abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Stará Říše ::
družina
stránkovat po:  
 

Isabel
21.3.2019
19:40:09
Docela si oddechnu, když vidím, že proti moci vzduchu nepřítel nemá žádnou šanci.
“Aspoň něco.“ Zlepší mi to náladu i smysly. Stihnu se proto bez problémů vyhnout dalšímu šípu a získat tak možnost odsud vypadnout. Na nic nečekám. I když mě to štve, mizím z téměř prohraného boje. Můžu být ráda, že se mi naskytla aspoň ta malá chvilka k úniku. Vzlétnu a chystám se opustit město.
“Nebo ne?“ Chvilku uvažuji nad tím, že bych se vrátila zpět do toho pajzlu, kde máme pronajatý pokoj. Ale možnost, že mě někdo z těchto tam potká a pozná, mě donutí to raději teď neriskovat. Nesmím ale zapomenout na Maru a shánění šatů.

Stačí mi uletět jen kousek, abych pochopila, že ten šíp nebyl tak úplně neškodný. Přepadne mě únava. Můžu mluvit o štěstí, že jsem těch šípu neschytala víc. Nutí mě to přemýšlet nad tím, co by se stalo pak.
“Ztratila bych vědomí? A co by se mnou dělali?“ Usoudím, že ta skupinka nebyla tak úplně obyčejná. Jen co opustím město a vypozoruji, že je tam dole klid, slétnu k zemi, abych si na chvilku odpočinula. Cítím, že by to chtělo malého šlofíka, ale raději vyrazím na cestu, abych našla zbytek skupiny. Ta se skrývá v jedné stodole u malé vesničky. Když tam dorazím, nenápadně se nejprve potloukám po náměstí. Okouknu sem tam nějaký ten stánek a pokračuji dál až ke zmíněné stodole. Nerada bych, aby se na mě ti uvnitř hned vrhli a tak jim dám o sobě vědět ještě dřív, než vejdu.
“Jsem zde!“ A vejdu do stodoly.

Valeria
9.3.2019
15:18:28
Valeria, Gwyllgi

A tak se rozhodnu.. co naplat putovat pěšky nějakou dobu se svým společníkem. Nemluvím.. není o čem. Důležité je se dostat k cíli co nejdříve.. Ale zase nehodlám běžet.

"Tohle cestování mi není moc po chuti, budu se držet poblíž"
A tak se po nějaké té hodině chůze odpojím od svého společníka a roztáhnu neviditelná křídla. Jako kdyby najednou celá magie obklopila moji osobu a já se neviděná pro smrtelníky vznesu k obloze. Ovšem démoni či andělé by mě viděli, před nimi není třeba se skrývat a tak nás magie ukrývá jen před smrtelníky, které často potřebujeme nepozorovaně sledovat a dohlížet na ně. I když jsem nepoměrně rychlejší než pekelný pes pode mnou, udržuji jeho tempo abychom do vesnice dorazili společně.

Meibilo
4.3.2019
22:06:13
Nakonec se dostanu pryč. Sice musím až za hranice města, ale alespoň nějak funguju. Zahejbu rukou. Sice se to trochu lepší, ale pár hodin to ještě zabere. Pomalu se vydám k místu, kde cítím ostatní. Pokud se Isabel taky stahuje, tak jí ze země kryju pro jistotu záda. Kdyby jí náhodou chtěl někdo pronásledovat.

Nakonec se dostanu do vesnice, kde se utábořil zbytek partaje. Cítím tu všechny, kromě Abaddona. Ten se zřejmě ještě zdržuje ve městě. Když dorazím ke stodole, kde se zakopali, tak si oddychnu a uvolním si meče v pochvách. Jen pro jistotu. Pak se krátce teleportuju doprostřed stodoly. Rychle se rozhlédnu. Alogs tu není, Kobyla taky zmizla. Jediné, koho vidím je Graz a Mephisto. Jeden něco studuje a druhý dělá bůh ví co. Nadechnu se a odkašlu si ,,Tak jsem tady. “ Načež čekám cokoliv od Grazových řetězů, pře kletby šestého stupně po nápor myšlenek a Mephista.

Alogs a Deceptio
3.3.2019
19:05:25
Na okraji vesnice si najdu menší budovu. Její obyvatele jednoduše eliminuji, ale potichu a pomocí svého jedu. Budou se chodit později. Poté začnu z oken zkoumat okolí a hledat ideální oběť. Sleduji poklidné náměstí a sleduji jednotlivé vztahy a pak mě praští do očí. " Deceptio stánek se zelenou střechou ten zvrhlý obchodník a ta děvka. Přiveď mi je.

Pomalu se procházím po náměstíčku. Hezky ze stínu do stínu. Když v tom mě praští příkaz od Algose. Jo to von umí rozkazovat jo. Podívám se na vybrané oběti. Pomalu se mi po tváři rozlije úsměv. Tak tohle si užijem. Jeden mladý obchodník se zamiloval do děvečky. V očích Algose zvrhlý akt. Podle něj je jediný možný styk muže a ženy... no tohle nechme na jindy. Pomalu se vnořím do té dívky.

Diana se zapotácí a sesune se k zemi. Petron se na dní nadehne a začne jí zvedat. "Jsi v pořádku? Diana se usměje a odpoví.
" Ano jsem, ale možná bych si na chvíli mohla sednout." Dvojce se pomalu vidá směrem kde se skrývá Algos

"Dobrá práce Deceptio"

O chvíli později

Přejíždím rukou po hladké tváři té dívky. Zatím spí, ale brzo se vzbudí. Ucitím jak se zamnou začne něco pohybovat. Otočím se. Jeho vytřeštěné oči hrůzou mě uvítají. Mladík se vzbudil
"Víš co je na světě nádherné?"
Neodpoví a ani nemůže. Po ustoupím z jeho pohledu. On sedí přivázaný na židli ona visí v prostoru. Jeho tvář zbledne a začne sebou mlít výrazně víc.
"Deceptio znehybni ho"
Mladík ustrne v pohybu Deceptio ho ovládá, ale schopnost vnímat má ponechanou volnou. Vše vidí a slyší, jen se nemůže hýbat. Obejdu jeho krasotinku a postavím se za ní. Připravím si ruce.
"Naše představení může začít"

O pár dlouhých a krvavých minut později

Mladík držel mrtvé a znetvořené tělo své milé a tiše si zpíval nějakou písničku. Ruku měl stále na dýce, kterou jí pžed okamžikem zabil. Žila po celou dobu co na ní Algos procoval to on umí. Mojí částí je znehybnit oběť a víc jí otevřít mysl. Ten kdo by do něj teď nahlédl by spatřil absolutní trosky. Ano nebyla to Algosova nejjemnější práce. Tohle byla řezničina. Prostě touha po brutalitě, ale výsledek byl dokonalý. Algos mu vratil facku a ten maldík pustil svojí milou a upřeně se na něj pohlédl. Pak začal mlít co si o mistrovi. Algos mu jen předhodil uspaná těla původních obyvatel. On dokonale replikoval vzor.
"Odcházíme Algosi. Jdou jsem lidé přitáhl jsem je sem."


Přikývnu a pak zastavím ruku vraha. Nevzpírá se. Právě stojí nad poslední obětí a její žena. Kopnutím jí vzbudím. Je zatím malátná a já učně pustím k řemeslu. Tohle je pravá láska. Když se doposud poklidnou, ale nervozní vesničkou rozezní vyděšený křík a někdo vyrazí dveře jsme už dávno pryč. Zpátky u našich.

Grazhosyluthar
28.2.2019
17:29:28
"Jistě." odvětím Gwyllion.
"Očekával bych, že se pokusí ovládnout lidskou mysl ve městě, aby nám mohl poskytnout informaci o boji jako takovém, ale to bych musel být poněkud mladší." postěžuji si a vlastně mi je jedno, jestli mě ještě Gwyllion poslouchá a nebo už ne.

Moje trpělivost má své hranice a tak začínám přemítat za jak dlouho bych asi tak měl vyrazit k město podorážet démony, kteří se semka nedoplazí zavčasu.

"Jsem poslední dobou nějaký nerudný a netrpělivý." začnu nad tím přemítat - snad z dlouhé chvíle. Postupně si uvědomím, že vlastně stejně nemám kam spěchat a tak i můj vztek poněkud zeslábne.

Místo toho vytáhnu z vaku jeden z ukořistěných svitků a jmu se jej zkoumat - třeba jej budu moci vyzkoušet na prvního démona, co sem přijde.

Svět
26.2.2019
19:08:50
Vesnice

Pomalu začíná svítat a i když prozatímní úkryt démonů nikdo nenarušil, jste ve stáji a je potřeba vzít v potaz, že nejste jedinými kdo stodolu obývá..i když je stodola opravdu velká a má spoustu ohrádek kam se dá schovat tak kravky začínají nejistě funět a jedna z nich si dovolí i nervózně zabučet...

A přidrzlý kohout venku se jal hlásit ráno...démon by řekl, že standartní postup je přijít, sežrat, zajistit....ale každý má svoje metody.

Mefisto usilovně pracuje na princově mysli pod přísnou kontrolou Graze..A Algos se rozhodl jít na průzkum a taky zařídit rozruch. Není sám Gwyllion po chvíli přešlapování hodí hlavou a poklepe Grazovi na rameno.."Až s tím ten amatér skončí dej mi vědět...já zatím zařídím aby nás tu nikdo nerušil.." Libá vůně naplní stodolu a okamžitě uklidní zvířata a Gwyllion bez dalšího vyrazí ven...

Algos se pomalu vyplíží ven hledat vhodnou oběť pro posednutí...Vlastně má v celku velký výběr protože s kohoutím kokrháním se jak statek tak i nedaleká obydlí začali probouzet k životu. Všimne si Gwyllion jak zrovna chytá za bradu mladou selku a po jednom upřeném pohledu jí děvče vede dovnitř obydlí..takže se zdá, že tady na statku je o vše postaráno.

Teď už jen záleží na tom pro co se rozhodne on...jestli si vybere nějakého s čeledínů, kteří se hrnou na nedaleké pole, nebo některého z drobných obchodníků, kteří začínají otvírat své stánky, či se jeho zhýralá mysl upře k některému z dětí, které se rozeběhli po návsi...a možností by se určitě našlo i mnohem víc... Je jen na něm po čem jeho srdce touží a kam se jeho chutě upínají.....a jaký se mu rodí plán v hlavě.

Vesnice začíná kousek od statku a prvním co přijde na oči je malé náměstí s starou kašnou. Kolem se tísní stavby, které se táhnou a kulatí a vytváří tak malou oválnou vesničku na jejímž druhém konci stojí ve středu jedna o něco vyšší a větší budova, která patří nepochybně někomu kdo to tady vede.

I když tvar může mást...vesnice je opravdu malá takže z jednoho konce na druhý je to pár kroků.

Svět
26.2.2019
17:59:34
Valeria, Gwyllgi

Vegmak Ohařovu čelíčku neuhne...těžko říct jestli nechce, nebo nestíhá..pouze při nárazu trhne hlavou dozadu a chytne se za nos..své hlídače zastaví pohybem ruky."Velmi vtipné raťafáku....nechte ho... s trochou štěstí ho něco sežere než ho znova potkám" zavrčí podrážděně když démoni odchází ze stanu...

Začíná se pomalu rozednívat a vzduch je tak venku příjemný, krapet mrazivý ale příjemný...a kupodivu i přes nedávný boj poměrně čistý..zdá se, že těl se tu zbavili zatraceně rychle...Což je snadno předvídatelné při pohledu na trojhlavce jehož dvě hlavy se zrovna dohadují nad ohlodanou skřetí kostí..

Gwylgi a Velrie skutečně znájí svůj směr...pěšky jim cesta až do města měla trvat několik hodin..záleží na tempu jaké nasadí...pokud místy poběží čas se podstatně zkrátí...jak démoni se nemusí bát nějaké únavy...rozhodně ne po pár hodinách běhu..

Tak jako tak by měli ostatní dohnat během dnešního dne.

Svět
26.2.2019
17:23:14
Abaddon, Mefistovi-oči

Abaddon se obratně vyhne oběma úderům vzhledem k tomu, že ani jeden zmůžu svůj útok nijak neskrýval a démon je očekával není to pro něj zas tak velký problém.

V rychlosti se spojí s Mefitem pro kterého je náraz Abaddonovi mysli dost nepříjemnou záležitostí, krapet to naruší jeho soustředění na současný úkol. Mladý Démon se přichystá k útoku Holohavý chlapík i muž s kosou od Abaddona odskočí ve chvíli kdy prskne jiskry...možná, že mu na jeho trik skočili...je jeho první myšlenka....Ale v okamžiku kdy vypustí své skutečné kouzlo mu to teprve dojde. Úplně zapomněl na glyf na zemi...oba útoky můžu měli jeden hlavní úkol a to udržet démona v glyfu...A to se jim povedlo.

Už je pozdě když ucítí jak mu nohy přirostou k zemi a do těla projede neznámí výboj magické energie...Zařve bolestí....ne...tenhle démon je moc mladý aby znal tuhle magii...Koncetrace jeho kouzla je tak narušena...ale pravděpodobně by svůj cíl zasáhl...kdyby se postava za kouzelnicí nevrhla před ní.

Je to další žena ale Abaddon si jí moc nestačí prohlídnout, žena máchne rukou a rozetne před sebou závoj světa a jeho kouzlo zmizí v nicotě, načež se závoj opět zacelí.

Po celém těle cítí mladý Démon paralyzující bolest, nechutně bílé světlo kolem v démonovi nevyvolá nic jiného než vztek.

"Ukončete to..." zavelí kouzelnice...a k Abaddonově hlavě se opět nemilosrdně spustí kosa s obřím kladivem....Ale tohle určitě není konec....tedy....když se z toho dostane....

A to se ti možná povede...protože těsně před dopadem zbraní....oba muži znejistí...a glyf pod tvými nohami na okamžik pohasne...Mladý démon má tak jen pár vteřin....za které budu někomu draze platit....

Svět
17.2.2019
22:05:59
Meibilo, Isabel

I když je Meibilo zraněn defakto jen lehce tak štěstí opravdu není na démonově straně. Neznámí soupeři, početní nevýhoda a nečekaný odpor ho dohnali k úsudku se stáhnout. Teleportovat se pro něj není větší problém ale kdyby to udělal jen o vteřinu déle tak by Danisovo ostří možná protlo něco jiného než Meibilův paobraz.

Rozumně vybraná vzdálenost je až za městem...Meibilo je zraněný, možná to nevypadá hezky ale démonická regenerace se o vše za chvíli postará...

Isabelin útok přinutí jejího protivníka přejít do obrany ve vzduchu nemůže moc manévrovat a tak ho vítr a její úder smete vší silou k zemi. V čas zaregistruje další šíp a stihne se mu tak tentokrát vyhnout. Jeden nepřítel sražený k zemi a druhý přebíjí a jí se tak naskytne šance k ústupu.

Ale už ve chvíli kdy se dá na ústup cítí slabost..zda se že ať byl šíp potřený čímkoliv má to nějaký účinek i když v tomto případě jediné co Isabel cítí je, že není na úplném maximu své síly...

Mefistoteles
16.2.2019
18:15:28
"Uff...

"Možná můj je, ale pozornost mu věnovat nemohu.", odvětím Grazovi lítostivě. A přitom je toho potřeba udělat tolik! Zatím se ale mám ještě věnovat hrozbě, kterou sem za námi potenciálně někdo ještě přivleče. Našinec to nemá lehké. Ale zas na jednu stranu, když už si mě někdo dobrovolně pustí do hlavy, proč se neporozhlédnout...

Vklouznu do Abaddona, jelikož jsem přeci jen dost daleko tak to nebude ono, ale co vidí a slyší bych měl poznat bezpečně...Dozvědět se něco o téhle jednotce se bude hodit. Dokud jich ale není celý regiment, jsme ještě v suchu-přeci jen, jeden na jednoho by asi neměli šanci. Že bych tedy přeci jen udělal, co se po mě chce...to se ještě uvidí...ale něco ze svých postřehů rozhodně sdílet budu.

Valeria
2.2.2019
11:50:37
Valeria, Gwyllg

"Něco mi pošeptal a něco ne" pronesu naprosto klidně ke Gwyllgimu a protáhnu se. Je fakt že v Devastopoli převážně chodím.. takže po dlouhé době se proletět.. pořádně protáhnout křídla, bych uvítala víc než co jiného..
Tmavá noční obloha a silný vítr který mě hladí po tváři, čechrá vlasy i peří.. Ten nejnádhernější pocit volnosti který jsem zažívala několik tisíc let.. Sledovat z té výšky všechno to malé hemžení.. Pozorovat a sama zůstat nepozorována
Potřesu hlavou abych se zbavila vzpomínek a na rtech se mi objeví malý, spokojený úsměv když si vzpomenu na jiný.. závratný pocit, který se tomu z létání vyrovná.. možná ho i překoná občas svou intenzitou. Pokaždé když mě Azmak sevřel v objetí mohutných rudých paží a skončili jsme v jeho posteli. Nebo v mé.. nebo kdekoliv jinde.

"Nicméně máme úkol a očekává se že ho splníme co nejdříve" Protože Azmakovi začíná pomalu a jistě docházet čas a ty to víš.. "Takže bychom se rozhodně neměli zbytečně flákat. A kdo ví do jakých malérů se ta banda dostala. Řekla bych že.. nejsou zrovna nenápadné typy. Ne že bych je měla ráda" což nemám žádné démony "Ale na úkol je potřebujeme. Čekají nás těžcí protivníci. Navrhuji tedy abychom za dne šli.. a v noci poletíme"
S těmi slovy prostě vykročím daným směrem a ponořím se do vzpomínek, které jsou vzdálené jak několik let.. tak i jen několik hodin. Rudý pán Démonů.. Děsí mě co se děje a tenhle úkol prostě musím splnit.. chci.. co nejdříve.. abych se k němu ještě mohla vrátit na ten krátký čas který je jen možné si ukrást..
Co se vlastně stane s tebou nakonec? Po tom všem? Každý slábne.. ale platí to i pro můj druh? Nepamatuju si že bych nějakého viděla.. sejít věkem. A ty, které hledáme.. budou velmi.. velmi silní. Aby naše snažení neskončilo na tady těch dvou..

Abaddon
25.1.2019
8:35:49
Upřímně jsem nečekal že by to mohlo zabrat, i když by to bylo o dost jednodušší. Hlavně jsem chtěl získat trochu času.

"MEPHISTO!" narazím na svého démonského kolegu krátkou, ale o to silnější myšlenkou. I když v jeho případě je to jako dobývat se do démoní kovové brány lidským beranidlem. Naprosto neúčinné, ale otravný hluk to vyvolá.

"Problémy. Sleduj je. Varuj mě. Zabiju mága, zkusím zdrhnout." sdělím mu jen krátce, a pokud se pokusí sledovat okolí mýma očima, skutečně mu v tom nebude nic bránit. A jeho zrak by mohl spatřit něo čeho si v boji nebudu schopen všimnout.

Mezitím co heslovitě vysílám svou zprávu, uhnu ve svém rádoby lidském tělíčku stranou před kladivákem, a odskočím z dosahu kosy tak, abych je měl oba u sebe a čarodějku se stínem za nimi, přičemž si z poza kalhot vytáhnu svůj kostěný nůž, kterým začnu kroužit varovně před sebou, načež začnu prskat jiskry. Samozřejmě musí být všem jasné, že je to jenom zoufalý pokus, a jiskry nikomu nic neudělají. "Co je to za runy?" optám se Mefista zatímco si, během případného uhýbání, připravuji skutečně kouzlo.

Švihnu volnou rukou směrem k holohlavci a muži s kosou, a zní vyletí sprška rudých jisker mířených na oči, načež si přehodím nůž a namířím na ně dva prsty ruky druhé, ze kterých vyletí už něco mnohem horšího než jiskry. Doruda zabarvený, pekelným ohněm prolnutý blesk, což je jedno z více ničivějších kouzel v mém repertoáru, avšak těsně před nárazem do mužů se zvedne, převalí se přes ně, a zamíří na čarodějku a stína. Nechci nic nechávat náhodě. Tyhle by obyčejný výboj nezabil jako toho vojáka, který stále leží seškvařený opodál. Chci je vyřídit hned, a využít svého vzezření bezmocného chabého démona naplno.

Grazhosyluthar
14.1.2019
9:00:20
Alogs se kupodivu chystá na některého vesničana, což je asi tak maximum, co jsem mohl očekávat a já jsem s tímto výsledkem spokojený.

Mephisto začíná naříkat jak raněná succuba. "Myslíš, že mě zajímá, kdo je nejpravější pravá ruka Azmakova? Zajímavé... zajímavé je to pro mne hlavně proto, že jestli kdy Mephisto něco z mé mysli přečetl, tak to s bídou byly předpředloňské novinky...

"Jestli má dobrou výmluvu a informace, pak ano. Pokud ne, doporučuju si najít vlastní koutek ke zpytování svědomí a kladení si otázky pročpak jsem nás to prozradil a zanechal ve městě svědky?!" urazit mne je velmi těžké... Ovšem nedobrou náladu mám, jen co je pravda...

"Mephisto, zdá se, že princ je tvůj. Pro tuto chvíli samozřejmě." podotknu jen aby věděl, že přeskočil Alogse v pořadníku.

Gwyllgi
9.1.2019
21:47:02
Gwyllgi, Valeria
Některým “stálým zákazníkům” se prostě neříká ne. I když to znamená práci na povrchu a za trošku stížených podmínek. Vzhledem k tomu, že seznam démonů, kteří již na tom pracují, mě neohromil, tak se mi do toho moc nechce.

Ale co se dá dělat.

“U všech chlupů, těch tam je jak psů. A persóna vedle persóny. To bude strašně nenápadný….”
zaksichtím se kysele. Na rozdíl od Valerie se nedovedu tvářit tak suše, tiše a nepřítomně...raději bych se válel. Nebo chlastal. Nebo žral. Nebo obojí.

S Valérií jsem se párkrát viděl. Oba jsme dost rozumní na to, aby jsme se nepoštěkali, většinou máme vlastních starostí dost. Tedy já ano. Ona má asi Azmakovi starosti...Což ostatně, ten plán by mě dost zajímal. Určitě to bude nějaká mocenská hovadina nebo uražené ego…

Příjemná návštěva u oživlé osiny v zadku jménem Vegmak to celé nezpříjemní. Spíše naopak.

“A tady máme živoucí důkaz toho, kdo je jen slina na botě a kdo skutečně vládne. Jednu věc musím Azmakovi nechat - dovede nás odhadnout. Ví, co na každého platí a kde přesně jsou hranice toho, kam jde zajít. A proto je tam, kde je….”
pomyslím si kysele. “Na rozdíl od svého synka…na kterého kašle.”

Dospěji k názoru, že drobná výchovná lekce neuškodí. Jsou prostě některá označení, na které je potřeba si dávat pozor. Lehce a velmi rychle přiskočím a uštědřím démonovi staré, dobré čelíčko. Nic moc, jen asi bude mít zlomenej rypák a dobře tak. Zavrčím a v očích se mi zablýskne trošku starého, dobrého pekelného ohně..

“Bacha na rypák….”

Aspoň něco dobré nálady.

Pokud se nebude dít nic zvláštního, tak vyjdu ven a před stanem nasaji vzduch. Je prostě krásně...jiný. Chybí zde spousta zápachů, avšak mnoho jich opět přebývá. Bude mi nějaký čas trvat, než si zvyknu…

Trošku mne ofoukne, ačkoliv panuje víceméně bezvětří. “Vida, vida...někdo si protahuje peruťě...No, to by byla ostuda.” pomyslím si a zazubím se na Valérii.

“Pokud to má být nabídka leteckýho výletu, nešlo by to bez něj? Nejsem zrovna proslulej nenápadností a raději mám půdu pod nohama. Ať už dvěma nebo čtyřma. A vůbec, jak moc chvátáme? Nevím, kolik tobě Azmak pošeptal do ouška, ale mě řekl dost velký kulový. A rád bych měl nějakej plán, až na místo dorazíme. Navíc, tobě by se procházka tady pěkně na sluníčku měla líbit, ne?”
dokončím s menším rejpancem..



Alogs a Deceptio
7.1.2019
9:21:41
Je to překvapivé, ale chvíli mlčím. Nikdo si mě nevšímá, a ani moc neřeší. Pokrčím rameny a zmizím na průzkum okolí.

Po té co se Algos, vypaří čekám, jestli si toho někdo všimne. Jestli se nic nestane tak i já se vypařím, ale tentokrát doslova.

Plížím se z dohledu a hledám dokonalou oběť. Ne musí být dokonolá, vlastně stačí, stačí, aby byla dobrá. Ti dva si přáli rozruch tak, ať si ho užijí. Pak mi v hlavě začne šeptat Deceptio.

"Tak co? Koho?" "Mám pár tipů, ale co řikáš ty?""Dej mi chviličku podívám se zblízka. Ušklíbnu se a jdu na bližší průzkum.

Isabel
31.12.2018
23:04:06
Když ucítím bolest v křídle, je jasné, že se něco ošklivě zvrtlo. Jen doufám, že ta kapalina nebude mít na mě špatný vliv. Nemám ale moc času zkoumat, zda je nebo ne. Blíží se ke mně nepřítel. Vytáhnu meč a na nic již nečekám. Jakmile se dotknu jeho jílce, proběhne mnou síla, která se v něm skrývá. V hlavě uslyším Meibila.
“Mizím hned, jak to půjde.“ Odpovím mu a věnuji se dál boji. Jen co s mečem mávnu k prvnímu úderu, opře se do protivníka silný vítr. Doufám, že ho to tak zbrzdí, abych ho mohla i zasáhnout. Jsem připravená k boji využít i křídla a jakmile to půjde, odsud co nejrychleji zmizet.

Mefistoteles
30.12.2018
21:03:01
"To uvítám," odvětím Grazovi, když vymyslí řešení...přesněji, když pošťouchne Alogse, aby byl taky užitečný.

"Dost na tom, že riziko už není nulové. Určitě si měl tehdy důležitější věci na práci, ale smím ti připomenout, že parta lidí, bez jediného anděla, kdysi zabila Azmakova třetího v pořadí?
Což...budeš dost možná v dnešní době ty, alespoň dle tvého úsudku, není-liž pravda?"


Ale dost už Graze. Máme důležitější věci na práci. Po pár hodinách od chvíle, co jsem poprvé uzřel tuhle mysl, tvárnou, a s potenciálem, se jí konečně můžu plně věnovat. Jeho užitečnost bude jednou veliká...pro náš záměr, a tím i pro mě. Takže si dám záležet.

"Nechtěl jsem být ruš-moment," uvědomím si, že podnět ke mě nepřišel sluchově.

"Nechceš mi říct, že nejste schopný ani utéct potichu..."

"Abaddon tu s námi není, ale domov důchodců se na tebe těší. Že, Grazi?", nedá mi to a poslední větu nejen že pošlu Meibilovi, ale vyslovím i nahlas. Kosťák bude mít jistě pro rohatce vřelé uvítání, což mi dá dost času dokončit manipulaci.

Valeria
21.12.2018
19:22:19
Valeria, Gwyllgi

Gwillgiho pozdravím jen lehkým pokývnutím. Jistě že jsme se nejednou potkali, i když na žádnou důležitou.. nebo vlastně ani delší komunikaci nejspíše nikdy nedošlo. Hlavně taky proto že jediný s kým skutečně komunikuji, je Azmak. S ostatními jen z nutnosti a co nejstručněji.
Vegmaka akceptuju jako ostatní démony. Jako tvory, kteří se mi prostě dostávají do cesty a já s nimi musím jednat. Ovšem Vegmaka mám ještě o něco méně ráda než ostatní. Neustále jej považuji za hrozbu pro svého pána a nikdo mi nevymluví že by se rád dostal na místo svého otce.

"Myslím že není už třeba cokoliv řešit. Úkol máme.. mapu taky.. a kde se nachází zbytek přibližně taky." jen kývnu hlavou a otočím se k odchodu ze stanu.
Na Gwyllgiho počkám venku a mírně se protáhnu a je cítit silnější závan větru, zřejmě si protahuji svá, zatím neviditelná, křídla.
"Chceš jít pěšky nebo poletíme? I kdybys běžel v druhé podobě, pořád budu rychlejší.. a míň nápadná" pronesu hlasem bez emocí. Asi jako bych se ptala cizince na počasí.
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24] 
Liraell


 


 


 

Liraell


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.