abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Merysol
19.7.2015
0:10:42


Má otázka zůstala trochu zazděná stejně tak, jako jsem ignorovala rozdělování věcí, kterém nám věnoval Jaryk. necítila jsem ani trochu jako někdo, kdo by snad na něco z toho měl nárok. A když se ostatní zvedli a odešli do kasáren, přidala jsem se. Byla jsem dost nervózní, protoe se mi tak nějak nechtělo úplně věřit tomu, že by to šlo tak hladce.

Po cestě jsme potkali překrásnou elfku. Ach, tak to přeci jen tak snadné nebylo… pomyslím si v duchua trochu se kousnu do rtu. Když si k sobě na chvilku zavolá Karolínu, v duchu se mi uleví. My ostatní jsme pokračovali dál, ale Kája se k nám za chvilku připojila.

Jen co přišla, posadila se a řekla, že si mají vybrat mezi sebou nového velitele. Kohokoliv kromě Žiry. Hm, proč by Žira nemohla být? Také Kája začala řešit spaní, přišla s návhrem, že my tři - já, ona Žira budeme spát na dvou postelích sražených k sobě. A samohřejmě se připojil i Nysilo s tím, že by jedna z nás mohla k němu. Jeho plán nechám bez poznámek a jen se nad ním pousměji. A do toho všeho přišla opět otázka na mé jméno.

Hm…jméno, jméno, jméno…žila jsem běz něj v chrámu tolik let, ani nevím jestli jsem kdy nějaké měla! V chrámu prostě nebyla! Ale to už jsem říkala…

”Ach, no…víš už ses mi představovala, ale zřejmě přes všechno to, co se přihodilo si na to zapomněla. Neboj, tvé jméno si pamatuji, narozdíl od toho svého…” odpovím Káje s vynuceným úsměvem. Až do teď jsem nikdy své jméno nebo něco z toho, co bylo dříve řešit nemusela……až do teď se nikdo na nic neptal, hlupačko! Tak zkus zapojit hlavu, někde to v ní určitě máš! okřiknu se v duchu. Žira se ke Káje ohledné mého jména přidá s tím, že si tedy jméno mám vymyslet. ”Nechci si vymýšlet jméno, takhle to přece nechodí…” řeknu trochu rozhořčeně.

Jak se tak přehrabuji ve své paměti, která ovšem sahá jen do dne, kdy jsem přišla do chrámu, začne mi Žira povídat o tom, co se vlastně děje. Ve světe se začali dít šiléně věci. Tiše poslouchám a jako kdybych v hlavě listovala v knize, kde kdysy bývalo něco z mého života. Z toho co byl před tím. protože muselo být určítě něco před tím.

Během vyprávění se Žira ještě stačí převléknout. Já dál tiše poslouchám a listuje si ve “své knize”. Je prázdná. Nic v níc není. Prostě prázdná. Začnu si nervózně pohrávat s přívěskem na krku a přejíždět po něm prstem. Jediná věc, která mi zůstala místo vzpomínek. A i když jsem si s přívěskem hrála už mnohokrát, teprve dnes jsem ucítila, že něco je v něm velmi jemně vyryto. Když jsem si ho prohlédla, zjistila jsem, že ať tam bylo cokoliv, bylo to zapilováno nebo něčím jemně naleptáno. A teď, za světla, si mohu prohlédnout co to bylo. M a S. Víc přečíst nejde. V tu chvíli jako kdyby zafoukal průvan, má pomyslná kniha vzpomínek se otevřela a začali se v ní obracet prázdné bíly listy, až se zastavily. Na otevřené dvojstránce vidím uprostřed jehdnoho listu malým, ozdbným jménem něco napsáno. ”Merysol…” řeknu nejistě nahlas chvilku po té, co Žira domluví. ”Myslím, že jsem se tak asi jmenovala….”

Žira
18.7.2015
22:40:43
Společníky jsme propašovali snadno, to je fajn. Aspoň to nám vyšlo. Hned za vchodem jsme ovšem potkali Aribeth, na chvilku si promluvila s Karolínou někde v soukromí a odešla. Nejspíš jí naši společníci nezajímali.

Když dorazíme na pokoj, zjistíme, že je nás 10, ale máme jen 9 postelí. Gelu postel neměl, toho by neunesla.

Nysilo navrhne, aby si nějaká dáma lehla k němu. Na chvilku se mi rozzáří oči, potom se ovšem zastydím a rychle uklidním."Já bych si k němu lehla, to by bylo super. Ale nemůžu se hlásit tak rychle, to by bylo divné. Sakra a kKarolína navrhla, abychom si lehly Já, ona a zrzka společně na dvě postele sražené k sobě. To je blbý, to už se asi neprosadí Nysilův plán. A i kdyby, přece by si nevybral mě. No..... ale třeba by k němu jiná nechtěla..... Sakra ženská mysli. Vzpomeň si, čeho jsou muži schopní. Vzpomeň si, jak ti ten poslední tvou dceru utopil v řece, krávo blbá, nesmíš se nechat tak pobláznit." V hlavě mi víří mnoho myšlenek, ale brzy zvládnu nasadit kamennou tvář.

Když Karolína poprosí, abychom se posadili, sednu si na svou postel. "Zbavit se Achillona, ten, kdo to zařídil by zasloužil metál." Řeknu a pokusím se o úsměv. Není to snadné, ještě stále mám v hlavě předchozí myšlenky. "A koho zvolíme?" Nahodím tak otázku do vzduchu.

Samozřejmě Káje pomohu srazit postele k sobě. To není problém. Pak se Kája ještě ptá zrzky na jméno. "Tys tam vlastně asi nebyla, když zrzka říkala, že si své jméno nepamatuje, co? Každopádně bychom jí měli nějak říkat, nemyslíš?" Pak se otočím na zrzku. "Už jsem se ptala, jak by ses chtěla jmenovat? Nějak bychom ti měli říkat, nemyslíš?"

Pak si najednou vzpomenu. "Ty ses vlastně ptala na tu situaci a pak se to zamluvilo, že?" Na chvilku se zamyslím.

"Tak kde začít? Jistý muž, nechává si říkat Král severu, se rozhodl, že si podrobí všechna království. A ta se samozřejmě brání. Přejít pod nadvládu Krále severu by znamenalo mnoho zlého, například zavedení otroctví, je známo, že hlavně Orky, Krolly a Trolly bere do otroctví, že je považuje za pracovní nástroj. A černochy samozřejmě také, ale těch tu moc nepotkáte." Když mluvím o otroctví, je vidět, že mi tvrdne etvář, očividně to nemám moc v lásce.

Během mluvení si začnu svlékat zbroj. Když mám zbroj dole, poprosím: "Pánové, nemohli byste se na chvilku otočit?" Pokud se otočí, rychle si svléknu tu propocenou tuniku a vytáhnu svou lněnou vestu, kterou si obléknu. Jak mám odhalená ramena, můžete si všimnout několika jizev vedoucí ze zad. A také tetování, které je očividně na zádech. "Můžete se otočit zpět, děkuji."

Pak již v klidu pokračuji. "Jo, kde, že jsem to skončila? Jo už vím. Každopádně, je jasné, že Král se chce bránit. Je jeden z mála, kdo ještě odolává. Takže vyhlásil brannou povinnost a každý, kdo je schopen nést meč se musí podrobit výcviku a poté přidat do armády. Je to špatné, ale je to nutné. A tak jsme se sem dostali i my. Někteří z nás dobrovolně, jiní nedobrovolně, důležité je, že jsme se sešli na tomto místě. A tebe tvá bohyně dovedla za námi, nejspíš proto, že bez tvé pomoci se neobejdeme. Alespoň odhaduji. Každopádně, kněžka se hodí, už jsem slyšela, že ti, co jsou zadobře s bohy mohou velmi překvapit."

Tímto ukončím své vyprávění a čekám na dotazy od zrzky nebo na nějaké doplnění od ostatních. Určitě jsem mohla na něco zapomenout.

Pak se opět věnuji Karolíně. "Jasně, cokoliv." řeknu a jdu za Kájou.

Karolina
18.7.2015
19:33:09
Netrvá to příliš dlouho a jsem zase zpátky u svých přátel. Trochu pobledlá, ale srdnatě se usměju na všechny kolem.

" Půjdeme na ubikaci, ano?"

Aniž bych čekala, ihned vykročím a proto vejdu do pokoje jako první. Oddechnu si, když vidím, že je to pravda. Jdu ke své posteli a počkám, až se sejdeme všichni uvnitř a zavřou se za námi dveře.

" Než začneme dělat nějaké to ležení na noc, chtěla bych vám něco říci. Pro někoho to bude možná překvapení, pro někoho nejspíš ne. Prosím sedněte si, bude to chvilku trvat."

Počkám, až se všichni někam usadí a mezitím si i já sednu na svou postel tak, abych měla záda opřená o zeď a viděla po celé místnosti.

" Náš velitel nebyl zřejmě spokojený se skupinou, která mu byla přidělena a tak si vyjednal, že dostane novou. Není už v kasárnách, protože už vyrazili na svou akci. Jsme nyní bez velitele. Zítra za námi přijde Theodor, aby nám to oznámil a ...bude chtít, abychom si zvolili velitele mezi sebou. Bohužel se to netýká Žiry, jinak všichni máme "šanci"."

Podívám se na Žiru se směsicí smutku, obavy, ale i naděje. Pak se otočím na Nysila a konečně mu odpovím na jeho vtipkování se spaním.

" Poslyš, my víme, že bys moc místa nezabral, ale takovou oběť od tebe nemůžeme žádat, že ano dámy?"
Rozesměju se a doufám, že se prolomí ledy a nálada se trochu pozvedne.
" Pokud totiž ty postýlky srazíme my tři, vejdeme se na ně pohodlně a vám zbyde každému jedna postel."

A hned taky seskočím z postele a kouknu na Žiru, jestli mi s tím pomůže. Pokud ano srazíme postele k sobě a vznikne doslova letiště, na kterém se všechny tři pohodlně vyspíme. Podívám se na zrzku, přemýšlím, jestli jsme se představily. Nevzpomínám si a tak pro jistotu podávám ruku se slovy:

" Jsem Karolína, jak jsi už jistě pochopila, říká se mi spíš Kája. A jaké je tvoje jméno?"

počkám si na reakce. Když už je všechno připraveno na spaní, kývnu na Žiru.
" Potřebuju s tebou mluvit, mohla bys jít prosím se mnou na moment. Pak už půjdu spát, nebo usnu ve stoje. Všem vám přeji dobrou noc."


Stopař Talhut
18.7.2015
19:02:18
Když nám ještě Jaryk předtím než odešel povídal o tom záhadném Fensalirovi, vnímal jsem spíše každé třetí slovo. Když pak ale zmínil povislou kůži, pod kterou byli téměř jenom kosti odsekl jsem jedno slovo.
"Nekromant.">
To mě napadlo už v jeskyni. Magie kterou použil byla hodně temná a to přímo nekromanta vystihuje. Stejně tak jako ti nemrtví co byli v jeskyni.

Jídlo, které mě dobře nasytilo bylo opravdu skvostné. Něco takového jsem už dlouho nejedl. Kam se na to hrabali pečení zajíci nebo veverky.

Když se Nisilo zmíní, že si chce koupit nějakou kvalitní okovanou hůl a hledá pomoci možná bych mu šel s výběrem pomoci, ale mladík, jméno už nevim předstihl.
"Já asi najdu nějakého kartografa, možná ještě navštívím psinec, pokud se tu vůbec nachází. I když nějaký ten kvalitnější meč vyrobený elfy by se mi taky hodil."

Pronesu do davu.

Pár lidí už je na odchodu. Přesto já vyčkávám až na Žiru. Přeci jenom je to ona, kdo nám nabídl nás propašovat dovnitř.
"Až budeš chtít vyrazit a nějak nás dostat dovnitř tak řekni."
Pronesl jsem k černošské bojovnici.

Karolína se omluvila hostinskému, že si sklenici alkoholu nedala. Já tak nějak nevím, proč bych se měl omlouvat. Své už jsem k tomu řekl a myslím, že to bylo více než dostatečné.

Nysilova slova o ogrech a orcích mě moc nepřekvapila. Už od začátku je vidět, že bude dobře vzdělaný a sečtělí.
"Možná později."
Odvětím poněkud suše a snad i otráveně. Patrně se mi nechce rozebírat tady moji minulost. Navíc před někým koho neznám ani den.

Nysilo z Nortree
18.7.2015
19:01:53
Paul vypadal sklesle když tolik lidí odmítlo jeho pití.

"Neberte to nijak zle Paule. Alkohol je kouzelníkův nepřítel. A za druhý, proč nalévat někomu tak vzácné pití, když ho ani neumí náležitě ocenit? Vlastně bych ani neměl pít tu medovinu, ale po tak náročném dni jsme musel udělat vyjímku."

Alexander se nabídl, že mi pomůže koupit okovanou hůl. Chvíli jsem se na něj díval jestli to myslí vážně. Čekal jsem spíš Žíru nebo Anglina... Pak jsem kývl hlavou na souhlas

"Proč ne? Domluvíme se tedy u oběda."

********************

Když už vycházíme z hostince do kasáren. Narazíme před vchodem na 2 strážný. Nebyl s nimi žádný problém. Pak nás ale zastaví známá tvář krásné Elfky v lesklé zbroji. Chtěla mluvit s Karolínou osamotě. S Kájou jsme si vyměnili pohled a šla dovnitř. Chvíli jsme na ni počkali a pak šli společně do pokoje.
Když Kája vyšla ze dveří, na nic jsem se neptal, jen zkoumal její na náladu a mimiku...

V pokoji nikdo nebyl. Ani Achillon ani skřítek. Ale bylo nás moc. Jeden bude muset spát na zemi.

*****************

"Já bych v tom moc velkej problém neviděl. Já se rád na posteli uskromním." Zažertoval jsem a mrkl na všechny 3 dámy. Nečekal jsem na jejich reakci a rychle zabral postel. Než se všechny proti mě spiknou.

Pokud se ale Karolína vrátí od elfky se špatnou náladou, nechám si fórky pro sebe.

Karolina
18.7.2015
13:20:42
Ospale poslouchám ostatní a čekám, až se konečně zvednou a půjdou do kasáren. Samotné se mi dneska jít nechce. Pak najednou uslyším Paula. Rázem ze mě všechno spadne a když jde Paul k výčepu, vstanu a jdu k němu.

" Nejdřív se chci omluvit, že jsem si od vás nevzala alkohol. V akademii nás naučili, že pokud to není nezbytně nutné, nemáme alkohol požívat. Navíc jsem byla tak hladová, že by mě ta sklenička asi porazila. Slyšela jsem, jak jste říkal, že ten... že to je váš bratranec, koho jsme u jeskyně potkali. Prosím vás, můžete ho ode mě pozdravovat, až se vrátí? Vyřiďte mu, že mu strašně moc děkuji."

Po jeho reakci se přidám k těm, co jdou do kasáren, konečně. Nechci nikomu přidělávat starosti a tak se tvářím, jako bych byla právě vyspaná, odpočinutá a neměla žádné starosti. Snažila jsem se ostatní trochu pobavit.

" Poslyšte, ten gulášek byl báječný. Myslím, Žiro, že bychom mohly naše postele srazit k sobě a tady slečna se k nám krásně vejde. A co podniknete zítra? Budete se snažit jenom odpočívat nebo zase někam vyrazíte? Já asi... Ano, madam."

Překvapeně uprostřed řeči odpovím elfce a pokývám hlavou. Očima přejedu po ostatních, na vteřinku zastavím pohled u Nysila a pak vejdu do dveří, na které elfka ukázala.

Pán Jeskyně
18.7.2015
12:36:16
Hsotinský Paul se koukne na zrzku a říká: “Mladá slečno, toto jsou Slzy lesa, alkohol vyráběný z kapek ranní rosy, mízy stromů a dobrého srdce. Nikdo na světě nedovede tento nápoj vyrobit tak, jak elfové. A ti ho jen tak neprodají. Dovolím si tvrdit, že na světě neexistuje dražšího a lepšího pití. Babička vždy přinese pár láhví od svého rodu. A já musel dát slib, že nikdy neprodám ani kapku tohoto pití. To znamená, že se nemusíte bát, že bych to po vás někdy chtěl zaplatit.“ pronese a usměje se, zdá se, že ho trošku zaráží, že tolik lidí odmítlo. A asi se ho to i dotklo. Ono se není čemu divit, když byste nabídli někomu to nejcennější, co máte a on vás s tím poslal někam.

Když Alexandr poprosí o něco k jídlu, plácne se dlaní do čela. “No jasně, musíte být vyhládlí, že? Tak copak byste si dali? Máme tu nějaké plátky masa, výborný včerejší koňský gulášek. Ten je krásně uleželý. Nebo třeba něco pro trávožrouty? Nějaký čerstvý salát třeba? Nebo mrkvičku přímo ze zahrádky?“ Nabízí s úsměvem. Je zvláštní, že nabízí čerstvou zeleninu, když je už skoro zima a venku dokonce začíná sněžit. To by prostě něco takového mít na zahrádce neměl.

Když se Nysilo vyptává Jaryka na doplňující otázky, Jaryk docela nerad odpovídá. Už se mu o tom moc mluvit nechce, slibuje, že vše řekne v hospodě, že Paul bude chtít také vše slyšet. Nicméně pokud naléháte, tak odpoví rovnou. Koktavě vám říká: Fensalir byl asi nejspíše člověk, ale už skutečně starý, zdálo se, jakoby se tak trošku rozpadal. Ne, rozpadal ne… To je špatné slovo, kůži měl neporušenou, ale zdá se, jakoby ji měl rovnou na kostech, jakoby tam neměl žádné maso nebo svaly. Ale smát se dovedl dobře…. A nahlas… Řekl a zase s ním půl hodiny nebyla řeč, protože se klepal jen při pomyšlení na Fensalira.

“O šedém vrch jsme se nedozvěděli skoro nic. Nemám tušení, co tam dělal Fensalir, ale zdá se, že dělá vše pro to, aby držel lidi dál od kopce. Myslím, že skřety a nemrtvé si tam drží proto, aby se tam lidé báli přiblížit. Tu knihu mám od malička, tam nic zajímavého není.“

Pak, když se ptáte na hnízdo mouchy: “Moucha zlodějka má své jméno protože je to skutečně zlodějka. Ukradne vše, co se blýská. Nemám tušení, co znamenal ten flakonek ani tam půlmince, nejspíš vůbec nic. To obojí měla v hnízdě. Prázdný flakonek a půlminci…. A pár zlaťáků…..“

Když se váš hovor stočí na kancodlaka, Paul je zrovna poblíž. “Potkali jste kancodlaka, jo? Takového velkého a vousatého? To je můj bratranec z šestého kolene. Je to fajn chlap, doufám, že se mu v tom kopci nic nestane. Každý měsíc se snaží najít si nějakou skrýš, to mě napadl Šedý vrch, ať tentokrát zkusí, copak jsem mohl vědět, že půjdete zrovna tam? Každopádně pár skřetů si na něj jen tak nepřijde, ale zlý čaroděj, ten asi ano, to by byl problém, kdyby na něj narazil…. “ Říká a zdá se docela nervózní.

Ti, co jdou do kasáren

Nyní již můžete v pohodě jít spát. Dorazíte do kasáren, u vchodu jsou pouze dva strážní. Nechtějí po vás vůbec nic, nejspíše počítají s tím, že tu bydlíte. Nicméně jakmile vstoupíte, stojí proti vám krásná elfka v lesklé zbroji a s mečem bastardem na zádech. “Slečno Karolíno, mohla bych s vámi na chvilku mluvit prosím?“ Pronese Aribeth směrem ke Karolíně a pokyne do jedněch dveří po pravé straně. Pokud se Karolína rozhodne jít s ní, budou za dveřmi pár minut a pak vyleze Karolína sama.

Jakmile se Karolína vrátí, pokračujete zpět do pokoje. Achillon tam není a zelený skřítek Obscurtis také ne. Postele tam nějaké volné jsou, ti co se nebudou vejít, mohou spát na zemi. Což by měl být jeden člověk.

Merysol
18.7.2015
1:09:23

”Co je to, co nám nálévají…” odvětím Alexanderovi na jeho otázku. Pak mi dojde, že jsme vlastně hospodě, kde se běžně rozlévá alkohol. ”Ach, jistě…už vím. Alkohol, ten je nám zapovězený.” dodám ještě a začnu si hrát s pramínkem vlasů. Dokud jsme byli venku, přišla jsem si ještě nějak…přirozeně. Ale teď tady…na místě kde je tolik lidí a…i ty nové tváře, které jsem dnes poznala, snad poprvé od mého útěku jsem znervózněla.

Místo alkoholu si raději řeknu o něco k jídlu a tiše poslouchám ostatní. Nysilo se zmínil, že by rád pomohl Jarykovi. Dal mu šanci. Popravdě i mě to, že přišel o obě ruce mrzelo, byť jsem ho neznala. Když přijdete do místnosti a najdete tam někoho, kdo už se zřejmě smiřoval se smrtí, něco to s vámi udělat musí. Trochu smutně a tiše si povzdechnu. Kéž by tak bylo v mých silách mu alespoň trochu pomoci. Když jsem ho našla…určitě to přeci jen nějaký smysl mělo?

Zaženu myšlenky na nebohého Jaryka a rychle začnu znovu věnovat pozornost tomu, co se řeší. Padně několik zmínek o dnešním setkání s kancodlakem. I když jsem něco málo o těchto tvorech věděla z knich, na které jsme vlastně neměla ani sáhnout, rozhodně nemou říct, že bych se nedozvěděla nic nového. Otázkou je, jestli ještě někdy v životě potkám kancodlaka a bude mi to vůbec k něčemu.

Stopař se zmínil o tom, že ho někdo pronásleduje, což samozřejmě vyvolalo otázky kdo a proč…Tohle jsem trochu pustila jedním uchem dovnitř a druhým ven, protože jsem začala cítit jak mi hlava i tělo hodlají vypovědět služby, pokud si nepůjdu lehnout. Přesně v tu chvíli řekla Karolína, že by se ráda šla vyspat a jestli půjdeme také. Vážně v pravou chvíli!

S téměř radostným výkřikem jsem chtěla říct, že se ráda přidám když se stočila řeč k armádě. Pak mi to v tu chvíli došlo. Armáda? To ne! To snad… Došlo mi, že vlastně ani nevím, co se v zemi děje. Žiju s dcerami od okolního světa v izolaci a navíc…Oh, tedy vlastně žila.

Hlava mi najednou zase začala pracovat, ale oči jsem sotva držela. ”Víte, je hloupé, že se ptám až teď…ale nebyl a prostě…” tiše jsem polkla a promnula si hlavu na spáncích ”…co se v zemi děje? Chodím ven v noci, nic nevím a o dění v okolním světě ví jen vyvolená hrstka Dcer. Mluvíte tu o armádě a …ach, probůh neříkejte mi, že mě Matka vehnala do války!” Poslední slova se ze mě sypou jen ztěžka. Matko, nerozumím…neumím bojovat, tak jak mohu být poslána do války?!

Anglino
17.7.2015
17:28:58
Než dorazíme do hospody snažím se dát dohromady nějakou smysluplnou větu, kterou bych řekl Karolince, ale nic mne nepadá až ze sebe vymáčknu.

"Karolinko já neumím své city vyjadřovat slovy. Ještě více mne dostáváš do rozpaků když mi děkuješ, vždyť já učinil tak málo. Pro tebe bych byl ochoten udělat daleko více i kdyby tzo znamenalo mou smrt. My barbaři nemáme obavu se smrti. Žijeme tak, že smrt je jen začátek jiného bytí ve Valhale."

Jsem z těch slov zpocený víc než kdybych bojoval s tlupou loupežníků.

Konečně jsme dospěli k hospodě a já se mohu věnovat jídlu a pití to je ta správná činnost pro barbara.
Poslechl jsem si příběh mladého lovce a o to víc jsem zanevřel na magii. Mohutný chlap s obouručním mečem a byl ve vteřině zničen jako by byl jen pouhým hmyzem. odporná představa.

Rozdělování kořisti mne vůbec nezajímá vše co potřebuji mám u sebe. Včetně měchu na medovinu.

"Na co cingrlátka, která neumím použít. Doufám,
že Karolinka to vyřeší za mne a jen ty peníze by se měly rozdělit rovným dílem."


S těmito slovy se opět začnu věnovat jídlu a tácu s pitím, který přistál na stole.

"Co se týče nucených odvodů jak už tady nastínil tady stopař jsou zcela na nic, jen nutí zkušené bojovníky chránit zadek těm mamlasům co neumí bojovat a jen se bojovníkům pletou pod nohy."

Alexander
17.7.2015
16:21:13
"Takže.. Lykantrop se taky bude na něco měnit... Lykan.. Vlk.. Takže na vlka? To snad existují i žábodlaci a veverkodlaci? To je teda hodně šilený.." pomyslel jsem si, ale celou dobu mlčky poslouchám, a pečlivě přitom pozoruji Karolínu. Pak přejedu očima po sotatních a každého si prohlédnu.

Jelikož jsem zvyklí si všímat detailnů, neunikne mi zvýšená pozornost našeho maroda když se začne mluvit o armádě, ale nemám si tuto informaci s čím spojit. Vezmu si svoji skleniču a dopiju zbytek slz. "Na podruhé to chutná o něco lépe.." pomyslím si když odkládám prázdnou skleničku. Pak se k nám dostane i jídlo, které si rád vezmu. "A moje zásoby zůstávají dále netknuté..." S jíldem nějak nespěchám.

Tu se ozve Nysilo, a zmínkou o okované holi se mi vybaví pár vzpomínek. "S tím bych ti mohl pomoci... Pokud tedy chceš.." povím, a kouknu se na něj. Pak se probere barbar. "Vážně.. Co mají všichni s těmi penězi?"

Nysilo z Nortree
17.7.2015
14:56:56
Paul nám donesl už jídlo a pití které jsem si objednali. Všichni jsem se vrhli do jídla jako hladový vlci. mezi ostatními probíhal rozhovor převážně na téma kancodlak. Karolína se to skvěle vylíčila, tak už jsem se k tomu dál nevyjadřoval. Naopak jsem se musel vyjádřit Stopařovým směrem.

"Podle tvého slovníku se jevíš jako vzdělaný člověk, což bych na první pohled o tobě neřekl" neodpustil jsem si dodatek.

"Zkus požívat slova kterým rozumíme všichni. Jako třeba: rozhodit, poškodit, rozvrátit... A stále mluvíš v hádankách. Silný, ale tupý...Myslíš ogry nebo orky? Každý nepřítel, byť i silný, má svoje slabiny. A ty máš teď výhodu. Můžeš zvolit místo střetu a nalákat je do pasti." řekl jsem Stopaři a připraven s ním i probrat taktiku pokud mě o to požádá.

**************

Dojedl jsem poslední sousto a pomalu dokončuji džbán s medovinou. Díky teplu hostince a plnému žaludku na mě začala padat únava.

"Myslím, že není problém aby šli s námi. A s cestou ven bych si nedělal starosti. Je tam teď tolik nových rekrutů, že se mezi nimi snadno ztratíte. Nevím tedy co s tím primitivem Achillonem. to je náš velitel jak si se předtím ptal. Možná bych mohl si promluvit s velitele Thedorem a požádat o změnu velitele... V ideálním případě udělat velitelku družiny Žíru. Pokud ovšem by na sebe vzala tohle břemeno. Musím hlavně zvolit správná slova aby mi vyhověl. Achillon je v armádě uznávaný velitel a musím slova volit opatrně." odmlčel jsem se a dal jsem prostor aby se ostatní vyjádřili. Hlavně Žíra jestli je ochotná. Bez ní můj plán ztrácí význam.

***************

"A rád bych se předem omluvil. Zítra, respektive už dnes s mojí společností moc nepočítejte. Hned z rána se musím ponořit do učení. Po obědě, pokud to bude možné bych rád poprosil jednoho z válečníku, aby semnou koupil okovanou hůl. Moc se ve zbraních nevyznám a byl bych rád kdyby někdo zkušený ověřil kvalitu hole. Dále bych rád navštívil Alchymistu a potom se opět ponořit do knih." řekl jsme ostatním svůj plán pro zítřek, který je nejspíš moc nezajímal a pomalu jsem se připravoval k odchodu do kasáren.

Seath
17.7.2015
14:19:55
Dorazili jsme do hospody. Lovec je vrácen zpět a je čas aby si malá skupinka rozdělila odměnu. Stojím od nich dál protože i kdybych chtěl nemám právo na to ani sáhnout. Tedy aspoň u nás v říši to tak funguje... ,,Vlastně jim toho hodně dlužím...." Pomyslím si rozčíleně, nerad někomu něco dlužím, ať už jde o laskavost nebo velkorysou službu.

Chvíli posloucám konverzaci. ,,Zdá se že tu máme odborníky na lykantropii. No ale nezdá se mi že by vždy jenom zabíjeli." Ušklíbnu se. Jenom poslouchám a snažím se odhadnout každého člověka, je lepší o nich něco vědět než nevědět nic.

Pak se debata stáhne k armádě. Tady opravdu spozorním, davám si pozor aby mi nic neuniklo. Ačkoliv o tom asi tolik vědět nebudou každý názor a každá informace je důležitá. Samozřejmě to málokdo pozná protože jediná věc kterou jsem udělal byla že jsem se trochu narovnal. Sice tady nejsem abych vyzvídal ale kdo ví, tyto informace by se později mohli hodit.

,,Koho budete pašovat? Aspoň bych vám konečně mohl být nápomocen."
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.