abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
16.3.2014
12:51:45
"Ne, tahle moje pokřivená představa o zachránci není opodstatněná." usoudím z toho, jak o ní Gunter mluví. "Ale proč se vůbec téhle doměnky tak držím?! O co mi jde?" nerozumím teď úplně sama sobě.

Je tu druhý chod a voní vskutku báječně. Mám ráda zvěřinu. Snad mi to také pomohlo snášet mé putování o něco lehčeji.

Pobaveně se usmívám nad láteřením Eve. Je to tu vlastně moc útulné a domácké. A Gunter vypadá, jako by sem téměř patřil. V duchu mě bodne trn žárlivosti. "Taky bych moc ráda někam patřila... ale já Vlčici v sobě neumím tak dobře schovat jako on. A dřív nebo později..." pak mě napadne šokující myšlenka. "Vědí to o něm?!?!" Poplašeně se na něj podívám, ale rychle se ovládnu.

"Jistě! Tyhle misky stačí!" vyhrknu rychle na Gunterovu němou prosbu. Nevím, jak jinak bych ho ještě měla podpořit. I když... možná by si rád s Eve popovídal, co je kde nového. A já budu mít na své otázky snad ještě dost času, až budeme zpět v lese.

Gunter
16.3.2014
12:40:11
Pokrčím okázale rameny.
"Nemám tušení. Doma asi není, jinak by mě přiběhla přivítat. Docela si mě oblíbila, aspoň myslím.
Ale řekl bych, že je zase zpátky ve městě. Eve si přeje, aby se zaučila na vychovatelku do lepších rodin. Nechce, aby skončila tady, jako oni dva. Přece jen, je to bohem opuštěný kraj a pro mladé děvče to není zrovna nejbezpečnější místo. Jak se tu scházejí lovci a překupníci...není to zrovna ušlechtilá sebranka. Chtěla by pro ni lepší život. Helen teď bude něco kolem osmnácti, tuším. Ta věc s únosem byla před čtyřmi roky."


Na chvíli se odmlčím a v duchu vzpomínám, jaké to tenkrát bylo. Snake to nechtěl vzdát a teklo hodně krve, ale jinak to asi prostě nešlo....
I když zas tak úplně špatný chlap to nebyl
A zemřel poctivě.

K našemu stolu se přikutálí Eve s pořádným hlíněným hrncem guláše. Tony, pomocník z kuchyně za ní nese ošatku plnou voňavého chleba. Zavětřím a břicho mi nad tou krásou v extázi zakručí.
"Nazdar, Tony, ty jsi zase o dobrého půlmetru větší."Přeháním vesele a rychle odsunu mísu se zbytkem polévky, aby měla Eve kam položit hrnec.

"Možná o pár centimetrů...." Zachechtá se Eve a sotva odloží hrnec, uštědří Tonymu přátelskou herdu do zad.
"Ale holomek je pořád drzejší, to je fakt."

"Kde je Lenny? Ve městě?" Skočím ji rychle do řeči, než se stačí rozpovídat na téma zlobivý Tony a mrknu na Nyskel.

Eve se okamžitě rozzáří.
"Jo jo, je tam už tři měsíce. Ale měla by dojet o sobotě. Jestli se tu zdržíte, tak se s ní uvidíš. Ta teprve vyrostla! Budeš zírat, Terry."

"To věřím." Přikývnu a zase sklouznu očima k Nyskel.
"Mám ti to kydnout do té stejné misky nebo chceš čistou?"

"Zbláznil ses? Samozřejmě, že dostanete čisté. Tony, sypej pro nové misky! A trapem!" Vyděsí se upřímně Eve a spráskne ruce.
"Já myslím, že to snad ani nebude nutné. Vše, co potřebujeme, máme...." Vyjeknu a prosebně zarejdím pohledem k Nyskel, protože nejvíc ze všeho se bojím, že se Eve usadí u našeho stolu a bude mluvit a mluvit. A já se opravdu těšil, na klidnou večeři....s ní....

Nyskel
16.3.2014
11:31:48
"Aha..." řeknu rozpačitě. "Čtrnáct... to pro ni musela být fakt hrozná zkušenost." Bezděky si vzpomenu na Darkina. "Mně bylo šestnáct a málem jsem umřela hrůzou... a studem." Přes tvář mi přelétne stín, ale rychlo ho zaplaším.

"A kde je Helen teď?" obloukem se ještě vrátím k roli zachránce. Vím, že s Eve jsem se šeredně spletla, ale možná ho K labutímu pírku táhne přeci jen něco víc než jen lov...

Gunter
16.3.2014
10:57:58
Překvapeně se zadívám na Nyskelinu zamračenou tvář.
Zdá se, že ji ta historka opravdu zaujala. I když tenkrát to moc romantické nebylo. Thomas zuřil a já musel rychle jednat, než udělá nějakou hloupost a ohrozí sebe i Eve.

"Ano, kvůli koni. Chtěl přinutit Thomase, aby pořádně zaplatil. Prostě se mu tak hodlal pomstít. Že z něj podvodem vytáhl peníze. "
Nyskel divoce spekuluje a já se musím usmát.
"To těžko, bylo ji tehdy čtrnáct. Byla pořádně vyděšená. Snakeova banda nejsou zrovna jemní hoši. Navíc na ni zrovna moc nedbali a ona v té jejich jeskyni onemocněla. Když jsem ji našel a dostal odtamtud, měla vysoké horečky a docela to vypadalo, že to s ní bude vážné."


Nyskel
16.3.2014
10:47:47
Pozorně poslouchám Guntera, chvílemi se mračím a chvílemi přikyvuju. "Jako že ji unesl?! Kvůli koni?!" nevěřícně vykulím oči. Pak se ale zarazím: "No a ona s ním ta Helen už něco měla předtím? Nebylo to třeba tak, že s ním chtěla jít?" Je vidět, že o celé věci vcelku poctivě přemýšlím. Navíc mi to připomíná příběh mé kamarádky. Nenaplněná láska, rodiče mu ji nechtěli dát, tak s ním tajně utekla. Skončilo to dost špatně...

"Co na to ta Helen?" zeptám se ještě. Z nějakého důvodu mě okamžitě napadne, jak by asi dokázala být vděčná svému zachránci... a pranic se mi ta představa nelíbí... zvláštní...

Gunter
16.3.2014
10:41:11
Tak předce ji zajímám! Zajásám v duchu a polknu polívku, abych se neudusil.
"No....on Thomas s Eve mají dceru. Jmenuje se Helen. A Thomas se kdysi dostal do sporu s jedním zlodějem koní. Tedy....on to tak úplně nebyl spor. Thomas ho přinutil ke koupi koně, po kterým Snake hrozně pásl. Bylo to nádherný zvíře. Ryzák. Ten kůň chodil, jakoby tancoval. Byl nádherný. Jenže měl vrozenou vadu. Měl slabý srdce. A Thomas se o tom tak nějak opomněl zmínit.

Snake za něj zaplatil šílený peníze. Na to, že normálně koně spíš krade, opravdu velké. Jenže ukrást něco Thomasovi, to si hned tak někdo netroufne....
Přesto si to Snake nakonec lajzl. Tedy ne koně, toho koupil a hořce toho litoval, protože se na něm dalo jezdit tak možná v kroku a bez jakýkoliv zátěže....ukradl mu dceru. Tedy Helen. Vyčíhl si ji, když se vracela z města, kam ji dala Eve ke své sestře do výchovy, a odtáhl ji do hor."


Pokrčím rameny a zašklebím se.
"No, a já Snakea i jeho bandu vystopoval a přivedl Helen zpátky...." Dodám prostě a zakloním se na židli.
Zvědavě se rozhlížím, jestli už k nám míří Eve s gulášem.

Nyskel
16.3.2014
9:44:35
Následuju Gunterova příkladu a také si přidám. Teď už ale tak nehltám a mezi sousty mám čas se taky zeptat na další otázky, které mě hned napadají. "Pomohl? S čím?" má zvědavost je čím dál tím dotěrnější.

Jen doufám, že to se mnou Gunter vydrží, protože jestli něco nesnáším, tak jsou to otázky bez odpovědí.

Gunter
16.3.2014
9:34:34
To mi neuniklo. Usměji se pro sebe, ale žádný posměšek vtom není, spíš se mi pořádně ulevilo.
"To je v pořádku. O nic nejde. Já....Eve mě také zaskočila a nikdy bych si nedovolil...."
Vlastně bych si dovolil moc rád, jenže vrozená galantnost mi to neumožnuje. Takže zachováme dekorum, no...

"V té komůrce se ti bude líbit. Je sice maličká, ale budeš tam mít veškeré pohodlí a...soukromí. A já budu hned vedle, kdybys něco potřebovala." Dodám po krátkém váhání.
Sakra, snad to nepochopí špatně. Že snad očekávám, že ona....
Sakra. Sakra. Sakra. Tohle jsem možná říkat neměl. Je tak citlivá....
Znejistím vzápětí a rychle se chytím báječného tématu Evina vaření.

"To je, zatím jsem nezažil, že bych něco, co Eve uvařila, nejedl. Je to její životní náplň a naplňuje ji zatraceně dobře." Uculím se a pilně se oháním lžicí.
Misku mám prázdnou daleko dřív než Nyskel a bez rozpaků si přidám.
Proč nevyužít dobrého jídla, když jsem u zdroje?

Další otázka Nyskel je už řečená normálním příjemným hlasem. Zdá se, že se přes ten rozpačitý úvod U Bílého pírka přenesla.
Horlivě přikývnu, protože já zoufale chci, aby byla mezi námi zase ta pohoda, která panovala u táboráku.
"Bať. Lovím u Medového potoka dost často. Ono....je to ten nejlepší způsob, jak si vydělat na živobytí, pro člověka našich schopností.
A tam nahoře...je tam zvěře habaděj. Navíc to tam mám rád, takže je to pro mě i určitý druh relaxu, když je toho nějak moc....
Pírko pro mě znamená určitou základnu, z které vyjíždím ven. Navíc se sem jednou za měsíc sjíždějí překupníci, kteří skupují kožešiny, takže ano Pírko je pro lovce velmi důležité.
A Eve má ode mě nejednu vzácnou kožešinu....navíc jsem jí a jejím u manželovi párkrát pomohl, takže mají ke mně....řekněme vřelý vztah."

Nyskel
14.3.2014
17:51:59
Pustím se do polévky a jsem ráda, že mám nějakou výmluvu, proč nekonverzuju. Vztek mě přešel už úplně, ale pocit rozpaků a trapna zůstává. "Musím to vyřešit rychle, jinak se snad propadnu..." odhodlávám se.

Když Gunter domluví s Eve a ta se vzdálí, poočku se na Guntera podívám. Chvíli mi trvá, než se beru odvahu, a pak řeknu tiše: "Promiň... já... špatně jsem to pochopila." Nedokážu se mu podívat do očí. Tohle mu musí stačit. Nechci se k tomu nijak dál vyjadřovat nebo rozpitvávat, a tak hned na to navážu: "Ta polívka je vážně výborná." S jídlem roste chuť a u mě to teď platí dvojnásob. Div že nehltám.

Když už jsem skoro hotová, se zájmem v hlase se optám: "Jezdíš sem často, že tě tak dobře znají? Nebo tu i občas zůstáváš?" Je to nabídka smíru a v duchu doufám, že ji Gunter přijme. Nesnesla bych, kdyby si ze mě teď dělal šoufky. Bolelo by to... moc!

Gunter
14.3.2014
14:51:36
Ne, rozhodně se nějak nevyžívám v jitření určité trapnosti té chvíle. Došlo tu k nedorozumění a já mám pocit, že by o tom Nyskel jen nerada mluvila. Takže to nerozpitvávám a mlčky se přesunu ke stolku v rohu hostince, kde obvykle sedávám.
Právě tak mlčky odsunu Nyskel židli a když donese Eve polévku a dvě misky, vstanu a nejprve naliji své společnici a pak teprve sobě.

"Dobrou chuť, Nyskel. Myslím, že ti bude chutnat. Eve je opravdu vyhlášená kuchařka."

"To bych řekla!" Nafoukne břicho hostinská, co je skoro nadlidský výkon a pohladí si zálibně umaštěnou zástěru.
"Taky už mám něco navaříno. No nic, jdu ohřát ten guláš. Budete chtít i moučník? Mám udělanou výbornou bublaninu, mám ji donést?"

"To si piš, Eve. Sem s ní._" Kývnu na ni trochu roztržitě a pak mě napadne ještě jedna věc.
"Kde vlastně vězí Thomas?"
Opravdu je mi divné, že mě hostinský ještě nepřišel pozdravit. Je jinak velmi přátelský a známe se už léta.

"Leží nahoře, holomek jeden stará. Zlámal si hnátu, když lez nahoru pro seno. Tomu bys nevěřil, prostě spad ze žebříku. Takže Róza se teď musí starat ještě i o něj." Zahudruje hostinská a odkolébá se zpátky do kuchyně.

Otočím se ke své misce a pustím se do polévky. S chutí a s neskrývaným nadšením. Neužil jsem si pořádného jídla pár dní a hodlám si to užít, Nyskel neNyskel.

Nyskel
14.3.2014
14:14:05
"Tváří se jak neviňátko! To si myslí, že mě oblbne?!" ze setrvačnosti odmítám vidět to, co je zřejmé. Až ta věta, kterou vychrlil v jednom slově mě trochu zpomalí. Zaraženě se na něj dívám a nechápavě se mračím. "Cože?" vypravím ze sebe.

Další facka... a tentokrát taková, že semi až kousavý otočí dozadu. Chvíli ze sebe nedokáž nic vypravit a jen střídavě rudnu a blednu. Jsem blázen!

Najednou nevím, kam s očima. Chovala jsem se... příšerně. I když na svou obranu tiše kňourám v hlavě, že jsem to nemohla vědět, jasně vidím, že všechno to okolo byly jen mé myšlenky a podezření, která jsem mu vnutila.

S pohledem zabodnutým kamsi stranou jen tiše zavrtím hlavou. Na srdci mi toho leží hodně, ale jen mi to nesmírně komplikuje život. A není to nic, o čem bych chtěla právě teď mluvit.

"Omluv se mu.. omluv se mu!" vzteká se hlásek v mé hlavě, který se dožaduje slušného chování. Ovšem vztek, který ještě úplně nevyprchal a jen se přetavil v rozpaky a trapno, mi to nedovolí. Ne hned.

Rozpačitě usednu ke stolu a nevím, kam s očima. Najednou pochybuju sama o sobě. "Proč jsem si myslela, že bych ho měla zajímat jinak než Vlčice?!" Je to... kardinálně trapné.

Na polévku čekám jak na smilování, i když mě hlad přešel. Lžíce v puse bude dostatečná záminka, proč nemluvit. Nejsem si jistá, co by ze mě vylétlo tentorkát.

Gunter
14.3.2014
13:52:07
Eve se konečně sbalí i se vší svojí zničující energii a zamíří do kuchyně a já se spokojeným úsměvem vzhlédnu k Nyskel.
Uf. Jako bych narazil v plné rychlosti do zdi. Skoro až ucuknu.
Nyskel je najednou těsně u mě a z očí jí střílejí blesky. Mít tu moc pohledem zabíjet, jsem na cucky.

Otevřu pusu, abych se zeptal, co se to děje, ale to už se to na mě hrne jako větrná smršt. Skoro mi vlají vlasy.
Na zadek?
Přede mnou?
Pro všechno svaté a vlčí proč? Proč by si měla sednout na zadek?

Úspěšně nechápu vůbec nic.
Jen zírám.

A pomalu mi to dochází.
Velmi pomalu, nutno podotknout.
Já že si něco vymýšlel s pokojem? To přece Eve. Ona nás cpala do jedné cimry, já přece zařídil, abys měla vlastní komůrku, tak co jsem vlastně udělal?
Spí venku?
Proč, když má komůrku?


Třeštím oči jak tele na vemeno. Až pak mi to docvakne.
Ona z mého rozhovoru s Rózou neslyšela vůbec nic.
Pořád žije v představě, že my dva.....a raději by do mrazu, než by se mnou sdílela pokoj.
No, mooooc pěkné, Guntere. Výrazně sis polepšil.
Jako bys byl prašivý!


Zase tu pusu zaklapnu a nadechnu se. Teď snad dostanu prostor.
I když....s tím jak je rozjetá....kdo ví.
Tak rychle.
"VždyťjsemdomluvilsRozouvlastnipokojprotebe." Moc rychle, zírá naprosto nechápavě.

Tak ještě jednou.
"Vztekáš se zbytečně. A venku spát nemusíš. Domluvil jsem s Rózou, aby ti nachystala takový malý pokojíček, který je hned vedle toho, co v něm spím pokaždé já.
A co se koupele týče, nejdřív se vykoupeš ty a pak já. Dva naráz se tu koupat nemůžou. Je to opravdu malá hospoda. Jen tak pro jistotu."
Dodám ještě, aby sis snad nemyslela, že ji hodlám vlézt i do kádě s vodou.

"A můžeme se teď už konečně najíst? Eve nese polévku....
Nebo ti ještě něco leží na srdci?"

Nyskel
14.3.2014
11:44:33
Plně se soustředím na to, abych Eve přesvědčila o svém úmyslu. Pokud by jiný pokoj nebyl... no... spala bych prostě venku! Tohle nejde!

Když se vyčítavě ohlédnu po Gunterovi, mám čím dál tím větší vztek! Vykládá si tam něco potichu s nějakou copatou holkou a vůbec to neřeší!!! Ta holčina se otáčí zpátky na schody, ale neodpustí si podivení nad Gunterovým chrápáním. V tu chvíli už ho propaluju zuřivým pohledem. "Jak může sakra ona vědět, jestli Gunter chrápe?!?!?! To tu spal se všema?!?!?!"soptím v duchu.

Pak už slyším, jak Gunter objednává horkou koupel... "Tím si to nevyžehlíš, chlapečku!" syčím vzteky. Jenže když si objedná lázeň i pro sebe, z uší mi jde skoro pára! "Dvě lázně, jeden pokoj?! O co se tu snažíš?! Zbláznil ses?! Co si o sobě myslíš!!!" z očí mi létají blesky. Jediné, co je ještě dokáže zkrotit, je to, že se odtahuju od Eve a teď mi do tváře vidí už i ona. Pořád zlostně blýskám pohledem, ale snažím se tvářit co nejvyrovnaněji.

Nechápu, jak může Gunter jen tak vesele laškovat! "To je mu úplně jedno, co si o tom všem myslím já?! To si myslí, že mu nedokážu utéct?! Že má svý jistý jen proto, že je to Vlk?!"

Se zatnutou čelistí jen tiše přikývnu, že voda bude v pořádku i pro mě, a rychle se se od Eve odvrátím, protože už se jen těžko ovládám. Svědění kolem páteře je čím dál tím silnější.

Když ta upovídaná ženská odkvačí ke kuchyni, zůstanu ještě chvíli toporně stát, tvář odvrácenou od Guntera. Nemůžu promluvit hned. Začala bych vřískat a pak bych nejspíš plynule přešla do vrčení a padla na všechny čtyři.

Ještě pár nádechů a pak se konečně otočím. Popojdu až těsně ke Gunterovi a můj výraz není jak mračna před bouřkou... je jako tornádo v samém středu. "Hale, nevím, co máš za lubem, ale já si před tebou nesednu na zadek jen proto, že seš Vlk, jasný! S tím pokojem sis to vymyslel dobře, ale já spím venku!" syčím vztekle, oči ho zlostně propalují.

Gunter
14.3.2014
10:21:59
"Tvůj srnčí guláš? Děláš si legraci?" Vyjeknu nadšeně.
"Samozřejmě, že si dáme a vrchovatě. Evin srnčí guláš je proslulý po celém kraji." Otočím se na Nyskel a pak ztuhnu, protože Eve pokračuje dál jak vybuchlá sopka. Nejde ji zastavit.

Jeden pokoj? No, já bych s tím až takový problém neměl, ale ona nepochybně ano. Její výraz hovoří za vše.
Tohle ji prostě udělat nemůžu.
Nejspíš by utekla nebo se mnou přestala úplně mluvit.


Využiji chvíle, kdy se Eve vrhne na Nyskel a přitočím se ke schodišti, na kterém se objevila Róza.
"Jejku, pane Gunter, to je mi ale překvápko. Mám nachystat váš pokoj? Naštěstí je volný."
I ona využije zaujatosti hospodské a rychle se domlouvá se mnou. A já toho hodlám využít.

"Rád tě vidím Rózo, vypadáš rok od roku lépe." Přidám nezbytné pochlebení.
"Byla bys tak hodná a připravila můj pokoj a tu malou komůrku co s ním sousedí? Moje společnice má ráda soukromí a já ji ho hodlám dopřát."

"Samozřejmě, pane Gunter, hned letím všechno připravit a....vy jste začal chrápat? Nikdy jsem si nevšimla..." Natáhne zvědavě hlavu dolů, kde právě Nyskel vymýšlí důvod, proč se mnou nechce spát v jedné místnosti a já mám sto chutí ji provalit.

To ji nic lepšího nenapadlo?
I když co vlastně?
Ještě mohla říct, že jsem hrozně náruživý a že se mě bojí.
Nebo že jsem náměsičný. a vyju na měsíc....
Vlastně to není tak hrozná varianta. S tím dokážu žít.


"V poslední době hrozně často. Asi jsem nějaký nachlazený.
Prosím tě, postaráš se i o horkou koupel. Nyskel se bude chtít vykoupat a já pak vlastně taky."
Poprosím ještě dívku a ona vesele přikývne copatou hlavou a zavíří sukněmi pryč.

Přikročím zpátky k těm dvěma a nevině se usměji na Eve.
"Tak zařízeno, Róza se o všechno postará, takže to můžeš pustit z hlavy a plně se soustředit na ten guláš. Máme hlad jak vlci.
Aspoň myslím, že bychom se mohli nejdřív najíst, než Róza ohřeje vodu na koupel, co říkáš, Nys?"


Eve spokojeně zafuní a založí ruce v bok.
"Tak to já jdu nosit na stůl. A před guláškem vám naliju trochu své výborné zeleninové polévky, ať máte něco teplého v žaludku.
Co budete pít?"


Požádám ji o džbán vody s mátou a tázavě se podívám na Nys.

Nyskel
14.3.2014
8:09:34
"Takže Gunter tu má pověst lovce a stopaře." usoudím rychle podle jeho odpovědi. A podle toho, jak rychle se hrne z Evina dotahu zpět ke mně, se zdá, že to její láskyplné obětí nesnáší zrovna dobře. Asi bych se musela smát, kdybych se necítila tak... hloupě.

Gunter se upamatuje i na mě a představí nás. Naprosto nevinně, stručně. Ovšem Eve zapojí svou fantazii a já cítím, jak začínám rudnout. Nejen rozpaky, že jsem považována za snoubenku, ale i rozčilením. "Copak neví o Minnie?! Nyskel a Minnie nezní zrovna podobně! A navíc, co to plácá o tom jezevci?" nervózním pohledem střelím po Gunterovi. Tak nějak očekávám, že to vysvětlí... a to pěkně rychle!

"Ještě že nedodal "teplou koupel pro oba!" zavrčím navztekaně v duchu, ale je fakt, že za tohle on vážně nemůže. Naopak se snaží vše vysvětlit. MARNĚ!

"Dovláčí ještě jedno lůžko?!" začínám panikařit. O tomhle nebyla řeč! U ohně, ve vlčím, můžeme spát vedle sebe... tedy naproti sobě... Ale tady se ve Vlka proměnit nemůžu! Ne, jeden pokoj absolutně nepřipadá v úvahu!

Ta ženština s rukou obra mi začne mocně potřásat pravačkou. Strpím to s mírným úsměvem a rychle vyhrknu. "Ráda vás poznávám. Ale s tím pokojem... Raději bych si zaplatila svůj vlastní. On... Gunter hrozně chrápe." napadne mě trochu zbrkle, ale nějak to odůvodnit musím.

Poočku se podívám na Guntera. V tom pohledu je výčitka.

Gunter
14.3.2014
0:31:32
Přežiju několik láskyplných herd do zad a konečně se vyprostím z toho kostilámajícího objetí.
"Opravdu tě rád vidím, Eve. A ty pasti.....jestli jsem ti je fakt nezaplatil, tak mě to mrzí. Vypadl jsem odtud tak rychle, že mě to ani nenapadlo. Ta stopa byla horká....no však to znáš."

Otočím se k Nyskel a hbitě se přitočím do její blízkosti. Co nejdál od nenachavých rukou Eve. Ještě teď zápasím s vyraženým dechem.
Trochu to vypadá jako útěk. A možná to útěk i je.
Eve se cítí sice jak labutí pírko nebo tak aspoň překřtila hospodu svého muže, ale vzrůstem připomíná spíše pořádně vyvinutého grizzlyho. Přehodí si přes krk okázale bílou labutěnku a podezřívavě si mě změří. Zřejmě se jí moje rychlé vyklizení pole nelíbí.

Sladce se zakřením, abych obrousil možné hrany.
"Chci ti přestavit, Nyskel. Přijeli jsme spolu. Chtěli bychom zítra vyrazit k Medovému potoku."

Eve se okamžitě mateřsky rozzáří a v koutku se jí zatřpytí slza.
"Ty ses konečně zasnoubil! To je úžasné. Už bylo na čase, Terry, já ti pořád říkám, že takhle žít jako jezevec je nesmysl. Vezmi si, jak to klape nám s Thomasem...já...."

"Nezasnoubil jsem se!" Přeruším rychle vodopád jejich slov, dřív než mě stačí odvléct k oltáři a podepsat za mě svatební listiny.
"Jedeme lovit sněžného levharta a potřeboval bych teplou večeři pro oba a koupel. A nocleh samozřejmě. Koně jsem předal Maximovi." Snažím se ji nedopřát jedinou proluku, kde by stačila vměstnat svoje představy. Marně.

"Thomaaasiiiii! Kde je ta líná kůže?" Zahřmí s nadšením sobě vlastním, když se nadechnu.
"Ať Róza připraví Terrymu jeho obvyklý pokoj. Stačí, když tam s Glennem dovláčí ještě jedno lůžko a bude to tak akorát! Já jdu do kuchyně nachystat baštu! Mám tam v kotlíku srnčí guláš, dáš si?" Mlsně se oblízne a pak polekaně zatřepe řasami.

"K sakru, jsem já to ale motovidlo, dyť jsem se nepředstavila." Vrhne se k Nyskel a zmocní se její ruky.
"Eve. Hostinská Eve k vašim službám. Já a můj manžel Thomas vedeme tuhle hospodu.
Všichni přátelé Terryho jsou u nás srdečně vítáni. Pokud budete cokoliv potřebovat, stačí říct!"
Hlaholí.

Nyskel
14.3.2014
0:13:36
Šenk je útulný a čistý. Měla bych být slastí bez sebe. Jenže místo toho jen stojím odtažitě u dveří a rychle přejíždím pohledem všechny přítomné. Obzvláště ženy.

Ta Eve se na něj opravdu vrhne, jenže... jenže... Je to jako facka. Tohle vážně nebude jeho milenka... Tedy... aspoň pokud to dokážu sama posoudit. Chová se k němu spíš jak matka ke ztracenému synovi. A to, jak se od ní Gunter nechá odevzdaně muchlovat... Není v tom vůbec nic... no... necítím to ani z Guntera. Je to jen čirá radost ze shledání.

Jestli jsem si venku připadala jak naívní husa, teď si připadám jak podezřívavá kráva. Stojím dál u dveří a nejraději bych se propadla.

"Co je mi do toho, co Gunter dělá a s kým?! Ty dva společné dny z nás neudělali žádné..... příbuzné nebo tak něco. Co je mi po tom, jestli je Minnie věrný nebo ne. Neznám ji a ani nevím, jak to mezi sebou mají." nadávám si vydatně v duchu, ale nijak to numenšuje mé rozpaky a ponížení.

Gunter
14.3.2014
0:03:15
Moji ruku nepřijme, ale tak nějak mám pocit, že tentokrát to má jiný důvod.
Jako by byla v rozpacích? Chvíli na ni rozladěně koukám a přemýšlím, jestli mám něco říct, ale pak mě přemůže vlastní touha, vklouznout už do tepla. Protáhnu se kolem ní a otevřu zeširoka dveře. Proklouznu dovnitř a přidržím je, aby mohla projít za mnou.



Ocitneme se oba v útulné, přívětivě vyhlížejícím šenku, osvětleném pochodněmi a ohněm, plápolajícím v obrovském krbu. Na stěnách visí erby, rytířské erby, což je dos netypická výzdoba na tak malou osadu, ale hospodský je synem zkrachovalého rytíře, takže to zas tak zvláštní není. Pro zasvěcené. A mezi ty, já rozhhdně patřím.

Na schodech do pokojů stojí baculatá dáma tak rozložitých proporcí, že zaplňuje celé schodiště. Rozhlíží se velkopansky po šenku a když mě zahlédne u dveří, nadšeně se rozkmitá do stran. Chvíli připomíná obří křižník na rozbouřeném moři. Její beztak široká tvář se roztáhne do ještě širšího úsměvu a písklavý hlásek rozechvěje kruhový dřevěný lustr s hořícími svícemi.

"Terry!" Zapiští s razancí, která se odráží od pohárů a zase vrací zpět a pak se začne kutálet po schodech dolů.
Pokročím vpřed, omluvně se usměji na Nyskel a rozpřáhnu zeširoka náruč. Hodně zeširoka. A ani to nestačí. Obejmu ji tedy jak se dá a ona mě připlácne na svoji olbřími hruď.

S hlavou zabořenou mezi jejími ňadry, napůl udušený vším tím mateřstvím, zvládnu akorát hlesnout: "Eve! Moc rád tě vidím!"
Vrásčitá tvář se dojatě zachvěje a Eve mi vlepí na obě tváře mlaskavou pusu.

"Ty darebáku! Víš jak dlouho jsi tu nebyl! Dlužíš mi za tři pasti!"

Nyskel
13.3.2014
23:05:40
Snese mě na zem a zdá se, že nohy vydrží. Vcelku sebejistě vykročím. Nevím, jak moc sebejistě budu kráčet zítra, ale dneska to zvládnu.

Gunterova pochvala mě pohladí po duši. Ale navenek jen lehce pohodím hlavou.

"Maxime?" zarazím se v duchu. Říkal sice, že místní hostinec zná, ale aby znal podomka jménem...?

Roztržitě přenechám otěže Belly klukovi a trochu se zamyšleně zamračím. A nejen kvůli Gunterovi. Čeká nás hostinec a mě začíná svědit páteř. Přesně takové hostince totiž bývají mými lovišti. Pěkně stranou velkých měst, obklopené lesy. Těžce polknu. "Ne, dneska to bude v pořádku. Jen lázeň, velkou večeři a pak čistá, měkká postel v dobře zamčeném pokoji!" zaklínám sama sebe. "Navíc jsem tu s Gunterem. Nikdo na mě nic zkoušet nebude! Zaručeně!" uklidňuju se dál a s napětím sleduju vstupní dveře.

Kluk se rozpomenul. Zná Guntera i jménem. Zvláštní...

V tu chvíli ale ztuhnu. Jen nepatrně, než pokračuju v pomalé chůzi, ale zmatek, který mám teď v hlavě, je téměř ochromující. "Jaká Eve?! Vždyť má Sladkou Minnie?! Pořád o něm mluví?! Proč o něm mluví?! Měl s ní něco? Jak může?!" pobouřené myšlenky narážejí jedna do druhé jako rozdrážděné vosy.

"Ehm... jistě." hlesnu. Na nabízenou ruku se úkosem podívám, ale nechám ji tak. I když jsou to možná jen lichá podezření, najednou se cítím hloupě. Naivně a pitomně. Proklínám se za to, jak jsem poslední dva dny hodila veškerou svou ostražitost za hlavu. Jak jsem byla naivní! "Vždyť je to JEN chlap!!!"

Dojdu až ke dveřím, aniž bych se na Guntera podívala, a napjatě čekám. Nechci jít dovnitř první. Obzvlášť, když ho tu tak dobře zanají. "Přece nebudu zaclánět Eve, až se na něj bude nadšeně vrhat!" zafrflám znechuceně sama pro sebe.

Gunter
13.3.2014
22:42:32
Ha! Dokonce jsem si vyloužil úsměv.
Se spikleneckým mrknutím ho opětuji a natáhnu jemně a nevtíravě ruce. Už podruhé dnešního dne, obemknu dlaněmi její útlý pas, a opatrně ji sundám na zem. Tentokrát ji hned pustím, aby neprskala, ale opět zůstanu poblíž, kdyby náhodou…
Navíc mám výmluvu v koních, o které se musím postarat.

“Už to bude jen malá chvilka a odpočineš si. Zvládla jsi to fantasticky.“ Brouknu tiše a pak se otočím na podomka, který se vynoří ze zadního traktu.
“Nepoznal jsi mě, Maxime?“Zeptám se kluka s úsměvem a hodím mu hbitě otěže.

“Trochu šrotu by si asi zasloužili. Oba dva. Dohlédni na ně, prosím. A důkladně jim prolédni kopyta, jeli jsme kamenitými stezkami.“ Poprosím ho a druhou rukou obratně vyčaruji stříbrňák a hodím mu ho. Pohotově ho zachytí a zazubí se.

“Provedu, pane Gunter. A vítejte U pírka! Dlouho ste tady nebyl. Rádi vás uviděj. Hlavně Eve. Porád o vás mluví. “

Natáhnu ruku, abych mu rozčechral ježaté vlasy a pak se otočím k Nyskel.
“Můžeme?“ Zkusmo ji nabídnu ruku, kdyby potřebovala kapku opory, ale je jen na ní, jestli ji přijme. Je to jen hozené lano.

Vlk
13.3.2014
22:32:19
Hospoda se nad vámi úctyhodně tyčí a její okna přívětivě září do tmy. Ozývá se z nich typický hospodský povyk. Smích, hlasité projevy nějakých rozvášněných hostů, ale v poněkud mírnější formě, než to bývá ve městech. Přece jen je Berrbery malá osada s hrstkou obyvatel.



Vývěsní štít tiše visí nad vašimi hlavami a je na něm opravdu vyobrazené bílé péro. Kdesi ze zadního dvora přiběhne podomek ve volné zelené haleně s vyhrnutými rukávy a vysokých botách.
“Pěkně vítám U labutího pírka! Kdybyste jako chtěli, postarám se vám o koně. Vzadu je docela bezva stáj a když budete chcet, nasypu jim pořádně obroku. Vypadaj, jako byste je pěkně hnali.“ Kvikne a utře si nos ušmudlaným rukávem. Oči má ale dobrácké a podle toho, jak si vaše koně prohlíží, tak je má nejspíš upřímně rád.

Nyskel
13.3.2014
17:17:14
Certus vyrazí vpřed a Bella za ním, jak když jí za zadkem zapráská bič. Zamračeně jí přitáhnu otěže, ale to bych jí spíš roztrhla tlamu, než by šla pěkně poslušně. Chvíli váhám, ale nakonec se rozhodnu popustit jí uzdu. Dnes nechcí být přísná ani na ni. A konec konců, když Certus letí divokým tryskem před ní, ani se jí moc nedivím. Jen má stehna dost bolestivě protestují.

Na začátku osady konečně zvolníme. Už bylo na čase. Nohy mám jak z olova. Kdybych sem měla dojet v sedle, nejsem si jistá, že by nám na to stačil celý zítřek. Vážně nejsem na dlouhou jízdu moc zvyklá. "Ale s Gunterem si asi budu muset zvykat rychle, protože podle toho, co předváděl celé odpoledne..."

Zastavím vedle Guntera a dívám se na svůj vysněný přelud. Hospoda vypadá vcelku slušně a ten název... No už se vidím v lázni.

Bella ještě trochu poskakuje, ale to už je u její hlavy Gunter. Opět tak rychlý a galantní.

Ta jeho otázka vykouzlí na mých rtech vítězný úsměv a v očích se mi uličnicky zajiskří. "Vídíš, učíš se rychle..." řeknu naoko vážně, jako by mistr chválil svého žáka.

Na okamžik zaváhám. Chvilku mi trvá, než si to přiznám, ale po tom vlčím běhu celé odpoledne si vážně nejsem jistá, co mé nohy vydrží. A přeci neskončím před hostincem pozadím v blátě.

Znovu se na Guntera usměju, tentokrát o poznání pokorněji a šptinu: "Budu ráda, když mi pomůžeš. Přeci jen to byla dlouhá cesta."

Gunter
13.3.2014
16:51:46
Ne, odpovědi se nedočkám a na rozhovor to taky nevypadá. Nyskel je upnutá všemi smysly k osadě před námi a mít tu moc, pne se tam jako popínavá rostlina.
"Dobře, milostslečna má hládek, pojedeme s tím něco udělat." Zachechtám se a pobídnu Certuse do klusu.
Vyrazí mohutným odskokem z místa, rozehřátý a nedočkavý.
"Cítí stáj." Otočím hlavu k Nyskel a bradou ukážu na Bellu, která se chová právě tak. Nervní a nabuzená, jen jen uletět.

Vyhovím jim a přejdu do cvalu. Nakonec se k Barrbery řítíme tryskem, protože je prostě nejde udržet. Kde se v ních po té jízdě ještě bere energie, je pro mě záhadou, ale možná je opravdu pohání vidina pohodlné stáje a plného žlabu.
Teprve když proletíme kolem prvních domů osady, pověsím se rázně na otěže a donutím Certuse zpomalit. Rozhodně nehodlám smést nějakého zatoulaného psa nebo dítě.

Chvíli na to ho stočím k osamělé budově hostince.
"Tak jsme tady. Hostinec U labutího pírka. K vašim službám."
Sklouznu ze sedla dolů a pohotově zarazím tancující Bellu.
"Sama nebo ti mám pomoct?" Zeptám se pro jistotu, abych nevyfasoval záhlavec nebo nerudný pohled.

Nyskel
13.3.2014
11:52:06
V očích se mi na okamžik mihne záblesk vzdoru, to když Gunter mluví s láskou o Vlkovi v sobě, ale rychle to potlačím. Ne, nechci ničit tak úžasný den trucováním. Máme na tohle prostě jiný pohled. A jak by ne, když i okolnosti zrození Vlka v nás byly tak odlišné.

Rychle zaklapnu truhlu se vzpomínkami, která je zasunutá až kdesi vzádu v mé hlavě a znovu se blaženě usměju a jen tiše kývnu. Cítím sice únavu v nohách, ale hlava si lehce pluje na obláčku. Žádné starosti, žádné výčitky, žádné vyděšené tváře mých obětí. Je to tááák uvolňující.

Navíc vidina horké koupele po téhle kouzelné cestě... ta představa mě vydáší až kamsi ke hvězdám. Na okamžik se zasním, ale pak mi zakručí v břiše. Uvolněně se rozesměju. "Promiň... ale mám hrooozitnánský hlad!" Očima prosím, abychom už neotáleli. A myšlenky už se toulají v páře provoněné bylinkami. Jen nevím, jestli se nejdřív najím a pak vykoupu nebo opačně. "Ách..."


Gunter
13.3.2014
9:02:45
Neohlížím se, plně soustředěný na cestu. Plně soustředěný na koně pod sebou na jeho vlnícíc se svalstvo, zabírající se silou a houževnatostí, která je vlastní jen zvířatům. Pravidelné odfrkování a vrzání sedla. Dusání kopyt v měkké půdě, údery podkov o padlé kmeny a vyčnívající kameny. Spršky slin odletující od nozder.

Jsem zvyklý cestovat v tomhle strhujícím tempu. Vlk ve mně nejspíš obrušuje přirozený strach a pud sebezáchovy, ale takhle mě to učil Herlan.
A tak to koně milují. Aspoň vždycky jsem měl ten pocit. Ve své podstatě jsou hraví a běhání v křivolakém terénu je baví.
A já se bavím s nimi.
Nesmírně.

Neohlížím se. Vím, že Vlčice tuhle cestu zvládne třikrát líp než oba koně, hbitá a obratná. Její pevné pružné svaly ji bezpečně ponesou přes všechny výmoly i skalní výběžky. Jen u potoků jsem trochu znejistěl, protože jsem si nebyl jistý, jak moc má ráda vodu. Ona ale i ty zvládla bez problémů. A právě tak i Bella. Odhodlaně se vrhla do proudu, až voda stříkala na všechny strany.
Pak už jsem se neohlížel na nic.

Na dohled osady jsme byli dřív, než jsem se odvažoval doufat. Zarazil jsem oba koně a přitáhl rozjařenou Bellu blíž. Očima jsem vyhledal nazrzlou Vlčici a zavolal ji k sobě.

"Barrbery. Stihli jsme to včas." Jakmile změní podobu, ukážu ji vykukující střechy osady. Hodím ji vodící lano a usměji se.
"Do půl hodiny budeš v horké vodě, spokojená?"

Vyhoupne se do sedla s lehkostí, která hovoří o tom, že tu cestu přežila víc než dobře. Pobídne koně blíž ke mně a podívá se mi do očí. Je to...znepokojivé, přesto svým způsobem opojné, po té společné cestě.
Pomalu přikývnu. Moje oči jsou měkké a vážné.
"Ano, je. Proto bych nikdy neměnil. Ten Vlk ve mně mi umožňuje, abych ji vnímal všemi smysly a ona si to zaslouží." Přeletím očima místo, kde stojíme a pak se znovu zadívám do těch jiskřivých očí.

"Předpokládám, že jsi unavená....Ale stálo to za to nebo ne?"
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.