abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Zar´farro
14.7.2015
15:47:15
"No jo no, je to kancodlak, já to tušil. "

V reálu jsem ho sice ještě neviděl, ale některé jiné "přívětivější " provedení lykantropie jsem již viděl.

"Prasodlak, kancodlak, kaprodlak nebo liškodlak, je to jedno. Všechno je to magická nemoc a ta se sakra blbě léčí. No alespoň si pamatuju jak vypadal v lidské podobě. Navíc z toho zrovna radost neměl, to abych se připravil, třeba ráno příjde do vesnice."

"Jak jen byl ten rituál, no tak Zar´farro mysli."


Můj budoucí pacient utekl do jeskyně a nám se naskytla možnost zdrhnout.

"Tak co, jdeme ne? Jo hlavně potichu, oni docela dobře slyší. Jen pro jistotu, kdyby se to podělalo, bude nejspíš útočit stejně jako kňouři, tím myslím v rozběhu a bez možnosti zatáčení. takže uskakovat, a pozor na kly. Nejspíš se vás pokusí podebrat a projet vám mezi nohama."

Vrátím se k Jarykovi a našemu druhému zraněnému.

"No teď vás musíme rychle dostat do města, asi to bude trochu bolet ale hlavně neřvěte. Doporučuju skousnout tady kus klacku."

"Anglino, prosím vzal by jsi si Jaryka na záda? A já s Žirou podepřeme tady zlomenou nohu. Ať můžeme spěchat směrem k městu."

Nysilo z Nortree
14.7.2015
14:47:44
Všichni se dostali do bezpečí korun stromů a já sledoval co se bude dít dál. Mraky odkryli měsíc, který osvítil Šedý vrch. Byl by to přímo pohádkový pohled nebýt muže, svíjejíc se u stromu...

Muž otevřel oči, které připomínali 2 rozžhavené uhlíky. Postavil se a chytl se za břicho jakoby měl křeče. Jeho lidské tělo se začalo rozpadat a nabírat na velikosti. Netrvalo to dlouho a s člověka se stalo přerostlý prase.

"Kancodlak!" řekl jsem nahlas aniž bych si to uvědomil.

"... Tak před tímhle určitě nejsme na stromech v bezpečí! Pokud se to rozběhne proti mému stromu, tak kmen praskne jako sirka..." Začal jsem panikařit a rychle přemýšlet co dál

"Co sakra budu dělat... vlčí mor, stříbro. Nic s toho nemám. Možná blesky nebo ten flakonek se slizem... NE!! Na to ani nemysli! Jen by jsi ho vytočil!" Zatím co se mi v hlavě mísily myšlenky. Kancodlak se na moment uklidnil, vzhledl na stromy kde jsme se schovávali a pak se zuřivě vrhl do nitra jeskyně. Po chvilce byl slyšet zvuk boje který netrval dlouho, pak vše utichlo...

"Jak je tohle možné??? Věděl že jsme na stromech, ale přesto se vrhl do nitra Jeskyně... Všeobecně lykantropové bezmyšlenkovitě zabijí vše živé. Ale tenhle Kancodlak částečně dokázal své pudy kontrolovat... Co se tady stalo?"

Slezl jsem ze stromu mezi posledními a připojil se k ostatním.

"Tak tohle bylo o fous! ... Máme štěstí že Karolína je paličatá kouzelnice a zůstala venku. Kdyby nám tohle zkřížilo cestu, tak nemáme nejmenší šanci." Podíval jsem se na Kaju a očima tiše poděkoval.

"Nechápu jak se ti ho...to povedlo přesvědčit aby nás nezabil. Předtím než vběhl do jeskyně se podíval nahoru kde jsme se skrývali... Skoro myslím že se podíval na tebe. Za úplňku jsou Kancodlakové chladnokrevní zabijáci. Roztrhají na kusy vše živé co se jim postaví do cesty. A ono to vědělo že jsme na stromech... Přesto se to vrhlo do nitra jeskyně."

**********************

"Podle mého odhadu a soudě jak dlouho jsme sem šli, je město daleko asi 3 hodiny chůze. Kolik je hodin nemám tušení. Měli bychom co nejrychleji vyrazit. Na tohle místě už bylo prolito dost krve, která by mohla přilákat hladové vlky."

"Zare, mrkni prosím na Jaryka, aby zvládl cestu do města."

Anglino
13.7.2015
23:47:36
Karolínku se mi podařilo lehce dostat do koruny stromů. usadila se vedle mne a já ji s radostí, že je v pořádku pozoroval.

A pak se to stalo To asi ten svit měsíce. Ta postava u stromu se začala měnit.
Šaty na něm popraskaly, tělo a hlava se přeměnily v mohutného kance.

"O vlkodlacích sem slyšel, jejich obrázky jsem viděl na freskách chrámů a svatyní černé magie. Kancodlak je pro mne, ale novinka. Pevněji jsem sevřel meč hotov bránit Karolinju a ostatní pokud by zaútočil."

Nevím proč nezaútočil, ale on tak učinil a zmizel v jeskyni. Bylo tam slyšet zvuky zápasu a potom klapot kopýtek, která se vzdalovala.
Talhut a ani jeho pes nezaznamenali žádnou hrozbu. A vybídli nás k odchodu do vesnice. Nic sem nenamítal.

Seskočil jsem ze stromu a nabídl svou náruč k hladkému přistání Karolince.
Doufaje že také seskočí a vydá se do vesnice.

"Chudák lovec sám sobě laje do hlupáků proto, že si způsobil svou zbrklostí tak ošklivá zranění. Snad mu ve vesnici felčaři a mágové pomohou.
Každopádně jsme úkol splnili. Přivedeme lovce, živého a to tady šlo."


Houknu směrem ke Karolínce tak aby to i ostatní slyšeli.

"Tady už nás nic nedrží zmizme do vesnice. Úkol bude splněn až lovce dovedeme hospodskému a kdo ví snad i cestou něco ulovíme. Ukrutně mi vyhládlo a dobré jídlo pak zapijem."

Meč v pohotovosti se chystám vyrazit směrem k vesnici.

Stopař Talhut
13.7.2015
22:59:07
Nemělo to dlouhého trvání a všichni se dostali bezpečně na stromy. Tu se z poza mraků, které ještě zakrývaly oblohu vynořil měsíc. Jeho jasné bílé světlo nás ozářilo a nyní bylo dobře vidět jak okolní teplota klesla, když vytvořila na lesním porostu jinovatku. Stejně tak na listech stromů a jehlicích.

Muž, který již teď nebyl svázán opaskem se chvíli svíjel v křečích a začal růst. Společně s tím se mu postupně měnila stavba těla z člověka na velkého kance s rudýma očima.
"Ty příběhy u hraničářských ohňů byli pravdivé. Kolik z toho co jsem tam slyšel bude ještě pravda??"

Kancodlak se podíval naším směrem, ale v očích byla trochu změna. Nakonec se vydal směrem do jeskyně. Jeho kopyta silně dupala a bylo dobře slyšet jak se vzdalují.

Náhle proběhl krátký boj a znovu ty kroky. Pak nastalo hrobové ticho. Pohledem jsem sjel všechny ostatní. Zdá se, že se nikomu dolů moc chodit nechtělo. Zrzka měla docela dobrou připomínku: Zůstaneme na stromech přes noc, nebo se pokusíme slézt dolů a dostat se do osady.
Ne, že bych nebyl zvyklí takhle nocovat, ale přeci jenom po té dlouhé době mě vidina teplé a pohodlné postele lákala více než větev stromu za chladného večera.

Pomalu jsem slézal dolů a pozoroval okolí i jeskyni. Když jsem se dostal na zem sundal jsem si ze zad luk a položil jej vedle sebe. Potom jsem zvedl oči vzhůru a sledoval jak i Guru poněkud neohrabaně sestupuje větev po větvi. Byl jsem rád, že na žádné neztratil rovnováhu. Když už pod ním žádná větev nebyla seskočil přímo na mě a když jsem jej zachytil spadl jsem na záda. Ono chytat většího psa z nějakých tří, nebo čtyř metrů není dvakrát snadné.

Dostal jsem se zpátky na nohy a z toulce vyndal šíp a zasadil jej do luku. Ještě jednou jsem se ohlédl kolem sebe a zkontroloval všechny směry. Když jsem nic neviděl a Guru nejevil známky, že by hrozilo nějaké nebezpečí podíval jsem se opět vzhůru k ostatním.
"Vypadá to tu bezpečně. Když se nebudeme příliš zdržovat dojdeme do osady možná ještě před půlnocí."

Půlnocí??

Jak jsem to mohl vědět. Těžko odhadovat kolik hodin právě bylo. Čekal jsem dole na ostatní. Případně snad i někomu pomoci dolů.
"O lovce se v osadě postarají určitě lépe, než my tady venku."
Ani nevím proč jsem řekl my. Byl jsem zvyklí pouze na já. Nebo ještě lépe na: Já a Guru.

Merysol
13.7.2015
22:17:33


Trochu se musím pousmát nad tím, když se Jaryk nazve debilem. V jeho situaci bych voila možná silnější slova…a nebo i slabší, protože bych byla ráda, že žiju. Konec konců, vždy záleží na úhlu pohledu. Je ta sklenice napůl prázdná, napůl plná a nebo je to jedno, když je v ní dobré víno?! Také mi vrtá hlavou, jak to, že se krev začala tak rychle srážet. Že by nějaký jed?

Z mé vnitřní rozpray o sklenicích a jedech mě velmi rychle vytrhně měsíc. Svítí jak kdyby bylo bílého dne. A muž, který byl svázaný pod námi vypadá, že mu zrovna teď do smíchu není…

Někde v knihách v chrámu bylo cosi o lykantropech a o tom, jak bolestné prokletí to může být. Takhle naživo vidět přeměnu ovšem těm textům dává vše naprosto jiný význam. Je to hrozné. Tak tedy…kancodlak… zrovna jako malé,roztomilé zviřátko nevypadá a tak doufám, že se nikdo nechce držet Zar’farrova plánu nadávat mu a utahat ho. Ne, tomuto tvoru vzkutku raději jít z cesty a nepokoušet štěstí. Myslím si, že naši dávku štěstí jsme vyčerpali na dlouho dopředu.

Když uteče směrem do jeskyně, začnou se ozývat výkřiky a je slyšet boj. Ovšem rychle hluk z boje utichne a najednou není slyšet nic. Zavřu oči a na chvilku vnímám studený zimní vzduch. Jak ho vdechuji a plní mi plíce a zase mě opouští. Dnes prvně přemýšlím nad tím, jak krásné by bylo moci prospat celou noc a probudit se se svítáním a nechat se zahřát sluncem. Bylo vůbec někdy něco takového? Slunce, světlo…nebo vždy jen tma? Bylo něco…před tím?

Rozhlédnu se po ostatních. I když to vypadá, že dole už je klid, dolů se mi nechce a vyčkávám, kdo seskočí jako první. I když…je to určitě bezpečné?

”Tak…nocujeme na stromě nebo slezemu dolů a zkusíme odsud zmizet co nejdále?”

Alexander
13.7.2015
19:59:28
Koukám na prasodlaka. Sice mě napadá jedna věc, jak bych mu mohl možná trochu pomoci, ale nějak mu nevěřím.. Možná proto že jsem nikdy nic o lykantropech ani jim podobných neslyšel. "Jo to určitě.. přijdu k němu a on se mě pokusí praštit.. Zlomím mu ruce, možná v boji i nohy, nic z toho nebude a Karolína bude zase nespokojená že je v tom násilí.. Evidentně ho chce nepoškozeného, a já nemám na hádky chuť.. Co to má být za blbou výmluvu, prasodlak?“ povzdechnu si a zavrtím hlavou.

Ještě chvilku ho sleduji, ale pak už si vyhlídnu strom, jelikož sám tu na zemi nebudu. Pár ladnými pohyby se dostanu na jeho větve, a začnu bez problémů šplhat výš. Sednu si na jednu tlustou prostřední větev, a v ruce se mi opět objeví vrhací nůž. “Pro všechny případy…“

Netrvá dlouho, a z jeskyně začnou chodit staří známí.. A co víc, někdo jde s nimi. “Hle.. Lovec má nejspíše s kariérou konec.. Ale teda kdo mu ty ruce odstraňoval to moc neuměl… Dalo by se mu způsobit mnohem víc bolesti.. Ale tak co… „

Za chvilku už vyjde úplněk, když tu se začne dít něco neskutečného. Tehdy se mi oči otevřou dokořán, a postavím se abych lépe viděl. “U všech Temných… Co to SAKRA je?! Nějaké kouzlo nebo co? Nechtějte mi namluvit že on mluvil pravdu… To není možné.. „ přemýšlím a udiveně ho sleduji, když zabíhá do jeskyně. Pak je slyšet krátký boj. “Byli vůbec v té jeskyni? To tam nechali někoho naživu nebo co? To to teda moc dobře neprozkoumali..“ zavrtím hlavou, ale ze svého místa se nevzdaluji. Jen se kouknu po ostatních co hodlají dělat oni.

Karolina
13.7.2015
19:54:34
Naštěstí mě všichni poslechli i když někteří dost neradi. Ihned jakmile jsem odvázala kancodlaka, jedním tahem mě dostal Anglino nahoru. Usadila jsem se bezpečně vedle něj a špitla:

" Děkuju, zachránil jsi mi život."

Pak už jsem jen zírala na divadlo, které se odehrávalo nejen na obloze, ale i pod námi. Úplněk je tak nádherný a jasný, až skoro oči přecházejí. Jeho jasné paprsky se odrážejí v jinovatce, která pokryla všechno na zemi. Taková chvíle... doslova kouzelná. Aniž bych si to uvědomila, vzdychla jsem úžasem nahlas.

Dole pod námi se pro změnu naskýtal ne romantický ale dramatický pohled. Muž, probuzený svitem měsíce se zvednul, chvíli se svíjel v křečích a pak se začal přetransformovávat. Jeho tělo vyrostlo, obličej se změnil k nepoznání. Pak už tady není ten muž, který k nám přiběhl, ale lykantrop. Jeho oči šlehají rudé pohledy.

" Víš dobře, o všemocný, že se vždycky snažím všem pomáhat. I jemu jsem se snažila pomoci, jen co bylo v mých silách. Prosím tě, pomoz mu i ty, nedovol, aby nás zabil. A že by mohl je na sto procent. Nechtěj, abych musela kouzlit. Nechci ho zabít, prosím tě, nedovol zbytečné umírání."

Moje myšlenky se snaží dostat se k nejvyššímu a všemocnému vesmíru. Ano, je to vesmír, kdo všechno řídí a může pomoci žít nebo umřít. Pak si všimnu, že na několik úderů srdce se barva očí lykantropa změnila, jeho pohled se podíval nahoru jakoby někoho nebo něco hledal. Vzápětí se otočí a rozeběhne se do jeskyně. Chvilku ještě slyším dupot jeho kopyt, potom hluk, jakoby bojoval a pak už je ticho.

" To snad ne? Snad jen běžel dál, třeba tam bylo jen nějaké zvíře, které on zabil. Určitě je teď někde schovaný a čeká, až úplněk zmizí."

Pomyslím si a otřu si nejen orosené čelo, ale i vlhké oči. Podívám se na Anglina a pohladím ho po paži.

" Děkuju."

Pán Jeskyně
13.7.2015
14:46:43
Jaryka jste zvládli v rámci možností ošetřit. Když jste se ho zeptali proč nevykrvácel, odpovídá: "No já vůbec nevím, jak je to možné, ale rána ani moc nekrvácela a krev se začala docela rychle srážet. Myslím, že ty sochy člověka nemají zabít přímo, pouze npokud je to debil jako já, zajistit aby dlouho nepřežil."

Vše, co Jaryk říká, říká velmi malátně. Ruka byla ukousnuta nejspíše nějakým zvířetem, rozhodně to nebyl laser.

Poté co vylezete ven z jeskyně a dostanete se na stromy, naskytne se vám zajímavý pohled.

Mraky se rozestupují a najednou je vidět jako ve dne. Vylezl úplněk. Obrovský kulatý měsíc září po širém okolí. Šedý vrch vypadá ještě temněji než před tím. Na zemi se leskne jinovatka, na stromech také. Je to nádherný a kouzelný pohled. Ale to vše je naprosto zanedbatelné oproti tomu, co se děje dole pod stromem.


Jakmile se Karolína dostala na strom, kam ji Anglino naprosto bez problémů, jednou rukou vytáhl, zmítající muž už není k zastavení. Prudce otevřel oči, které mu rudě žhnou. Vstal a chytil se za břicho. Zdá se, že má křeče. Najednou se mu začalo trhat oblečení. On roste! Obličej se mu začal formovat. Začal se mu zvětšovat nos, růst zuby , které mu lezou ven z pusy. Celý obličej se mění.

Po pár vteřinách, maximálně do minuty už nevidíte urostlého muže, pouze přerostlé prase. Zatím stojí na dvou nohách, Začíná se převažovat i na přední. Na zemi pod vámi stojí obrovský kanec. Vážit může kolem 250, možná až 300 kilogramů. Z huby mu lezou obrovské kly. Jde z něj skutečně strach.

Nikdo z vás něco takového v životě neviděl, ale někteří z vás již slyšeli o lykantropech. A toto je na 100% kancodlak. Pokud se toto stvoření rozeběhne proti stromu, strom s těží vydrží. Ale naštěstí, jeho oči na chvilku změnili barvu na normální, zadíval se směrem k vám, poté se otočil a plnou rychlostí se rozeběhl do nitra hory.

Chvilku se ozývaly zvuky běhu, pak nějaký povyk, nejspíše boj, poté zase běh a nakonec vše utichlo. Zdá se, je již je bezpečné slézt dolů. No... Za úplňkové noci není nikdy bezpečné být venku, ale od tohoto kancodlaka vám již nebezpečí nehrozí.

Nysilo z Nortree
13.7.2015
10:07:51
....Šli jsme druhé skupině naproti, zjistit co je zdrželo. Netrvalo to dlouho a ocitli jsme se před zavřenými dveřmi. Ze vnitř škrábal a kňučel Guru. Jistě už svého pana cítil.
Když jsme otevřeli dveře, zrzka v ten moment nervózně sahala do tlamy jedné ze tří soch ve tvaru ještěra. Když jsme prošli, dveře se za námi okamžitě zavřeli... Zrzčin vítězoslavný výraz prozrazoval, že našla co hledala. Vytáhla nějaký klíč a v tom okamžiku se začali objevovat na protější straně místnosti dveře...

V místnosti byl i Jaryk. Ale neměl ruce. Byl jsem zvědaví, co je to za sochy, proč Jaryk nemá ruce a jak je možné že nevykrvácel, jak dlouho tu je atp. Ale větší starost mi dělal kolísající plamen v lucerně a žádný další olej.

"Zare, na to není čas. Musíme odsud co nejrychleji vypadnout! Už nemám další olej!"

***********************

Prošli jsem dveřmi... dveře za námi hned zmizeli. Neměl jsem vůbec tušení kde jsme. Pokračovali jsme dál až na rozcestí kde to stopař už poznával. Zdá se, že věděl přesně kde jsme, tak jsem ho i s ostatními následoval.

Když jsem dorazili ven, znatelně se ochladilo. Zapnul jsem si plášť a přes hlavu hodil kapuci.
Karolína jak nás zahlídne, začne okamžitě plašit. Ať prý okamžitě vylezeme na stromy. Všiml jsem si jen jak nějaký svázaný člověk se tam zmítá na zemi. Neváhal jsem a stejně jako ostatní jsem si vybral jeden z mnoha stromu a vyškrábal se nahoru. Na stromě jsem si našel pohodlný místo s dobrým výhledem.

Zafaro vylezl na strom podobně jako já, zrzka s Žírou si vzaly na starost Jaryka a Anglino spolupracoval s Kájou. Nepochyboval jsem o Anglinovi že by nezvládl pomoct Káji na strom, ale o zrzku jsem měl obavy... Ovšem zcela zbytečný. Jaryka bez problému vytáhla na strom jako by skoro nic nevážil.

Karolína mezi tím propustila toho člověka nebo co to vlastně bylo a s Anglinovou pomocí se dostala na strom. Už padli otázky "Kdo to je?" tak už jsem se znovu neptal a čekal co se bude dít dál...

Anglino
13.7.2015
4:21:15
Ve zdraví jsme se dostali z jeskyně i se zraněným lovcem a tam vidím, že ke stromu je připoután divný tvor.
Karolína nás pohání na stromy a mně dala za úkol vylézt na strom a čekat na okamžik, kdy tvora odváže a bude potřebovat, abych jí rychle vytáhl za sebou na strom.

Čekám až budou všichni na stromech. Jaryka vytáhly na strom Žira s Merysol.
Po té co Karolina uvolňí pouta netvorovi a já ji chytám za ruku. Snad se to podaří a já jeji ruku zachytím.Jestli se tak stane vytáhnu ji do bezpečí.

Merysol
12.7.2015
23:05:11

Když Žira prosí o pomoc s Jarykem, neváhám a rozhodnu se ji pomoci. ”Vytáhnu si ho sem k sobě. Neboj, zvládnu to. Jsem silnější, než bys možná řekla…”Slezu o dvě větve dolů a začnu ho tahat nahoru na strom. Pak ho ještě pár manévry vytáhnu o něco výš a přívážu páskem ze svých šatů k větvi aby nespadl.

Ta věc s nadávkami a pokusem o unavené kancodlaka mi přijde tochu hloupá, asi by přeci jen bylo lepší nechat to být a nebo jako nouzový plán. Mezi tím se podívám na Jaryka. ”Vážně by mě zajímalo jak dlouho jste tam byl a jaktože jste přežil…vždyť…jste mohl vykrvácet! A nebo zemřít na sněť…”

Žira
12.7.2015
21:47:21
Po cestě rovně nic nebylo. Tak jsme šli naproti ostatním. Nebylo to daleko.Prošli jsme zavřenými dveřmi. Zvláštní. Ale vedly tam stopy. Za námi se dveře okamžitě zabouchly.

Když jsme vstoupili, viděli jsme, jak Zrzka zrovna sahá do tlamy nějaké soše. Zrzka se zdála nějaká orosená, nicméně hned si oddechla a ze sochy vytáhla klíč. V tom se objevili dveře.

Dále jsme v místnosti našli Jaryka. Chyběly mu obě ruce. Zar´farro správně poznamenal, jak je možné, že nevykrvácel.

Když se nám dveřmi podaří projít ven z jeskyně, docela si oddechnu. "Už se docela těším, až sebou plácnu na zem. A zapálím si cigáro. A asi se opiju."

Na to ovšem čas nezbývá. Jako by toho nebylo dost, jakmile jsme vylezli, Karolína nám hned začala říkat, abychom vylezli na strom. Že nám to pak vysvětlí. Neváhám. "Pomozte mi někdo na strom tady s Jarykem. Pochybuji, že by tam vylezl sám. Viděla bych to tak, že ho vyzvednu co nejvýše a někdo si ho převezmete, co říkáte?" Řeknu a doufám, že mi někdo pomůže. Jinak bych zůstala na zemi a bránila ho před čímkoliv, co přijde.

Čekám, kdo mi s lovcem pomůže. Pokud někdo ano, vyzvedneme a vytáhneme ho na strom, kde zvládne bez problémů sedět. Pak Alespoň jeden člověk vyleze k němu, buď já nebo někdo jiný, to už je jedno.

Když jsme na stromech, pohodlně se usadím a ubalím si cigaretu. Potom se ptám Karolíny: "Co to má znamenat Kájo, kdo je ten muž?" Ptám se a ukazuji na svázaného muže na zemi.

"Docela pohodlné to tady je, to jde, jen doufám, že tu nebudem celou noc. Zas moc vedro tu není."

Zar´farro
12.7.2015
18:57:40
Šli jsme tedy poslední cestou, tou kterou šla první skupina.
Poté co jsme prošli dveřmi, přivítala nás slintající koule, která se vrhla na lovce, a já si všiml mého nového pacienta. Předpokládám, že to bude Jaryk, ale naprosto mi hlava nebere, jak dokázal přežít tu ztrátu krve. Obě jeho ruce chybí a má místo nich pahýly.

Ihned začnu profesionálněji Jaryka ošetřovat, a zároveň si nechám vše vysvětlit. Hlavně chci vědět, proč sakra nemá ruce.

"Errrr, nějak to asi nechápu. První useklou ruku si asi ošetřil, to by šlo. Zastavil krvácení a ... jasně. Ale jak si sakra dokázal zastavit krvácení na druhé ruce? Jak to že není mrtvý?"

Během přemýšlení pořádně zaškrtím oba pahýly a prozkoumám ošetření. Jak jsem očekával, je velmi primitivní a tak to vylepším na standartní úroveň. Prozkoumám jakým způsobem byl proveden řez ( Oheň, Ostří, Laser ...).

Po ošetření Jaryka a celkově jeho stabilizaci se skupina rozhodne opustit zdejší prostory. Vzhledem k tomu, že se tu potuluje nebezpečný sériový vrah, zdá se mi to jako dobrý nápad. S Žirou propleteme ruce, a odnášíme Jaryka ven.

Ven jsme se dostali snadno, máme přeci lovce, ale jen co vylezeme, už na nás křičí Karolína aby jsme vylezli na strom. Předpokládám, že k tomu má důvod a přidám do kroku. Samozřejmě ačkoli s Žirou postupujeme jak nejrychleji to jde, nenecháme Jaryka v nesnázích.

Když si konečně všimnu kancodlaka, probleskne mi hlavou, že je zde nový pacient. Ale když si uvědomím co se děje, spíše mě to popožene a poohlížím se po dalším stromu, nebylo by nejlepší, aby jsme všihni byli na jednom.

Jen co najdu strom s dostatečně širokým kmenem, aby udržel jak mou váhu, tak útok kancodlaka, beru ho útokem a škrábu se nahoru.

"Bylo by dobré, být na co nejvíce stromech, pak ho můžeme urážkami donutit, aby mezi námi běhal, jak vůl a tím ho unavit!" Vykřiknu do prostoru, v době co běžím k svému stromu, či v době kdy se na něj sápu.

Merysol
12.7.2015
0:31:08

Má ruka je téměř před tlamou ještěra a pomalu ani nedýchám. Nerada bych přišla o ruku. Ale pevně věřím, že Matka stojí nade mnou…V okamžiku, kdy mám ruku skorou celou v tlamě se otevřou dvěře a dovnitř vejde druhá skupina. Jsou uvnitř celkem rychle a ještě rychleji se za nimi zavřou dveře. Jsem otočená ke skupině čelem a než stačím říct slova, ozve se bouchnutí. Když se dveře zavřou, je jasné, že teď už vážně musím ruku do tlamy ještěra strčit. Nechci to prodlužovat takže sáhnu dovntř a ….ucítím v ruce klíč. Ach ano! A teď rychle ven!

Bez jakýkoliv slov rychle odemknu dveře a jdu ven. Ztratili sjme tu už hodně času, ale naštěstí jaryka našli. I když ve zbídačeném stavu. Začínám se po tom všem opravdu těšit ven. Když žijete léta za zdmi chrámu a vylézáte jen večer za tmy do lesů a to ještě téměř nikdy samy, takové dobrodužství najednou člověk přijde šílené!

Když vyběhneme ven, s úlevou si oddychnu a začnu si užívat chladný zimní vítr a sluneční svit. Plášť už nepotřebuji, má kůže je v noci v bezpečí. I když se lehce ochladilo. Ovem klidu si dlouho neužiji. Karolína nás začne burcovat, ať rychle vylezeme na stromy. Dojdu tedy k nějakému stromu a začnu šplhat nahoru a nezabere mi to ani moc dlouhou dobu. Z větvě pak tiše pozoruji Karolínku jak si bere od nějakého muže plášť a říká mu, že už může do jeskyně.

Muže jsem si sice všimla už když jsme vyšli, ale v euforii z jeskynního útěku jsem mu nevěnovala moc velkou pozornost. Kája mu něco říkala a že už se prý může vrátti do jeskyně Kdo to je? Ach bože, snad tam nežije…

”Kájo kdo ten muž je? Zřejmě jste se tady venku nenudili…”


Stopař Talhut
10.7.2015
22:52:42
I druhá cesta, kterou jsme se vydali hledat lovce nebyla tou, která by nás k němu dovedla. Tím se tedy ukázalo, že správnou cestou se vydali ostatní. Ovšem bylo poměrně podivné, že ještě nebyli zpátky. Byla ta cesta ještě delší než ty dvě naše??
Pravda, nezkoušeli jsme se dostat do těch zlatých dveří. Možná to bylo dobře.

Když jsme vydali za ostatníma byli před námi nějaké dveře. Za nimi jsem slyšel jak můj společník kňučí a škrábe na dveře. Nejspíše se za nimi zavřeli a oni se nemůžou dostat zpátky.
"Ať jdou otevřít, ať jdou otevřít."

K mému překvapení se to podařilo a Guru mě samou radostí, že je opět u mě, div neporazil. V potemnělém koutu byl hledaný lovec, ovšem chyběli mu obě ruce.
"Jak se tohle stalo."
Sotva co projde dveřmi poslední z naší skupiny dveře se zase zavřou. V tom zrzka vytáhne z nějaké sochy klíč a krátce na to se odnikud objeví klíčová dírka a po ní hned celé dveře.

Po rychlém ošetření lovce jsme se vydali dveřmi dále. Opět jakmile jsme jimi všichni prošli, dveře zmizeli.

Chodba se táhla dál a dál až jsme došli k další křižovatce. Při pohledu na zem jsem zjistil, že je to ta křižovatka, kterou jsme sem šli. To byla dobrá zpráva, východ není daleko.

Když jsem jako první opustil jeskyni všiml jsem si, že venku už začíná padat tma a co nevidět vyjde měsíc. U stromu je připoutaný nějaký člověk a hází sebou jako při nějakém záchvatu.

To už na nás volá ta blondýna ať vylezeme na stromy a že potom vše vysvětlí. Muž u stromu nevypadá zrovna při smyslech tak se dlouho nerozpakuji a raději ji uposlechnu. Gura si hodím na rameno, protože on by se sám na strom nedostal a dole ho nechávat nebudu.

S pár kily navíc se nelezlo zrovna nejlépe, ale podařilo se mi dostat se mimo možný dosah toho dole.
"Co se to s tím chlápkem děje?? Šije s sebou jako by do něj vjel blesk."

Z jedné větší větve na které se udrží i Guru sleduji situaci pod sebou. Teplota venku trochu přituhla a tak se trochu zakryji do svého pláště.

Karolina
10.7.2015
12:04:23
Najednou vidím, že se ten chudák začíná třást po celém těle a pomalu světlá obloha tam, kde bude co nevidět úplněk. Je mi zima, takže se čas od času poplácám a podupávám nohama, abych se zahřála. Přemýšlím, co udělám, ale nevidím žádnou šanci. Do Jeskyně ho pustit nemůžu, aby neohrozil přátele a tak, když třes se zvětšuje, postavím se kousek od něj.

" V nejhorším případě se vrhne na mě a ostatní dostanou šanci přežít."

Očima zapátrám do koruny stromu, jestli ti dva jsou nahoře. Když pak sjedu očima ke vchodu, málem heknu překvapením. Jeden po druhém vycházejí ostatní ze skupiny.

" Konečně! Honem všichni ven a co nejrychleji na stromy! Pak vysvětlí, rychle, rychle! Je-li vám život milý, fofrujte! Anglino, prosím sem na ten strom a připrav se mi pak pomoci."

Ukážu mu na strom, ke kterému je připoután kancodlak. Potom se vrhnu k Žiře a Zarovi a pokud potřebují pomoci s raněným, pomůžu jak nejlíp umím. Pokud jsou všichni na stromech, jdu zpátky k tomu nebožákovi a u toho na něj začínám mluvit:

" Nikdo mu prosím neubližujte! A ty poslyš, už tě můžu pustit do jeskyně. Teď si vezmu svůj plášť a pak tě odvážu. Prosím tě, zkus utéci co nejdál a pokud to jen trochu půjde, překonej se a neubližuj mým přátelům. Jdeme na to. Všichni se pořádně držte!"

A zase jsem najednou ledově klidná a strojovými pohyby sundám plášť, rychle jej hodím na ramena a zapnu. Pak se postavím za strom, natáhnu ruku k Anglinovi a rozepnu svůj opasek. Pokud se všechno podaří tak, jak jsem si to naplánovala, Anglino mi pomůže do koruny stromu a tím pádem bychom byli v bezpečí snad všichni. Kancodlak snad uteče do jeskyně. Jenže, jak říkala moje babička - člověk míní a vyšší moc mění - snad ne moc.

Pán Jeskyně
10.7.2015
11:25:39
V jeskyni, skupina 2

Zlaté dveře ignorujete, vše, co potřebujete vědět už víte. Vracíte se zpět na křižovatku, ale druhá skupina tam stále nečeká. Nejspíše vám nezbyde nic jiného, než jim jít naproti, za chvilku vám dojde olej v lucerně a jim by už také měli dojít pochodně.

********************************

Vstupujete do chodby a po chvilce narazíte na zavřené dveře. Vaši přátelé šli určitě tudy. Otevřete dveře a zrovna vidíte, jak zrzka strká roztřesenou ruku do tlamy jedné ze tří soch, které zde stojí.

Projdete dveřmi, a ty se za vámi okamžitě zavřou. Tudy to ven nepůjde. Ale Zrzka vytáhla z tlamy ještě malý zlatý klíček. Jakmile jste spatřili klíč, na protější stěně se objevila nejprve klíčová dírka, potom i celé dveře. Zdá se, že je na čase vypadnout.

*******************************

Skupina 1 i skupina 2

Ošetřili jste lovce jak jen bylo možné a poté jste odemkli poslední dveře. Jde to snadno. Prošli jste jimi a jakmile poslední člověk opustil místnost, dveře se potichu zavřely a splynuly se skálou. Už je znova nedokážete nalézt. Ani nejmenší štěrbinku. Dveře už prostě nejsou....

Stojíte v rovné chodbě s hrubě otesanými stěnami. 5 sáhů nalevo od vás do ní ústí nějaká chodba a vám se dá, že tu křižovatku poznáváte. Dojdete až k ní a vaše tušení se potvrdilo. Je to ta úplně první křižovatka, kterou jste v jeskyni potkali. Už není žádný problém vylézt ven a dojít za svými společníky.

**************************

"Konečně zase spolu"

Venku před jeskyní můžete vidět zvláštní výjev. Z jeskyně začne vylézat jeden dobroduch za druhým. Samozřejmě, že jsou to vaši přátelé. Zarˇfarro a Žira společně nesou lovce Jaryka. Nestačíte se divit, ten nebožák nemá ani jednu ruku, jen pahýly omotané obvazy nad zápěstím.

Jakmile se všichni společně setkáte, není moc času na jakékoliv vysvětlování. Už začíná totiž tma a vychází úplněk. Vězeň venku, přivázaný ke stromu se začíná klepat, začíná sebou házet a zdá se, že ani opasky ani kořeny stromů ho dlouho neudrží.

Nysilo z Nortree
10.7.2015
3:24:04
Vyslechnu si vsechny informace. A zaver je jasny...

"Vime vse co jsme potrebovali. Tudy se Jaryk vracel, takze musel nakonec zvolit posledni cestu, kde sla druha skupina... Měli bychom se vratit. Jiste uz na nas ostatni cekaji...“

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Pro me prekvapeni, na krizovatce jsme stale sami. Cos mi prislo divne. Byli jsme dost dlouho pryc.


"Uz by tu meli byt... Neco je muselo zdrzet. Mozna maji nejaky problem. Meli bychom jit za nimi a pomoci jim, ale hlavne opatrne. Nerad bych uvizl v nejake pasti."

Zar´farro
9.7.2015
21:44:25
Vyslechnu si teoretický sled událostí, který stopař vyvodil ze stop.

"Chceme tedy více zkoumat tuto část? Jde nám o průzkum jeskyně nebo o nalezení Jaryka? "

Prohodím do vzduchu, či spíše přemýšlím nahlas.

"Je možné, že by jsme něco našli, ale asi to nestojí za to riziko, a navíc vzhledem k vybavení zbytku jeskyně je to dost nepravděpodobné. Asi to nestojí za to, vždyť se tu kdykoli mohou objevit ty dveře či nějaká jiná magie ... Nejspíš by jsme se mohli rovnou vrátit ne?"

Pán Jeskyně
9.7.2015
17:40:17
Skupina 2

Vracíte se zpět na křižovatku a vydáváte se chodbou rovně. Po 5 sázích chodba ústí do místnosti kruhové místnosti. Není v ní nic zajímavého. Vede z ní jedna chodba levým směrem. Dveře kterými jste přišli i dveře vlevo jsou otevřené. Vlevo vidíte jednu chodbu dlouho zhruba 8 sáhů. Na konci ní vidíte zlaté dveře, které jsou zavřené. Když vstoupíte do této chodby, Stopař již pozná, že vedou jedny stopy tam a druhé, ty samé zpět. Takže je jasné, že tudy se lovec vracel zpět na křižovatku. O tom se leze ujistit i v chodbě, kterou jste přišli, tam jsou stopy sice hůře čitelné, ale dá se to.

Žira
9.7.2015
17:22:40
Když jsme se dostali do slepé uličky, stopař navrhl 3 možnosti. "Původně se mi nechtělo jít rovně, ale máš pravdu Zar´farro, můžem jim nechat značku. Takže jdeme rovně?" Pronesu svůj názor.

"Jak rychle stihl zareagovat na hada. To je úctyhodné, byl by z něj dobrý válečník. Má rychlé reflexy." Pomyslím si a stopař si u mě získal větší respekt. Ale také se stal děsivějším.

"Taky z něj jde docela strach. Jak chladnokrevně mu usekl hlavu a zašlápl jakoby nic. Ani nemrkl. Sakra Žiro vzpamatuj se, už by sis měla dát pokoj. Nemusíš se bát každého muže. Ale když oni se opravdu často vyžívají v krutostech. A myslí pouze na to jedno. Jo, na muže si musím dávat pozor. Ale ne. Vždyť jiné ženy také nejsou tak paranoidní. Ale asi se nesetkaly s takovými muži, jako já." Najednou mi v hlavě začnou běhat takovéto chmurné myšlenky.

Zar´farro
8.7.2015
23:07:16
" Jak tak koukám, tak jsme vybírali a vybírali, až z toho nic není. Je to tu slepé, a my se musíme vrátit. No co, alespoň máme mrtvého hada, troll nikdy neví kdy se to bude hodit. Navíc vím o tom že kůži lze zpracovat a maso mi naposled docela chutnalo ... "

Na cestě zpátky přišel dobrý dotaz, kam dál pokud se druhá skupina ještě nevrátila. Trochu popřemýšlím.

" No uvidíme jestli se už vrátili, ale pokud ne ... a že jim nějaký čas ještě zbývá. Pak bych asi nějak označil, že jsme šli zkoumat prostřední chodbu, a že budem cca za 10 minut zpět."

Stopař Talhut
8.7.2015
22:56:51
Po krátké výměně názorů jsme se nakonec rozdělili na dvě skupiny. Se mnou se vydali ještě Žira, Nysilo a troll. Měl jsem pocit, že naše část se silově asi silnější.
Taky jsme byli čtyři lidi. No tedy tři lidi a jeden troll.

Cesta se po několika málo sázích lehce stáčela a dokonce tam číhal i nějaký had. Naštěstí při mě stálo opět trochu štěstí a rychle jsem dokázal zareagovat.

Ukročil jsem rychle zpátky a při hadově výpadu jsem sáhl pro svou dýku a rychlým švihem mu uťal hlavu. Ačkoliv mě to malinko překvapilo na oko to vypadalo téměř jako mistrovský kousek. Jeho hlava se ještě chvilku plácala na zemi, ale zadupal jsem jí botou do země.
"Utni hadovi hlavu a tělo umře. Utni hadovi ocas a umřeš ty."
Tyto slova mi otec často vtloukával ho hlavy.

Po krátkém pokračování jsme se dostali do slepé uličky a je jisté, že tudy to dále už nepůjde. Nastal čas na cestu zpět.
"Co uděláme dál. Půjdeme na vlastní pěst do středové chodby?? Nebo raději chcete počkat na rozcestí na zbytek, či snad vydat se za nimi??"

Nadhodím při zpáteční cestě do davu, aby snad konverzace úplně nestála, i když taky je pravda, že o nějakou bych moc nestál. Dnešní den jsem toho nakecal jako jindy za celý týden.
"Zvykej si chlape na společnost. Snad to dokážu."
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.