abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
6.4.2014
12:29:57
I když se na něj nedívám, cítím, jak váhá. Stojí tam a váhá. Neotáčím se... naopak pokračuju ve své práci o to pilněji. Aby neměl jedinou záminku mi pomáhat.

A vyjde to! Mé sebevědomí se nafoukne do obřích rozměrů! Mám najednou pocit, že jsem aspoň o pár centimetrů vyšší než on! Dokonce i Vlčice uvnitř spokojeně zamručí. Je na mě hrdá, cítím to. A jízlivá, samostatná Nyskel jen tiše pokývne hlavou.

Když tak pajdá do srubu, začínám si uvědomovat, jak dětinské to bylo. Ne to, že jsem ho poslala dovnitř, ale ta radost, že mě bez odmlouvání poslechnul. Nevím, co to do mě vjelo. Vždyť je logické, že si půjde sednout. Má rozříznutou nohu, proboha!

Ale kdesi vzadu pořád cítím to malé vítězství. Malá sestra poučila a vykázala staršího bratra. "Pche! Jaká malá?!" roste mi dál hřebínek.

Certus, do sucha vytřený, odběhne na pastvu a já si spokojeně opráším ruce.

Seberu brašny, zbraně nechávám na druhou vlnu, a vyrazím dovnitř.

Do srubu se nahrnu jak velká voda a pohledem okamžitě kontroluju, kde se Gunter složil. "Pro ostatní se ještě otočím. Najednou bych to nepobrala." ujišťuju ho hned, kdyby mi to snad chtěl vytýkat.

Gunter
6.4.2014
12:21:30
Zamrkám.
Ona to snad myslí vážně!
Ona si snad myslí, že ji prostě poslechnu a půjdu domů a nechám ji, aby se za mě starala o mého koně.
Ona mi poroučí?
Jako fakt?
Opravdu?
To je přece k smíchu!


Ano, nestačím kulit oči.
To si opravdu myslí, že takhle může odehnat chlapa jako jsem já?

"Dobře, dobře, vždyť už jdu, Nys!" Zabručím a zamířím ke srubu.
Můj krok je pajdavý a je vidět, že se snažím na nohu nešlapat.
A moje sebevědomí je....zhroucené.
Kde jsi nechal svoji zásadovost, Guntere z Tronje?
Vždyť ty skáčeš jak ona píská, jako poslušný pejsek.
Chlap.
Pche!

Nyskel
6.4.2014
11:59:53
Pracuju rychle a energicky a poočku občas zkontroluju Guntera.

Když ho Certus narazí na hrazení, tiše syknu a zkřivím tvář, jako by to bolelo mě samotnou, ale Gunter to zvládne a tak rychle zamaskuju svou starostlivost pilnou prací.

Bella je hotová a já se přitočím ke Gunterovi se svou otýpklou slámy. "Běž si sednout dovnitř!" zavelím a aniž bych se na něj podívala, začnu vytírat i Certuse. Ten pohled jsem mu upřelá záměrně - určitě by měl pocit, že to je pobídnutí k diskuzi, která tu prostě teď NEBUDE!

Gunter
6.4.2014
11:47:50
Certovi konečně dojde, že se blížíme k přístřešku a zvolní, aby to ubrzdil. Navíc Bella už stojí, takže přejde do klusu a pak do rychlého kroku, kterým se žene rovnou za ní, aby ji oňuchal. Zachechtám se té dychtivosti a sebekriticky si musím přiznat, že mi kohosi připomíná.
Právě tak dychtivě totiž vyhledávám pohled jejich očí.
A jo!
Je to tam!

Září jako hvězdy. Co hvězdy! Komety!
Tvář se mi mimoděk roztáhne do našeného úsměvu a spokojeně vytáhnu nohy ze třmenů. Ona se samozřejmě tváří jaksepatří nad věcí a ledabyle. Jenže ty oči!

"V pohodě! To zvládnu!" Odpovím, ale zatím nesesedám. Potřebuji se dosytosti vynadívat.
Teprve pak opatrně přehodím bolavou nohu přes hrušku sedla a pomaličku se svěsím dolů. Chvíli visím za hrušku, než opatrně doskočím na zem. Na tu zdravou, pro jistotu.
Otočím hnědáka a poplácám ho. Zastoužil si to. I když je to prevít nepoučitelný.

Pak uvolním podbřišák a zcela samozřejmě stáhnu sedlo z hnědákova hřbetu. Nikdy v životě bych nedovolil, aby se s ním tahala. Potem nasáklou deku si hodím přes rameno a odpajdám do přístřešku. Sedlo s heknutím pověsím na kolík a deku hodím přes břevno.
V noze mě cuká a pulsuje a v botě mám nejspíš potopu, ale tak nějak to proplouvá kolem mě. Mám jiné podněty. A ty podněty právě tancují kolem Belly.

Certus do mě neurvale žuchne, takže zavrávorám a dopadnu na jeden ze sloupků přístřešku.
"Hovado nemyté!"Zasakruju, ale poslušně mu začnu sundávat uždění. Tedy až potom, co vybalancuju rovnováhu.
Pak se ještě natáhnu pro hrst slámy, abych mu vytřel pot pod sedlovou pokrývkou.

Nyskel
6.4.2014
11:17:45
U přístřešku jsem první a když dorazí Gunter, tvářím se dokonale ledabyle, skoro znuděně, jakoby nic. Jen zářící oči mě usvědčují.

Pak mě napadne, že to nebyl tak úplně fér závod, protože s tou nohou nemohl pořádně jet. To mou radost trošku zchladí...ale jen trošinku.

Seskočím s koně a odvedu Bellu k přístřešku. "Chceš nějak pomoct dolů?" zeptám se Guntera. Sice nevím, jak bych ho chytala - přeci jen ho nedokážu snést ze sedla tak, jako on snesl mě - jako pírko. Přesto ta nabídka padne.

"Já se postarám o koně a ty se mezitím dopajdej do srubu. Hned přinesu věci a podíváme se na tu nohu." zahlaholím. Ten srub má v sobě cosi uklidňujícího, domáckého. Co mi dokáže zvednout náladu.

Kolem Belly jen tancuju, jak sundávám sedlo.

Gunter
6.4.2014
10:54:43
Blížíme se ke srubu a moje pulsující noha přímo řve nadšením. Já taky. Nemůžu se dočkat, až slezu ze sedla. Ovšem asi tam budu rychleji, než jsem předpokládal. Nyskel najednou vyrazí ve zběsilém trysku a já mezi dvěma překvapenými vydechnutími za ní. Ne zcela dobrovolně.
Certus totiž samozřejmě nadšeně hýkne a bez jakékoliv pobídky vyrazí o zlomkrk za ní. Taktak se stačím postavit ve třmenech a pevně se chytit koleny, abych nevyskákal za jízdy ze sedla. Pitoma si u toho letu ještě dvakrát vyhodí, takže si můžu jen blahopřát. Kdybych se ten trysk snažil usedět, letěl bych.

Přesto se ho snažím spíš zadržovat, protože fakt, že chce Nyskel závodit, je příliš vzácný. A já si ten pohled neskutečně užívám.
Letí přede mnou, drobná postavička nakloněná nad krk světlé klisny, útlá a přece disponující věčí silou, než o jaké má vůbec tušení.
A já ji chci vidět před sebou.
Chci vidět, jak jí nad tím vítězstvím září oči.

Docela mi nahrává fakt, že Certa navedu o fous delší cestou, když objedeme stromy druhou stranou a pak ho taky trochu zdrží to vyhazování. A ona je výrazně lehčí jezdec, takže má Bella proti hnědákovi vekou výhodu.
Takže je to vítězství i zasloužené.
Rozhodně je to pohled pro bohy.

Nyskel
6.4.2014
7:09:45
Vzal vážně to mé přitakání. Ne, že bych vařila nerada, ba naopak, ale upřímně už jsem to spoustu měsíců nedělala a najednou se bojím, že by to nebylo tak úžasné, jak bych si přála. A já bych velice nutně potřebovala, aby to, co uvařím, bylo báječné! Přece si neuříznu ostudu!

Myšlenky mi přetrhne Certusův nadšený cval. Zapřu se ve třmenech a pobídnu Bellu. A k mému překvapení to netrvá dlouho a Gunter ukáže na Medový potok. "Už?" vyklouzne mi překvapeně.

Ale ve skutečnosti mě překvapí úplně jiná věc. "Jsme doma"... Vím, jak to myslel, on tu doma je, ale já? MY nemáme domov. Jen on. A byl tak moc hodný, že mě do něj pozval.

Srub už je na dohled a já mám na okamžik pocit, že se vážně vracíme... domů? "Bláznivé..." zavrtím v duchu hlavou. "Hloupost!" odcekne ta cynická Nyskel ve mně. "Ty nemáš domov! Vlci nemají domov!"

Pohodím hlavou, abych se té nepříjemné jedůvky zbavila. Konec konců, je jedno, jak se tomu říká, jsem prostě ráda, že jsme tady. A srub ve mně vykouzlí moc příjemné pocity.

Mrknu na Guntera a zničeho nic pobídnu Bellu do trysku. Chci být v přístřešku prvnííí!

Gunter
6.4.2014
1:41:19
"Já ti to věřím." Usměji se.
"A věřím, že i když jsem těch surovin nedovezl zas tak moc, tak mi vykouzlíš hotovou pochůtku.
Svým způsobem lituji, že jsem toho nevzal víc. Jenže to bych musel přibrat nákladního koně a já nerad tahám hodně krámů."


" I když už jsem do údolí s nákladními koňmi párkrát sjel."
Dodám zamyšleně a zdá se, že nad tím opravdu dumám.
Pak ale ona vyladí tvář a mrkne na mě a něco ve mně zase taje.
Takovou ji....mám rád. V poslední chvíli se zarazím i v myšlenkách, protože to co mi tam blesklo nejdřív je matoucí, znepokojivé.
Bože! Znáš ji pár dní! Brzdi!

Nicméně nahlas nadšeně souhlasím. Znovu popustím uzdu a Certus se nadšeně chopí příležitosti. Na tom srázu se zpotil a teď je plný roupů. Jen jen uletět.
Nabere opravdu bláznivé tempo, takže tím lesem procváláme cobydup.

A nelhal jsem. Cesta domů je opravdu kratší. Vždycky. Takže to netrvá tak dlouho, když natáhnu paži a ukážu před sebe.
"Medový potok. Jsme doma."
Slunce se už sice začíná točit k západu, ale i tak jsem doma brzy. Zvláště, když nebyla ta zastávka na jelena.


Nyskel
6.4.2014
0:50:48
Když si tak začne diktovat, vůbec mě to nepřekvapí. Naopak by mě skoro zklamalo, kdyby tu svou odpověď nějak neokořenil. To by nebyl Gunter.

Jak se dostává dál a dál, začínají se sliny sbíhat už i mně. Když si tak vzdychne, že to vidí, vážně se optám: "No a vzal jsi na něco z toho suroviny? Připravit to není problém." Jasně že by byl, tady v těch podmínkách... ale nevšimal jsem si ani smetany ke šlehání, ani pomerančů.

A když pak přidá to přiznání o ovesné kaši, lehce pokrčím rameny: "Dobrá volba.", ale oči se smějí. "Já umím totiž výbornou ovesnou kaši!" dodám důležitě. Hlavně jsem ráda, že ho pustil ten jelen.

"Tak jedem! Už se na ni těším taky!" mrknu na něj spiklenecky a pobídnu Bellu.

Gunter
6.4.2014
0:45:48
Bože!
Ta je tvrdohlavá!
Zaúpím nahlas, ale čím víc jsme na cestě, tím je mi jasné, že když se hecnu, tak toho jelena sice na koně naložím, na to mám síly dost, ale těžko ujdu pěšky zbytek cesty....
A že by mě vzala k sobě do sedla....
To asi nemůžu doufat!
I když.....


Ta představa mi způsobí mrazivé zachvění, které mnou projede spolu s prudkým závanem dychtivé vlčí vůně.

Takže mi nezbývá než nebýt tvrdohlavý...já.
Zase to skýtá jiná potěšení....muhehe."


"Dobře, dobře, vzdávám to. Ta noha mě opravdu bolí. Pěšky to domů nedám. A když jo, budu zítra jak lazar." Připustím statečně, protože tohle chce kurva velkou statečnost. Moje domýšlivé já trpí jak Job.

"Nooooo, co bych si tak dal." Rozhodnu se užít si to aspoň takhle.
"Třeba čokoládový dort s kopcem šlehačky.
Nebooooo, jahody se zmrzlinou a palačinkami..........
Králíka na smetaně.
Husu na pomerančích.
Kachnu na divoko.
Nadívané křepelky a švestkovou omáčku!
Lososa na špenátových listech a zralý sýr....


Mlsně se olizuji a pak přivřu oči a zakloním hlavu. "Aaaaaa, já to vidím!"

Když se na ni znovu podívám, oči se mi smějí.
"Vlastně jsem zapomněl na to základní. Já mám ovesnou kaši rád! A moc se na ni těším!"

Nyskel
6.4.2014
0:22:07
Ujišťování a lichotky se z Gunterových úst hrnou jako vodopád. Zdaleka ne všemu věřím, třeba zrovna tomu, že ta noha bude zítra úplně v pořádku, ale nechci mu kazit náladu. A vůbec... hezky se snaží, takže se budu snažit taky!

Smířlivě se usměju a pokývnu. S tou Bellou má asi pravdu. Nikdy mě nenechala ve štychu. Možná bych s ní měla zkusit víc mluvit...

Ovšem poslední téma, které nakousnul - s tm rozhodně nemůžu souhlasit. "Ne, večeři chystám já! Ty jsi dělal oběd!" teď už to nezní tak naštvaně, spíš rozhodně. Jako že o tom nehodlám debatovat. "A jestli nemáš rád ovesnou kaši, ukuchtím něco jiného ze zásob." dodám, když mě napadne, že je to možná právě volba mého jídelníčku, která ho tak nutí trvat na svém. "Co by sis dal?" optám se zkusmo?

Gunter
6.4.2014
0:16:38
Vykulím oči.
"Moje noha? Vždyť to nic není! S naším skvělým obranný systémem o tom zítra nebudu vědět. A na ten kámen jsem skočil sám. Nemám být takové nemehlo." Vyjeknu sebekriticky, zatímco se v duchu opájím tím, co řekla.
Líbil se jí. Byl krásný! Dokonce moc!
Můj vodopád....


Pak ale užasle zakroutím hlavou.
"Pro vše na světě proč? Vždyť jezdíš moc dobře, ještě jsem neviděl ženu takhle jezdit.
Snad možná kromě Alraune, ale ta byla vždycky napůl šílená. Nebo mi tak aspoň připadala.... Pomyslím si, ale nahlas to samozřejmě neřeknu.

"Jen musíš Belle víc věřit a nebát se. Ona je moc šikovná kobylka. Má jisté a obratné nohy. To já to mám s tím cáklým troubou daleko horší." Dodám už zase veseleji.

"A neboj, domů to jde vždycky rychleji a tam si odpočineš. Já tu večeři opravdu zvládnu. A budu se o tebe za tu námahu starat jako o královnu. Tedy, když mi převážeš tu nohu."
Zamávám nohou napresovanou v botě, protože dobře cítím, že provizorní obvaz dávno prosákl.

Nyskel
6.4.2014
0:07:40
"A ještě k tomu mě poučuje..." přiloží zase Gunter nevědomky trochu pod kotel. Ale to už mi funguje má vlastní pojistka. "Stačí! Nebuď na něj hnusná!" Nechci být. Najednou jsem protivná sama sobě.

Přibrzdím trochu Bellu, takže jedeme pro mě rozumným tempem. Což dává Gutnerovi možnost zapříst hovor - je to taková má omluva, že jsem nabručená. Zkusím to překonat. Vážně to zkusím.

A to, co Gunter řekne, je jak facka. "Jo, chovám se vážně nemožně a už si toho i všimnul." pogratuluju si ironicky v duchu.

"Ne, ten výlet byl moc krásný... ten vodopád a tak. Ale ta tvoje noha mě asi trochu rozladila a té cesty zpět jsem se bála už od dopoledne." přiznám na rovinu. "Vidíš, jak se umíš hezky chovat!"

Gunter
6.4.2014
0:02:22
Ne. Nedaří se mi. Je zamračená a rozladěná. Nespokojená.
Přitom jsem to já, koho bolí noha. A ona navíc jezdí čím dál tím líp.
"Jinak se v jízdě nezdokonalíš, než když budeš zdolávat pořád náročnější a náročnější terény." Řeknu tiše, když se ocitne na širším úseku po mém boku.
A vida, Bella dostala chuť závodit.

Moje první myšlenka je zcela logicky povolit uzdu a pustit Certa, ať si užijí, ale nejspíš už by mě skopla ze sedla. A tak raději hnědáka zase zatáhnu a donutím ho poklidně uhánět vedle plavé krásky.
Nakonec to nevydržím a trochu nesměle se na ní podívám.
"Zlobíš se na mě? Já opravdu chtěl, aby se ti ten výlet líbil." Můj hlas je trochu nejistý a oči nejistě pomrkávají.
Očividně mi to trochu vzalo vítr z plachet.

Nyskel
5.4.2014
23:47:59
Možná jsem nemusela být tak odměřená, ale přece se nebudu přetvařovat. Já prostě nejsem tak jistá v sedle a on to ví. A ta vlčí volnost....... ano, někdy to pomůže vyčistit si hlavu, ale jinak je to jen k vzteku.

Pod dojmem posledních pár chvil vidím všechno až příliš černě.

Jen ho ne příliš nadšeně poslouchám a pak krátce kývnu. "Musí mě to přejít. Nemůže po mě chtít, abych jásala celá nadšená. Nemůže!" paličatě si trvám na své rozmrzelosti.

A Gunter to opět spolehlivě vycítí. Pobídne Certuse a pokračujeme. Jak tak cváláme, ten vztek, pramenící z nervozity a strachu, mě pomalu opouští.

V duchu začínám přemítat, jak tu kaši udělat co nejlepší. Konec konců, když už se holedbám, jak výborná pekařka jsem, měla bych se vytáhnout...

Gunter
5.4.2014
23:43:16
Zklamaně vydechnu a oči mi potemní. Nyskel vůbec nevypadá nadšeně, spíš otráveně.
Svěsím hlavu a napadne mě, jestli toho výletu přece jen nelituje.
"To já jistě také, ale tohle mám prostě rád."
Znovu se na ni podívám a očima mi na okamžik probleskne ten původní zápal.
" Krev se mi vaří klokotem, dech mě dusí v hrdle, srdce buší a ....kromě Vlka se tomu nic nepodobá. Je to to jediné, kdy se cítím podobně jako ve vlčí kůži." Pustím se od opatrného vysvětlování.
"Ta volnost, víš....
Ta síla...
Svaly pumpující pode mnou. Miluji to!"


Jistě bych si dovedl představit i jiné kratochvíle, které by mě fascinovaly stejně, ale teď nad nimi raději nehodlám přemýšlet.

Pobídnu Certuse, otráveně okusujícího udidlo a vyrazím na cestu. Už se na ni raději moc nedívám, mám pocit, že se na mě trochu zlobí a musím vymyslet, jak bych ji zase rozptýlil.

Nyskel
5.4.2014
23:35:02
Dorazíme až nahoru... díky Bohům a snad jen zázrakem. Zatímco já jsem bílá jak stěna, Gunter září nadšením. "Je to sebevrah! Nebo blázen!" rozladěně vrčím v duchu. Má tvář zamračená. Nechápu, jak se mu něco takového může líbit...

Ne, já vážně se sedlem nesrostla. A i když Belle věřím, podobné srázy, pokud jsem vůbec kdy takový zdolávala, jsem si oběhla ve vlčím nebo vyšlapala pěkně pěšky s Bellou za sebou.

"Dokážu si představit daleko lepší kratochvíle." přiznám nabručeně. "Třeba kouřící koupel....... Sakra! A ta dneska nebude." To mi na náladě nepřidá. Ale holt to budu muset zvládnout v teplé vodě v umyvadle nebo v ledové v potoku. Nu, myslím, že volba je vcelku jasná.

Ale ještě tam nejsme. Podívám se dopředu a snažím si vybavit, jak daleko to tak může být. Sem jsme jeli docela dlouho. Aspoň mi to tak přišlo.

Už jsem se jakž takž vydýchala a Bella už začíná netrpělivě pofrkávat. "Jí se ta bláznivina snad líbila?!" začnu ji podezírat. Doteď jsem nevěděla, co mám za koně...

Gunter
5.4.2014
23:28:45
Konečně Certus vyšplhá v téhle své sebevražedné rychlosti poslední úsek. Spíš ho vyskáče jako kamzík. Zastavím ho, dosednu zpátky do sedla a otočím ho zpátky.
Tak, abychom nezavazeli Belle, která teprve doráží.

"Tak ti někdy nevím, jestli ho matka neměla z horskou kozou." Uchechtnu se, když udýchaná Nyskel zastaví kousek ode mě.
Tváře mám vzrušené, ošlehané od větru do bronzova. Usmívám se na celé kolo a oči mi září jako dva topasy.

"Tak jak se cítíš? Nebylo to senzační?" Zeptám se a zavrtím nohou, abych opět našel lepší a méně bolavou polohu.

Nyskel
5.4.2014
23:21:52
Snažím se držet tempo s Certusem, ale není to úplně jednoduché. Jednou nebo dvakrát, když Belle podjede kopyto, vidím se už dole, ve strži. Ne, tohle mi zrovna moc dobře nedělá. Ale je fakt, že kobylka běží za Certusem jak splašená a vlastně spíš ze strachu ji nechávám běžet, jak uzná za vhodné.

Gunter mi to v myšlenkách potvrdí. Vlastně jsou to velice praktické pokyny, které mi nikdo nikdy nedal. Asi jsem to doteď dělala instinktivně, ale teď, když to pojmenoval, zní to tak nějak moudře.

Nemám čas na to, abych vysílala nějaké myšlenky. Jsem ráda, že zvládnu Bellu. V jednom obzvlášť ošklivém úseku se jen chytnu hrušky a modlím se, abychom to daly.

Ovšem podle tempa a vervy je mi jasné, že Gunterovi se to snad i líbí...a Certus si to vyloženě užívá!

Gunter
5.4.2014
23:16:34
Certus se řítí nahoru jako smršť, jako praštěný horský kamzík, který nemá pud sebezáchovy. Což je fakt, že o téhle skutečnosti u něj někdy pochybuji, ale zase ho znám a vím, že čím rychleji bude šplhat nahoru, tím spolehlivěji budou jeho výborně osvalené zadní nohy zabírat. A tím menší je také riziko pádu.
U Belly platí to samé a navíc je obratná, mrštná a učenlivá.
Nemám o ně strach, to by musela Nys zpanikařit a začít ji zatahovat...což si myslím, že neudělá. Je rozumná a má odvahu.

Raději ji to ale přece jen připomenu.
"Nech ji jet naplno, nezatahuj ji, jen se pořád drž nakloněná dopředu. Ona to zvládne sama. A nedosedej do sedla, přenesla bys ji moc váhy na zadek a vyvedla ji z rytmu a z rovnováhy. Mohla by pak spadnout."

Což by koncekventně znamenalo, že bys sletěla s ní a já bych si nejspíš vykloubil ruky z kloubů, jak bych se snažil urvat Certa a zastavit ho a následně sesednout.
Tady bych se nejspíš zpátky do sedla nevškrábal...takže bych zbytek toho šíleného hanku šplhal po svých.
Fuj.


I přes možná rizika si ten výstup svinsky užívám. Kopyta ostře dopadají do podrostu, občas zaduní o kámen, sedlo pode mnou vrže a Certus hlasitě odfukuje.
Prostě nádhera. Větve mě šlehají do tváře, v noze mi škube, ale užívám si to! A hrozně moc bych chtěl, aby to ona cítila stejně.

Nyskel
5.4.2014
23:03:23
"Vysmívá se mi, pošklebuje! Vůbec mě nebere vážně!" v očích mi blýskne. Je zřejmé, že s tím budu muset něco udělat!

Jenže už nemám moc času na diskuzi, protože Certus vyrazí vpřed jako blesk. A Bellu mám co držet, aby nezačala jančit. "No jo, vždyť už jedeme!" zavrčím na ni podrážděně. Povolím uzdu a vystřelíme za nimi.

Zatínám zuby a oči mám jak ostříž. Mám z toho výstupu trochu strach. Můžese utrhnout svah, Bella zpanikaří a pak budu mít teprve problémy. Gunterova noha bude oproti tomu úplně nic.

Což ostatně je, když vidím, jak jede nahoru. Kdybych tu ránu neviděla, přísahala bych, že to celé jen hrál. "Buď ho to zdaleka tak nebolí nebo je daleko tvrdší než dělá." napadne mě. Věděla jsem, že to dole bylo tak trochu divadýlko, ale nevěděla jsem jak moc. "Syčák!" zavrčím ještě v duchu, i když spíš pobaveně než naštvaně.

Gunter
5.4.2014
22:57:04
"Chceš mě zastavit?" Zachechtám se.
"Skočíš do vlčího a já jsem v něm v tu chvíli také a poběžím do té nory za tebou. A i přes nohu tam budu první, jak mi vtom zabráníš?
Pak mě budeš ošetřovat nejmíň měsíc....a víš co? Když o tom tak přemýšlím....to zase není tak špatný nápad, máš jemné ruce a budeš mi dělat kaši a kávu a.....jo, já jdu do toho. Ale tady medvěda nenajdeš...."
Šklíbím se vesele.

Pobídnu Certuse a ten radostně odskočí z místa a rozkluše se cestou, kterou jsme přijeli. Nechám ho jít a jen opatrně vysedávám, abych zjistil, jak to půjde a jde to překvapivě dobře. Jakmile zahneme ke svahu, projede mi žilami vzrušení a rázem přehluší jakokoliv bolest. Postavím se pevně do třmenů, nakloním se nad krk a povolím otěže.
"Tak hop, prevíte."

Hnědák zařehtá, natáhne hlavu dopředu, zakousne se do udidla a naskočí do cvalu. Mohutnýma zadníma nohama zabírá jak obří stroj a žene se nahorů.
"Drž se vedle nás, ať se na tebe nesesune půda, kterou uvolní kopyty." Houknu ještě na Nys a kdyby to neslyšela, pro jistotu ji to ještě přeříkám ve vlčím.

Nyskel
5.4.2014
22:49:29
"Tak na to zapomeň!" ledově pronesu, když sbírám ještě poslední věci a ukládám je do sedlových brašen Belly. Můj pohled je tvrdý, nesmlouvavý. On tu není jediný, kdo si umí postavit hlavu.

"Jinak skočím do vlčího a najdu první medvědí noru!" vyhrožuju vážně, ale v ten moment už se mi zase oči smějí.

Ne, v tomhle s ním nehodlám diskutovat! Je teď ve stavu nemocných a žádný jelen nebude! I kdybych mu tu kaši měla našťouchat do krku jako huse šišky!

To už sedím v sedle a čekám, jakou zvolí taktiku. Jestli pojede první on nebo já...

Gunter
5.4.2014
22:45:14
"Jistě. To je mi jasné! Neboj se, nehodlám to zneužívat. Nejsem zvyklý, aby kolem mě někdo skákal." Souhlasím horlivě.
"I když musím říct, že se mi to docela líbí." Přiznám nicméně poctivě a natáhnu se pro boty.
Moc se mi do toho nechce, takže začnu zdravou nohou. Tu mám obutou hned a pak na sebe s přidušeným sykáním nasoukám i tu druhou.

Vyškrábu se na nohy a opatrně našlápnu. Zkřivím obličej, ale kývnu.
"Jo, to půjde." Táhle hvízdnu na Certa a když přikluše, dovedu ho raději k jednomu z balvanů, aby se mi líp nasedalo.
"To je ale zlepšovák." Halekám na Nys, když balancuji na jedné noze na kameni a druhou soukám hnědákovi přes hřbet.
Usadím se pevně v sedle a několikrát se postavím ve třmenech, abych si našel optimální polohu šlapky ve třmenu. Pak se zašklebím.

"Něco jsem ti slíbil, ne?" Počkám až nasedne a nevinně si u toho pozdvizduji. Sice mám ovesnou kaši rád, ale jednou jsem řekl, že bude vysoká, tak také bude.

Nyskel
5.4.2014
21:24:27
Smířlivě se usměju po tom jeho šťouchnutí. Už mě ani nepřekvapuje, že opět tuší, co si myslím.

Beze slova vstanu a dojdu mu pro boty. Složím mu je k ruce a znovu se lehce usměju: "Tenhle servis máš ale jen kvůli té noze!" poznamenám, abych mu vrátila to jeho "stálo to za to". Vlastně... asi stálo, ale ty výčitky, že jsem ho tam nahnala, jen tak nezmizí.

"Asi rovnou pojedeme, ne? Než to přijde víc k sobě." zeptám se nejistě. Nevím, na co si troufá, ale není na co čekat. A navíc jsem z té naší cesty zpět trochu nervózní. Vím, že to zvládne. Věřím mu. Ale přesto... Možná si nejsem tak jistá sama sebou.

"Jo a toho jelena jsi už doufám pustil z hlavy. Dneska večer ti bude muset stačit ovesná kaše." houknu už spíš přes rameno. Je z toho zřejmé, že se o večeři hodlám postarat sama. Ovesné vločky jsem tam viděla a výborně se bude hodit i ten med, kvůli kterému tak trpěl.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.