abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Gunter   Postava není přítomna 31.3.2014, 0:57:58
Chvíli se nezmůžu ani na pořádné nadechnutí. Jen ani šokovaně hledím.
Ta se vybarvila, mrška.
"Tak já budu ocelit svaly a ty budeš zářit úbělem. No, moooc pěkné. A ještě je to od tebe bohulibý čin. Chápu." Brblu polohlasně, zatímco mi vyjmenovává všechny ty ohavnosti, které ji čekají.
Nakrčím nos, jako bych to už cítil.

"Víš, že máš vlastně pravdu? Zamořila bys mi srub. To budu raději tahat vodu, než bych to čuchal." Pitvořím se.

Zamíří zpátky a ta poslední poznámka, kterou za mnou hodí, mě na chvíli zarazí do země.
"Ne. Rozhodně ne." Vyhrknu rychle.
"Zítra máme vysokou a stahuji ji já." Poslouchám její hihňání a něco ve mně neodvratně taje.

U potoka ji doženu a než se zmůže na odpor, popadnu ji i s koroptví do náruče. Přenesu ji hbitě přes potok a šklebím se jí do obličeje.
"To víš, budeš škubat, já nosím, jak jsem slíbil." Na druhém břehu ji jakoby nic postavím na zem a s hvízdáním zamířím přes louku.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 31.3.2014, 0:51:41
Má tvář se rozzáří! Nefalšovaně! Jen v duchu mám najednou takové malé, titěrné, nicotné výčitky. Ale co už! Pryč s nimi!

Hbitě chytím koroptev a spokojeně se uculuju. "No co! Já budu zářit čistotou a ty aspoň zocelíš své svaly. To je dobrý obchod, ne? Navíc... všechno to umolousané, spařené peří, které se ti lepí na prsty a ulpívá na oblečení..." popisuju znechuceně a na mé tváři je odpovídající škleb. Je potřeba přibarvit trochu své zásluhy. "Vždyť já zachraňuju tebe!" dodám naoko ublíženě, že se to snad snažil překroutit.

Otočím se zpátky ke srubu a přes rameno se nevinně zeptám: "Zítra budeme mít taky něco opeřeného? Jen abych věděla, jak často se budu koupat..." To už se nepokrytě hihňám ve skvělé náladě.
 
  Gunter   Postava není přítomna 31.3.2014, 0:46:11
Protočím oči.
"Vodu na koupel? Jako na opravdovou koupel? Celou koupel? To ti jako nestačí potok, který máš jen pro sebe?" Zakokrhám v předstíraném zděšení.
"Aaaaa, ty chceš jako teplou koupel! Vždyť jsi se koupala včera." To už doslova kvílím.
"Copak jsi prasátko, aby ses denně myla?"

Podívám se směrem k potoku a přešlápnu.
"Máš představu, kolik je to vody? A kam bych ti ji asi tak nalil..... I když počkej, mám tam takové velké vědro. Vzadu v přístřešku. Možná, kdyby sis čupla....
Dobrá, dobrá. Milostslečna chce koupel, bude mít koupel."
Zasténám a hodím po ní koroptev.
"Ale ty škubeš!"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 31.3.2014, 0:41:24
"Nosit na rukou?" založím si ruce na prsou a zamyšleně si klepu ukazováčkem do brady. "Hmmm..." prodlužuju ještě chvíli se okaté přemýšlení. "Víš co? Za tu křepelku mi nanosíš vodu na koupel!" lišácky na něj mrknu.

Je to zatraceně nefér obchod, ale co kdyby na to náhodou přistoupil. Teď se teprve uvidí, jak moc to nesnáší. A kdy jindy to otestovat, no ne?
 
  Gunter   Postava není přítomna 31.3.2014, 0:38:11
"Auuu." Vyjeknu, když mě šiška trefí do hlavy.
"Tedy ty máš ale trefu, střílení ti půjde. Ale fakt, jestli tu koroptev oškubeš, budu tě nosit na rukou. Děsně to smrdí. Já mezitím natahám dřevo a založím na pořádný ohýnek, aby se nám krásně upekla. Dělba údělu, vzpomínáš?" Zkouším to s prosíkem.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 31.3.2014, 0:36:00
"Jistě, že to umím!" odpovím téměř uraženě. Vždyť jsem pořádná hospodyně! I když s Vlčicí má reputace nutně trochu utrpěla...

Pak se na něj podívám líp a je mi jasné, že jsem se právě nachytala. Na okamžik mi uličnicky blýskne v očích, prudce se sehnu a prakticky v ten samý moment už letí na Guntera dobře mířená šiška.
 
  Gunter   Postava není přítomna 31.3.2014, 0:32:46
Překvapeně se na ni podívám a sundám kuši z ramene.
"No, takhle jednoduché to je. Však si to zkusíš."Zasměji se.
"Stačí se trefit."

Zamřím ke koroptvi a zvednu ji ze země. Křídla ji bezmocně visí k zemi.
"Poslyš, umíš ji oškubat? K smrti nerad to dělám!" Vyhrknu prudce, najednou celý vyděšený. Rozesmáté oči mě ale usvědčují ze lži.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 31.3.2014, 0:29:55
Pozorně naslouchám. Téměř vidím Gunterovo povídání ve výjevech před sebou.

"Tohle místo mu zachránilo život..." dojde mi a cítím k těm stromům okolo naráz něco víc. Jako by byly živé. Jako by to tu dýchalo.

"Přemýšlet?" zopakuju svou myšlenku nahlas a v tu chvíli ve mně hrkne Zase ta má zvědavost! "Dej mu pokoj!!! A mně taky!" okřiknu ji v duchu a podívám se nervózně na Guntera. Jenže ten ztuhne a mé vlčí instinkty mi rychle prozradí proč.

Podívám se hned tím směrem a to už koroptev padá k zemi. "To je to takhle jednoduché?" hlesnu udiveně. Nikdy jsem střílet z kuše nezkoušela... proč taky... ale jestli se tím dá ulovit večeře takhle snadno, je skoro škoda měnit se na Vlka.
 
  Gunter   Postava není přítomna 31.3.2014, 0:22:41
"Hehe, obávám se, že asi jo, Certus je dobrý učitel. Než jsem ho koupil, vytáčel svého majitele tím, že už jako sotva odrostlé hříbě naučil ostatní koně ze stáda zdrhat. Koně totiž ohrada nezadrží, je to jen psychická bariéra. Musí chtít utéct. A když jeden chce a ukáže to těm druhým, začnou zdrhat všichni. A Cer chtěl hrozně moc."Zachechtám se.
"Takže se těž. Pořád je hrozně vynalézavý. Ale zdá se, že si ti dva padli do noty." Provázím oba koně pohledem a usmívám se.

Její prohlášení, že bude taky nejstatečnější, mě pobaví.
Je tak houževnatá.
Tak jiná než ostatní dívky.
Tak svá.


Začínám mít pocit, že to vůbec nebyl špatný nápad, vzít ji sem. Do údolí. Třeba se jí nakonec přece jen bude líbit. Třeba mě neodsoudí jako falešného romantika, který se opájí přírodou. Třeba mě pochopí.
Proč to tady mám tak rád.....

"To byla náhoda." Otočím se na ni.
"Byl jsem raněný. Potrhal mě medvěd a potácel jsem se ve vlčí kůži zpátky do Barrbery. Jenže jak jsem měl stehno celé zanícené, dostal jsem horečku a sešel z cesty. Když jsem přišel k sobě, ležel jsem na břehu Medového potoka. Jak jsem se tam dostal vůbec nevím. Ale zůstal jsem tu. Měl jsem vodu a k potoku chodila pít drobná zvěr a časem jsem zvládl i něco zakousnout, takže jsem nemřel hlady a vylízal jsem se z toho. A místo jsem si oblíbil.

Jak mi otrnulo, celé jsem to tu propátral a zjistil kolik zvěře tu žije . Berrbery je kousek.....bylo to pro mě prostě ideální. Taky se tu dalo krásně přemýšlet a já jsem potřeboval trochu klidu.
Potom jsem postavil ten srub a začal se sem vracet.....já...."


Zmlknu, protože kousek od nás zarachotí křoví a z mohutným plácáním křídel vyletí ven koroptev. Rázem zůstanu stát jak zkamenělý, kuši opřenou o rameno.
Vyletí šipka a koroptev padne ve zbrklém kotoulu na zem, křídla rozhozená do stran.
"Tak a máme oběd." Zajásám.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 31.3.2014, 0:07:35
"Koroptev na rožni? No já si ale žiju..." hihňám se v dobré náladě. Je to tu opravdu kouzelné a navíc... to Gunterovo nadšení je nakažlivé.

Vzadu za srubem je krásná louka. Je jako... krásný zelený ostrůvek. Už chápu, že to tu Gunter tak miluje.

Zasměju se nahlas nad jeho výchovnými metodami, kterými se snaží umravnit Certuse. "Vy dva máte vážně svérazný vztah!" pobaveně utrousím. Pohledem zalétnu k Belle a zdá se, že jí vůbec nechybím. Zvědavě pofrkává a drží se u Certuse. "Jen si říkám, jestli se od Certuse přiučí nějaké lumpárny, mám se na co těšit!" poznamenám. A něco mi říká, že mé obavy nebudou úplně plané.

Přičinlivě pokyvuju, když mi Gutner ukazuje potok. Ranní koupel téhle teploty zrovna lákavě nezní. "Bude mi tu chybět káď s teploou vodou." napadne mě okamžitě. "Asi mi nezbyde nic jiného, než být taky nejstatečnější..." odpovím s hraný povzdechem. I když... zase tak hraný nebyl.

To, jak Gunter peláší do lesa... je to jak magická přitažlivost. Držím se kousek za ním a zamyšleně ho pozoruju. "Byla bych já takhle rozzářená, kdybych se mohla vrátit domů? Protože takhle přesně on teď vypadá. Doma..."

Potřepu hlavou, abych zahnala smutné myšlenky a raději se tiše zeptám: "Jak jsi to tady objevil?" téměř šeptám. Je to asi zbytečné, když ty koroptve chceme stejně vyplašit, ale tak nějak mi to velí instinkt.
 
  Gunter   Postava není přítomna 30.3.2014, 23:57:31
Neodmítla to. Prudká radost mnou projede jako žhavý uhlík. Vyskočím z lůžka a souhlasně přikývnu.
"Opravdu stojí, uvidíš!" Svléknu si kabátec, protože venku je daleko větší teplo než ráno a zamířím ke dveřím.
"Dříví bude v lese habakuk, dneska vařím já. Pokusím se střelit koroptev a udělat ti ji na rožni." Hodím si přes rameno kuši a otevřu dveře.

Seskočím dolů a počkám, až se ke mně připojíš. Pak zamířím za srub. Opravdu je tu docela slušná rozlehlá louka, obklopená mocnými korunami stromů, které koním poskytují stín. I přístřešek stojí. Zrovna v něm stojí Certus a ohlodává jeden nosný sloupek. Sehnu se pro kámen a hodím ho po něm.
"Jedeš prevíte! Mazej si brousit zuby na stromech. Ještě mi to tu spadne." Zahulákám na něho a hnědák s vlající hřívou odcválá. Rozverně u toho poskakuje a vyhazuje zadními.

Nevšímám si ho a vedu Nyskel dál. Za loukou ve stínu stromů bublá jedno rameno Medového potoka.
Poskakuje přes kameny a voda je tu průzračná jak křišťál.
"Tady si chodím pro vodu." Ukážu Nyskel zákrutu, která tvoří obstojnou tůňku.
"Ale upozorňuji, voda je jak led. Po ránu se v ní i koupám a musím říct, že nic statečnějšího jsem v životě nedělal. Uvidíš sama. Ale krásně po ní trnou zuby." Rozplývám se a tvář mi svítí nadšením.

Přeskáču po kamenech na druhý břeh a vedu ji dál do lesa. Je mi jasné, že dřív nebo později vyplašíme nějakou koroptev nebo bažanta. Hnízdí tu v křovích kolem louky.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 30.3.2014, 23:17:46
Spaní ve vlčím, když jsem někde v divočině, mi přišlo natolik přirozené, že mě to zklamání v jeho hlase téměř překvapilo. Nechci se ale k tomu vracet. Prostě to tak mám... aspoň v tuhle chvíli.

Zato po mé otázce je evidentně překvapený on. Zaskočila jsem ho... "Ale proč? Vždyť pokud mi chtěl něco ukázat, musel vědět co..." nerozumím tomu a lehounce se v zamyšlení zamračím.

Vodopád, kresby... "Tohle místo je tak nádherné, že stojí za prozkoumání." přikyvuju souhlasně. Jenže Gunter najednou zrudne. "Řekla jsem něco nevhodného? Nebo jsem se neměla ptát?" znejistím. Skoro mám chuť zeptat se nahlas, ale přijde mi to takové... no... trapné. Vlastně o sobě nic nevíme a tak můžu "šlápnout vedle" kdykoli.

"Možná bychom se mohli teď podívat po okolí, jak jsi říkal, a kdyžtak sehnat nějaké dřevo do krbu..." navrhnu spěšně, i když hranice dřeva vedle krbu je úctyhodná. Něco jsem ale říct musela.

Tohle naše střídavé rudnutí, blednutí, rozpaky... Je to zvláštní. Kdo ví, jestli to nějak souvisí s tím, že jsme Vlci... Víme a zároveň nevíme toho o sobě tolik....... "Uch! Na tomhle ale budeme muset zapracovat! A měla bych začít u sebe! Končit každý zárodek hovoru tím, že se jeden z nás zasekne... Je to otravné!"
 
  Gunter   Postava není přítomna 30.3.2014, 22:57:30
Trochu zklamaně si povzdechnu. Tady ve srubu jsem vždycky spal jako člověk. Možná právě proto, že to byl srub. Lidské obydlí, které jsem postavil jako člověk. Ale nutit ji nechci.
"Pokud si to přeješ, nemám námitek." Vydechnu a zklamání přece jenom pronikne do mého hlasu.
"Takhle ale nikdy neoceníš, jak je ta kožešina měkká."

Naštěstí s mým plánem souhlasí a mě se uleví, pak ale vysloví další, záludnou otázku.
Začervenám se. "No, je tu vodopád a.....kresby v jeskyni. Prastaré....já myslel jsem, že by se ti to třeba mohlo líbit."
To už jsem rudý jak rak.
Kreténe!
Že jsi nemlčel!
Ona by nejspíš daleko víc ocenila nějakou slavnost na hradě a ne pitomé kresby pralidí, či co to bylo.
A vodopád....je tak praktická.
Určitě není odvázaná z představy sedět u vodopádu a poslouchat jak zpívá....
Vypadáš jako nejhorší jeliman na světě....


Rozpačitě cuchám rukama hnědou srst a raději se na ni nedívám.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 30.3.2014, 21:59:16
Sedí na posteli a láskyplně hladí kožešinu. Je to hezký pohled. Lovec hrdý na svou kořist, ale se vším respektem. Chápavě se usměju.

Ne, já to měla jinak. "Málokterá kořist téhle velikosti, které zemřela mým přičiněním, byla hodna respektu. Vlastě... téměř žádná!" V tu chvíli se mi před očima vykreslí opět ta tři drobná poupata v bezvládné ruce, potřísněné cákanci krve. Zimomřivě se oklepu a rychle odvrátím oči a hledám, čím jiným bych zaměstnala mozek.

O další podnět k disuzi se nechtíc postará Gunter. Postel! To naše nedorozumění v Pírkách. Trochu se začervenám i já. Teď, s odstupem, mi to přijde ještě hloupější než tehdy. "Ne, to není třeba. Stejně bych asi raději spala ve vlčím... tedy pokud by ti to nevadilo." řeknu tiše. Věřím mu! Což je víc, než bych kdy myslela... u muže... ale přeci jen... spánek v lidské podobě je pro mě příliš nebezpečná kratochvíle. Obzvlášť v situaci, kde se nemůžu bezpečně zavřít a zamknout. Není to nic osobního vůči němu, ale prostě to tak cítím.

Zamyšleně, se mírným, zasněným úsměvem přejedu srub pohledem kolem dokola. "To zní jako dobrý plán." dodám spokojeně. Pak se zadívám na Guntera a zvědavě se zeptám: "A co jsi mi ještě chtěl ukázat? Já myslela, že sem jedeme ulovit nějakou zvěř kvůli kožešinám a hlavně toho levharta?" Ano, vnímala jsem to tak. Praktická výprava na lov. Netušila jsem, že by to mohlo být ještě něco dalšího...
 
  Gunter   Postava není přítomna 30.3.2014, 21:35:45
Protáhnu se kolem ní lůžku a posadím se. Rukama ze zvyku pohladím hustý kožich.
"Ne, to nedal. Zkoušel se mnou zavádět hloupé diskuze. Nedal jsem se. Potřeboval jsem ji, aby mi nebyla zima a on byl raněný, zimu by nepřežil. Takže jsme to nakonec vyřešili oboustranou spokojeností. Nerad bych, aby umíral hladem. Byl to důstojný soupeř."
Znovu tu chlupatou nádheru pohladím a pak mi dojde, že ona může být vyděšená, že je tu jen jedno lůžko a my tu jsme dva.

"Samozřejmě ta postel čeká na tebe. Já budu spát venku a nebo ve vlčím u ohniště." Vyhrknu spěšně a možná se i trochu začervenám. Představa, že tu budeme kolik dní sami, jen my dva, když ona tolik řádila, když si myslela, že budeme v jedom pokoji u Pírka..
Co když to zamítne?

S její další otázkou si uvědomím, že jsem ji vlastně neřekl nic podrobného o našem pobytu zde.
"Tohle je moje základna. Takže ano, uhnízdíme se tu a budeme vyrážet odsud. Někdy ve vlčím, jindy na koni. Jak budeš chtít. Je toho hodně, co ti chci ukázat. A tady se dá pohodlně uvařit. Mám tu vše. A tak nějak si myslím, že si docela ráda odpočineš od syrové stravy nebo ne?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 30.3.2014, 13:25:00
Rozpačitě se usměju na to jeho pozvání. Vážně si v tu chvíli připadám jako paní... nevím, jestli krásná, ale vstupuju na území lovce, kde předtím nikdy nikdo nebyl. Je v tom něco obřadného. A se stejným tajuplným pocitem v hrudi vstupuju dovnitř.

Vše je praktické, účelné a... příjemně domácké. I když zatuchlý vzduch a chlad, který tu dýchá, působí opuštěným dojmem. Je to jako přijet na letní byt. Bratr mého otce měl jeden v horách, kam přiváděly stáda na jaře a zaháněli na podzim zpět do údolí. Stačilo by pár dní a byl by to útulný domov jako každý jiný.

Pozorně se v šeru rozhlížím a bradou ukážu na tu medvědí kožešinu: "Tenhle ji asi nedal zadarmo." poznamenám s patrným respektem. Sama bych si asi na takového hromotluka netroufla ani ve vlčím.

Popojdu trochu dál do srubu a otočím se kolem své osy. "Tady se jen zastavujeme nebo budeme vyjíždět odsud každý den?" zeptám se, protože tohle jsme vlastně vůbec neprobírali. A já chci mít jasno, jaký vztah si k téhle jedné místnosti mám vytvářet...
 
  Gunter   Postava není přítomna 30.3.2014, 13:10:45
"Jasně." Kývnu vesele na Nyskel i když mám chvíli pocit, že je nějaká zaražená.
Že by se jí ten srub přece jen zdál příliš nuzný?
Odložím sedlo na verandu a pak vezmu dívce to její a položím ho tam také. Natáhnu se na trám, kde mám schovaný velký mosazný klíč a vyhoupnu se ke dveřím.

"Prosím, krásná paní." Máchnu rukou, když otevřu dveře a pustím ji jako první. Pak rychle vklouznu za ní. Dveře nechám široce otevřené, aby se pořádně vyvětral zatuchlý vzduch.

Srub má jen jedinou místnost, která slouží jako kuchyně, ložnice i skladiště. Po zdech jsou rozvěšené zbraně, pasti, rendlíky, pánve a podobné naprosto důležité věci. Také několik lebek s parožím. Prostě obydlí lovce.
Je tu malé ohniště se zavěšeným kotlíkem a odtahem do komína a dřevěná pryčna, která mi slouží jako postel. Stůl je na hrubo otesaný, poměrně nízký a doplněný dvěma lavicemi. Pak už je tu jen jedna trojnožka a dvě velké truhlice, kde mám uložené náhradní deky a nějaké oblečení.

Na lůžku je položená překrásná medvědí kožešina. Pár jich také visí na zdech.
Položím svůj tlumok na truhlici a otočím se s rozpačitým úsměvem na Nys.
"Tak tohle je moje malé království. Vítej."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 30.3.2014, 12:38:19
...a horečnatě šátrám Belle pod břichem. Jsem ráda, že mi teď nevidí do tváře!

"To ale nemůže být pravda! Gunter by přece... to... s takovou..." panikařím urputně dál.

"Ne! Určitě to má jiné vysvětlení! Třeba má Minnie krejčovskou dílnu! Ano! To je ono! Nebo... nebo cukrárnu! Živnost nejde jen tak nechat být. U toho musí člověk být pořád!" uleví se mi, že jsem dokázala vymyslet přijatelné vysvětlení. A tak nějak to určitě bude. Gunter by přece nechodil do takových domů! Kdejaký muž ano, ale ne Gunter!

Se sedlem v náručí jen roztržitě přikývnu. "A-ano... asi ty věci... nejdřív..." I když jsem řešení našla, kdesi vzdau mi to stále hlodá! "Ne! Hloupost!"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 29.3.2014, 21:19:33
Vezmu si z Guntera příklad a začnu Bellu odsedlavat. Mám takové tušení, že za Certusem by šla raději než za mnou, takže o ni vážně nemusím mít strach.

Na mou otázku propukne v huronsky smích. Překvapeně se na něj otočím. Nevím, co mu přijde tak vtipného?!

"Podnik? Profese? Její děvčata?!" to, co mě napadá, mě děsí. "O čem to mluví?! To chce říct že... že... že Minnie je... prudce se otočím zpátky k sedlu
 
  Gunter   Postava není přítomna 29.3.2014, 18:28:36
Podívám se a srub znovu a najednou ho vidím jejíma očima.
"Noo, vážně jo. Vždyť jsem ti říkal, že jsem tohle údolí nikdy nikomu neukázal. Pokaždé jsem tu sám. Byla to pořádná fuška. Chvílemi jsem litoval, že se nedokážu proměnit raději do medvěda."
I já seskočím a položím ruku na kulové trámy, z kterých je srub postavený.

"Každý byl těžký jak půlka býka.
Nebo mi to tak aspoň připadalo."
Zasněji se a začnu odsedlávat Certuse.
"Koně necháme na volno. Vzadu za srubem je pěkná louka a takový malý přístřešek, kde schovávám sedla a nějaké nářadí. Oba se tam vlezou, když by pršelo. Certus to tu zná. On Bellu provede." Ano, jsem samý úsměv. Proč by také ne.
Srub neodsoudila a dokonce vypadá, že se jí tu i líbí.

Pak se zeptá na Minnie a já překvapeně sundám ruce z hnědákova hřbetu.
"Co prosím? Minnie? Sem?"
Zakloním hlavu a začnu se smát. Naprosto nezvladatelně.
"Minnie? Sladkou Minnie? Ne, to tedy nevzal. Jednak by neopustila svůj podnik. Ani na okamžik. Ona je ke své profesi....a ke svým děvčatů přirostlá. A pak....nehodí se sem. Nikdo na světě se sem nehodí míň než Minnie." Skoro se zakuckám, ale ta představa je tak absurdní!
Nesmyslná.

Minnie u Medového potoka...s těmi svými šatičkami napůl oblečená, napůl svlečená....
Komické.


Konečně se přestanu smát a vrátím se k tomu, co jsem dělal. Když je Certus volný, plácnu ho po zadku a on odkluše za kolem srubu dozadu.
Ani se neohlédne, holomek jeden.
"Chceš si nejdřív prohlídnout srub nebo okolí? I když možná bychom si nejdřív měli dát dovnitř věci...." Mudruju.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 29.3.2014, 14:44:59
ředstava, že bych měla sama samotinká vyrobitnějaký bytelnýpřístřešek, kterýpřečká několikzim,vemně budítakovouhrůzu, žesemitobudelíbit, aťužtam bude stát cokoli.

A taky že se mi to líbí! „Vážně jsi tohledokázalpostavit sám?“nechápavěkroutímhlavou a v mém hlasejedobřepatrný obdiv. Ne, naprvnípohled tonení kdo ví jak výstavný srub, ale to, že dokázal sesadit tak obrovské trámy sám, že dokázal postavit střechu. Musím neochotně uznat, že má další zářez ve prospěch své dokonalosti, která mě, Bohové ví proč, tolik dráždí.

Seskočím ze sedla a doskok je trochu nejistý, ale zdá se, že si mé pozadí na celodenní jízdu rychle zvyká. Uzdu nechám jen tak přehozenou Belle přes krk a udělám pár kroků na jednu a pak na druhou stranu. Obhlížím stavení s neskrývaným zájmem a zvědavostí.

„Proč jsi sem nikdy nevzal Minnie?“ napadne mě najednou a prostě to ze mě vylétne, aniž si stihnu promyslet, jestli je to vhodné nebo ne.
 
  Gunter   Postava není přítomna 29.3.2014, 13:30:31
Zavrtím rázně hlavou.
"Ne, je to první srub, který jsem postavil. A nejspíš i poslední. Já...vracím se sem často. Po pravdě, je to jediné místo, kam se vracím. Sem a do Ilesy.
Takže ne, není to zdlouhavé. Vyplatilo se mi to. Jen prosím neočekávej, žádný zázrak. Dělal jsem to sám a dělal jsem to dlouho. Já....jezdívám sem i v zimě, takže se mi opravdu hodí. A hlavně, mám kam uložit kožešiny."
Vysvětlím ji spěšně a rozhlédnu se kolem hladovým okem.

Konečně stojíme dole, na břehu Medového potoka. Nasaji vůni, která je jenom tady a na tváři se mi objeví zasněný úsměv. Na chvíli nic a nikoho nevnímám.
Jsem zpátky.



Zhluboka se nadechnu a vydám se za Nyskel, která samozřejmě nečeká, až se vyvzdychám a uhání podlé potoka dál.
Certus ji několika skoky dožene. Zařadím se podél jejího boku a vedu ji dál.

Čím jsme blíž, tím jsem nerovoznější a tím silnější je můj strach, že ta provizorní stavba bude Nyskel připadat ubohá. Konečně projdeme hájkem nad potokem a dojedeme na louku, kde stojí můj srub.
Strach mě opustí. Najednou na tom nezáleží.
Je tady.
Stromy se nad ní sklánějí jako vždycky a poskytují mu stín. Načervenalé dřevo místních borovic vydrželo všechny deště i nánosy sněhu a já jsem doma.

Potřebuji tohle místo. Musím mít aspoň....něco. A tady to mám.



Otočím se k Nyskel a moje celá moje tvář svítí.
"Tak jsme doma, líbí?" Do hlasu se mi opět vkrade nejistota, ale oči už zůstanou zářit.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.3.2014, 22:28:51
Překvapeně vzhlédnu. "Tak proč sem bereš mě?" už už se chci zeptat, ale nějak mi to přijde nepatřičné. Znělo by to jako výčitka nebo výsměch nebo... prostě ne, tuhle otázku jen tak spolknu. Nenít o důležité. Aspoň myslím...

"Má ho! Vážně tu má srub! Ten chlap se mi vážně jen zdá!" nevěřícně ho pozoruju. "Já to myslela jen jako vtip..." dodám úplně zbytečně.

Pak se zadívám do zeleně dál po proudu a teď už se zcela odevzdaně zeptám: "To si stavíš sruby všude, kde lovíš?! Není to trochu zdlouhavé, obzvlášť když jako Vlk dokážeš přestát kde co?" Vlastně ani nechci znát odpověď, protože ta je určitě ANO... staví si sruby jen tak kvůli lovu, zvládá Vlka v sobě s ledovým klidem a nehorázným přehledem a... "K čertu s ním! Jak to dělá?!?!?!" Ta jeho dokonalost mě pěkně rozčiluje. Musí mít nějakou slabinu! Tohle přece není normální!

Lehce pobídnu Bellu a už jen přes rameno houknu: "Tak se půjdeme na ten tvůj skromný příbytek podívat ne?"
 
  Gunter   Postava není přítomna 28.3.2014, 21:46:33
Ten pohled mě jako vždy uchvátí. Rozloží. Omámí. Dokonale si mě podrobí a chvíli nedokážu nic, jen se dívat a opájet se. A já se opájím rád. Tady jsem volný. Nespoutaný tím, co mě svazuje ve vnějším světě. Tohle je jediné místo na světě, které snese srovnání s Truchlivými horami, a které jsem si našel, abych přežil. Chodím se sem schovat. Utéct. A vrátit se. Protože tam nemůžu.
V Truchlivých horách už nejsem doma i když to vždycky bude mému srdci i mé duši nejbližší místo.
Jediné.
Milované a nenáviděné.
Proklínané i toužebně zbožňované.
I vzduch tam voní jinak a barvy jinak září.
Voda tam chutná jako polibek ledové bohyně. Čistá a tvrdá jako diamant.

Tohle údolí je jediné místo, které mi může můj domov aspoň trochu nahradit.
A teď jsem zde. S Nyskel.
Ona neví, co to jméno pro mě znamená a já ji to nikdy nemůžu říct.
Můžu ji ho ale ukázat.
Třeba pochopí...
Sama.

Po očku sleduji její tvář. Dychtivý její reakce. Nedočkavý a vzrušený jako malé dítě, které se nemůže dočkat, aby ukázalo kamarádům novou hračku.
Když se rozzáří, oddechnu si.

"Nikdy jsem sem nikoho nevzal." Vyhrknu a tím je řečeno vše. Nerozplývám se nad tím, jak je tu krásně, údolí mluví samo za sebe, nepotřebuje mé zastání. Tohle ale musí vědět.
Prostě musí.
Nevím, proč je to tak důležité, ale je.

"No.....ehm.....mám tam skutečně srub. Dál v údolí. Ale je tam jen jedna místnost. Mrzí mě to, ale je to velmi skromné obydlí....Postavil jsem si ho sám, jen abych měl zázemí k lovu. Jiný účel to nemělo..." Přiznám trochu kajícně a pevnou rukou zarazím vzpouzejícího se hnědáka, který se chystá vrhnout do dravého potoku.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 28.3.2014, 21:32:20
Konečně staneme nad údolím a já zůstanu jen tiše stát. Bella sice netrpělivě pofrkává, ale nenechám se tím nijak rozhodit. Tenhle pohled za to stojí. Je dechberoucí.

Omámeně pozoruju celou scenérii a vnímám každičký odstín zelené, hnědé a rudé. Je to symfonie barev. A do téhle symfonie se začneme nořit po kamenité stezce. Chvílemi je to až nepříjemné, jak se podklad drolí, ale Gunter evidentně přesně ví, co dělá. A tak s pevnou důvěrou jedu kousek za ním.

Dole u potoka unaveně vydechnu. Ten sestup opravdu nebyl jednoduchý, ale stálo to zato!

Spokojeně se usměju a odpovím: "Předpokládám, že tam máš aspoň třípokojový srub, v krbu už hoří oheň a na plotně klokotá pravá bramboračka..." rýpnu si s uličnickým úšklebkem. I když... snad by mě u Guntera ani nepřekvapilo, kdyby to tak bylo. Přijde mi, že je ve všem tak dokonalý, uhlazený, vše má vždy pod kontrolou a je nad věcí. Vlastnosti, které mu tiše závidím a zároveň je obdivuju. Mně totiž nevychází nikdy nic a o uhlazenosti se nedá vůbec mluvit.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.