abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Nyskel
8.4.2014
23:13:39
"Naprosto jistě nedosahuješ mých kvalit!" oznámím mu sebejistě a před tou jeho rukou ucuknu, byť ne dostatečně včas, takže vlasy se zatřepetají jak motýli.

Přesladce se na něj uculím tentokrát já a hlasem jako medu mu připomenu: "Tudíž postačí, když prokážeš své kvality jako nosič vody. A měl bys začít co nejdřív, ať to do večer stiheneš..."

V duchu si musím přiznat, že tohle bylo trochu pod pás. Tu koupel jsem chtěla původně oželet. Ale řekl si o to sám!

Gunter
8.4.2014
23:08:23
Zachechtám se. To vztekání je neodolatelné.
Nakloním se blíž a zaulím se jí přímo do obličeje.
"Ale já umím škubat drůbež. Jen to nerad dělám. A moc si vážím toho, že jsi to udělala za mě. Bylo nesmírně ušlechtilé, smrdět místo mě.

Jenže ti to asi neopolatím. Já sice umím péct i placky, ale nejspíš nedosahují tvých kvalit.
A navíc jsem líný jak veš. Líbí se mi, když mi vaříš ty. V těch kouzelných zelených šatičkách!"
Rozcuchám ji vlasy nad čelem, jako bych vůbec nevnímal, že se vzteká a usměji se.

Nyskel
8.4.2014
22:59:38
"Týýýý....!" syknu tentokrát už nahlas. V očích mi jiskří stejně tak jako jemu a chloupky vzadu na krku se mi naježí ve vzrušujícím očekávání. Tohle je bitva!

"No, určitě mi jde pečení placek líp než tobě škubání drůbeže!" odpálím zpátky.

Gunter
8.4.2014
22:45:56
Sousto mi zaskočí a začnu kuckat.
"To si děláš legraci? Já si fakt myslel, žes je stihla, než jsem se vykoupal. Och, jsem zklamaný....
Ale nevadí. Ty mi je můžeš udělat zítra ráno."
Zatřepu velkým kusem placky v zubech a s předstíraným zděšením vyjeknu.

"No jo, ale umíš je vůbec? Abych si nemusel jezdit pro placky k Pírku. Přece jenom, bolí mě ta noha, víš a mám zákaz ježdění na koni. Nyskel povídala...." Zlobím ji a oči mi jiskří.

Nyskel
8.4.2014
22:40:26
"Zatraceně!!!" zakleju v duchu. "Samozřejmě, že to nebylo vítězství. Nebo ne úplné! To by mi přece nenechal! Had jeden... slizský!" bublám v duchu, ale musím si přiznat, že mě to potěšilo. Že to nevzdal a navíc to tak mazaně navléknul. "Jsem na něho opravdu hrdá v momentě, kdy ze mě dělá blbce?!" nemůžu tomu sama uvěřit, že mé ego tak snadno ustoupilo.

Rozesměju se! Asi bych se měla vztekat nebo zlobit, ale přijde mi to prostě směšné a zábavné.

"Ty placky jsi sám balil u Eve, koumáku..." prozradím mu na oplátku sladké tajemství já a náležitě se uculím. Mohla bych na něj dělat machry, ale tohle mi přijde daleko... příhodnější!

Gunter
8.4.2014
22:33:15
"Ovšemže přijdou, naženu ti je." Uculím se sladce.
Ostatně o tom, že nemám lítat ve vlčím nebyla řeč, tak co.

S blaženým výrazem si namažu placku marmeládou a ukousnu si.
"Páni, já se s tebou neustále nacházím na hranicích dokonalé rozkoše.
Ty placky jsou vynikající. To ses také naučila doma?"
Zeptám se nevinně a naliju si kávu do svého otlučeného hrnku.

Nyskel
8.4.2014
22:25:25
"Protestuje, jak jinak. Nic jiného jsem ani....... Cože?!" zamrkám překvapeně a rychle se to snažím skrýt rozhrábnutím vlasů.

"To bylo tak jednoduché?! Vážně mě poslechne?! Nebo mi to teď odkývá a pak si to udělá po svém?" tápu. Takhle snadné vítězství jsem nečekala a tak je mi to víc než podezřelé.

Znovu si ho změřím pátravým pohledem, ale když škemrá o to lovení u srubu..... "Vážně to vzdal!" hrkne ve mně, když tomu konečně uvěřím. Kdesi vzadu cítím slaboulinkou pachuť zklamání. Vlastně si musím přiznat, že se s ním přu ráda... Jen tak trošku a jen z legrace, ale je to... zábavné.

"Dobře. Jen si nejsem jistá, že kvůli tvému přání přijdou srnky až na práh..." dodám odlehčeně, ale v hlavě mi to pořád šrotuje. "Jak to, že vůbec neprotestoval... tedy téměř...?"

Gunter
8.4.2014
22:18:21
Nadechnu se, abych spustil salvu protestů. "Že ne....?"
"Já přece...." Nic přece. Nepustí mě ke slovu. Najednou tvrdá jak z oceli.
"Řekl jsem ti, že mě ta noha nebolí a...." Nezajímá ji to. Propaluje mě očima, že z ní jde skoro strach a já najednou nevím jak na ni.
Tolik se bojím, že když se začnu vztekat a hádat se, vrátí se ta Nyskel z předchozích dnů a moje usměvavá Lištička mi dá nenávratně vale, že to nakonec zbaběle vzdám.

Zvednu ruce v poraženeckém gestu.
"Fájn, fájn. Budeme tedy střílet vzadu na louce. A ty budeš lovit. U srubu." Dodám prosebně. Představa, že by se ode mě vzdálila někam dál mi kroutí střeva.
"Prosím...." Dodám zlomeně.

Nyskel
8.4.2014
22:11:00
Přestanu si mazat placku s marmeládou a zadívám se mu zpříma do očí. Téměř se no nich vpíjím... A v těch mých je najednou něco tvrdého, neústupného, i když to uličnické jiskřičky trochu zjemňují. Možná záblesk té původní Nyskel.

"Ty prostě dneska na koně nesedneš!" řeknu tiše a velice zřetelně vyslovuji. "Já tě ošetřuju a já vím, co je pro tu nohu dobré a co ne." tohle už zní spíš suše než ledově.

Přestanu ho hypnotizovat a už o poznání lehčeji dodám: "Střílet mě můžeš učit tady. Na to nemusíme nikam jezdit. Beztak by pro mě byl pohyblivý terč na začátek moc komplikovaný." snažím se najednou těžit z předstírání neschopnosti a teď si všímám víc placky než Guntera. Nebo se aspoň snažím, aby to tak vypadalo.

Gunter
8.4.2014
22:04:33
S ledovým klidem na ni pohlédnu.
"Nesmysl! Pajdám proto, že jsem si při tom otáčení špatně došlápl. Už je to dobré. Navíc potřebuji rozhýbat svaly!" Pronesu nekompromisně.
"A samotnou tě nikam nepustím. To je přece jasné." Dodám, když pokračuje ve spřádaní praštěných plánů, jak mě nechat doma.

Pak to zkusím o fous smířlivěji. "Ale slibuji, že se proměním, kdyby mě to bolelo. Navíc jsem ti slíbil, že tě budu učit střílet, takže tahle diskuze je od základu zbytečná. Jedeme oba."

Nyskel
8.4.2014
21:55:20
Kriticky se dívám na jeho pajdání a pohledem zalétnu k noze. "Dneska v žádném případě nemůžeš s tou nohou do třmenu." oznámí nekompromisně. "Jestli tě to takhle bolí, v tom třmenu by sis to úplně rozedral." nespokojeně kroutím hlavou. A přitom se mi to při převazu zdálo vcelku dobré.

Počkám, až si sedne a posadím se na druhou stranu stolu. "Už jsme si ujasnili, že jelena nepotřebujeme, že jo?! Takže to uděláme jinak. Ty zůstaneš tady a necháš tu nohu odpočinout, a já ulovím srnku ve vlčím. Je to hračka, mám jich na svědomí nepočítaně." ujišťuju ho, aby snad neprotestoval.

I když je nad slunce jasnější, že protestovat bude. Vsadila bych na to svou snídani! A to už je co říct. Čeká mě ještě bitva, ale nehodlám se vzdát!

Gunter
8.4.2014
21:49:26
"Samozřejmě, že to vím. Nějak to nešlo přehlédnout." Pokrčím rameny, na tváři ledabylý úsměv. Uvnitř zuří celá bouře zběsilých pocitů.
Dotek jejich rukou na mých ramenech....
Ten opojný smích..
Copak tohle se dá vydržet?
Copak tohle se dá vydržet a nezešílet?
Nebo co hůř, nevrhnout se na ni?


Vymaní se mi a já se musím na okamžik opřít o zeď, protože se mi podlomí nohy ztěžklé touhou. Naštěstí to můžu snadno zamaskovat za bolavou nohu.
Dívám se za ní, jak čile pobíhá kolem kotlíku a skoro mě ten pohled bolí.
Budu muset ty vzájemné dotyky omezit nebo mě klepne. Vzdychnu si pro sebe nešťastně, ale už teď vím, že to nedokážu.

Usměji se na ni a je to úsměv kapku zoufalý. Musím ale tu hru hrát dál. Jako bych byl na ní závislý jak na opiu.
"Už letím, jasnosti." Ujistím ji a trochu víc, než bych musel, se pajdám ke stolu.

Nyskel
8.4.2014
21:31:06
Lehounce zavrávorám, když mě konečně postaví na zem, a stále se ještě směju. "Seš blázen! Víš to?!" vyplísním ho ještě, ale ten třpyt v mých očích je nezaměnitelný.

Znovu trochu znejistím, jak si mě začne přitahovat k sobě. Jeho tvář zářivá a tajemná zároveň. Kdesi uvnitř se něco lehounce zavrtí. A ve tmně zavyje Vlčice. Ztuhnu, jak ucítím jeho dech na svém uchu, ale držím! "Ne! Tohle mi nepokazí! Gutner je můůůůj! Ne její!!!" odhodlaně bojuju uvnitř.

"Můj?!?!?! Jistě! MŮJ BRATŘÍČEK!!!!" potvrdím umanutě ještě jednou svému udivenému já.

Vysoukám se z jeho objetí a také z aureoly jeho vůně, která ho obklopuje, a běžím ke kotlíku. Opatrně zaliju kávu a sobě i hrnek čaje, a pak už jen významně oznámím: "Máte prostřeno, vaše lordstvo!"

Gunter
8.4.2014
21:24:01
Nejdřív yjekne a mě na chvíle ztuhne krev v žilách, že začne křičet a nebo se jí vrátí do tváře ta hrůza, která tam byla včera. Nebo obojí.
Zdá se ale, že tohle už máme za sebou. Definitivně.
Začne se totiž smát a dlaně mi opře o ramena.
Rozzářeně se dívám do toho smíchu jak můra do slunce. Dokonale okouzlený.
Byl jsem kdy šťastnější?
Těžko říct, ale tuhle chvíli bych nevyměnil za nic na světě.

Svírám ji v pevném sevření a ona mi zatíná prsty do ramen tak silně, že se to blíží bolestné rozkoši.
Její vlasy mě několikrát udeří do tváře právě tak jako Zarífa a moje pocity jsou dost obdobné.
Když ji konečně postavím zpátky na zem, přitáhnu si ji ještě k sobě a zašeptám ji do ucha.

"Dávej si pozor, já jsem zatraceně dobrý stopař."
Pak si tragicky povzdechnu.
"Ale já opravdu umírám hlady!"

Nyskel
8.4.2014
21:14:18
Guter mě prudce popadne a začne se se mnou točit. Jeho silné paže mě drtí, jako by mě nikdy neměly pustit.

Po počátečním vyjeknutí, když mě zvedne, se bezděky dlaněmi opřu o jeho ramena a... začnu se smát. Radostný a zvonivý smích naplní srub jako jiskřivé víno pohár. "Neblázni! Pusť mě!" protestuju, ale smích nejde zastavit. Mé zrzavé vlasy víří divoce kolem nás a já zářím jak pampeliška na jarní louce. Jen prsty poněkud křečovitě svírají jeho ramena. Možná tam bude mít večer deset malých modřinek.

Gunter
8.4.2014
21:08:04
Začne kývat hlavou tak horlivě, až se jí rozletí vlasy kolem tváře. Projede mnou radost tak prudká, že se mi skoro zatmí před očima.
Je zajímavé, že bolest a radost se projevují úplně stejně.
Zavýsknu a popadnu jí do náruče.
"Jupííí!" Zaječím jak divoký barbar a otočím s ní dokolečka.

"Já se tě totiž nehodlám vzdát, víš? Pěkně dlouho a možná nikdy. Budeš mi muset utéct, až mě budeš mít dost. Ovšem otázka je, jestli tě nevystopuju a nepřivleču zase zpátky." Mudruju velevážně.

Nyskel
8.4.2014
20:47:50
Ufff... to milostné zaujetí se vysvětlí, naštěstí k mé plné spokojenosti.

Ovšem jeho další sdělení... a to, jak potom zbledne. Hrkne ve mně. Ošklivě. "Jak bychom se sem mohli vrátit, když Minnie sem nikdy nepojede. Nemůžeš žít tady a hrát si na rodinku, když Minnie je tam dole..." vyčítám mu v duchu. Jsem rozumná! Musím být rozumná!!!

Ale cítím, jak mi ta představa trhná srdce. Je to téměř fyzická bolest. "Jsi hloupá a naivní! Sestra nebude nikdy tolik co milenka! Musí za ní! Možná tě nechá čekat... třeba u Eve... ale... jak to bez něj jen dokážu vydržet, když už teď, po pitomých čtyřech dnech mě ta představa nesnesitelně dusí?!"

Z ničeho nic chytím podobně bledý odstín jako Gunter.

Naštěstí promluví znovu a já pocítím tak obrovskou úlevu... nezměrnou. Rychle začnu kývat, až se mi vlasy rozletí kolem tváře. "Moc ráda!" doslova vyhrknu. Cítím se sice neskutečně hloupě, že jsem na to přistoupila, ale nedokázala jsem odpovědět jinak. Prostě nedokázala...

Nejsem si úplně jistá, jak se na mě Minnie bude tvářit, ale asi by nebylo správné jí to tajit. Má právo to vědět! Gunter je její!

Vlčice na okamžik vystrčí čenich ze stínu a zavyje. Podivně... výsměšně a radostně zároveň. Nerozumím tomu, ale jsem ráda, když zase zmizí.

Gunter z Tronje
8.4.2014
20:36:34
"Tak, když mi nedáš snídani.....co mi zbude, když ti budu chtít předvét to milostné zaujetí našich koní." Rozhlédnu se ublíženě.

Vejdu dál do místnosti a zamířím si to ke stolu. Zvědavě se rozhlížím,co mě kde čeká, protože už mám docela hlad po té koupeli. Voda má na můj žaludek děsivé účinky.
Pak ale řekne, abych si to pěstování obdivu nechal pro Minnii a já překvapeně vykulím oči.
Proč zrovna pro Minnii...napadla by mě spousta dalších jmen, ale Minnie?

Než se ale stačím zeptat, začne kvílet o levhartovi.
"Jasně, já vím. Toho máme uloveného za chvilku. Dobře, ne za úplně malou chvilku, dokud ho nevystopujeme, ale pak to nebude trvat nijak dlouho. Ale můžeme se sem přece vrátit, kdybys chtěla..."

Ještě než to dořeknu, vím, že nebude chtít.
Přidala se k tobě přece jen kvůli tomu lovu a narozdíl od tebe, spí v noci klidně a nevyje tu jak hladový pes.
Odejde...
Až ulovíte toho levharta, odejde...


Najednou mám pocit, že mi chybí kyslík. Musí to být vidět i na mé tváři.
Udělá se mi fyzicky zle.
Nezvládnu to.
Jestli si na ni takhle zvyknu a přilnu k ní, zblázním se, až odejde....


"Ty....až.....až toho levharta ulovíme....pojedeš se mnou za Minnie, že ano? Chtěl bych ti ji představit a ...."
A chtěl bych, abys se mnou zůstala na pořád a jestli řekneš ne, nejspíš se neovládnu a...
A hrome!
Pěkně vtom lítáš, chlape...

Nyskel
8.4.2014
20:23:49
"Mně?!" hlesnu napůl překvapeně napůl zaraženě... Jsem si naprosto jistá, že bratři neokusují sestrám rukávy v MILOSTNÉM ZAUJETÍ. "Co to plácá?!" vrtá mi to v hlavě, ale Gutner už mluví dál a tak to raději přejdu.

Protočím oči vsloup, když mi vysvětluje, jak na mě potřebuje zapůsobit. "Hale, tohle si schovej pro Minnie!" usadím ho s přehledem. Mně stačí bohatě takový, jaký je! Lepšího brášku jsem si nemohla přát!

S tím zimováním mě zaskočí. Najednou to otáčí, jako by to záleželo jen na mně. "Halooo, jsme tu kvůli kožichu pro Minníííí, sněžný lééévhááárt!" schválně protahuju slova, jako bych mluvila s malým dítětem. "Dneska je nějaký roztěkaný..." zakroutím hlavou v duchu. "Všechno plete!"

Gunter
8.4.2014
20:10:06
"Obojí!" Uchechtnu se a začnu okatě přežvýkávát.
"A budu ti ožužlávat rukáv! Dodám nesmiřitelně.

Dvanácterák se jí nezdá, takže musím s barvou ven.
"Noooo, bohatě by stačila, ale dělám ramena, no! Chci na tebe zapůsobit a když budu sestřelovat muchy z paroží dvanáctráka, budeš mě určitě obdivovat víc, než když složím srnku." Vysvětlím kajícně.
"A zimovat tu? Copak tobě by se tu líbilo i v zimě? Umrzl by ti zadeček. I když Vánoce by tu asi byly krásné...."

Nyskel
8.4.2014
20:02:03
Jsem ráda, že se svého nápadu vzdal. Párkrát mě takhle vezl strýc... jako princeznu... a byla jsem z toho naklepaná jako řízek!

"Vypadat stejně?!"zopakuju nechápavě. "To jako že budeš ožužlávat keř s Bellou nebo že budeš mít jedno ouško na stranu jako oslík?!" hihňám se pobaveně...

Pak se ale vrátím k tomu jelenovi: "Proč hned dvanácteráka?! Nestačila by srnka? Co s tím masem budeme dělat? To tu hodláš zimovat?!" No jo... najednou mi dojde, že tohle není na pořád. Naopak je to jen na pár dnů, nanejvýš týdnů. "Ne, teď na to nebudu myslet!"

Gunter
8.4.2014
19:50:26
"Tssss."Odfrknu si.
"Nemusíš jezdit obkročmo, ani nepotřebuješ dámské sedlo. Vezmu tě před sebe a povezeš se jako princezna." Navrhnu lstivě, ale pak se zase zachmuřím.
Jednak bych si tím asi podepsal rozsudek nad svým sebeovládáním nebo nad zdravým rozumem a jednak by ty šaty fakt načichly a to by byla věčná škoda.

"Tak dobře, vzdávám se. Smrděly by..." Svěsím v přehnaném gestu naprostého poražení ramena a zakoulím očima.
"Samozřejmě, že budem vyrážet dneska. Musíme sundat toho dvanácteráka. A nohy mám dvě, zvládnu to. Nasnídáme se a hupsneme do sedel až tedy dotáhnu ty dva blázny od toho keře."

Vyprskne smíchy a já si dovolím kraťoučký obdivný pohled. Rychle ale odpovím.
"No, jak by, stojí tam, bok u boku, hlavy svěšené a tváří se jako naprostí idioti. Jo a Bella má ucho na stranu. Jako oslík. A žužlají a žužlají. Neboj já budu za chvíli vypadat stejně." Dodám sebekriticky a znovu zaňufám.

Nyskel
8.4.2014
19:26:59
Opravdu má můj hluboký obdiv za to, že tam vlezl. "Brrrr..." zadrkotám jen teatrálně zubama a už už se otáčím, abych přešla k ohništi. Voda už se bude za chvilku vařit a konvice s kávou je na stole nachystaná na zalití.

Gunter ovšem zůstává stát na místě a tváří se tak tajemně, že zvědavě zvednu obočí. "Něco má za lubem!" zbystřím.

Nakonec vyčaruje odněkud kytici jiřin. Zírám na tu nádheru a očima těkám z květů na Gunterovu tvář a zpátky. Vyrazil mi dech. Opravdu nevím, co říct. Jediné, co dokážu vypotit, jsou ruměnce na tvářích.

"Já... děkuju." pípnu jen rozpačitě. Nějak si nejsem jistá, jestli bratři nosí svým sestrám květiny. Hmmmm...

V tu chvíli se ale zachmuří. A týká se to mého oblečení. Na oko přísně mu odpovím: "A taky jsi mi říkal, že nemáš rád, když je domácí oblečení cítit po koních. Nechceš mi tedy prozradit, jak to mám asi udělat?! Navíc jestli sis nestihnul všimnout, nemám dámské sedlo. A když si v šatech sednu obkročmo, myslím, že si dokážeš představit, co udělá takhle úzký střih sukně...?"

Pak se ale smířlivě usměju, už kvůli těm jiřinám, a dodám: "Ale slíbila jsem ti, že na doma je nosit budu, takže se nemusíš bát, že by sis jich neužil!"

"Vlastně jsem se tě chtěla zeptat, jestli budeme vyrážet už dneska, když máš tu nohu..." pohledem zalétnu k jeho zranění.

"Co že dělají?!" vyprsknu málem smíchy. "Jak se okusuje keř v milostném zaujetí?" chichotám se. Ta formulace mi přijde vážně vtipná.

Gunter
8.4.2014
19:08:11
Zamračím se. Nyskel si mezitím, co jsem byl pryč, svlékla ty zelené šaty. Zklamání mnou projede jako nažhavený šíp. Budou mi chybět. Pohled na ni v těch šatech bylo něco tak žensky jemného, že je mi to doslova líto.

"Samozřejmě, že jsem se vykoupal, nechci ti tu smrdět."
A byla to naprostá nutnost.
I já jsem převlečený a samozřejmě v jezdeckém. Jen boty jsem si nechal stejné, abych netýral sám sebe. Vytáhnu ruku, kterou jsem schovával za zády a podám ji kytici divokých jiřin, které jsem natrhal výš nad potokem.

"Abys to tu měla hezké, když už jsi se tak ujala toho hospodaření." Zachechtám se, ale vzápětí se už přísně mračím.
"Ovšem s tímhle nemůžu souhlasit" Vezmu do ruky cíp jejího kabátce a zachmuřeně vrtím hlavou.
"Říkal jsem přece, že teď už pořád budeš chodit v těch zelených šatech! Sluší ti! I když tohle samozřejmě také." Dodám spěšně, protože debata o hubenosti mě dostatečně poučila.

"A Certus s Bellou vzali roha. Tedy ne úplně, jsou až nahoře u peřejí a okusují tam v milostném zaujetí nějaký keř."

Nyskel
8.4.2014
18:54:26
"Rychleji?" zopakuju trochu nevěřícně. Zní to divně. A nemůžu vyloučit, že ze sebe zase dělá hrdinu a zveličuje. Nu, mávnu nad tím rukou. Teď mám jiné starosti.

Gunterovi do dveří jen spěšně kývnu a už křešu jiskru u nachystané hromádky suchého dřeva a kůry. Do kotlíku naliju dost vody ze druhého džberu a pohlídám, aby se plamínky měly k světu.

Jakmile jsem si ovšem jistá, že Gunter je až u potoka, bleskově se převléknu. Jsem ráda, že se mu ty šaty líbí, ale na koni v nich stejně jezdit nemůžu. A ani nechci, aby nebyly cítit. Jsem zase zpět ve své zelené kožené "uniformě", ve které mě Gunter potkal.

Pak je ještě chvilka na nachystání placek a marmelády. Na stůl dám i med, kdyby si to chtěl zpestřit. Jsem ráda za ten proviant, který ulovil u Eve. Vaření by nás zdržovalo a my musíme vyrazit na lov! V chvíli se zarazím: "No jo, ale on by s tou nohou ještě měl zůstat v klidu. Aspoň den. Musím se s ním při snídani domluvit..."

Když Gunter vchází do srubu, zrovna rovnám kožešinu a deky.

Aniž bych se otočila, ucítím opět jeho vůni. Tentokrát je taková čerstvá, chladivá. A cítím vodu. A Vlčice mlčí. "Jsem vážně dobrá!" dmu se pýchou nad svou sebekontrolou.

Překvapeně se na něj ohlédnu: "Ty ses vážně v tom potoce vykoupal? Dobrovolně? Bez Certusovy pomoci?" tentokrát je v tom slyšet spíš obdiv než pošťuchování. Včera jsem si to na vlastní kůži vyzkoušela, jaké jsou to ledové jehličky...
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.