abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Stará Říše ::
družina
stránkovat po:  
 

Azazel
6.11.2016
10:47:50
"Třeba jednoho dne dostaneme odpověď na takovéto otázky a možná i od andělu samotných, nebo od toho co stvořilo vše okolo nás hmmm?" zapředu potěšeně zatímco společně s Grazem zamířím k baru, noha na noze a příchod Azmaka dav nijak neuklidnil spíše rozbujařil, každá noha je možná kopanec a proto mám oči na stopkách.

Když dorazíme k baru musím se usmát nad čistým úkázem brutality jménem Raum, Grazovi se to nelíbí ale podle mě je v každém aktu uspokojení, i v nespoutané brutalitě."Možná že po tomhle divadélku si trojhlavec vyleze o příčku výše na tom iluzním žebříku moci." zamroukám a poté co dorazíme tak vyskočím na baroví pult.

"Pivo, a do misky" mňouknu směrem k žabákovi zatímco si začnu očišťovat přední tlapky.

"Potěšení být v takovéto společnosti sraz stařešin jak by jeden mohl říci že?" zavrním z vesela.

Grazhosyluthar
3.11.2016
22:40:41
"Otázkou je spíše, jestli by byl Azmak svobodný i kdyby žádné dveře neexistovaly." i pochopení nevyřčeného a jeho přesahu má svoji cenu.

"Když je svoboda iluzí možnosti volby, pak co znamená moc, když ne svobodu? Kdo je schopný si položit takovou otázku? A najít na ni tu správnou odpověď?" a protože Azmakův příchod k baru nešel přehlédnout, tak zamířím tam a vzhledem k tomu, jak zachvilku začne vyvádět Trojhlavec, neodpustím si komentář.

"Zdá se, že v tuto chvíli je symbolem moci vydobytí si židle od slabších démonů... Chvilková iluze moci... končící chaosem, protože se tu už nikdo vklidu nenapije." za brzdící mechanismus přicházivší barové anarchie považuji pouze přítomnost Azmaka. Nikdo by totiž do něj nechtěl strčit. Ale až odejde...

A ve chvíli, kdy se pohodlně usadí i Raumoxouzhor, dorazíme k baru i my.
Věnuji Azmakovi pohled a lehké pokývnutí hlavy. Počkám si, co má hesáh na srdci.

"Esenci kořeněné duše." poručím si zatím u žabáka něco, co mi potravu alespoň připomíná - když už nemám zájem si to nechat protéci mezi žebry. Jen doufám, že tu ještě ví co to je a jak se to připravuje.

Já a židle? Ale notak...

Raumoxouzhor
3.11.2016
18:34:16
Ano, maso chutná výborně, ba přímo znamenitě. Je vidět, že si tady chce někdo šplhnout.
Raumoxouzhorovi to nevadí. Alespoň se pořádně nadlábne. Avšak Oxoumovi stále vrtá hlavou co po nich vlastně Azmak chtěl. Slyšel, že nebyl jediný jmenovaný, takže veřejná poprava to nebude, ale stejnak se mu to nelíbí. Oběma hlavám do teď vyhovovalo, že si jich všímalo co nejméně démonů.

Malé potyčky co většinou vyvolal Zhor se nepočítají.
Nakonec lehce změní plán. Zhor očividně chce žrát a zároveň si užívat zábavu.
Právě včas se prodere s plnou tlamou masa někam aby dobře viděl na zápas. Naštěstí se mu nikdo po tom divadle v aréně neplete do cesty.
První souboj je mezi mladou Sucubou a starším rohatcem.

Ano, jak bývá zvykem mezi rozhatci, má zbraň, která se hodí k jeho síle, což je v tomto případě palcát, na jehož konci je zavěšen řetěz. Vlastně to skoro vypadá, jako kdyby to byla ozdoba nějaké sochy a on to urval a ani se neobtěžoval z toho utrhnout ten řetěz, který měl zabránit ukradnutí.

Sucuba je mladá, s pěkně velkým poprsím. Čehož si jako první všimne Oxoum. Na vysokých podpatcích. Raum si vždy myslel, že jsou nepohodlné a do bitvy nepraktické, avšak sucuby měli úžasnou schopnost se na nich udržet a ještě k tomu, když na vás šláply, ukázali se tyto podpatky jako překvapivě nebezpečná zbraň.
V ruce drží černý bič, na kterém jsou přidělané nebezpečně vyhlížející kousky kovu. Ostrého kovu.

Rozezněl se start boje a vyrazili proti sobě. Teda rohatec se proti ní rozběhl. Sucuba rozbalila bič a když byl na dosah sekla.
Dav se začal bouřit jak do vzduchu vyletěli krůpěje démonické krve.
Rohatec měl rozseklou tvář, což ho zpomalilo, ale opět se rozběhl proti Sucubě.


To už však Oxou dožral. A otočil se. Právě v čas, aby viděl Azmaka jak na něj kyne.
"Hele Zhore, hni se" Pronesl
"Zklapni Oxoume, dívám se." Odpověděl huhlavě Zhor s plnou býčí tlamou.
"Demente jeden rohatej, volal nás Azmak. " Začal naštvaně Oxoum. Avšak nic nestihl říci více, neboť Zhor vypskl maso, zahodil kost, co měl v ruce, takže s ní někoho trefil otočil se a začal si to rázovat pryč od arény.
"Kde, kam povídej" Začal Zhor uspěchaně.
"Do baru ty hlavo skopová! Kdyby jsi mě začal jednou poslouchat, tak nemusíš bejt takhle ztracenej."

"Ale šotkovo hov..." Zamumlal Zhor a začal si se svou sekerou dělat cestu k baru.
Naštěstí se tam dostal docela bez problémů. Tam uviděl podivnou sebranku. Žabýho muže, kterého možná párkrát viděl, když někde chlastal. Azmaka, jehož se bál. A klisnu, která mu přišla velice, velice povědomá. Ale nemohl si vzpomenout proč. Určitě byl nějaký důvod. Pak nad tím přestal celý celek myslet. Nejspíš někdo koho viděl, když byl ožralej, nebo v bojové efourii...
Nebo ne?

"Co mám dělat, mluvit, pozdravit, vzít si židli, přisednout, nepřisednout?" Začal pomalu zmatkovat Zhor.
"Hlavně drž hubu a nech to na mě. Musíme teď spolupracovat. Před démony jako Azmak, nesmíme vypadat slabě, je ti to jasné? Di, a vem někomu židli hned pod zadkem jasné? A nezapomeň... Drž hubu, a já budu mluvit." Začala dávat rozkazy vlčí hlava.

"Seš si tím jistej Oxoume? Nebylo by lepší vyzabíjet celej bar a pak si sednout abychom nevypadali slabě?"
Nadhodí tupě Zhor.
"Ty zabedněnče jeden. Uvědomuješ si, že by po nás pak šli všichni? Úplně všichni? Prostě... Jdi udělat co jsem řekl a drž hubu!"
Poví naštvaně Oxoum.

"Aby ses nepos..." Zamumlá kletbu Zhor a vejde do baru.

Nutno podotknout, že Zhor nikdy nedělá věci tak jak mu řekne Oxoum. Což byla příčina spousty problémů.
Zhor přišel k démonovi, který se podobal hyeně a byl ve společnosti tři jemu podobně vypadajících. Možná sourozenci.
Nic neřekl, jen ho kopytem skopl ze židle až zapraskali kosti.
To už jeho tři sourozenci vstali.
Zhor zasekl sekeru do stolu, aby mu držela a začla rozdávat rány svými démonickými pěstmi sem a tam.

Během chvilky leželi všechny čtyři hyeny pod jeho kopyty.
"Te vole jeden, co to vyvádíš?" Šeptnul Oxoum Zhorovi.
"Beru si židli. Jak jsi řekl" Zabučel Zhor, vzal si jednu z židlí, vytrhl sekeru ze stolu a přisedl si ke stolu, kde seděl Azmak a jeho společnost.

"Dobrý den strašliví. Čeho si po nás žádáš?
Začne podlézavě mluvit Oxoum.
"Máme někoho odstranit z tvé cesty, či jinak ti pomoci?"
Pokračoval a chtě nechtě se mu do hlasu vkrádal podlézavý tón.

"Ty se mu snažíš podlézat Oxoume?" Optal se tupě Zhor.
"Ty skopovej kuse masa..." Rozčílil se Oxoum a pak se podíval po společnosti.
"Raději mlč."



Svět
2.11.2016
22:03:40
Aréna

Žabý muž se pobaveně zasměje….spíš hlasitě za kvák..“Má krása není v mém krásném obličeji, jsem obchodník..je v mém měšci“ Na tvou nabídku pouze mávne rukou a očividně je rád, že s tím končíš…ne snad, že by byl pro žabáka problém si sehnat žabáčici ale obchod je svinstvo a obchodníci….ti nikomu nevěří…obzvlášť ti co by si nechali pro měďák koleno vrtat. “Vardele…džber raracha….“ Vardel byl trochu jednoduší barmanský…..to se stává když vám chybí půlka lebky i s obsahem…navíc míšenci bývají často jednoduší….“Na co tak blbě čumíš? Přines džber a natoč do něj raracha…“Vardel se odeber do zadní části baru…

Margil jen pokrčí rameny…“Víš jaký je pokud jde o lidských povrch……byl jím posedl už předtím a je i teď….proč by jinak vybíral tyhle provařený ksichty…..“Hned jak si uvědomí svou chybu rozhodí omluvně ruce “Bez urážky….“. V tom už ale přijde zpátky Vardel s džberem a jedním z rarachů v ruce……džber postaví na zem a chytne raracha a začne ho různě lámat a kroutit nad džberem…nutno dodat, že je živý rarach patřičně řve….Margil protočí žabí panenky a vlepí mu facku jazykem “Vardele ty idiote…..pivo.!! Né skutečnýho raracha….U Garvilise…kdyby tvoje máma nebyla moje sestra tak bych tě poslal do arény….blbe..“Vardel co si najasného zamručí, zahodí raracha a zachvíli přinese natočený džběr a postaví ho před Gwyllion….

Opět pobaveně zakváká nad prohlášením o poskokovi “Ať chceš nebo ne…všichni jsme jeho poskoci……Azmak řekne ostatní udělají….proč myslíš, že se neobtěžuje strážema…..jeho tak zvaný Vrchí kapitán stráží je všem akorát pro smích…..“.

****

Ale to už se do konverzace přimíchá Mefisto, Margil okamžitě zaklepe hlavou a střelí po něm jazykem „Mefisto…ty smejde…..kolikrát sem ti rikal nech moji hlavu bejt….“ Nicméně objednaný drink mu nechá donést pokynutím hlavou jedné ze succub i s tím dostatkem skořicce. Od soubojové jámy se mezitím ozývá nadšený řev a Stín v červeném hábitu Mefistovi signalizuje, že sázka pro něj vypadá dobře…


***

Nicméně to už si rovněž všimnete, že si to k vám hrne Azmak…všichni jsou absorbování zápasy takže, ho ani moc nesledují…přeci jen tohohle ksicht se člověk za těch pár tisíc let krapet přejí…Cestou kývne na Rauma a spol aby se k němu přidali a stejně tak si vymění pohled s Grazem a Azazelem aby jim naznačil, že míří k baru a očekává je tam…

“Margile…..slizáka….“ mávne na žabáka a kupodivu odolá pokušení plácnout Gwllion po jejím koňském pozadí….asi už stárne….a nebo se bojí toho kopance, těžko říct…..Přišoupne si malou židli, kterou vytrhne z pod jednoho staršího míšence připomínajícího mouchu…nutno dodat, že Margila to značně rozkváká smíchy….“Ta mladá generace stojí za hovno…ani bít se to neumí….Takže si připravte ouška zlatíčka…..až dorazí zbytek tak vám řeknu o co jde….“ nebezpečně se ušklíbne Hesáh.

Azazel
2.11.2016
15:20:46
Cupitám vedle přímo vedle Graze, jeho velikost a vzhled my napomáhají tomu aby mě každý neušlapal sice se moje maličkost více zveřejní ale co moje jméno už bylo oznámeno.

"Svoboda sama o sobě musí tedy býti iluze, každý tady někomu slouží lidé démonům, démoni silnějším démonům a ti nejsilnější? Azmak."

I přes Grazovu velikost a strašidelnost se občas musím vyhnout nějaké té noze či ocasu který okolo mě prošvihne, Kéž by aréna měla střechu místo obyčejné plachty

"Pak povstane otázka komu slouží Azmak že? Nebo spíše, kdo drží Azmaka na uzdě.", odpověď je jasná, andělé ale tady má každá nevyslovená věta cenu zlata.

Grazhosyluthar
31.10.2016
18:53:03
„Kdybys nežral jen to, co ostatním vypadne z huby, tak bys nezvracel. Jen by to chtělo si něco ulovit samostatně, víme?“ nemám nejmenší důvod neodpovědět Mefovi stejně škodolibým způsobem.

Svoji ochranu jsem vystavil na odiv asi předčasně - možná jsem příliš opatrný, ale na druhou stranu díky tomu nemusím strkat hlavu do příslušných otvorů jiných démonů.

“Stále tě ještě baví strkat prstíčky do tlam a čekat, která bude konečně tak odvážná a ukousne ti je? Zajímavé…“ tentokráte to jízlivé není, spíš mě to celé udivuje. Čekal bych, že to časem jednoho unaví, když žije svoji smyšlenou představu o své vlastní moci. Asi se silně rozcházíme v tom, co si kdo z nás pod pojmem moc představuje.

Mezitím mám ještě určité resty v dění kolem. Nad něčím nespokojeně zaskřípu zuby. Jestli mě něco dokáže rozpálit, tak je to neschopnost.

Ovšem Azazelovi odpovím v poklidu. Zjevně se nejednalo o něco spojeného s Azazelem.
"My dlouhověcí ovšem můžeme gzříct, že žebřík je jen iluzí stupně moci daného démona. Kolik démonů tady žije jen ze svého jména? Stejným způsobem se pak může stát iluzí vlastní spokojenost. Jen se utěšujeme posuzováním druhých.

A přitom všichni bez rozdílů míříme do stejných sraček. Protože musíme. A pokud je měřítkem moci míra svobody, pak tady není mocný nikdo."
v průběhu hovoru se pomalu rozejdu, protože přinejmenším v tomhle má Azazel pravdu.

Mefistoteles
30.10.2016
21:58:34
"Děkuji, již jsem zvracel.", odpovím bezhlesně Grazovi na jeho výzvu s neskrývanou škodolibostí. Jeho ochrany jsou půvabné a účelné, ale zároveň jsou i přiznáním, že se mě tak trochu bojí...a takové přiznání mi vždy dokáže zvednout náladu.
"Ale přeci bys mi neupíral trochu pobavení po mém způsobu...", dodám ještě v myšlenkách jako bezelstné přiznání.

To už se ale rozruch arény náhle uklidní, jak přijde sám Hesách. Na jeho pozdrav odpovím pokývnutím a s úsměvem sleduji...tedy vlastně čtu-reakce okolí. Bez zvláštní snahy napočítám asi třináct urážek stran mojí morální integrity ("bezpáteřní svině"), prodejnosti("děvka jedna Azmakova"), povolného povolání mojí matky ("zkurvysyn") a nejrůznějších obskurních fyzických doporučení.

Ano, je krásné vědět, že si vás ostatní váží...Mně můžou být ostatně ostatní upřímně ukradení. Měli by mi vlastně být vděční-dostat se jejich tajemství do rukou kohokoli z té tupé masy průměrných, rozhlásili by to všem v doslechu a zas aby se našinec brodil vnitřnostmi, když se chce dostat domů.

Spěšně zkontroluji dění v aréně. Jak si povšiml Graz, mé nenápadné postrčení fungovalo až překvapivě dobře. Teprv nyní ale mou pozornost upoutá ta věc, titulovaná jako Glur. Pozoruhodné stvoření...s neobyčejným zmatkem v hlavě-a to jsem sotva sklouzl po povrchu. Zajímalo by mě, jak tohle dostal Azmak do svých služeb...přeci jen, loajalita je podmíněná tím, že rozumíte větě "jinak tě zabiju"...

Ale což...to je Azmakova záležitost. Jsa vyzván abych se bavil, seberu probíhajícímu rarachovi z tácu kus koniny, a scházím směrem k samému srdci arény. Ne, opravdu se nechci zapojit. Zato ale...
"Ty tam!", křiknu na stín a ukážu do jámy.
"Sázím, že tady mladá bude mít večer čelenku z rohoviny! Určitě do toho dá všechno, co?".

Postarám se, aby tuhle malou konverzaci vyslechli i oba účastníci souboje, s explicitním důrazem na to "dávání všeho do toho". Ne, tentokrát nehodlám nikomu pomáhat, podvádět při sázkách by mi ani Azmak neodpustil...nicméně s vědomím, že třeba zasáhnu v její prospěch, bude succubička pěkně divoká...zrovna tak její protivník nervózní...každopádně, i kdybych se netrefil, je to jen pár šupů. Zábava.

Místo toho, abych zápas sledoval, se jen tak bezcílně potuluji po ochozech. A nějakým záhadným řízením mě to táhne k baru. Přísahám, nejdu tam úmyslně. Ale s mými schopnostmi má člověk i...řekněme...vyvinutější intuici. Ta mi taky poradí, abych ten zbytek koniny radši honem zahodil. Gwyllion je jedna z mála členek téhle výpravy, co mě apriori nechce zabít, vždycky to byla pragmatička...ale není potřeba ji provokovat.

"Odmítnout Azmaka? Řehtám smíchy. Trochu Žabovřesk, Margile. Víc skořice než obyčejně.", objednám si svůj oblíbený drink, mix ještěří a lidské krve dvě ku jedné, plus lžíce skořice, plus ropuší plivnutí. Mix, jímž si Margil získal o jednoho stálého zákazníka navíc už před staletími.

Azazel
30.10.2016
21:49:05
Sledoval jsem boj mezi Raumeme a nemrtvolou s nadšením, tedy boj to nebyl spíše jedna rychlá rána která celý souboj ukončila v gejzír krve ale mě to pobavilo, žádná elegance nebo mistrné úhyby, jenom rychlí třísk a konec, něco primálně potěšujícího to ve mě budí.

Ovšem, ke každé legraci přichází konec a Azmak se tu objeví aby nám předal svoji zprávu a úkol který nám plánuje svěřit, po pořádném rozvinutí oslavy se jen mlsně oblíznu při pohledu na všechno to jídlo, Možná později

Gwyllion? Ten hřebec, či spíše klisna? pomyslím si když spatřím tu ženu kterou jsem dříve sledoval jak se promění do své původní podoby, potěšující že někdo další zná bolest toho nebýt schopen chytit za kliku a otevřít si dveře.

Oči i nos mám zaneprázdněné ovšem uši mám stále v pochodu a proto bez problémů slyším Graze i přes všechen ten povyk okolo.
"Ne každý je spokojený s tím že pouze existuje jako ty, život je žebřík můžeš šplhat a riskovat že spadneš, nebo můžes zůstat na své příčce, ale dříve či později tě někdo skopne když bude šplhat nahoru." dokončím svoji řeč a vstanu ze svého pohodlného usazení, "My možná máme nekonečno ovšem oba víme že Azmak nerad čeká, navrhuji že naši konverzaci budeme pokračovat po cestě hmm?" zavrním směrem k Grazovi zatímco pokukuji okolo abych si našel cestičku mezi svižnýma nohama běhajících a chodících démonů.

Gwyllion
30.10.2016
10:10:40
"Vypadá to, že máš plnou tlamu práce." Pronesla jsem a ještě jsem se v myšlenkách zasmála, když jsem viděla, že Margilův jazyk na délce opravdu za ty časy neztrácí.

Pohled, který jsem věnovala succubě byl dosti povýšený a hodně skeptický. Něco typu: Snad sis nemyslela, holčičko, že by ti něco takového mohlo zrovna u Margila projít? "Pane jo, naivní holčina. Jako by neznala tvou pověst." Vsunu žabákovi další myšlenku, když přistižená succuba rychle vrací drobné a s prskáním odchází.

Poté upřu opět svůj koňský zrak na "žabího prince" a provokativně ho sjedu pozorným...velmi pozorným...pohledem. "Tak co, Žabí princi, stále tě žádná princezna nepolíbila?" Zažertovala jsem poté. Ano, tenhle vtip se mezi námi drží již dlouho, zvláště poté, co jsem mu vyprávěla jednu pohádku z povrchu, jak se z žabáka stal krásný princ. "Jestli chceš, tak ti nějakou seženu." Rozřehtám se pobavením. "Vždyť od toho tu jsem. Dodávám ještě, kdy ukazuji koňské zuby v pobaveném šklebu. Vzápětí jsem ale již předními nohami bubnovala o podlahu ve smířlivém gestu. "Dobrá, dobrá, už končím s dobíráním. Byla to vážně doba." Souhlasila jsem s ním, kdy zajištění intimity hovoru jsem nechávala na něm. Přece jen moje myšlenky slyšel jen on, otázkou bylo, kdo uslyší jeho.

"Nepřekvapuje, ty starý lišáku. Na to tě znám moc dobře." Pošlu mu ušklebačnou myšlenku. Než se mi pysky opět pobavením odhrnou a ukážou se zas zdravé koňské zuby. "Tak takové pozvání se neodmítá. V tom případě džber piva." Poručím okamžitě a spokojeně mrsknu ohonem. Měla jsem tušit, že mi přítomnost žabého starého známého dosti zvedne náladu. Na chvíli jsem zapomněla na své problémy alias Azmak.

"A jestli to tvůj zaměstnanec zas zvoře a dá mi zase pulitr, osobně mu ho narvu někam, kde se mu líbit nebude a kde se mu šprajce, aby věděl, jaké to je, když někdo jako já nedokáže vyndat čumák z pulitru." Varuji rovnou svého žabího přítele, že znovu tak milosrdná k jeho lidem nebudu. Při té vzpomínce na minule mě přepadla mrzutost. Byl to neskutečný trapas, který se stal před nějakým tím tisíciletím, ale má hrdost i dnes při té vzpomínce dosti trpěla.

Naštěstí jsem se tím dlouho trápit nemusela, protože Margil stočil řeč k aktuálnímu problému. Při jeho zvídavých otázkách se mi v koňské tváři objeví podivný škleb snad koni ani nepříslušící. "To bych také ráda věděla. Měla jsem za to, že jsem tu z jiného důvodu, ale očividně chyba lávky." Přiznám upřímně vlastní nevědomost. Než zařičím pobavením. "Ale kušuj, na to tu má lepší baby. Můj koňský zadek ještě s radostí nechá na pokoji." Dusím pobavené řehtání, které se mi dere z tlamy. "A jen tak mezi námi, nejsem jeho poskok." Odfknu si. "I když odmítnout ho bude dost možná zdraví škodlivé." Zabručím a koňské zuby mi jen tvrdě v nelibosti o sebe cvaknou. "Odmítnutí snáší těžce. Ješita jeden starej." Dodám ale i samotná tato věta mi zlepší náladu. No jo, jak by mohl umět snášet odmítnutí, když se mu všichni snaží vlézt až do řiti.

Glur "Černé varle"
30.10.2016
7:57:38
Aniž si všímá doteku cizích myšlenek, jeho pozornost plně zaujímá souboj. Z dřívějších časů ví, jak to skončí.
Živý tvor je jako balón... Pokud je celý, budí majestátní a pevný dojem. Avšak, když do něj uděláte díru, vzduch uteče. A z balónu zbyde pouze stín... Odlesk bývalé slávy bez síly a energie. A tak tomu vždy bylo, je, a bude.
A je mou povinností, aby to tak zůstalo.
Přestože neuzříte jeho oči, přesto vám všem je jasné, na co se tvor dívá.

A pak je náhle po všem. Rohatec padá k zemi
Sice ztratil vrchní část hlavy, ale zbytek je ještě pohromadě.
Temná postava se roztřese.
A je to tu. Balon se roztrhnul.
A ta spousta krásné energie, která přichází na zmar.
Již nesmí ztrácet čas. V mžiku se sklání nad mrtvolou. Dlaně mu přilnou k tomu, co zbylo z démonova obličeje. Cítí, jak si jemné zoubky na vnitřní straně rukou nacházejí cestičku mezi tkání těla.

Následně je halí oblak tmy.
Stejně jako předtím mrtvola ztratí veškerou barvu. Neúnavné a všudypřítomné chrčení zesílilo.
Ten zvuk je zvláštní. Znepokojivý. Je jako tep vlastní krve, který se pohybuje na hranici slyšitelnosti. Skoro ho nevnímáte. Avšak je tam. Podvědomě vám kazí náladu a ruší klid.
Nelze se ho zbavit. I když si zacpete uši, stále tam je. Nyní intenzivnější, než kdy předtím.

A pak se ozve mlasknutí.
Glur se odpojí od své oběti. Nyní opět se zdá vyšší, než předtím.
A jako předtím se rohatec zvednul.
Upřel na vás krátery s čouhajícími trsy masa místo očí a rozhlédl se.
Kdepak. Toto není to samé, jako ta předešlá mrtvola.
Rohatec měl vědomí. Vedla ho nějaká síla.
Pokud jste k němu blíž, zjistíte, co je jinak.
Rohatec nyní vydává tytéž chrčivé zvuky, jako jeho stvořitel. Stojí vedle sebe a chrčí na vše okolo.

Než se mohlo stát cokoliv dalšího, přijde Azmak.
Glur i jeho nový společník si ho všimli. Jeho energie sálá víc, než všechny okolo.
Tolik světla!
On se rozhodl. Musí mu sloužit.
Je to nádherné a hrozné zároveň. Tolik energie a on ji nemůže vysát.
Musí se dostat blíž.
Chrčení se zdvojnádobí.
Chtivě zírá na Azmaka. A v tom pokračuje, dokud nějaký démon nevykoná jeho rozkazy. Stejně tak rohatec.
Stále se nehne. Dosud si nevybral, co dál.

Raumoxouzhor
29.10.2016
21:29:10
Samozřejmě, že se oživlá mrtvola nemohla měřit s Raumoxouzhorem. Byla bez šance. Glur by byl jiná, on by mohl být dobrý soupeř, avšak ani jedna z hlav zatím nezačala považovat jeho přítomnost za důležitou. Obě dvě , jsou totiž uchváceny gejzírem krve, tryskající z hlavy té mrtvoly, která byla nemrtvá a teď zase zmrtvěla.

"Takhle se to dělá. Jo! Pošlete mi jich sem více!" Zařve Zhor.
Oxoum mlčí, protože si začíná uvědomovat, do jaké situace se zase dostali.

"Hele, Zhore neblbni..."

Začne Oxoum, avšak je ignorován okázale se předvádějícím Zhorem, který v ruce opět točí svou sekeru a hledá něco, co by mohl rozbít, zničit zabít. Možná až příliš si užívá pozornost davu.

"Notak, Zhore, vypadni z tej arény, než na nás pošlou někoho kdo nás od sebe oddělí. Sice rád bych se zbavil tej tvej hnusej držky a věčně tupého výrazu, ale mám dojem, že bych to nepřežil."

Pronese jedovatě Oxoum. Zhor se na něj natočí a plný efourie pronese.
"Zavři klapačku Oxoume. Závidíš, že oslavují mě a ne tebe!"
Na to mu však vlčí hlava okamžitě odpoví.
"Ty demente, jsme jedno tělo, oslavují nás oba..."
Jeho pohled při těchto slovech zavadí o spícího Rauma.
"...Všechny tři. Jsme je..."

Nestihne dopovědět, neboť se arénou ozve Azmakův hlas. V tu chvíli obě dvě hlavy zamrznou, jako kdyby je někdo ponořil do řeky černého ledu. Otočí se pomalu směrem k trůnu.
Obě hlavy jsou myšlenkami někde jinde, avšak obě mají jednu myšlenku společnou.

Raume, prosím, vzbuď se.

Bojí se totiž Azmaka od doby, co ztratili paměť a neví, jestli mu neudělali něco zlého. Kdyby byl Raum vzhůru, možná by mu dokázali vzdorovat, avšak takto nikoliv....
Naštěstí pak zazní hlas, ve kterém je skrytá jistá špetka humoru.

" Jasně šéfe!"
Zahláholí Zhor a vyběhne se svou sekerou v ruce pryč z arény.
"Já ti to říkal ty blbečku. A ne, zapomeň na to, nejdeme na soupisku. Stačí, že nám po krku půjdou ti frajeři do těch co jsem zabili teď v aréně. A hni sebou rychleji ať Azmak neztratí trpělivost!"
Vyplivne ze sebe Oxoum.

Během chviličky jsou pryč z arény, na ochozu úrovně Azmakova trůnu. Chce mít stráže v zorném poli, kdyby je na něj Azmak poslal.

Ještě stále jim po zádech běhá mráz z toho, jak řekl, že pro ně má speciální úkol.
Během prvních pěti minut opatrnosti se docela drželi. Na všechny se ošklivě dívali a drželi si od ostatních odstup.
Pak dostal Zhor hlad.
"No, nic jde se jíst" Pověděl Zhor
"Nechtěl jsi bejt opatrnej, kdyby nám Azmak vpadl do zad?" Optal se posměšně Oxoum.
"Jo, ale lepší umřít s kudlou v zádech, než hlady."Odpověděl Zhor, který aboslutně nezaregistroval posměch v hlase Oxouma.
"Jedl jsi chvíli předtím, než jsme sem přišli. Kolik toho s níš? Neumřeš hlady. Ani se nedivím, že sme takhle tlustí, když ty jen pořád žereš." Opáčil se Oxoum.

Zhor jen něco zamumlal nesrozumitelně v odpověď, neboť si cpal do úst maso z blíže nespecifikované bytosti a odvážně to zapíjel nezředěným černým raraším pivem, až mu to teklo po těle.

"Ty seš takový prase až se na tebe nemůžu koukat, dej mi taky kousek ať ti s tím můžu pomoc."

Pronesl Oxoum, který se na něho hladově zadíval. Bez toho aniž by něco říkal vrazil Zhor Oxoumovi do vlčí tlamy kus nějaké kýty, pravděpodobně z něčeho, co mohlo být podobné, či vzdálené příbuzné prasete.
Možná by se Oxoum pokusil na protest, avšak očividně si to rozmyslel dříve, než to mohl dát nějako najevo.

Po několika desítkách minut nepřetržitého žraní byl nejspíše čas podívat se, jak jde souboj. A tak, se stále plnými mordami se zašel podívat na to, jak jde v aréně souboj.

Svět
29.10.2016
20:29:14
Gwyllion

Ve chvíli kdy na něj promluvíš zrovna Margil svým jazykem přišpendlí ruku jedné ze succub k barovému pultu až succuba vztekle zavrčí...Když tě ovšem spatří jeho jazyk se vrátí zpátky do jeho úst....a aniž by s tebe spouštěl své žluté žabí oči promluví na succubu "Ještě jednou si zkus nějaké drobné strčit do té své zatracené kapsičky zlatíčko a tu ruku ti urvu....." Pak se na ní podívá a servírka jen zavrčí a vrátí drobné na pult barmanovi...Žabí může se pohledem vrátí k tobě...moc se toho na něm nezměnili jen to, že si na bradě nechal narůst chomáč vousů...možná proto aby tím zakryl svůj lalok ale kdo ví....jeho kůže už není moc nazelenalá ale spíš šedozelená a bradavice jsou o poznání výraznější než před časem....

Margil poklepe žabíma prstama na pult a druhou rukou si uhladí svoji dlouhou robu ale ze židle nevstává...."Gwyll.....dlouho jsme se neviděli...." opatrně se rozhlédne po okolí, je ti jasné proč to řekl...ale zdá se, že se můžete v klidu bavit nikdo vám nevěnuje pozornost.

"Tebe to prekvapuje? Nemohl jsem si to preci nechat ujít..hřeje mě to na srdci......Ale musím přiznat, že jsem byl prekvapen" no ano pořád má tendenci šlapat si na jazyk...blbý zvyk pro obchodníka.."Něco k pití? Na mě.." nabídne ti.

"Zrovna ty jako jeden z Azmakvých poskoků...a nejen ty....Zdá se, že tentokrát co bude důležité...Tak povídej...co v tom je pro tebe? Neříkej, že chceš s obchodem seknout a hovět si v Azmakově loži....to by mě velmi ranilo" za kváká smíchy.."Tedy spíš....naše společné vztahy.....". Natočí hlavu...

Gwyllion
28.10.2016
16:51:55
Snadno jsem promluvila do Glurovy mysli, ale ne, že ta by mě uvítala zrovna hezky. Přesněji řečeno, zdálo se, že tvor ani nepocítil cizí přítomnost ve svém nitru. Zato místo toho jsem se topila v primitivních emocích tvora, který je neuměl ani krotit. Zírala jsem jeho očima a vnímala jeho hlad a zároveň hrůzu ze síly nás ostatních, zatímco on sám byl absolutně prázdný. Byla jsem ráda, když to spojení rychle skončilo. S tak primitivní bytostí jsem se ještě nesetkala. A zároveň jsem nad ním musela žasnout. Každý z nás má jisté své schopnosti a předpoklady, ale ještě nikdy jsem neviděla nikoho, jehož přirozeností by byl čistě jen sběr životní esence.

Opět jsem stočila zrak k Trojhlavému. Očividně si už oživlé mrtvoly všiml, takže nebylo se čeho strachovat. Přece jen poté, co jsem cítila mysl Černého Chrobáka, jsem pochopila, že na tak zářivý cíl jen tak nezaútočí. Místo toho jsem se raději stáhla. Okraje byly čím dál plnější, a tak ostatní nadšeně využili příležitosti se nacpat na mé místo. Zatím jsem se mohla ztratit v davu a mezi bary a stoly. Stmívalo se. Raraši rozžínali další světla a mě nový výbuch jásotu říkal, že živý mrtvý nyní podlehl totální destrukci.

Nicméně ten byl narušen mnohem hromotnějšími emocemi. Intuitivně jsem stočila pohled k Azmakovo trůnu. Jeho aura byla nepopiratelná, stejně jako jeho obří postava, jež se vyjímala na pódiu. Více přes dav moc nevidím. Raději se postupně sunu davem dál a dál. A ve vhodný okamžik, kdy se již všechny pohledy upínají k Azmakovo trůnu, využiji jejich nepozornosti a z mého vzhledu dvounohé démonky se stává černá klisna, jejíž neokovaná kopyta tlumeně duní po podlaze, za doprovodu podrážděného mumlání, když ostatní nepozorné démony při své cestě odsunuji statnou hrudí. A kam že jsem to šla? No, asi nemusím nikomu vysvětlovat, že při přítomnosti tolika známých démonů a při předvolání Azmakem mi nezbude nic jiného, než se k němu dostavit. A jelikož jsem byla až na druhé straně arény, měla jsem před sebou dlouhou cestu skrze dav.

Mezitím Arénou zněl Azmakův hlas. Jako vždy hned rovnal nepořádek, který byl mezitím napáchán. A popravdě? Ten, co hlídal ring byl opravdu ubožák. Takhle zanedbat vlastní povinnosti. Kdyby se nenechal unést bitkami, určitě by Glura zmerčil včas. Minimálně měl mít snahu zasáhnout dřív, než dorazil Azmak, ale hold horká hlava, životu neštěstí.

Sice jsem si myslela, že náladu mi už nemůže zkazit nic, ale zjevně ano. Formulace Azmakových slov se mi opravdu nelíbila, i když jejich znění bylo lepší, než jsem si při obdržení jeho pozvání myslela. Jeho zrak mě rychle našel. Ne, že by mi zrovna to zvedlo mou náladu. "Dnešek stojí opravdu totálně za houbi." Pomyslela jsem si kysele. Ne, že by mi krátký časový úsek relativního volna před vyslechnutím jeho "žádosti" nějak vyjasnil den.

Táců jsem si nijako nevšímala a ani ringu, jež byl oblepen démoními diváky. U barů se procházelo volněji. U jednoho z nich se nacházel jeden starý známý. "Zdravím, Mragile, přišel ses podívat, jak moc potečou Azmakovy peníze do dvé kapsy?" Otázala jsem se zdejšího majoritního majitele místních barů myšlenkou. Přece jen, koně povídat jen tak neumí. I tak v ní ale mohl být cítit kyselý podtón. Každý znal jak to chodí s Azmakovými přáními a jeho slova slyšeli všichni.

Svět
28.10.2016
15:06:42
Devastopol - aréna, večer

Aréna se plní rychle a vzhledem k tomu, že každou chvíli dojde na finálové zápasy a k tomu, že Zhor s Oxoumem rozpoutaly v aréně zajmavou zábavu tak, okraje soubojové jámy začínají být nacpané. Jáma je zhruba dvě patra pod vámi, takže se dá míst s dobrým výhledem najít poměrně dost…Nicméně čím blíž jámě tím větší ještě šance odnést si nějaký suvenýr, tesák, oko a pokud máte kliku tak třeba i roh. Jeden ze šťastlivců má k pasu připnutá dokonce střeva, která se mu podařilo zachytit. Paprsky černého slunce démonického světa začínají pomalu vyhasínat, a po celé aréně tak raraši pomalu rozsvěcí louče.

V okamžiku kdy Oxoumova sekyra rozplizne černý flek a jeho zbytky začnou dopadat na zem se spustí další mohutný jásot.

Ale jak ten tak i veškeré vaše hovory přehluší následující mohutný řev davu, který vítá příchod svého Hesaa Azmaka, místo které bylo před chvíli prázdné je teď sotva vidět přes les pařátů, rohů a křídel ale Azmakova postava je přesto nepřehlédnutelná když se zastaví před svým křeslem, za Azmakem stojí s věčně přísným výrazem jeho vrchní mág Hevrik Samthrazr. Azmak se podrbe na zlomeném rohu a zvedne ruku aby utišil dav.
“Vítejte…… „ Zachrčí hlubokým, hrubým hlasem…jestli něco odráží jeho věk…tak je to jeho hlas “Jeden si dá trochu na čas a už mu v aréně dělají...bordel....Zhore, Oxoume vypadňete z tý arény....neviděl sem vás na soupisce....když tam zůstanete tak nemá smysl sázet.....“ Přesto, že je hlas je typický tupý a zní nebezpečně...tak škleb na jeho tváří, značí že je teď humorně laděn....

"Sežeňte nějaký mrtvoly pro Glura a dostaňte ho z tý arény.........a toho blba co ho tam nechal vlézt pověste nad vchodovou bránou......a jeho hlavu někam napíchněte..." Prohodím směrem k Hevrikovi a ten jen kývne a patřičnými gesty dá pár poblíž stojících démonům povel....

Azmak nečeká než vyklidíte arénu a pokračuje"Nemám tyhle žvásty moc v lásce…..Všichni víte proč tu jsem…..takže si užijte zábavu, sázejte, bojujte, žerte, pijte….dnes to máte zadarmo…Zároveň jsem si dnes dovolil pozvat pár hostů osobně.....…."Hesáh rozhodí ruce a po jednom si vás najde"Grazi......Raume, Azazeli, Gwyllion, Mefisto a.....Glure....." po té ruce opět sepne a lehce kývne hlavou "Vy tu nejste jen pro zábavu...ale mám pro vás....jeden.....úkol...chcete-li....a byl bych....velmi rád....pokud se ho zúčastníte...." Pojem velmi rád zní od Azmaka velmi vtipně naposled když to někomu řekl a ten ho poměrně slušně odmítl.....no.....kdo ví kde je mu dnes konec....nicméně jeho nohy jsou stále přiškvařené k podlaze v síni pánů....


"Ale....teď se bavte....nejdřív si užijeme zbytek zápasů a pak se vše dozvíte...Takže přiv..."Azmak sebou trhne protože mu pod nohy proběhne rarach s loučí..než ale stačí odběhnout chytne ho Azmak za hlavu a zvedne do výšky…“Raraši…….ani žrát se to nedá“ praští s rarachem o zem až zakřoupou kosti a hodí ho do jámy…“Přivítejte ty ubožáky!!“. Jakmile dozní jeho slova, opět se zpustí mohutný jásot a do jámy začnou vstupovat bojovníci…

Když Azmak usedá tak po jeho levici můžete spatřit jeho dceru Razalu, křeslo po jeho pravé ruce, kde sedává jeho syn je prázdné.

Kolem vás se začnou čím dál tím častěji míhat tácy s všelijakými jídlem…nejčastěji jsou to pořádné stejky z koňského nebo ještěřího masa s kusy tmavého pečiva, pro lahůdkáře pak chuťovky typy oční bulvy v gobliním rosolu nebo lidské jazýčky s vílí paštikou a samozřejmě lidské duše na různé způsoby, filtrované přes kůži, namražené a nebo syrové ještě kvílící. K pití není nic lepší než černé raraší pivo…hutný mok, který nikdo přesně neví z čeho, raraši vyrábí, někdo si ho ředí krví. Nicméně pro ty kdo mají rádi obyčejnější pití se najde i víno, ještěří krev se skořicí nebo lisované duše. Zkrátka výběr je velmi velkorysí tak jak se na takovouto akci sluší.

V jámě už ale začíná pořádný děj..první zápas se chystá mezi mladou succubou a o poznání starším zápasníkem z rasy rohatců…Sázky jsou k dispozici u několika stínů v červených hávech stojících kolem okrajů jámy…

Grazhosyluthar
28.10.2016
10:40:57
"Déle než jiní." ne nad tím, jak tady jsme dlouho přemýšlet ani nemusím.

Zdá se, že se Azazel začíná rozehřívat. Spustil přednášku o dělení démonů a času. Existence démona dělená množstvím požitků, které si dopřává.
"Problém nastane ve chvíli, kdy se takovej čas neznající démon zkusí zamyslet a něco ve své bezcílné existenci změnit. Není se čemu divit, když pak ztratí hlavu." a to platí ať už pro Rauma nebo toho už tuhého chudáka vyzyvatele.

"A je čím dál tím těžší najít v knihách něco, co by bylo doopravdy zajímavé." což ostatně dokládá i to, že jsem v knihovně už nějakou dobu nebyl.

Sice moc nechápu, co je na oživlé mrtvole a Raumově sekeře nového, ale podívám se tím směrem. Nakratičko, protože se mi zdálo, že se vedle lorda Vikala mihnul Rogirk. A to mi přijde v tuhle chvíli zajímavější než porcování mrtvoly.

Azazel
27.10.2016
11:37:40
Dál jsem s pobavením sledoval zápas, rohatec mě tedy pobavil jeho koulení okolo tříhlavce dokazovalo to že bojovat uměl ovšem to že se zastavil aby se podíval na svého soupeře byla chyba která ho stála život, Hlupáčku, v přímém boji proti zvířatům nemůžeš taktizovat, instinkt proti instinktu.

Raum začal oslavovat a vyřvávat ale když Graz promluví otočím se na něj a švihnu ocasem ze strany na stranu, " Je to vlastně logické, přemýšlej jak dlouho jsi tady?", když uvidím jak okolo nás de sukuba s tácem jídla ladně přeskočím a kousek si utrhnu pro sebe, otočila se na mě ale rychlé zaprskání jí odradilo od toho aby něco udělala a tak dál pokračovala v cestě, já sem se pustil do jídla.

"Dlouho, všichni jsme tady dlouho ovšem pro každého je čas jiný", pokračuji poté co do sebe nasoukám jídlo.

"Pro někoho jako si ty kdo tady přezívá čas je každý den skoro nekonečný, pro někoho kdo má složité plány je každý den jen sekundou a pro někoho jako Raum?" položím řečnickou otázku a ukážu na Rauma který se konečně otočil na nemrtvého.

"On už nejspíš neví co čas je, koitus, bitva, jídlo, tobě jsou už dvě z těchto slastí odepřeny ale tihle mladíci, ty si toho můžou užívat do sytosti, to se pak nesmíš divit že netráví dny zavření v knihovnách studující umění války a temnou magii", spokojeně zapřu když vyslovuji poslední větu.

"Ale neboj, konečně se ukáže trocha novoty, koukej už si Trojhlavec všimnul té chodící mrtvoli.", dořeknu a dál sleduji zápas když si očišťuji packy od krve.

Raumoxouzhor
27.10.2016
10:49:05
Pravdou je, že rozmach není nejlepší nápad. Přeci jenom je dost blízko, ale to mu nevadí. I kdyby mu nic neudělal, alespoń se pobaví, tím co se mu pokusí udělat. Přišel o zbraň a to znamená, že mu nemůže téměř nic udělat. Avšak chlapec nějako zavrávorá a příjde o kus hlavy, která odletí do davu.

Vnímá ten slastný pocit, když někdo zemře jeho rukou, užívá se potlesk a povzbuzování publika. Zvedne ruce a Zhor vítězně zařve.
Avšak Oxoum sleduje oživlou mrtvolu, která se pomalu, ale jistě blíží.
Nikoho neudiví ruka, která přistane do arény, ale chodící mrtvola je opravdu znepokojující.

"Je tu ještě někdo, kdo se opováží vyzvat velkého Raumoxouzhora? Je!? " Zařve zhor do davu a lidem, kolem arény. Dostává se pomalu, ale jistě do svého stavu extáze z boje.
"Hele Zhore, ne že bych ti to chtěl kazit, ale tamhle ten mrtvej ještě žije" Poví Oxoum potichu aby ho nikdo jinej až na Zhora neslyšel.

Zhor se otočí a bojechtivě zařve.
" Kde?!" Oxoum kývne hlavou k mrtvole, která ožila a blíží se pomalu k němu. Nebo to je k mrtvému tělu, které právě udělal?

Na tom nezáleží. Už se rozbíhá.
"Ten je můj!"
Zařve a opět chce použít taktiku jako předtím. Velký rozběh, rozmach sekerou a absolutní destrukce oponenta, kterým nyní je oživlá mrtvola.
Absolutně ignoruje Glura, neboť se obě bdící hlavy soustředí na oživlou mrtvolu.

Glur "Černé varle"
27.10.2016
9:40:50
Souboj plně upoutává jeho mysl... Čeká kdo zvítězí.
Čeká až z jednoho z nich začne proudit život jako řeka... Jakoby měl nezměrnou žízeň a pouze ta řeka by ho mohla ukojit.
Nevnímá svůj výtvor.
V něm už život není. On je již očištěn. Všichni budeme očištěni. Je jen správné, že tento bude čistit dál. Chce to jen správnou oběť.

A tak můžete spatřit tmavý obrys, pohybující se ze strany na stranu, zaujatý dvěma postavami, které se navzájem snaží zabít.
Jeho zaujetí je doprovázeno nepravidelným, přerývaným chrčením. Ten zvuk je neodbytný. Nese s sebou ohromnou nedočkavost. Nedočkavost, která se brzy změní na něco jiného. To chrčení je předzvěst věcí, které se mohou stát tomu, kdo prohraje. Tomu, kdo není dost silný, aby mu pomohl v jeho úkolu.

A přece se kdosi pokusil dotknout jeho mysli. V okamžiku, kdy se cizí vědomí otřelo o to jeho, zaplavily ho mnohé pocity.
Náhle jsi spatřil svět okolo sebe jinak.
Všichni okolo tebe zářili prudkým, neodbytnýn světlem.
Každá postava tě oslňovala, jakoby uvnitř sebe měla tisíce svící. To světlo je lákavé a hrozné zároveň.
Cítíš ohromnou touhu a vztek.
Chceš aby ty světla zhasla. Nevíš proč. Nevědomost. Celá tvá bytost náhle neví. A pak upřeš zrak tam, kde byl před chvilkou Glur.
A nic tam není. Zatímco vy všichni záříte zevnitř, místo, kde stojí on je šedé. Bez barvy. Není tam nic!

A pak se od něj odpojíš. Opět vše vidíš tak, jak to má být. A ty pochopíš, že zde není domluva. Primitivní pudy, které ho ženou dopředu jsou moc silné. Aby sis získal tvorovu pozornost, musíš zkusit něco jiného.

Grazhosyluthar
26.10.2016
20:06:21
Souboj je zdá se v plném proudu. Vlastně ani necítím napětí, protože by byla opravdu velká náhoda, kdyby srozumitelné mluvy sotva schopný udýchaný démonek dokázal Rauma byť jen víc zranit. A cosi mě podobného mi je ukradené už úplně.

"Asi začínám stárnout." pomyslím si pochrumně. Ty souboje mi opravdu příliš nechyběly, protože je to stále to samé. Jen probírka inteligence. Slabí pitomci umřou. Blbí siláci umřou. Zvířata pak umlátí přesila nasraných démonů - kamarádíčků mrtvých kamarádů.

Jen Oko Azmakovo mi stojí za pohled. Už ne tak samochvála Azazela, který je očividně na svojí micinkovskou podstatu velmi hrdý. "Kde sou ty časy, kdy se uličkami ozývalo nasrané mňauúúú. Lítající chlupatá koule přece jen měla něco do sebe."

Vlezlý Mefistoteles se jme dávat svoji přítomnost najevo opravdu okatým způsobem. "Hledáš si soupeře do arény?" pošťouchnu ho. Celkem by mě zajímalo, kolik lidí mu odpoví. Připravím si ovšem i svojí drobnou formu obrany - kdyby měl blbý nápady.

Azazel zatím zaobdivuje použití magie, čímž vlastně jenom potvrzuje moji teorii. "Kdybys jí tam viděl častějš, tak by to znamenalo, že je mezi démony míň uslintanců. A to rozhodně nehrozí."

Řev ohlašující konec souboje se nedá přeslechnout. Mám tedy štěstí, že na Oko nemusím ten flák cesty řvát.

Gwyllion
26.10.2016
19:24:21
Opět jsem stočila pohled k ringu, kde pomalu přituhovalo a boj se ukazoval zajímavějším a zajímavějším. Chvíli jsem nechala Trojhlavého, ať se baví sám. Zajímal mě "Černý Chrobák", jak jsem mu začala říkat.

Ten temný kouř, jež ho halil, mě znervózňoval. I když nemůžete vždy určit, co daný démon umí, rozhodně vás uklidní, že ho vidíte jasně bez nejmenších problémů. Zde toho moc vidět nebylo a to jen ve vás rozeznívá poplašné zvony, které hlásají hrozbu. Alespoň u mě to tak bylo. S napětím jsem sledovala, jak s toho čoudu vylezly dlouhé pracky a sápaly se k rozplizlé mrtvole, zatímco Trojhlavý laškoval s tím děckem. Něco se tam dělo. To tělo začalo černat a vypadalo to, jako by díky tomu Chrobák sílil. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Nemám taková individua, kteří se chovají, jako by je hnala jen primitivní touha požírat vše, co se jim dostane do cesty. Je to...jako by byli ještě míň, než divoká zvířata.

Zajímalo by mě, jestli tohle s námi dělá čas. Nebo možná radši ne. Pekla vědí, kolik času by mi pak zbývalo. Nicméně jsem scénu napjatě sledovala dál. "Ožívající" mrtvolu, jak přechází ke dvěma bojujícím... nebo tedy se plazící. "O co ti jde?" Unikne mi k Chrobákovi neklidná myšlenka, kterou mohl zaslechnout ve své mysli, která byla na omak studenější, než psí čumák. Až jsem se z toho zachvěla. Ne, že bych se ho bála. Jen nemám ráda nevědomost či proti komu mohu stát. Mlčky jsem ho propalovala pohledem. Asi to byl ve finále mladý démon...ale choval se absolutně divně.

Když už jsem na pár okamžiků otrhla pohled, oči mi spočinuly na černém kocourovi, který mě prve sledoval. Spolu se svým kostěným společníkem někam zaujatě hleděli. Také by mě zajímalo na koho či na co. Mrkla jsem k trůnu, Azmak to určitě nebyl, protože si stále dával na čas, a kdyby se někde nečekaně objevil, určitě by z toho bylo pozdvižení. Ne, hleděli na někoho jiného.

Rysy mi lehce ztuhly, když jsem ho spatřila. Šedivý křídlatec. Což vzhled by nebyl nic neobvyklého, ale ty řeči o něm... Samotný Mefisto se sem dostavil. Chvíli jsem musela tápat v mysli, zda by na mě mohl něco mít, ale na nic jsem nepřišla. Ne, kvůli mě tu být nemohl. A jestliže ne kvůli mě, tak tu byl jen kvůli jediné osobě a nižší démonská šlechta to určitě nebyla.

Teď by mě tedy opravdu zajímalo, zda nás tu Azmak už má všechny a nebo stále na někoho čeká. Bylo tu až příliš lidí, kteří něco v tomhle světě znamenali. A jestliže každý měl své tajemství a třeba tolik Azmakovi nakloněn nebyl, určitě tu z toho důvodu byl Mefisto, aby vše vyřešil. Jiné vysvětlení jsem prozatím nenašla.

Na tváři se mi objevil pobavený úsměv. Dokonce se mi smích dral skrze rty. "Kdybys byl Sukubou, tak bys to u Azmaka vyhrál." Smála jsem se i v duchu. Otázkou sice bylo, jak moc okouzlující, ale rozhodně by byl výhodnou loutkou na "hraní" i praní.

S tím jsem stočila pohled opět k ringu, kde už mrtvola byla poblíž dvou soků, z nichž ten mladší nyní za řevotu okolí mrtev padal z většiny k zemi a malá část do publika. To, že zpět dopadla jen čísi haxna, tak to už tu bylo na dením pořádku. Místo toho jsem napjatě stočila pohled opět ke Chrobákovi. Upřímně, trochu jsem netušila, jak bych měla reagovat, kdyby chtěl podle zaútočit na Trojhlavého. Rozhodně jsem v takovém případě nechtěla jen koukat. To, že se k němu veřejně léta nehlásím, neznamená, že si mezi sebou nic nedlužíme.

Svět
26.10.2016
18:31:37
Raumoxouzhor

Rychle ti dojde, že rozmach sekerou v tomhle případě není úplně nejlepší nápad. Mladý Rohatec je poměrně blízko a odrazem nabral slušnou rychlost..na pořádný rozmach nemáš čas...

Ale v dalším okamžiku sebou rohatec prudce trhne a otočí hlavu, okamžitě ztratí balanc a při té rychlosti, kterou nabral i ten tvůj slabý rozmach stačí k tomu aby se sekera zakousla do jeho hlavy a otevřela ji jako konvičku na čaj.....

Tělo za slabého cukání spadne na zem...a čepička hlavy s rohy odletí do diváků, kde se o ní ztrhne obrovská mela, která má za následek, že v aréně přistane čísi ruka...dle vzhledu a pouhých tří dlouhých drápů místo prstů je to pravdě podobně ruka nějakého travela....

Těžko říct, co to do mladého rohatce vjelo, že udělal takovou chybu....ale v každém případě jeho tělo teď v klidu na zemi docukává a dav na tebe vítězně řve....

Azazel
26.10.2016
11:53:54
Na Grazovu poznámku o nudě kývnu a při jeho porovnání s pozemskými kočkami jen zavrním a švihnu ocasem ze strany na stranu, " Jsem rád že někteří ještě ocení moji podobnost s pozemskými kočkami, nakonec přece jen jsem výborný herec."

Podívám se nahoru na Graze a sleduju jeho mrtvé důlky, když si uvědomím kam se dívá naježí se mi chlupy na zádech, Čichač myšlenek, něco velkého se plánuje.

Z myšlenek mě vyruší křík, Trojhlavec se snaží zabít rohatce kterému se zatím daří uhýbat, ovšem mě spíš zaujal ten nový který si tam hraje s černou magií, rozhlédnu se okolo a ocas mi začne pobaveně mrskat ze strany na stranu.

"Konečně něco nového, magie v aréně to se často nevidí", řeknu pobaveně a začnu sledovat zápas, Démonkou se budu zabývat později, nebudu riskovat když je tady čichač.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.