abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Nyskel   Postava není přítomna 18.3.2014, 21:46:35
Na jeho poznámku zrudnu jak rak. Tohle byla podpásovka, kterou jsem nečekala. Na okamžik to vypadá, že se mi tvář už už zakaboní a z očí mi vyletí blesky, ale nakonec se ovládnu. "Tohle bratranci přeci dělají! Že si své sestřenice dobírají!" zdůvodním si jeho poznámku naprosto nelogicky naším fiktivním rodinným poutem, o kterém vím navíc jen já, a zašklebím se zpátky: "A to sis ještě nevšimnul, že zbroj nenosím?"

Pohledem zalétnu nahoru a usměju se stejně jako Gunter. "No, jestli to zjistí, bude mít modráky on... od válečku na nudle..." ušklíbnu se potutelně.

Eve zamávám a vážně mám v tu chvíli pocit, že odjíždíme od tetičky. Dobrosrdečné a starostlivé. Je to zvláštně hřejivý pocit. Posledních osmnáct měsíců jsem žila bez domova, bez náznaku jediného útočiště, stále na cestách... Ale sem bych se dokázala vrátit. Sem ano.

Následuju Guntera ven z brány. Bella netrpělivě pofrkává a musím jí přitáhnout otěže, aby nevyrazila vpřed. Ztrápeně se na Guntera podívám a očima ukážu na Bellu: "Já bych ty palačinky, ale tahle mrška mi je nejspíš hned nedopřeje. A to, jestli si troufám na cval já, je jí bohužel úplně jedno." pokrčím odevzdaně rameny a povolím otěže. Bella vyrazí vpřed po cestě jak jatá a já jen zatínám zuby. Přeci jen to ještě není úplně v pohodě.
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.3.2014, 21:36:15
Vyhoupne se poměrně lehce. Dosedání je trohu opatrnější a mně mimoděk cukají koutky. Bodejť by ne, musí mít zadek naklepaný jako řízek o neděli.
Sotva se chopí otěží, narovnám se a svěsím jednu ruku dolů. Druhou nechám opřenou o hrušku sedla. Pobídnu Certuse do kroku a stočím ho vedle Belly.

"Tak panoš, říkáš? Nu, proč ne, a víš, že panoš obléká do zbroje svého pána? Budu tě také oblékat?" Hodím po ní rozverně a pokynu zdviženou paží do okna, kde se objevil obrovitý stín.
"Podívej, Thomas se vyplížil z postele. A Eve o tom neví...." Dodám se smíchem, protože právě v tu chvíli se hostinská vykutálí na zápraží.

"Šťastnou cestu, vy dva! A dávejte na sebe pozor!" Zahuláká a horlivě zatřepetá buclatou ručkou.
"Dáme, slibuji. Dovezu ti od Medového potoku pstruhy!" Odpovím ji a přejdu z kroku do klusu.

Vyjedeme na cestu a já se otočím v sedle na Nyskel a dovádivě na ni mrknu.
"Tvoje velká lovecká výprava začíná, zrzavá Nyskel! Tak co, troufáš si na cval nebo chceš baštit palačinky."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.3.2014, 21:20:39
Gunter zamíří za svým bojovým úkolem do kuchyně a já vyrazím ke koním.

Oba jsou už osedlaní a nachystaní. Bella na mě vrhne vyčítavý pohled a uraženě zafrká. Je zvyklá, že ji obstarávám až na pár výjimek jen já. Dojdu až k ní a dobrácky ji poplácám po krku. Pak přejdu rukou k hlavě a pohladím ji po čumáku. "No no, snad se tak moc nestalo..." vemlouvám se jí konejšivým tónem. "Jestli venku bude nějaká jabloň, slibuju, že zastavíme na padančata!" dušuju se.

Ještě ze zvyku zkontroluju sedlo a přehodím Belle přes zadek napěchované sedlové brašny. Nakonec beru všechno sebou. Zase toho tolik nemám a jeden nikdy neví, co se může hodit.

Zadívám se na Certuse a pomalu k němu vztáhnu ruku. Pokud se nechá pohladit, taky mu uštědřím trochu toho drbání. Ale netlačím na pilu.

Pohled mi sklouzne k sedlovým brašnám, které má Certus už na sobě. Jsou jiné než včera a mají na sobě znak, který byl i na těch pohárcích. Orel. "Zdá se, že Gutner vyrážel z domu dobře vybavený..." bleskne mi hlavou.

Ale to už se náš vrchní zásobovač objeví ve dveřích. "Máš?" houknu pobaveně. Významně poplácá brašnu a mně to vykouzlí na tváři široký, uličnický úsměv. "Mise splněna!"

Naskočí na Certuse a já také dlouho neotálím. Založím nohu do třmenu a pružně se vyhoupnu nahoru. Jen to dosedání je trochu opatrnější. Čekám, co to udělá, ale zdá se, že to nebude tak hrozné. A kdyby se to zhoršilo, vždycky to můžeme udělat jako včera.

Střelím kulišáckým pohledem po Gunterovi a na okamžik zvažuju, že bych vyrazila prudce vpřed. Nemůžu se dočkat, až budeme venku! Ale rychle si uvědomím, že nevím kam a kudy. Proto jen blahosklnně pokývnu hlavou a vznešeným tónem dodám: "Veď mě, můj panoši!" Mé oči se smějí a jsou v nich jiskřičky nedočkavosti.
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.3.2014, 20:59:15
"Dobře, jde se na to." Uchechtnu se. Dopiji kávu a zamířím spěšně do kuchyně. Tam bouřlivě obejmu Eve kolem pasu, nebo se o to aspoň pokusím a ukecám ji, aby mi ty palačinky namazala. Zabalí mi je do ubrousku, takže vyfasuje pusu na ucho a pak už se definitivně rozloučím. V šenku si vezmu svůj tlumok, nahoru opatrně složím palačinkový poklad a vyběhnu ven. Naše koně už stojí plně osedlaní a naložení přede dveřmi a Nyskel stojí u Belliné hlavy a hladí ji.

Mrknu na ni, poplácám dlaní na brašnu a přitáhnu si Certuse za otěže. Očima vyhledám Maxima, poděkuju mu za tu bezvadnou práci a pak už vsunu botu do třmenu a vyhoupnu se hnědákovi na hřbet. Okamžitě provokativně zatančí na místě a vyhodí si, ale když dostane herdu do žeber, nechá toho.

Nys do sedla nepomáhám. To už by mě opravdu nejspíš látla. I když chuť bych měl. Ale takhle si zase můžu v klidu vychutnat, jak bude nasedat. Rozjařeně opřený o hrušku sedla.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.3.2014, 20:52:17
Na okamžik se zarazím, když mi Gunter doslova civí na pusu. Vlčice uvnitř temně zavrčí, ale není v tom ochranitelský pud vůči mě. Je to její sourkomá záležitost. "To ti ta osušková kůra nestačila?!" okřiknu ji přísně. Ne, nenechám si jí kazit náladu.

Narovnám se a vesele se uculím. "Jasně! Počkám rovnou u koní. Abychom aspoň budili ten dojem, že už konečně odjíždíme z téhle úžasné vývařovny!" mrknu spiklenecky. Ne, dneska si vážně náladu skazit nenechám... Celonoční spánek, úžasná snídaně, palačinky a ještě dobrodružná výprava před námi. To je víc blaha než za posledních osmnáct měsíců dohromady! Ne, právě jsem se rozhodla, že tahle výprava bude prostě úžasná!
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.3.2014, 20:37:56
"Jé, já vím!"Zajásám nahlas, když mi je Nys tak doknale popíše.
"Šátečky!"
Tomu Heidi říkala šátečky!
"Já je raději s povidly! Mák moc nemusím, jako malý jsem z něho zvracel rovnou do talíře a tak trochu mi zůstala fobie.
I když, kdybys mi je upekla.....nejspíš bych si je dal i s tím mákem."


Najednou je tak blízko ode mě, že se zajíknu. Špulí pusu a mě v první chvíli napadne, že mě chce políbit. Vytřeštím oči, ale neucuknu ani o kousek. Na to jsem dost velký darebák. Takže klidně držím. Jenže ona si jen olízne rty a dál se mi dívá do očí.
Polknu.

"Narolovali....ke stájím....." Skoro násilím odtrhnu pohled od jejich rtů a zadívám se ji zase zpátky do očí. A zčervenám až za ušima.
Srdce mi mlátí trochu splašeněji než obvykle. Ale krotím se. Přesto nedokážu od těch rozesmátých očí odvrátit zrak.
Je jiná. Najednou je tak jiná. Jako by z ní spadla všechna tíha světa a nutno podotknout, že taková je prostě....k sežrání.

"To bych klidně mohl. Mám to zařídit?" Směji se právě tak uvolněně jako ona. Dobře, tak uvolněně ne, protože jsem poněkud vyvedený z míry, ale snažím se. A snažím se nemyslet, protože za to, co mě teď napadá, bych zasloužil pár facek. Jednoznačně.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.3.2014, 19:00:09
"No, vázané koláče jsou z kynutého těsta. A místo, abys nahoru jen kydnul mák, vytáhneš z těsta čtyři rohy, dáš je k sobě a tím ten mák jakoby zavřeš..." vykládám zaníceně. Už měsíce jsem o tomhle s nikým nemluvila a nejdnou mi to přijde jako... jako... jako návrat domů. Rozpačitě se usměju a už jen rychle dodám: "No a ten mák ti vykukuje v takových škvírkách a nahoru se dává drobenka." Mám pocit, že teď už to stačí jen dát do pece... Mám hotovo!

To, že za zásoby zaplatíme kožešinami, se mi líbí. Uleví se mi. Vážně toho teď ve váčku moc nemám. Ale nějak mi přijde trapné to Gunterovi přiznávat. Tak jen spokojeně kvýnu hlavou.

Nakloním se také, takže teď na sebe s Gunterem hledíme asi z třiceti centimetrů. Mlsně špulím pusu a culím se. Dívám se do těch jeho kaštanových očí, které jen hrají, a mlsně se olíznu: "Možná, kdybychnom si je narolovali a vyrazili ke stájím, tak nás to tak nezdrží." mrknu spiklenecky a mé oči se uvolněně smějí.
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.3.2014, 18:13:02
To já lovíval s bratrem...pro zábavu. A abych mu dokázal, že na to mám. Kdysi.
Teď je to obživa. A taky únik. Výmluva, abych mohl být sám a schovávat se v přírodě před vzpomínkami, abych před nimi vzápětí zběsile utíkal.
Ale i tak je to tam.....lehčí.
Setkávat se s lidmi je riskantní, vždy.


"Mazanec!" Vydechnu zálibně a pak překvapeně zamrkám.
"Co jsou to vázané koláče? A proč jsou vázané? S čím se vážou? S mákem?" Vyzvídám, protože tenhle výraz slyším ponejprv.

"No, jsou cestovní. To nejrychlejší, co si můžeš sama pořídit a za skrovným podmínek. Koláč ti na ohništi upeču jen stěží. I když bych chtěl sebevíc." Zachechtám se, ale pak okamžitě zvážním.
"Samozřejmě, že ze stravou. A vybranou k tomu! Jsem vám plně k dispozici se všemi svými schopnostmi a dovednostmi. A se zásobami si hlavu nedělej. Neplatím je. Tedy....platím vždycky kožešinami a ty mi pomůžeš nalovit, takže můžeš být v klidu."

Spláchnu lívance pořádným douškem kávy a nakloním se k Nyskel blíž.
"Tak co? Vyrazíme nebo máš ještě na něco chuť? Viděl jsem v kuchyni palačinky...." Lákám tě bezostyšně.
"A Eve dělá skvělou domácí marmeládu."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.3.2014, 16:32:58
"Víc už se toho do mě nevejde..." odpovím s hraným funěním na jeho pobízení.

"Ne, naše rodina žila ve městě, takže lov mi vůbec nic neříkal, než... než se stal mým denním chlebem." trochu smutný úsměv.

"Nejraději mám mazance. A taky vázané koláče s mákem..."zasním se na okamžik. "Ale pokud myslíš obyčejné pečivo, tak sním všechno. Jen placky beru spíš jako cestovní jídlo. Což vlastně tak je." usměju se znovu. Dobrá nálada ze mně čiší na hony.

"Takže chceš říct, že to mám i se stravou?" lišácky se usměju. "No to jsem na tom vydělala!" pak se ale zarazím. Vždyť bych taky měla zaplatit díl zásob Eve. "Zásoby a přenocování budeme platit, až se vrátíme?" zeptám se věcně. Ve váčku už mi toho moc nezbylo, dlouho jsem nelovila na kožešiny, ale své dluhy vyrovnám. I kdyby nějakou hezkou kožešinou...
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.3.2014, 16:26:10
Mám čím dál tím lepší pocit, zdá se, že se Nyskel opravdu těší a že s tím střílením jsem také nebyl úplně mimo. Spíš naopak. Je to na mě vidět. Cpu se lívanci a jen zářím.
"Pořádně se najez. K Medovému potoku je to docela štreka. Zas tak dlouhá jako sem ne, ale chvíli se projedeme.
Lovila jsi někdy? Tedy myslím jako člověk, ne jako vlk."
Zajímám se.

Uvědomuji si, že o ní vlastně nic nevím. Kromě toho, že se Vlkem stala relativně nedávno a že je dcera pekaře.
Jenže ji nechci nutit k vyprávění, pokud sama nechce. Takže se vrátím ke svým obligátním otázkám.
"Máš raději placky nebo chleba? Nebo takové ty malé bochánky.....tyhle." Sáhnu na ošatku na stole a podám jí je.
"Mohl bych nějaké vzít s sebou. Placky udělám sám. Vzal jsem si na ně vše potřebné."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.3.2014, 12:33:08
"Divoké sny?" zasekne drápek má zvědavost, ale rychle tuhle otázku spolknu. Sama mívám sny, o kterých bych rozhodně mluvit nechtěla. "I když.. možná, až budeme venku... třeba se ho zkusím zeptat." nechávám tohle rozhodnutí na později a opět se zakousnu do výborného lívance.

Pozorně poslouchám jeho pokyny. Jsem ráda připravená. I když... od té doby, co je ve mně kus Vlčice, zdaleka nemám pod kotrolou tolik věcí, jako jsem mívala kdysi.

Natáhnu se po konvičce s mlékem a očima poděkuju. Kávu nepiju a tak si s chutí do hrnku naliju samotné mléko.

"Ne... aspoň pokud vím..." usměju se na jeho otázku ohledně spěchu. Vlastně... cítím se přesně jako před jarmarkem. Všechno je přede mnou a já se můžu krásně těšit, představovat si, užívat si to už předem. A pak se všechno semele strašně rychle a je konec. "Co bude potom? Až ulovíme toho levharta? Za Minnie s ním přeci nepojedu. Nechci být páté kolo u vozu, které je všem na obtíž........ Ale co, to budu řešit až potom!" zaženu rychle tyhle myšlenky, které mi přijdou až překvapivě smutné.

"Vůbec nevadí. Však si taky musí odpracovat svůj díl!" kývnu souhlasně a dojídám jeden z posledních lívanců. Uznávám, že to do mě padalo jak vojáci do krytu. Ale mám hlad a ještě se těším, až vyrazíme. To je vražedná kombinace i pro takovou hromadu lívanců.

Pak si vzpomenu na tu kuši, o které mluvil: "Jo, ještě k té kuši, ráda si to vyzkouším. Ještě jsem neměla tu příležitost..." Další vzrušující bod na našem programu. "Ne, tohle není cesta na jarmark, tohle je dobrodružná výprava za pokladem!" musím se v duchu usmát své dětské rozjívenosti, která se projevuje neposednými jiskřičkami v mých očích.
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.3.2014, 12:12:44
A je tu. Vonící, čerstvá a....
No, dobře, přiznej si to, je krásná.
"I tobě. Skočil jsem ti pro mléko, kdybys měla raději kávu s mlékem." Ukážu na malovaný džbánek a zašťuřím se.
"To je přece v pořádku. Já bych spal také, ale měl jsem divoké sny. Docela rád, jsem se probudil.
Navíc to tempo bylo opravdu kapku ostré."


Podám si na talíř lívanec a naliji si kávu. Slastně zavětřím. Je fakt, že tohle mi vždycky a všude chybí. Přece jen jsem byl vychován na snídaních od Adelheid a ty voněly stejně. I když se umím obejít, občas....je to krásné nechat se rozmazlit, aspoň trochu....

Opřu se a pohodlně se rozvalím.
"Já tu nechávám meč, nehodlám se s ním tahat. Zato si beru kuši a luk, napadlo mě, že by tě možná bavilo, trochu si zastřílet.....
Jinak už mám všechno sbaleno. Každopádně si vezmi vše, co máš teplého na sebe, bude tam zima a věčně pobíhat v kožichu nemůžeme. Tedy můžeme, ale co s koňmi. Čas jsem neplánoval, většinou mi totiž žádné plány nevyjdou. Tak to nechávám osudu....Spěcháš někam?"
Usmívám se a je vidět, že jsem ve výborném rozmaru. Což také jsem.

"Jinak Eve nám nachystala bohaté zásoby, už jsem všechno pobalil. A něco s dovolením naložil i Belle do brašen. Nevadí?" Dodám trochu provinile.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.3.2014, 11:09:59
Můj spánek byl hluboký a klidný. Jako už dlouho ne.

K ránu se mi ale přeci jen zdál krátký sen. Byla jsem v lese. Pobíhala jsem okolo ve vlčí podobě, ale neodkázala jsem se zorientovat. Běžela jsem v kruzích i cik cak, ale stále jsem nemohla něco najít. Začalo pršet a smrákalo se a já začala panikařit. Jindy bych ve své vlčí podobě něco podobného přestála v klidu, ale v tom snu... cítila jsem se ztracená, sama.

Najednou jsem ucítila něčí přítomnost. A když jsem se vyděšeně otočila, skrze stromy prosvítala teplá, nazlátlá záře. Jako by na sklonku dne vyšlo mé soukromé slunce. Pohladilo mě paprsky po rezavé srsti a já věděla, že je všechno v pořádku... Ten hřejivý pocit mě znovu ukolébal ke spánku.

***

Trhnu sebou a prudce se posadím. Vyděšeně se rozhlížím po místnosti a jen silou vůle potlačím přeměnu. Komůrka je prázdná a venku už je světlo. Ještě chvilku mžikám očima, než mi dojde, že to byl Gunter. A že se mi ozval přímo v hlavě.

Zhluboka si oddechnu. V hostincích obvykle spím na půl oka, protože se bojím přesně tohohle. Že někdo zneužije mého spánku a vetře se do mého pokoje, aby......... no nic! "Vstávat ospalče?! Já přece nikdy nespím tak tvrdě nebo tak dlouho?" chce se mi odceknout ublíženě, ale když zabloudím pohledem k malému okénku, musím uznat, že svítání už je dávno pryč.

"Hned jsem dole." zadrmolím spěšně a jdu se opláchnout a obléknout. Věci mám sbalené za chvilku, jen kalhoty a kazajka ještě zůstaly vlhké. Ty tedy do sedlových brašen neskládám a vezmu je jen tak, přehozené přes ruku.

Už nahoře, na schodech, mě do nosu udeří nádherná vůně lívanců. Rychle polknu všechny ty sliny a seběhnu dolů.

"Dobré ráno." usměju se na Guntera, který už sedí u stolu. Je to strašně zvláštní pohled a připomene mi něco z dětství... Prostřený stůl, vonící lívance, usměvavý muž, který čeka na mě. "Mohl by být jako moje rodina." bleskne mi hlavou a je to... povzbuzující.

Když se blížím ke stolu, naberu do nosu i Gutnerův pach. Jen opatrně. Zkoumám, co to dělá s Vlčicí. Ta ale jen tichounce, uraženě zavrčí. Zdá se, že včerejší osušková terapie nese své ovoce. Z toho mám ještě větší radost a tak shodím věci na zem a ke stolu už usedám rozzářená jako sluníčko.

"Promiň. Usnula jsem nějak tvrdě. Asi to tvé včerejší tempo..." zakřením se škádlivě a natáhnu se po prvním lívanci. Voní příliš na to, abych se nechala pobízet.

"Budeme si tady nějaké věci nechávat nebo berem plnou polní? A na jak dlouho sis ten lov naplánoval?" ptám se s plnou pusou trochu nezpůsobně, ale nadšení ze mě přímo čiší. Jako bychom vyráželi na výroční jarmark.
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.3.2014, 10:42:11
Celou noc mě pronásledovaly poměrně divoké sny. Pořád jsem se v nich znovu a znovu potkával s Nyskel a pokaždé to dopadlo jinak. Jednou mě napadla, podruhé utekla, pak mi nevěřila a nechtěla se mnou mluvit z toho řekla, že se mnou zůstane už napořád, protože má můj kožich zajímavou barvu nebo chtěla, abych pro ni ulovil jelena. Jedna bláznivina za druhou. Probudil jsem se celý zpocený a s vyděšeným vyheknutím, když mi zrovna říkala, že ví, kdo jsem a proč jsem utekl z domova a že ji za mnou poslal Hagen.

Posadil jsem se jako sklapovací nůž a chvíli to urputně vydýchával. Rychle jsem vyhledal její vědomí, abych se ujistil, že je pořád tady a jemně se ho dotkl. Jen tak zlehýnka, abych ji neprobudil, kdyby ještě spala. Což spala a poměrně tvrdě, protože nereagovala ani když jsem trochu zatlačil.

No nic, zatím klidně spát může. Než všechno nachystám.....Aspoň si pořádně odpočine.

Vyskočil jsem, rychle se v procelánovém umyvadle s konvicí, který mi nachystala na truhlici Róza, umyl a oblékl se. Už do věcí, v kterých jsem hodlal cestovat. Svoje "domácké" oblečení jsem si pečlivě zabalil a právě tak i ostatní věci.

Tiše jsem seběhl dolů, vyzvedl od Eve zásoby, nabalil je do brašen a poprosil ji, aby nám nachystala snídani.
Teprve, když jsem měl překontrolované i koně, které chystal Maxim a na našem stole voněla káva a lívance, znovu jsem se spojil s Nyskel. Tentokrát jsem se nedal odbýt.
"Dobré ráno, ospalče. Slunce už je pěkně vysoko a dole tě čeká snídaně. Nechceš s tím něco udělat?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.3.2014, 14:29:45
Únava udělala své a můj spánek byl tvrdý a bezesný. Ještě že tak. Kdo ví, co by mě strašilo ve snu.

Jenže únava způsobila ještě jednu věc. Nebo to byl ten zvláštní pocit bezpečí? Ráno neráno... prostě spím jak špalek. Pokud bude chtít Gunter vyrazit opravdu brzo ráno, bude mě muset probudit.
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.3.2014, 13:55:06
Usměju se. "To nebude nutné. Prostě tě zavolám. Tady." Poklepu si na spánek a zamířím ke svému pokoji.
"Dobrou noc, Nys." Otočím se ještě u dveří s rukou na klice.
"Kdybys cokoliv potřebovala, stačí zavolat." Neopakuji, že si stačí jen pomyslet, protože to už víš.
A já budu hned vedle.

***

Vejdu do pokoje a rozhlédnu se po důvěrně známé cimře. Thomas s Eve ji sice normálně pronajímají, když tu nejsem, ale už tu na stěně za ta léta visí pár věcí, co ke mně prostě patří. Které jsou tak nějak mé. Prostě je s sebou netahám, opravdu bych musel mít nákladního koně a tady....jsou v bezpečí.

Naprosto mimoděk sundám ze zdi kuši a vyzkouším ji. Hodlám si ji vzít zítra také. A možná i luk....
Nyskel by mohlo bavit střílet....
Měla by se umět bránit i jinak než zuby a drápy.
A já ji to můžu naučit.


Překontroluji postupně všechny rozvěšené zbraně, několikrát rozvinu a zase smotám laso, abych si ověřil, že je v naprostém pořádku a pak si sednu, abych vyčistil svůj lehký meč a levoruční dýku. Nechám je nejspíš tady, ale rozhodně si tuhle péči zaslouží. V poslední době jsem to dost odrbával.

Teprve potom vrátím všechno na místo, čisté a připravené na zítra a seběhnu dolů do šenku. Chvíli ještě promluvím s Eve a pak vyběhnu před hostinec a zamířím do stájí. Maxima najdu naprosto okouzleného u Belly, jak ji podstrojuje mrkve a jablka.
"Kradl jsi v kuchyni?" Zeptám se s úsměvem, protože to chápu.
"Ne, pane Gunter, to bych si nedovolil. Dostávám jablka od paní Eve, abych měl vitacity."

"Vitamíny." Opravím ho automaticky a pohladím Bellu po hlavě.
"A ty je cpeš koním, no kdyby tě Eve viděla!"

"Neřeknete ji to, že ne, pane Gunter. Ona má hrozně pádnou ruku." Vyděsí se upřímně Maxim a já zavrtím s úsměvem hlavou.
Jak bych mohl...
"Je nádherná, viď?"

"Nejhezčí, jako jsem viděl. Je jako princezna nebo víla. Všim jste si, jak elegantně klade nohy? Pěkně z vysoka. Ta má vysoko v krvi, to je jasný.
Nemusíte mít strach, já se o oba postarám a ráno vám je nasedlám a nachystám na cestu.
Budete vyrážet jako obvykle? Eve už vám chystá zásoby. Viděl jsem ji."
Prozradí mi tajuplně.

"Vím, že se o ně postaráš, nikomu jinému bych je taky nesvěřil." Pochválím ho a rozcuchám mu čupřinu na hlavě.
"Vyrážet budu plus mínus stejně. Certusovi prosím tě prohoď ty velké sedlové brašny, co tu mám schované. Ty s erbovním znakem. Budu toho brát víc než obvykle, když jsme dva." Upozorním ho ještě a polaskám oba koně.

Maxim nadšeně přikývne a vleze si k Belle na žlab. Když vyklouznu ze stáje, ještě ji tam cosi broukavým hlasem povídá. Naprosto okouzlený.

***

Vrátím se do šenku, popadnu zbytek svých věcí a vyběhnu schody nahoru.
Je to můj poslední hrdinský čin, pro dnešek. Únava na mě dolehne jak úder kladivem a energii by ze mě dokázla vykřesat snad jen má Vlčí stránka. Dneska jsem ale U Pírka a jsem tu jako člověk. A tak to také zůstane.

Tiše vklouznu do pokoje, složím se věci na truhlici a už se nepouštím do žádných činností. Zbytek dodělám ráno.
Lehnu si na postel s rukama za hlavou a jen tak hledím do tmy. Obvykle okamžitě usínám, ale dneska mi to i přes únavu dvakrát nejde.
Přece jen....pocit, že Nyskel spí přímo za stěnou je příliš znepokojivý. Paradoxně víc, než když spala jako vlčice přímo naproti mně. V lidské podobě je to jaksi jiné.

Jednu chvíli bláhově zatoužím, aby tu se mnou opravdu byla. Aby se ke mně přitulila a hřála mě svým teplem.
Cítím se podivně sám.
Víc sám, než jsem byl po celou dobu.
Svým způsobem bych tu zeď nejraději zbořil. Překáží mi.
Chci se dívat jak usíná a chci poslouchat její dech!

Otočím se na druhý bok.
Je z tebe troska, kámo. Vynadám si upřímně, protože tohle je fakt na budku.
Nejsem malej kluk, abych spřádal bláznivý fantazie o dívce jen proto, že náhodou spí ve vedlejším pokoji...
Jenže tohle není jen tak nějaká holka, je to Vlčice...
Je to Nyskel.....


Moje vlčí já má chuť schoulit se do klubíčka a výt, ale to druhé já vtom žádné řešení nevidí.
Kromě faktu, že bychom zburcovali celou hospodu a nejspíš až do rána lovili vlka.
Tak to vzdám a překulím se zase na ten druhý bok.
Začnu počítat.

Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí Nyskel, čtvrtá ovečka...
Čím dál tím líp.
Ráno budu vypadat hrozně.
I když vydržím hodně, spát prostě musím. I já.


Nakonec se upnu k jediné myšlence.
Zítra budeme spolu! Celý den! A v noci bude spát kousek ode mě a já budu poslouchat její dech.
Už zítra.
Jednu noc to vydržíš, osle.

A usnu.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.3.2014, 12:45:04
"Jasně... to budeš hodný..." hlesnu souhlasně na tu kontrolu koní a cítím, jak se rozpaky zmocňují i mě. A přitom není proč!

"Tak jo, ráno na mě kdyžtak ťukni, kdybys chtěl vyrážet nějak hodně brzo." řeknu už spíš přes rameno, protože spěšně zamířím zpátky do lokálu pro věci. Nechci se koupat v dalších rozpacích, které jsou navíc neopodstatněné. Navíc tahle věta byla vcelku zbytečná. Od té doby, co v sobě snáším Vlčici, mám opravdu lehký spánek, takže žádné ťukání nebude třeba.

***

Seběhnu po schodech a navěsím na sebe všechna zavazadla – nacpané sedlové brašny, tlumok a do ruky bafnu úhledně sbalený uzlíček se špinavým prádlem. Mohla bych si to nejdřív dát nahoru a pak se vrátit do lázně, ale jsou to zbytečně jedny schody navíc. A moc energie.

Takto ověšená vyrazím přímo k lázni. Opatrně zaťukám, a když se nic neozývá, vklouznu dovnitř. Pára už se vysrážela, ale zůstala omamná vůně bylinek, ve které převládá šalvěj. A také cítím Guntera. Ta vůně mi okamžitě zamotá hlavu a Vlčice ve mně toužebně zakňučí. "Sakra! A dost!" křiknu na ni v duchu.

Nazlobeně se rozhlédnu, zavětřím a zamířím k jednomu vlhkému, smuchlanému plátnu. Jdu najisto. Tohle je Gutnerova osuška.

Natáhnu ruku a zvednu si ten stále ještě vlhký kus látky až k nosu. Zhluboka se nadechnu a cítím, jak se mi ježí chloupky podél celé páteře. "Zvykej si! Je to JEN Vlk! Nic jiného v tom není." znovu zabořím nos do osušky a zhluboka se nadechnu.

Vlčice ve mně divoce zavyje, ale nedovolím jí, aby to proniklo přes mé hrdlo až ven. "Budu ti to dělat tak dlouho, dokud se nezklidníš!" vyhrožuju temně. "A klidně si ten kus vezmu nahoru a obalím si tím polštář, jestli nepřestaneš!" Myslím to vážně. I když bych to asi komukoli hodně špatně vysvětlovala, a zejména Gunterovi, nenechám Vlčici, aby mě prudila pokaždé, když se o mě otře Gunterova vůně.

Nevím, jestli v tom nemá nos tak trochu i žena ve mně, protože si musím přiznat, že Gunterova vůně ve mně probouzí pocit bezpečí a tepla. Ale ženu ovládnu, s Vlčící je to daleko horší. A proto tahle lekce.

Třetí hluboký nádech už Vlčice zvládne jen s temným zavrčením, které nepatří tomu pachu, ale mně. "Jen se vztekej! Ale budeš mě posluchat!!!" Tiché zakňučení uzavře naši debatu a já rozhodím vlhké plátno na lavici. Ten poslední závan už si jen tak ukradnu pro sebe.

Voda, která je stále ještě v kádi, je už jen vlažná, ale na přemáchnutí to bude stačit. Vyroluju svršky z uzlíčku a pracuju rychle.

***

Za chvíli už vycházím po schodech, s hromádkou mokrého prádla v náručí. Kolem Gunterových dveří procházím potichounku.

Vklouznu dovnitř, do svého malého království, a důkladně za sebou zavřu a zatáhnu závoru. Tak, teď už jsem jen sama se sebou. Tak, jak jsem zvyklá. Tak, jak se cítím v bezpečí.

Prádlo rozvěsím po celém pokojíku, rychle se svléknu a vklouznu do postele. Je to slastné... Příjemně unavená, dokonale zasycená, čistá a voňavá... Musím se pro sebe usmát. Je mi... krásně. Vím, že usnu, každým okamžikem...

Jenže... za chvíli se ozve tiché žuchnutí dveří vedle v pokoji a zaslechnu kroky. Jsou tiché, ale vlčí sluch mě nezklame. Gunter je zpět v pokoji...

Místo aby má mysl dál klidně odplouvala do spánku, začne najednou pracovat na plné obrátky. "Je zvláštní. Nikoho takového jsem ještě nepotkala. Dokáže zabíjet, ale přitom z něj necítím vůbec nic špatného. Je to Vlk, který musí tajit své druhé já, a přitom dokáže být neskutečně upřímný. Je silný, ale přitom dokáže být ohleduplný a laskavý." všechny tyhle protiklady jsou pro mě záhadou. Tajemnou a lákavou.

Před očima mi pluje jeho tvář, lesklé, hnědé kadeře, kaštanové oči... Dívají se tak, že mi vidí až do duše. "Jenže tam by našly jen pomstu a smrt. Nic jiného mi tam nezůtalo..." pomyslím si smutně, odevzdaně. Začínám se vracet zpátky a první tvář, která vystřídá tu Gunterovu, je vyděšená tvář mladíka s drobnými poupaty růží v bezvládné ruce.

"Zatraceně! A teď už vážně dost!!!" zavrčím sama na sebe a trucovitě zarazím hlavu pod polštář. Nechci na to myslet! Nechci, aby mě to pronásledovalo zrovna teď! NECHCI!!!

Jsem unavená, ale zároveň rozčílená. Špatná kombinace. Ještě chvíli se převaluju na posteli a nakonec se donutím pevně zavřít oči. Představuju si, jak mi přes víčka pomalu padá těžký černý samet. Jako opona zakrývá mou rozjitřenou mysl. Pomaličku, ale vytrvale. Ještě posledních pár myšlenek chce uniknout, ale nekompromisně je zatlačím zpět, za tu neproniknutelnou stěnu. Samet klouže dolů a má mysl se utišuje, až konečně odpluje do klidného, bezesného spánku.
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.3.2014, 12:03:04
Vyrazím a cestou si nadávám, že jsem to nějak nezaonačil, aby ještě nešla spát.
Nebo líp, aby fakt spala se mnou v pokoji. Přece jen....mohli jsme si ještě povídat.
Jenže na tohle by ona nikdy nepřistoupila. A možná si jí právě za to vážím.
Nikdy jsem neměl rád dívky, které.....no prostě takové ty.
Tohle je úlevné.
Jsme přátelé, nic víc.
Tedy vlastně nejspíš ani to ne....
Co tedy vlastně jsme?
Vlci?
To je jasné, to je dané přírodou, ale jinak?
Smečka?
Na to jsme spolu krátce a ona mě rozhodně nerespektuje.
Známí? Společníci?
Prostě spolu budeme lovit....
Fakt pěkný, mám vtom guláš.
A pořádnej.


Zastavím se před komůrkou a otevřu dveře. Je opradu maličká. Není tu nic než postel, stolek s židlí a truhlice, ale je útulná a postel je čistě povlečená.
"Já mám pokoj hned vedle. Dotáhnu si tam věci a půjdu spát....asi. Možná se ještě podívám na koně. Maxim je sice spolehlivý, ale jen tak pro jistotu." Zamumlám rozpačitě.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.3.2014, 10:32:29
Vděčně kývnu. I když byl dnešní den naprosto neuvěřitelný, sotva se držím na nohou... A pokud zítra pokračujeme na lov, musím se pořádně vyspat...

"To budeš hodný. Hodím si tam věci, pak si ještě zaběhnu vyprat, co potřebuju, a budu ráda, když se doplazím do postele..." usměju se upřímně.
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.3.2014, 10:25:47
"Někdy si říkám, jestli to není zbytečné, pokaždé se vykurýruju, přijedu do Berberry a jsem na tom stejně, jak jsem byl, možná i hůř. Myslím, že přestanu nocovat U Pírka." Zašklebím se na Nyskel a Thomas spolehlivě vyjede jak čertík z krabičky.

"Opovaž se! Zpřelámu ti kosti!"

Znovu se uchechtnu na dívku. "Vidíš, vyjde to na stejno. Můj osud je zkrátka zpečetěný. Dobrou, Drobku."

Vyklouznu za Nyskel na chodbu a ještě se usměji nad bručením, které mi zaznívá v odpověď.
"Tak to by bylo. Přežili jsme." Vyhrknu s úlevou.
Najednou jsem trochu v rozpacích.
Měl bych ji ukázat pokoj, jenže když to udělám....půjde spát.
A já půjdu také spát.
Jsem sice unavený, to je pravda, jenže....tak nějak se mi od ní nechce.
Takže by bylo lepší jí ten pokoj neukazovat.
Zatím.
Což je nesmysl! Sotva stojí na nohou....Takže.....

Statečně se nadechnu.
Stejně to musí být, tak proč to oddalovat.

"Zavedu tě do tvého pokoje. Musíš být unavená....Dneska to byl perný den." Vydechnu a zamířím chodbou k našim pokojům.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.3.2014, 10:10:49
Bodrému vykládání Thomase se jen lehce uculuju. Přesně tak, jak se to očekává. A tentokrát mi to v mé dobré náladě ani nevadí.

Cuknu sebou jen jednou, když Thomas řekne "dva vlkové". Nenápadně střelím pohledem po Gunterovi, i když úsměv dál zůstane na mé tváři. "Vždyť říkal, že to o něm neví!"

Thomas ale hned vezme zpátečku, takže se zase uklidním.

Představa Thomase s hranostajem okolo hrubé tváře je vážně zábavná. "Jo, hranostaj by nebyla špatná volba..." mrknu na hromotluka.

A pak dojde řeč na mě. Už už málem vklouznu do pavučiny lží, kterou mám za ty měsíce tak dobře upředenou, ale včas se zarazím. Vůbec totiž neodpovídá tomu, co už o mě ví Gunter. Loupnu po něm pohledem, snad aby mě zachránil.

A on to udělá. Rázně a přirozeně. Oddechnu si. S tou únavou má totiž také pravdu.

"Myslím, že bychom měli nechat Thomase odpočívat. Nebo... spíš tebe, aby ses z jeho srdečných pozdravů měl šanci do zítřka vylízat." mrknu na Thomase spiklenecky. Tohle je "Nyskel na lovu". Nejsem to tak úplně já, ale už jsem si na tuhle roli vcelku zvykla, takže mi nedělá problém ji držet.

Pak mě ale napadne, že dělám možná Gunterovi v hlavě trochu zmatky. Tak výřečně a koketně jsem se za celé dva dny nechovala ani v náznaku. Možná si bude myslet, že tohle je má jiná stránka. Ale.... těžko říct, co si o mě myslí. Docela by mě to zajímalo...

S úsměvem a kývnutím hlavy vyklouznu na chodbu a počkám na Guntera.
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.3.2014, 9:46:37
"Sbírku motýlů....sbírku motýlů, nemám sbírku motýlů. Musel bych s sebou tahat nákladního koně." Brumlám si pod vousy rozhořčeně, ale ve skutečnosti jásám nad tím, jak Nyskel Thomase bravurně zvládá.
A těch lichotek!
Ten starý obr taje jako máslo.

"Asi na sračku...." Zachechtá se spokojeně a div nepráská fousky jako kocour na mlíku.
"Vono, slečinko Nyskel, já mám někdy problémy sám ze sebou. Eve si pořád stěžuje, jak je celá vomodrákovaná. Ale blbě se to odhaduje, víme?
A tady Terryho mám moc rád, kluka jednoho ušatýho. Dlužím mu na celej život a to se nezapomíná."
Září ten obrovitý chlap.

"Prd a dva ořechy mi dlužíš, mezuláne jeden velká. Já dlužím vám, za pasti. Eve se nechala slyšet. Stejně jsem je nakonec nepoužil. Jsem měkota." Odvážím se zase blíž k lůžku.
"Budeš chtít něco přivézt od Medového potoku? Zítra ráno vyrážíme." Zeptám se rychle, protože to nechci kvůli Nyskel prodlužovat, musí být unavená.

"Žeby? Dva vlkové?" Zachechtá se bujaře Thomas a plácne se do stehna.
Zamračím se i když vím, že mě jen zlobí. Taky hned couvá.
"Dobře, dobře, vím, že vlky nelovíš, ale takhle rosomák by mi pásl. Potřeboval bych novej okraj na kapuci."

Přikývnu. "Dobrá, zkusím se po nějakém podívat, i když bývají spíš ještě víc na sever, ale třeba budu mít kliku. Jinak dostaneš hranostaje a bude."

"Klidně! Fešák budu tak jako tak." Nedá se vyvést z míry Thomas a pak se znovu zakření na Nyskel.
"Odkud jste slečinko Nyskel?"

Tak to ne. Jak začne s otázkami, budeme tu ještě týden.
"Tohle si nechej na jindy. Žádný zpovídání." Zarazím ho zavčas.
"Jsme utahaný jako koťata. Jdeme na kutě! Ty se hezky vychrápej do růžova a nezlob. Žádné vylézání z postele nebo se při tvé šikovnosti ještě domlátíš." Nařídím mu přísně a začnu rychle couvat ke dveřím. Ne, dost rychle. Čapne mě za ruku a přitáhne si mě blíž.

"Už ne, prosím, jsem na cucky!" Zaprosím se smíchem a on mě pěstí bouchne do ramene.
"Nedržkuj, jsi horší než Tony. Koukej si odpočnout a...rád tě vidím, Terry, fakt moc rád." Pustí mě a já se otočím na Nyskel.

"Tak jak? Můžeme nebo si chceš raději povídat?" Mrknu na ni.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.3.2014, 8:04:23
"Lupla tři žebra?!" střelím po Gunterovi nervózním pohledem. "To se prali? Kvůli čemu? Vždyť se tváří jako jejich rodinný přítel?!" Jen další a další otázky. I když má zvědavost si rochní v nadbytku témat, začínám z toho být popravdě už trochu unavená. Aspoň pro dnešek. A není divu, po takové "vycházce".

Gunter se opatrně nakloní k muži a už třepetá nohama ve vzduchu. Na okamžik ve mně hrkne, ale pak se mi na tváři rozlije široký úsměv. "Jo takhle ta žebra asi myslel..."

Hostinský začne mluvit o své dceři a já zpozorním. "HA! Takže jsem měla pravdu!" zavrním vítězoslavně v duchu, když se potvrzuje má teorie o zachránci. Ovšem... proč na tom tak paličatě trvám? Co tím sleduju? Uch... už ne další otázky, prosím...

Představování dog proběhne... nu... v klidu. Vlčice je naježená a v pozoru, ale kupodivu věří Gunterově úsudku. Necpe se dopředu, jen hlídá. Nechám psům nejprve očichat svou dlaň a pak ji pomalu vztáhnu, abych jednoho po druhém podrbala. "Jo, jde to... vidíš..." chlácholím dravce uvnitř.

A konečně je řada i na mně. Mile se usměju, tak, jak se očekává. "Máte útulný hostinec a vaše kuchyně je famózní." složím mu poklonu. Tím nemůžu nic zkazit.

Ale pak to přijde... Já, Gunter, sami v divočině... Jenže tohle nejde nijak vysvětlit a tak jen skromně pokrčím rameny a usmívám se... Konec konců tohle se od mladé dívky čeká. Jen ten ruměnec na tváři mi dnes moc nejde.

S potěšením si uvědomím, že teď už mě ten mylný úsudek o nás dvou tak nepodráždil jak prve u Eve. A pokud budeme s Gunterem nějaký čas putovat spolu, měla bych si na tyhle komentáře zvyknout.

Popravdě... kdybych viděla podobnou dvojici, asi by mě to napadlo taky. "Jenže my jsme Vlci...a to celou situaci mění. Pro nás tedy určitě. Je to vlastně jako... no... jako když spolu cestují bratr se sestrou... nebo možná spíš bratranec a sestřenice... jo, to je ono!" zajásám v duchu, protože jsem právě učinila důležitý objev. "Proto mi je Gunter tak blízký! Je to vlasně něco jako vzdálená rodina, kterou už nemám. Bratranec... jo, to dává smysl..."

Tahle teorie mi pomůže zčásti porovnat zmatek v mé hlavě a to mi rapidně zvedne náladu. Je to teď najednou všechno jednodušší. Tvář se mi tak nějak rozzáří.

"K ničemu? To bych rozhodně netvrdila... Vždyť Gunterovi jste málem polámal další tři žebra... a to bylo jen z přátelství. Nechtěla bych vidět, jak by skončil někdo, s kým byste to nemyslel dobře." mrknu na něj obdivně. Mno, možná jsem to lichocení trochu přehnala, vzhledem k okolnostem, ale co je u mužů moc, pokud jde o lichotky?!
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.3.2014, 0:34:44
"Kurva fix! To jsou k nám hosti! No, konečně, že ses zase ukázal! A kohopak jsi mi přivedl, co?" Zaburácí hlasem, který by dokázal bořit ledové kry.

Pustím oba psi, které jsem právě mohutně drbal za ušima a spiklenecky se na něho zašklebím.
"Toulal jsem se po světě a doufal, že už tě nikdy neuvidím, posledně mi po setkání s tebou lupla tři žebra." Vstanu a dojdu k posteli. Dogy se ženou za mnou.
"Cos vyváděl?" Nakloním se k němu a veleopatrně ho obejmu. S těmi žebry jsem nepřeháněl.

Okamžitě mě drapne a jsem v prdeli.
Už se nevymaním. Bezmocně plápolám nožkama půl metru nad zemí a Thomas si na mě cvičí kravatu.
"Jak já tě rád vidím, holomku jeden fousatá!" Huláká a tiskne mě k sobě jak malýho kluka.
"Říkala ti Eve, že má Len namířeno dom? Musíš na ni počkat. Víš, že tě tajně miluje."

"Nesmyl jen děský přestvy.... Zahuhlám, protože prostě nemůžu dýchat a když mě konečně pustí, rychle se klidím z dohledu.
"Ale udivím ji moc rád. Eve říkala, jak vyrostla." Ozvu se už normálně a otočím se k Nyskel.

"Takže, tohle je Thomas a tohle je Nestor a tady ten strakáč je Silvio. Jeho hlídači. Běžte pozdravit, nezdvořáci." Napomenu dogy přísně a ony jdou. Neochotně a trochu nedůvěřivě, ale jdou. Začnou Nys zvědavě očichávat, sem tam pro jistotu zabublají, ale zvědavost přece jen vítězí.
Asi se nemůžou smířit s faktem, že je ještě někdo jako já. Napůl člověk napůl vlk. A to oni vědí.

"A tohle je Nyskel. Přijeli jsme lovit k Medovému potoku." Dodá ještě k Thomasovi a on nadšeně zaburáci.
"Tak lovit, jo? Mohl jsi tedy rozvášnit mozek a vymyslet něco lepšího. Sbírku motýlů nebo tak něco. Copak krásný slečny lověj?
Ale, každopádně mě moc těší, slečinko. Thomas, k vašim službám. Sice momentálně dost k ničemu, ale vo to nadšenější."
Haleká ten nenapravitelný tlučhuba.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.3.2014, 0:07:26
Ťapu poslušně za Gunterem a snažím se aspoň trochu utřídit ten zmatek v hlavě. Ale co... ještě tuhle zdvořilostní návštěvu, vyprat a pak už budu v klidu sama se sebou a můžu se v tom nimrat jak chci.

Gunter vstoupí a já proklouznu za ním. Ovšem pohled, který se mi naskytne..... čekala jsem nějakého ... no, hostinského. Ale tenhle hromotluk.

Naštěstí se rychle vzpamatuju a nasadím milý, neutrální úsměv.

Ty dvě dogy ve mně vzbudí Vlčici, ale naštěstí už je u nich Gunter. "Zvládnu to! Zvldánu to!" zaklínám sama sebe a ostražitě sleduju oba psy.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.