abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
6.4.2014
22:59:58
Héééj, vítej na galejích, pitomče.
Co sis uvařil, to si smlsni.


Dívka skloněná pode mnou. Pokorně a láskyplně. Její teplé ruce svírající moji ubohou trpící nohu.
Co nohu, já celý jsem jeden ubohý trpící výkřik.
Zavytí.

Usmívám se se zaťatými zuby. Křivě a neupřímně. Naštěstí s to dá svést na bolest.
Jasně, bolí to.
S poklidem vycením zuby a pustím vlka na chvíli ven v dlouhém zasyčení.
Jako by mě spálila. Taky že ano.
Kurva!
Tohle bude očistec.
Ale chtěl jsi to, ne? Ušlechtilče.


"Když myslíš." Protáhnu sadisticky to syčení.
Aaaaa, jaká úleva. Jaká slast.
"Je fakt, že takové to noční pocukávání je očistec."
To neochybně a doslova.

"Jen jestli té masti není na mě škoda. Přece jen jsem se do tebe strefoval šiškami a zasloužím si to.
Bavilo mě to."
Přiznám sebekriticky a a zazubím se.
To mi teď jde. Fantasticky.
Jak jen může mít tak hřejivé ruce?
To je taková teploučká celá?
Auuuuuuuuu!

Nyskel
6.4.2014
22:52:35
I když se vymlouvá, že to je v pořádku, mně se to nezdá. Přeci jen bych to měla zkontrolovat. Co kdyby se mu to podebralo...

Najednou se plácnu do čela a vyrazím ke svému vaku jak honicí pes. Vytáhnu malou krabičku a přičupnu zpátky ke Gunterově noze. Začnu opatrně, jemně oddělávat obvaz a u toho vysvětluju: "Bude lepší, když ti to pro jistotu máznu tou jitrocelovou mastí na noc. Aspoň se to zklidní a nebude ti v tom cukat. A přes noc, když na to nebudeš šlapat, se to hezky zatáhne." drmolím a soustředěně si prohlížím ránu, mé teplé ruce jemně svírají jeho šlapku.

Gunter
6.4.2014
22:43:28
Nadšeně vzhlédnu. Na koláče slyším perfektně.
"Fakt? Eve sice bude k smrti žárlit, ale za tu švandu mi to stojí. A hlavně za ty koláče."
Se smíchem koukám, jak vyškrábala ten kotlík a znovu mě ten její apetýt pobaví. V tomhle je naprosto neodolatelná.
Bohužel je skoro neodolatelná skoro ve všem....

Tu další větu samozřejmě nepřeslechnu, protože na ni číhám jak pes na kost.
Bože, ubožáku!
A samozřejmě přijde. Vím, že nejsem břicháč, ale proč to neslyšet od ní, že ano. Navíc mi slibuje rozmazlování.
Vlk nadšeně zapřede a skoro mi to unikne nahlas. Možná i ano, nejsem si jistý.

Znovu se zálibně pohladím, protože na svoje vypracované břicho jsem náležitě hrdý.
"Samozřejmě, že jsem si ho pěstoval. Trvalo to pěkně dlouho. Byl jsem spíš šlachovitý. Tohle jsou hodiny a hodiny tvrdého tréninku."
Což je pravda.
Začne mi vyhrožovat a to už se rozchechtám naplno.
"Koukám, že jsem si na sebe upletl bič. Tak fajn, platí. Noha bude zítra dobrá, uvidíš."

Jenže jí to ujištění nestačí. Ve vteřině je u mě a přidřepne vedle lavice.
Napřímím se jak sklapnuté péro.
Tohle není dobrý nápad. Tohle je pořádně blbý nápad!
Teď neee!
Potřebuji se sebrat a ne koukat na.....
A je to zase v řiti.

Vlk zavyje a vyletí na všechny čtyři. Div že mu jazyk nevyklouzne z tlamy v dychtivém nadšení.

Zaryju nehty do dřeva stolu a trochu se nakloním dopředu. Začnu v duchu počítat. To by mohlo pomoct.
Budu si na její blízkost prostě muset zvyknout.
Tak.
Nevyšiluj! Hezky v klidu!
Je hodná a starostlivá...
A krásná a voní!
Zmlkni!


"Já si myslím, že to bude dobré. Ošetřila jsi to dokonale. Už mě skoro nebolí, když na ni nešlapu." Vyhrknu rychle a můj hlas je poněkud hrubší a chraplavější.
Odfouknu ji kadeř z tváře a zlomím si nehet o stůl.

Nyskel
6.4.2014
22:26:53
Spokojeně funí a já dál zářím. Až si říkám, že už s tím musím být otravná...

Kaše jako doma... tohle mě zahřálo na dušičce. "A počkej, až budeme zase u Labutího pírka... Domluvím se s Eve a upeču ti ty koláče!" slibuju. Já bych mu teď slíbila i modré z nebe!

Sama jsem doškrábala zbytečky a nutno říct, že i mé šaty se teď mírně vpředu nadouvají. "K břicháčovi máš daleko! Takže nějaké to rozmazlování ještě sneseš!" dodám, když odhalí to ploché břicho. Vlčice s temnoty tichounce zavrčí, ale rychle zase zmlkne.

"Ty sis ho pěstoval?!" zazubím se nad jeho kňouráním. "Neboj se. Jakmile se ti ta noha zahojí, dostatečně tě proženu!!! Až ti to milé nebude!" vyhrožuju se smíchem. Najednou si ale vzpomenu na jinou věc: "Co ti dělá noha?" v mém hlase je slyšet starostlivost.

Postavím se a obejdu stůl až k lavici, na které odpočívá Gutnerova noha. Přidřepnu si a podívám se na obvaz zespodu.

Gunter
6.4.2014
22:11:19
Podle jejich pokynů si přidám med a cpu se jak zjednaný. Zjišťuji, že to docela funguje jako léčebná kůra, abych zůstal klidný.
Navíc ona opravdu září na všechny strany a tomu se prostě nedá odolat.
Ten úsměv mi jde čím dál tím přirozeněji. Ať je to jakkoliv, jsem k smrti rád, že je tu se mnou. Že vůbec je.

Přede mnou přistane další kaše a já nadšeně výsknu. Takhle jsem se neměl už léta.
"Přemýšlím, kdy jsem naposledy jedl takhle dobrou kaši." Heknu, když se s dokonale přecpaným břichem opřu o opěradlo židle.
"Asi fakt doma...."
Je fakt, že Heidi kuchtila pořád. Abigiail na vaření moc nebyla, ale Adelheid ano. A řádně nás rozmazlovala. V dobách, když jsem ještě byl Gunterem z Tronje, šťastným bratrem šťastného bratra.

Zašklebím se a s odfukováním vypláznu jazyk.
"Páni, usmrtila jsi mě. Jsem mrtvý muž. Nedokážu se odkulit ani do postele.
Jestli mi budeš takhle vyvařovat, ztloustnu a bude ze mě ohavný břicháč!"
Vyhrknu si košili a plácnu se po dokonale rovném břiše.
"Víš jak dlouho mi trvalo, než jsem si vypěstoval tenhle pekáč?" Dodám ublíženě, ale oči mám šťastné.

Přece jen je mi s ní krásně.

Nyskel
6.4.2014
21:46:10
"Chutná mu!" můj stav nemá daleko k euforii. Spokojeně se uculuju a už si jídlo vychutnávám i já. "Dej si tam víc medu..." pobízím ho snaživě.

Málem se zazubím i s kaší v puse, což by vypadalo dost odpudivě. Proto rychle polknu a tentokrát už s hezkým úměvem řeknu: "Jasně, celý kotlík!" Jsem tááák ráda, že mu chutná. Já bych snad šla zadělat i na ty koláče, kdybych tu měla kvasnice.

Rok a půl samoty, strachu a obezřetnosti. Rok a půl bez kohokoli, komu bych mohla věřit. Každý byl poteciální lovec vlčích kožešin. Každý byl potenciální útočník, který se rozhodnul užít si se mnou na seně. Ale je to pryč! A já konečně zase volně dýchám. Jako by se mi hruď chtěla roztrhnout náhlým návalem radosti, volnosti, euforie.

V duchu se vítám a mazlím s tou starou Nyskel, kterou jsem opustila, když jí bylo čerstvých šestnáct. Tu veselou, zatím nevinnou a naivní holku, která rozdávala úsměvy od božího rána až do soumraku. Strašně mi chyběla! A hrozně jsem se bála... ne, já věděla, že už ji nikdy neuvidím. A teď je tu!

Tedy... možná už není tak moc naivní. To, co se stalo, nejde úplně smazat. A už není ani tak bezstarostná. Ale zdá se, že z ní přeci jen zůstalo dost, aby ta cynická mrcha mohla zůstat ve tmě. Zavřená. Zamknutá. Stejně jako Vlčice! Obě jsou pěkné protivy! Nemám je ráda!!!

Gunter už začíná vyškrabovat první várku a tak mu se spokojeným úsměvem přidám. A sobě po krátké chvilce taky...

Kaže z kotlíku utěšeně mizí, až zůstane jen po dně.

Gunter
6.4.2014
21:35:54
Sesunu se ztěžka na židli a opřu se lokty o stůl. Podepřu si bradu hřbety rukou a dívám se na ni.
Trochu masochistické, uznávám, ale už se stejně topím, tak co.
Poletuje kolem mě jako jakési křehké zjevení, zelená sukně ji vlaje kolem boků a útlounký pas, tak zdůrazněný střihem šatů, láká k uchopení.
Samozřejmě někoho jiného. Mně ne.
Já jsem bratr. Auuuuuuuu!


Dokonce si začne zpívat a to už jen tiše vzdychnu a na okamžik zavřu oči.
Ty jsi opravdu v prdeli, kamaráde.
Jenže to bych to nebyl já, abych ty oči zase neotevřel a naprosto sebemrskačsky se neutápěl v pohledu na ni.

Ta kaše je vlastně skoro moje spása, dá se říct. Přistane mi talíř a já se proberu k životu.
Popadnu lžíci a aspoň na chvíli si připomenu, že mám i jiné potřeby, než čumět na Nyskel.
Naberu si a slastně zamžourám.

"Páni, jsem v ráji! Jestli tě tohle naučili doma, dám na mši za tvoje rodiče." Další lžíce putují za tou první daleko rychleji.
"Máš ji hoodně?" Zjišťuji potutelně a je to úleva, že aspoň chvíli můžu být zase sám sebou. A nepokrytě se rozkošnicky tlemit.

Nyskel
6.4.2014
21:22:18
Rychle přikývnu a mé oči dál září. Celá zářím.

Tancuju kolem kotlíku a bezděky se usmívám. Rusé vlasy mi poletují kolem tváře a pochvilce se přistihnu, jak si broukám jednu ze svých milovaných písniček. "Páááni... já už si tak strašně dlouho nezpívala." jsem v duchu hrozně překvapená. Sama sebou... Nejraději bych začala křičet radostí. "Ale nemůžu Guntera tak děsit..." pokusím se trochu zchladit své nadšení.

Netrvá to dlouho a kaše je hotová. Odnesu kotlík opatrně na stůl a pak ještě chvíli vířím sukní, než nachystám talíře, lžice, pohárky na vodu, vodu do džbánu a doprostřed velký hliněný džbán s medem, který mi ukázal Gunter.

Kdydnu kaši na oba talíře a způsobně se usadím naproti Gunterovi. Záře nepolevuje, ba naopak. "Nech si chutnat." řeknu měkce. Sama si jen lehounce zobnu, čekám totiž hlavně na Guntera. Strašně moc chci, aby mu to chutnalo. To očekávání ze mně doslova prýští!

Gunter
6.4.2014
21:13:25
Tentokrát neucukne. Aspoň nějaký pokrok.
Vida,bratr zabírá. Zdá se. Na druhou stranu mě to těší a hřeje.
Chci, aby se cítila bezpečně a pokud už tu hrůzu v její tváři nikdy neuvidím, bude to stát za to....
Jenže...

Jenže jsou to kecy!
Jak ji můžu ukolíbávat v pocitu, že ji mám rád jako starší bratr, když je to lež jako věž?
Ještě nikdy nebyly moje pocity tak vzdálené bratrským!
Pro ni je to ale bezpečnější a přijatelnější....
Nesmíš zapomínat, že je tu sama uprostřed divočiny s cizím chlapem.
To už chce odvahu.

Navíc má šaty. Zelené. Sluší ji. Moc....
Ehm.....

A ty...
Jsi kretén, který si té důvěry neváží.
Měl by ses stydět!
Stydíš se?
Ani trochu. Místo toho si svinsky užíváš, že se nechala pohladit.
Je mi z tebe zle.


Začínám mít ze sebe pocit, že jsem snůška chodící přetvářky.
A bude hůř.
Když to neutnu hned v počátku.
Když ji na rovninu neřeknu, že mě přitahuje jako muže.
Bylo by to čestné.
A zkázonosné!
Zahlédl bych už jen mizící rudé vlasy na úbočí.
A možná by mi předtím kapku přeonačila obličej.

Takže nebudeme sebedestruktivní a budeme hodný bratříček...
Přece to pro ni můžu udělat.
Zaslouží si to.


Naladím široký úsměv a souhlasně přikývnu.
Vzhůru do pekla!
A já si jdu sednout. Už mi ta noha vyvádí jak divá. Tedy pokud nepotřebuješ s něčím pomoct." Dodám ještě váhavě, ale už na cestě k židli.

Nyskel
6.4.2014
20:47:44
Pyšně se dmu nad všemi těmi komplimenty a uculuju se jak sluníčko.

Ta hrdá, cynická Nyskel, teď kdesi vzadu, ve tmě, jen znechuceně ohrnuje ret, ale na ní teď nezáleží! Nezvala jsem ji! Přišla sama, abych přežila. A teď zase může odejít! "Gunter se o mě postará... a já o něj! Budeme tu jeden pro druhého! Už ji nepotřebuju!" A s ní zapomenu i všechny ty hrůzy, kterými jsem prošla. Všechny hrůzou zkřivené tváře a pachuť lidské krve! Byl to jen zlý sen, noční můra. A já se z ní právě probudila!!!

"Nemůžu za rodinou. Vlčice bude už asi navždy mou součástí. Ale mé nové rodině to nevadí! Gunterovi to nevadí!!!"

Ty myšlenky, které mi letí hlavou, pocity, které se mi vzdouvají v hrudi jako divoký oceán. Je to nepopsatelné. Sice ve mně ještě zůstává nepatrná stopa pochybností, ale nechci je vidět. Nevidím! "Gunter by mi nelhal! On ne! A když říká, že jsem jako jeho sestra, tak to tak prostě je!"

"A Vlčice to bude muset přijmout! A basta!" vzpomenu si ještě, že se budu muset vyrovnat s touhle malou komplikací.

Pohladí mě po tváři a instinkty velí ucuknout. Já ale vydržím! Chci vydržet! Tohle bratři sestrám dělají a já to chci se vším všudy! Prostě zapomenu na všechno, co se stalo, a jen navážu tam, kde se nit mého starého života přetrhla. A tam bych takové pohlazení moc uvítala.

Zářivě se usměju. "Tak já jdu na tu kaši, bratříčku!" to oslovení řeknu s uličknickým, škádlivým podtónem. Líbí se mi, jak to zní!

Odtancuju do trhuhly a začnu horlivě nosit vše potřebné ke kotlíku. Dneska to bude ta nejúžasnější kaše, jakou jsem kdy uvařila!

Gunter
6.4.2014
20:32:33
Ufff. Neucuckne. Nehodí mi na hlavu ten horký rendlík s vařící vodou a neuteče oknem. Nechá se otočit a snad mě i poslouchá. Sice to první Cože? bylo kapku alarmující, ale snad se mi k ní podařilo proniknout. Cítím jak ji buší srdce a nejraději bych ji znovu nějak utěšil, aby nepropadla zase panice, ale ona najednou dokonale změní výraz.
Tohle zaskočí i mě.
Otáčím ji sice pomalu dál a doslova hltám ty zářící oči, ale ve mně to vře pochybnostmi.

Co se stalo?
Proč najendou taková změna?
Co jsem udělal?


Dokonce se usmívá.
Že by jsem ji opravdu tak moc zasáhl tím, že jsem ty šaty hned nepochválil?
Že by to bylo něco podobného jako s tou tloušťkou, tedy s hubeností...


Nevím, ale každopádně jsem rád. Doslova ji visím pohledem na rtech a hltám každý její úsměv.
Pak zmíní tu sestru a začne se tahat za sukni a....
....a naběhl sis, experte.
Teď si myslí, že k ní chováš žhavé bratrské city a ty zatím....
úplně nebratrsky myslíš jen na to, jak bys ji vzal kolem pasu.
I když....
Raději, když tě bude brát jako bratra, než kdyby zdrhala, kdykoliv na ni sáhneš byť jen jediným prstem.
A ty na ni saháš tááák rád.
Takže se ti to vlastně hodí do krámu.
Nejspíš.
Jak se ale chová bratr, aby to bylo dost bratrské?


Rychle lovím v hlavě všechny vzpomínky na Heidi a Abigail a na to, jak jsme se k sobě vzájemně chovali. A zjišťuji, že to bylo docela dost láskyplné.
Rozhodně jsem je chválil o zlomkrk, když jim to slušelo.
A taky jsi jim zavazoval šaty a utahoval boty a občas rozčesával vlasy....

Samé lepší. Jako bych nemohl mlčet. Tedy spíš nemyslet. Jenže s Nys mi to moc nejde.
Vlastně mi to nejde vůbec.
Každopádně se nadechnu pěkně z hluboka a zaculím se.
"Ty jsi jako moje sestra. Nejkrásnější sestřička na světě. Jsem na tebe hrdý." Nakloním se k ní a něžně ji pohladím po tváři.
"Hrozně moc ti to sluší! Slíbíš mi, že si je necháš?" Oči mi svítí nadšením a vlk vyje, jako bych mu šlápl na ocas. Nejspíš i šlápl.

Sebevrahu! Do čeho se to řítíš!
A po hlavě!
Sestřička!
Pche!


Nyskel
6.4.2014
19:48:54
Opatrně tlačí na mé rameno, abych se otočila. Cítím, jak mi srdce tluče až v krku. Ještě rychle zamrkám, abych schovala všechen ten zmatek. Ale jsem si jistá, že se mi to nepodaří tak, jak bych chtěla.

To, jak Gunter začne... cítím se ještě trapněji. "Jistě! To já vím! Ale kdybys věděl, co dělá Vlčice..." kvílím zoufale v duchu.

Nakonec se odvážím zvednout oči. Zní to tak strašně vážně... "Teď mě vykáže ze srubu. Vyhodí... poznal to!!!" je ve mně jen malá dušička. Nechci pryč! Přes to přeze všechno. "Já Vlčici domluvím! Já to zvládnu!" chci škemrat v nepochopitelném návalu úzkosti.

"Vyvedla jsem ho z míry..." zoufale sklopím oči, provinilá a vinná.

"Cože?!" vyhrknu tiše a podívám se na něj překvapeně. "Sestra? Připomínám mu sestru? Vážně?!?! Sestru?!?!?!?!" srdce se mi znovu rozbuší, ale tentokrát nezměrnou úlevou a radostí, která se mi okamžitě promítne i do očí.

Otáčí mě jak panenku a já se tetelím blahem. Ochotně se protočím. A klidně ještě jednou. Rty mi zvlní rozpačitý, ale blažený úsměv.

"Líbím se mu! Jako jeho sestra! Líbím se mu!!!" juchá ve mně nadšeně dívka, kterou jsem rok a půl nevědomky skrývala v sobě.

Zářivě se na něj usměju. Nejraději bych ho snad objala, ale... ale to si zatím netroufnu. Abych ho nevyplašila. Místo toho se uculuju jak měsíček na hnoji. "Jistě! Budu jako tvoje sestra!" přikyvuju horlivě a rozšafně si tahám sukni do šířky, jako to dělají způsobné holčičky, když se chtějí vytáhnout.

Oči mi září a stejně tak zářím já! Představa, že to všechno je pravda... že jsem si to jen já sama nevysnila a pak to nepůjde... "Gunter bude má rodina! Nová rodina! A Minnie přece sestra nemůže vadit, že ne?!"

Gunter
6.4.2014
18:58:14
K čertu, nezajímá mě kaše! Netrpělivě škubnu hlavou a ruka na jejím rameni zůstane. I když sebou tak škubla. Nezvdávám to.
Ona musí vědět!
Opatrně ji otočím k sobě.
"Nepřišel jsem ti ublížit ani tě vylekat, ano?" Ujistím ji raději rovnou a vážně. V tu chvíli se mi daří výborně ovládat.

Když se na mě konečně podívá, usmívám se.
"Musím ti něco říct!" Začnu nenápadně a se svoji obvyklou upřímností i když tentokrát je dokonale hraná.
"Tys mě úplně vyvedla z míry. Když jsi vešla...
Ty šaty, vůbec jsem nevěděl, že nějaké máš a jsou přesně takové jako nosila moje sestra. Vypadala jsi v tu chvíli jako ona...až jsem se lekl."


Lháři! Vůbec nevypadá jako tvoje sestra i když nějaké zelené šaty nejspíš vlastní.
Ale ani trochu nevypadá jako Heidi.
V tvém postoji k ní není ani zbla bratrského citu, měl by ses stydět!
A teď ji tu nehorázně lžeš!


"A teď když dovolíš...." Jemně ji otočím kolem dokola. V mých pohybech není nic nemravného, jen přátelský veselý zájem.
V mé hlavě řvu jak zvíře. Ale to je pevně uzamčeno tam. Dokonce i tu bestii dokážu držet a uzdě, takže jen tiše vyje v pozadí nad tou sprostotou a záludností.

"Jsi nádherná! Prostě nádherná! Takže aby bylo jasné, tohle teď budeš nosit pořád! Líbí se mi to! Je to jako bych se vrátil domů a tam se vrátit nemůžu." Směji se a ten smích očesává z těch slov hrany a hlavně vášnivé zaujetí, které v nich ve skutečnosti je.

Nyskel
6.4.2014
18:35:03
Zdá se mi to nekonečně dlouhé. Nevím, co Gunter za mými zády dělá, jak se tváří, co si asi myslí. Cítím z něj jen silné napětí a... a... cože?!

Vlčice vyrazí naprosto nečekaně z úkrytu. Překvapí mě to a na okamžik ztuhnu. V prvním okamžiku jsem se vyděsila, že chce útočit. Že cítí tu hanbu a stud, který teď cítím, a chce mě ochránit.

JENŽE té zrádkyni jde úplně o něco jiného. Začne ve mně přidušeně výt a poňafávat... kňourat v těžko zvladtelné touze. Je to touha! Cítím, jak se mi rozlévá po těle! JEJÍ touha, se kterou já nemám nic společného! Jako to Bellu přitahuje k Certusovi. Ona cítí Vlka v Gunterovi a je úplně pojančená! Nemožná! Hrozná!!!

Vyděšeně zalapám po dechu a vytřeštím oči. Ještě, že jsem teď ke Gunterovi zády. "Mazej zptáky! Mazej! Táhni!" křičím rozčileně a nejraději bych po ní házela kameny, kdyby to šlo, abych ji zahnala zpátky do stínu. Je jak rozháraná fena!

Zhluboka dýchám, i když se to snažím dělat potichoučku. "Nemůžu se přece před Gunterem takhle ztrapnit! Co když... co když to vycítí?!" panika, která mě zaplaví, přebije Vlčici a rychle zadusává ty jiskřičky pocitu, který jsem nikdy tak silně nepocítila... i když není můj.

Jenže Gunter vstane a jde ke mně... "Bohové! Vysměje se mi! Bude to trapné! Směšné!" vyplašeně těkám pohledem z kotliku na oheň a zpět. Nevím, co mám dělat.

A pak se jeho ruka dotkne mého ramene. Cuknu sebou, div nenadskočím. Jako kdyby mě načapal, jak kradu!

Rychle polknu, abych vůbec dokázala promluvit. "Ta kaše bude za chvilinku." podaří se mi vypravit přiškrceným hlasem. Dál hypnotizuju vodu.

Všechna ta panika je aspoň k něčemu dobrá. Vlčice poraženě couvá. Znechuceně. Jako by mi vyčítala, že jsem ji nedala volnou ruku. "Bohové! Jak bych mohla?!?!?!"

Gunter
6.4.2014
16:00:47
Vím, že to vyjeknutí vzala špatně. Vím, že to moje zděšení špatně pochopila.
Vidím její zklamaný obličej a rozpaky, do nichž upadla. Chuderka vypadá jako spráskaný pes. Jenže já v první chvíli nemůžu. Nemůžu promluvit, nemůžu se pohnout. Srdce mi buší jak zvon a v uších mi hučí.

Bože, jak může být tak krásná!
Navíc tady, uprostřed pustiny.
Tohle je jak omamný sen.
Nebo noční můra.
V mém případě to druhé. Co si s tím počnu?
Co si s tím kurva počnu?
Jsem Vlk, do jaké míry se dokážu ovládat?
Tady, sám, jen s ní.
A v těchhle šatech.....
Je to ještě úplné dítě, nejspíš nemá ani páru, jak to na mě působí.
No, určitě ji nemá, jinak by na to moje vyjeknutí nereagovala takhle.
Spíš by se mi vysmála.
Mému okouzlení.
Mojí marné touze. Tomu šílenství, které se rozpoutalo kdesi v mých útrobách.


Zavřu na okamžik pevně oči a sevřu pěsti.
Musím se uklidnit. Musím udržet na uzdě touhu přejít přes místnost a sevřít ji do náručí.
Prostě musím!
Ona není pro tebe, Guntere!
Nemůže být!
Nesmí!
Jen si vzpomeň, jak reagovala, když ses jí dotkl a to bylo jen v žertu.
Prostě nesmíš!
Jen si vzpomeň na ty vyděšené oči a ty přece dívkám neubližuješ.
Nikomu neubližuješ, pokud tě k tomu nedonutí.
Navíc jsi momentálně krip s ovázanou nohou, který by ji nemohl znásilnit, aby kdyby chtěl.
A ty chceš, chlíváku.
NOHA! NOHA!
Tak! Můžeš být naprosto v klidu. Jednak je to ještě dítě a jednak jsi zraněný, tudíž máš jiné starosti.
Slyšíš, blbče?"


Jak do dubu. Zase se přistihnu, že ji okouzleně pozoruji, jak se točí u ohniště, pálí si prst o vroucí vodu a je jako by ji uletěly včely.
Na tváři připitomělý úsměv.
Jsem ztracený případ.

Opatrně se otočím a začnu kulhat směrem k ní.
Ať mi vevnitř bouří cokoliv, tohle tak nechat nemůžu. Nezaslouží si to.
Musí vědět, že je krásná jako sen a že já to samozřejmě vidím.
K sakru! Kurva že jo! A jak!

Zlehka ji položím ruku na rameno a trnu, aby s křikem neutekla.
"Nyskel.... Oslovím ji jemně.

Nyskel
6.4.2014
15:48:15
Čekala jsem možná ve skrytu duše uznalé pokývání, možná i nějakou tu lichotku, které Gunter sype z rukávu, aniž by je nutně myslel vážně a asi to říká kde které, ale tohle...

Zarazím se na místě a můj obličej jsou jedny velké rozpaky. "Asi jsem to přehnala... asi mu to přijde trapné... Ale já vážně nemám nic jiného, co není cítit Bellou." kvílím v duchu zoufale. Úsměv na mé tváři se rozpustí jak březnový sníh a na rtech zůstane rozpačitý...... úšklebek.

Těkám očima po místnosti a nutím se, abych se pohnula. Konečně se promluvím a s pohledem pracně upřeným na kotlík, se přeunu k ohništi. Jako by mě teď ty úžasně pohodlné šaty kousaly po celém těle. Jsou mi z duše protivné a nejraději bych se utekla znova převléknout, jenže..... tím bych celé trapnosti nasadila korunu.

Dělám všechno možné, jen abych se nemusela na Guntera podívat - přikládám do naloženého krbu, strkám prst do téměř vroucí vody.... všechno špatně. V krku mi vyrostl knedlík a cítím se dost divně. Mrzí mě to a je mi to líto... nechtěla jsem pokazit pohodu...

Gunter
6.4.2014
15:32:07
Doslova ty dveře zaklínám.
Vrať se! Vrať se! Vrááááť se!
Kurva!
Já tu nechci být sám.
Nehodlám tu být sám!
Nudííím se.
Když nemůžu nic dělat.....


Tohle je k zešílení. Zkusmo spustím nohu dolů a pomalu neobratně vstanu.
Vlku, pracuj. Tohle mě nebaví!
Něžné ošetřování, z kterého mi málem vybuchy kalhoty máme za sebou, tak už bychom mohli být zase zdraví.
Dělej!

Láteřím, zatímco se šinu k ohništi, abych zkontroloval vodu.

Pak cvaknou konečně dveře a já se otočím. Napůl nadšeně, napůl s obavami, co se zase snese na moji ubohou hlavu.
Podívám se na ni a spadne mi brada.
Podívám se na ni a přestanu dýchat.
Podívám se na ni a jsem úplně a totálně v prdeli.
"A kurva...." Hlesnu.

Nyskel
6.4.2014
15:15:41
Vyrazím k potoku. Na tu ledovou vodu si rozhodně neužiju, ale dnes večer koupel nehrozí a už od rána mi leží v hlavě ta Gunterova přednáška o šatech načichlých koňským pachem.

Seběhnu k tůňce a prozřetelně zkontroluju Certuse. Je s Bellou na druhé straně paseky, takže se snad nemusím ničeho obávat.

Ostražitě se rozhlédnu, jako by tu vůbec mohl někdo být, a pak ze sebe stáhnu kazajku i košili. Do půl pasu se nakloním nad vodu a rychle se plátýnkem omyju.

Kapičky ledové vody balancují na naježené husí kůži a já si v duchu nadávám, proč to tak řeším. Jenže už jsem se dala na vojnu, tak bojuju.

Rozechvěle na sebe nasoukám ten zelený uzlíček a pak shodím kalhoty a zopakuju stejný proces. Nutno říct že za mocného zatínání čelisti, abych snad nevypískla. Mýdlo nepřeháním, protože smývat ho na několikrát touhle ledovou vodou, to by byl očistec!

A pak už s drkotajícími zuby a uzlíkem "koňského" šatstva vyrazím zpět.

Přede dveřmi ještě rychle urovnám lemování a prohrábnu si vlasy. A taky trochu uklidním rozdrkotané zuby. Nechci, aby viděl, jak jsem pro tuhle parádu trpěla. Ale vlastně je to mé jediné oblečení, které není načichlé koňskou srstí. V něm se totiž na koni obkročmo jezdit nedá.

Vejdu dovnitř, zavřu za sebou a vesele se usměju na Guntera. Čekala jsem, že se v tom budu cítit po takové době nepatřičně... a trochu to tak i je. Ale na druhou stranu je to ohromně pohodlné... "Říkal jsi, že nemáš rád šaty načichlé koninou, když jsi doma. A já mám načichlé všechny šaty kromě tohohle..." pronesu tak trochu omluvně.


Gunter
6.4.2014
14:54:43
Zdá se, že si ví se vším rady a navíc to podává ohromně skromně. Udiveně zakroutím nohou.
"Díky, Nys, jsi hrozně hodná. Kdyby to pořád bolelo, ozvu se."

Než stačím říct ještě něco, odsviští pryč. Natáhnu si nohu na lavici a zamyšleně zírám na dveře.
Vcelku ubohé. Kdo by si pomyslel ještě před pár dny, že budu ve srubu s dívkou, kterou znám chvíli a budu zasněně zírat na dveře, kterými odešla.
A co víc, s jakými myšlenkami.
Zahanbeně si opřu bradu o koleno druhé nohy, ale to už je zpátky.

Nestačím zírat. Kmitá kolem mě jako střela. Sama rozdělá oheň, dá vařit vodu a začne něco kutit ve svých brašnách.
"Nemohl bych ti aspoň nějako pomoct? Něco bych snad zvládl..." Skoro si zoufám, ale ona mě snad ani nevnímá. Jen se omluví a je zase fuč.

Znovu si opřu bradu o koleno a znovu začnu čučet na dveře.
Ještě ubožejší...
Přesto si to jaksi zvráceně užívám.

Nyskel
6.4.2014
14:27:28
Mám hotovo. Noha umytá a čistě ovázaná. Jsem spokojená sama se sebou. A ještě to vylepší Gunterova pochvala. Skromně se uculuju. "Na tom nic není..." pohodím hlavou. "Kdyby se to snad chtělo podebírat, mám ve vaku jitrocelovou mast, co jsem koupila u jedné šikovné kořenářky." oznámí další postup, aby věděl, že má tu čest se zkušeným zdravotním personálem.

Spokojená sama se sebou si opláchnu ruce a rozhlédnu se po místnosti. Je vidět, že jsem momentálně převzala roli hospodyně a hodlám se podle toho zařídit. "Tak... teď ještě dojdu pro zbytek věcí a pak rozdělám oheň, abych začala dělat večeři."

Jsem zpátky! Malá hospodyňka, která se vyžívá ve svém království. Potěšeně přelétnu pohledem srub. Má spokojenost je téměř bezbřehá. Tenhle pocit jsem totiž za poslední rok a půl nezažila. A věřila jsem tomu, že už nikdy nezažiju. A teď je to zpět.

Odtančím pro další věci a jakmile se vrátím, rozdělám oheň. Plameny se po chvilce radostně roztančí a já dám vařit kotlík vody. Vím, že to chvilku zabere, takže mám teď pár okamžiků pro sebe.

Zalovím v sedlových brašnách a vytáhnu jakýsi kus zelené látky, srovnané do úhledného balčíku. A taky popadnu propriety, se kterými jsem ráno vyrážela k potoku. "Omluvíš mě na chvilku? Hned jsem zpátky."

Gunter
6.4.2014
14:16:44
"Jistě, klidně zaber." Vyheknu mezi dvěma rychlými nádechy.
A raději rychle, dokud se ještě zvládám ovládat.
K sakru!
Proč na mě tak působí?


Bota konečně povolí a Nys se narovná a můj báječný, ale trýznivý výhled zmizí.
Znovu musím čelit jejím očím.
A čelím jim statečně. S hlavou urputně sklopenou a očima přikovanýma k zakrvácenému obvazu.
"Fuj vypadá to hrozně, asi jo. Ono to v té botě bylo zmáčklé, takže proto to asi tak krvácelo." Pokrčím rameny, protože noha mě v tenhle okamžik trápí nejméně.

Jak se ji mám u sta hromů podívat do očí po tom, co jsem si myslel?
A na co jsem myslel......


Jen utrápeně kývnu a přejedu si rukou po čele.
Jsi blázen.
Dokonalý.


Nyskel se vrátí s umyvadlem plným vody a ošetří mi tu nohu tak rychle a zručně, že nad tím kapku kroutím hlavou.
"Poslyš, nepřivydělávala sis jako pomocnice nějakého felčara?" Vydechnu obdivně a je to úlevné. Konečně můžu myslet na něco jiného, než....
Na to vlastně myslet nesmím!

Nyskel
6.4.2014
13:45:12
Nejde to. Zřejmě ta noha natekla a ten improvizovaný obvaz taky nepomáhá.

Znovu zaberu, ale nechci mu s tou nohou tak moc škubat. Nic.

"Musím zabrat, jinak to nepůjde." houknu za sebe, aniž bych se otočila. A pak stisknu patu boty pevně koleny a zaberu!

Konečně bota povolí a sklozne přes patu. Už jen opatrně táhnu a slyším, jak Gunter za mnou na židli funí... bolestí...

Bota sklouzne úplně a já ji pohodím k židli. Narovnám se, otočím a starostlivě se zadívám na zkrvavený obvaz: "Dali jsi ji v tom třmenu teda vážně zabrat..." tvář mám zkřivenou účastí.

"Chvilku vydrž, nachystám si vodu a čisté plátno." Bylo by dobré mít tu vodu vlažnou, ale nechci čekat. Tohle potřebuje převázat.

Jsem rychlá jak vítr. Trochu vody do umyvadla, natrhané pruhy plátýnka a trojnožka, kterou podvléknu pod Gunterův kotník. Pak si přidřepnu k ťapce a začnu opatrně odmotávat plátýnko. Počínám si vcelku obratně. Jako bych tohle nedělala poprvé...

Gunter
6.4.2014
13:29:48
Ona se směje?
Směje se mi?
Oči se mi rozšíří jak talíře.
To přece nemůže myslet vážně. Já se tady utápím ve výčítkách a ona se směje? Ublíženě si ji prohlížím.

Ona ale přistoupí bez rozpaků ke mně a už další věta tu ublíženost poněkud zmírní.
Pomůže mi.
Rozpačitě k ní přisunu nohu v botě a jen zalapám po dechu, když se ke mně otočí zády.
A pak přijdou muka.

Nejde tak ani o nohu, která mi přitom cukání a trhání, vypsikuje bolestí, jako spíš o ten pohled, co se mi tak štědře naskytl.
Nemůžu odtrhnout zrak.
Jak fascinovaný. Uhranutý.
Nejraději bych si nafackoval, ale na to teď nemám prostor ani myšlenky.
Možná později.

Copak jde, dívat se a neplácnout si?
Copak jde, dívat se a nemyslet?
Nepředstavovat si...
Bože, Guntere, měli by tě zavřít do klece.
Na tisíc západů a ještě na závoru.
Krotím se a někde v hrdle se mi škrtí dech.
A ruka se nezadržitelně zvedá a jak přitahovaná magnetem se pohybuje vpřed.

Nesmíš, idiote!
Prostě nesmíš!
Zpátky!
Jen ti sundává botu, zapomněls?
Bolí tě noha! Noha! NOHA!


V poslední chvíli mi naštěstí škubne kotníkem a prudká bolest schladí bušení mého srdce. Prudce ruku stáhnu a narvu si ji pod zadek. Druhou pro jistotu také.

Nakoním se dozadu, abych ji pomohl protitahem a rychle povrchově dýchám, abych to vydýchal. S trochou štěstí se to svede na bolest.

Nyskel
6.4.2014
13:09:19
Vypadá, jako by mu uletěly včely. Hromádka neštěstí. "To to tak strašně bolí?" zeptám se s upřímně míněnou účastí a starostmi nakrčím obočí.

Pak najednou vyprsknu. Je to nepatřičné a tak si rychle připlácnu rukuna pusu a oči se omlouvají, ale... ale... "To všechno kvůli botě?!"

Olíznu si rty, abych zahladila úsměv a dobrácky pronesu: "Myslím, že já ji přeperu!"

Tatínkovi jsem občas také sundávala jezdecké boty, když se vrátil z výročního honu. Jako část městské honorace se ho účastnit musel, ale žádný vášnivý lovec nikdy nebyl.

"Tak ukaž..." jdu rovnou na věc. Otočím se ke Gunterovi zády, přehodím nohu přes jeho, takže teď mám tu botu mezi kotníky a ohnu se. Čímž nevědomky krásně na Guntera vyšpulím zadek. A světe div se, vůbec mi to nedochází.

Zvednu oběma rukama opatrně nohu v botě do výše mých kolen a za patu zaberu. Trochu si pomáhám i koleny, kterými stisknu své dlaně, obemknuté kolem paty. Snažím se být jemná, protože tohle ho bude asi vážně bolet.

Gunter
6.4.2014
13:01:49
Dobelhám se ke srubu, natáhnu se pro klíč a vpajdám se dovnitř. S pocitem nesmírné úlevy se zhroutím na židli a začnu se rvát s botou.
Marně.
Jednak to bolí jak čert a jednak mi to prostě nejde.
Snad to neoteklo?
Kurva!


Zapřu se vší silou druhou botou, ale nic. Drží jak přikovaná.
Ani rukama mi to nepovede. Nemám tu potřebnou páku.
Jestli budu muset Nys prosit, aby mi sundala botu, hanbou se propadnu.
To se prostě nehodí.
Ani trochu.
Není tu, aby mi sundávala boty, pro všechno na světě!
Stačí, že za mě vytírala koně a...
Kurva!


Vejde a já nešťastně vzhlédnu.
Co mi zbývá?
Ta bota musí dolů nebo sebou fláknu.
A to bych nepřežil!
Zas tak si to obskakování neužívám....Nemusím vypadat jako naprosto nechopný lazar.
To už je moc....
Přece jen mi na jakés takés mužnosti záleží.


Nad věcmi mávnu rukou, ale oči zůstávají uštvané.
"Nys...já tu zatracenou mrchu nemůžu sundat." Zoufale máchnu nohou, stále ještě nacpanou v botě a provinile svěsím koutky úst.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.