abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Gunter   Postava není přítomna 8.4.2014, 18:28:08
Ani se nestačím postavit a je u mě a začne mi casnovat nohu z obvazu. I když si tedy počíná nezvykle jemně, řekl bych jemněji než včera.
Koukám, že bratři mají u ní opravdu výsadní postavení.

"Samozřejmě, že to vypadá líp, jsem přece Vlk." Vyhrknu dotčeně a pak mi dojde, že tohle ona nejspíš neví.
"Hojíme se kapku rychleji než ostatní a kdybych se proměnil, šlo by to ještě rychleji." Vysvětlím jí vesele.

Trochu sebou cuknu, když mi to znovu na maže a jak se tak nade mnou sklání, pocítím neodolatelnou chuť, vtisknout ji do vlasů polibek. Pak si ale vzpomenu, co se mnou ty polibky dělaly včera v noci a to se mi jen zdály a raději to neudělám.

"Vyrážím. Děkuji." Opatrně se natáhnu pro boty a tentokrát se raději nasoukám do těch nižších. Ten včerejší lis už zažít nechci.
U dveří popadnu vědro, které je prázdné a svůj nenahraditelný pytlík a vyjdu ven.
"O koně se postarám. A nezapomeň na tu kávu, prosím!" Slíbím ji a rychle za sebou zavřu dveře.

U potoka se nekompromisně svleču do půl pasu a dopřeji si krutou a rychlou zchlazující lázeň. Dokonce i vlasy si namočím. Vím dobře, že si to můžu dovolit, na nachlazeniny rozhodně netrpím.
Nanosím koním čerstvou vodu a pak se s plným vědrem vody vrátím zpátky. Vonící čistotou a trochu mrazivou vodou, vlasy vlhkostí zkroucené jak žížalky.

Zvědavě zavětřím a vejdu dovnitř.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.4.2014, 18:17:42
"Ehmpf..." prudce vdechnu vzduch. "Já málem zapomněla na tu tvou nohu!" skoro vyjeknu. "Ukaž!" zavelím.

Nenechám ho ani vstát a vrhnu se k jeho noze. Sednu si na paty na kožešině a opatrně začnu odmotávat plátýnko. Jemně a ohleduplně. Jsem hodná sestřička!

Když se podívám na ránu, vypadá pěkně zataženě, i když stále je zarudlá a podél okrajů nateklá. Spokojeně se usměju na Guntera, plátýnka v ruce. "Jo, měl jsi pravdu. Vážně to vypadá o hodně líp! To jsem ani nečekala..." opravdu vypadám překvapeně. "Po té masáži ve třmenu, kterou jsi tomu včera dopřál, jsem si říkala, že se to bude hojit dlouho."

Odtančím v dost pokrčených šatech pro jitrocelovou mast a znovu mu to namažu. "Tak a teď můžeš vyrazit do světa!" oznámím vesele a vyrazím chystat tu snídani... Tedy nejdřív rozdělat oheň!
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.4.2014, 17:59:01
Ufffff.
"Jo to bude ono, jsem dobytek, neměl jsem se tak cpát.
Nu,dobytek jsem každopádně, ale vypadá to, že mi to dneska projde.
Bez nehody.

Posadím se a zamyšleně nakrčím nos.
"Kávu! Celou konev kávy. A pak....já nevím, asi placky s marmeládou. Není to moc velká rozmlsanost? Přece jen, včera jsem měl sladkou kaši...." Dumám sebekriticky.

Zavrtím zkusmo nohou a spokojeně se ušklíbnu.
"Vypadá to líp. Jsi dobrá ošetřovateka...
Půjdu ti pomoct. Není třeba nanosit vodu? Měl bych se jít umýt."

To bych rozhodně měl a nejspíš bych tam měl skočit po hlavě.

Začnu se škrábat z postele dolů a po očku ji pozoruji. Ty zářivé oči jsou něco neopakovatelného.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.4.2014, 17:48:07
"I medvědi chrápou... určitě!" neodpustím si ještě rýpnutí s uličnickým zaculením.

"Noční můry? To je určitě z té kaše... nacpal ses na noc..." mudruju důležitě a tak trochu káravě. Zdá se, že si svou novou roli uvědomělé sestřičky užívám. "Každopádně já to zaspala..." uklidním ho s pokrčením ramen.

"Tak co by sis dal k snííídani?" protáhnu zpěvavě a na tváři se mi uhnízdí spokojený úsměv.

Pak sklouznu pohledem na své zelené šaty, notně pomačkané, a trochu zrudnu. Vlastně mám někde v tlumoku i starou pánskou košili na noc. Ale je hodně hluboko. Když jsem se necítila v hostinci bezpečně, spala jsem prostě oblečená. A když ano, a pár takových výjimek bylo, spala jsem prostě jen tak, nahá. "Tady budu muset zvolit nějaký rozumný kompromis... jinak si ty šaty dočista uválím..."

Když dojdu v myšlenkách až sem, opět narovnám hlavu a usměju se na Guntera. Čekám na objednávku.
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.4.2014, 16:54:04
Kámen mi ze srdce s hlasitým rachotem spadne dolů.
Tak tohle mi si zcela uuuuurčitě pamatovala. O tom není sporu.
Sám to budu dostávat z hlavy nejspíš pěkných pár měsíců....
A při každém pohledu na ni.


"To jsem rád, že jsi se vyspala do růžova....I když to s tím chrápáním je samozřejmě nesmysl. Nikdy nechrápu. Spím tiše a nehybně jako medvěd. Tedy většinou."
Zvlášť dneska v noci!
To byla tichost a nehybnost jedna radost!

Kožešina je pode mnou zmuchlaná, jako bych na ni celou noc prováděl kdovíjaké reje.
Vlastně jsem prováděl.

Podívám se na Nys a roztržitě se usměji.
"Já měl trochu noční můry nebo tak něco. Možná jsem byl trochu neklidný, nebudil jsem tě? Sonduji nenápadně dál.
Pche! Noční můry! V sedmém ráji jsi byl, tedy kromě pasáží, kdy se měnila ve Vlčici a snažila se tě roztrhat na kusy....
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.4.2014, 16:14:42
"Sarka! Vzbudila jsem ho!" hrkne ve mně, jak se pohne. A když jeho ruka vystřelí ke mně, na okamžik ve mně hrkne ještě víc. Rychle se ale okřiknu a vzhlédnu, abych se mu podívala do tváře.
"Dobré ráno, bratříčku!" popřeju mu nejprve se zářivým úsměvem na rtech. "Spalo se mi moooc hezky. Jen jsi zase chrápal!" dodám a už se nepokrytě křením.

Jemně se vyprostím z jeho sevření a dosednu na paty. Dívám se tak na něj svrchu. Udiveně pokrčím rameny. "No něco jo, ale už si to nepamatuju."
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.4.2014, 15:54:34
Usínám.
Zarputile a s odhodlaností mladého reka. Oči křečovitě zavřené, ruku složenou pod hlavou, tělo přikované do kožešiny podivnou tíhou.
Takhle přece usínám každý den už jednatřicet let.
Bez problémů. Zdravě a spolehlivě.
Nikdy jsem netrpěl nespavostí, ani přehnaným snovým životem.
Dnes je tomu jinak.

Vyžírám si své bratrské povinnosti a svou nově objevenou schopnost představivosti.
Vždycky jsem si myslel, že jem tvor absolutně bez fantazie.
Jak jsem se mohl takhle zmýlit?
Já mám fantazii a jakou!
Kdekdo by mi ji mohl závidět!
Nebo mě za ni zabít....

Navíc ta naprosto reálná vůbně teplého těla vedle mě, dodává mé představivosti nebývalé živosti. Opravdovosti.

Zuřivě zatnu prsty do kožešiny a dumám nad tím, jestli by se to moje malé sladké pokušení vzbudilo, kdybych se odebral na krátkou léčebnou kůru do potoka...
Nejspíš ano...Je to vlčice!"
Co bych jí řekl?
Jak bych jí vysvětlil, proč mám neodbytnou touhu ráchat se uprostřed noci v potoce?
Zvlášt, když jsem po té poslední koupeli tak vyváděl...


A tak se jen zmučeně převaluji sem a tam a v duchu upím.

Křečovitě přivřu oči a přemlouvám sám sebe, že vlastně spím.
Spím!
SPÍM!

Místo toho se znovu převalím a moje ruka dopadne na její rameno.
Zaúpím a v tu chvíli jsem vedle ní a nekompromisně ji vtahuji do svého objetí.
Nebrání se.
Zajedu ji rukou do vlasů a přitáhnu si ji tvrdě k sobě.
Z hrdla se mi vydere podivné cizí mručení. Spokojené a velmi velmi majetnické.
Zvrátím ji hlavu dozadu a skloním se nad ní, abych ji polbil.
Celé moje tělo se třese jak v horečce.
Zešílel jsem?
Nejspíš.
Je mi to fuk. Už to neřeším.
Doba, kdy jsem se ještě dokázal ovládat, minula.

Moje rty dychtivě dopadnou na tu svůdou línii štíhlé šíje a z její tváře na mě blýsknou vyceněné špičáky.
Zděšeně cuknu zpátky, dřív než mi tesáky utrhne obličej a pustím chlupaté vlčí tělo z objetí.
Vyjeknu.
Kolem je tma a Nyskel tiše oddychuje do noci. Pokojná a klidná.

Spí?
Vždyť na mě zaútočila! Proměnila se, protože jsem chtěl....


Zamrkám a postupně mi dochází, že to byl jenom sen.
Noční můra. Obejmu si hrudník pažemi a znovu usínám.,
Nade mnou se skloní její tvář a medově zlaté vlasy mě polechtají na tváři. Dráždivě a neskutečně sladce.
Zaúpím.

Tahle noc bude dlouhá.

Když vyčerpaně otevřu oči, je světlo. Nyskel stále leží vedle mě a zrovna se chystá odplížit.
Ruka mi vystřelí jak had a drapne ji za paži.
"Jak jsi se vyspala?" Vyhrknu.
Potřebuju naprosto nutně vědět, že to všechno, co jsem v noci prováděl...s ní...byl jenom sen.

"Zdálo se ti něco?" Zeptám se nevinně a zoufale hledám nějakou nezávadnou, pokud možno ledabylou polohu hlasu.
Marně.
Zase chraptím.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.4.2014, 12:48:42
Spánek mám už jen lehký. Před chvilinkou odplul nějaký sen. Nevím přesně o čem byl, ale zanechal po sobě klidný a hřejivý pocit.

"Hřejivý..." nepatrně se zavrtím, protože to teplo, které mi sálá do tváře... živočišné teplo... voňavé teplo... Užívám si ho.

Něco mi říká, že bych se už měla probudit, ale já zarputile vzdoruju. Je mi tááák příjemně.

Nakonec se donutím pootevřít jedno oko a zamžourám v pološeru ranního rozbřesku. Ve srubu je dost chladno, ale mně je v dekách báááječně!

Jen kousíček ode mě se zvedá mohutný hrudník. "Mužský hrudník!" V tu chvíli mám oči otevřené obě a jsem dokonale probuzená. Nepohnu se ani o chlup, jen těkám očima okolo.

Nasaju pachy do nosu, jak mi velí instinkty a... v tu chvíli se uvolním. Gunterova vůně mi naplní chřípí a já skoro zavrním. Je to vůně bezpečí... jistoty... "Vůně mého staršího bratra!!!" Vzpomenu si na večer a rty mi zvlní šťastný úsměv.

Opatrně zvednu hlavu a podepřu si ji loktem, zůstavajm dál ležet na boku, abych ho nevzbudila.

Prohlížím si ho, jak tak oddechuje. Ne úplně klidně. Víčka se mu neptrně chvějí. "Asi se mu něco zdá." Občas i trochu škubne hlavou nebo tichounce něco zamumlá. Na okamžik se dokonce zamračí. "Asi to není hezký sen..." dojde mi a je mi to tak trochu líto. Já se totiž vyspala nááádherně! A hlavně! Celou noc vedle Guntera a Vlčice nic neprovedla!!!

"Tedy aspoň doufám!!!" hrkne ve mně na chvilinku, ale rychle tuhle možnost zavrhnu. Probudila bych se, kdyby předváděla něco... nepředloženého.

Sleduju profil jeho tváře, tmavé vousy, které se lesknou v prvních záblescích dne. Ty úžasné, vlnité kadeře, které mu tolik závidím. Už mi chybí jen živé, kaštanové oči, které se tak často smějí a jiskří.

Na okamžik mě napadne, že bych ho mohla polechtat prstíkem na uchu, aby se vzbudil, ale pak si za to vyhubuju. "Nech ho spát!"

Místo toho se rozhodnu tichounce a opatrně vyplížit z postele, abych připravila snídani. Miluju připravování snídaně! Je krásné začínat den tím, že někomu uděláte radost.
 
  Vlk   Postava není přítomna 8.4.2014, 12:21:35
Spánek krouží kolem vašich hlav s lhostejným úsměvem.
Toužíte po něm, prahnete každou částečkou po odpočinku, ale on se vám vysmívá.
Příliš mnoho se toho odehrálo.
Příliš silně a osudově.

Zdá se, že už nic nebude stejné. Došlo ke změnám ve vašich životech, které vypadají jako trvalé.
Nyskel se přece jen podařilo trochu potlačit panickou hrůzu ze společnosti druhých lidí, kterou v ní vyvolaly traumatizující okolnosti jejího mládí. Sama pro sebe si vytvořila variantu, která je pro ni přijatelná. S níž se dokáže smířit. Ta psychika, rozmetaná na kusy tím, co se stalo, ta psychika, pro níž jsou všichni muži projevující jakýkoliv náznak citu nebo touhy monstra, ta stejná psychika pro ni vytvořila staršího bratra.
A starší bratr je něco, s čím se dokáže smířit. Co je bezpečné a nevinné. Tudíž i krásné. Připomíná to, co bylo dřív. Nevinnost, která ji byla tak surově odejmuta.

Proto také Nyskel usne daleko dřív. Unavená prožitky a spokojená v uspokojivém rozuzlení.
Zachumlaná do dek. V teple a bezpečí. Protože je tu Gunter, starší bratr, který se o ní stará. A chrání ji. Co by ji mohlo ublížit.....

Gunter si naopak ubližuje sám. Naprosto systematicky. Místo, aby od dívky prchl jako štvaný, je k ní přitahovaný jako můra ke svíci.
Dávno si přestal namlouvat, že je Nyskel vlčice jako on a že by nebylo špatné, cestovat zase jednou z někým z jeho rodu.
Nyskel ho zajímá jako žena a vědomí, že ta žena teď leží jen pár cetimetrů od něj, je skoro k neunesení.
Jistě, úlevné by bylo usnout a prostě se proudit až ráno, kdy její blízkost nebude tak drásající a tak lákavá.
Nebo se prostě vcítit do pocitů bratra, kterého z něj chce mít a povznést se na to.

Nedaří se mu ani jedno z toho. A nedaří se mu ani spát. Takže mu nezbývá nic jiného, než ležet se zavřenýma očima a toužit. Toužit až k zešílení.
A přesně to také dělá, dokud naprostým vyčerpání neusne.

Nyskelin spánek je poklidný a plný slunce, Gunterův je plný jeho vlastních přání a nesplnitelných vášní. Cuká sebou a je neklidný. Občas tlumeně zasténá. Přesto se ani on už neprobudí. Předcházející den byl příliš náročný.

Ráno vás najde v naprosto jiných pozicích, než v jakých jste usínali.
Nyskel leží u zdi, obličejem otočená do místnosti, schoulená v prenatální poloze.
Gunter leží na zádech, paže rozhozené, hlavu skloněnou k jednomu rameni. I ve spánku vypadá, jako by se díval směrem k dívce. Jako by ji hlídal.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.4.2014, 11:49:41
"Krást?!" vyhrknu a prudce zvednu hlavu. Pak se ale tiše zachichotám a spokojeně zavrním: "No to se mám teda na co těšit..."

Zase si lehnu a usmívám se do tmy. "Mám já to ale zkušeného bratříčka..." Ještě před rokem a půl bych byla přinejmenším pohoršená, ale teď už vím, jaké to je protloukat se sám. A pár věcí už jsem si taky bez placení přivlastnila. I když to bylo hlavně v počátcích a vždy jen jídlo. Než jsem pochopila, že si na živobytí dokážu sama vydělat lovem.

Gunter se pohne a na mně přistane další deka. Blaženě se zavrtím. I když prostor, který zabírám na posteli, je opravdu minimální, aspoň mi bude teplo.

Snažím se usnout, ale v hlavě se mi odvíjí dnešní den. Všechno co se událo a hlavně jak ten den skončil... A ve všech těch obrazech je Gunterova tvář...
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.4.2014, 11:41:04
Tiše se zasměji tomu jejímu prohlášení.
"No, něco málo snad za sebou mám."
I když tohle je pro mě docela nové. Ležet celou noc vedle překrásné sedmnáctileté dívky.....jako bratr, je zcela nová a trýznivá zkušenost.
Sice jsem už takhle ležel mockrát, ale to jsem tím bratrem opravdu byl.
Dokonce se dvěmi najednou.
Častokrát jsme s Abigail a Heidi hrávali na posteli hry. To s námi býval ještě i Herlan.
Dva bratři, dvě sestry.
Jenže tady je jedna naivní nezkušená dívenka, která si pořídila staršího bratra a starý roztoužený chlap.
Dobře zase tak starý ne.....
I když proti ní....


"Ty jsi mi nějak učenlivá...." Vyhrknu škádlivě.
"Mohl bych tě naučit i věci, o které bys vůbec nestála. Třeba krást." Uchechtnu se.
....polibky oddychujícím dívkám s rezavými vlasy rozhozenými po polštáři....
Mlč, nemuč se!


Vyprostí ruku z mojí a mě zavalí nenadálá ztráta, kombinovaná s úlevou.
Svým způsobem si nic nepřeji víc, než ji za tu ruku držet celou noc.
Jenže na druhé straně......
Taky bych se z toho mohl zbláznit...
Nebo si ji za tu ruku přitáhnout.
Ne! Takhle je to daleko lepší.
Navíc to pro ni moc pohodlné nebylo.


"To mě moc mrzí. Jen si udělej pohodlí." Zachraptím tedy do tmy a ještě jednou se posadím, vytáhnu deku za mou hlavou a opatrně ji přikryji ještě jednou dekou.
"Za chvíli tu bude zima, oheň už skoro vyhasl." Vysvětlím jí.
"Dobrou noc, lištičko...."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.4.2014, 11:27:17
To jeho šátrání po mém obličeji, aby našel nos... je to legrační. A tak nějak to lechtá. Tichounce se zachichotám a snažím se uhnout, ale po chvilce se mu to cvrnknutí podaří.

Musel se naklonit, aby na mě dosáhnul, a tak se mi nos naplní jeho vůní. Zatrnu, co na to Vlčice! Jsem připravená ji okamžitě zkrotit, ale nic. Ticho. Klid. Zaskočilo mě to. "Že by mi to mé tak nečekaně nalezené štěstí snad i přála?!" Zůstávám podvědomě ve střehu, ale jsem zase o trochu sebejistější, že to zvládnu.

"Třicet jedna?!" zaskočí mě to. Tipovala bych mu tak nanejvýš dvacet pět. Aspoň z mého pohledu je třicet jedna vááážně hodně.

Ale to, jak to komentuje, než konečně řekne číslo... Je jasné, že chce slyšet pravý opak: "To je dobře..." šeptám dál spiklenecky. "Já bych nechtěla bráchu mladšího ani o rok! Aspoň už máš něco za sebou a můžeš mě tak víc naučit!" vysvětluju důležitě šeptem.

Na okamžik mě napadne, že bych teď mohla cvrnknout do nosu já jeho, ale představa, že šátrám svou dlaní po jeho vousaté tváři, že mě to lechtá do dlaně, že cítím jeho dech na své kůži...

Uslyším, jak Vlčice uvnitř tichounce zavrčí, ne varovně, toužebně! "Ne! To je rozhodně moc moc špatný nápad!" zařeknu se rychle.

Místo toho pevně zavřu oči a snažím se usnout. V téhle strnulé pozici to jde ale vážně ztuha. Navíc Gunterova hřejivá dlaň je pro mě něco tak nového, že po chvilce nedokážu myslet na nic jiného.

S lítostí a jemně, nicméně rozhodně vyprostím nakonec svou ruku a zavrtím se. "Už jsem měla tu ruku trochu vykloubenou..." zalžu vcelku zdatně omluvným tónem, a zachumlám se znovu do deky. Stále stočená do klubíčka v nohách.
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.4.2014, 11:16:36
Ve tmě se znovu ozve její hlásek a teď zní náramně tajnůstkářsky.
Otevřu oči a otočím hlavu k ní. Snažím se ve tmě rozeznat její kontury a díky Vlčím smyslům se mi to i daří. Natáhnu se, abych nahmatal její malý zvědavý nosánek a zatahám ji za něj.
"Páni, ty jsi ještě zvědavější než já!
Je mi hrozně moc, ani bych ti to neměl říkat. Jsem starý dědek proti tobě!"
Povzdechnu si, protože je to hrozně, bolestivě pravdivé.

Pak ale přece jen tichounce dodám.
"Třicet jedna....Nyskel."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.4.2014, 10:58:15
"Sakra!" zakleje má hrdost, že jsem se takhle prokecla. "Ále co, můj bratr by to přeci měl vědět!" utnu všechnu tu uraženou ješitnost.

Najednou mě napadne, že já bych na oplátku měla vědět, kolik je jemu. Jenže už jsem jednou zavelela, že se jde spát. A to bych asi neměla, porušovat svá vlastní nařízení... "Obzvlášť, když jsem ještě přísnější než Heidi..." teď se ušklíbnu sama sobě ironicky. Vím, že si ze mě dělá šoufky. A je to vlastně hrozně milé.

Chvíli jsem potichu a pak spiklenecky zašeptám, jako bych chtěl občůrat někoho jiného, přísného, kdo nás dva poslal spát. "Ty, Guntere, a kolik je vlastně tobě?" šeptám potichoučku, ale vím, že mě uslyší. Je jen malý kousek ode mě.
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.4.2014, 9:47:14
"Nejsi mladá dívenka?" Opáčím na oko lhostejně a celé moje nitro vříská na poplach.
Sedmnáct?
Bože, sedmnáct?
Opravdu je starší, než jsem myslel.
Sedmnáct....to už....


Zatřepu hlavou a zašklebím se.
"Takže sedmnáct! Aspoň konečně vím, kolik ti je, já věděl, že mi to jednou povíš." Rozverně vypláznu jazyk.
Sedmnáct!

Pak mě ale úplně odzbrojí tím slibem. Dojatě se na ní podívám, ale ona vzápětí přejde do velevážného tónu a já se zase rozchechtám.
"No, když to říká moje velká sedmnáctiletá sestřička, tak to bych asi měl poslouchat, že?" Schoulím se vedle ní a protože moji ruku stále nepustila, držím ji dál.
A topím se.
Topím se v její blízkosti. V její vůni. V teple jejího těla.
A je mi jasné, že se budu topit celou noc a že to nesmím dát jediným pohybem najevo.

Zavřu pevně oči a do tmy ještě s notně hraným veselím zašeptám.
"Páni, ty jsi daleko přísnější, než Heidi!
A hlavně jsi krásnější, žádoucnější a je ti sedmnáct!
Hrome!
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.4.2014, 8:05:27
Jak mi vypráví o Heidi, před očima se mi kreslí laskavý obličej. Nemá žádné konkrétní kontury, neznám ani barvu jejích vlasů, ale z toho obličeje vyzařuje laskavost a klidná síla. Líbí se mi...

"Připomínám mu ji?" v tu chvíli je to tak matoucí a zároveň neuvěřitelná informace, že tak úplně nevím co s ní. "Čím? Jsem jí podobná? Je to tím zpěvem? Tím, jak jsem ho před chvílí peskovala?" chtěla bych se zeptat na všechno na jednou, ale Gunter pokračuje.

A lepší to už snad ani být nemohlo. "Chěl mít mladší sestru!" Je to jako rána mezi oči… ale taková úžasná, hezká… Po pár okamžicích vtáhnu zhluboka vzduch do plic, protože až teď mi došlo, že jsem zatajila dech.

Ty přísahy, které padají... až mi to do očí vžene slzy. Sklopím hlavu a snažím se v sobě zpracovat všechny ty silné emoce, které se mi derou z hrudi. Nevím, co jiného a tak se jen tichounce ozvu: "Ale já nejsem už malá dívenka, v srpnu mi bylo sedmnáct." Za jiných okolností bych tohle podrážděně vyprskla. „Už jsem přece velká! Daleko starší než Heidi, když se o něj začala starat! A je naprosto nepřípustné, aby ze mě dělal prcka... usmrkánka...“ ALE... všechna ta hrdost dospívání je dokonale udusaná tím, co cítím.

Horlivě přikývnu, pevně stisknu velkou ruku ve své dlani a s širokým úsměvem špitnu do tmy. „Pokusím se…“ A já se vážně pokusím! Udělám pro to všechno!

„A teď už ticho a spát!“ zavelím z ničeho nic přísně, i když v tónu je dobře patrný smích. „Když na tebe nemůže dohlížet Heidi, vezmu to za ni!“ vysvětlím jakoby nic. Aby věděl, co ho čeká! To není jen tak, pořídit si mladší sestřičku!

Ležím schoulená v nohách, držím ho za ruku a pluju na svém růžovém obláčku v té laskavé, hřejivé tmě.
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.4.2014, 1:09:58
Vytáhne ruku z mého sevření a světě zboř se - tu druhou mi nechá.
Navíc se opře o stěnu srubu a poprvé za celou dobu vypadá uvolněněji a neyvyolává ve mně pocit, že už v příští minutě zdrhne za kopečky.
Jak bych ji mohl odolat?

Lehnu si vedle ní, tak že mám hlavu u zdi, o kterou se opírá, a dlaní jemně, ale pevně stisknu její drobnou ručku.
"Heidi bylo dvanáct, když se o mě začala starat.
Byl jsem tříletý ztracený kluk, kterému chyběla máma a ona, ač byla sama dítě, se mi ji pokusila vynahradit.
Byla úžasná.
Hrozně hodná a laskavá a taková mateřská.
Měla to prostě v sobě.
Jak rostla, peskovala nás všechny jak malé haranty. V podstatě zaujala matčino místo. Poslouchali jsme ji víc než otce."


Dokud se pro nás nestal Alfou...
Pak už to bylo jiné.
I když Heidi ve mně dokázala vzbudit daleko větší výčítky než on.
Uměla to. S tou svojí věčnou shovívavostí.
Občas jsem se před ní červenal jak malý kluk...
To Hagen byl hlavně přísný a toužili jsme ho s Herlanem napodobit, ale na hašteření a provokace, byla Adelheid.
A také na lásku.
Měla ji, že by mohla rozdávat....


"Něčím mi ji hrozně připomínáš i když jsi daleko křehčí než byla ona. Možná je to tím, že jsem ji bral napůl jako svoji matku, přestože byla tak mladá." Vzhlédnu k tobě a na tváři mi zazáří upřímný úsměv.
Aspoň v tu chvíli chci věřit tomu, co říkám. Je to bezpečnější.

"Ty jsi jako moje malá setřička, kterou jsem nikdy neměl a vždycky jsem chtěl mít. A to, co jsem říkal, platí. Postarám se o tebe. Nenechám tě, aby ses toulala sama světem. To by mladičké dívenky dělat prostě neměly!" Dodám přísně a rázně mávnu našimi spojenými dlaněmi.

"Takže se s tím koukej smířit! Ano?" Zívnu.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.4.2014, 0:36:34
Nepatrně překvapeně se usměju. On přece nechtěl mluvit o své rodině, ale... taky cítí, že je teď něco jinak.

A je. Sedím ve srubu na lůžku s Vlkem a držíme se za ruce. Tohle je....... je to nový začátek! Věřím tomu!

"Řekneš mi o ní něco víc?" zeptám se tiše. Není v tom žádný nátlak. Jen lehké ťuknutí. Najednou mám potřebu vědět všechno! A kde jinde začít než u sestry...

Jednu ruku jemně vyprostím, ale druhou nechám v jeho dlani. Pohodlněji se opřu o stěnu srubu a čekám. Na ohništi pableskují už jen rudé uhlíky, ale ta tma okolo mi přijde laskavá a hřejivá.
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.4.2014, 0:31:38
Nejdřív se mi chce vyškubnout, ale čím víc na ni mluvím, tím víc poslouchá a ten splašený úlek z jejich očí mizí.
Slibuje.... Srdcem se mi rozlije bolest smíšená se slastí a já se úlevně usměji. Jako by mi slíbila něco daleko závažnějšího a důležitějšího.
Jenomže ono to závažné je. Až moc.

V mém těle běsní tisíc různých tužeb. Tisíc věcí, které bych chtěl právě teď udělat.
Neudělám žádnou z nich.
Září a já nebudu ten, kdo tu záři uhasí. Ani, kdyby mě to mělo roztrhat na cucky. Což se nejspíš stane.
Ale neudělám to.

Místo toho opětuji něžně stisk jejich dlaní a dívám se do těch zářících očí.
Aspoň tohle můžu. Tím nikomu neublížím.
Tak si to užívám. Do sytosti.
"Maminka ne. Já si matku nepamatuji. Umřela při mém porodu. Zpívala mi moje starší sestra. Ona mě vychovávala." Odpovím stejně tiše a měkce jako ona.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 8.4.2014, 0:17:27
Skončí poslední tóny a já cítím v duši klid. Tahle písnička... je jak stříbrné vločky. Tichá a vznešená zároveň. Mám ji moc ráda.

Gunter se pohne a já se zvědavě otočím jeho směrem. "Líbila se mu?" Chci, aby se mu líbila, když ji mám tak ráda...

Jenže v ten moment nahmatá mé ruce a do krku mi začne stoupat knedlík. Cítím z něj tolik... něhy a rozechvění a... "Jak jsem si toho mohla nevšimnout?!" napadne mě naprosto nepodstatná myšlenka.

Mám nutkavou touhu vyškubnout se mu. "Tohle je... moc! Je můj bratr teprve pár hodin. Na tohle si musím zvyknout! To nejde takhle hrrrr..." drmolím vyplašeně v duchu a těkám očima všude možně.

Ale když promluví, přitáhne to mé oči zpět jako magnet. Ten zvláštní tón hlasu. Ani stopa po jeho obvyklém špičkování. A snad se mi to zdá, ale má v očích slzy?! Asi by mě to mělo vyděsit, ale místo toho cítím zvláštní... souznění. "Musí mu to připomínat domov, jako mně..." dojde mi konečně. "Proto je tak rozněžnělý!"

Strašně se mi uleví, když si tohle uvědomím. Pevně stisknu jeho ruce a najednou mi to přijde hrozně přirozené, ten dotek. "Slibuju..." špitnu tiše, ale i v tom tichém slůvku je slyšet úsměv, který mi zvlní rty. Spokojený a šťastný. Vždyť to, co mi řekl před chvilinkou...... to z nás dělá opravdovou rodinu! Takhle přesně to v rodině chodí. Jeden se stará o druhého, chráního ho a dělá mu radost.

Cítím... bezpečí, klid a..... štěstí. I když je ve srubu téměř tma, přísahala bych, že ta záře, která ze mně vychází, musí být vidět. "Zpívala ti doma maminka?" zeptám se měkce, protože přesně tenhle obrázek mám teď v hlavě.
 
  Gunter   Postava není přítomna 8.4.2014, 0:02:26
Napjatě poslouchám, zuby zaťaté. Potřebuji vědět, jestli ta píseň na mě bude působit stejně.
Působí.
Slova jsou tentokrát nezávadná a konejšicí a hlas..hlas mi pustoší nitro na cáry.
Přesto bych neměnil.
Opravdu mám asi divné sklony.

Zase poklidně přivřu chvějící se vlhké oči a jen poslouchám. Okouzlený jako malý kluk.
Když dozpívá, nakloním se k ní a chytím ji za ruce.
V tu chvíli je mi celkem fuk, jestli mě vezme po hlavě židlí nebo začne vřeštit.
Jsem dokonale v zajetí kouzla jejího hlasu.
Jejího kouzla.

"Budeš mi zpívat každý den, ano? A já pro tebe udělám všechno, co budeš chtít. Postarám se o tebe. Ochráním tě. Před vším. A budu ti vyprávět, až se budou hory zelenat.
Jen když mi budeš zpívat!"
Můj hlas je rozechvělý a oči se lesknou.
I když bych to nejraději nějak zamaskoval, dohořívající oheň mě stejně prozradí.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.4.2014, 23:55:30
Poslouchá a je ticho jak myška, jak slíbil... Jak se tóny písně odvíjí dál a dál, ztrácím ostych a můj hlas je čistší, průzračnější.

Vždycky jsme si zpívaly s maminkou a ona měla tuhle písničku moc ráda. A mně ji připomněl ten Gunterův příběh. Nenaplněná láska... Je to smutné, ale tahle melodie na mně vždycky působila chlácholivě.

Skončím a Gunter zůstane ticho. Snažím se proniknout tmou a zjistit, co se stalo. Cítím z něj směsici pocitů, takže spát ještě nemůže. "Ale proč nic neříká?" panika ve mně roste. Snad jsem ho nenaštvala... tím výběrem.

Konečně promluví. Přišlo mi to jako věčnost. A říká si o přídavek.

Skromně se usměju. "No, můžu... Ještě mám ráda tuhle. Ale ta je tak trochu vánoční..." špitnu nejistě, ale nakonec spustím...

 
  Gunter   Postava není přítomna 7.4.2014, 23:45:09
Začne zpívat a já zavřu oči. Má nádherný hlas. I když nesmělý a rozechvělý, zní líbezně, až se mi tají dech.

Nejdřív poslouchám jen její hlas.
Opájím se jím jako vínem. Omámený a naprosto okouzlený.
Pak ke mně proniknou i slova. Zachvěji se až do morku kosti a otevřu vyděšeně oči.
Ona to ví?
Jsem připraven do vašich rukou dát cokoliv, po čem byste toužila?
Dát v sázku jak život tak majetek, abych měl vaši lásku a přízeň?

To si snad dělá prdel, přece to na mně nemohla poznat!
Snažil jsem se!
Byl jsem bratr!
Nedal jsem najevo, jak dokonale mi pobláznila hlavu!

A pobláznila? Nenamlouvám si to?
Nejspíš ano, ty pitomče, vejráš na ni jako osel!


Snažím se ta slova neposlouchat, snažím se být na věcí.
Marně.
Je to jen písnička, kterou se někde naučila, tak jako jsi se ty naučil pohádku o růži ze Šírázu!
S tebou to nemá nic společného.
NIC!
Náhoda!

Máte-li v úmyslu tak pohrdat, tím víc mne to okouzluje?
No to je přesné!
Kurva!

Nemůže to vědět, nemůže.
Tohle by prostě nedokázala hrát! Tu nevinnost, tu sladkost.

Auuuuu.
Magore!

Abys ještě než zemřu, udělila mi výsadu své lásky?
No, parádní!
Lepší píseň opravdu vybrat nemohla….


Její hlas zní dál do tmy a vztek i rozháranost mě konečně přecházejí.
Rozechvěnost zůstane.
Mám pocit, že mi jejím hlasem vybruje celé tělo a je to nádherné.
Když zmlkne, podívám se na ni a oči mám vlhké.
Příšerně se za to stydím, ale jim je to ukradené.
“Já…zazpívala bys mi ještě něco, Nys? Prosím….“ Zachraptím a jsem úplně a dokonale ztracený.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.4.2014, 23:12:49
Rozpačitě se usměju. Možná jsem se trochu unáhlila. "Co když bude zklamaný? Co když se mu to nebude líbit??"

Ale teď už nemám moc na vybranou. Zababuším se do deky, opřená o stěnu, kolena pod bradou a tiše začnu broukat tesknou melodii... Po chvilce přidám i slova. Ale jen tichounce, nejistě. Stydím se...

 
  Gunter   Postava není přítomna 7.4.2014, 23:03:23
Po očku ji pozoruji, jak capká přes místnost a když se vrátí a zase se uloží zpátky, spokojeně přimhouřím oči. Trochu přitom vypadám jako kocour na smetaně.
Pak přijde ten nesmělý návrh a já se překvapeně zdvihnu na loktech.
"Zazpívat mi? Bože! Víš, jak je to dlouho, co mi někdo zpíval!" Vyjeknu užasle a tentokrát to nehraju.
Doma zpívala Abigail, jako slavíček a byla to nádhera.

"Chci, chci, chci! Hrozně moc chci, zpívej prosím! Budu jak myška!" Vyhrknu spontánně.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.