abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
16.3.2014
23:56:27
Vyskočím, pořád tak trochu jako bych byl pořádně zdrátovaný.
Kopnutím zastrčím svoje věci, trčící do prostoru, trochu víc bokem a zamířím s Nyskel ke schodům. Vím přesně, kde Thomase hledat. Vejdu se zaklepáním do jeho pokoje a ustoupím stranou, aby mohla vejít i Nys. A taky, abych ji dopřál ten pohled, protože ten stojí za to.

Na posteli tu leží obrovitý chlap. Určitě měří přes dva metry. Ramena široká, plece jak býk a svaly jako provazy. Snědý, opálený, hlavu holou jak koleno, na bradě do copánků zapletenou bradku a na čele tetování.
Děsivá kreatura.
U postele leží dvě právě tak úctyhodé dogy, které okamžitě vyskočí a začnou hlubokými hlasy vyřvávat svá práva.

"Držte huby, mezuláni." Okřikne je hlubokým hlasem Thomas a já raději přikleknu a vezmu to po dobrém. Beztak se s hafánky známe, tak co. A jsou jen vyděšení z nové Vlčice, to je všechno. Musí si na ni zvyknout.

Počkám, až ke mně dofuní a okamžitě se s nimi spojím, abych je uklidil. A culím se. Tihle tři, to je prostě pohled pro bohy.
"Asi už chápeš, proč se Thomas nemusí bát, že by mu někdo z Pírka ukradl koně." Zasměji se v duchu.

Nyskel
16.3.2014
23:42:50
Zvládla jsem to a v ten moment jsem na sebe pyšná. Vzal to a teď se usmívá jak měsíček na hnoji.

Myšlenka "Proč to u všech bohů dělal?!" se mi sice urputně vtírá na jazyk, ale daří se mi ji polykat. Jsem z toho sice trochu nesvá, ale necítím z něj nic... tedy... asi vlastně nic... nevím. Je to pro mě dost nečitelné.

Proto vezmu zavděk jeho návrhem. "Jistě! Měli bychom za ním zajít..." usměju se vstřícně a vstanu.

U stolu zůstávají moje sedlové brašny, tlumok a svázaná hromádka špinavého šatstva, ale to budu řešit až potom. Tady se to nemá kam ztratit, v lokále jsme téměř sami.

Gunter
16.3.2014
23:36:21
Čekám ránu a když nedopadne, po tváři se mi rozlije nevěřícný úsměv.
"Já...ty....opravdu?
To mám radost!"
A mám. Doslova svítím jak pochodeň na stěně.

Natáhnu se pro bublaninu a s chutí se do ní zakousnu.
Nepřipadá ji to přehnané!
Nesměje se!
Má šalvěj ráda!
Zabodovals , vole!


Culím se naprosto nekontrolovatelně. Jako malý kluk, který zjistil, že jeho copatý idol prohlásil o jeho konkurentovi, že má křivé nohy.
Tetelím se blahem a už bez ostychu nasávám plnými doušky její vůni.
Tohle je báječný večer. Prostě báječný!

Podám ji až k ústům poslední kousek bublaniny a pobídnu ji, aby si ho vzala.
Je to oběť, ale zaslouží si to.
"Eve už po mě dvakrát loupla vyčítavým okem. Nepůjdeme odbýt toho Thomase?" Zeptám se zvesela a pohodím sčísnu si dozadu zkadeřené vlasy, které mi padají do obličeje.
Je mi krásně.
Sice je podivuhodné, jak málo mi stačí, ale co.
Stojí to za to.

Nyskel
16.3.2014
23:25:21
Vzdychne si. Je to jen únava nebo něco jiného? Potřebuju se na něj podívat. Potřebuju mu vidět do očí. "Tak už se seber!" zavelím a zdá se, že už mám vše pod kontrolou.

Gunter se dívá jak ztracené štěně a zdá se, že se k něčemu odhodlává. Cítím, jak mi panika stoupá do krku a ucítím slabé svědění kolem páteře. "Teď se chceš měnit?! Tak na to zapomeň, drahá!" vyštěknu tvrdě na Vlčici a svědění okamžitě přejde. Ne, teď to mám pod kontrolou já a ona mi do toho rozhodně mluvit nebude!

To, co řekne... a jak zoufale to řekne....... Chce se mi smát, ale rychle pochopím, že to jediné teď udělat nesmím! Opatrně se nadechnu a předstírám, že větřím. Jako bych si toho doteď vlastně vůbec nevšimla... Ale jsem opatrná a snažím se nenabrat si do nosu víc vůně, než je schopná Vlčice ustát. A teď nemluvím o šalvěji.

Pak se uvolněně usměju a řeknu: "Proč bych měla? Šalvěj mám ráda... To jsi měl šťastnou ruku." Snažím se, aby to znělo co nejobyčejněji. Není v tom ani špetka výsměchu, ale v tomhle rozpoložení by tam mohl najít i sebemenší záminku.

O tom, PROČ se začal vonět zrovna dnes večer, budu přemýšlet až POTOM!

Gunter
16.3.2014
23:11:46
Visím ji napjatě očima na tváři.
Směje se?
Přece už to musí cítit! Je to Vlk!
Směje se?


První chvíli jsem měl pocit, že jsem zahlédl letmý úsměv, ale teď....Tváři se spíš rozpačitě. A dívá se stranou.
Bože! To je to tak strašné?
Posral jsi to, posral jsi to, idiote!


Chce se mi prchat a řvát. Obojí současně.
Dosednu ztěžka na židli a vtom záchvatu paniky mi unikne i to, co by mě jinak doslova praštilo přes nos.
Podráždění. Neklid. Vůně...vzrušení.
Místo toho vyděšeně těkám očima a nevím kudy kam.
Pohledem se zastavím na bublanině, kterou mi nechala na stole a zase těkám.
Konečně se zastavím na její tváři a hlasitě vydechnu.

Já to jinak neumím.
Když nevím kudy kam, jsem upřímný.
Chytím se pro jistotu křečovitě stolu a úporně se zadívám na bublaninu.

"Prosím tě, nepřehnal jsem to?"Vyjeknu zoufale.
"Já....se ještě nikdy nevoněl a tahleta šalvěj....prostě mi voněla nejlíp a.....
Nebudeš se mi smát?"
Můj pohled je snad ještě zoufalejší než můj hlas. A čeká na ortel. Odevzdaně. Ať už bude jakýkoliv.

Nyskel
16.3.2014
22:58:43
Statečně jsem zdolala ještě pár kousků bublaniny, dokud nemám pocit, že už se do mě nevejde ani drobeček...

Jak jsem se tak hezky našťouchla, začíná na mě jít únava. Nohy mi ztěžkly a cítím se celkově trochu malátná. Nejraději bych zaplula do té komůrky, o které mluvil Gunter, a prostě jen spala.

Jenže ještě nás čeká ta návštěva u Thomase a mě potom velké prádlo... Vzdychnu si. "Netrvá mu to tam nějak dlouho?" zakňourám v duchu. Je to trochu nespravedlivé, protože sama jsem si dávala na čas, ale já jsem přece holka. Od té se to čeká...

"Možná má stejnou vášeň pro teplou vodu jako já..." napadne mě ještě a ta myšlenka je....... zvláštní. Stejně jako všechno kolem Guntera.

Konečně se vyloupne ve dveřích a mně málem spadne brada. V tom volném oblečení je to taková změna oproti jeho cestovním šatům... A to plátýnko přes ramena... Musím se usmát.

Humor mě ovšem přejde, když dojde blíž a mně zahalí jeho vůně smísená se... šalvějí? "Je to vážně šalvěj?" Zaraženě se na něj podívám. Ta vůně mi proniká až do mozku. Je to čistá Gunterova esence provoněná mou oblíbenou bylinkou. Je to jako rána palicí do hlavy.

Rychle uhnu pohledem. To, co tam teď je... ten zmatek... Cítím, že za to z velké části může Vlčice, která je teď neklidná, podrážděná, ale také... vzrušená?! "Co to sakra má být?!" začínám panikařit. Tohle mi ještě nikdy neudělala...

"Ještě jsem ti pár kousků nechala..." vypravím ze sebe spěšně, aniž bych se na něj podívala. Potřebuju ještě chviličku, abych zkrotila tu zrádkyni ve mně.

Gunter
16.3.2014
22:37:08
S pocitem nesmírné úlevy zapluji do koupelny a vysvlíknu se tak rychle, že by mi mohl konkurovat jen profesionál.
Róza mi do lázně mezitím přilila teplou vodu, takže se s blaženým výrazem zanořím do vody a spláchnu všechnu tu rozvernost a nepokoj, který ve mně vzbuzuje Nyskel.

Jenže ouha. Představa, že se tu přede mnou koupala právě ona, to není zrovna úlevná verze pro jednoho dokonale zmateného a omámeného Vlka.
Zavřu oči takřka bolestínsky a ponořím se pod hladinu.
Lepší, magore?

Ani moc ne. Mám pocit, že i ta voda voní jak ona. I když tohle je logické, protože se tu koupala a nejspíš na sebe vylila právě ty voňavý sračky, kterých jsem si všiml prve a v kterých jsem pak bezpečně poznal ten heřmánek a rozmarýn.

Jenže, co teď?
Přece na sebe taky nenaplácám heřmánek a rozmarýn....
Nebo jo?
Plácají na sebe mužský heřmánek a rozmarýn?

Najednou si nejsem ničím jistý.

Sakra!
Nic takovýho jsem nikdy neřešil.
Žádný dveře od chlíva! Žádnej rozmarýn. Prostě mýdlo a voda a čisté oblečení a tisíc vůní tam venku.
To stačilo.
Bohatě.
Proč to nestačí teď?


S povzdechem se začnu probírat lahvičkama, protože to opravdu evidentně nestačí.
Už ne.
Očuchám jednu po druhé a nakonec se rozhodnu pro šalvěj.
Je šalvěj dostatečně mužná? Nebudu vypadat jako nějaký....ehm....přiteplenec.
K sakru, to bych nepřežil.
A ona by se mi smála....
Což bych tuplem nepřežil....


Nakonec se odhodlám riskovat - Raději riskovat než nevonět - a vydrhnu se do běla za asistence šalvějové esence, či co to je.
S povzdechem se vysoukám s kádě, osuším se, vlasy si zamotám do turbanu a navlíknu na sebe čisté oblečení.
Volné široké kalhoty ze světlé bavlny a košili s balonovitými rukávy. Taky světlou. Věci, které nosím vždycky, když jsem někde na místě a necestuji.

Pak si vyfrotýruji vlasy a nechám je morké spadat na ramena. Rázem se mi kroutí dvakrát tolik.
Jedno plátýnko si přehodím přes ramena, abych neměl košili úplně durch a nakráčím zpátky do šenku.
Statečně se nadechnu a zamířím přímo k ní, oči přilepené k její tváři.

Bude se mi smát nebo ne?

Nyskel
16.3.2014
21:44:27
Mezi sousty pozoruju, jak je Gunter čím dál tím nervóznější. Sama se bezděčně zavrtím a poočku zkontroluju své oblečení. "Je něco v nepořádku? Proč na mě tak zírá? Proč koktá? Řekla nebo udělala jsem něco nevhodného?" hledám automaticky chybu u sebe.

"Možná to prádlo...... ale tak... to, že si potřebuju vyprat, je přece po cestě normální?! Vlkům se oblečení špiní jako všem ostatním." přemítám zmateně v duchu.

"Ne, praním to nebude. I když si to udělám raději sama, je vidět, že to má také ve zvyku." vyloučím jediný důvod jeho divného chování, na který jsem dokázala přijít.

Nakonec vyskočí ze židle jak postřelný kamzík a zmizí pod schody. Teď mám konečně možnost znovu si překontrolovat své oblečení, ale všechno se zdá v pořádku. Odevzdaně zavrtím hlavou. "Třeba se mu chtělo..." pokrčím rameny, protože to asi vážně nemá cenu pitvat.

Místo toho se natáhnu po džbánu z vodou a vezmu si další kousek bublaniny. Nu, věděla bych, jak vylepšit i tu, ale nejsem hnidopich. A pro tenhle večer byla ta krmě vážně královská!

Gunter
16.3.2014
21:22:29
Kdyby mi to nebylo hloupé, tak nadšením chrochtám. Celý šenk zaplní vůně rozmarýnu, heřmánku a čistoty. Vlasy má uhlazené k hlavě a oblečení nové a čisté. A je nádherná.
Nedá se to říct jinak.

Sedne si a já od ní musím skoro násilně odvrátit zrak, abych se neprozradil tím planoucím nadšením.
Rychle se zakousnu do bublaniny.
Jo, to by šlo. To půjde. Musí jít.
"Výbouná...." Zahuhlu s plnou pusou a nutím se neroztahovat chřípí dychtivě jako kůň.

Tak do toho. Teď by měla přijít normální konverzace!
Ne, funění!
Konverzace!
Tak, Terry, vzpamatuj se! Nemůžeš takhle vyšilovat kvůli každé koupeli!


Nádech.
Špatná volba. Rázem mám v nose vůně jak na kostele. Omámeně zamžikám.
Tak ne. Výdech.
"Dík...těším se....na to....no na lázeň. Potřebuji koupel jak sůl a...."
Zděšeně zmlknu.

Přece ji tu nebudeš vykládat, že nejspíš smrdíš jak dveře od chlíva.
I kdyby to byla pravda, tohle se prostě nesluší!
Ne, před ženou!


Tentokrát se nadechnu opatrněji. Musím, protože začínám povážlivě rudnout a každou chvíli hrozí, že se zbytkem bublaniny udusím.
"Mohla jsi říct Róze, ona by ti vyprala všechno, co potřebuješ. Já to tak dělám."
Páni, takhle to fakt nepůjde, civím na ni jak na obrázek a sám si fakt začínám připadat jako ty dveře od chlíva.

"Já budu hned....zatím si dej kávu a užij si tu bublaninu, je skvělá." Vyhrknu a popadnu z židle svůj tlumok.

Rychle pryč, než zjistí, že je to pravda. S těmi dveřmi....
Vyskočím a docela rychle zmizím v protějších dveřích.

Nyskel
16.3.2014
20:44:24
Ještě než vklouznu do výčepu, bezděky si trochu uhladím mokré vlasy. Ne, vůbec nezáleží na tom, jak vypadám, ale když už jsem konečně čistá, chci se cítit dobře po všech stránkách.

Gunter sedí u stolu, spokojený jak měsíček na hnoji a dívá se mým směrem. Vykročím k němu a balíček se pšinavým prádlem, který nesu v ruce, schovám nenápadně za sebe. Cítím kolem sebe lehký opar rozmarýnu a když pohodím hlavou, překryje ho jemný heřmánek. Ano, cítím se opravdu báječně.

Když na stoje uvidím ještě bublaninu, má blaženost nezná mezí. Nadšeně si přisednu zpátky a natuhnu se pro jeden kousek. Slastně se zakousnu a až po první soustu se podívám na Guntera. "Téda... měl jsi pravdu. Eve je vážně dobrá!" Další sousto. "Jo a lázeň máš volnou. Jen si pak potřebuju přeprat věci." dodám pro úplnost. "Ale to nespěchá..." dodám při třetím soustu. Chci být nachystaná na cestu, ale oblečení uschne i po cestě u sedla...

Už chápu, proč se tu Gunter vznášel jak na obláčku. Já už se vznáším taky...

Gunter
16.3.2014
20:30:29
Plně dodržuji své předsevzetí. Vychutnávám si každé sousto. Užívám si pravé lukulské hody a když mi Eve donese bublaninu, pustím se s nemenší rozkoší i do ní. Nejspíš budu v noci jen ležet a funět, jenže to bych dělal i tak, takže co.
Poprosím Tonyho o trochu kávy a dopřávám si dokonalou sisestu. Sice mimoděk zírám ke dveřím, kdy se objeví Nys, ale v popředí je momentálně jídlo.

Docela se těším, jak přijde celá vymydlená a bude vonět a když se šenkem mihne Róza, až ji červené sukně zavlají, napadne mě, jak by asi vypadala v šatech.
Určitě by ji slušely....
Sice to, co nosí ji sluší také, ale dívčí šaty by nejspíš podtrhly to ženské jemné v ní. A potlačily ten zvláštní tvrdý rys, který se jí objevuje v tváři....

Nebo si to aspoň myslím.

Trochu se okřiknu, že bych neměl trpět takovými představami a soustředit se na...ehm....běžnější záležitosti, ale fantazie mi ujíždí na plné obrátky.
A pak se opravdu objeví ve dveřích. Zhluboka vtáhnu vzduch do plic.
Jsem Vlk a mám zatraceně dobrý čich.
I tohle si chci prostě užít....

Nyskel
16.3.2014
19:14:37
Posbírám rychle svoje věci a zamířím do lázně. Skoro běžím.

Na Gutnera se jen šťastně zakřením a vklouznu do malé místnosti.

Nejdříve se postarám o dveře. Pokud jdou zamknout, zamknu je. Nebo aspoń zavřu na závoru. A pokud ani to nejde, prostě tam přisunu lavici a zapřu ji proti dveřím. Pokud si mám koupel vychutnat, musím mít aspoň relativní jistotu, že jsem v bezpečí.

A pak už ze sebe tměř strhám svršky a přejdu ke kádi. Pomalu, slastně vložím ruku do kouřící vody. Po celém těle se mi rozlije slastné mravenčení. Neznám nádhernější pocit. Vodu ještě vylepším bylinkovou solí, kterou najdu v jedné lahvičce a pak už neodolám.

Do vody se nořím, pomalu, s rozkoší. Mravenčení po celém těle je tak slastné. Přivírám oči a vdechuju voňavou páru.

Když si ponořím do vody celá, stane se ten zázrak... má mysl odplouvá kamsi do dáli a já si užívám ten luxus, že nemusím na nic myslet. Prostě jen jsem...

Chvíli tak ležím, bez jediného hnutí, ale pomalu se mi začnou vybavovat v hlavě obrazy. Dnešní cesta, malebná údolí, strmé kopce, vůně jehličí a tlejícího listí. Slunce opírající se do rezavého kožichu. Bublající horský potok. Gunter pádící na Certusovi... Gunter vařící čaj... Gunter pomáhající mi z koně, jako bych byla ta nejkřehčí laskonka...

Vyplašeně otevřu oči. Pára v místnosti zhoustla, teď když jsou zavřené oboje dveře. Chomáče se převalují v prostoru a vytváří přízračné obrazce. Cítím se najednou podvedená... zrazená... "Vždyť v lázni nikdy na nic nemyslím... nemusím myslet..." Ale na druhou stranu... tohle nebyly nepříjemné myšlenky, kterých se chci obvykle aspoň v lázni zbavit. Zamrkám a setřepu drobounké kapičky, které se mi srazily na řasách.

Nějak už nemám odvahu znovu se pohroužit to toho zvláštního stavu nevědomí. Místo toho se natáhnu po kousku režného plátna a začnu se umývat. Čas věnuju také svým vlasům, které to potřebují.

V jedné z lahviček, které mám nadosah, objevím odvar z hřemánku. Slastně ho naliju přímo na vlasy, pěkně ke kořínkům a opájím se tou vůní.

Dávám si na čas. Vím, že je to neslušné, aby na mě Gunter takhle čekal, ale nemůžu si pomoct.

Nakonec se ale donutím vylézt z chladnoucí vody a obleču se do do čistého oblečení. Asi bych měla to, které jsem právě shodila, rovnou přeprat, ale to zabere další čas. "Vrátím se k tomu později." umíním si a hodlám to dodržet. Vždycky mám v zásobě čisté věci... aspoň to dlužím své dobré výchově, kterou tolik Vlčice pocuchala.

Gunter
16.3.2014
18:46:11
"Dobře. Takže si můžeš jít chvilku oddychnout." Otočím se na Rózu z šibalským mrknutím a zamířím za Nyskel ke dveřím. Opravdu hodlám udělat, co jsem řekl. Už dlouho jsem se k domácí kuchyni nedostal a nejspíš zase nedostanu, takže proč mrhat božími dary. Zamířím zpátky do lokálu a když se minu s Nyskel, zaculím se na ni od ucha k uchu.
"Pěkné cáchání."

Zasednu zpátky ke stolu a s nonšalantním výrazem božské rozkoše si nandám další porci. Zakloním se a pomalu klidně vychutnávám.
Jak jsem tak sledoval Nyskel....mám spoustu času.

Nyskel
16.3.2014
18:31:05
Gunter přijme roli hostitele a protáhne mě až ke koupeli. Ta kouřící káď... je to tak neuvěřitelně svůdný pohled... celá taju blahem.

Ochotnou nabídku Rózy přeslechnu a chytnu se až v momentě, kdy se mě Gunter zeptá přímo na asistenci. Na okamžik ve mně hrkne a nechápavě se na něj podívám. "Vždyť tohle už jsme si snad vyříkali?!" Když ale vidím, že Róza podupává hned vedle a čeká na mou odpověď, rychle si to poskládám. "Já.. ne, není potřeba." odmítnu spěšně. "Jen si sem vezmu své věci..." Tohle už dodám tak trochu omluvně ke Gunterovi. Nejraději bych je totiž vyšťouchala oba okamžitě ven a skočila do vody.

Ze zvyku ještě zalétnu pohledem ke dveřím, oboum, abych zkontrolovala, že půjdou nějak zajistit. Ale s tím se budu zaobírat až za chvíli.

Teď se jen otočím na patě a vydám se pro věci do lokálu.

Gunter
16.3.2014
17:35:21
Už napůl na nohu si zase sednu a přikývnu. Natáhnu se pro džbánek s vodou, abych se napil, ale vzápětí ho zase odložím.
Zdá se, že se to beze mě přece jen neobejde.

Zase džbánek položím a vstanu.
"Nejspíš jo." Zasměju se a projdu pod schodištěm do malých dveří, které vedou do spodních místností hostince.
"Róza už tudy proběhla směrem dolů, takže budeš mít koupel nejspíš připravenou."

Otevřu dveře a pustím ji jako první do chodby. Pak vejdu za ní a zavedu ji do poslední místnosti v chodbě, kterou hostinec využívá jako koupelnu. Vedou tam jedny dveře z chodby a druhé z kuchyně, takže to podomci nemají s vodou daleko.

Jak jsem předpokládál široká káď uprostřed místnosti je už plná vody. Na lavicích leží čistá plátna na utření a nádobka s pískem, který se tu používá místo mýdla. Nějaké vonné sračky a kartáče pro odolnější špínu.
Pobíhá tam Róza sem a tam a právě finišuje.

"Jééé, už jste tady, pane Gunter? Půjdete první vy nebo slečna? A bude chtít ode mě pomoct? Mám chvilku čas, takže klidně můžu."
Nabídne se překotně.

"Slečna. Já ještě zaútočím na guláš." Rozhodnu se opět pro poctivost a otočím se vesele na Nys.
"Budeš si přát asistenci?"

Nyskel
16.3.2014
17:16:29
Když se mi ozve jeho hlas v hlavě, nepatrně sebou cuknu a poplašeně se rozhlédnu. Nejsem zvyklá používat to v civilizaci. "Opravdu to nikdo jiný neslyší?! Ale tak... asi ví, co dělá." uklidním se rychle.

Gunter se málem zalkne, aby mi posloužil. Spěšně zvednu ruku. "Ne ne, klidně jez, já se s Rózou domluvím." Spokojeně se usmívám. Vidina koupele už za pár chvil je naprosto dokonalá. Navíc po tak úžasné krmi.

Zvednu se a zaváhám. Róza šla totiž nahoru. A nikdo z obsluhy teď v lokálu není. Rozpačitě se otočím zpátky na Guntera a rty se mi roztáhnou v omluvném úsměvu. "Ty asi víš lépe, kde ji najdeš."

Gunter
16.3.2014
17:01:40
Zasměju se. Ta zanícená přednáška o chlebu je roztomile strhující.
"Podkova pro kováře.....tak to je trefné. Každopádně, když si můžu vybrat, tak já taky koláče. Takže se hlásím dopředu jako milovník v pořádí. Abys na mě náhodou nezapomněla, až je zase budeš dělat.
"Páni sličná pekařka jako Vlčice! Kdo by se toho nadál!" Přejdu hbitě do důvěrnějšího tónu a zase přejdu plynule do běžné řeči.

"Možná proto ho Len tak bezpečně poznala. Každopádně ji uklidnil. Znamenal pro ni domov a ona takové uklidnění hrozně potřebovala. Potom, co si zažila." Zamračím se při vzpomínce na její vyhaslé mrtvé oči a na ten zvláštní pocit uspokojení, že jsem ji dokázal pomstít.

"Samozřejmě, že ano!" Vyheknu vzápětí, když tak náhle přejdeš ke koupeli.
"Mám se jít zeptat Rózy, jestli je tvoje koupel už připravená?" Nabídnu se okamžitě a rychle spolknu poslední lžíci.
Ostatně můžu si přidat, až se půjde Nys koupat.
Aspoň nebudu vypadat jako nenažranec.

Nyskel
16.3.2014
16:54:11
Na jeho otázku ohledně pomáhání otci jen vyhýbavě kývnu. Vím, že Gutnerovi bych o nich říct mohla. Neohrozím je tím. Ale zatím to ještě nějak necítím...

Proto jsem o to vděčnější, když stočí hovor k chlebu. Překvapí mě jeho pohotovost. Nevím, jestli by mě napadlo v takové situaci vytáhnout chleba. A přitom je to tak prosté...

"Víš, není chleba jako chleba. Každý pekař má své přísady. Každý tam dává trochu víc toho či onoho. Chleba je vlastně jedinečný. Je to něco jako podpis. Bezpečně jsem poznala chleba z každé pekárny u nás ve městě." rozpovídám se zaníceně, ale rychle se zarazím s rozpačitým úsměvem. Asi ho to nezajímá... proč by mělo...

"Prostě... i když raději peču koláče, na chlebu je něco........ zemitého. Je to základ. Jako.... jako....... podkova pro kováře." zkusím najít příjměr, ale mám pocit, že jsem nezvolila úplně přesně. Raději zmlknu a rozpačitě se usměju. Má miska je téměř prázdná.

"Myslíš, že bychom návštěvu Thomase mohli odložit až po koupeli?" zeptám se nejistě. Vážně už se potřebuju umýt. Cítím sama sebe a nechci ani pomyslet, co cítí Gunter se svým vlčím čichem. Ta myšlenka mi vyčaruje nepatrný ruměnec na tváři.

Gunter z Tronje
16.3.2014
15:12:11
Ano, Minnie....
Nepřítomně se usměji.
Jak by mohla nevědět?
Jak by mohla, po tom, v jakém stavu mě našla..."


Stačí si vzpomenout a otřesu se. Jsem Min zavázán do konce svých dní. O tom není sporu.
Odpoutám se násilím od vzpomínek. Jedinečnost Nyskel přece spočívá vtom, že mě z jejich spárů zachránila.

"Koukám, že se vyznáš. Já ani nevím, že se tam kvásek dává. Umím ukuchtit ledacos, ale do chleba jsem se nikdy nepouštěl. Maximálně tak do chlebových placek. Pekař ze mě holt nikdy nebude. Co naplat. Ještě že jsem tě potkal....
Pomáhala jsi otci hodně?"
Zeptám se trochu nejistě. Tak nějak nevím, jestli tohle je bezpečná půda nebo není.

Rychle tedy stočím hovor do neutrálnější půdy. Pro jsitotu.
"Když jsem Helen tehdy našel, chvíli potom, co umřel Snake, tak jsem měl u sebe právě Evin chleba. Nevěděl jsem, jak k ní proniknout. Byla v šoku. Tak jsem vytáhl ten chleba a dal ji přičichnout a ona si vzpomněla. A uklidnila se.....Aspoň tak, že se přestala pokušet, vyškrábat mi oči." Významně si ke krajici ve své ruce přičichnu a slastně přimhouřím oči.
"Taky bych ho poznal." Zachechtám se.
"Kmín nekmín."

Nyskel
16.3.2014
14:09:47
Nad Tonyho jménem zvednu obočí. Tohle by mě vážně nenapadlo...

V zápětí se ale skoro plácnu do čela. "Jistě... Minnie..." pronesu skoro omluvně. No to mě mohlo napadnout. Jak by to o něm zrovna ona mohla nevědět... Tahle dívka... nebo žena... mě zajímá čím dál tím víc. Musí být zvláštní "žít" s Vlkem... A z nějakého mně neznámého důvodu se na ni Guntera nechci ptát.

"Ten guláš je vážně výborný." mlaskám spokojeně. A když se zakousnu i do měkkého chleba, musím se usmát. Také ochutnám a znalecky pokývu hlavou: "Hmmm... pravý chlebový kvásek. Já bych tam možná přidala ještě trochu kmínu, ale máš pravdu, že je moc dobrý." Možná jsem si ten kmín mohla odpustit. Konec konců, tohle měl na starosti vždy otec a já mohla jen přihlížet, ale měla jsem potřebu se k tomu postavit jako zkušený pekař. Vždyť je to to jediné, co umím...

Gunter
16.3.2014
14:00:29
"Nebylo to tak strašné. Bylo jich jen pět i se Snakem. A jedno mládě, které jsem jen vyděsil k smrti. Přišlo mi líto, zabíjet ho." Usměji se v odpověď.
"Navíc jsem mu sehnal práci. Viděla jsi Tonyho? Od té doby seká dobrotu. Tedy víceméně. Trochu drzý opravdu je." Připustím a pustíms se s vervou do guláše.

Dlouho mi to ale nevydrží, protože Nyskel se ptá dál. Rychle polknu a zámávám ve vzduchu lžící. Chvíli poctivě přemýšlím.
"Já....asi jen Minnie, tedy myslím a ten kovář Virgil, když jsem byl u Legie. Jinak nikdo.....Aspoň doufám...."

Nyskel
16.3.2014
13:48:00
"Snakeova banda... to znamená kolik lidí?" zeptám se a nezabráním tomu, aby se v mých očích na chvíli nemihl obdiv. Představa, že jsem v nebezpečí a dokážu ovládnout Vlčici v sobě... A nejen tohle. Jediný člově, byť napůl Vlk, proti nějaké bandě hrdlořezů... Gunter začíná pomalu získavat v mých očích nový rozměr.

Pak se nakloním trochu blíž a šeptem se zeptá: "A ví to o tobě vůbec někdo... kromě tvé rodiny.. a jiných Vlků?"Vím, že bychom to neměli řešit tady, ale má zvědavost se nedá jen tak umlčet.

Gunter
16.3.2014
13:41:24
Vděčně se rozzářím. Jen opravdu nerad bych si Thomase rozhněval. Nehledě na to, že bych na to nejspíš neměl odvahu.
Nakydám guláš i sobě a natáhnu se pro ten božsky vonící chleba. Zakousnu se a nadšeně protočím oči.
"Musíme si nabrat do zásoby na cestu. Tomuhle chlebu se nic nevyrovná. Eve si ho peče sama a čertvý je prostě neodolatelný." Zajásám a když tak ztišíš hlad, zmlknu a bedlivě poslouchám.

"Kdepak." Poděsím se upřímně, protože si vůbec nejsem jistá, jak by právě na tohle Thomas reagoval.
"Neví to ani Len, sice jsem ji hledal ve vlčím, ale došel jsem si pro ni v lidské podobě a se Snakeovou bandou se vypořádal hezky po lidsku. A pak už jsem se nezměnil. I když uznávám, že jsem je kapku poděsil vytím. Předtím..." I já mluvím potichu a trochu se při té vzpomínce ušklíbám.

Nyskel
16.3.2014
13:19:48
Trochu zalapám po dechu nad Gunterovou upřímností vůči Eve. Přiznat takhle na rovinou svou zvědavost... no to bych si raději ukousla jazyk. Ale zdá se, že je upřímný i k ostatním, nejen ke mně. Zvláštní povahový rys, když si uvědomím, že je Vlk. "Jak dokáže být na jednu stranu tak upřímný a na druhou tajit něco tak obrovského?!" Já bych tenhle rozpor sladit nedokázala. A to je také důvod, proč o sobě tak nerada mluvím.

Veškerou rozmluvu s Eve obstará on, takže já se jen mile, vstřícně usmívám. To mi nedá tolik práce. Mám to sice výborně nacvičené, ale tady to tak i cítím. Další příjemná změna...

"Umírá zvědavostí... kvůli mně... uch..." ošiju se v duchu. Tak nerada jsem terčem pozornosti ostatních. Tedy kdysi by mi to asi až tak nevadilo, ale teď je všechno jinak.

V misce mi přistane guláš. I když už jsem největší hlad zasytila, těším se na něj. Voní prostě božsky.

Rychle zavrtím hlavou a smířlivě dodám: "Ne, já to chápu. Navíc pozdravit pána domu je slušnost." rozpomenu se rychle na své dobré vychování, ale nedá se říct, že bych se na to zrovna těšila. Něco mi říká, že se neubráníme dalším narážkám podobným těm, které měla Eve na začátku. Já a Gunter... Spolu...

Když máme opět klid, vrátím se k otázce, která mi hlodá v hlavě. "Oni to o tobě ví? O Vlkovi?" instinktivně ztiším hlas a bezděky se rozhlédnu okolo, jako by nás někdo odposlouchával.

Gunter
16.3.2014
13:07:17
Eve založí ruce v bok a přísně si nás oba změří.
"Vy se mě chcete zbavit, že jo?" Zahrozí mi žertovně pravačkou a já se upřímně rozesměji.
"Uhodla jsi, moje milá. Znám Nyskel krátce a ještě jsem pořád nezřízeně zvědavý." Přiznám se upřímně a vezmu to všechno na sebe i když zvědavá je teď spíše ona. Ale i tak...
To já si přece chci užít společné večeře. Teplé večeře.

"Dobrá, chápu, chápu, tak se klidně cpi ze špinavý misky, otrapo jeden!" Zaksichtí se na mě Eve a pohlavkem zažene Tonyho zpátky do kuchyně.

"Kdyby vám něco chybělo, víš, kde mě hledat. A nezapomeň, že budeš muset navštívit toho starýho vochmelku, než půjdeš spát. To by ti nikdy nezapomněl.
A už teď nejspíš ví, žes nedojel sám a už teď umírá zvědavostí! Je ti to jasný.
Róza je nahoře a ta klapačku držet nebude."
Zahuláká na mě ještě, protože Eve tiše mluvit prostě neumí.

"Je mi to jasný. Neboj, podám mu zavčas raport a Nys mu zavedu představit." Houknu v odpověď a Eve se smíchem zmizí v kuchyni.

S šibalským úsměvem se otočím k Nysekel hbitě ji plácnu sběračku guláše do misky.
"Tak. Vyřešeno. A máme klid. Nezlobíš se, že jsem to slíbil za tebe? Nedali by nám pokoj....Thomas je fakt zvědavěj chlap. Má rád přehled." A zase jsem trochu zkroušený.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.