abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Vlk   Postava není přítomna 28.3.2014, 21:17:33


Vyjeli jste na úbočí a zastavili na skalnaté plošině. Bílé kameny zazvonily pod kopyty obou koní a dole, pod vašima nohama, se vynořilo údolí, do kterého jste měli namířeno.
Schované uprostřed rozervaného chřtánu hor, divoké a opuštěné.
Prostředkem se klikatila stužka potoka, který se na tu dálku zdál opravdu zlatý.

Koně se zastavili na okraji srázu a před vámi doslova vbuchl nečekaný gejzír barev. Z tmavého jedloví na svazích plály svěží zelení i zlatavou září chomáče listnatých stromů, zalité měkkým svitem zapadajícího slunce. Všude kolem se tyčily do výšky narudlé skály. Smaragdová oáza byla hluboce zasazená do hradeb, které kolem ní tvořilo tohle podivné rudé pohoří a byla neskutečně divoká, tichá a malebná.

Do údolí se dalo dostat jen po úzké kamenité stezce, která se trochu drolila a místy sesouvala, takže jste museli sestupovat velmi pomalu a opatrně. Koně chvílemi klouzali po zadku, ale nakonec se sešplhali až dolů a zastavili se u potoka, který hravě poskaloval přes kameny údolím. Kameny v jeho korytě pocházely z rudých skal a právě ony propůjčovaly potoku tu zvláštní barvu, pro kterou dostal své jméno.

“Údolí Medového potoka.“ Řekl prostě Gunter a mávl rukou před sebe.
“Pojedeme po jeho břehu ještě tak půl hodiny a dorazíme na místo, kde vždycky tábořím.“
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.3.2014, 23:37:17
Nebýt toho jeho uličnického řehnění, měla bych z toho jeho vyznání rozpačité a rozporuplné pocity. "Oči?! Jak může vědět, jak vypadají moje oči?!" chabě oponuju v duchu, ale naštěstí se v tom Gunter už víc nepatlá...

Oddechnu si, když se otočí... a hlavně když mě nevidí. Jsem neskutečně ráda, že přijal tuhle nabídku ke smíru. Napětí vyprchalo jak mávnutím kouzelného proutku, jen slabá pachuť, sotva patrná, zůstala. Bude tam asi pořád, protože si o jejím důvodu nedokážeme nikdy promluvit... já to nedokážu... "Ale co už! Nebudu se tím teď trápit!" rozhodnu se pevně.

Na jeho huhlání s plnou pusou už se usměju. Trochu nejistě, ale snažím se. Opravdu se snažím...

"Nemůžu se dočkat!" přiznám pravdivě a pobídnu Bell do cvalu. Vím, že Certuse se okamžitě přidá a bude tam chtít být první.
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.3.2014, 23:29:28
"Hehe. Myslíš, že jako Vlk mám jiný vkus než jako chlap? Obávám se, že obě moje já si myslí to samé. To člověčí tě vidí krásnou a bystrou a to vlčí si ráčilo všimnout, že tvoje oči vypadají, jako když do kapky medu zasvítí slunce. Takže obě moje já jsou okouzlená."Tlemím se vesele a teď už to trochu zlehčím, abych ji neuváděl do rozpaků.

S další úklonou si natlačím poslední palačinku do pusy a slastně zažmoulám.
"Fakt výbouná, prooupilas."
Znovu svižně přehodím nohu na druhou stranu a hup, zase sedím čelem dopředu.
"Tak co? Vyrazíme? Když trochu popoženeme líné zadky našich ořů, jsme za chvíli na místě."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.3.2014, 23:11:14
Jsem protivná sama sobě, tak jak asi můžu teď připadat Gunterovi?!

Vztek rychle nahrazují rozladění a rozpaky. "Nemám právo mu vnucovat svůj pohled. On si to prožil jinak a možná to mohlo být krásné... Ale když neví, co jsem prožila já... a co jsem pak napáchala, nemůže to pochopit."

S jednou palačinkou stále v ruce si připadám najednou trapně... opět! Těkám očima okolo a můj pohled už zdaleka není tak vražedný.

Podám si sousto do pusy, abych nemusela nic říkat. Nervózně ho žmoulám a nejraději bych pobídla Bellu do trysku. Utekla. Jenže... cosi mě tu drží. I když ve mně Gunter probudil všechen ten vztek, nechci od něj utéct. Nedokážu to vysvětlit, ale prostě to tak cítím. A překvapuje mě to.

Nepřestává mě pozorovat. Dokonce se usměje a nabídne mi svou palačinku. Spěšně zavrtím mlčky hlavou.

To, co řekne... a jak to řekne... Nervózně po něm střelím pohledem. "Dělá si ze mě šoufky?! Nebo je to jen jeho způsob, jak to celé odlehčit?" Vůbec nevím, co na to říct.

"Myslím, že ty, jako Vlk, se nepočítáš..." vypravím ze sebe nakonec smířlivým tónem a s nepatrným náznakem úsměvu. Strašně moc chci všechno vrátit. Chci znovu cítit tu důvěrnou, pohodovou atmosféru. Bylo mi v ní bezpečně a... hezky.
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.3.2014, 22:51:15
Tak nemýlil jsem se.
Ona nenávidí sama sebe....její proměna musela být spojená s něčím ošklivým, bolestivým.
Zadívám se do její stažené tváře a v prvním hnutí mysli se ji chci zeptat. Jenže pak si uvědomím, že i přes své velké sklony k upřímnosti, skrývám svůj původ i vše co bylo snad ještě úzkostlivěji než-li ona.

Mám právo se ptát?
Mám právo sypat sůl do cízích ran, když vlastní pečlivě chráním?
Ne.....nedělal bych to, ani kdybych sám žádné neměl. Nemám to v povaze.
A ona....
Její oči jsou jako oči štvaného zvířete a já rozhodně nechci být jejím lovcem.
Vzpamatuj se, Terry.
Chtěl jsi ji pomoct, ne ji zahnat do kouta, aby ti prozradila svá tajemství.
Chtěl jsi ji ukázat, že váš svět není jen to, co představuje pro ni.
A tohle není nejlepší cesta.....


Ano, první hnutí mysli bylo vychrlit na ni uraženou pýchu a dostat z ní, proč je tak zatraceně zatvrzelá.
Nebo se prostě uraženě odvrátit a zbytek cesty jet mlčky...když se mnou mluvit nechce.

Místo toho jsem znovu vyloudil na tváři jemný úsměv a dokonale ignoroval ten led v jejím hlase.
Naklonil jsem se k ní a podal ji poslední palačinku. Ta už patřila mě.
Vtiskl jsem ji do její ruky a naznačil rukou hlubokou poklonu.

"Mně připadáš krásná, říkal jsem ti to?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.3.2014, 22:24:19
Vztek a hořkost se ve mně začíná mísit s lítostí. A to dohromady je dost nesnesitelná kombinace. Lituju toho, že jsem to na něj tak vyhrkla. Lituju toho, že si to vztáhnul na sebe. A začínám litovat sama sebe... "On nezabíjel z pomsty... já ano! Já jsem zrůda... jen JÁ!"

Ta tisíckrát přeříkaná litanie mi leze krkem. Nesnáším ji! Nesnáším sebe! Nesnáším tenhle nespravedlivý, pokřivený, vlčí svět!!!!!! Mám chuť řvát a výt a trhat a...

Neodpovím mu, nedokážu to. Místo toho pevně semknu čelisti a úporně pozoruju horizont. Snažím se uklidnit všechny ty smíchané emoce v sobě. A hlavně utišit ten vztek!

Zkusím to sama ne sebe s tichým, vyčítavým hláskem. "Nezasloužil si to. Tenhle můj výbuch." Jenže hned se mu v odpověď ozve jízlivý, pomstychtivý: "Ale tím svým "darem" si o to koledoval!" Ne, tohle nikam nevede!

Odvážím se na okamžik odtrhnout oči z horizontu a risknu pohled na Gunterovu tvář. Ty jeho kaštanové oči... raněné, nechápavé, zmatené. "Zatraceně!!!" zakleju vzdorovitě v duchu. Je to ještě horší! "Proč to nemůže vidět stejně jako já? Co je na tom za dar? Že dokážeme někomu rozdrásat hrdlo, rozsápat obličej?!"

V zápětí přijde další otázka, která tne do živého. Do věcí, o kterých s ním nechci mluvit! A nikdy mluvit nebudu! S NIKÝM!!!

Nepatrně se ošiju a s očima stále na horizontu tiše odpovím: "Připadám tak sama sobě! To stačí!" uniknu z téhle nepříjemné otázky. V mém hlase je slyšet ledové ostří.
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.3.2014, 22:07:11
Zapotácím se a tentokrát opravdu málem spadnu z koně. Ta nenávist v jejím hlase, ta zahořklost, ta zášť....málem mě to porazí.
"Zrůdy? Připadám ti jako zrůda?" Vyhrknu a moje oči jsou velké a plné bolesti.
Neranila jsi mě. Ranila jsi mě tím, jak smýšlíš o sobě. Protože i přes tu otázku vím, že ti nepřipadám jako zrůda já. Připadáš si tak sama.....

A ta skutečnost mnou otřese. Až do hloubky.
Co se ti stalo, že se tak moc nenávidíš?
Co se ti stalo tak hrozného?
Tohle přece nemůže být jen proměnou.....
Co skrýváš, Nyskel?


Zírám na tebe a moje oči se ptají. Zmatené, raněné. Lítostivé. Nejraději bych tě objal, abych z tebe tu zlobu dostal. Abys ji vyplakala a nebo vykřičela do celého světa.
Vím ale, že se zeptat nemůžu. Ne, na tohle.
Takže nasadím v celku neutrální výraz a znovu se pevně usadím v sedle.

"A komu bys tak mohla připadat, když nikdo neví, kdo jsi a čím jsi? Nikdo tě přece jako Vlčici neviděl nebo ano?" I můj hlas je klidný, bez emocí. Co na tom, že uvnitř mi mezitím zuří hotová bouře pocitů.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.3.2014, 21:57:53
"Škoda, že jsi mě nepotkal dřív... Možná bys mě naučil, jak nezabíjet. Jak se nemstít..." bleskne mi hlavou hořká myšlenka. Na okamžik se mi její odlesk mihne tváří, ale rychle ji zase zatlačím až dozadu, do temnoty kdesi hluboko. Nechci na to teď myslet.

Místo toho se rychle natáhnu pro palačinku. Prostě ten ošklivý pocit zajím!

Jenže hned první sousto mi zhořkne. Prudce polknu. "Raději?!" tahle jeho poznámka je jak bodnutí, přímo do srdce!

"To vlčí v sobě nikdy nebudu mít ani o chlup raději. Ať si to nazýváš třeba darem, pro ostatní jsme pořád zrůdy! A vždycky budeme!" vychrlím ze sebe svou hořkost, aniž to stihnu zarazit.

Rychle odvrátím pohled, protože tohle jsem nechtěla. Když si myslí, že je to dar, ať si to myslí. Je to jeho věc. Stejně jako je má, že Vlčici v sobě nenávidím.
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.3.2014, 21:46:28
"O tom nepochybuji."Zubím se ji...takřka do tváře.
"Řekl bych dokonce, že jich máš nebývale hodně. Na jednu malou vlčici."

Vyslechnu její odpověď a vážně přikývnu.
"Tak tomu věřím. Škoda, že jsme se nepotkali dřív, mohl jsem tě spoustu věcí naučit a možná, že by to pak nebylo tak tvrdé. Není lehké být sám, ani jako člověk, natož jako Vlk. Možná si to někde v hloubce uvědomuji, a proto má přehnaná snaha, pečovat o tebe.
Možná, kdybys u své přeměny nebyla tak sama a opuštěná, měla bys to vlčí v sobě raději."
Můj hlas je trochu smutný.

Nakloním se k ní, abych ji podal další palačinku a jemně se přitom dotknu její ruky.
"Třeba se mi to podaří ještě napravit...." Vyhrknu o poznání veseleji a mrknu na ni. Očividně tomu nejspíš i věřím.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.3.2014, 19:57:13
"Celkem čtyři, to znamená ještě dvě pro mě!" zajásám nadšeně v duchu, protože jsou vskutku výborné.

Další zhltnu o trochu pomaleji a snažím se vychutnávat každé sousto. Té třetí se ale jen tak nedočkám, protože nás čeká prudké stoupání. Postavím se do třmenů po Gunterově vzoru. Nevzpomínám si, že bych někdy jela na koni do tak prudkého kopce. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy neměla pevný cíl, cesty jsem si vybírala spíš pohodlnější.

Konečně se před námi otevře náhorní plašina. S odfouknutím dosednu zpět do sedla. "Teda tohle byla ale cesta..."

Gunterovo nastínění další cesty proto uvítám s povděkem. Ani se nedurdím, když mi slibuje odpočinek.

Ovšem ta jeho poznámka o vyvléknutí nohou ze třmenů... naoko otráveně protočím panenky. "Vím, že jsi lepší jezdec než já, ale základy mě vážně učit nemusíš..." odtuším.

Jako by mi na to chtěl odpovědět skutky a ne slovy, přešvihne se v sedle a najednou sedí čelem ke mně. Pobaveně zakroutím hlavou: "Dobrá, dobrá... jsi o hodně lepší jezdec. Ale já mám taky své skryté talenty!" odtuším tajemně.

"Vyrůstala jsem v malém městě. Takže na tuhle divočinu jsem si musela zvykat až jako Vlčice. A že to nebylo mnohdy úplně jednoduché." přiznám popravdě. "Na většinu věcí jsem si musela dost pracně přijít sama... drsná škola." dodám trpce.
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.3.2014, 19:31:54
Odmítne můj návrh a já jen přikývnu. Ani na okamžik jsem nepochyboval, že by to bez problémů zvládla, pozoruji ji při jízdě už druhý den, jen jsem ji chtěl dopřát pohodlí a komfort.

"Celkem čtyři." Zazubím se v odpověď, když se zeptá na další palačinku a svěsím se v sedle dolů k ní a podám ji další. Chvíli to vypadá, že se sesunu přes rozsochu sedla na hnědákův zadek, ale nakonec se udržím a vtáhnu se zase zpátky do sedla. Cesta je kamenitá a dost prudká. Přesto se dá kůň uřídit jednou rukou, takže můžeme zatím pokojně jíst. Je to poměrně pevná stezka, nedrolí se a oba koně šplhají vzhůru s poměrně jistýma nohama.

Trochu výš si stoupnu do třmenů a nakloním se dopředu a na Nys houknu, aby udělala totéž. Nakonec se bez problémů vyškrábáme až nahorů a ocitneme se na rozlehlé náhorní plošině.
"Teď pojedeme delší dobu poměrně bez jakýchkoliv nutných akrobacii. Takže se můžeme poklidně věnovat těm zbylým palačinkám.
A odpočineš si."
Slíbím ji vážně.
" Jestli můžu doporučit, vyvleč si nohy ze třmenů a protáhni si je. Pokud Bellu neděsí králíci nebo svišti, nemá, čeho by se tu lekla."

Nacpu si další kus palačinky do pusy a zamumlám.
"Jakmile projedeme tu náhorní plošinu, vjedeme do soutěsky a ta nás dovede do údolí Medového potoka.
Není to tu na tebe trochu divoké? Vyrůstala jsi ve městě nebo na vesnici?"
Zeptám se zvědavě a na okamžik se přešvihnu v sedle a sednu si zády k Certusově hlavě, abych na Nyskel dobře viděl. V jedné ruce palačinku, na tváři spokojený ba přímo blažený úsměv a pusu nacpanou k prasknutí.

 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.3.2014, 18:09:38
Palačinku si s povděkem převezmu a spokojeně se zazubím.

Jeho návrh ohledně vodící otěže vyvolá v mé tváři udivený a tak trochu rozladěný výraz. "Copak si vážně myslí, že jsem tak hrozná jezdkyně?! Nebo že nezvládnu jíst palačinku jednou rukou?!" Tyhle myšlenky ale rychle spolknu a jen vážně pronesu: "Ne, já to zvládnu." není v tom tentokrát tolik podráždění jako obvykle. Možná jsem příliš zaskočená jeho nabídkou... nebo si prostě jen začínám zvykat. Sama nevím.

První zhltnu v rekordním čase a po krátkém zaváhání houknu na Guntera: "Nebyla by tam ještě jedna?"
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.3.2014, 18:01:38
"Pravda! Palačinky!" Zajásám nepokrytě, protože jsem na ten voňavý zázrak Eve úplně zapomněl.
Znovu pobídnu koně a už v pohybu začnu štrachat v brašně. Počkám až mě dojede a podám ji palačinku.
"Takhle nám ta cesta uběhne daleko rychleji." Připustím a také si vylovím jednu.

"Nemám vzít Bellu na vodící otěž, aby ses mohla v klidu najíst a měla volné ruce?"Nabídnu ji vřele, zatímco řídím svého hnědáka nohama a čile se krmím.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.3.2014, 17:28:44
Musím se pobaveně ušklíbnout tomu jeho úhybnému manévru. "No, v tuhle chvíli to není ani tak o mé... únavě," dodržím tam onu pomlku, která mluví sama za sebe... "ale spíš můj žaludek se tomu zuřivě brání!" bezmocně pokrčím rameny, protože svému pověstnému vlčímu hladu prostě neporučím.

Pak mi ale zajiskří v očích a já se lišácky usměju: "Kdybys servíroval ty báječně vonící palačinky, zvládla bych to možná i v sedle..."

Je mi jasné, že kdybych teď sesedla, zbtek cesty už bych musela běžet jako Vlčice. Znovu do sedla by mě už nedostal!
 
  Gunter   Postava není přítomna 23.3.2014, 17:14:29
Zadívám se před sebe a chvíli přemýšlím. Pak se otočím k Nys a pokrčím rameny.
"Víc než polovinu určitě. K Medovému potoku nám schází tak tři a půl hodiny jízdy tímhle tempem. Jen terén bude čím dál tím členitější, takže budeme hodně šplhat. Takže je to na tobě a tvém...."
bolavém zadečku. Ta poslední slova raději spolknu a dodám trochu korektnější výraz.
"Na tvé únavě." Rychle se podívám stranou, protože mi pohled mimoděk kouže k oněm ošidným partiím.

"Jediné, co ti můžu slíbit, je, že se ti u Medového potoka bude líbit a že si tam královsky odpočineš." Dodám rychle.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 23.3.2014, 9:22:58
Držím se statečně za Guntereme a zdá se, že stehna i zadek si už pomalu zvykají. Jen několikrát se na chvilku zdržím v zadu, ale rychle ho zase dojedu.

Krajina okolo svádí k vlčí podobě. Cesta by pak byla o mnoho jednodušší. Ale nechci se vzdávat, dokud to nebude nezbytně nutné.

Říjnové slunce nám svítí do záhlaví a mně začíná být teplo. Shodím proto za jízdy kabát a nacpu ho do sedlové brašny. Hned je to lepší...

Když se konečně Gunter na chvíli zastaví a nadnese něco tak lákavého jako je jídlo, mám chuť okamžitě sklouznout ze sedla, tam, kde zrovna jsme. Pak se ale v duchu okřiknu a optám se: "A jak je to ještě daleko? Jsme aspoň v půlce cesty?"
 
  Gunter   Postava není přítomna 21.3.2014, 22:43:27
Zdá se, že mě nic nemůže dnes vyvést z míry.
"Tak ji nedrž, ať se vyběhá. Když se pořádně uvelebíš ve cvalu, bude to daleko příjemnější než klus. Nebudeš tak naklepaná!" Upozorním ji vesele, protože je mi jasné, že musí mít sedací partie v jednom ohni. Bolavé a omlácené.

Pobídnu Certuse a znovu zaujmu svoje místo po jejím boku. Zatím to jde. Stezka je široká a poměrně pohodlná. Ale čím víc stoupáme nahoru do hor, tím je i cesta užší a méně sjízdná. Nakonec už nemůžeme jet vedle sebe a já předjedu s hnědákem dopředu a hledám schůdnější cestu pro oba.

Také už dávno nemůžeme cválat. Tady se dá maximálně klusat a místy šplhat. Hlavně do kopců by ti dva nejraději cválali, ale nedovolím to. Je to sice pro ně jednodušší, ale také je daleko větší riziko uklouznutí a nebo toho, že nás sundají za nohu ze sedla. Navíc jim sílí svaly na zadních nohou. Takže považuji šplhání do kopců za velmi přínosné.

Když už stojí slunce přímo nad námi, otočím se v soutěsce na Nyskel a otřu si prach z očí.
"Pojedeme v zátahu až k Medovému potoku nebo chceš zastavit a odpočinout si? Popřípadě se najíst?" Zeptám se s úsměvem a prohlížím si šmouhy prachu na její půvabné tváři.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 20.3.2014, 20:18:56
V ten okamžik se neumím rozhodnout, jestli Gutner tolik věří v mé střelecké schopnosti nebo si ze mě tak nestydatě utahuje... "Ale asi to druhé... jak jinak..." pomyslím si a pobaveně vzdychnu.

Na noční les v lidské podobě se upřímně moc netěším. Když už jsem byla nucena nocovat v lese, bylo to téměř vždy ve vlčím. Prostě se tak cítím bezpečnější. A navíc v lese není predátor, který by si troufnul na tak obrovského vlka. Jenže na obyčejnou holku......

Gunter jako by mé obavy ihned rozpoznal. "Proč myslíš, že se budu bát?" vyjedu po něm, aniž bych si to stihla promyslet. Přišlo to tak nějak samo... Ozvala se ta nepřístupná, samostatná a odtažitá Nyskel. Ale já ji nezvala!

Jenže Gunter zvesela klátí nohama v sedle. Zdá se, že se mi hrana v mém tónu podařila obrousit dřív, než jsem větu dořekla.

To, jak mluví o všem, co mě chce naučit... zatetelím se blahem. "Takhle nějak by mě asi chtěl učit můj starší bratr... nebo tak jsem si ho aspoň vždycky představovala." A vůbec si nepřipouštím, že za tím tetelením může být i to, že spolu budeme trávit hoooodně času a že tím pádem zatím nemusím myslet na loučení.

Navenek se ale rychle vzpamatuju. Sice je to od něj hrozně milé, ale nevím, k čemu mi to všechno bude, když mám v sobě Vlčici, kterou tyhle věci nikdo učit nemusel a přesto je umí. Tedy... až na to střílení.

"Jeden nikdy neví!" okřikne mě rychle v duchu mé rozněžnělé já, kterému se vůbec nelíbí, jak Gunterovu snahu shazuju... A nakonec mu musím dát za pravdu. "Jeden nikdy neví..."

Bella už zase neposedně poskakuje."Jestli ji budu muset takhle držet na uzdě celý den, večer mi upadnou ruce." vzdechnu nešťastně a povolím uzdu. Klisna se radostně rozběhne, až jí hříva vlaje. A já jen tiše zatínám zuby. Ale tu chvilku jí dopřeju.
 
  Gunter   Postava není přítomna 20.3.2014, 19:52:13
Zděšenější jsem ji snad ještě neviděl. Kulí na mě oči jako bych byl ten sněžný levhart já a její tvář přímo plápolá odporem.
Ušklíbnu se.
"Ale já ti chtěl dopřát praxi na živo. Ale když nutit tě nebudu. Když nebudeš chtít, můžeš sestřelovat jelenům mouchy z paroží, aby ses pocvičila. A....dělám si legraci. Asi jich nenajdeme tolik, abychom si mohli dovolit ho vyplašit nebo jen poranit. To by nebyl hezký pohled. A já bych to takovému zvířeti, jako je sněžný levhart nikdy neudělal. Ale myslím, že si užiješ i to noční číhání a pozorování divočiny za tmy. Pro změnu jako člověk. Já tam budu s tebou. Takže se ani nemusíš bát. Koušu."

Zdá se, že moje dobrá nálada už se nezmění. Zvolním ještě víc a vesele si komíhám nohama i když to hnědáka musí k smrti vytáčet.
"Navíc musíme nalovit ty hranostaje nebo se podívat po rosomákovi. A na límec pro Thomase jich bude potřeba docela dost." Připomenu.
"A já tě chci učit střílet a možná i stopovat a lovit ryby....a máme toho na zabavení dost a dost. Aspoň myslím."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 20.3.2014, 19:27:38
Protočím oči vsloup na to jeho laškování, ale oči mi jiskří. "Jsem přesvědčená, že zrovna ty bys ho klidně ukecal k smrti!" vrátím mu stejnou mincí.

Certus vyrazí vpřed a já mám co dělat, abych Bellu udržela. Ale má stehna a kyčle nejsou na další cval připravená.

Po chvilce se Gunter zase vrátí a začne mluvit vážně. Se zájmem ho poslouchám. Na levharta jsem snad ještě nenarazila, takže jsou mi jejich zvyklosti cizí.

Zalapám po dechu a napůl překvapeně, napůl vyděšeně vykulím oči: "Já?! No to ne... to nemůžu.. vždyť jsem nikdy nestřílela..." dušuju se, ale zčásti je za tím i představa, že zabíjím zvíře, které se nám v lecčems podobá. Já si nejvýš troufla na lišku. Ne že bych se bála, ale větší dravci už jsou pro mě příliš... osobní.
 
  Gunter   Postava není přítomna 20.3.2014, 19:20:28
Jedináček...zvláštní, nedělá na mě dojem jako jedináček. Ti mívají velké sklony k sobectví a Nys mi připadá v pohodě.
Vděčně se na ni podívám. Nijak se k tomu tématu nevrací a zdá se, že ho ani nehodlá pitvat. Ani já už neřeknu ani slovo o svých sestrách, ale můj výraz hovoří za vše. Vážím si její diskrétnosti.
Pomalu získávám ztracenou kontrolu sám nad sebou a začnu se zase usmívat. Opatrně, ale je to úsměv.

"To je jednoduché. Vykopeme noru a ukecáme ho, aby s námi šel na výlet a až do ní padne...." Zažertuji a uvolněnost se mi začne vracet.
"Levharti jsou děsně ukecaní, vždycky to zabere....
Pobídnu Certuse do cvalu, protože mě přestane bavit, jak se pořád zakusuje do udidla a snaží se zbavit vedení a když se pořádně dlouhý úsek vyběhá, zase ho stáhnu do pomalého klusu a zařadím se vedle Belly, abych mohl s Nyskel mluvit.

"Nejtěžší bude ho najít. Jsou pořád v pohybu. Ale v tomhle máme velkou výhodu proti ostatním lovcům. Vyčmucháme si ho hezky ve vlčím. A pak na něj asi nastražím návnadu a počíháme si na něj v noci. Ibisové loví hlavně v noci. takže ho nalákáme na čerstvé maso a pak si ho střelíš. Jen nesmíš poničit kožešinu, Minnie by ti to nikdy neodpustila. " Zasměji se a dovádivě po ní loupnu očima.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 20.3.2014, 19:01:36
"Masírovat záda?!" i když si můžu namlouvat, že to všechno krásně zvládám, tahle jeho poznámka si vyslouží můj obezřetný, podezíravý pohled. Je to ale jen okamžik. Raději pohledem uhnu. Teď už jsme na tenkém ledě a já nehodlám udělat chybu... Nesmím!!!

Ovšem chybu jsem přesto udělala! "Neměla jsem být tak zvědavá! Vždyť on o rodině přece mluvit nechtěl!!!" kárám se v duchu a je mi to upřímně líto, když vidím, jak ztuhne. "Ještě bych to mohla nějak zamluvit, ale asi by to bylo ještě horší..."

Nakonec odpoví. "Takže má, i když je dlouho neviděl. Ať už je důvod jakkoli bolestivý." Teď už najednou nevím, proč jsem to tak urgentně potřebovala vědět. I když uvnitř cítím drobné zklamání. Asi se mi líbila ta představa, že bych byla jeho jediná sestra a on můj jediný, starší bratr... "Byli bychom tu jeden pro druhého........ JENŽE, i když on už nemá svou rodinu, má Minnie!" napomenu se vyčítavě. Jak bych mohla na tohle zapomenout?!

"Ne, já jsem jedináček." hlesnu rychle. Mohla jsem čekat, že se mi ta otázka vrátí. "Rychle pryč... někam na bezpečnou půdu..."

"A jak vlastně budeme lovit toho levharta?" zeptám se, asi trochu hloupě. Ale třeba nás to oba odvede od bolestných vzpomínek.
 
  Gunter   Postava není přítomna 20.3.2014, 17:27:57
"Páni, ty mi děláš samé naschvály. Žádná zbroj? Žádné tkaničky? A co tedy budu jako panoš dělat?" Rozhodím zoufale rukama, ale pak se zachechtám.
"Už vím. Všimla sis něčeho? Ty boty jsou tááák vysoké. A tááák hladké. Víš, jak ti po celodenním běhání v lese otečou nohy? Ještě budeš ráda, když si večer sedneš na pařez a tvůj oddaný panoš ti ty boty stáhne dolů! Taky bych ti mohl namasírovat chodidla, kdyby to bylo moc zlé. Umím báječně masírovat chodidla. A...záda. Taky."
Nabízím jí horlivě. Uchechtaný a spokojený.

Pak přijde další otázka. Záludná a nebezpečná. Otázka, která mě bodne do žeber.
Zachvěji se a na chvíli se musím přidržet hrušky. Oči mi podezřele zvlhnou. Snažím se tomu bránit, ale ta otázka, jako by otevřela stavidla toho, co už si dlouho nechci připustit...
Ano, mám sestry a obě mně nesmírně chybí.
Obě jsem opustil a neviděl jsem je už šest let....
Obě....


Nakloním se trochu dopředu a sevřu ruku v pěst, abych se uklonil. Konečně se otočím a pokousím se usmát.
Ona za to přece nemůže a tohle je docela normální očekávatelná otázka.
Přirozená.


"Já....ano, Nyskel, měl jsem sestry. Dvě. Tedy mám je stále. Jen jsem je dlouho neviděl." Rychle polknu a pokusím se od toho tématu zbaběle utéct.
"A ty máš nějaké sourozence?"

 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.3.2014, 22:34:36
Podívám se úkosem na své vysoké, kožené boty... hladké a bez jediného náznaku tkaničky. "No, to zavazování by šlo, ale bohužel nevlastním ani zbroj, ani tkaničky..." upozorním ho s hranými rozpaky.

Jindy bych se určitě naježila. Co, naježila, brala bych to jako jasný signál. Vlčice ve mně by už touhle dobou výhružně, napjatě vrčela a já bych začala hrát svou hru. Hru, která měla vždy krvavý konec.

Ale s Gunterem je to jiné. Tolik jiné! Jako bych byla zase ta mladá, bezstarostná Nyskel, která se špičkuje z některým z výrostků, kteří se točili kolem pekárny. Tahle vzpomínka se mi rozlije v hrudi jako balzám. Musím se jen tak zasmát. Z čiré radosti. A snad i štěstí. "Nejsem prokletá! Ještě pro mě může být cesta zpátky!" uvědomím si najednou a ohlédnu se vyjeveně na Guntera.

To, co mi teď došlo, je... šokující. Rychle se otočím zpátky, aby neviděl ten můj zmatený výraz. Zmatený, ale šťastný a bázlivý zároveň. Strašně se bojím, že si to všechno jen namlouvám, ale...... to, že Vlčice nezavrčela, nechtěla zabíjet... Jako by mi praskly okovy a spadly s hlasitým zaduněním na zem. "S ním bych mohla být taková jako dřív..."

Všechny tyhle myšlenky jsou tak nové a nečekané, že bych teď nejraději byla sama... a zároveň nebyla, protože Gunterova přítomnost mě strašně uklidňuje.

Znovu střelím pohledem za sebe. "Možná je to právě takové... mít staršího bratra... Je to muž, ale je jiný než ostatní. Má výsostné postavení a sálá z něj bezpečí..." snažím se ten pocit aspoň trochu vysvětlit, ospravedlnit.

Koně přejdou do klusu a mně to nedá: "Ty, Guntere, máš nějakou sestru?" zeptám se z ničeho nic. Musím to vědět...
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.3.2014, 22:16:15
Otočím se a bedlivě si ji přeměřím. Od hlavy až k patě. Ano, tohle už trochu nevázané je, ale oči se mi smějí a je vidět, že prostě nemůžu odolat, abych tě kapku nepoškádlil.
"Všiml! Samozřejmě, že jsem si všiml. Zbroj by ti taky znemožnila proměnu. I když by ti nejspíš slušela. Umíš dělat ty zlé oči, tak bych se tě možná i bál."Chechtám se.
"A s oblékáním ti pomáhat nemůžu? Tedy, když jsem ten panoš? Mohl bych ti aspoň zavazovat boty." Ukecávám.

Na palačinky se souhlasně zašklebím. "Necháme je trochu vyběhat a palačinky si užijeme hezky v klidu, až budou utahaní." Navrhnu a když tak vyrazí, zavýskám a pobídnu hnědáka za ní.
A to moje přetrhdílo vyletí za Bellou a ještě si u toho vyhodí.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.