abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
5.4.2014
21:09:05
"To asi ne. Ale nějak si je vyčistím." Vzdychnu i já, protože své boty mám rád. Ostatně já jsem odjakživa na veškerou svojí výbavu pečlivý. Co jsem sám a musím si na všechno vydělat, naučil jsem se vážit svých věcí.
I když Hagen nás k tomu vedl odjakživa.

Nyskel přinese plátýnko z mých sedlových brašen a vyzve mě, abych ji podal nohu. Opatrně ji vytáhnu z vody a ještě opatrněji ji položím zase zpátky na její stehno. Opravdu ji nechci ani zmáčet, ani ušpinit.
Ováže mi ji a protože vypadá trochu zaraženě, napadne mě, že si to vyčítá.

"Ale stálo to za to! Jen si příště vezmu boty!" Zachechtám se a rozverně do ní šťouchnu. Oči už mi zase svítí.

Nyskel
5.4.2014
20:52:45
Mno, tak to asi tak dobrý nápad nebyl. Zkroušeně sklopím pohled. Vím, že v sedle tak silná nejsem. A Certus je tak trochu magor.

Ale aspoň se konečně ukáže, že Gunter zase není taková bábovka, jak dělá. "Hmmm... s těma botama asi moc nenaděláme." pokrčím rameny.

Teď už je mi to naše šiškování líto. Není to vážné zranění, ale dost nepříjemné. Nebude na to moct pár dní vůbec došlápnout.

Zvednu se a zamířím k brašnám. Při vyndávání placek jsem tam zahlédla pár plátýnek. Vylovím je a přinesu zpět k vodě.

"Tak ukaž." vzdychnu tak trochu utrápeně i za něj. Jakmile nohu trochu osuším, přiložím jedno plátýnko složené do vyššího čtverečku na ránu a druhým ho šikovně přichytím přes nárt. "Víc bych to nevázala, aby ses vůbec dostal do boty..." okomentuji svůj výtvor a tázavě se na něj podívám.

Gunter
5.4.2014
20:44:16
"To říkáš ty. Moje noha říká úplně něco jiného." Brouknu lítostivě, ale už držím. Rozhodně nestojím o tom, aby mi tam zůstal nějaký úlomek a Nyskel mi to pak vytahovala. Při té představě se docela otřesu. A při představě, že mám do té ledárny zase strčit nohu, ještě víc.
Jenže má pravdu. Pořád to teče.
Takže ji tam odevzdaně strčím a jen sykám.

Zatímco já trpím, Nys vymýšlí, jak mě dostat nahoru.
Zachechtám se.
"Vést Certa? Jsi sebevrah? Sundal by tě dolů, než bys řekla švec. On by totiž nešel za tebou, ale před tebou. Neudržela bys ho.
Je to janek bláznivá. Kdepak, já to zvládnu. Navleču si třmen níž a to půjde. Nemusíš se bát. Sice jsem fňukna, ale něco vydržím. Jen mi to budeš muset utáhnout a doma pak převázat. A budu mít zasviněné botky."
Dodám smutně.

Nyskel
5.4.2014
20:29:21
"Ale, ale, ale... Zaste tak hrozné to není." konejším ho, i když je v tom i kus nadhledu, jaký mívají doktoři nad bolestí svých pacientů. Je to nebolí, tak co...

"Jen jsem se potřebovala ujistit, že ti tam nic nezůstalo." vysvětlím jednoduše, aniž bych se na něj podívala. Teď jsem soustředěně ohnutá nad svou prací. "Zdá se, že je to čisté. Tak šup ještě na chvíli do vody, aby to ten chlad zatáhnul." zavelím. "A pak to zkusím nějak obvázat. Snad to nebude moc téct."

Vcelku jemně sesunu jeho nohu ze svého stehna a nechám ho vykonat pokyn. Mezitím už mi hlava šrotuje, jak to nejlépe obvázat, aby se pak Gunter dostal do boty. Bez ní nahoru nevyjede. Už tak bude to stání ve třmenech složité.

A pak mě napadne, že bychom to mohli udělat jako předevčírem, když už jsem nemohla vydržet v sedle já.

Zatímco si ráchá nohu, zamyšleně se zeptám: "Myslíš, že by za mnou Certus šel, kdybych ho měla na vodícím laně? S tímhle nemůžeš stát ve třmenu, začalo by to znova krvácet. A po třech tlapách je to lepší než po jedné noze." Usměju se povzbudivě. Nezdá se mi to jako špatný plán.

Sice v duchu trochu váhám, protože si nejsem jistá, jak si Bella povede, když bude mět jet jako první, ale když si budu dobře promýšlet cestu po úsecích, snad to zvládneme.

Gunter
5.4.2014
20:20:05
"To by mohla?" Vklouznu okamžitě zpátky do role
"Neblázni, já ji potřebuju!"
Moje protesty vyřeší Nys tím, že si přičapne blíž a prostě mi stáhne nohu dolů. Naštěstí teď kape mimo, takže se uklidním a jen sleduji její počínání.

Nejdřív si počíná velmi jemně, ale pak mi tam snad strčí ten kámen zpátky.
"Aauuuuuu!" Vřísknu a tentokrát to ani nehraju.
Necuknu sice, protože to bych ji mohl shodit na zem, ale moje tvář je vtělená obžaloba.,
"Tohle ale hrozně bolí! Co mi s tím děláš? Jsi si jistá, že tatínek nebyl ve skutečnosti řezník?"

Nyskel
5.4.2014
20:05:51
To jeho kňourání mi vyčaruje úsměv na mé jinak vážné tváři. "No aby ti ta noha neupadla!" rýpnu si aspoň trochu. Když si vezmu co má za sebou - potrhání medvědem, roztržky a bitvy... tohle pro něj musí být jen směšné škrábnutí. Ale jak říkala vždycky na oko vážně maminka: "Chlapy bolí vždycky všechno osmrkát víc... obzvlášť, když mají publikum." A u Guntera se to snad ještě násobí.

Až to, že bych mohla mít špinavé kalhoty, ho trochu probere z jeho sebestředného utrpení. Překvapeně se na něj podívám. Překvapil mě. "Je vážně útlocitně čistotný... Tohle by většinu chlapů ani nenapadlo. Obzvlášť, když skoro umírají..."

Trošičku se posunu k němu blíž, takže mé stehno vychází někam do půlky lýtka. Pak prostě chytnu jeho nohu za holeň a jemně, nicméně nekompromisně zatlačím dolů. Pak se vykloním, abych viděla dobře na chodidlo. Vypadám teď trochu jak hadí žena, ve zvláštním, krkolomném polosedu.

Rána je na bříšku za prsty a je docela dlouhá. A podle toho, že potůček krve už si probil cestičku až na patu a začíná odkapávat na zem, bude zřejmě i hluboká. Soustředěně se zamračím.

Plátýnkem opatrně přejedu okraje rány, abych nohu dobře očistila a jemně se dotknu i rozříznuté kůže. Pak si volnou rukou podržím nohu na stehnu a pokusím se ránu trošičku odchlípnout, abych se převdčila, že v ní nic nezůstalo. Tak trochu čekám, že Gunter je schopen cuknout tak, až mě kopne. Podvědomě se víc zapřu, připravená na kde co.

Gunter
5.4.2014
19:48:29
Přece jen ji moje přítomnost není lhostejná. Zatímco se o ni opírám, napnu všechny instinkty svého velespokojeného vlka a cítím to.
Není klidná - i když se snaží být. Zoufale se snaží.
Jenže možná právě to ji prozrazuje.
Její tep je zrychlený a na rukou má husí kůži a já bych se vsadil, že ze zimy to není.
Ty vůbec nejsi chladná, Nys...
Jsi rozrušená. Vyvedená z míry....


A ta ošklivá, záludná a chtivá bestie ve mně spokojeně přede.
I způsob, jakým mě rychle pustíš, když dojdeme k vodě...
Jako by ses popálila.
Popálila ses, Nyskel?


Než k ní vzhlédnu, dokonale vyčisím tvář, v které se zatím odehrávala celá bouře pocitů.
"Do vody?" Vyjeknu v předstíraném zděšení.
"To jako úplně? Bude to štípat!"
Pchá. Žádné slitování.
To se mi mstí nebo co?
Ublíženě a značně opatrně vsunu nohu do tůňky a když se vrátí, zrovna potichu fňukám.
"Studí, studí, studí, studí." Kupodivu to pomáhá.

Nedůvěřivě na ni pohlédnu, protože ona to plácání na stehno snad myslí vážně. Váhavě k ní natáhnu stále ještě krvácející nohu a kousíček nad jejím stehnem cuknu.
"Budeš špinavá, pořád to krvácí!" Upozorním ji provinile a najednou i trochu nejistě.
Srandičky jsou jedna věc, ale zase bych ji jen opravdu nerad ušpinil....

Nyskel
5.4.2014
19:05:41
Gunter se natáhne a pověsí se mi kolem ramen. Vždy, když se zhoupne, je to pěkná váha. Rukou si chytím jeho paži na druhé straně, aby mi nesklouznula.

Cítím, jak naskočí husí kůže. Jsem v podstatě v objetí Gunterovy silné paže, jeho vůně mě zahalí jako plášť. Vlčice, mrcha jedna, využije své příležitosti, kdy se nemůžu vůbec bránit, protože mám myšlenky jinde.

Vyskočí ze stínů a vítězně zavyje. Cítím, jak větří mým nosem. Toužebně kňučí a její vzrušení se mi začíná rozlévat po celém těle. Vnímám jeho teplo, každý pohyb, kdy se naše těla otřou o sebe. Vlčice je blahem bez sebe. "Aby ses nezbláznila!!!" křiknu na ni aspoň.

Zuřím! V duchu se vztekám, ale nic s tím teď neudělám. Před Gunterem musím udržet klidnou tvář. Nemůžu se teď začít rozčilovat nahlas. Ale v duchu jí slíbím další osuškovou terapii. "Já ti dám!"

Když dojdeme až k vodě, vyklouznu z jeho objetí možná až příliš rychle a důsledně se vyhýbám jeho pohledu. Ten zmatek a rozčilení, které se teď zračí v mých očích... "Ale snad by to mohl přičíst rozrušení z jeho zranění..." uklidňuju se v duchu.

Ještě podám Gunterovi ruku, abych mu pomohla sednout si. Jsme na hranici tůňky, takže noha vcelku dobře dosáhne do vody.

"Zatím si to namoč, já jsem hned zpátky." vydám jasný pokyn a zaběhnu zpátky k našim věcem, kde ulovím kus čistého plátna. Pak se vrátím zpátky a namočím ho do tůňky.

Přidřepnu si vedle jeho nohy, nastavím jedno stehno a poplácám na něj na znamení, aby tam nohu položil. Vyjde to nějak na úroveň kotníku. "Tak šup. Ukaž to... Nesmí tam zůstat žádná nečistota, aby se to nepodebralo." teď už mluvím o poznání klidněji. Dotýkat se jeho chodidla už zdaleka není takové drama. "Tak noha s tebou nic nedělá, jo?!" zavrčím ještě jízlivě na Vlčici, která se zase tichounce, i když neochotně stáhla.

Gunter
5.4.2014
15:04:21
Tak v lepším případě jsem čekal, že mě polituje....kdyby mi na to plácla kus mokrého hadru, nejspíš bych si připadal doslova v rájil.
Ale tohle?
Rozstřeseně se na ni podívám.
Jupíííííí!"
"Ty bys byla tak hodná, že bys mi to umyla?"

Ne! Ještě lepší! Zázraky se dějí!
"To bude asi rozumnější...." Přikývnu vážně a o čutorách plných vody samozřejmě zarytě mlčím.

Nakloní se nade mnou a já ji přeochotně provleču paži kolem ramen. Teatrálně se o ni opřu.
Jo jo jo jo, jupííjajéééé!
"Páni, taková drobnost a bolí to jak čert." Postěžuji si a poskakuji po jedné vedle ní k tůňce. Hezky přitulený a naprosto odkázaný na sílu jejich úchvatně vonících paží.

Nyskel
5.4.2014
14:52:35
Na okamžik znejistím. "To by přeci neudělal!" hrkne ve mně a cítím, jak jsou mé nohy připravené vystartovat opačným směrem.

Jenže místo toho se z jeho bolestínského "Auu" vyklube ošklivá rána na noze... aspoň mně přijde ošklivá, protože se cítím provinile, že za to můžu.

V tu chvíli mě přejde humor a starostlivě zavelím: "Sedni si! Hned přinesu trochu vody. Je potřeba to dobře propláchnout!" Pak se zarazím a zaváhám, ale pocit provinilosti je silný hnací motor. "Nebo víš co? Opři se o mě, doskáčeme až k tůňce a umyju ti to tam. Takhle bych jen běhala s vodou tam a zpátky." Soustředěně se mračím a stále ještě prohlížím ránu.

Nakonec se prosmýknu kolem něj a lehce se nakloním, aby si mohl položi svou paži kolem mých ramen. Vnímám, že pro mě tenhle dotyk nebude úplně jednoduchý... to ostatně žádný za poslední rok a půl, ale mé city teď musí jít stranou. Čekám, až se opře.

Gunter
5.4.2014
14:46:44
Zdvihnu obě ruce nad hlavu a horlivě vrtím hlavou.
"Kdepak kdepak, jsi doookonale ve formě. Máš můj nezdolný obdiv. Udolala jsi mě!" Zubím se široce.

Pečlivě si zkontroluji, že má prázdné ruce a přijdu blíž.
"Kdybych byl darebák, teď bych se na tebe vrhl a v těch šiškách tě vyválel." I já dám hlavu na stranu a oči mi svítí jako lampičky.
"Jenže já jsem hodný a způsobný hoch. A bolí mě nožičky. Auu.."

Lítostivě se zadívám dolů a opatrně zvednu jednu nohu. Mám ji rozseknutou od ostrého kamene a zakrvácenou.
"Vidíš? Určitě dostanu sněť a umřu!" Žalobně na ni kouknu a udělám psí oči. Ty mi koneckonců náramně jdou.

Nyskel
5.4.2014
14:41:37
Když šišky najdou svůj cíl, v očích mi zajiskří a rty se roztáhnout do širokého, uličnického úsměvu.

"Jo tak citlivá duše?!" zahulákám zpátky a vyšlu další projektil. A Gunter zbaběle prchá přesně tím směrem, který jsem měla v úmyslu. Teď zase začne tancovat on, jak ho šišky píchají do bosých chodidel. Začnu se řehnit nahlas a trochu zmírním palbu. Je fakt, že ty šišky a ostré, červené kamínky jsou dostatečným trestem samy o sobě...

Odhodím ještě poslední dvě šišky, ale už tak, aby ho netrefily, a silácky si založím ruce na prsou a hlavu mírně nakloním na stranu: "Tak co? Nevyšla jsem ze cviku, ty hroozně zlobivý Vlku?!"

Gunter
5.4.2014
14:34:54
Ne úplně bez obdivu sleduji, jak tancuje mezi šiškami.
Je mrštná jak lasička.
Sice bych ji rozmázl na kaši, kdybych chtěl, ale otázka je, jestli bych ji vůbec chytil.


Jenže pak to přijde. Ona si to rozhodně nechce nechat líbít.
"Auu, auu, auu." Zaječím, když mi začne zuřivě oplácet.
Salva však neustává.
"Jemně! Jemně! Jsem citlivá duše." Hulákám, když mě šišky zasahuji pěkně na plno a z gustem.
Některé se mi podaří chytit, ale většina najde svůj cíl.

Nakonec se vyhrabu na nohy a začnu zdrhat. A to už je úplně pitomý nápad.
Ostré kamínky mně tlačí do noh a šišky nejsou o nic lepší.
"Milost, milostslečinko, milooost!" Hulákám a chráním si hlavu pažemi.

Nyskel
5.4.2014
14:28:29
"Ty hade!!!" zahučím a během okamžiku jsem na nohách. Musí se nechat, že co mi chybí do vlčí mohutnosti, to doháním vlčí mrštností. A ta má taky na svědomí to, že jen málokterá šiška mě trefí. Prohýbám se, uskakuju, padám k zemi. Skoro to vypadá jako divoký tanec.

A přitom sbírám munici. "Je bosý! Měla bych ho natlačit támhle pod tu borovici, ať si užije!" bleskne mi škodolibě hlavou.

Začnu pálit i já a do toho se dál snažím uhýbat. Je vidět, že se mě snaží šetřit, ale já se nijak nežinýruju. "Když si začal, tak ať si to pěkně vyžere!" šklebím se v duchu a nehorázně se bavím!

Bella zvedne překvapeně hlavu, ale pak jen zafrká a dál se věnuje pastvě.

Gunter
5.4.2014
14:21:47
"Prevenčně, abys nevyšla ze cviku." Zachechtám se, překulím se na všechny čtyři. Popadnu další šišky a metám je po tobě. Nikterak silně ale, zlehýnka, aby to nebolelo.
"Protože jsem hroozně zlobivý Vlk!" Vyrážím mezi jednotlivými zásahy.
"A nezkoušej na mě ta ublížená očka nebo se ještě dojmu a nechám toho! A ty by sis neužila, jaká je báječná koulovaná v lese!"

Nyskel
5.4.2014
14:11:21
Leží na boku, s loktem pod hlavou. A přísahala bych, že měl pootevřené oči, i když teď už jsou pevně zavřené. "Díval se na mě?!" znejistím. "Ale teď se zase dívám já na něj. Co by si pomyslel, kdyby otevřel o..." ztuhnu, protože on je opravdu otevře.

Na zlomek okamžiku zpanikařím a chc je zase rychle zavřít, aby si ničho nevšiml. Jenže to už se šklebí a mně je jasné, že tudy to nepůjde. Proto bleskurychle vypláznu jazyk a rošťácky se usměju.

Jenže to už mi na hlavu letí šiška. Rychle ji zakloním a jeho střela mě jen o fousíček mine nad přímo nad nosem. Zvrátím hlavu zase zpátky a s na oko ublíženým pohledem lítostivě zakňourám: "Za co?!"

Gunter
5.4.2014
14:06:18
Pohne se a já rychle zavřu oči. I když tak rychlý zřejmě nejsem.
Přece jen musela vidět, že se na ni dívám. Přimhouřenýma planoucíma očima. Když ty oči zase otevřu , dívá se přímo na mě. Zašklebím se, vykulím oči a rychle sáhnu pro šišku a hodím ji na ni.

Musím rychle odvést pozornost a trochu ji rozplýtlit, aby ji nedošel obdiv v mém pohledu.

Nyskel
5.4.2014
12:37:23
Gunter slastně zašeptá zpátky a na mé zdánlivě spící tváři to vykouzlí mírný úsměv. Teď musíme připomínat spíš dva levharty než dva vlky. Jak se tu tak vyhříváme na sluníčku.

Jak mám zavřené oči, vnímám své okolí o to ostřeji ostatními smysly. Koně, kteří opodál občas zacinkají uzdou, jak povolí okusovaná větvička, šplouchání vlnek o břeh, i nějaká ještěrka nebo myš, která proběhla nedaleko. Nasaju vzduch a s uspokojením si pomyslím: "Jasně, myš..."

Jenže společně s myší se mi dostane do mých čichových buněk dost intenzivně i Gunter. Myšlenky se ve svém líném, volném toku naproto přirozeně stočí právě k tomuhle cíli. Je zřejmé, že myš je zrovna neuspokojvala.

Voní slabě kouřem, jak pekl ryby. A k tomu ještě stále vlhké vlasy, které umocňují jeho přirozený pach. Dál ležím se zavřenýma očima a zhluboka dýchám... nosem...

A to jsem neměla dělat! Vlčice, která se od včerejška držela na uzdě, najednou v nestřeženém okamžiku vypluje ze své skrýše. Cítím její napětí. Ne ze strachu nebo vzrušení z lovu. Je to něco jiného. To, co mi dělá jen kvůli Gunterovi. Je to... vzrušení? Tichnounce mručí a když se Gunter vedle mě pohne, dychtivě kňoukne. Cítím, jak se z mé duše dívá jeho směrem. Jak vnímá každý jeho pohyb, náznak.

Pevněji zavřu oči a na čele se mi na okamžik objeví vráska. "Mazej zpátky a neotravuj!!! Nevím, co máš s tím Gutnerovým Vlkem, ale zapomeň na to!" Nepatrně se zamračím, jak jí vysvětluju situaci.

Neochotně znovu zacouvá do stínů, jenže její pocity ve mně zůstanou. A jsou znepokojivé. Nesmyslné. Teď už i já vnímám Gunterovo tělo vedle svého jinak... Najednou už to není tak nevinné, přijemné.

Otevřu oči a trochu pootočím hlavu, abych na něj viděla. Jako bych se chtěla ujistit, že tam stále leží ten stejný Gunter, můj starší bratr a průvodce. Můj ochránce. To pako, které před chvílí tancovalo ve vodopádu. Všechny tyhle jeho podoby jsou pro mě přijatelné a dokonce příjemné. Ale ta, po které touží Vlčice, mě z hloubi duše děsí.

Gunter
5.4.2014
12:17:23
"Tak. Správně." Zamumlám slastně a zavřu oči. Zaposlouchám se do vodopádu a nejspíš bych za jiných okolností začal vzpomínat na jiný vodopád. Na ten, kam jsme chodili s Gunterem. U jezera. Možná i na to, jak mě tam jako malého kluka hodil, abych se naučil plavat. Nejspíš.
Dneska to ale neudělám.
Dneska tu nejsem sám.

Je to zvláštní. Moje smysly jsou nebývale zjitřené. Cítím její přítomnost každým pórem těla a znepokojuje mě. I když ne negativně. Spíš příjemně. Možná až slastně.
O to mě to znepokojuje víc.
Mám plný nos její vůně a když se protáhne, mé druhé já dychtivě zakňučí.

"Ano to je. Nádherně." Odpovím stejně tiše a hlídám si hlas, aby do něj snad něco neproniklo z mých pocitů. Chvíli ležím tiše a snažím se nemyslet na to oddychující půvabné tělo vedle mě, ale nakonec to vzdám a co nejtišeji se přetočím na bok a opřu se o loket.
Otevřu oči a dívám se na ni.
Musím se dívat. Láká mě to tolik, že nejde odolat.

Přimhouřenýma očima ji pozoruji jak leží s rukama za hlavou a zavřenýma očima a užívám si tu idylku.
Nikdy by mě nenapadlo, že tu tak někdy budu ležet...se ženou.

Nyskel
5.4.2014
11:53:07
"Sakra, jako by mi četl myšlenky!" zarazím se překvapeně na okamžik. Ale na druhou starnu v tom nic mystického asi nebude, protože když se tak cítím já, je jen logické, že je na tom podobně.

"Tak to tě nesmíme uhnat... s plným bříškem..." pronesu soucitně a následuju jeho příkladu. Natáhnu se do trávy, kousek od něj, a ruce složím na břichu, teď poněkud vypouklém, po tak dobrém obědu. Nohy pokrčím v kolenou a slastně zavřu oči.

Je mi nádherně.... Vodopád zurčí a zvoní, občas se ozve zpěv ptáka a mně je zkrátka blaženě. Ani nevím, kdy mi takhle bylo naposledy. Obzvlášť v přítomnosti jiného člověka. Když už jsem si někdy udělala hezké odpoledne, nikdo u toho nebyl. S nikým jsem se necítila dostatečně v bezpečí, abych si dovolila vypnout. Ale teď...

Slastně se protáhnu, nohy a ruce co nejdál to jde a zase znovu pokrčím kolena a ruce si založím za hlavu, stejně jako Gunter. "Je tu vážně krásně..." splyne mi šepot ze rtů, oči zavřené.

Gunter
5.4.2014
11:32:14
S hranou přísností se zamračím.
"Ne tenhle kožich. Tamten kožich. I když tenhle taky není zrovna skromný." Dodám značně kriticky a pobaveně se uculím, když se ani trochu nehádá a pustí se do své části pstruha.

Dorazím i tu svoji půli a slastně se protáhnu. Nyskel se ale ptá, kdy vyrazíme. Lítost v jejím hlase mě zarazí. Opřu se o dlaň a podívám se na ni pozorněji.
Že by se jí tady fakt tak líbilo?
Srdce mi poskočí a radostně se zatetelím.

"A tobě se chce?" Protáhnu na oko lhostejně.
"Já jsem z toho jídla utahanej jak kotě. A možná i z té vody."
Natáhnu se do trávy a založím si ruce pod hlavu.
"Aspoň chviličku! Mám plné bříško! K prasknutí. A na zpáteční cestě budeme muset stát ve třmenech!" Začnu škemrat.

Nyskel
5.4.2014
11:19:49
Podívám se významně na jeho chlupaté nohy, které vykukují až ke kolenům, a uculím se: "Tak o tom kožichu žádná..." zahihňám se nakonec. I když si teďpřipadám trochu jako husa, prostě mi to přijde legrační.

A s tím pstruhem... no... nenechám se dlouho pobízet: "Když už jsi tak rád fascinován, co bych pro tebe neudělala!" dodám mezi sousty s hraným, blahosklonným pohledem.

Pstruzi jsou pryč, stejně tak zelenina a placky. A vodopád dál zpívá svou krásnou píseň. Mám chuť se jen tak natáhnout, zavřít oči a nastavit tvář slunečním paprskům, které už nemají takovou sílu, ale jsou příjemné.

Pak se ale otočím na Guntera. Vím, že nás čeká ten jelen... i když si myslím, že pro nás dva by bohatě stačila malá srnka... no dobrá, tak větší srnka. "Kdy vyrazíme?" zeptám se a v mém hlase je přeci jen trochu patrná lítost.

Gunter
5.4.2014
11:02:08
"Je to normální." Přitakám s úsměvem.
"A sympatické. Obávám se, že výraz samice asi bude nejvhodnější i když já raději používám prostě Vlčice. Samice mi přijde kapku..." Nedořeknu. Těžko ji vysvětlit, že jak se tak na ni dívám, jak tam sedí, mlsá rybu a slunce se jí opírá do pramenů vlasů, těžko se mi o ní přemýšlí jako o samici. I když ve vlčím mi to přijde na jazyk zcela přirozeně. Asi to bude právě tím.

Všimnu si jejího nenápadného pohledu na posledního pstruha a uculím se.
Opatrně a se sykáním ho rozdělím na dvě polovinu a jednu přisunu k ní.
"Jen zobkej, vždyť víš, že mě to fascinuje." Vybídnu ji a rychle dodám.
"A žádné diskutování. Jsem starší, větší a silnější. A mám chlupatější kožich!" Zakoulím přísně očima a nakrčím legračně nos.

Nyskel
5.4.2014
10:00:38
Na Eleanor si vzpomene i beze mě. Pátravě sleduju jeho tvář. "Je to už za ním? Nebo ho to stále trápí?"

"Tohle neposoudím. Ty jsi první Vlk, kterého jsem potkala... a přijde mi, že chuť k jídlu máš vcelku normální... na chlapa. Takže si připadám pěkně....... ehm... nedojedená." uculím se omluvně. "Ale jestli říkáš, že je to normální i u holek.. tedy samic... nebo jak se to říká.." plácám se v tom ještě malý okamžik.

Abych se z těch rozpaků dostala, raději si dám do pusy dalších pár soust. Na talíři už zbývá poslední, pát pstrh, takže se decentně stáhnu. Je přece jasné, že Gunter musí mít větší porci než já! Samozřejmě!

Gunter
5.4.2014
9:45:28
Zkrmouceně potřesu hlavou.
"No to ti nevím, to by mohl být problém. Dámy na banketech smí jen uzobávat, slovy uzobávat....Ne vyzobat celý talíř!
To bys asi nezřízeně trpěla. Takže je ta Vlčice vlastně fakt asi výhoda."
Dodám zamyšleně.

"Musela by ses o sebe postarat sama a nenápadně. Ostatně tohle Eleanor dělala občas také. Ono to vlčí v nás je přece jen silné a vydává hodně energie. Proto se chce také najíst. Pořádně, ne uzobávat."

Připomene ten můj šíleně obratný způsob vyjádření jejich tělesných kvalit a pro změnu jsem v rozpacích zase já. A to pořádných. Stačí když to vzpomene a mám okamžité problémy s pohledy. Mozek je příšerný vynález.
Pak mě ale to křenění popíchne a bojovně se na ni podívám. Dlouze, významně.
"Myslím, že ti to nehrozí i kdyby ses krmila jak zjednaná!" Zašklebím se.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.