abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
4.4.2014
0:32:30
Naštěstí se nesměje. Dokonce snad....na okamžik mám pocit, že snad dokonale pochopila, co jsem tím myslel. Jak ve mně tahle myšlenka vůbec vznikla.
Zmíní ten polštářek a já překvapeně zarazím koně.
"Ty bys mi ho ušila? To jako doopravdy? Jen pro mě?" Zírám na ni na okamžik zbaven obvyklé výřečnosti.
Pak znovu pobídnu koně, ale oči mi září.

Ušila by mi ho! Ona sama!
Takže se mě už nebojí.
Určitě gby mi nešila polštářek, kdyby se mě bála...


"Šalvěj tu roste celoročně. Jen už nekvete. Kvete tak do července. Ale to nevadí. Důležité je, že bys to udělala.
Pro mě je to důležité."
Odpovím vcelku nesmyslně, ale je to tak. Cítím to tak.

Nyskel
4.4.2014
0:18:10
"Jasně... meduňka..." představuju si toho urostlýho chlapa, jak se po celodenní těžké práci skládá na polštářek s meduňkou. Uculím se. Je to... přinejmenším vtipné.

A zdá se, že si to dobře uvědomuje i Gunter.

Ale pak začne mluvit o domově a já si znovu vzpomenu na ten levandulový zázrak. Když jsem si tehdy balila na cestu, rodiče si mysleli, že ke strýci, měla jsem ho několikrát v ruce... ale nakonec jsem ho nechala doma. Chtěla jsem, aby rodičům aspoň něco připomínalo mě. Mé oči na okamžik zvlhnou, než se zase rychle vzpamatuju.

Nepatrně zastřeným hlasem plným pochopení tiše řeknu: "Ne, nejsi... Je to vlastně moc hezká myšlenka..." v mém tónu je patrný i lehký náznak smutku. Vzpomínek...

"Víš co? Roste tady někde šalvěj nebo meduňka? Pokud jí nasušíme dost, malý polštářek ti ušiju!" navrhnu rozhodně.

Ani nevím, kde se ve mně tohle nadšení vzalo. Asi to bylo momentální selhání koncentrace nebo co. V šití nejsem bůh ví jak zdatná, i když na jednoduchém čtverci z hladkého plátna není nic složitého. Přesto... nikdy by mě nenapadlo, že budu šít Vlkovi polštářek se šalvějí.

Trochu rozpačitě se usměju a abych zamluvila ten ruměnec, rychle dodám: "Ale asi tu bylinky teď, koncem října, už nebudou..."

Gunter
4.4.2014
0:08:03
Nadšeně poposednu.
"To by se mi líbilo! Taková meduňka! Já peří fakt nesnáším a když na něm spím, pořád pšíkám. Dráždí mě." Trochu se zarazím, protože její udivený pohled jasně vypovídá o tom, že jí překvapilo, že se právě na tohle ptám.
"Já už dlouho na spaní polštář nepoužívám. Logicky. Na cestách si dám pod hlavu loket nebo zmuchlaný kabátec, jenže v hospodách peří někde bývá a já....
Hrome, tohle zní fakt blbě."
Zasakruji.

Musí si o mě myslet, že jsem naprostý exot. I když já možná jsem naprostý exot.
"Připomíná mi to domov. Polštáře. Doma vždycky voněly a byly čisté a...to je jedno!
Prostě by se mi líbilo mít malý polštářek, který bych si všude bral a voněl mi. Asi jsem cvok."


Rozpačitě se odmlčím, protože tohle je na Vlka fakt síla. Jenže to tak je....
Jsou věci, které mi zoufale připomínají Křivý klíč a i když se v podstatě bráním jakékoliv vzpomínce na něj, nějaká část se drží každé malé pitominky, která mi ho může připomenout.
Aspoň takhle. Na dálku. Nevinně.

Nyskel
3.4.2014
23:56:39
Zvednu obočí, když stočí řeč na šalvěj. Znovu jsem si vzpomněla na ten jeho rozpačitý kukuč, kdy přišel do lokálu i Pírka. Ostatně ráno jsem z něj ještě slabý závan šalvěje cítila.

S pobaveným úsměvem přikývnu. "Voní mi.. a nejen šalvěj..." Ale je fakt, že jako Vlčici mi voní kde co, tak proč ne Gunter...

Jeho další dotaz mě překvapí. Nikdy jsem nepotkala muže, který by řešil bylinky v polštářcích. "No, jistě že to jde..." hlesnu zamyšleně. Vlastně vzpomínám na starou Hátu. Kořenářku a léčitelku. Uměla také krásně vyšívat a když mi bylo deset, dala mi nádherně vyšitý pošltářek, na kterém byly drobným stehem květy levandule a v peří uvnitř bylo pár snítek, takže to bylo jako kouzlo. Vyšité květy, které voněly.

"Stačí ty bylinky usušit a vložit do peří. Jak se polštář zahřeje lidským teplem, začnou víc vonět i ty bylinky. Na spaní by se hodila levandule nebo meduňka... aspoň myslím." dokončím trochu nejistě. Bylinky mám ráda, ale spíš do jídla, než že bych přesně věděla, co která dělá. Dobře znám jen těch pár základních... bez, kopřiva, jitrocel, měsíček...

Gunter
3.4.2014
23:49:32
"Dobře, dobře, křepelku necháváme být." Odpovím spěšně a pro jistotu tlesknu, aby si to kropenatka rychle šinula pryč.
"O polštářky rozhodně nestojím. Leda bys mi chtěla vyrobit nějaký nacpaný šalvějí. Ta mi voní. Tobě také ne? Říkala jsi to!" Opáčím bryskně a pak se zarazím.
"Jde to vůbec? Tedy cpát bylinky do polštářků? Možná by se mi to líbilo víc než jakékoliv peří na světě."

Přitáhnu trochu Certuse a přejdu do kroku. Tohle mě zajímá!

Nyskel
3.4.2014
23:40:18
Držím se za ním a i když je tempo ostřejší, dnes mi to nevadí ani trošičku. Užívám si jízdu nádhernou přírodou stejně jako Bella a cítím vzrušení a nadšení, jaké jsem vždy cítila na začátku každého výletu. Kdo ví, co nás dnes čeká. Jaké dobrodružství...

Přebrodíme potok a vjedeme do lesa. Poslušně nasaju vůni pryskiřice, když mě na ni Gunter tak láskyplně upozorní, a jen zasněně přikývnu. Voní to tu vážně krásně. A do toho všeho se mi míchá ještě vůně Guntera, který jede přede mnou. Číhám na každý náznak revolty ze strany Vlčice, ale nic. "Dnes je opravdu krásný den!"

Křepelka... no a to by nebyl Gunter, aby si nerýpnul. Ale zadarmo mu to nedám: "Leda že byste chtěl, vzácný pane, přidat trochu křepelčího peří do polštářku. Můžu vykopat ještě to z koroptve... Bude pěkně uleželé... s těma vnitřnostma..." přisypávám ještě sůl, aby si to dokázal náležitě představit!

Gunter
3.4.2014
23:31:25
A tak vedu. Vyletí z palouku rovnou cvalem a dokud to jde, nezvolňuji. Nějakou dobu jedeme kolem potoka a tam je cesta poměrně schůdná. Pak ho na příhodném místě přebrodím. Bellu už jsem si vyzkoušel, takže rovnou bez nějakých cavyků naženu Certuse do vody a vím, že mě Nys bude následovat bez větších potížích. Jen se koutkem oka přesvědčím, že celou dobu, kdy kolem nás stříká voda na všechny strany, zůstala v sedle.

Na druhé straně se vyšplháme zase na břeh a já pobídnu hnědáka do klusu, aby trochu uschnul. Tímhle lehkým rychlým klusem cestuji nejraději, protože doslova hltá vzdálenost.
Vnoříme se do smrkového lesa, hnědého zelenéh a zlatého, jak si slunce hledá mezi jehličím cestu. A voňavého.

Nasaju a zálibně se otočím na Nyskel.
"Miluji jehličnaté stromy. Nic nevoní krásněji." Upozorním ji na velkého tetřeva, kterého jsme vyplašily z křoví, až začal zběsile tokat a pak se smíchem ukážu na batolící se křepelku. To si neodpustím darebácký úšklebek.
"Křepelka, vzácná paní, seznamte se. Mám ji střelit, abyste se poznali blíže?"

Nyskel
3.4.2014
19:07:09
Hbitě chytím čutory a začnu vše ukládat do sedlových vaků. I když předstírám pilnou práci, poočku sleduju Guntera. Jistě! Jemu Certus přiběhne na první hvízdnutí, postojí jak beránek a oba jsou u toho tak bohorovní a přezíraví, že je to až k smíchu. Kdybych ovšem nebyla nakrknutá, co ten zmetek dělal mě! Tedy zmetek Certus...... ehm....

Jakmile se Gunter vyhoupne do sedla, následuju jeho příkladu a vesele kývnu: "Jasně, veď mě!" Těším se! Hrozně moc se těším!

Gunter
3.4.2014
18:24:13
Konečně uvidím Nys a jak jsem předpokládal, osedlaná je pouze Bella. Certus je zkrátka Certus, zmetek jeden. Teď zrovna rozverně pobíhá na druhé straně louky a aby se nenudil vyhazuje zadními.
"Tak chytej." Vyheknu a hodím ji obě čutory. Zbytek položím na zem a luk opřu i s toulcem o sloupek.

A pak....no jistě, tohle si prostě užiju. Neodolám. Přece jen jsem jenom chlap. Narovnám se a hvízdnu. Jednou, ale o to rázněji. Certus nechá šaškování a rozběhne se ke mně.
S naprosto kamennou tváří popadnu kus slámy, vytřu mu boky, pak přes něj přehodím deku a bez větší námahy sundám z kolíku svoje krásné světlehnědé sedlo. Hodím ho bláznivému hřebci na hřbet a utáhnu podpínku. Pak ho chytím za hrušku a zatřesu, jestli dobře sedí. Všechno naprosto ledabyle a bez průtahů. Pak mu nasadím uždění a utáhnu řemínky.

"Tak hotovo. Jak jsem říkal, je kapku hravej." Otočím se s bohorovým klidem na Nyskel.
Že jsem si tu poslušnost vydobyl hodinami podobných honiček a vztekání se samozřejmě opomenu zmínit.
"Vyrazíme?" Právě tak ledabyle se vyhoupnu do sedla a stočím hnědáka čelem k ní.

Nyskel
3.4.2014
17:30:28
Bellu mám nachystanou během chvilky. Nadechnu se a zkusím sundat Gunterovo sedlo z kolíku. Je těžké. Hrozně těžké! "Herdek!" zakleju polohlasně.

Podívám se přes rameno ke srubu, jestli už náhodou nejde Gunter, že bych se z toho vysmekla. Jenže nejde. "Hmmm..." přemýšlím, co s tím. "No, nejdřív přivážu Certuse, třeba do té doby dorazí." Jenže kůň, jako by přesně vycítil, co potřebuju nejmíň, ne a ne se nechat chytit za ohlávku. Jednou do mě dost nešetrně drcne zadkem.

Bojovně se zamačím a loktem ho ostře dloubnu do žeber. Posměšně zafrká a obkluše mě ve velkém oblouku. "Tak si chuchni!" zavrčím na něj naštvaně.

V tu chvíli zaslechnu, jak bouchnou dveře na druhé straně srubu. A zpoza rohu se po chvilince vyloupne Gunter, ověšený jak májka.

Stojím kousek od přístřešku a je vidět, že jsem právě něco dělala... něco, co se mi nedařilo, protože mám prázdné ruce. Rezignovaně je rozhodím a pokrčím rameny: "Já tě spasím s věcmi a ty si na oplátku chyť tu svou obludu!" Kapituluju...

Osedlaná Bella už netrpělivě pofrkává přivázaná u hrazení přístřešku.

Gunter
3.4.2014
15:48:38
Netrpělivě cuknu koutkem úst.
"To je mi jasné, že si zvládáš sedlat sama. Jen jsem tě upozornil, že moje sedlo je hodně těžké. jsou na něm navíc chrániče na nohy u třemenů a má těžkou kostru. Mám s ním co dělat i já. Ale když si troufáš.....Já nemám nic proti, aspoň to nebudu muset dělat já." Zašťuřím se.
"A na Certa pozor, rád se nafukuje. Takže ho když tak kopni do žeber." Upozorním ji ještě a popadnu oblečení ohozené na truhlici.

Řeči o převlékání ji zdá se přivedou do rozpaků a když si vzpomenu, jak reagovala, když jsem se tu producíroval jen ve spodkách a dece, decentně počkám, až se za ní zavřou dveře a pak se teprve začnu převlékat.
Jednu ze svých oblíbených košil s širokými rukávy, kožené nátepníky až k loktům, koženou vestu, kožené nohavice skromě zdobené cvočky. Kabátec nechávám doma, tak zima tam zase není. Zato si vezmu vysoké jezdecké boty a rukavice, nerad mívám ruky dobité od otěží.

Sbalím rychle do tlumoku proviant na cestu, abychom se nemuseli brzy vracet a naplním dvě čutory vodou. Pak si nachystám ještě nutnou loveckou výbavu. Dva dlouhé nože z nichž jeden je vykosťovací. Za pas dýku, přes rameno luk. Nejdřív zvažuji kuši, ale nechce se mi s ní tahat. Luk bude skladnější. Přehodím si ještě přes druhé rameno kožený toulec se šípy. Ověšený jsem jak vánoční stromeček.
Pak už vyklouznu ven a zamknu za sebou dveře.

Zamířím k přístřešku a už zdálky na Nyskel halekám.
"Pomooooc, pomoooc, hrozí mi naprostá kolize. Už to neunesu!"
Což samozřejmě značně přeháním, ale třeba mě bude litovat.

Nyskel
3.4.2014
14:42:35
"Nevím jak ty, ale já s sebou podkoního nevozím, takže si sedlám vždycky sama. No a když už v tom budu..." pokrčím rameny, protože mi jeho údiv přijde trochu zvláštní.

Na jeho druhou poznámku ho sjedu pohledem od hlavy k patě a pak bezděky stejným kritickým pohledem sjedu i sama sebe. "Tohle jsem si neuvědomila... Ale já mám jen samé jezdecké šaty. Takže mám načichlé vlastně všechno." Trávím s Bell prakticky všechen svůj čas, takže mě tak nějak nenapadlo, že by to mělo vadit. Vlastně....... ještě před tím, před Vlčicí, po příjezdu z výletu se strýcem jsem si dávala šaty ihned do prádla, ale tehdy na tom záleželo. Teď už ne... "Nebo ano?!"

Podívám se zaraženě zpátky na Guntera. "Dobře..." hlesnu jen zamyšleně a vyjdu ze srubu.

Cestou ke stájím v duchu přemítám, že bych se asi měla zamyslet nad svými kočovnými zvyky. Za poslední rok a půl jsem pěkně zpustla. Hygienické návyky zůstaly, i když byly dny, kdy mi bylo všechno jedno. Jenže teď to vypadá, že se vracím do slušného života. Tedy vlčího, ale zdá se, že Gunter v tom rozdíl nedělá a na muže je až přehnaně čistotný. Tedy ne, že by mi to vadilo, ale trochu mě to zahanbuje... teď, když jsem si to uvědomila.

"Bylo by tedy asi vhodné, abych se začala chovat jako slušně vychovaná dívka a ne jako Vlčice utrhnutá ze řetězu." dojdu k přísnému závěru a umíním si, že až dorazíme zpátky, něco s tím udělám.

Vzadu u přístřešku zapískám na Bellu. A pak mě napadne, že to jde i jinak... teď, když už to vím. "Bello, pojď sem, holka, pojedeme se projet..." volám ji vlídně. Vlatně se na ni těším...

Klisna k mému údivu natěšeně přiklusá. Odměním ji nějakou laskominou, která mi ještě zůstala od snídaně, a pak začnu sedlat.

Gunter
3.4.2014
14:23:55
Pobaveně sleduji, jak do ní snídaně padá a když začne v poněkud zběsilém rytmu sklízet ze stolu, už se musím smát.
Ona se fakt těší. A to dost!
Abych ji netrápil, přidám trochu na tempu a rychle jsi šoupnu i můj talíř.
Moc kavalírské to není, ale už je v jednom kole a vůbec....

Smete i ten můj talíř jak vichřice a už spěchá sedlat.
"Budeš sama sedlat oba koně?" Obočí mi vyletí až ke stropu.
"Moje sedlo je docela těžké a já se ještě musím převléknout. V domácím na koně nesedám. Načichlo by."

Nyskel
3.4.2014
13:41:16
Nadšeně příkývnu a rty se mi zvlní v nedočkavém úsměvu.

Zbytek snídaně zhtlnu téměř bez jediného slova. Mluvení zdržuje od jídla!

Pak rychle vstanu a začnu poklízet nádobí. Gunterovi ho tedy pod jídlem neberu, ale je vidět, že budu ráda, když si pospíší.

Než dojí, postarám se ještě před odjezdem o ohniště. Byla by tragédie, kdyby měl tenhle úžasný přístřešek vyhořet.

No a pak si jen přehodím přes ramena plášť a zamířím ke dveřím. "Než pobalíš ten proviant, osedlám zatím koně..." zahlaholím. Prostě nedokážu jen tak nečinně čekat.

Gunter
3.4.2014
13:30:38
Usměji se nad tím přirovnáním. Ano, to je přesné. Jehličky. Tisíce malých ledových jehliček, které studí tak, že umrtvují tělo.
I ducha koneckonců. Stačí si vzpomenout na tu včerejší koupel.
Otřesu se, ale vzápětí se rozchechtám.

"Copak Certus, ten má opravdu svinské nápady. Jednou mě strčil zadkem do kompostu.
Nejhorší je, že on to nedělá schválně, tedy nechce tě shodit. Jen se snaží dostat k pamlskům a počíná si přitom značně neurvale. Když byl mladší, musel jsem s ním rázně zatočit, byl kapku hravý a tím pádem nebezpečný.
Vynucoval si pamlsky tím, že si proti svému majiteli stoupl na zadní a hrabal mu kopyty nad hlavou.
Ale to jsem ho rychle odnaučil.
Stěžuji si.

Spokojeně přikývnu, když mi vylíčí, jak si poradila a znovu se zhluboka napiji kávy.
"On vodu moc nemusí. I to jsem ho musel odnaučitl. Zvykal jsem ho od kaluží. Nejdřív uskakoval, když uviděl pitomou kaluž. Byl schopný, otočit se na pětníku a zdrhat. A teď....viděla jsi sama....projede i potokem plnou parou. Ale kapku nutit ho musím.
Musel se cítit zneuctěný, když jsi mu postříkala čenich studenou vodou."


Jsem čím dál tím uvolněnější, zdá se, že se všechno docela urovnalo. Třeba už ví, že já ji hlavu neukousnu.
Dokonce mi připadá, že se na tu dnešní projíždku opravdu těší.
"Rozhodně v sedle. Musíme těm dvěma prohnat perka nebo hrozně zvlčí. A Certusovi jsem to slíbil. Navíc chci ulovit oběd a rozhodně se s ním tahat nehodlám. Vysoká přece jen něco váží." Připomenu.

"Naberu nám proviant. Kdybychom dojeli až k vodopádu, můžeme tam koně nechat napást a sami prošmejdit okolí ve vlčím." Navrhnu a s gustem si ukousnu další sousto.

Nyskel
3.4.2014
12:33:48
Usměju se, jak je tam Gunter tak hezky spokojeně usazený. Dám si věci zpět do vaku a přidám se k němu. Jen do mého hrnku putuje čaj.

"Po pravdě bodala jak jehličky..." usměju se smířlivě. Nechci si ani představovat, jaké to pro něj muselo včera být - zahučet tam i v oblečení a pak v něm ještě dojít do srubu. Už mu vážně věřím, že byl zrmzlý jak to psí hovínko.

Napiju se čaje a přijde mi obzvlášť lahodný. "Měl stejné úmysly jako včera s tebou. A Bella se jen potutelně krčila za ním, mrcha!" vyprávím nabroušeně, ale oči se smějí. "Tak jsem mu pár těch jehliček poslala na čumák a pak si to rozmyslel." zazubím se škodolibě.

Prvních pár soust ve mně zmizí a já se nedočkavě zadívám na Guntera. "Takže dneska projížďka údolím? Kam pojedeme jako první? Nebo poběžíme ve vlčím?" Těším se... jako na výlety se strýcem! Nemůžu se dočkat!

Gunter
3.4.2014
12:20:55
"V takovém nesjpíš ne, pokud jsi nebyla někdy v horách." Protáhnu se dovnitř a když zaslechnu tu poslední větu, protočím oči.
"Chraň bůh, to by bylo k nepřežití. Bohatě stačil ten pták včera."

Zavřou se za ní dveře a já se vrhnu ke konvici s kávou. Rychle si naliji do hrnku a ten první do sebe kopnu tak narychlo. Pak si naliji další a naberu si na talíř z nabídky, kterou nachystala Nyskel.
Po té ranní koupeli v ledové tříšti mám docela hlad.
Když se Nyskel vrátí, pokojně sedím na lavici, opřený o zeď a užívám si.
A užívám si opravdu. Je mi nádherně.

"Tak jaká byla? Jsi osvěžená až k zalknutí?" Usmívám se.
"Nepodnikal na tebe nájezdy můj zlobivý hnědák?"

Nyskel
3.4.2014
12:02:11
Gunter uhne a já proklouznu okolo s pár věcmi smotanými v plátýnku.

Na prahu se překvapeně otočím. "Se mnou?! Jak to myslel?! Proč?!" nechápavě si ho měřím.

Pak jen nevěřícně zakroutím hlavou. "To si vážně myslíš, že jsem se nikdy nemyla v potoce?! A jak jsem podle tebe přežila poslední rok a půl? Obalená ve špíně a smradlavá na sto honů?!"

Nenechám ho ale už odpovědět a vyjdu ven. "Co si o mě myslí? Že jsem nějaká křehká, skleníková květinka? Občas mi přijde, že má o mě dost zkreslené představy a vůbec netuším, kde je bere..." přemítám v duchu a jsem drobítek uražená.

Dorazím až k potoku a vyhlédnu si takové šikovné místečko s tůňkou a nízkým břehem. Je to tam dost podupané, takže předpokládám, že je to Gunterova obvyklá "koupelna".

Položím věci na pařez, který je šikovně po ruce, vyskládám kartáček, hřeben a mýdlo a s plátýnkem se jdu sehnout k potoku. Jenže v tu chvíli za sebou uslyším tichounké našlapování kopyt. Ryhe se vymrštím, pamětliva Gunterovy včerejší nedobrovolné koupele, a taky že jo!

Certus už je jen pár kroků u mě a přísahala bych, že nasadil ten nejnevinnější výraz. A Bella zvědavě a potichounku vykukuje za jeho zadkem. "Ty prevíte!" houknu na něj. Bleskově naberu do obou dlaní vodu, která je mimochode obzvlášť ledová, v tom měl Gunter pravdu, a vychrstnu spršku vody až koni na hlavu.

Certus poplašeně uskočí a uraženě zařehtá. Pro jistotu vyšlu jeho směrem ještě jednu várku, aby si to rozmyslel. S pofrkáváním, které zní jak uražené brblání se otočí a volně se vrací ke srubu. Bella za ním, jak pejsánek.

"Hadi jedni!" ulevím si ještě. To, že Bella chytá velice rychle Certusovy moresy se mi moc nelíbí, ale nic s tím neudělám.

Pak už se nakloním nad vodu, opláchnu si obličej, nejdřív pomalu a pak víc. To až zalapám po dechu, jak je voda ledová. Ale na druhou stranu je to osvěžující. Pak ještě zuby a pročesat zacuchané vlasy. Nutno dodat, že na slunci krásně září. Tohle jsou výjimečné chvíle, kdy se líbí i mně. Hřeben pomalu projíždí narezlé prameny, které jiskří jako vyleštěná měď. Tuhle kratochvíli ale zbytečně neprodlužuju, uvnitř mi stydne čaj.

Vracím se zpět volným, téměř tanečním krokem a těším se na snídani. Ve dvou...

Na prahu se zastavím a zkontroluju, co právě provádí Gunter. A tiše doufám, že mi něco nechal.

Gunter
3.4.2014
11:26:00
Zavětřím a spokojeně se zazubím.
"Já vím. Já vím, voní na celé kolo. Už se nemůžu dočkat!" Vstoupím dovnitř, abych neblokoval vchod a odložím obě vědra ke dveřím, hezky stranou, aby nepřekážela.
"A opravdu nemůžu jít s tebou?" Protáhnu zklamaně
"Já bych tak rád viděl, jak ti budou trnout zubiska po naší medové vodičce. Je studená jak led! Takové první setkání s vodou s horského pramene, to je nezpomenutelný zážitek." Šklíbím se.

Nyskel
3.4.2014
7:28:32
To jeho cvrnkání do nosu! Grrrr...

Ale když tak vesele vytančí ven i s vědry, musím se usmát. Jsem tak ráda, že je to zpět. I když ještě křehčí, než předním. Na druhou stranu se zdá, že nás oba ten včerejšek poučil. A že se oba snažíme, co to jde, abychom nešlápli vedle. Když jsme na to dva, zvládneme to!

Pak se ale proberu z myšlenek. Mám srub na jen sama pro sebe a ztrácím jen tak nazdařbůh drahocenný čas!

Vykouknu z okna, abych se ujistila, že je Gunter opravdu u potoka. Už k němu míří od koní.

Vyštrachám bleskově ze sedlových brašen své nejvolnější oblečení. Ne, má to daleko ke Gunterovým domácímkouskům, já nemám žádný domov a tak bych ani neměla kde nosit domácí oblečení, ale jedny z mých cestovních šatů jsou poněkud volnější.

Po noci probdělé v tomhle oblečení mám prostě potřebu se převléknout. A tak za okamžik vklouznu do trochu volnějších, bavlněných, hnědých nohavic, krémové košile pánského střihu, byť mé velkosti, a přes to si přetáhnu delší koženou kazajku, která mi sahá až do půlky stehen. Je to od pohledu pánské oblečení, ale je přizpůsobené na mou postavu. A už od prvního pohledu v něm rozhodně nevypadám jako muž. Šněrování na boku kazajky mám totiž utažené tak, že je vesta pěkně vypasovaná a kopíruje linii pasu i boků.

Pak se otočím a rychle zaliju kávu i čaj. A také vylovím v zásobách něco ke snídani. Snažím se nebýt příliš štědrá, aby nám jídlo vydrželo co nejdéle. Vím, slíbila jsem mu koláčky a kde co dalšího, jenže bez kvasnic to nepůjde. A být na plackách není zrovna ideální.

Na okamžik se zarazím a prohledám spěšně zásoby, jestli tam nenajdu nějaká vajíčka... "Vážně?! Opravdu bych mu šla dělat palačinky???" Vajíčka nikde a tak trochu alibisticky si oddychnu, že nebudu v pokušení milostpánovi udělat, co mu na očích vidím.

A to už se na prahu objeví Gunter. Načesaný a v dobré náladě. Bezděčně si uhladím vlasy a s nejistým úsměvem řeknu: "Kávu už máš hotovou, teď si zaběhnu k potoku já..."

Natáhnu se pro věci na hygienu, které jsem si nachystala, když jsem lovila to oblečení, a vyrazím ke dveřím. Zatím v nich ale stojí Gunter, takže se zastavím a čekám, až projde i s vědry. S mírným, spokojeným úsměvem. Tohle ráno se mi líbí!

Gunter
3.4.2014
0:20:36
"Milostslečinka je líná jako veš." Zazubím se vesele v odpověď a potlačím zoufalou chuť cvrnknout ji do nosu. Přesně na tři vteřiny. Očividně jsem nepoučitelný, protože ji do toho nosu stejně cvrnknu. Vzápětí vytančím ven s vědry v rukou. A zase si hvízdám. Trochu provokativně. Uznávám.

Nejdřív zamířím ke koním a s povzdechem složím vědra zase na zem, protože oba přiběhnou mrtví zvědavostí, co to vleču. Poté co ofuní mě, obě vědra, pytlík a zase mě, zacintají mi obličej zelenými slinami.
"No hlavně, že vám chutná." Zamumlám zničeně a konečně se proderu na další postup k potoku. Tentokrát si hlídám záda. Pečlivě. Certus je záludný a Bella učenlivá. Nehodlám riskovat.
Vím, co je Medový potok po ránu.
A věru nezklame.

No, chci tě vidět, Nyskel! Chvíli přemýšlím, jestli jsem jí včera vlastně vyprávěl o Medových ránech.
O jiskřivě studených ránech, kdy vychází slunce a narudlá skaliska mění barvy jak marnivá slečinka zkoušející si šaty. O ránech, kdy se ostré vrcholky pomaličku noří z mlhy, až se pojednou vyloupnou ve vší své nahé kráse.
O ránech, kdy vzduch je plný svěžích vůní a v potoce zurčí voda čistší a třpytivější než křišťálové lustry.
Taková rána jsou jen tady a v Truchlivých horách.

Na chvíli se zasním, ale protože mi zrovna trnou zuby v té ledárně, netrvá to dlouho a na tvář se mi vrátí veselý úšklebek.
U její první ranní očisty musím být! Prostě musím! Ještě bude škemrat o teplou koupel! Zaručeně!

Odkopnu ňufajícího Certuse, naberu do obou věder vodu a zamířím zpátky. Oba koně mě vyprovodí až ke srubu, a tak je smířlivě podrbu na krku a s plácnutím odeženu zase zpátky.
A pak už stojím ve dveřích. Svěží, s lehce navlhlými vlasy, sčísnutými dozadu a šplouchající vodou ve džberech.

Nyskel
2.4.2014
23:56:09
Gutner nadšeně švitoří a mně to dělá dobře. Dokonce tak, že se začnu bezděky usmívat.

Při jeho výhružce na okamžik ztuhnu, ale je to sotva postřehnutelné. Okamžitě se mi vybaví, co se včera stalo, když mě drapnul do náruče.

Zdá se ale, že to má, světe div se, také stále v paměti a tak ta výhružka vyšumí na prázdno. Naštěstí.

A pak následuje exkurze. Pozorně sleduju, co kde je. Ovšem na tu milostslečinku se ušklíbnu a ihned prsknu. "Milostslečince se nechce." Ani nevím, proč jsem to řekla. Vlastně by mi to vůbec nevadilo. Ale ten tón, kterým to řekl. Opět to ve mně probudil. Ten pocit, že mu přece nepůjdu na ruku, kdy si o to řekne... Zvláštní druh vzpurnosti, jestli se to tak dá nazvat. "Přesně takhle pořád odcekávala Gréta, mladší sestra mé nejlepší kamarádky." bleskne mi hlavou zvláštní srovnání. Že bych se do své role mladší sestry dokázala vžít tak rychle?

Příběh o včelách a Gunterově zranění vyouzlí na mé tváři další pobavený úšklebek. Má zvědavost mi velí optat se, kde že byl zraněn, ale slušnost jí to rychle zatrhne. Taky nemusím vědět všechno.

Najednou si vážně připadám jak matka... Gunter mi nanosí vodu, postará se o koně... "Neboj se mami, postarám se o to." Ta představa mě tak zvláštně rozhodí. Takhle jsem občas komandovala doma, ale jen když nebyl tatínek v doslechu. Ten by mě hnal...

Gunter
2.4.2014
23:45:21
Drapnu pytlík a zašklebím se do jejího veleklidného obličeje.
"Tak radost jsi mi chtěla udělat? Upečením mé ranní čistoty. Mého zvelebovacího pytlíku! Jak zákeřné!" Zabasuji.
"Myslím, že bych tě měl za odměnu za tvoji starostlivost odnést k potoku a vykoupat tě v naší skvělé medové horské vodičce! Jsou to výhrůžky, ale oči mi přetékají smíchem.

Začne mě pohánět a já se zase tetelím.
Aby ses nerozplynul!Hodím sám po sobě přísně, když se zeptá na kávu.
Nejvyšší čas, abys přestal tát a začal se chovat aspoň trochu rozumně.
Je ti přes třicet a chováš se jako rozverný malý kluk!
Hloupneš, brachu!


Vcelku marná snaha. Sice se začnu věnovat tomu, co po mě žádá, ale oči mi jiskří dál.
"Tady je káva, čaj, hnědý cukr. Tady v té menší truhlici je mouka.....kdyby se milostslečince zachtělo udělat placičky. Zavařeninu máme, takže by to bylo docela pošušňáničko. Mám tu i hrách a čočku. Hromsky dlouho to vydrží. A koření všeho druhu, chuti a barev. A sůl!" Vyjmenovávám hrdě, zatímco ji ukazuji jeden zavíčkovaný hrnek za druhým.

"Jo a med! Kila medu. Jsou tu lesní včely. Jednou mě poštípaly do....no poštípaly, tak jsem se jim pomstil.
Ukázal mi je tady přítel medvěd."
Kývnu na kožešinu a nadhodím svůj pytlík. Dobře mířenou střelou ho pošlu do vědra a seberu i druhé.
"Donesu dvě, ať nemusím pořád běhat. A podívám se na koně, nemusíš se bát."

Nyskel
2.4.2014
23:32:46
Vůbec nevím, kde se to ve mně bere. Gunter ve mně probouzí něco, co tam kdysi bylo. Rošťáctví a pošťuchování. I když.. nikdy to tam nebylo v takové míře. Já byla vždy dobře vychovaná měšťanská dcerka. A tuhle část své osobnosti jsem mohla ventilovat jen ve výjimečných případech. Třeba na výletech s mým strýcem. Ten moje legrácky miloval a on sám v nich byl přeborník. Ovšem doma se mi to netolerovalo.

Gunter vyrazí ke mně. Tak jsem jsem to úplně nedomýšlela a na chvilinku mě zamrazí. Trochu se bojím, co ho napadne. Na okamžik mě napadne o pytlík zabojovat, ale rychle si to rozmyslím. Ano, tohle kočkování je úžasně uvolňující a rychle mu přicházím na chuť, ale... při vzpomínce na včerejšek....

Natáhnu ruku s pytlíkem k němu a s nevinným výrazem mu ho klidně předám. "Nevím, já kávu nepiju. Jen jsem ti chtěla udělat radost..." pronesu aspoň naoko nezúčastněně. Aspoň na tohle si troufnu.

Je to zpátky! Ta uvolněná atmosféra, legrácky... Vrním blahem. Včerejšek přes noc trochu vyblednul a já tiše doufám, že Gunter na něj co nejdřív zapomene.

"Tak šup, šup, ať ti nevystydne voda v potoce." pronesu opět jako starostlivá matka, která musí svého neposlušného potomka neustále popohánět. "A ještě mi řekni, kde máš tu kávu." dodám, tentokrát už prakticky. Stejně si to tu musím prošmejdit, abych se vyznala, ale voda bude za chvilku horká, tak ať na něj nemusím čekat, než se vrátí.

Gunter
2.4.2014
23:21:24
Sakra! Chytila to! Zklamaně zakleju a světě zboř se ona žertuje dál.
Vůbec jí nepoznávám.
Tváří se mi znovu šíří ten šíleně spokojený a nadšený úsměv, jaký má malý kluk, když se chystá nějaká naprosto báječná roštárna.
A přesně jako takový kluk se cítím.
Rychle se natahuji, co bych po ní hodil dalšího a prsty se mi zaklesnou do polštáře.

Jenže ona s ledovým klidem pokrčí rameny a otočí se ke krbu.
Už konec? Už žádná legrace? Potlačím zklamané vydechnutí a vzápětí ho protáhnu do vyděšeného hýknutí.
"Opovaž se!!"

Páni, já ji žeru! Ten promyšlený údiv!
Dušička se mi tetelí nadšením, když naprosto instiktivně vyletím k ní a čapnu po pytlíku.
"Zkažená káva! Špatná káva! Žádný pytlík! Kvičím a do toho mi hlavou bleskne ledový závan strachu.
Co když se zase vyděsí?
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.