí se od ucha k uchu. Očividně vám byl ulovit snídani.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.