abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Stopař Talhut
17.7.2015
9:38:37
Chvíli tam jenom tak vysedávám a poslouchám řeči ostatních. Když je nám doneseno nějaké to jídlo vezmu jednu misku a dám do ní pár kousků masa a položím ji na zem, aby se i můj čtyřnohý přítel najedl.

Také se pustím do jídla, abych se posilnil na následující okamžiky, které mohou přijít s druhým dnem.
Na Karolínino vysvětlení jen pokyvuji souhlasně hlavou.
"To děvče má pravdu. Po proměně lykantropy ovládne jejich zvířecí pud a nedokážou přemýšlet. Jediná věc, která je pro ně důležitá je zabíjení. Nerozeznají ani přítele od nepřítele."

Žira mluvila o tom, že by se nás ostatní, kteří jsme se ke skupině přidali dá se říci v lese propašuje do ubikací v kasárnách. Je sice hezký, že bychom se tam nějak mohli dostat, ale jak se ráno dostat nepozorovaně ven.

"Nucené odvody do armády mi jsou zcela proti srsti. To si tady myslí, že když naverbují nějaké to ucho, které v životě pořádně nedrželo zbraň, že se tím něco změní v jejich prospěch. Patrně jen zvýší své ztráty při střetu s nepřítelem."
Vyjádřím se ještě k Nysilově poznámce o armádě.

"Co se týká mých vlastních nepřátel, máš pravdu, že ve skupině bych se jim snadněji ubránil, ale nesmíte je podceňovat. Jsou sice tupý jako kámen, ale v boji jsou neúprostní. Podařilo se mi je oslabit díky diverzích."
To, že to jsou orkové vědět zatím nemusí. I když jsem to svým způsobem celkem nastínil, když jsem zmiňoval tu jejich tupost a sílu.

"Pod koho vlastně vaše skupina v armádě spadá?? Máte nějakého svého nadřízeného??"

Karolina
17.7.2015
7:56:35
" Já vím, že se už ptala i Žira, zatím nebyl čas na povídání. Až teď mi to Alexander připomněl. Kancodlak je druh lykantropa. Je to většinou vrozená vlastnost, spíš nemoc. Působí na ně měsíc ve svém úplňku, pokud je zesílen ještě třeba konjukcí se sluncem, je to ještě zesílené. Většina to nemůže nijak ovládat a oddálit. Prostě se jim to stane, ať chtějí nebo ne.
"


Na chvilku se odmlčím, jen abych se trochu napila a pak pokračuju dál:

" Taky se stane, že je někdo zakleje, potom se dá ta kledba nějakým způsobem změnit. Těžko, ale jde to. Tento mi řekl, že to má vrozenou vlastnost.Patří k těm několika jedincům, kteří si před proměnou uvědomují, že budou ostatním velice nebezpeční a proto běžel na Šedý vrch, kam téměř nikdo nechodí, schovat se co nejdál od lidí, aby nikomu neublížil. Jak víte, bylo zatmění slunce. I on to věděl a věděl, že tentokrát to bude opravdu hrozné. Varoval nás, abychom utekli co nejdál. Jenomže netušil, že jste v jeskyni. Naštěstí to dobře dopadlo, aspoň pro nás. Snad i pro něj."

Po celou dobu se na nikoho nedívám, nešeptám, ale říkám to polohlasně. Teprve když domluvím, se rozhlídnu po ostatních u stolu, co tomu vysvětlení říkají.

Alexander
16.7.2015
22:45:45
Sundám si ze zad aktanu, přehodím jí přes opěrku židle a sednu si normálně. Kouknu se na peníze co jsem vyndal, a rovnou je začnu rozdělovat.

Připočítám tedy těch čtyřicet zlatých k těm od skřetů a vyjde mi celkem slušná suma. "No.. Nikdy asi nahlas neřekne že ty peníze od skřtů si ostatní vlastně ani nevydobili.. Takže budeme počítat i s nimi... To máme.. Osm.. Na dvě stě.. čtyři na sto.. dvacetpět na jednoho.." rychle spočítám, jelikož tohle není nějaký těžký počet, a každému odpočítám jeho část, aniž bych si něco vzal sám.

Pak se kouknu na vybavení co padlo po skřetech. "Smetí, harampádí.. Oh a co je tohle? Další smetí.." ohodnotím si v hlavě zbytek naší kořisti. "Já z toho nic nechci vůbec nic... " povím pro krátkém prohlédnutí. "Spíš by mě zajímala jiná věc... Co byl zač ten chlap? Co je to prasodlak? To je nějaké kouzlo? nebo nemoc? Já si totiž myslel že kecá.. Proto jsem se do pomoci moc nehrnul, i když mě jeden způsob napadl.." zeptám se, mezitím co se čeká až hostinský přinese pití, a množná i jídlo.

Podívám se po Nysilovi. "Pochybuji že to půjde nějak napravit.. Nebo alespoň enmám nejmenší tušení jak.. Tahle zranění jsou podle mě už trvalá.." povím svou myšlenku. Pak se kouknu na Karolínu. "Já jsem zvyklí být v noci vzhůru.. Takže se mi ani nějak moc spát nechce.." povím. Když hostinský přinese nějaké pití, zvědavě si ho prohlédnu ve skleničce a chilku ho jenom zkoumám, jako ybch snad nad něčím uvažoval. Nakonec pokrčím rameny, a napiju se. Trochu se zamračím, a naprázdno mlasku. "Nic moc.. Co všichni mají s alkoholem? To je skoro stejná záhada jako peníze..." pomyslím si a prohrábnu si vlasy jejichž konečky mi spadnou přes levé oko, a vyčkávám jestli mi někdo odpoví na můj dotaz o prasodakovi.

Žira
16.7.2015
22:30:19
Vyrazili jsme k městu. Jdu jako první a mám připraven štít i meč v pohotovosti. Po cestě karolína s Nysile podpírají lovce Jaryka a zaroveň zjišťují, co se stalo. Také napjatě poslochám. Tak čaroděj Fensalir jo? Tak ten bude asi skutečně nebezpečnej.

Cesta probíhá vcelku v pohodě. Když lovec prosil o něco k jídlu, sahala jsem do svého vaku, ale jelikož jsem měla plné ruce meče a štítu, zrzka mě stihla předběhnout.

Když pak Jaryka odvedeme do hospody a jeho strýc si ho odvede, nabídne Paul všem panák Slz lesa. "Jemnější alkohol jsem snad nikdy nepila, proč to odmítají, vždyť to bylo tak výborné? Navíc vždyť ho tím musí hrozně urazit. A to je to takový pohodář." Trošku zaraženě kouknu po těch co odmítli a chopím se své sklenice.

"Tak na Jarika, přeji mu ať stráví pokud možno co nejnormálnější život. Ať se dobře naučí žít se svým postižením a ideálně ať zvládne sehnat někoho, kdo by mu vrátil jeho ruce zpět. Určitě to nějak zařídit jde." Pronesu přípitek a kopnu do sebe prvního panáka.

"Paule, teď bych si také dala něco k snědku, jestli mohu být tak smělá. A pivo k tomu. Moc prosím." Poprosím a jdu se věnovat věcem.

"Ten široký meč je opravdu moc pěkný a myslím, že Jaryk by si přál, aby s ním někdo bojoval. Jenže to není zbraň pro mě, já jsem zvyklá na svůj jedenapůl ručák." Pokud si ten meč nikdo nevezme, zabavím ho já, budu ho mít sice pouze jako záložní zbraň, ale byla by škoda aby byl nevyužitý.....

Potom se ještě mrknu na ostatní věci. "Ještě tu dýku bych si vzala, pokud to někomu z vás nevadí. Nic víc už nepotřebuji. Pokud to nikdo nechcete, armáda to určitě odkoupí, ale moc nenabídne, záleží na tom, jestli se vám chce hledat jiného kupce."

Pak se již v klidu najím, jakmile dostaneme jídlo. Během jídla do sebe ještě kopnu ty ostatní panáky, co zbyly, dám si ještě nějaký rum a zapiji to pivem. Pak se věnuji Karolíně. "Ano Kájo, máš pravdu, taky bych se už vyspala. A co teprve chudák Anglino, ten už nespal skoro dva dny."

"Hmmm a co s těmi, co nejsou v armádě, třeba je tam nějak propašujem."

"Vy ostatní, pokud se chcete vyspat s námi v kasárnách, tak vás tam nějak propašujem, myslím, že teď to půjde vcelku dobře."

Potom se zvednu, počkám na ty, co půjdou také a zamířím na pokoj. "Doufám, že nepotkáme Achillona, dnes bych mu asi jednu vrazila."

Zar´farro
16.7.2015
22:08:55
Poslouchám a pozoruji co dělají ostatní. Slzy lesa odmítnu pouze pokynem hlavy, mě samotnému se dost přitížilo, když si vzpomenu, jak jsem dopadl minule.

"Jak se tak na ty věci koukám, bude někdo chtít ten luk? Sice s ním nemám skoro žádnou praxi, ale vždycky jsem se to chtěl naučit. Nebo myslíte, že by byla lepší kuše? Mám svůj prak rád, ale na delší vzálenost je poněkud neefektivní a bodné zranění s ním také nedokážu."

Čekám na vyjádření ostatních. ( Ale i našeho božstva, jelikož nevím co mi za zbraně povolí. Nikdy bych nechtěl jít proti jeho vůli.)

Karolina
16.7.2015
21:49:29
Cestou začal Jaryk odpovídat na Nysilovy dotazy. Dost se rozpovídal a doplnil mi ještě nějaké věci, které se staly v jeskyni. Pak začne mluvit o tom čarodějovi, o kterém mluvil už i Nysilo. Soustředěně poslouchám a pak se najednou zarazím.

" Fensalir? Kruci čaroděj Fensalir. Odkud mi to je jenom povědomé? Nebo se mi to nějak plete? Ne ne, určitě jsem to někde... ale kde sakryš? Kde?"

Poslouchala jsem dál v naději, že se ještě něco dozvím, ale nic zajímavějšího už nám neřekl. Bylo mi ho líto, nejenom proto, že už se asi neuživí, ale i proto, že ztratil i kamarády. Ví, že je nic nenahradí. Jeho život nejspíš ztrácí smysl, chudák chlap.

V hospodě jsem se usadila s ostatními ke stolu. V nastálém mumraji jsem se naklonila k Nysilovi a něco mu pošeptala. Netrvalo to dlouho a začali nalévat kořalku.

" Moc se omlouvám, ale ani já si nedám tu vaši "ohnivou vodu". Pokud by bylo něco k jídlu, raději bych se najedla. Stačí třeba kousek chleba a nějaké pití k tomu. Moc děkuji předem."

Pokud mi donesou něco k jídlu, najím se. Poslouchám, co všechno nám lovec dal, ale nic z toho si brát nechci. Nechám na ostatních, jak se o to rozdělí. Ani věci po skřetech mi nic neříkají. Mám jen ten krátký meč a to je všechno. Najednou se cítím unavená. Nejraději bych si lehla a na chvíli se vyspala.

" Poslyšte, nepůjdeme se vyspat? Já bych to moc potřebovala, vy ne? A co vy? Přidáte se k nám?"
Zeptám se těch, kteří se k nám přidali v lese.

Pán Jeskyně
16.7.2015
18:26:02
Příspěvek bude smazán až si rozdělíte vybavení.

Věci, co nemáte rozdělené:

200 zl, náhrdelník z rubínů, dopis, šlechtické oblečení, 1x šavle, 1x štít, 1x plátová zbroj vel. A, 7x kožená nzbroj vel. A, 2x lehká kuše, 2x dlouhá zahnutá dýka, 4x krátký meč...

1x lektvar mlhovina, 1x rubín, 1x zvláštní zlatá mince, 1x široký meč, 1x luk z tisového dřeva.

Rád bych od vás slyšel, co s tím děláte. A to i kdybyste to měli vyhodit....

Nysilo z Nortree
16.7.2015
2:14:30
Zaslechl jsem, jak se Žíra baví se Stopařem o tom co dál.

"Možná kdyby ses nám svěřil, kdo tě pronásleduje a proč? Možná bychom ti mohli pomoci. V jeskyni jsi se osvědčil jako výborný stopař, máš přehled v lese. Tvoje schopnosti v družině jsou nenahraditelný. Ostatně bez tebe bychom Jaryka nejspíš nenašli. Ohledně armády..." vzdychl jsem

"Podívej, je válka. Já jsem si ji nepřál, ty jistě také ne, ale je to tak. Do armády jsem vstoupit musel. Mohl jsem si vybrat. Dobrovolně anebo mě donutí. Co by sis zvolil ty? Díky armádě jsem poznal tyhle lidi. Spolubojovníky a přátelé... Společně jsme mnohem silnější a každá překážná nás o to víc zocelí... Kdoví jak to nakonec v armádě dopadne..." odmlčel jsem se. Vzpomněl jsem si na Karolínu a problém okolo Achillona
...No, můžeš si zvolit. Přidat se k armádě, využít naší pomoc a porazit svoje pronásledovatele, anebo si zvolit svoji cestu a po zbytek života utíkat. Přemýšlej o tom." Na jeho odpověď jsem nečekal a začal jsem se věnovat jiným věcem.

"Myslím, že jsem mu dal brouka do hlavy... Jen ať mu to v té hlavně šrotuje. Doufám, že ostatní souhlasí. Suveréně jsem mu dal nabídku aby putoval s námi. Snad mě ostatní neukamenují."


*****************


Jaryk nám ochotně chtěl povykládat jeho příběh, ale ještě předtím požádal o jídlo. Zrzka mu dala kus koláče. Byl jsem zvědaví jak to zvládne jen s těmi pahýly. Nakonec si sám poradil a začal. Pomalu jsme šli směrem k městu, měsíc nám svítil na cestu a já pečlivě poslouchal každé Jarykovo slovo. Když skončil u toho Rubínu a nastavil svoji tornu ať si to vytáhnu, tak jsem to udělal a chvíli jsme převaloval Rubín v prstech.

"Zdá se že je to jen cennost... žádnou magenergii necítím. Myslím, že po tohle ten čaroděj nešel... Kájo, mohla by jsi to zkontrolovat prosím? Přeci jen máš vetší zkušenosti s energiemi" Podal jsem Rubín Karolíně a vybídl Jaryka ať pokračuje.

" Fensalir, Fensalir. Nic mi to jméno neříká. --- koule s blesky... No to potěš." Začala mi naskakovat husí kůže a mráz za to nemohl. Když Jarykovi začalo být do breku, přerušil jsem jeho vyprávění.

"Ten Fensalir. Vzpomeneš si jak vypadal? Věk? Jaké vlasy, dlouhé, krátké a jejich barva. Jak byl oblečený? Nějaká specifická znamení?" Vyhrkl jsem na něj vše naráz abych si toho Fensalira mohl co nejlépe představit. Potom Jaryk pokračoval. Cesta mi tím vyprávění utíkala rychle. Už jsme vycházeli z lesa a viděli jsme město. Bylo maximálně hodinu vzdálené.

"Tak obr byl za zlatými dveřmi. Dobře že jsme je ignorovali --- Duch dcery Fensalira, která je uvězněná? Možná jen nějaká magická past. Kdo ví... " Když Jaryk dokončil příběh, musel jsem se ještě na něco zeptat.

"No a co všechno jste se dozvěděli o Šedém Vrchu? A co tam pohledával ten Fensalir? Ve tvé chatě jsme našli knihu, kde bylo pár listu věnováno Šedému Vrchu. Jen nějaký legendy, nic hmatatelného."

"A ještě poslední otázka a nechám tě být. Ve hnízdě, jak byla ta obří moucha jsme našli flakonek a půl měděné mince. Flakonek je jasný, ale ta měděná pul mince je mi záhadou..."


*******************


Konečně jsme dorazili do hostince. Když uviděli Jaryka, tak všichni plný radostí, alespoň do té doby než si všimnuli jeho pahýlů. Jaryk znovu převyprávěl svůj příběh a pak se strýcem odchází. Ještě předtím než odešli bavili se o naší odměně. U hostinského máme jídlo i pití zdarma a řezník nám nakonec věnoval celou krávu. Jaryk odevzdal vše co měl v batohu... Nic jsem si s toho nevzal. Počkal jsem až si ostatní poberou co se jim hodí a až Alexander rozdělí všechny peníze.

"Pane Mayer, Tu krávu raději věnujte Paulovi. Mi už se s ním nějak dohodneme. Dobrou noc." jsem jim popřál a odešli. V hostinci jsme zůstali jen mi, Paul a pár štamgastů.

Paul už začal nosit na stůl "Slzy Lesa"

"Neurazte se Paule, ale tohle pít nemohu. Ale velmi rád bych si dal džbán medoviny a něco k jídlu. Hlady sotva vidím." Jak si všichni objednali, Paul odešel.

"Viděli jste Jaryka jak pokorně odevzdal vše co měl a smutně se strýcem odešel. Ztráta končetin a přátel ho doslova složila... Nejspíš už ani nedoufal a smířil se se smrtí. Nevím jestli existuje nějaká magie která by mu navrátila končetiny aby se mohl vrátit k normálnímu životu. Je mi ho líto a rád bych mu pomohl, dát mu druhou šanci, ale nevím jak. " Chvíli se otevřeně bavíme do té doby než znovu přijde Paul. Toho se ze zvědavosti zeptám, jestli neví kolik je hodin...

Alexander
15.7.2015
23:35:16
Jdu s ostatními a i když mám pár dotazů, nechávám si je až do oné jimi zmiňované hospody. Nysilo se zače vyptávat lovce na jeho příběh, a ten si začne stěžovat na hlad. Už se připravuju že bych mu hodil jablko.. Jenže.. Assi by ho nechytil.. A hlavně by ho nebyl schopen sníst. "No krmit ho rozhodně nebudu... Však on za tu chvilku hlady taky nepojde.. Asi by nebylo nejlepší abych si dal něco sám k jídlu co?"

Nakonec zaženu myšlenky na jídlo a vyslechnu si jeho srdceryvný příběh. "Nejlepší taktika.. jeden po jednom, místo aby šli dohromady.. Na co jich teda chodí víc? To nikdy nepochopim.. Kdyby mu ten útěk alespoň k něčemu byl.. nevím co je horší.. Žít jako neschopná troska, nebo nežít vůbec..." napadá mě, zatímco snad i s mírným soucitem sleduji jak se snaží otřít si bez rukou slzu.

Zanedlouho poté už opět vcházíme do města. "Konečně.. Mnohem lepší než divočina.. " Nechávám se ostatními zavést do hospody kterou zmínili, a vejdu dovnitř. Tam proběhne pozitivní setkání, které vyvrcholí jídlem a pitím zdarma, pořádnou horou masa, a nějakých těch darů od lovce. To mi připomene kořist, kterou jsme získali od skřetů. Sáhnu do batohu a na stůl hodím sáčky s mincemi, kterých se nikdo nechtěl narozdíl od dopisu a náhrdelníku zmocnit. "Tohle je ještě od těch skřetů.. Asi si to budete chtít taky rozdělit.." povím opět jednou za dlouhou dobu, a celkem spokojeně si sednu na židli.

Najednou hostinský vstane se slovy že jde pro panáka. Povzdechnu si a zavrtím hlavou. "Já bych možná radši něco k jídlu.. Jestli to stále platí.." odpovím mu. Pak se otočím na zrzku a zadívám se tam kam ona, zvědav co upotalo tak její pozornost. "Co je co?" Optám se na co měl směřovat její dotaz.

Stopař Talhut
15.7.2015
23:30:15
Za chvíli slezli dolů i všichni ostatní. Každý po svém způsobu.
Když se mě Žira zeptala na mé další plány, docela dlouho jsem váhal. Neměl jsem zrovna velkou představu kam jít dál. Ale nechat se naverbovat do armády a umřít z rozmaru někoho druhého se mi nezamlouvalo.
"Nevím. Na čas bych zůstal ve městě. Doplnil zásoby a zjišťoval, kde se nachází mí pronásledovatelé. A hlavně to kdo je za mnou vede."

Jediné věci, které jsem se obával, bylo to, kdyby ty orky vedl Ur' Mogis. S tímhle stopařem v patách se blbě utíká. Navíc je o něm známo, že mu ještě nikdo neunikl.

Potom se vrátím zpátky k Žiře.
"Nemám rád armádu. Řídit se příkazy jiných. Krále severu nemám dvakrát v lásce a rád bych mu znepříjemnil život, ale armádu odmítám."
Dodám jako své konečné slovo. Možná bych s nimi mohl putovat a trochu jim pomáhat. Je to pro mě i lepší, protože potom nebudu tak snadná kořist. Ale jakémukoliv velení bych ne nepodřídil.

Lovec začal vyprávět svůj příběh, nijak moc mě to nezajímalo a spíše jsem si hleděl svého.
"Mladý naivní blázen. První cesta a hned Šedý vrch. Nevidím se, že dopadl takto. Může být rád, že vůbec žije."

Cesta ubíhala klidně a nikde na nás nic nevyskočilo. Z dálky byli vidět i světla blížícího se města. Jako by tam nikdy pořádně nikdo nespal.

Ve městě jsem se držel spíše ke konci družiny. Tady to moc nezmam. Ruch města a jeho rozestavění je pro mne mnohokrát složitější než příroda. Došli jsme do nějakého hostince, kde sedělo pár lidí. Dva z nich patřili do užšího Jarykova kruhu.

Jaryk zopakoval svůj příběh a pak se s námi rozloučil a odešel se svým strýcem. Všechny věci nám tu nechal jako odměnu za jeho záchranu. Z jeho věcí jsem si nic nevzal. Sice nějaký meč by se mi hodil, ale s takto širokou čepelí bych špatně zacházel. Jeho luk, ačkoliv nevypadal špatně jsem si taky nebral. Spoléhám raději na ten svůj. Jsem na něj zvyklí.

Za chvíli se nám dostane i pohoštění.
"Konečně teplé jídlo. Už bylo na čase změnit trochu denní jídelníček."

Za chvíli přinese i nějaké ostřejší pití.
"Já nebudu. Nepiju žádný alkohol. Chci si udržet smysly pohromadě." Dodám krátce na vysvětlenou a svou sklenku přesunu před Žiru. Ona je asi na takovéto pití více zvyklá, když u sebe pořád nosí nějaký ten rum.

Zar´farro
15.7.2015
23:12:36
Když jsme Jaryka odváděli vyprávěl nám svůj příběh. V době kdy se dostal k okamžiku, že ukecal dobrodruhy, aby ho vzali se mnou. Se neubráním ušklíbnutí.

Pchmm, dobrej nápad, a že se ti to vyplatilo.

Odvedli jsme ho až do hospody, kde jsme ho předali do, ehm, lepších rukou.

Hostinský nám nabídl, že můžeme pít a jíst zdarma, po dobu co budeme ve městě.

Že bych si tu zařídil ordinaci a už nikdy neodjel? .... nebo alespoň se tak na měsíc, či dva zdržel?

Kupodivu nikoho v hospodě neudivilo, že se naše družina poměrně rozmnožila.
Hostinský odešel na bar s tím, že přinese Slzy Lesa. Ve chvíli, kdy jsem si vzpomněl co to je, se objevily slzy mě v očích.

Prohlédnu věci z batohu a seberu, párek červených lektvarů. Do druhé ruky vezmu zvláštní minci a pořádně si jí prohlédnu.

Copak mi to jen připomíná?

Merysol
15.7.2015
22:47:59

Postupně všichni seskákali a mězi některými proběhly i nějaké vášnivé rozhovory. Raději stojím od všeho trochu dál. Neustále se nemohu zbavit pocitu, že jsem pro ně spíš vetřelec. Upřímně se jim na jednu stranu nedivím. Pozoruji je, jak se choulí do pláště, ale já na kůži zimu sotva cítím. Avšak až vyjde slunce, budu to já, kdo se bude schovávat v plášti

Když se konečně začneme od Šedého vrchu vzdalovat, Jaryk nám přislíbí svůj příběh, ale rád by dostal ještě něco k jídlu a ještě se omlouvá, abychom to nevzali špatně. Docela ho chápu, ať byl v jeskyni jakkoliv dlouho, muselo to být hrozné. Sáhn do tašky a pro kus koláče, který si pečeme v chrámu. ”Tady, jen si dej. Ale varuji tě, je to o dost sytější, než se zdá.” Trochu zbystřím, zda si s tím Jaryk poradí, když teď přišel o ruce, ale snad to zvládně. Při nejhorším ho budeme krmit.

Z Jarykova vyprávění se dozvím jak to všechno začalo. O jeho známých, se kterými šel na výpravu a kteří tam bohužel našli místo včného odpočinku i to tom, jak bojoval o život. Někomu by to možná přišlo zbabělé, ale já si to nemyslím. Muselo to pro něj být hrozné. Po té, co přišel i o druhou ruku vlastně čekal na smrt.

Cesta s Jarykovým vyprávěním utíkala docela rychle. A i zbytek cesty, po dokončení jeho příběhu docela utekl. A na Jaryka čekalo uvítání. Z toho, co jsem pochopila, byl jeden z mužů, kteří Jaryka vítali, jeho strýc. Když jim Jaryk opět odvyprávěl svůj příběh, začali mluvit něco o celé krávě a jiných věcech. Asi zřejmě přislíbená odměna.

Nakonec se Jaryk sebral a i se strýcem odešel. S oběma jsem se rozloučila a čekala co bude dál. Zůstalo nás v hospodě jen pár.

Když hospodský začal mluvit cosi o “panáku” a začal něco rozlévat, znejistěla jsem. ”Ehm….co to je?”

Pán Jeskyně
15.7.2015
20:58:02
Ze stromů jste v pohodě slezli, lovce sundali. Je opravdu slabý, sám do města nedojde, to je jisté. Už vám skutečně kručí v břiše, docela by bylo fajn, dorazit do té hospody.

Když se Jaryka vyptáváte, ochotně vám odpovídá, je vidět, že je velmi vděčný, že jste ho zachránili.

"Samozřejmě vám odpovím na vše, co zvládnu. Ale mám hrozný hlad. Nemáte něco k jídlu. Moc se vám omlouvám, asi vypadám jak nevděčník, ale nejedl jsem už ani nepamatuji." Pokud mu dáte najíst, je velmi vděčný a ochotně vypráví, pokud ne, vypráví také, ale zadrhává se a čas od času jeho vyprávění přeruší hlasité kručení břicha.

"Začnu od začátku. Jednou jsem se vrátil z lovu a doma jsem měl návštěvu. Otcovi staří známí se rozhodli rozluštit záhadu Šedého vrchu. Barbarský bojovník Donar a Elfí čaroděj Órbin, to byli oni. A jelikož bydlím tak blízko, rozhodli se u mě přenocovat, než tam vyrazí. Já jsem je ukecal aby mě vzali sebou. Donar z toho neměl moc radost, přeci jen jsem mladý a nemám žádné zkušenosti, ale Órbin se za mě přimluvil, říkal, že můj otec by byl rád, kdybych své první dobrodružství prožil právě s jeho přáteli." Zhluboka se nadech a hned pokračoval.

"Vydali jsme se do nitra hory. Vchod jsme našli vcelku snadno. Prošli jsme pár chodeb, narazili na nějaké skřety, také na nějaké nemrtvé, zombie to byli myslím. V místnosti se skřety jsme skutečně něco našli pod dlaždicí. Byl to rubín, mám ho v batohu, musíš si ho vyndat, já to sám nezvládnu." Říká a natáčí k tobě rameno s jeho vakem. Jakmile si to přebereš, pokračuje.

"Tohle všechno, to bylo v pohodě. Ale pak jsme šli jednou chodbou a najednou se za námi objevili zavřené dveře. Nedokázali jsme je otevřít, ani Órbin kouzlem zaklep ani Donar svým obouručákem. Nikdo jsme s nimi nic neudělali. Nezbylo nám nic jiného, než jít dál. Ale neušli jsme ani 2 sáha a objevilo se před námi jakési světýlko, prý bludička, říkal Órbin. Ač jsme chtěli nebo ne, museli jsme za tím jít. Dovedlo nás to do kruhové místnosti, kde na nás čekal jakýsi člověk. órbin ho znal. Byl to Fensalir, zlý čaroděj, který kdysi dávno vedl válku s elfy. Nejdříve si s Orbinem vyměnili pár urážek a pak se na sebe vrhli. Něco takového jsem ještě neviděl. Všude se začalo blýskat. Nad oběma se objevila obrovská koule, která na ně střílela nějaké blesky či co. Pak na sebe seslali pár kouzel a Orbin začal hořet. Snažil se to uhasit vodou, ale nepovedlo se mu to. Uhořel za živa." Jarykovy po tváři teče slza. Otře si ji a pokračuje dál.

"Donar zuřivě zařval a vrhl se na něj. Sekl ho mečem a Fensalir spadl na zem, Donar ho chtěl dorazit, ale jeho meč se odrazil od vzduchu. Pak Fensalir něco vykřikl a z očí mu vytryskl nějaký sliz. Donar se okamžitě skácel mrtvý k zemi." Nyní Jaryk zrudl, zdá se, že se za sebe velmi stydí.

"A najednou jsem zůstal sám. Na nic jsem nečekal a........" Na delší dobu se odmlčel. Zdá se, že mu dělá velké problémy mluvit dál. Nicméně se zhluboka nadechne a pokračuje.

".... a já jsem zdrhnul. Já jsem prostě utekl. Jen jsem sebral Orbinův vak a lucernu a utíkal jak smyslů zbavený. Za chvilku jsem ale zjistil, že mě Fensalir nepronásleduje. Trošku jsem zvolnil. Procházel jsem všechny chodby. Bojoval s kostlivcem, za nějakými zlatými dveřmi jsem viděl obrovského obra, ty jsem rychle zabouchl a zdrhnul. Pak jsem konečně našel tu místnost, kde jste mě našli. Tam se objevil duch nějaké dívky, prý dcera Fensalira, která je vězněna někde na jeho hradě. Ta mi řekla že musím rozluštit hádanku abych se dostal ven. A jestli jsem ji rozluštil nebo ne, to už určitě víte. Poprvé jsem sáhl do nějaké tlamy a ta mi ukousla ruku. Bolelo to jako čert. Omdlel jsem. Byl jsem asi hodně dlouho v bezvědomí. Muselo to být několik dní. Potom jsem tam v místnosti zoufale bušil do dveří, snažil se jakkoliv dostat ven., Nešlo to. Chtěl jsem to zkusit znova. Ale nedovedl jsem se soustředit. Navíc jsem si nemohl za boha vzpomenout do které sochy jsem to předtím sahal. Zkusil jsem to znova. A přišel jsem i o druhou ruku. Pak jsem se již nedokázal ani napít. Myslím, že jsem zase omdlel. Nevím, jak dlouho jsem byl mimo, ale muselo to být hodně dlouho. Když nad tím tak uvažuji, muselo to být déle jak týden. Podle měsíce."

Tímto roztřesený lovec ukončil své vyprávění a čeká na otázky. Zdá se, že ho to velmi zmohlo.

Za tu dobu, co vyprávěl, zvládli jste ujít pěkný kus cesty směrem k městu.

Zbytek cesty jste došli také vcelku v klidu. Jakmile jste dorazili do města, Sharphin se vám omluvil, že nyní musí odejít, že se ještě uvidíte. A odešel.

Odvedli jste Jaryka do hospody U Tygra. Paul netrpělivě čekal. Jarykův strýc, řezník Mayer tam seděl také. Jakmile lovce viděli, radostně zavýskli. Pak si ale všimli jeho rukou a jejich nadšený výraz vystřídalo zděšení.

Dlouze jste seděli a vyprávěli, co se stalo. Všichni vám poděkovali a Paul přislíbil, že veškerou útratu dokud budete ve městě máte zdarma. Zdá se, že dokonce počítá s tím, že ho to zrujnuje, ale je mu to jedno. Mayer také, jak slíbil, tak splnil a daroval vám celou krávu místo poloviny. A Jaryk? Ten neměl moc co nabídnout. Dal vám svůj vak, ve kterém má všechny věci které našel v nitru hory, pergamen na kterém je nakreslena kompletní mapka šedého vrchu a pár lahviček s nějakými lektvary.

(Lektvar rudého kříže 2x, lektvar mlhovina 1x, pavoučí lektvar 1x a lektvar černé vodoměrky 1x). Věci z kopce: 1x rubín, 40 zlatých, jedna zvláštní zlatá mince.

Dále vám věnoval svůj meč. Je to kvalitně kovaný široký meč. Prý po jeho otci. A také svůj luk z tisového dřeva vám věnoval.

Poté se s vámi rozloučil a společně se svým strýcem odchází.

Zůstáváte v hospodě pouze s Paulem a s pár štamgasty.

"Tak co, dáte si panáka?" Zeptá se Paul, ale na odpověď nečeká a jde na bar. Za chvilku se vrací s tácem plným jakési čiré tekutiny. Zdá se, že jsou to Slzy lesa, stejně jako včera.

Seath
15.7.2015
20:21:07
Ať už se pohybuji jakkoliv snažím se šetřit nohu.

Po chcíli čekání se oběví nový cizinec. ,,Zdá se že tu je najednou rušno." Avšak tento cizinec se zdá být něím opravdu zvláštní. Ne jen že na nás pokřikuje a nadává nám ale vzápětí se ukazuje že trpí lykantropií. ,,No to je ještě lepší!" Pomyslím si. Ale nepřemýšlím dlouho, sice tu je plán že se cizinec připoutá ke stromu ale to je zhruba stejně užitečné jako kdyby jste medvědovi dali do cesty větev.

Každopádně se do toho nepletu a místo toho vyšplhám na strom. Od tamtud už jen sleduji a čekám. Za nějaký čas se ven vyřítí skupina i s osobou bez ruk která musí být Jaryk. ,,Co se mu stalo?" Pomyslím si zaujatě. Kája už na ně volá a tak se jen upřeně zadívám na cizince.

Ten se velmi brzo začne měnit. Jak jsem předpokládal brzy se osvobodil a proměnil v obřího kance. Lykatropii jsem dvakrát nestudoval ale i tak jsem si vzpomněl na název. Kancodalk. Bestie nejdříve naběhne do stromu ale potom se nakonec rozeběhne do tunelu. Sedím na stromě ještě nějakou chvíli než nakonec slezu dolů.

,,U císařovi koruny! To bylo těsné." Rozhlédnu se. Mírně znechuceně se dívám na Káju jak hladí barbara po ruce. Není to kvůli odporu k někomu z nich, ne, je to z odporu vůči takovémuhle druhu "citů".

,,Čím dřív vodsaď vypadnem tím líp." Pronesu souhlasně. Na chvilku si stáhnu šátek, hlavně abych si odplivl ale také abych se pořádně nadechl. Potom si ho znovu natáhnu a jdu s ostatními vzadu. Chvíli přemýšlím a pak přidám trochu do kroku. ,,Zare? Nebude vadit když ti tak budu říkat nepamatuju si jestli jsi mi říkal celé tvé jméno ale takhle ti říkají ostatní." Pronesu přátelsky. ,,Díky za tu nohu..."

Potom se opět stáhnu dozadu. Už se nemůžu dočkat až budu zase v teple

Nysilo z Nortree
15.7.2015
19:24:25
Jak Karolína začala mluvit o kouzelníkovi, sevřela mi křečovitě paži...

"Štěstí že nemá sílu jako Anglino jinak už bych s tou rukou nepohnul."

"Dobrý, nejsem zas takový chřipkáč jak možná vypadám" a protáhl jsem si ruku.

"K tomu kouzelníkovi... Neříkal jsem kouzelník ale Čaroděj. To je kouzelník který, se vydal jiným směrem. Podle té hmoty co vyčaroval je to velmi mocný Temný Čaroděj. Mohu tě ubezpečit, že ani když budeme oba odpočatí a spojíme své síly, nemáme proti němu v kouzelnickém souboji šanci. Souhlasím že bychom měli zůstat spolu a tím myslím všichni. Jaryk potřebuje pomoct a ve městě ji získá. Dále potřebujeme nakoupit nějaký zásoby. Takže v hostinci bychom se měli navečeřet a jít spát. ráno si můžeme promluvit co dál. O toho kancodlaka se nemusíš bát. Myslím že jsem zaslechnul jeho běh po souboji. Navíc proč by Čaroděj riskoval střet s kancodlakem? ... A už jsem se rozhodl! Je třeba si promluvit s Jarykem okamžitě!" Nečekal jsem na Kájinu reakci a šel jsem k Jarykovi.

"Musím s tebou mluvit! Vím že jsi vyčerpaný, ale tohle do města to nepočká.
Uvnitř jeskyně jste se střetli s jedním mocným čarodějem, který potom nakonec zabil tvé společníky. Ty jsi utekl. Chci vědět co se tam přesně odehrálo, jak vypadal... prostě každý detail muže být důležitý. Dále, ještě předtím než jste se s ním střetli. V jedný z místností jste našli něco pod dlaždičkou. Je mi celkem fuk co to bylo. Chci vědět, jestli se o to ten čaroděj zajímal a pokud ano, tak jestli to získal nebo to máš stále u sebe...
S vážnou tváří čekám na jeho odpověď.

Karolina
15.7.2015
18:29:33
Poslouchám Nysilovo vyprávění. Přejedu očima po ostatních a na chvilku se pozastaví můj pohled na stopařových zádech. Jenomže pak Nysilo začne mluvit o kouzelníkovi. Podívám se na něj a překvapením zamrkám.

" Cože? Kouzelník, tady? Zdá se, že Nysilo ví o čem mluví. Jenomže to máme problém teda, opravdu velký problém. Protože..."

Chytnu Nysila za paži a zastavím na místě. Oči jako mola od vozu, napnutá do posledního nervu. Ztěžka polknu a pak polohlasně řeknu:

" Kouzelník, víš to jistě? V tom případě... opravdu máme problém. Velký problém. Pokud udělal nějaké magické pasti, stálo mu za to, vyděsit každého.... Ten kancodlak... myslíš, že na něj chudák narazil? Byl slyšet nějaký boj. Měli bychom možná ostatní rychle poslat do města. My dva a lovec zůstaneme v jeho chajdě a musí nám říct pravdu. Pokud něco ví nebo dokonce něco má musí to říct! Buď připraven. Tady nám moc meče nepomůžou."

Ani si neuvědomuji, že celou dobu ho držím za paži nad loktem. Když mi to dojde, rychle cuknu rukou a trochu se začervenám.

" Promiň, snad tam nebudeš mít modřinu. V žádném případě bychom se teď neměli rozdělit. Ani jeden z nás nemá moc magické energie, takže bychom se v nejhorším případě museli spojit, snad by to šlo. Raději bych byla, kdybych se mýlila."

Je na mě vidět, že to myslím všechno vážně. Nemám strach, spíš obavy, aby na to naše oslabené síly stačily. Doslova visím očima na Nysilových rtech... Co mi odpoví, že jsem blázen, že zbytečně plaším...

Nysilo z Nortree
15.7.2015
17:57:57
"Co to je s tou Karolínou?! Skloním ji poklonu, uznání a svůj dík a ona mě ingnoruje, pak se začnu bavit o kancodlakovi, jak se ji ho povedlo zpacifikovat a zase mě ignoruje!.... Co jsem zase udělal špatně?! Chvíli je milá a šťastná, pár minut na to zase naštvaná. Jen kuli tomu, že jsem zkoušel co mě naučila. Teď cokoliv řeknu jejím směrem, tak to ignoruje... Ani ji nezajímá co se dělo v jeskyni... Jen mlčí... Tak ať mlčí! Nebudu se ji vnucovat!"

Schoval jsem ruce pod plášť, zabořil jsem oči do země a čekal až vyrazíme směr město...

"Proč naše hlavní město, největší a nejhonosnější jaké jsem kdy v životě viděl nazývají "vesnice" nebo "osada" ? Zajímavý"

Pak se stalo něco nečekaného. Karolína přišla ke mě. Blíž než je na rozhovor dvou lidí zvykem. Naklonila se ještě blíž a skoro šeptem reagovala na mé dvě otázky. Moje zášť vůči ní byla v mžiku jako lusknutím prstů ta tam. Svýma očima, taktem a osobitým přístupem mě totálně odzbrojila. S odpovědí jsem chvíli přemýšlel abych na nic nezapomněl.

"No, většinu práce odvedl Stopař. S toho drzého bručouna se vyklubal skvělí stopař. Bez něj bychom byli ztraceni... Většinu času jsem svítil Stopařovi na cestu, ale co bylo důležité, že jsme našli Jarykovi dva společníky mrtvé. Jeden kouzelník. Elf na uhel spáleného a barbara naloženého v entropické hmotě. Nejsem si jist co je to přesně za druh, vím jen že vysává životní energii a to velmi rychle. A jak jistě oba víme, tohle je práce velmi mocného čaroděje. Stopař, onoho čaroděje hned ztratil jeho stopu jako by se vypařila. Mě bylo jasné, že se pomocí kouzla přemístil. Což pro takového čaroděje není problém... Otázkou je co tady pohledává takový čaroděj. Ať už je to cokoliv, díky skřetům a pověsti o Šedém Vrchu má klid pro svou práci... Dále jsme byli nuceni se rozdělit na dvě skupiny. Našli jsme zlaté dveře, ale nevěnovali jsme jim pozornost a vrátili se ke druhé skupině kterou tvořil Anglino a zrzka. Ještě nebyli čas s nimi mluvit co se stalo... Ale nejvíc mě zajímá co nám k tomu řekne Jaryk. Ono totiž když padli jeho dva společníci, on utekl... dále jsme v jedný z místností našli zvednutou dlaždici kde jistě předtím bylo něco ukryto... Jen si nejsem jist jestli Jaryka vyslechnout okamžitě nebo to nechat až budeme ve městě. Pokud to něco má u sebe stále Jaryk a ten čaroděj to chce, tak potom máme vážný problém. Ale taky možná zbytečně dělám s komára velblouda... Co si o tom myslíš?" Vyklopil jsem na Karolínu vše co mi připadalo důležité a nechal jsem rozhodnutí na ní.

*************************

"Cítil bych se bezpečněji, když Žíra s Anglinem budou připraveni k boji. Nemám problém pomoci Zarovi s Jarykem" Pokud nikdo nemá nic proti jdu pomoct Zarovi a pomalu vyrážíme směr město.

Žira
15.7.2015
17:09:08
Když jsme sledovali proměnu člověka na obrovské prase, na chvíli se mi skoro zastavilo srdce. Modlila jsem se ke všem bohům, aby se to nerozeběhlo proti nějakému stromu. S tímto tvorem bychom nemohli soupeřit. V tom shonu mi Karolína ani nestihla odpovědět na mou otázku. A když se situace trošku uklidnila, odpověď již byla naprosto zbytečná.

"Kancodlak? O tom jsem nikdy neslyšela. Sakra, to je obrovský prase. Do háje, vždyť to by vyvrátilo tyhle stromy jako nic. Jakmile se rozeběhne proti stromu, je to jistá smrt."

Naštěstí se proti stromu nerozeběhl. Zamířil místo toho do jeskyně. "A ticho, copak se tam asi stalo? Že by se dostal k těm zpropadenejm dveřím jako my? To by mě zajímalo, jak bude lovit klíč ze sochy. Nebo ho třeba nějací skřeti zdolali. Ale to těžko, to by jich muselo být 50, ne-li víc."

Pak, když je klid, slézáme dolů ze stromů. Zrzka zjišťuje, zda jí někdo pomůže s lovcem. "Samozřejmě Zrzečko, ale nesmíš být na mě tak hrrr. Já opravdu nebudu skákat salta ze stromu dolů jako tady Alexandr. To bych si asi pěkně namlela." Pronesu zatímco se pracně drápu dolů ze stromu. Jakmile stojím nohama pevně na zemi, přiběhnu k Zrzce a pomohu jí s Jarykem.

Pak, když se diskutuje o návratu do města, jsem jednoznačně pro. "Jasně, že jdem do města. Tady o Jaryka mají všichni strach. Tak ať se konečně dozvědí, že je živý."

Zar´farro zjišťuje jestli mu pomohu s marodem Seathem. "Samozřejmě, že pomohu, pokud trváš zrovna na mě, ale raději bych v ruce měla zbraň, co ty víš, co můžem za úplňku potkat. Nebylo by rozumnější, abys ho vzal s někým jiným. A Anglina bych také raději viděla ozbrojeného, než aby někoho nesl na zádech. Co kdybs vzal Seatha raději se Zrzkou a lvce by vedli nebo nesli Kája a Nysilo? Myslím, že to bude bezpečnější pro všchny, když budu mít štít v pohotovosti."

Pak se zamyslím nad tím, co jsem řekla a něco mi na tom nesedí. "Já už beru lovce jako součást party, ale co když s námi nechce jít?"

"Stopaři?" Oslovím ho. "Co ty máš teď vlastně v plánu? Teď asi s námi půjdeš do města co? Ale pak asi nechceš jít s námi k armádě? Pomoci nám bránit se proti Králi severu?"

"A co ty teď budeš dělat Zrzko? Pokud se chceš přidat k nám, budeš potřebovat nějaké jméno, které nahlásíš armádě. Tak jak by ses chtěla jmenovat?"

A pomalu zamíříme směr Questaqua. V ideálním případě mám v jedné ruce meč a v druhé štít. Světlo nepotřebujeme, měsíc svítí jasně. Pokud Zar´farro trvá na tom, abych nesla lovce s ním, podřídím se, ale jsem připravena ho okamžitě pustit na zem a tasit zbraň.

Zar´farro
15.7.2015
14:35:35
Otočím se ke Karolíně, pokusím se o lehký úsměv.

"Děkuju, za nabídku, bojím se, že jí bohužel asi budu muset využít. Ale ne teď, teď není čas ani prostředky. Navíc jsem pro oba udělal, co jsem mohl v těchto podmínkách. A je důležitější, dostat se do vesnice/města/ toho kde jsme byli. Pokud bude nabídka platit, a bude se ti chtít, můžeš mi pomoci ve městě."

Spolu s Žirou, (tedy doufám) podepřu šprýmaře a otočíme to směrem k osadě.

"Jinak Karolíno, mě by taky zajímalo, co se tu venku dělo. Ale doufal jsem, že si o tom co se kde dělo povíme, až v osadě. Třeba v hospodě u jídla. Tam budeme mít víc času a méně naspěch. Navíc budeme v bezpečí před tím lykanem. Ačkoli, teď se drží pod kontrolou, nevím jak dlouho mu to vydrží. "

"Takže pojďme, ať máme náskok."

Karolina
15.7.2015
0:35:07
Trochu zaraženě pozoruju Anglina, jak leze dolů. Pak pokrčím rameny a seskočím z poslední větve na zem.

" Omlouvám se vám, že jsem na vás křičela. Bála jsem se, že by se vám mohlo něco stát. Tak se na mě nezlobte. A co jste zjistili v jeskyni? Tohle je ten lovec? Copak se stalo? Zare, mám ti pomoci s léčením?"

Všichni se hned mají k odchodu. Někteří jsou hladoví, jiní se obávají a další zase chtějí dopravit Jaryka do města. Kývnu hlavou. Přidám se k nim a zamyšleně, mlčky jdu.

" Co se asi stalo v té jeskyni? Koho bych se měla zeptat? Každý má jiné starosti. Třeba mi to někdo řekne sám. Co jen jsme to za skupinu? Ti co byli venku se ani nezajímají o to, co se stalo uvnitř a ti, co byli uvnitř, těm je jedno co se stalo venku. A jsou i takoví, kterým je jedno oboje."

Pohledem kloužu po zádech ostatních, jak se mi najednou zdají jiní.
"Odtažití, cizí. I ta Žira, Anglino... i Nysilo, co nás tak změnilo?"

Ucítím chlad a přitáhnu si blíž svůj plášť. Pak mi dojde, že se vracíme do kasáren. Začnou mi problémy... musím dát pozor, abych nikoho do svého problému nenamočila. Trochu potřesu hlavou, abych zahnala ty myšlenky. Chvilku se rozhoduji, ale nakonec dojdu Nysila a tichým hlasem mu řeknu:

" Víš, já už dávno vím, že dobré slovo, které jde od srdce, je někdy mocnější než meč. Myslím, že ten chudák má těžký život a nesmírně tím, co je, trápí. Zdá se, že ty jediný máš zájem o to co se tu stalo. Netřeba děkovat, ty bys jistě udělal to samé, kdybys tu byl. Mě by spíš zajímalo, co se stalo v jeskyni. Nikdo o tom nemluvíte, bylo to tak hrozné? Asi ano, když má lovec ruce ... když nemá celé ruce."

Jsem červená až za ušima, se v duchu pokárám:
" Sakra holka, děláš, jako kdybys nikdy nemluvila s chlapem, koukej se už probrat!"

Alexander
14.7.2015
22:11:39
Koukám jak ostatní slézají dolů. Když se prasodla nevrací, vstanu a skočím salto dolů. Skoro neslyšně dopadnu na zem jako už nespočetněkrát předtím. Narovnám se a ještě na chvilku se zadívám na vchod do jeskyně.

"Ano.. Měli bychom vyrazit.. Čím dřív tím líp... A jestli tohle je místo, kam nikdo nikdy nechodí, nechci vědět jak vypadá rušná oblast..." ušklíbnu se a dojdu k ostatním, připraven vyrazit.

Merysol
14.7.2015
21:42:55

Odepnu Jaryka od větve a počkám než někdo sleze a přijde mu pomoci dolů. Pak pomalu slezu o pár větví níže i já a seskočím. ”Bez ohledu na čas, asi bude vážně lepší sebrat se a jít. Už kvůli raněným. A kdyby se ten…kancodlačí přítelíček vrátil.”

Mé hlídání Jaryka skončilo, teď si ho vezmou na starosti ostatní.

Podívám se na druhého raněného, pro kterého bude cesta horší než pro Jaryka. Na chvilku popřemýšlím nad tím, jestli by stál o společnost nebo se jeho sarkastické veličenstvo chce utápět v samotě svých myšlenek, ale nakonec si to rozmyslím. ”Tak tedy…jdeme do osady?”
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.