abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Merysol
25.6.2015
20:16:46

S velkou úlevou zjišťuji, že mi přeci jen trochu věří a půjdou se mnou do nitra hory. "Žiro, klidně pochodeň ponesu, ale věř mi, kdybyste měli být už mrtví, leželi byste tu. Neříkám že mou zásluhou, ale co kdybych byla jen prostředek k odvedení vaší pozornosti?"Navíc mám větší sílu, než bys řekla...ale o tom si můžeme promluvit jindy.

Vypadá to, že jediný, kdo s námi nepůjde bude Kája s tím, že bude hlídat před jeskyní, aby nás zase někdo nezavalil. trochu se mi to nezdá, ale rozhodla se. "Kájo, upřímně, nemám dobrý pocit z toho že by to kdokoliv zůstával. Obzvláště, když někteří zřejmě mají na spěch,, protože mají někoho v patách...podívám se krátce na Stopaře a jeho psa a pak zpátky na Karolínu ...ale jak myslíš, dej na sebe hlavně pozor. Jak už bylo řečeno, někam se schovej."

Přišel čas vejít do jeskyně. Dokud nedojdeme na nějaké rozcestí, vše bude v pořádku. A poté co? Pokud vážně nikdo nemá nic co by patřilo Jarykovi aby nám Guru pomohl, budeme se asi muset rozdělit. Nebo zůstat spolu s tím, že hledání bude trvat o to déle. Začínám mít docela obavy z naší výpravy. Ale musíme Jaryka najít.

"Víte, pokud tedy někdo nemá něco, co by pomohlo zavětřit Jarykovu stopu, uvědomujete si, až dojdeme na rozcestí, čeká nás...docela problém?

Nysilo z Nortree
25.6.2015
20:08:35
Před vchodem

Stopař ukončil náš rozhovor a otočil se mi zády. S jeho odpovědi jsem nebyl moc nadšenej ani mě zrovna dvakrát neuklidnila. Snad se mu dá věřit. Posbíral jsem si par oblázků do kapes. Karolínin nápad se mi líbil. Sebral jsem od ni větve které mi nám podávala.

Děkuji... Já si svůj batoh nechám na zádech. Člověk nikdy neví. Jo a buď opatrná" Podíval jsem se ji do očí, také se usmál a potom se otáčím a jdu k jeskyni.

*******************

Anglino se už chystal taky jít dovnitř.

Počkej Anglino. Budu klidnější, když tu zůstane silný válečník a bude nám krýt záda. Odpočiň si a zůstaň tu s ostatními prosím." Byla to spíš prozba než že bych rozdával nějaké rozkazy.

"Vím,že se na Karolínu dá spolehnout a naopak na Anglina se mohu spolehnout, že ochranní Karolínu. Doufám, že mě poslechne a zůstane. Trochu jsem pošimral jeho EGO, tak snad. "

V jeskyni

Vstoupil jsem do jeskyně kde už byli ostatní. Sundal jsem batoh, vylovil z něj vak s vodou, napil jsem se pak jsem nabídl i ostatním. Potom jsem vytáhl lucernu s oleji. Vše ostatní jsem vrátil zpátky a oleje jsem umístil nahoře batohu, ať jsou po ruce. Použil jsem pochodeň k zapálení lucerny. Jak jsem to udělal, najednou bylo v jeskyni daleko víc světla. Potom jsem se začal věnovat ostatním.

"Bohužel jeho knihu už nemám. Přečetli jsme co bylo třeba a vrátili zpátky do truhly... Sharpfin nevlastní něco co patří jemu když ho zná? Pokud ne, hádám že nám Guru moc nepomůže. "

Anglino
25.6.2015
19:13:18
"Mám nutkání zůstat s Karolinkou, ale nechci aby si ostatní všimli jak na ni lpím a potom by si taky mohli myslet, že jsem zbabělec.
Tohle si o statečném barbarovi nikdo myslet nesmí. Strach nemám je jedno jestli tam je nějaké nebezpečí tak se s ním poperu. Já mám svou sílu a odolnost oni někteří umí i kouzlit tak snad se nám bude dařit. Konec s přemítáním jdu dovnitř."


"No pokud jde o mne jdu dovnitř jsme tu přeci od toho abychom zjistili co se tam skrývá a třeba se nám podaří zachránit lovce. Jestli ho někdo drží násilím tak jim ho seberem."

S těmi slovy se hrnu dovnitř doufaje, že někdo posvítí na cestu. Do ruky si beru dýku je v malém prostoru použitelnější.

Žira
25.6.2015
16:35:37
První se ozval Nysilo, že půjde dovnitř. "To je super, jsem ráda v jeho blízkosti."

"Super Nysilo, lucerna bude mnohem lepší než pochodeň, v případě nouze se totiž dá zakrýt pláštěm a díky tomu se můžem skrýt ve tmě. To mi jde docela dobře, nejsem moc dobře vidět. Alespoň, doku neukážu zuby." Pronesu a usměji se.

****************

Pak se ozve také stopař. "Člověk. A muž. Musím si na něj dávat pozor, ti jsou nejhorší. Samozřejmě až na Nysila. Ale tenhle se zdá férový, nicméně všichni muži, které jsem dosud poznala jsou nadržený prasat, nevím, proč tenhle by měl být výjimka, to by byla moc velká náhoda, abych potkala dvě výjimky během dvou dní. Každopádně, chce pomoct, neměla bych mu bránit."

"Vítej na palubě stopaři. A ty taky Guru."

*****************

Pak promluví Kája a říká, že na nás počká venku. "Na jednu stranu je škoda, že s námi nepůjde, její bojové schopnosti nám budou chybět, ale na druhou stranu, je dobře, že tu zůstává zrovna ona. Bude nám hlídat věci někdo, na koho je určitě spolehnutí. A ne jen věci, má pravdu, může se stát, že se vchod znovu zavalí. Pochybuji, že by sama odházela hromadu kamení, ale jsem si na 100% jistá, že udělá všechno na světě, aby nás zachránila."

"Dobrá Kájo, jak chceš. Je dobře, že někdo bude hlídat u vchodu. Hlavně si dávej pozor, kdyby přišli další skřeti. Raději buď někde, kde nejsi moc na ráně." Řeknu Káje. "Snad tu nezůstane sama, docela se o ní bojím. I když vím, že zrovna Kája je člověk, který se o sebe dovede postarat, stejně mám strach."

***************

Pak se přidá i Zar´farro. "To je super, léčitel se vždy hodí."

"Bez tebe by to ani nebylo ono, trolle stará." Řeknu mu a usměji se.

*********************

Také reaguji na rady ohledně značení cesty. "Stopaři, věřím tomu, že Guru by nás zvládl vyvést, ale myslím, že neuškodí, když se zařídíme i Kájinou radou a budem si značit cestu. Přeci jen, je lepší mít dvojí jištění."

A samozřejmě poslední stopařovu otázku také neopomíjím. "Já nic nemám, co patřilo Jarykovi, ale myslím, že někdo odnesl knihu z jeho chatrče." Otočím se na Nysila "Neměls jí náhodou ty, Nysilo?"

Stopař Talhut
25.6.2015
15:12:00
"Už jsem ti řekl dost. A neboj se, prozatím jsem je svedl ze stopy. S jejich mozky na to přijdou nejdříve zítra, navíc sem se ani oni neodváží."
Pomalým krokem se vydám do průchodu. Nebudu tady hned každému vykládat o své minulosti. Na tolik je tu neznám.

"Ne opravdu ti nehodlám říkat o své minulosti spojené s orky. Stejně jim dříve či později provrtá můj šíp díru do palice."

Když vejdu do jeskyně stoupnu si do světla zapálené louče.
"Asi nemáte u sebe nic, co patřilo tomu lovci co??"
Zeptám se Žiry. Nějaká pachová stopa tu po něm jistě zůstala. Stopy by se hledali o něco hůře, jelikož po tom závalu se tu snesla vlna kouře a tak stopy zcela jistě zakryla poté, co se usadila na zemi.

Nysilo z Nortree
25.6.2015
12:47:52
"Jaká rasa? Pokud jde někdo po tobě a následuje tvoje stopy, bylo by fajn o tom vědět předtím, než nás tvoji kamarádi poctí svoji návštěvou! Nemyslíš?!"

*******************

Další kroky se budou odvíjet v zavislosti na Stopařovi odpovědi.

Zar´farro
25.6.2015
9:36:41
Porozhlédnu se po svých pacientech, těch živých i těch mrtvých. Lidé jsou již pohřbeni, předpokládám, že skřeti také. Seath je stabilizovaný, Žira se žene do nebezpečí i s Nysilem.

"Kdo ví co potkají v jezkyni, no a pokud najdou sráz ... ach jo, a tak nemusím jeskyně."

Zvednu se, ještě jednou se poohlédnu po Sharpfinovi, a začnu si sbírat veškeré náčiní co by mohlo být potřeba. Hlavně cokoli co pomůže se zlomeninami, taky by to chtělo něco na uklidnění, snad nejsem mezi blázny, co by vzali klaustrofobika do Jeskyně.

Nakonec, ještě předtím než vlezeme do jeskyně, použiji trochu čisté vody. Vím že jí máme málo, ale nikdy nevíte co můžete chytit, a hlavně když je máte od krve.

Karolina
25.6.2015
9:29:51
Zatím co se někteří nahrnuli nebo spíš nasoukali do jeskyně, nedá mi to. Odlepím se od stromu a vykročím znovu k té hromádce po skřetech. Cestou zvedni nějakou hůl či spíše holou větev. To prohrabuji co tu je. Trochu to oddělím od sebe.

" Tak co tu máme: jednu šavli, štít, malou plátovou zbroj, sedm malých kožených zbrojí, dvě lehké kuše, dvě dlouhé, zahnuté dýky, pět krátkých mečů. Ostatní nestojí za řeč. Vezmu si meč, ale musím ho pořádně vyčistit.

Chvilku si meče prohlížím a pak jeden seberu. Popojdu kousek stranou, kde je hustá tráva a několik lopuchů. Pořádně meč otírám, aby z něj zmyzely stopy po původním majiteli. Když se mi zdá, že je to dobrý, vezmu kousek hadříku a ještě všechno vyleštím. Mezitím se z jeskyně zase všichni vrátí a vynášejí ven nějakého muže. Je raněný, ale jak vidím, Zar se už o něj stará, nemá cenu se tam motat.

Nepřehlednost situace, kdy se každý snaží mluvit s každým, nebo skoro s každým a všichni chtějí ukázat, že oni jsou ti co jsou znalí, taková situace je pro mě frustrující. Sedím stranou, nijak se neprojevuji a snažím se pozorovat ostatní a udělat si o nich svůj obrázek, abych mohla zaujmout nějaký postoj ke každému. Zdá se, že na mě všichni zapomněli a tak mám čas si urovnat myšlenky.

" Vypadá to, že ten se psem má nějaké velké problémy a proto nechce říci ani jméno. Nejspíš je to hraničář, nechává si říkat stopař. Mohl by být dost užitečný při hledání Jaryka. A ta dívka... staví se tajemně a snaží se udělat dojem, což se ji povedlo. Skoro všichni na ni zaměřili pozornost a dokonce i Zar vypadá, jakoby jí byl omámen. Možná Anglino ne, nebo to umí zastřít tak dokonale, že to není poznat.

Pan "ryba-Shar" a Zar po sobě nevraživě pokukují, obávám se, že se do sebe při první vhodné zámince pustí. Ach jo. Ten co ho vynesli z jeskyně, se zdá být nějaký mluvka. Zvláštní je, že se neozval dřív. Možná byl v bezvědomí, ale pak je opravdu velká náhoda, že se probral právě v době, když se naši začali dobývat dovnitř. Těžko ho probudil hluk, takový randál nenadělali. Copak mu asi je? Zar se tváří, jakoby měl ten kluk smrt na jazyku."


Najednou zaslechnu kněžku, jak nabádá ostatní, aby šli dovnitř, že Jaryk tam je a dokonce naživu. Ten se psem se hned taky hrne dovnitř, protože on jediný je prý vyvede ven. Že jde dovnitř Žira mě nepřekvapuje, spíš mě udivuje Nysilo. ale nejspíš má nějaký svůj plán. Vstanu a dojdu k nim dřív, než zajdou do jeskyně.

" Zůstanu tady, vy máte takovou jistotu, že ten vchod už nikdo nezavalí? Raději se pokusím to tady hlídat. Vím, že vás možná ten pes vyvede, ale... dělejte si nějaké značky. Třeba těmi oblázky, co jsi Nysilo nasbíral. Nebo třeba větvičky si vezměte a na rozcestí si směr označte. "

Zvednu ruce, jako kdybych chtěla něco zvednout směrem k sobě a mírně přivřu ruce. Pohled směřuji k houštinám poblíž vchodu. Najednou se zvedne několik menších větviček a putuje vzduchem přímo mě do rukou.

" Tady nějaké máte, není jich moc, asi deset proutků, ale můžete je rozlomit, to by mohlo stačit, ne? A nebuďte tam dlouho, přiveďte nebo přineste Jaryka sem. Klidně si nechtě batohy tady a vezměte si jen co nutně potřebujete. Já budu hlídat, nebojte."

Usměju se na ně, abych jim dodala odvahu a možná ji dodávám i sobě.

Stopař Talhut
25.6.2015
8:03:04
Když se mě hned Nysilo zeptá, kdo mě pronásleduje z tváře mi pomalu zmizí pobavený výraz, který tam po většinu času, co jsem se tu objevil, byl.
"Dalo by se říci, že mě jedna rasa dvakrát nemusí. I když ten pocit je vzájemný."

Nehodlám tu hned na potkání vyprávět všem svou minulost. Co se týká vyprávění, celkově nerad mluvím. Bohužel ve skupině je to standardní věc.

Když se rusovláska rozpovídá o tom, že ví, že je lovec v jeskyni a naživu, trochu povytáhnu obočí.
"Já taky leccos cítím, ale ne na takovouhle dálku."

Když se Žira, jak se černoška představila rozhodne jít dovnitř s tím, že ho musí najít, kvůli slibu jen kývnu hlavou, že její rozhodnutí chápu.
"Tak přece je tu někdo, kdo má nějakou tu čest."
Za chvíli se přidá i "chytrolín" Nysilo. Zůstávat tu jenom tak s tím mladíkem a tou blondýnkou se mi dvakrát nechce. Spíš by se mi nechtělo poslouchat jejich řeči.

"Jak ho v té spleti chodeb chcete najít?? A když ho už najdete, jak se budete chtít dostat zpátky?? Ty chodby vám zamotají hlavu, ztratíte se a už nikdy se nedostanete ven."
Můj hlas zní, jako bych si byl zcela jistý tím co jsem řekl. Podívám se na svého přítele, který mi v těchto chvílích leží u nohou a nejeví o nikoho tady valný zájem. Když však ucítí mé oči na sobě zvedne se a také se na mě podívá.
"Spoléhám na tebe Guru."

Vyjdu za Nysilem a postavím se kousek od něj. Sundám si luk ze zad a nechám jej zatím volně při těle.
"Pomůžu vám. Jestli se někdo dostane k němu a zpátky ven, bude to tady můj přítel."
Ukážu na něj volnou rukou. Snad potom opadne z ostatních určitá nedůvěra. Tak nějak jsem očekával, že se připojí i rybou, když jsou s lovcem takový kámoši.

Nysilo z Nortree
25.6.2015
4:29:29
"Guru. Budu si to pamatovat." Zdá se, že oslovovat psa psem mu hodně vadí. Nemám problém mu v tom vyhovět

"Skřeti?!! Kolik jich bylo? Nemohlo to být těch 8 skřetů co támhle leží?" Předstíral jsem zájem, ale nevěřím mu ani slovo... Nemám potřebu se s ním přít, protože bychom se nikam nedostali, navíc jsem už z dnešního dne příliš unavenej a začíná mi být tak nějak všechno jedno.

"Vím že jsem někde četl, že nekteří hraničáři ovládají telepatii anebo kouzlo, se kterým mohou komunikovat se svým psem a dávat mu jednoduché příkazy na krátkou vzdálenost. To by vysvětlovalo chování toho psa a jestli to náš Stopař umí nebo dnes nejspíš nedovím."


***************************

Do krátkého rozhovoru mezi Stopařem a Alexandrem se nepletu, jen si o tom myslím sví.
Když ale Stopař odpoví Žíře na otázku, zpozorním.

"Moment! Kdo tě pronásleduje a proč?!" Vyhrkl jsem na Stopaře a trval na jeho odpovědi.


**************************


Až dokončím rozohovor. Slyším, jak Zrzka cosi zmateně mluví, že ví, že Jaryk je určitě uvnitř. Je mi nesympatická čím dál víc, ale Žíra rozhodla, že jde dovnitř.

Jdu s Tebou Žíro. Mám v batohu lucernu a 2 extra oleje navíc. Jistě se budou hodit."

Ještě si před vchodem do jeskyně nasbírám pár větších oblázků do kapes, ať mám alespoň nějakou zbraň na dálku. A následuju Žíru.

"S Žírou se cítím nejlíp s celé družiny. Je hodná, obětavá, férová. Kdyby přišlo na lámaní chleba, nevěřím, by mě nechala ve štychu. Měl bych si ji držet na blízku."

Žira
24.6.2015
23:40:07
Jsem mokrá potem. Zával je konečně odházen. "Tak a teď do toho potoka. " Alespoň si to myslím, když ale rusovláska pronese, že lovec je uvnitř a žije, zarazím se pomalu v půlce kroku. "Jak tohle sakra ví?"

Upřeným pohledem prozkoumám zrzku. "No, v jednom máš pravdu, jako past to vypadá. A pochybuji, že bychom leželi mrtví, myslím, že bys nás sama neporazila, rozhodně ne všechny." Pronesu, ale zároveň přemýšlím nad něčím jiným.

"Já vím, že lidi jsou falešní, že často lžou a že používají různé triky aby někoho vtáhli do pasti, ale ona se mi fakt nezdá jako tokový typ. Zdá se, že je z toho víc zmatená, než my. Myslím, že jejím slovům věřím. Nevím proč, jsem asi hloupá, ale věřím. A taky proč? To je správná otázka. Proč by nás nějaká kněžka chtěla lákat do pasti?"

Pak můj pohled změkne. "Myslím, že pokud existuje jen nepatrná naděje, že můžem lovce zachránit, měli bychom to zkusit. Já ti stejně věřím, i když je to nelogické."

Pak se otočím k ostatním. "Já jdu dovnitř. Musím se pokusit najít Jaryka, slíbila jsem to jeho strýci i hostinskému Paulovi. Já prostě musím. Vypadá to jako past, ale kdybych to nezkusila, do smrti bych si to vyčítala. Pokud se mnou nechcete jít, jděte si klidně svojí vlastní cestou, nemůžu vás nutit. Jen doufám, že se najde alespoň nějaký blázen, který s námi půjde."

****************

Vykašlu se na mytí. Obléknu si zbroj, štít připevním na záda, meč vezmu do ruky. Z batohu vyndám pochodeň, zapálím a podám zrzce. "Nebude ti vadit nést světlo? Ráda bych měla volné ruce k boji." Počkám na vyjádření ostatních. A s těmi, co chtějí zachránit lovce a mají dostatek odvahy jít do nejistého, s těmi se vydám do nitra Šedého vrchu.

Stopař Talhut
24.6.2015
23:22:44
Netrvá dlouho a ze zavaleného průchodu vyleze rusovláska a žádá o pomoc. Za chvilku už je zranění muž venku. Jak to vypadá, není to ten lovec, kterého tak usilovně hledali.
"Není to zvláštní?? Jako by vám někdo nepřál aby jste jej našli."

Nevyznělo to tak, že bych se vám chtěl posmívat, bylo to řečeno bez nějaké emoce.
Tu přišla ta černoška a představila se.
"Stopař. Jak už jsem řekl tady tvým přátelům."
I ona hned natahuje ruku.
"Co s tím všichni pořád mají."
Po druhé tedy poruším své zásady a nabízenou ruku přijmu. Doufejme že už naposledy.

Potom se ozve ten mladík s mým šípem, který si rázem přivlastňuje, čímž mi trochu zvedne žaludkem.
"Tak na tebe chlapče si budu dávat pozor. Nějak mi smrdíš."

"Tak si nech, když myslíš, že ti k něčemu bude."
Odseknu v odpověď. S ním se nemá cenu bavit. On nemá rád mě a já ho taky zrovna moc nežeru.

Černoška si vezme dlouhý monolog a nakonec to vypadá tak, že se ptá i mě, proč jsem šel zrovna tudy.
"Je to dobrá úniková cesta na zbavení se nežádoucích pronásledovatelů."

Ani orkové nejsou tak blbí, aby se sem za mnou hnali. Raději to obejdou i za cenu, že by ztratili nějaký čas. Stejně jako ho můžu ztratit já. Naštěstí les je veliký a tak jim můžu zase na čas zmizet.

"Do vesnice se nevrátili. Jejich rozkazy jsou jasné. Najít mě a přivést zpět živého, či mrtvého. Navíc vypsaná odměna by byla lákavá pro hodně jiných."
Vsadil bych, že ten mladík by neváhal ani vteřinku. Bohužel zpátky by už asi nedošel. Tohle je orčí záležitost a každého, kdo by jim mě sebral by nabodli na kůl.


Merysol
24.6.2015
23:19:35

Když konečně nechm přívěsek na pokoji, zjistím, že zával je pryč a co víc - něco mi říká, že ten, kterého tak moc všichni chtějí najít, je někde tam uvnitř. A navíc - je živý. Určitě! Cítím to. "Ehm, víte...nevím jak to říct, ale..." Blázne, kdo ti bude věřit... "....ten, kterého tak hrozně hledáte...uhm...Jaryk..on je tam někdě uvnitř." ukážu směrem, kde byl zával a na chvilinku zmlknu.

"Je tam někde a žije. A myslím, že pokud ho máme najít, měli bychom vyrazit hned. Už tak jsme tu dost dlouhou dobu a to není dobré..."

Podívám se po ostatních očekávajíce výrazy od údivu až po ty obavené a nevěřícné. Brzo přijde určitě spousta otázek jak si tím mohu být tak jistá a já nebudu mít nic rozumného, čím bych jim to vysvětlila. "Jo, zní to šíleně a chápu že si teď asi myslíte že si dělám srandu nebo to má být past ale...pokud bych vás chtěla zabít nebo kdyby to snad měla být past, už byste leželi na zemi...mrtví." dodám ještě trochu nervózně. Vážně bychom měli jít, hádky a obviňování si mohou nechat dovnitř!

Pán Jeskyně
24.6.2015
22:42:18
Zával je odházen. Nyní se již dá bezpečně projít tam i zpět.

Merysol
24.6.2015
21:54:19

Venku se mezi tím objevil někdo další, zřejmě majitel toho psa. Jako kdyby se tu chystal čajový dýchánek.Jak se zdá, ten muž se netouží zrovna dvakrát představit a k mému ještě většímu pobavení, jak se zdá, tu všichni hledají Jaryka. A zároveň tu pobíháme zmateně jak zvířata před velkou bouřkou.

Rozhlédla jsem se kolem a sedla si na zem, i přes to že v těchto dnech je už docela dost chladná a začala všechny kolem pozorovat. Jeden se stará o nemocného, další rozprávějí s mužem, kterému patří ten pes...a teď co? Byla jsem si vědomá toho že Matka mě vedla už dost dlouho a musím přijít na to sama, co mám dělat. Ale vážně jsem neměla potuchy co. Začala jsem si zase bězděčně hrát s řetízkem. Kde jsem ho vlastně vzala? Tohle není žádný symbol Matky ani Dcer...Dcery nám dávají při přijetí Matky brož, ale tohle si nemapatuji. Odkud to mám?

Alexander
24.6.2015
21:07:07
Zavrtím hlavou když vidím co se všude děje. "Tak a už je mi to jedno.. Oblast, které se všichni vyhýbají.. Oblast, kam nidko nechodí.. Oblast, které se všichni bojí.. Oblast, kde zachvilku nebude k hnutí.." ušklíbnu se když sedím na kameni.

Pak záhlédnu psa, a na mé tváři se na chvilku objeví úsměv... Ale jen na chvilku, než se vrátí i jeho majitel... "Jména jsou nebezpečná.. První chytrá věc co řekl.." bohužel můj nový dojem z něj nevydrží dlouho. "Ano.. tohle je přesně to, co nechápu.. jak může tvrdit že je jeho, když ho mám já? Vystřelil ho? Vystřelil.. Já si ho šel poctivě sebrat.. Tak ať mi tu netvrdí že je jeho...."

"Šíp se dá použít mnoha způsoby i bez luku. Stejně jako se luk dá použít bez šípu.. Spojovat tyto dva předměty v jeden celek je dosti.. Přízemní.. Navíc mě se celkem líbí.. Myslím že si ho ještě chvilku nechám.." povím když se kouknu na šíp.

No a co se nestane.. " Někdo další! A tentokrát z hloubi jeskyně... To už je snad vrchol.." pomyslím si a opět si povzdechnu. Pak azslechnu co z jeskyně vychází. "Měli jsme jí nehcat zavalenou.. " pomyslím si, a mojí myšlenku mi potvrdí jeho další slova. "A sarkasmus je taky způsob, jak se nevyrovnaní lidé vypořádávají s pocity, které nejsou schopni, nebo nechtějí přijmout... Je to smutný způsob jak se vypořádat s realitou.. Alespoň že k tomu má důvod.. Snad ho ta noha bolí dost..." ne, opravdu už se nemám k tomu abych vstával a šel pomáhat se záchranou.

"To je vážně něco.. Před chvilkou si Nysilo ledabyle potřásá rukou s někým, kdo ho chtěl zastřelit.. Moment.. To je tak lehké dostat se k někomu tak blízko? Takhle jednoduše dostat šanci někoho zneškodnit? To si musím zapamatovat.. No každopádně.. ostatní teď jsou schopni vlézt do naprosté tmy a do neznámého prostředí jen kvůli tomu, že někdo z nenadání začne křičet že je zraněný? Proč nekřičel když jsme to začali odvalovat? Co když je to past? Mají tak dobrou představu o všech sotatních, že je skutečně takhle lehké je napálit?" přemýšlím, zatímco si v ruce točím mezi prsty s vrhací dýkou.

Do vítání nově vytaženého se nějak nehrnu. Jen čekám, kolik jedinců ještě přijde, než vyrazíme snad konečně i něco dělat.

Zar´farro
24.6.2015
20:24:46
Do ruky se mi dostala lahvička s léčivým lektvarem. Pořádně si jí prohlédnu, nastavím ji proti slunci, abych zjistil konzistenci, barvu a další věci o jejím obsahu. Několikrát si ji prohlédnu ze všech stran.

Zjistím, zda by byl problém ji otevřít a zda by to nějak poničilo obsah. Pokud ne otevřu ji a přivoním, zkusím rozeznat přísady. Nikdy nevíte co najdete v divočině a pokud bych to v tomto lektvaru rozeznal .... No řekněme, že by jsem se mohl něčemu přiučit.

Opatrně lahvičku zase zavřu a vrátím ji Seathovi.

Poděkuji a jdu zpět k pohřbívání mrtvol. Někdo se o ně přeci postarat musí.

Samozřejmě mě znovu zamrazí v zádech, když spatřím Sharpfina. Oklepu se a jdu si po svých.

Seath
24.6.2015
19:22:18
Přikývnu a z brašny vytáhnu lektvar. Váhavě ho trollovi podám. Podívám se ženu jménem Žira. Nemělo cenu se usmívat protože přes šátek to nebylo vidět. ,,Těši mě... Jaryka jsem nepotkal jinak už by byl dávno mrtvej, tedy byl by mrtvej kdbych ho našel a stalo se to co se stalo. Ale je pravděpodobné že by se to nestalo. Pokud si tedy na Jarykovi něco v hlubinách nepochutnává tak je asi živý. To já jsem zasypal vchod když ne mě zoútočili skřeti." Mírně zamrkám při vzpomínce jak jsem hodil tou proklatou věcí, zabil skřety a schodil si hromadu blavanů na hlavu.

Podívám se na trolla. ,,Díky." Řeknu krátce. ,,Úžasné.. Já hledám Jaryka. Oni hledají Jaryka. Nějaký Sharpfin hledá Jaryka. Kdyby o tom slyšel asi by byl šťastný kolik osob se o něj zajímá.." Zůstanu sedět a čekat co se bude dít. Přejíždím pohledem z člověka na člověka a snažím se tak nějak odhadnout jejich povahu. Hledám silné a slabé stránky. Ano pohledem je to náročné ale ne nemožné.

Žira
24.6.2015
18:26:39
Jak řekl Zar´farro, tak jsem také udělala. Vytáhla jsem pacienta ven, dotáhla ho mimo a pak si šla po svých. Respektive odstoupila jsem dál, chvilku počkám, až se budu moci na něco zeptat. Mezitím se zajímám o dalšího nově příchozího.

"Ahoj, oslovím pána psa. Kdopak jsi? Já jsem Žira, je mi potěšením." Pronesu a natáhnu pravici.

Počkám si na odpověď a poté se jdu věnovat zraněnému. "Jsem já to ale nezdvořilá. Ani jsem se nepředstavila. Jmenuji se Žira, těší mě. Hele.... měla bych dotaz, náhodou jsi nepotkal lovce Jaryka? Upřímně, ani si moc nemyslím, že by ještě žil, ale prozkoumat bychom to měli, slíbili jsme to jeho strýci. "

"Doufám, že bude v pořádku. Zar´farro je dobrý doktor, ten se o něj snad postará."

Až dostanu všechny odpovědi, jdu zjistit, jak je možné, že je zde tolik lidí.

"Tak a teď by mě konečně zajímala odpověď na otázku, která tu už dlouho visí ve vzduchu. Jak je sakra možné, že se tolik náhodných lidí sejde na jednom místě. A navíc na opuštěném místě, o kterém je známo, že se sem lidé bojí chodit. Že ten, kdo se sem vydal se nikdy nevrátil. To znamená, že každý z nás musí mít závažný důvod, vydat se sem. Jaký důvod mám já a mí přátelé, to samozřejmě vím, jaký důvod má tady zrzka, to jsme již slyšeli, Sarphin zde hledá lovce stejně jako my. To vše zní krásně, ale zdá se, že je to skutečně neuvěřitelná náhoda. A navíc, jsou zde další dva lidé, o kterých nevíme prakticky nic. Nechci znít neomaleně, ale zajímá mě, co zde hledáte vy dva? Snad ne taky lovce?"

"To byl vyčerpávající monolog."

Ubalím si cigaretu a zapálím. Pak jdu opět odhazovat kamení. Odhazujem dál, dokud nebude průchod dostatečně velký na to, abychom zvládli rychle utéct a také abych se tam dostala i se štítem.

Zar´farro
24.6.2015
17:33:24
Nechám si poponést pacienta někam trochu stranou, aby mohli ostatní kopat.

Nyní, když mám svého pacienta na světle, tak ho pořádně prohlédnu od hlavy k patě. Chci vidět jeho zornice, barvu očí, čelo, dále ho celého prohmatám, zda nemá nějaká další zranění, nebo alespoň ta co bych od zavaleného očekával. Nejvíce času strávím u jeho nohy, ačkoli to dělám nerad, sundám mu obinadlo z nohy a znovu to celé prozkoumám.

Podívám se na Seatha a řeknu : "Můžu vidět ten tvůj lektvar? Nebude sice potřeba, ale stejně bych si ho rád prohlédl."

Očekávám, že se ho ostatní budou chtít na vše možné vyptávat. Proto je chvíli nechám. Avšak po chvíli zavelím, že pacient by potřebovat trochu klidu a já plné soustředění na to mu pomoci. Proto bych ocenil, aby nás chvíli nechali osamotě.

Seath
24.6.2015
15:05:25
Jak se ukázalo troll je léčitel což zrovna přišlo vhod. Začne se mě ptát na základní otázky a už nastává první problém, nemohl jsem mu říct všechno. ,,Jsem Seath. No a úpokud se ptáte tak jsem velice alergický na to když musím trčet v nějaké díře se zavalenou nohou. Většinou mě to dovádí k šílenství." Můj jazyk je ostrřejší než jakákoliv zbraň. Ale z hlasu je znát že to nemyslím vážně a že mám docela dobré důvody proč tak mluvím. Ano byl jsem netrpělivý ale kdo by nebyl když se vám na hlavu každou chvíli může zřítit hromada kamenů a ukončit váš docela krásný a jízlivý život.

Usměju se na slečnu která mluví o mých poznámkách. ,,Omluvte mě ale trpělivost není moje silná stránka. Zvláště když se mi každou chvílí může zřítit strop na hlavu." ,,Co to říká? Aby mě zaměstnaly? To bude asi hodně bolet.." Podívám se na dvě ženy. Dokonalé protiklady...

,,Jo? Jsem na to m lépe než ty? Ty si aspoň nic nepamatuješ. Já vím že jsem vyrůstal bez rodičů. Vím že jsem byl často šikanován, věř mi.. Zapomenout je občas lepší než si pamatovat." Najednoumnou projede bolest. Vhrkne mi to slzy do očí ale vydržím to. Tohle je nic! Pamatuj si jak sis zlomil klíční kost.."

Brzy jsem vytáhnut ven. Na chvíli přivřu oči abych si zvykl na světlo. ,,Pokus by vám to pomohlo mám taky jeden. Od těch nejlepších alchymistů..." Samozřejmě neřeknu odkud protože se hodí aby to lidi nevěděli. ,,Rozhodně nemysly na to že mi tu nohu upiluješ. Znám vaše zvyky, nechci aby se moje noha stala něčí svačinou." O trollech jsem samozřejmě slýchal příběhy a navlastní či jsem viděl jak se jedí navzájem. ,,Není ten svět krásný?" Zeptám se sebe ale odpověď už dávno znám. ,,Ne. Rozhodně není."

Stopař Talhut
24.6.2015
7:57:14
Blond krasavice se opřela o strom a nijak nereagovala. No asi naše první seznámení jí na čas stačilo. Pravda, moc zvyklý na nějakou hromadnou společnost už nejsem. Po době strávené toulání se světem jen se svým čtyřnohým společníkem jsem spouště morálních věcí zapomněl.

Zdálo se, že se jim už trochu podařilo odhrnout ten zával a za ním se snad i někdo nachází. Dobrá výmluva, proč se tady Guru objevil.

Když mě osloví jeden z mužů, který se později představil jako Nysilo a začal o Gurovi mluvit trochu jsem se zamračil. "Pes. Jenom pes!!"

Podíval jsem se na něj trochu ostrým pohledem.
"Ten pes má jméno. Guru. A je možná chytřejší než většina lidí."
Na chviličku se odmlčím.

"Možná trochu je to má chyba, že se tu tak objevil. Narazil jsem nedaleko na pár skřetích stop a dal jsem se po nich. Mezitím musel Guru něco zavětřit a tak se tu objevil."
No jako blbec úplně nevypadá, ale uvěřit by tomu mohl.
"Sledoval jsem ty stopy a zároveň hledal svého přítele. Nakonec mě cesta zavedla až sem."

Když ke mě Nysilo natáhl ruku trochu jsem s tím váhal. Z tohohle jsem se už dostal. Nakonec svěsím ruce podél těla a také mu podám pravici. Snad určitá nedůvěra potom trochu opadne.
"Stopař...." Odpovím znovu na představení.
"... pro mě jsou jména nebezpečná věc." Dodám jen tak ledabyle na rádoby vysvětlenou.

Zrakem spadnu na toho mládence v bílé košili, kterého jsem prvně viděl polonahého. Všimnu si šípu, který jsem předtím už marně u potoka hledal.
"Myslím, že ten šíp patří mě. Rád bych si jej vzal zpátky. Tobě beztak k ničemu nebude. Luk u tebe nevidím."
Ne že bych neměl dalších šípů dost, ale raději si své šípy beru hned zpátky. Přeci jenom na jejich výrobu není vždy správný čas a ani prostředky.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.