abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Nyskel   Postava není přítomna 12.3.2014, 22:09:41
Slunce putovalo na obloze dál a dál a naše tempo nepolevovalo. Zpočátku jsem si nebyla jistá, jak to vezme Bella, ale ta potvora se nechala Certusem načisto oblbnout a vlaje za ním jako neposedné hříbě.

Ba co víc, tohle divoké tempo a bujaré veselí koní nakazí zakrátko i mě. Únava ze mě rychle vyprchává a já mám tak možnost kroužit kolem uhánějícího Guntera a užívat si tu nádhernou krajinu plnými doušky. Všechny ty barvy, pachy, vůně. Chladivý a průzračně čistý duch v plicích a vítr v kožichu. V některých okamžicích se mě zmocňuje opojný pocit volnosti a čiré radosti. Téměř euforie.

Dnes jsem šťastná i jako Vlčice. Nevím, jestli je to tou kouzelnou krajinou nebo Gunterovou přítomností, ale je to... nádherné. Až mě to trochu děsí.

Chvílemi prozkoumávám cestu dopředu tam, kde dokážu odhadnout směr. Když se krajina trochu více otevře a směrů se nabízí hned několik, zvolním a nechám vedení Gunterovi. V těch okamžicích mám možnost ho pozorovat. A ač mi to přijde nepatřičné, musím si přiznat, že ho pozoruju ráda. Ta nespoutaná síla a energie. To, jak si dokáže poradit i s krkolomnými úseky, Bellu navázanou na jedné ruce. Sálá z něj nezlomná vůle a jistota. Je to... zvláštní, okouzlující....... vzrušující? Ne, to je tou krajinou a volností!

Slunce už se pomalu zasouvalo za obzor a do čenichu mě udeřila slabá stopa kouře. Ostražitě jsem našpicovala uši a zahleděla mezi kmeny. V ten samý moment mě Gunter zavolal k sobě. Je čas vzít na sebe lidskou podobu.

Kousek od nich jen natáhnu krk dopředu a přejdu plynule na dvě nohy. Na tváři mi pohrává mírný úsměv a z celé mé bytosti vyzařuje spokojenost. Tohle byl tak nádherný kus cesty!

Dojdu až k Belle a odvážu vodící lano. Klisna rozladěně zafrká a pokusí se mě kousnout. "Ale no ták. Pro dnešek sis užila až až! Teď je čas zase trochu pracovat!" usměrním ji nekompromisně lehkým šťouchancem, ale na tváři mi stále zůstává ten mírný úsměv. Pak se vyhoupnu do sedla a popojedu k Certusově boku.

"Tohle je vážně krásný kus země." řeknu s trochu zasněným úsměvem a podívám se Gunterovi do očí. Tváře růžové a v očích mi jiskří. Sálá ze mě uvolnění a blaženost.
 
  Vlk   Postava není přítomna 12.3.2014, 21:36:25
Vyrazili jste prudčeji, než si Nyskel možná představovala. Gunter vedl oba koně neúprosně vpřed a dával si daleko menší práci s vybíráním pohodlné stezky než předtím. Popravdě je hnal křovím i přes potok napříč paloukem. Kličkoval mezi rozptýlenými jedlemi a přeskakoval padlé kmeny. Bella za ním šla nejdřív zdráhavě, ale čím dál ochotněji. Jako by ji nakazila bujarost, s jakou se hnal vpřed přes mokřady, dolíky, potoky i skalní výspy, napříč pásy lesa a osikových hájků tak hustých, že se jimi Nyskel v podobě Vlčice jen stěží prodírala.

Po pravdě na něho byl docela hezký pohled, jak se řítil vpřed, nakloněný nad krk svého hnědáka s jednou rukou za zády napjatou lanem, na kterém vedl Bellu. Koním odletovaly od kopyt drny a byly čím dál tím rozjařenější divokou jízdou. Certus několikrát nepěkně vyhodil a chvílemi to vypadalo, že se svého jezdce zbaví a ten skončí kdesi pod klisninými kopyty.

Gunter se ale pokaždé udržel v sedle a vedl koně po krkolomných stezkách dál. Střídal klus s cvalem a místy i ostrou dynamickou chůzí, takže koně nikdy úplně nevyčerpal. A vlastně ani svoji vlčí společnici, které začalo víc a víc docházet, že vybral tuhle divokou a různorodou cestu kvůli tomu, aby co nejvíc zkrátil vzdálenost, kterou museli urazit, aby se dostali před setměním k hospodě.

Jen jednou se úplně zastavil. To když zamířil po zalesněném horském hřbetu k jeho západnímu konci, podstatně vyššímu a na konci se zastavil, aby Nyskel ukázal skalní výstupek před nimi.
Proti zlátnoucí obloze se tam rýsovala silueta překrásného jelena. Byl plavý, místy až šedivý a jeho mohutná hlava se majestátně otáčela, jak čenichal ve vzduchu. Byli jste po větru, takže o vás dosud nevěděl, ale ve chvíli, kdy zaslechl cinknutí Bellina udidla, trhl sebou a plavně odnesl svoji fantastickou ozdobu lebky z dohledu do mlází.

Po hřebenu se moc rychle jet nedalo, takže měla Nyskel možnost, odpočinout si a také trochu prošmejdit okolí.



Nádherné, nutno podotknout. Tohle byla opravdu krajina, o které se dalo snad jen snít, anebo v ní navždy zůstat. Zapomenout na ni bylo zhola nemožné.
Na vrcholu nízkého pohoří vyrazil Gunter opět zostra dolů a Nyskel si nemohla nevšimnout, že jak Certus, tak Bella klouzají chvílemi několik metrů po kýtách a Gunter musí vyvlékat nohy ze třmenů, aby se mohl zavčas odpoutat, kdyby hnědák upadl. Přesto se nezdálo, že by to koním sebemíň vadilo.

Uháněli celí zpěnění, hřívy i ocasy rozevláté jako komety a nadšeně pofrkávali, bujaře zdolávaje další a další míle.
A než zapadlo slunce úplně za obzor, zadržel Gunter oba koně a počkal, až k němu doběhneš.
Natáhl ruku a ukázal ti osadu, která probleskovala na obzoru mezi stromy.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 12.3.2014, 20:46:56
Vyškrábu se na nohy, ale než stihnu Bellu nachystat, je u ní Gunter. Je rychlý a praktický. Musím si v duchu přiznat, že na mě tím udělal dojem. Vážně nejsem zvyklá, aby se o mě někdo staral... aspoň vposledních měsících jsem si odvykla, ale na tohle by si vážně člověk dokázal přivyknout rychle.

Ještě kobylku poplácám po krku a promluvím k ní vlčím jazykem. Nabádám ji, aby nezlobila. Ona ale jen lhostejně frkne, jakoby naznačovala, že mám zbytečnou péči. Zasměju se a znovu ji poplácám. Tahle naše konverzace se mi začíná vážně líbit.

Nenechám se dlouho pobízet a vklouznu do vlčího. A Gunter vyrazí. Na okamžik se zaraženě zastavím. Až teď vidím, jak moc se kvůli mně omezoval. A je mi opět trapně. "Ach jo...." vzdychnu si jen a přejdu do běhu. V duchu si jen říkám, jestli tohle tempo, byť ve vlčím, vydržím takhle zhuntovaná až do večera, aniž bych padla. Vím, že mi to hrdost nedovolí, ale jak pak budu vypadat?!
 
  Gunter   Postava není přítomna 12.3.2014, 20:39:23
"Ano, je." Odpovím suše.
"Někdy až moc, ale skýtá to velké výhody...Pro smečku."
Vděčně se na ni podívám, když se vyptává a věnuje se zaujatě jídlu. Je fakt, že o tomhle by se mi hovořilo těžko i když bych jí to asi řekl, kdyby ji to opravdu zajímalo.
Je to poněkud zahanbující. Ponižující.

Tiše dojídám sušenky a dívám se s potěšeíním, jak v ní mizí. Když dopije čaj, souhlasně přikývnu.
"Ano, můžeme, sbalím věci a jdu si připravit koně."

Vyskočím a rychle zlikviduji stopy po našem táboření. Pak už Belle vytáhnu třmeny nahoru, aby ji cestou nemlátily do břicha a připnu ji k ohlávce dlouhé vodící kožené lano. Už jsem takhle párkrát cestoval s nákladním koněm, takže výbavu mám.

Vyšvihnu se na neklidně podupávajícího Certuse a přitáhnu klisnu blíž k hnědákovi. Nekompromisně, ať se jí to líbí nebo ne.
"Tak šup, my jsme nachystaní." Mrknu s úsměvem na Nyskel a vyrazím. Lehce nakloněný v sedle, kolem zápěstí omotané Bellino lano. Nasadím tempo naprosto odlišné od toho předešlého. Je očividné, že jsem se kvůli ní hodně krotil a že jsem zvyklý cestovat v naprosto jiném duchu.
Cílevědomě a rychle.

Neohlížím se. Je mi jasné, že mě ve Vlčí podobě rychle dohoní.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 12.3.2014, 20:04:03
Když mluví o té telepatii, až mě zamrazí. Představa, že mám neustále někoho v hlavě... všechny ty cizí emoce... "Uch, to musí být opravdu náročné." přitakám. Za poslední měsíce jsem si na samotu už zvykla a vlastně je občas i vítám. Lépe se mi pak přemýšlí.

Pak se ale Gunterův výraz změní, když mluví o alfě. A je nad slunce jasné, že mluví z vlastní zkušenosti. A že to nebylo zrovna příjemné. I když mě ta otázka pálí na jazyku, rychle ji spolknu. Ne, nemůžu se ho teď zeptat. Nechci další dusno.

Když mě začne Gunter chválit, v duchu mě to moc potěší. Navenek ale jen lehce pohodím hlavou, jako by to bylo naprsto jednoduché. "Kdyby věděl, čím jsem si prošla..." ušklíbnu se v duchu. Ne, mé začátky opravdu nebyly jednoduché.

Sušenky rychle mizí z talíře a Bella začne vyčítavě pofrkávat. Není tak vlezlá, jak Certus, ale rozhodně se nechce nechat odbýt. Omluvně se usměju a vrazím jí jednu sušenku. "A to už stačí!" řeknu nesmlouvavě a šťouchnu jí do tlamy.

Zadívám se nahoru. Slunce mezi stromy máme v záhlaví a podle mého je nejvyšší čas vyrazit. Rychle dosrknu čaj a usměju se na Guntera: "Můžeme?"
 
  Gunter   Postava není přítomna 12.3.2014, 18:18:57
"Ano, je to hodně podobné." Usměji se.
"Někdy je to trochu přetlak emocí...hrne se to ze všech stran. Navíc můžeš se všemi komunikovat a oni komunikují s tebou. Na velké vzdálenosti. Takže si smečka udrží hrozně dlouho spojení. Což je užitečné a praktické. Navíc můžeš komunikovat i pouze s jedním z nich, pokud si to přeješ a dostatečně se na to soustředíš. Ale to už jsem ti říkal, ne?"

Natáhnu se pro další sušenku a jednu podám neúnavně žebrajícímu Certusovi.
"Na, holomku." Oslovím ho něžně a pak ho pořádným štulcem do tlamy odeženu. Jinak by nám nezbylo vůbec nic. Vymetl by to během chviličky všechno.

Můj výraz se trochu změní,když se zeptá na alfu a jeho moc. Okamžitě se mi vybaví Hagen a způsob, jakým mě podrobil svojí vůli, aby mě ovládl a donutil změnit úmysly. Zůsob, kterým mě zastavil.

"Prostě mu nejde říct ne, pokud si to opravdu přeje. Jeho vůle má takovou sílu, že tě dokáže zastavit, vtisknout do země, přinutit tě choulit se a krčit. Doslova tě zkroutí do klubíčka. Nejde tomu odolat. Je to velmi nepříjmné." Dodám chmurně.
"Je to skoro totéž, jako by tě alfa držel na řetěze. Možná horší, protože tě ten řetěz přinutí udělat, co on chce." Oči mi planou vzpomínkami a ruce se mimoděk svírají v pěst.

Pak potřesu hlavou, abych ty vidiny zaplašil.
"Vůdčí samci to ale prakticky nepoužívají. Jak jsem říkal. Není proč."

Už uvolněněji se usměji a strčím ti do úst další namočenou sušenku.
"Začneš to ovládat, neboj se. S každou proměnou to půjde snáz. Problémy s tím máme všichni. Vlci jsou hodně impulzivní. A ty jsi opravdu velmi mladá Vlčice a už velký pokrok je, jak rychle se dokážeš proměnit tam a zase zpátky. S velkou lehkostí. To každý Vlk nedokáže. Ne, hned."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 12.3.2014, 17:26:16
S chutí se pustím do sušenek. Jsou dost tuhé, ale oslazený čaj tenhle nedostatek rychle vyrovnává. U toho pozorně poslouchám a zamyšleně pokyvuji hlavou. Je to tak nové. Obzvlášť to o té alfě, jak říká Gunter vůdci smečky.

"A jak je to s tou telepatií, když je smečka hodně úzce spjatá? Je to stejné, jako teď mezi námi dvěma? Tedy... že nevycítím tvé myšlenky, ale... no..." na okamžik rozpačitě uhnu pohledem, ale když už jsem to nakousla: "Vycítím tvé emoce. Pocity?"

A v zápětí přidám ještě jednu otázku, abych snad na ni nezapomněla: "A s tím alfou, nebo jak tomu říkáš. Jak ti může zabránit v proměně? To si vůbec neumím představit. Vždyť já sama to nedokážu ovládat na sto procent. Jak by to někdo jiný mohl ovládat lépe než já sama?"

Tenhle nový "vlčí" svět mi přijde svým způsobem fascinující. I když to vůbec nic nemění na mém postoji. Je to prokletí... ale skýtá netušené možnosti.
 
  Gunter   Postava není přítomna 12.3.2014, 15:58:25
Vrátí se opravdu za pár okamžiků a moje dobrá nálada se ještě umocní. Sleduji dychtivě její proměnu a když se na mě usměje, roztaju.
Bouřkové mraky jsou ty tam.

“Vše nachystané k vaší výsostné spokojenosti, madam. Nebo jsem se aspoň snažil.“ Vtisknu ji do rukou hrnek s teplým čajem a přisunu k ní galantním gestem misku.
“Snad vám bude chutnat. Aspoň trošičku.“ Sám si vezmu kousek a namočím ho do čaje, abych ji trochu pobídl.
“Vskutku delikatesa.“ Zašklíbím se a soustředeně žvýkám rozmočený kousek pečiva.

Její otázka mě nezaskočí. Vlastně jsem čekal, že dřív nebo později přijde. “Ve smečce ano, tedy pokud je semknutá a žije pospolu. Ono je to to samé jako mezi lidmi. Kdybys byla někde ve společnosti své rodiny, vzdálila by ses, aniž bys řekla jediné slovo? Právě tak to funguje ve smečce. Domlouváme se spolu a právě tak si navzájem dokážeme říct, když nestojíme o společnost. Prostě to řekneme. Smečka je díky telepatii hodně spjatá a občas by to bylo kapku na zbláznění, neustále s ostatními sdílet své já. I my potřebujeme soukromí. To ta naše lidská stránka, myslím.
Nemusíš si ale dělat starosti, zachovala jsi se správně. Neutekla jsi přece bez jediného slova.“
Připomenu jí.

To já se choval jako idiot. Malicherný zenuznaný idiot. Gunter, seznamte se. Člověk sám sebe občas překvapí, no….

“A co se týče pořadí proměny….nemůžeš se proměnit, pokud si to alfa nepřeje. V podstatě pokud si to alfa nebude přát a ty mu podléháš v hierarchii neuděláš nic, proti jeho vůli. Ale rozumný alfa, tohle neprosazuje a nebo jen tehdy, není-li zbytí. Každopádně, pokud se smečka mění, záleží na rychlosti. Ne, na postavení. V tomhle jsme k sobě tolerantní. Alfa rozhoduje o zásadních věcech, ne o prkotinách.“
 
  Nyskel   Postava není přítomna 12.3.2014, 12:56:43
Souhlasí!!! Nitrem se mi rozlije úleva a spokojenost. Vidina koupele je pro mě natolik svůdná, že přehluší vše ostatní.

Trvá to jen pár okamžiků a jsem zpět. Po krátkém zaváhání nechám přeběhnout svědění po páteři a s trochou námahy vstanu z podřepu, ve tváři však vepsanou dobrou náladu.

"Tak kde máš ten zázrak? Mám hrozný hlad?" zaševelím s mírným úsměvem. I Gunterův výraz je najednou opět příjemný a uvolněný. Je to až úsměvné, jak nám tohle řešení naší další dnešní cesty oběma zvedlo náladu jak mávnutím kouzelného proutku. Zdá se, že jsme na jakékoli změny atmosféry dost citliví oba. "Souvisí to s tím, že jsme Vlci? Nebo je v tom něco jiného?" jen další a další otázky, na které snad časem získám od Guntera odpověď.

Jednu otázku ale nadnesu hned. Je zbytečné se navzájem dráždit jen z neznalosti: "Ty, Guntere, jsou mezi Vlky nějaká pravidla ohledně přeměny? Kdy se to sluší a kdy ne, jestli se nejdřív mění vůdce smečky a pak ostatní? Je dobré se nejdřív zepatat, než se přeměním?" sypu ze sebe otázky a rychle se posadím k naší malé hostině. Oči mi svítí zvědavostí.
 
  Gunter   Postava není přítomna 12.3.2014, 12:37:10
Tak s tím cukrem jsem to asi taky podělal. Bleskne mi, protože její odpověď není ani trochu přívětivá.
Asi fakt nesnáší jakoukoliv péči. Nejspíš ji vadí i projevy zdvořilosti, ale ty asi fakt potlačit nedokážu.
S výchovou Hagena a vlivem Adelheid...těžko.


Odklusá a já jaksi ze zvyku za ní vyšlu nezbytnou myšlenku, aby na sebe dávala pozor a byla opatrná. Vzápětí bych si za to nejraději nalískal.
Prostě nepoučitelný!

Mlčí a já se zachmuřeně věnuji ohýnku a čaji. Nachystám pečivo do misky a horký čaj osladím kusem cukru a naliju ho do svých cestovních pohárků, aby měla vše nachystané, až se vrátí. Pak bezmyšlenkovitě vstanu a prohlídnu oběma koním kopyta, jestli cestou nenabrali nějaké kamínky.

Všechno provádím rychle, hbitě a bez života. S Bellou mám trochu práci, než na sebe nechá sáhnout, ale nakonec ji přemluvím. A Nyskel je stále pryč.
Když se konečně ozve, nadějně vzhlédnu.
Zatímco ji poslouchám, rozjasňuje se mi pomalu tvář.
Tak přece jenom jde hlavně o to, že je celá polámaná a není to zas tak snadné, přiznat si to....
Aspoň pro ni ne.


"To by šlo. Já to určitě zvládnu i s oběma koňmi a ty nebudeš tak rozlámaná ze sedla a jako vlk to v pohodě uběhneš. Nebudeme ti stačit."
Nadšeně se napřímím a protáhnu se.
Den je rázem zase hezčí.

Sice se nebudu moci kochat pohledem na ni, ale ona bude večer usměvavější, když nebude celá bolavá.
Nebo aspoň můžu doufat.

"A teď už otoč tlapky zpátky nebo ti ten čaj docela vychladne a to pečivo bude pěkně hnusné." Poprosím ji ještě a i já jsem si vědomý, že můj hlas zní docela jinak. Vesele a spokojeně.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 12.3.2014, 12:06:29
Gunter na okamžik vypadá téměř pobouřeně. Zaraženě se trochu stáhnu. "Co ho tak popíchlo? Neměla bych se ptát? Nebo je to neslušné, i když se zeptám?" tápu rozladěně.

Nakonec po krátké odmlce odpoví, ale ten jeho tón. Je v něm... nevím... cítím z něj rozčarování, nejistotu. To mi na náladě moc nepřidá. Asi jsem udělala něco špatně a vůbec netuším co.

"Cukr bude fajn." odpovím ještě spěšně a možná trochu příkře. Rychle se protáhnu, rovnou do vlčí podoby. Pomalým, opatrným krokem vyrazím od ohniště. Ještě se jednou otočím a pak už rozbolavěle odklušu do lesa.

Čím déle se pohybuju po čtyřech, tím je to lepší. Při vlčím běhu se přeci jen zatěžují trochu jiné svaly a tak je to pro mě o hodně jednodušší. Neběžím nikam daleko, jen klušu v kruhu opodál.

Myšlenky volně plynou a první směr, kterým se zatoulají, je horká koupel, po které tolik toužím, a je tak daleko. "Jako Vlk bych tam doběhla. Zvládla bych to. Ale s těmi koňmi má pravdu." přemítám. "Ale dnes už v sedle neujedu ani krok. Upadl by mi zadek!"

Cestu mi zkříží pach jezevce. Na chvíli zaváhám, ale pak ho nechám jít. Na lov jsem přeci jen příliš rozlámaná.

"Jenže uběhla by to i Bella?" stočím proud myšlenek zpátky. Nechci se vzdát. Ještě ne. "Bez zátěže by to zvládla... Jenže..." a pak to přijde. Vlčí morda se roztáhne v blaženém úsměvu a myšlenky opatrně natáhnu ke Gunterovi: "Něco mě napadlo..." začínám opatrně. Myšlenka je to dobrá, ale pokud Gunter nebude souhlasit, můžu se se svou koupelí rozloučit. "Co kdybys ty jel na Certusovi a vedl Bellu za sebou a já poběžím jako Vlk...?" konec věty je téměř nesmělý. Je v něm slyšet naděje, ale také nejistota.
 
  Gunter   Postava není přítomna 12.3.2014, 9:59:03
Její odpověď mě opravdu rozhodí. Vykulím oči a nejdřív to vypadá, že vyhrknu nějaký prudký protest. Pak sklapnu pusu, otevřenou do široka jako kapr a odvrátím hlavu, aby si nevšimla krátkého zášlehu bolesti, který mi proletěl očima.
Ona o tvoji společnost ve skutečnosti vůbec nestojí.....
Ty jsi její osobou fascinovaný a ona se nemůže dočkat, aby byla pryč z tvého dosahu...
Jsi blázen.
Jednoznačně.
Možná by bylo lepší zjisit, proč vlastně chtěla jet s tebou, a ne se utápět ve vlastním okouzlení.
Možná by bylo lepší nedávat se jí tak plně do rukou...


Opatrně se na ni podívám a přikývnu. Zdánlivě lhostejně.
"Jistě, když má chuť. Já se postarám o koně. Jen tam nebuď dlouho, ať ti nevychladne čaj." Připomenu a skloním se nad rendlíkem, abych do něj nasypal z pytlíku sušené čajové lístky.
"Mám i cukr...kdybys chtěla." Prohodím možná zbytečně, ale cítím povinnost jí to říct. Nabídnout vše co mám. V tomhle jsem asi nepoučitelný.

I když....možná ji křivdím. Zeptala se, tak snad chtěla být slušná, vědoma si toho, že teď jsme na nějaký čas dva.
Dva...I pro mě je to nové. Svým způsobem. I když ne tolik, jak nové je to nejspíš pro ni....
Možná ji prostě jen bolí tělo tak, že nemůže vydržet ani sedět a chce si v naší druhé podobě protáhnout ztuhlé svaly....
Včera přece vypadala, jako by se se mnou cítila docela uvolněně. Několikrát dokonce i jen tak nezávazně žertovala.
Nebo se mi to zdálo?
Možná je chyba ve mně.
Možná jsem příliš přecitlivělý...v poslední době.
V poslední době jsem příliš sám. Jednoznačně a to mi nedělá dobře.
Chytá mě z toho fantas."

 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.3.2014, 20:41:55
Gunter se urazil. Je to tady... hádka. Nic nikdy není tak růžové, jak to na první pohled může vypadat. A zdá se, že i jeho odhodlání všemožně pomáhat a být k dispozici má své meze.

Na jednu stranu si oddychnu, protože jsem se na chvli bála, že patří k takovým těm typům, pro které "ne" není odpověď. Ale na druhou mě to trochu zamrzí. Teď, když jen mlčky připravuje čaj, je tu rázem zvláštní ticho... dusné. Tolik odlišné od toho uvolněného povídání o čemkoli.

Sedím, snažím se uvolnit bolavé svaly, a tiše se dívám do plamenů. "Měla bych něco říct..." nabádám se, ale to podráždění ve mně ještě dobublává a prostě se k tomu "něčemu" teď nedonutím.

Konečně promluvil! A jeho tón je o dost chladnější. "Snad jsem toho tak moc neřekla?!" chce se mi utrousit jízlivě, ale najednou na to nemám náladu. "Daleko... jet v noci... to jsou mi vyhlídky." přemítám trudomyslně. Horká lázeň se mi vzdaluje mílovými kroky a to je rána osudu, se kterou jsem nepočítala. A k tomu mě celé tělo bolí. "Potřebovala bych se protáhnout ve vlčím."

"Nevadilo bych ti, kdybych se na chvilku proběhla okolo ve vlčím? Myslím, že by mi to pomohlo." zeptám se vcelku neutrálně. Je zvláštní, že mám potřebu se ho ptát na jeho názor, ale jen tak se proměnit... přišlo by mi to neslušné. "Kdo ví, jak tohle mají ostatní Vlci? Existuje něco jako pravidla slušného vlčího chování?" napadne mě.
 
  Gunter   Postava není přítomna 11.3.2014, 20:05:36

“Já vím, že to zvládneš….ty!
Ale tvoje tělo možná ne. Někdy ani ta nejsilnější vůle nepomůže.“
Bráním se kapku ublíženě.
“Dobře, zvykej si, nemám nic proti. Jen mi přišlo hloupé a zbytečné, zramovat se už teď.“ Vysvětlím prostě a okázale se posadím na pařez. Hezky nohu přes nohu a zaujatě si prohlížím její zvykání.

Počkám, až se sesune do mechu a pak s veselým pohvizdováním vstanu a začnu hrabat v sedlových brašnách. Hážu vedle ní na zem balíčky se ztrdlým pečivem a taky plátěný pytlík s čajem.
Uvážu koním otěže kolem sedlové hrušky, abych se do nich nezamotali a vypustím je. Je mi jasné, že si v okolí najdou obživu sami. Beztak už Certus zabořil hlavu do prvního keře a zkoumá, co by se tam dalo najít.


Vytáhnu svůj malý rendlík a tak trochu okatě si jí nevšímám. Hbitě rozdělám oheň a naliju vodu z mé čutory do rendlíku, abych ji ohřál nad ohněm a uvařil čaj. Teprve, když voda začne bublat, podívám se na ni. Neusmívám se. Stále mám ten zaskočený pohled kluka, kterému nabančili a on si myslí že si to nezaslouží.

“Je daleko. Pokud pojedeme pomaleji a se zastávkami, budeme muset ještě jednou nocovat v lese.“ Oslovím ji konečně.
“A nebo jet i v noci. Ale nevím, jestli jsi zvyklá cestovat v noci. Všechno je jiné a pokud bychom se proměnili, těžko můžeme očekávat, že za námi koně sami poběží. Certus by to chvíli nejspíš zvládl, ale dřív nebo později by ho zlákala nějaká dobrá bašta.“ Pohodím hlavou směrem k hnědákovi.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.3.2014, 12:47:07
Rozpaky ještě úplně nevymizely a k tomu se přidá tahle jeho nedůvěra v mé schopnosti, která zdá se nebere konce. "Když říkám, že to zvládnu, tak zvládnu!" Bezděčně po něm střelím přísným pohledem. "Určitě." ujistím ho a dá mi hodně práce, abych obrousila tu ostrou hranu v mém tónu.

Svaly mám ztuhlé jako kámen, ale nohy mě udrží. Udělám pár opatrných kroků. Gunter se mě drží jako stín. "Vážně to zvládnu!" teď už trochu vyštěknu. "Ano, dovolila jsem mu, aby mi pomohl ze sedla. Ale kdyby tu nebyl, dostala bych se sama dolů taky! Jen bych možná skončila na zadku. Já nejsem žádná panenka!" začne to ve mně opět bublat.

"Neboj se, rychle si zvyknu." odpovím trochu příkřeji, než bych chtěla. Odjakživa nesnáším, když jsem někomu na obtíž. Zahanbuje mě to.

Pak ale Gunter změní téma a začne mluvit o jídle. Trochu se uklidním. "Nezasloužil si to. To je můj problém, nějak se s tím jeho pomáháním musím porovnat. Ale když já tak nesnáším pocit slabosti! Nenávidím to!" kňourám v duchu na svou obhajobu.

"Pokud máš na mysli Anenské pečené, bude to určitě stačit." smířlivě se usměju. On se vážně snaží...

Sednu si... tedy spíš se bolesitvě sesunu do mechu. "Ten hostinec, o kterém jsi mluvil, je to ještě daleko? Museli bychom jet tímhle tempem, abychom tam dojeli do soumraku?" zeptám se a v mém hlase je slyšet rozmrzelost. Vážně potřebuju kopel. Horkou, kouřící, s nějakými bylinkami...
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.3.2014, 8:52:03
"Určitě?"Můj hlas zní značně pochybovačně, protože mám pocit, že sotva stojí na nohou a vím, že ji opravdu hrozí, že ji ztuhlé svaly neudrží, když se pokusí chodit.
Nicméně ji velmi neochotně pustím. Líbí se mi, držet ji. Líbí se mi to tak moc, že mě to kapku děsí.

Přesto zůstávám v těsné blízkosti, abych mohl zasáhnout, kdyby se začala poroučet k zemi.
"Přehnal jsem to, viď? Mrzi mě to. Budu se snažit dávkovat vzdálenosti mírněji. Neuvědomil jsem si, že na rozdíl ode mě netrávíš život v sedle."
Navíc jsi přece jenom křehká dívka....i když jsi Vlčice. To už ale nahlas neřeknu. Pro jistotu.
Beztak bys začala prskat.

"Líbí se ti tady?" Rozholédnu se po tom sametovém koberci a oči mi spokojeně zasvítí.
Vybrala hezké místo, to se musí nechat.
"Víš co mám v těch brašnách? Takové to malé sladké pečivo, co se dává k čaji nebo ke kávě. Je sice pěkne tvrdé, protože ho s sebou vozím už dlouho, ale když si ho namočíme.....tak to snad půjde.
Nebo mám raději něco ulovit?"

 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.3.2014, 8:39:54
Když se začne smát, na okamžik ztuhnu, ale není v tom ani kapička škodolibosti. Uleví se mi. Ani nevím proč. Měnilo by to něco na situaci, kdyby se mi poškleboval? Pokud nechci skončit na zadku, stejně mi nic jiného nezbývá, než se spolehnout na něj.

Stisk jeho rukou kolem mého pasu je pevný a jistý. A taky znepokojivý. Nejsem zvyklá, aby se mě někdo dotýkal. A už vůbec ne muž. Najednou si připadám... no... v rozpacích. Rychle potlačím nervózní zavrčení Vlčice. "Nic se neděje! Tohle je přece Gunter! VLK!" rychle ji chlácholím. Tváře mi nepatrně zrůžoví.

Konečně pod nohama ucítím zem. Jenže Gunter mě nepouští a směje se na mě. Nervózně uhnu pohledem a skloním hlavu. "Ne-e, to... ehm... je dobrý. Já to zvládnu." vykoktám pracně a zlobím se sama na sebe, jak mě takové obyčejné gesto dokázalo rozhodit.

Nohy mám sice jak sulc a do kyčlí vystřeluje bolest, ale zvládnu to. Určitě! Musím!
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.3.2014, 0:37:56
Nyskel žádá o pomoc!
Svět se pohnul a zatřásl se. Na chvíli se zastavím v pohybu a zůstanu na ni převapeně zírat. Pak se tiše, hrdelně zasměji. Docela nahlas.
"Ty ale musíš být bolavá! Mrzí mě to! Moje vina, měl jsem dávno udělat přestávku." Je to milý a hřejivý smích. Žádná škodolibost v něm není.

Natáhnu znovu ruce a uchopím ji jemně v pase. Je útlá, takže mi to jde docela snadno. Opatrně ji sundám dolů a postavím na zem. Zacházím s ní s něhou a s péči, kterou vyžaduje jen velmi vzácná a velmi křehká věc.
Nepouštím ji.
Je mi jasné, že musí mít nohy jako z bláta a nechci, aby sebou plácla nedůstojně na zadek.
Takže ji lehce přidržuji a rozesmátýma očima ji hledím do tváře.

"Už je to dobré? Nemám s tebou udělat pár kroků, aby trochu protáhla bolavé údy?" Zeptám se vážně a starostlivě, ale oči mi stále hrají.
Tohle je tak kouzelná situace!

 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.3.2014, 22:39:06
Jak řekne to "měkce", střelím po něm pohledem. "Chtěl tím něco naznačit?!" zavrčím kousavě v duchu. Ale rychle si uvědomím, jak moc jsem naivní. Jistě, že to na mně musí poznat. Na to nemusí být Vlk, aby viděl, jak se kroutím a poposedávám v sedle. Byť se to snažím dělat ne příliš okatě.

A teď mě navíc čeká sesednutí. Mám pocit, že už nedám stehna nikdy k sobě. Váhám, protože teď, když sedím na poklidně stojící Belle, bolest téměř ustoupila. Co se ovšem bude dít, až se pokusím vzepřít ve třmenech. "Achich ouvej..."

Zatnu zuby a sbírám odvahu. "I když mám snad vykloubené kyčle, musí mé sesednutí vypadat aspoň trochu ladně. A když ne ladně, tak aspoň obstojně. A když ne obstojně, tak aspoň nesmím sykat a hekat bolestí." snižuju si své cíle, jak se ten moment, kdy se vzepřu ve třmenech, blíží.

Jenže zatímco jsem si tak nastavovala mety, Gunter proklouznul až ke mně. Skoro se jeho natažených paží leknu a nepatrně ucuknu. Pak se na něj zoufale usměju. "Jasně! Proč si vlastně dělám násilí?! Vidí mi až do žaludku!"

Ty jeho argumenty jsou odzbrojující. Jen se uvolněně uculuju. Na něj se prostě nejde zlobit. A při té jeho zmínce o brašnách už se nepokrytě směju.

Pak naoko zvážním a se zdviženým ukazovákem mu vysvětlím: "Já neřekla, že tvou pomoc nepotřebuju. Jen jsem ti důrazně vysvětlila, že když ji potřebovat budu, tak si o ni řeknu!" dodám škrobeně.

Naráz se ale má tvář uvolní a rozjasní a já pokorně špitnu. "A teď ji potřebuju... protože mi asi upadnou nohy." přiznám upřímně. A vlastně to ani nebolelo. Zvláštní...
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.3.2014, 22:23:02
Prohlédnu si místo, které mi ukazuje a po chvíli váhání, přikývnu.
"Vlastně proč ne. Je prostřeno a bude se nám dobře sedět. Měkce." Stočím Certuse za Bellou a na chvíli se zase zahledím.
Pohybuje se tak půvabně! I když ji všechno bolí! Má svoje tělo dokonale zvládnuté.
To nejspíš ta Vlčice v ní....


Zašklebím se nad tím provinilým sdělením a přitáhnu uzdu. Tiše sklouznu ze sedla dolů. Dřív než stačí sesednout, jsem u ní a natáhnu nesmlouvavě ruce.
"Vím, že nesmím....
Vím, že se o sebe postaráš a moji pomoc nepotřebuješ, přesto mi dovol, abych ti pomohl dolů. Jsi celá rozbolavělá a já mám síly dost!
Prosím!"
M"j hlas je právě tak naléhavý jako můj pohled.

Pak se ale moje rysy vyčistí a já pohodím hlavou.
"Když mě necháš, abych tě sundal dolů, ukážu ti, co skrývám na dně jezdeckých braše!" Lákám tě vesele.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.3.2014, 21:50:16
Zakoktá se a působí nějak... rozpačitě. "Asi o něčem přemýšlel." nejistě se pokusím najít příčinu těch rozpaků.

K mé obrovské úlevě, kterou na sobě samozřejmě nendám znát, bez okolků souhlasí.

Kvapně se rozhlédnu po lese. Je mi to úplně šumák, hlavně aby to bylo co nejblíž. "Co třeba támhle." ukážu na větší ostrůvek z mechu, kterému vévodí dva velké balvany. Sluneční paprsky, které se protáhnou mezi listovím, kreslí světlé skrvny na zvětralém povrchu. "Stůl už je připraven." dodám vesele a pokynu rukou, jako bych zvala stolovníky. I když to veselí, spíš než z mého vtípku, pramení z vidiny sesednutí ze sedla.

Rychle tím směrem navedu Bellu. Jenže pak se zarazím. Já vlastně v brašnách nic k jídlu nemám. Plánovala jsem si doplnit zásoby minulou noc. Chtěla jsem někde přenocovat.

Trochu zkroušeně a provinile se podívám na Guntera: "No, ale abych pravdu řekla, nemám v sedlových brašnách už ani drobek." Je mi trochu trapně. Nejsem zvyklá "žebrat" o jídlo. Kdyby o to šlo, proměním se ve Vlka a něco si ulovím, ale nějak se mi do toho nechce. Zvláštní...
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.3.2014, 21:21:42
Sedím uvolněně v sedle a pobízím Certuse neúnavně kupředu. Naprosto spokojený a naprosto uvolněný.
Jsem zvyklý zdolávat denně v sedle desítky mil, takže kromě občasného poposednutí nedávám najevo žádné nepohodlí.
Ani žádné necítím. V sedle se cítím naprosto přirozeně. Přirozenění je mi snad jen ve vlčí kůži.

I já si užívám okouzlující proměny krajiny, kterou projíždíme. I já se nechám šimrat na tváři paprsky slunce, které se proplétají mezi větvemi a opájím se tichem šumícího hvozdu.
Jenže je to jiné.
Vedle mě ujíždé dívka, která tu ještě včera nebyla a já se přistihuji, že se dívám, ale nevidím, že naslouchám, ale neslyším.
Místo toho neustále nenápadně pokukuji po své společnosti.

Neklidný a rozrušený. Dokonale rozhozený její mlčenlivou společností.
Číhám na každý její pohyb. Na záchvěv rtů, na jiskru, která ji proběhne okem....na paprsek slunce, který se opře o kadeř, která ji padá do čela.
Fascinuje mě!
Ta pevná, půvabná ruka svírající otěže, energická brada i bojovné oči vyhýbající se mému pohledu.

Možná je to tím, že jsem byl tak dlouho sám. Nevím. Každopádně jsem jak zvědavé dítě okouzlené novou hračkou.
Pobízím koně, abych přehlušil touhu přitáhnout otěže, courat se vedle ní a pozorovat proměny její tváře.
Pobízím koně, abych se pořád neotáčel a soustředil se na jízdu.
I tk mi to příliš nejde.

Když promluví, leknu se tak, že málem sklouznu ze sedla.
Přistižen při činu!
Překvapeně se otočím, potěšený, že mám konečně záminku, podívat se na ni zpříma.
"Ano?
Co prosím?
Jak prosím?"
Vykoktám a násilím odtrhnu oči z její zrůžovělé tváře.

Idiote! Oslovím se vzápětí láskyplně, protože mi neujde její poněkud strnulý posez.
Je celá rozlámaná! Nemůžeš ji tak hnát!

Ani mrknutím nedám najevo, že jsem si toho poposedávání všiml a vážně přikývnu.
"Máš pravdu. Nemá cenu se honit. Levhart nám neuteče a když ano, chytíme ho." Zasměju se.
"Kde by se ti líbilo tábořit? Všimla sis nějakého hezkého místa?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.3.2014, 17:26:52
Den opravdu krásně začal a s malebností krajiny a všemi těmi vůněmi úžasně pokračuje. Je zábavné sledovat, jak nás stejné pachy zaujmou v téměř stejný moment. Vždy střelím pobaveným úsměvem po Gunterovi. Je to pro mě tak nové. Tak osvěžující! Nemuset skrývat, co zrovna cítím vlčím čenichem.

Když jsem párkrát cestovala společně s nějakým konvojem, právě tohle na tom bylo nejotravnější. Jak někomu vysvětlovat, že cítím jelena ještě dřív, než ho kdokoli vidí? Jak vím, že nás z dáli pozoruje rys. Ne, o tohle se podělit nešlo. A o to víc jsem si uvědomovala, že jsem jiná. Že mezi obyčejné lidi nepatřím.

Jenže teď nemusím skrývat nic! Tedy... nic ze své vlčí podstaty. Hruď se mi plní prostou, obyčejnou radostí. Možná i štěstím. Nevěřila jsem, že ještě budu někdy moct před někým sama sebou. Tedy novou Nyskel.

Les voní tak, až se mi z toho lehce motá hlava a dřáždí mě to v nose. Jenže to není jediný problém. Gunter vzal naši cestu vážněji, než jsem si myslela, a pěkně žene koně. Bella čas od času nevrle frkne, protože není zvyklá na takové tempo. Za poslední měsíce jsme nikam nespěchaly, takže odvykla větší zátěži.

A dlužno říct, že nejen Bella. Bolest těsně nad kyčlemi je svíravá a úmorná. Bodá jak dýky. Když se Gunter nedívá, zkřivým tvář v bolestné grimase, ale dávám si dobrý pozor, aby si ničeho nevšimnul. "Dělal by si ze mě šoufky od rána do večera!" Ne, jsem odhodlaná vydržet.

Jenže... ještě není poledne a Gunter stále častěji pobítí Certuse do klusu.

I když snídaně byla nezvykle vydatná, můj žaludek už se začíná připomínat. Můj pověstný vlčí hlad. Konečně dobrá záminka, se kterou se smíří i má hrdost. "Guntere..." hlesnu za ním. "Nemohli bychom se zastavit na jídlo? Vždyť zase tak moc nespěcháme, ne?" zeptám se nevinným hlasem.
 
  Vlk   Postava není přítomna 6.3.2014, 23:07:19
Vyrazili jste. Bez nějakého přílišného spěchu. Pomalým lenivým klusem. Nebylo zatím zrovna nejtepleji, ale pohyb vás brzy zahřál. Chvílemi jste si povídali a chvílemi mlčeli. Obojí bylo stejně pěkné. Až překvapivě.

Pomalu jste se nořili víc a víc do jehličnatých lesů a vaše vlčí instinkty se probouzely naplno. Tohle byl prostě jiný svět. Plný slunce a mrazivě chladivého větru. Čerstvého a trochu zahlcujícího plíce. Tváře vám zrůžověly chladem a oči chvílemi slzely. Přesto to byla nádherná cesta.
Rozložité sukovité smrky s hnědou popraskanou kůrou a sukněmi zeleného jehličí rozprostřenýma do všech světových stran, majestátní a krásné...
Mezi nimi ostrůvky zeleného podrostu a sem tam rozcuchaný keř, v kterém šustili ptáci.

Koně měkce našlapovali takřka v naprosté tichosti. Jen občas jim pod kopyty zapraskala suchá větvička. zaduněl padlý kmen, jak do něj narazila podkova nebo zacinkal postroj. Půda v lese byla jako sametový koberec, místy pokrytý jehličím, místy kopečky mechu nebo trsy vysoké stříbřité trávy.

Sem tam jste projeli kolem vyvrácených stromů, surově vyhřezlých ze země a sloužících jako úkryt pro drobnou zvěř. Dvakrát jste dokonce zahlédli i několik hnědavých laní, nedůvěřivě stříhajících ušima a neklidně přešlapujících. Jakmile ale zachytili byť jen stopu vašeho pachu, dali se na zběsilý útěk. Pružné, divoké a svobodné.




Takový byl les, kterým jste se pohybovali. Domov nejrůzněji zbarvených veverek a plachých zajíců.
Chrám ticha, prozářený svazky zlatých paprsků, kterými se dovnitř prodíralo slunce.
Jeho barvy byly plné a syté a čím dál jste se dostávali, tím víc tmavl a voněl.

Pryskyřice a jehličí. Naplnila vám citlivé nosy omamnou směsí a skoro až dráždila ke kýchání.
S tímhle malým nepohodlím se objevilo i jiné. Především pro Nyskel, která byla sice dobrý jezdec, ale přece jen nebyla zvyklá zvládat v sedle takové velké úseky.

Byla to bolest usídlená v bocích těsně nad kyčlemi. Zprvu nenápadná, ale stále houževnatější. Chvílemi ji opouštěla, aby se s o to větším gustem vzápětí vrátila a zaryla se do ní svými drápy.
Řezala, píchala a pálila ve slabinách s tvrdohlavostí berana.
Otravná.

Kdykoliv jste zvolnili, ustoupila, ale jakmile Gunter pobídl Certuse do klusu, byla zpět.
Hodiny míjely a jen vrozený smysl pro hrdost Nyskel držel od potupného vytí a prosby o změnu podoby nebo zastávku.
Jenže slunce bylo stále výš a Gunter přidával do klusu čím dál častěji, abyste dorazili na místo určení než padne tma. A ta obří látací jehla v Nyskelině boku bodala a bodala...Záludná a naprosto oddaná.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 26.2.2014, 19:42:21
"No, v lese se buchty pečou těžko." pokrčím rameny. Já bych mu je vážně upekla?!?! Překvapuju sama sebe...

Rychle se uličnicky ušklíbnu, abych zamaskovala své rozpaky sama nad sebou. "A ani by sis nemusel sekat ruku. Já bych si vymyslela nějakou lepší odměnu!"

Gunter začne balit. Rychle se zvednu a pobalím své věci. "Jasně, přiveď. Ta teplá snídaně byla už tak dost velký luxus. Měli bychom vyrazit!" Vlastně se těším. Mít konečně cíl cesty, který jsem si jen tak nevnutila. A mít někoho po boku. Bezděky se podívám na oblohu. Dnešní den je váně krásný!
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.