abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Nyskel   Postava není přítomna 10.4.2014, 12:53:42
"Ta odrhovačka zase nebyla tak špatná..." uklidním ho se smíchem. Byla jsem z ní trochu vyjukaná, to jo, ale to bylo ještě před tím, než jsme si to všechno vyjasnili!

"No... trochu..." pípnu provinile. Já vím, ten můj hlad... je to strašný. A s proměnou na Vlčici se to ještě zhoršilo. Až se sama někdy divím, že už nejsem jako koule.

Když začne vyjmenovávat způsoby zpracování srnčího masa, začnou mi téct sliny, že ani mluvit nemůžu. "Všechno to zní skvěle!" zachrouňám natěšeně. "Jen škoda, že tu nemáš tu pec. Mohla jsem udělat pečený srnčí hřbet..." vzdychnu nad tou delikatesou.

"A z jater a zbytků masa by šla udělat paštika!" navrhnu a oči mi září. "Ta by šla upéct i v popelu, pokud tu máš nějaký kameninový pekáč s pokličkou..." Fantazíruju a to nehorázně! Kdo by se tu dělal s paštikou. Ale... ta představa je tak lákavá, že jsem prostě neodolala.
 
  Gunter   Postava není přítomna 10.4.2014, 12:44:37
Zašklebím se.
"Takže tě můj vodopád zaujal, co? Skvělé! Půjdu ti znovu ukázat hory tlejícího listí." Zachechtám se a trochu poposunu padající srnku.

Já to dokážu! Ukážu ti, jak to vidím já a proč mě to fascinuje... Pomyslím si kapku sveřepě a tvrdohlavě.
"Počkej....jak nebude stačit? Ty chceš opravdu úpět pod dojmem mého hlasu?" Tohle mě upřímně vyděsí.
"I když pokud opravdu půjdeme plavit ty koně, tak ti budu muset znovu zazpívat tu Heidinu odrhovačku." Dodám vážně.

Ovšem teprve pak se ukáže, co Nys opravdu zajímá a překvapivě je to opět jídlo!
"Ty jsi nesmrtelná! Že ty máš zase hlad?" Zavrtím hlavou a chechtám se na celé kolo. Pak začnu vypočítávat na prstech.
"No, nejdřív ji musím vyvrhnout, stáhnout z kůže a zpracovat. To udělám hned.
Pak ji naporcuji a odtahám do jeskyně.
No a máš vícero možností. Dneska bych navrhoval, nakořenit a nasolit maso a upéct si ho na ohništi.
Pak si můžeme udělat srnčí guláš a srnčí ragů..... Nebo tě napadá ještě něco?"

 
  Nyskel   Postava není přítomna 10.4.2014, 8:33:42
Culím se... no, jako idiot. To nejde jinak nazvat.

Gutner mi tu snáší na hromádku modré z nebe. Krapet od každého, co jsem vyjmenovala. A to, co není schopen sehnat, je připraven obstarat vlastním rozkrájením se.

Dívám se na něj a v duši se mi rozlije zvláštní, hřejivý klid. Jako když jsem usínala doma v peřinách. Nebo jako když jsme si udělali v neděli společnou snídani a pěkně si ji vychutnali, bez každodenního spěchu. Je v tom klid a jistota. Bezpečí... to, které mi chybělo ze všeho nejvíc...

I když mi poslední čtyři dny přijdou jako ze snu, ten sen se odvíjí dál a je čím dál tím hezčí... a reálnější. Jsem v hrozném pokušení mu uvěřit. Hrozně moc bych mu chtěla uvěřit. Ale bojím se. Čím víc je dokonalý, tím víc se bojím. Kdesi vzadu pořád čekám na nějaký háček! Nějaký zádrhel, který to všechno zkazí...

"A málem jsem to včera zkazila já!" vyděsím se. Až teď si plně uvědomuju, jak zoufale o něj nechci přijít... O svůj sen... O Guntera, svého staršího bratra...

V hlavě mi bezděčně vypluje anonymní podoba Minnie. Nevím, jak vypadá, ale ta tvář, kterou vidím, je krásná a zářivá. Elegantní a laskavá. "No jistě! TOHLE je ten háček!" bezděčně se kousnu do rtu. "Minnie asi nebude nadšená z toho, že si Gunter pořídil sestřičku, kvůli které se chce rozkrájet. Uvěří mu to vůbec? Tuhle verzi o nevinné dívence, která chce být jen sestřičkou? Když jí chce kupovat šaty? Bleděmodré?!"

Už už se na ni chci zeptat. Ujistit se, jak to vezme. Zjistit, jak jí to chce Gunter říct....... Ale nejde to. Zjišťuju, že k sobě budu raději ještě těch pár dnů nebo týdnů neupřímná. "Lepší sen než noční můra!"

Tak, hotovo, zpečetěno. Budu lhát sama sobě! A hroutit se z toho budu až potom... potom bude času dost... Teď si chci vychutnat každý okamžik, abych pak měla na co vzpomínat!

"Víš co? Tak to se k tomu vodopádu budu muset podívat ještě jednou!" navrhnu překvapivě s lišáckým úsměvem. Ani nevím, kde se ve mně tenhle bláznivý nápad vzal. Ale pokud Gutner říká, že i ta cesta byla krásná, chci to zkusit znovu. Dívat se jeho očima!

"Jo... a hvízdání mi rozhodně stačit nebude!" oznámím mu vážně, i když oči se smějí.

"A jak upravíme tu srnku?" začínám se zajímat o to, co tak souží můj žaludek.

"Užít si každý den! Každičký! Dokud to půjde!" padne rozhodnutí, kterým se odteď hodlám řídit do posledního okamžiku.
 
  Gunter   Postava není přítomna 10.4.2014, 0:56:19
Napjatě poslouchám, co mi Nyskel řekne a jak postupně vyjmenovává věci, které má ráda, usmívám se čím dál tím víc.
"Vždyť ty jsi ve skutečnosti pořádný snílek! Tedy až na ten hlad. Ten je čistě praktický.
Tak to se ti bude v mém údolí líbit, protože těchle věcí je tu spousta.
Na každém kroku je tu krásna, že nebudeš vědět, kam se dívat dřív."


Mám z toho radost, protože to znamená, že se jí líbí věci, které ji můžu nabídnout.
Kdyby toužila po palácích a krásných šatech a špercích, asi bych vyhověl jen těžko.
I když ty šaty tam padly......


"Tak něco dobrého ti vezu na hřbetě svého koně. Takže to bych si mohl odškrtnout. Koupel zajistím, to už jsem ti slíbil.
Melodii....no snad něco v paměti vyškrábu. Stačí, když budu hvízdat? Nebo přežiješ i můj zpěv?
No a vůně tlejícího listí....toho tu tleje habaděj. Mimochodem na tom krásném srázu, který se ti tááák nelíbil ho hnila spousta. Divím se, že sis nevšimla!"
Peskuji ji.

"Vodopád bych taky měl....chleba, no čerstvý ti prostě nepořídím ani kdybych se rozkrájel. A udělal bych to, kdyby to pomohlo....
Ale tak, jakmile opustíme údolí, bude i chleba.
A ty šaty.......
No, už jsem ti říkal, že ty zelené jsou úchvatné a hrozně ti sluší a vůbec nemám problém, pořídit ti další, kdybys chtěla.
Třeba bleděmodrá by ti taky moc slušela.."
Mrknu na ni lišácky.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.4.2014, 23:51:21
I když je jeho otázka logická a sama bych se nezeptala jinak, najednou mi přijde... složitá. Komplikovaná.

Já vlastně sama nevím. Teď. Nyskel, která velela ještě před čtyřmi dny, dokázala v podstatě potěšit snad jen horká koupel a dobré jídlo v hostinci, když se poštěstilo. A pak ještě pár prchavých momentů ve vlčí podobě. Jako ten den, kdy jsem potkala Guntera. Podzimní les, sluneční paprsky, zemitá vůně spadného listí. Jenže ta si ani tyhle momenty nedokázala pořádně užít. Byl to jen útěk. Útěk před tou hrůzou.

A Nyskel, pekařova dcerka? Její záliby se mi po tom roce a půl najednou zdají dětinské a naivní. Radost z voňavých koláčů, když se povedly víc než obvykle, spokojení zákazníci v tatínkově krámě, jarmark, klidné chvíle s maminkou, když jsme po večerech zašívaly nebo draly peří a kdy mi vyprávěla příběhy.

A co Nyskel, družka Guntera Vlka........? Vlastně je to pro mě jedna velká neznámá. Za ty čtyři dny se můj život opět obrátil v krkolomném kotrmelci a já si na to teprve zvykám. I když.. jak říkavala maminka... na lepší se zvyká rychle. Přesto, když vezmu právě posledních pár dní...

Aniž bych to měla nějak srovnané, zamyšleně začnu vyjmenovávat: "Horká koupel..." tady se usměju, protože Gunter v tom určitě ucítí narážku na tu hromadu vody, která by se měla dnes odpoledne přemístit z potoka do srubu. "Něco dobrého na můj vlčí hlad... slunce nad hlavou... krásný příběh... chytlavá melodie... vůně tlejícího listí a mechu..." zkoumavě se na něj podívám. Nechci ho nudit, ale najednou zjišťuju, že těch věcí je spousta. "Vůně čersvého chleba... odlesky vodopádu... zelené šaty..." tady se zarazím a nepokrytě se culím.

Vlastně je mi to najednou úplně jedno... co mám ráda... ve všem, co jsem za poslední čtyři dny zažila, jde najít něco krásného... tedy skoro ve všem...
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.4.2014, 23:05:27
Nespokojeně mávnu rukou a trochu poplaším Certa.
"A z jakých věcí máš tedy požitek? Co tě baví? Co máš ráda?" Vyhrknu, protože já to prostě musím vědět.

Chci, aby se bavila a abych se vyvaroval toho, co ji nebaví. Z části.
Z části se ji budu snažit přesvědčit, aby vyběhla z ulity a objevila okolní svět. Zblízka. Takový jaký je. Syrový, krutý a přitom ho stojí zato poznat.

A já to hned tak nevzdám. Rozhodně ne.
Ty její vyděšené oči musí zmizet. Jednou pro vždy. Vždyť je tak okouzlující, když se směje a užívá si.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.4.2014, 22:30:46
Nechápavě zvednu obočí nad tím brodem a musím se zasmát. V tomhle budeme vážně jiní. A asi na to bude mít značný vliv i výchova a očekávání, jaká od nás měli naše rodiče. On, statný, mladý bojovník, Vlk každým coulem. Já, pokorná a pracovitá dcera pekaře, milá a usměvavá, která nesmí dělat ostudu. A teď jsme tu my dva... dva Vlci zatoulaní ve světě, bez jakýchkoli očekávání našeho okolí...

"Asi mívám požitek z jiných věcí než ty..." odpovím zamyšleně. Protože když tak mluví o strhující rychlosti a bušení srdce, vím, o čem mluví, ale tyhle momenty mě dokázaly okouzlit jen párkrát.
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.4.2014, 22:20:25
"Brod? Aha, to mě nenapadlo. Vždycky to beru nejkratší cestou." Vysvětlím udiveně.

Pak prskne na tu cestu k vodopádu a zpět a já se zatvářím dočista zkormouceně.
"Ale tak ta přece byla skvělá! Věc je, že jsi prostě měla strach a nedokázala si to naplno užít. Jinak bys cítila tu strhující rychlost, způsob, jakým ti buší srdce, jak kůň pod tebou zabírá, je to úžasné!
Neopakovatelné!
Vyrovná se tomu jen naše vlčí podoba. Jinak nic."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.4.2014, 21:32:01
"No, já zas nikam tak moc nespěchala a taky jsem cestovala převážně v lidské podobě. Na Belle. A když se objevila řeka, prostě jsem našla brod nebo přívoz." pokrčím rameny. Tak jak jemu přijde přirozené vlítnout do řeky jak vlk, mně přijde přirozené najít brod.

Zase to cvrnknutí. Už si na něj začínám zvykat. Jen trochu narkčím nos a z legrace poněm ňafnu, jako bych mu ten prst chtěla ukousnout.

Vzpomenu si na to jeho lovení pstruhů a musím uznat, že vypadal na výsost spokojeně. "Jenže on je hrozný blázen!" A jako bych mu to chtěla předvést konkrétně, opáčím: "Tu cestu k vodopádu a zpátky sis taky užíval a mně to zas tak zábavné nepřišlo... ty srázy..." připomenu mu a neubráním se slabounké výčitce v hlase. Opravdu jsem se chvílemi bála, že Bella uklouzne a já skončím pod ní.
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.4.2014, 21:24:19
Zaraženě se zastavím.
"Ty jsi ve vlčím nikdy neplavala? Páni, jak se ti dařilo tomu vyhnout. Já co chvíli narazím na nějakou řeku, kterou musím přeplavat." Zasměji se jejím obavám a už ze zvyku jí cvrnknu do nosu.
Je tak roztomilá!

"Samozřejmě, že plavou všichni vlci. Tahle schopnost je jim daná od přírody.
Plaveš jako ryba. Neboj se, zítra to vyzkoušíme. Proběhneme se spolu hezky ve vlčím a sama uvidíš. A ve vlčím ti chlad vadit nebude.
Nebo máš pocit, že mně včera vadil?"
Uchechtnu se.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.4.2014, 21:02:15
Trochu se zarazím, když mě chce učit i tohle. Tak nějak si nejsem jistá, jestli jsem ráda. A taky... Nevím přesně, co to obnáší, aby se to člověk naučil. I když mu věřím, polykat andělíčky by se mi nechtělo. "Ale to si počkám na nějaký teplejší rybník! V Medovém potoku bych umrzla." přiznám férově a zasměju se. Ta představa, že se dobrovolně nořím do té ledové vody... jen kvůli plavání...

Zamíříme smerem ke srubu a nálada už zase pomalu začíná stoupat. Chci, aby se to všechno vyčistilo. Tak, jak je on závislý na mém zpěvu, jsem já zavislá na té pohodové atmosféře, klidu a důvěře. "A já se mu pošklebovala, že si vytvořil závislost po dvou písničkách. Kolik času jsem potřebovala já?! Jen pár hodin navíc..."

"Ale vždyť jsi říkal, že se plaví bez sedla?" zeptám se zaujatě. Ovšem jeho poslední argument smaže mé obavy. "Hmmm... to mě nenapadlo. Vlastně jsem to nikdy nezkoušela... ve vlčím..." Asi je to zvláštní, že mě to nikdy nepřišlo na mysl, ale vážně ne. "A určitě to umí všichni Vlci?" ujišťuju se zamyšleně. Tahlé má nová dovednost mě překvapila.
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.4.2014, 20:46:34
Překvapeně zamrkám a pak se ovládnu.
Jistě, to že ty jsi s Herlanem plaval už jako malý kluk neznamená, že ona jako dívka dělala totéž.
Navíc dívky asi zas tak často neplavou.
Abigail to sice uměla, ale třeba Heidi jsi ve vodě nikdy neviděl.


Zazubím se. "Fajn,další věc, kterou tě musím naučit." Pronesu vesele.

Spokojeně na ni kývnu a popadnu Certa za uzdu. Rozejdu se a s úsměvem se na ni podívám.
Jsem tak rád, že je zase vedle mě.
"S tím plavením...na to umět plavat nepotřebuješ. Můžeme zajet do vody jen tak, aby sahala koním po břicha a vytáhnout nohy ze třmenů. Moc se nezmáčíš.
A utopit se stejně nemůžeš i kdybys sis myslela, že tě snad nechám.
Vlčice plavat umí."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.4.2014, 20:04:02
S tím plavením mě zaskočí. Viděla jsem to párkrát... u strýce na statku. Jeho pacholci plavili celé stádo. Ale sama bych si na to nikdy netroufla. Navíc... od slušné měšťanské dívky by nikdo neočekával, že vleze do rybníka jen spoře oděná... Což je u plavení dost zásadní. Ve šněrovačce se do vody prostě neleze.

Pak mě napadne jedna věc, kterou pro změnu neumím já. Trochu rozpačitě se na Gutnera usměju a hlesnu: "Když já neumím plavat..." Není to zase taková ostuda. Žádná z mých kamarádek to neumí. Taky kde a proč bychom se to měly učit. Ale párkrát už mě napadlo, že by to nebylo od věci.

"Ráda se projdu. Packy už jsem si protáhla." řeknu mírně a dovolím si lehký úsměv. Smířlivý...
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.4.2014, 19:55:48
Překvapeně se otočím od koňského hřbetu a pozdvihnu obočí.
"Samozřejmě, na tom nic není. U Certuse si ale raději beru aspoň uzdu. Hůř se ovládá, když se jen přidržuješ hřívy. Ale plavit jezdím bez všeho, jen tak."

Promění se a odpoví mi na tu srnku.
"Ano, docela často se tu toulají samostatně." Přikývnu a ještě se vrátím k tomu, o čem jsem mluvil předtím.
"Kdybys chtěla, dole v údolí je několik hlubších míst v potoce, kde se dají koně plavit, takže si klidně můžeme vyrazit bez sedla plavit."
Nabídnu ji.

Skloním se k srnce a chvíli si ji prohlížím, jak ji skolila. Pak ji popadnu, zatnu zuby a zdvihnu ji do vzduchu. Na jeden zátah.
"Tak pojď, holomku." Hvízdnu na Certa a když otráveně přikluše, naložím mu srnku na hřbet. Opatrně a spíš citlivě, aby to nebyl na záda příliš velký úder a netrpěly mu nohy.

Pak se otočím na Nys a mrknu na ni.
"Poběžíš ve vlčím nebo půjdeš se mnou procházkou?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.4.2014, 19:31:38
Z ničeho nic se vyloupne na pasece. Jsem pořád ještě ve vlčím, ale ten úsměv, ve kterém se roztáhne má tlama, je naprosto zřejmý. Ta chvilka, kterou jsem ještě měla pro sebe, dokonale zahladila všechny hrany... tedy téměř dokonale.

"Ty umíš jezdit i bez sedla?!" hlesnu a už musím jen kroutit hlavou.

Jeho pochvala mě potěší. Moc!

Prohnu se ve hřbetu a stoupnu si na dvě.

"Ano." přisvědčím. "Asi se musela zatoulat od stáda..."

Risknu rychlý pohled do jeho očí. Ty mé jsou tak nějak omluvné. A hlavně klidné...
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.4.2014, 19:19:21
Když se konečně ozve, tak se sláma z terče už povážlivě drolí. Její hlas zní poměrně jasně a čistě, takže nemůže být nijak moc daleko.

"Budu muset říct zdejším srnkám, ať si na tebe dávají pozor. A to tě ještě učím střílet. Za chvíli jsem u tebe. Vezmu Certa, je zvyklý nosit břemena tohoto typu. Bella by se mohla plašit a mohla by mi nakopat zadek." Odpovím spěšně a ta obrovská tíživá skála se zase z mého srdce odvalí.

Hvízdnu na Certuse a když přiběhne, podrbu ho na krku a nasadím mu uzdu. Sedlo mu nedávám, nechci ho mít od krve.
Pak ještě uložím luk i toulec pod přístřešek a vyšvihnu se na hnědákův holý hřbet. Pobídnu ho do cvalu a mířím směrem, kterým zmizela Nys.
Stopuje se mi docela snadno, takže nemusím ani jednou promluvit, abych ji našel.

Prostě se najednou vynořím z křoví na mýtině, kde na mě čeká. Pohodlně usazený na neosedlaném hnědákovi.
Na tváři obdivný úsměv.
"Pěkně jsi ji složila." Pochválím ji a seskočím dolů. Noha se mi trochu podlomí, když zamířím za ní, ale hned to vyrovnám.
"Byla sama?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.4.2014, 19:11:31
Běžím a čím déle, tím je mi lehčeji. Potřebuju rozběhat jen smutek, ne paniku nebo strach. Zkusmo občas vyšlu pátravou myšlenku ke Gunterovi, jestli není ještě příliš daleko. Hodlám dodržet to, o co mě prosil.

Konečně zachytím slabý pach. Zaváhám a nakonec vyrazím po stopě. Netrvá to příliš dlouho a v čelistech svírám útlý krk, ze kterého v pulzujících potůčcích uniká život.

"Mám ji. Můžeš sem přivést Bellu nebo Certuse? Ať to odvezeme na hřbetu..."

Položím úlovek do jehličí a čekám. A vlastně se ho už nemůžu dočkat. Těším se na něj!
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.4.2014, 19:01:31
"Dobře, jak si přeješ." Hlasem mi prokmitne záchvěv lítosti, ale jinak nedám nic najevo. Ona taky potřebuje trochu soukromí a zřejmě jsem narazil na něco, co je pro ni bolestivé. Nebo nepříjmné.
Navíc jsem z tématu, na který jsem tak náhodou narazil, sám trochu rozpačitý.

"Zůstanu tedy tady a ještě si zastřílím. Kdybys toužila po mé společnosti, dej vědět. Pokud neodběhneš příliš daleko, uslyším tě. A já tě prosím, abys to nedělala." Dodám naléhavě.

Dívám se za ní jak lehce kluše pryč, jazyk vysunutý z tlamy a napadne mě, že bych dal asi první poslední za to, aby toužila po mé společnosti.
Dívám se za ní, dokud nezmizí mezi stromy a je mi najednou těžko.
Nechci ji vidět odcházet.
Z duše se mi to příčí i když rozum mi v tuhle chvíli velí, že je to tak lepší.

Dojdu k luku a vyšlu další sérii šípů do terče. Už třetím ho srazím na zem, ale nepřestanu, trefuji si i dál do ležícího, akorát musím mířit vysoko, aby tam šíp obloukem dopadl.

Poslední vyšlu opět rovně a s jistou dávkou zuřivosti, jak mě rozčiluje vlastní závislost na ní. I tak se mi podaří terč poposunout o dobrý metr.
Možná bych neměl vypouštět šípy takovou silou nebo si ten terč rozmlátím a budu muset vyrábět nový.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.4.2014, 18:52:05
Má pravdu, žádný pach vysoké ve větru není. I když nemám takovou nutkavou potřebu utíkat, cítím, že by mi menší proběhnutí udělalo dobře. A pak zase vklouznu do těch jeho milovaných zelených šatů a budu hodná sestřička. A tyhle tíživé myšlenky a vzpomínky nechám za sebou v lese...

Chce běžet se mnou. Otočím se na něj a cítím... co? Rozladění nebo úlevu, že mě nechce nechat samotnou? Nevím, vlastně se to ve mně tak zvláštně převaluje. Nechci ho od sebe odehnat, ale taky si ho nemůžu přitáhnout blíž...

"Já to omrknu a kdybych na nic nenarazila, dám ti vědět a pomůžeš mi. Pamatuj... tvoje noha." vyšlu k němu myšlenku, která není ani ryba ani rak. Je přesně taková, jaké jsou teď mé pocity...

Ještě se na něj po vlčím usměju, tohle mu dlužím, a lehkým krokem vyrazím pryč.
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.4.2014, 18:46:18
Zranil jsem ji.
Nějak jsem ji musel nevědomky zranit.
Je to pro ni citlivé téma?
Nebo snad děti mít nemůže? To přece ještě nemůže vědět.
Nebo ano?
Ví tohle ženy nějak dřív?


Prd se vtom vyznám a navíc jí úplně zmizí úsměv z tváře a zase je tak odtažitá a vzdálená.
Už do toho nebudu vrtat.
A raději už nikdy, pokud nezačne sama.


A zdá se, že jsem rozpoutal větší krizi, než jsem myslel.
"Domlouvali jsme se, že ti srnky naženu já. Tady blízko žádná nebude, blázníš? Je to tu skrz naskrz cítit Vlky." Upozorním ji jemně, ale ona už je ve vlčím a větří. Připravená vyrazit pryč.

"Proměním se také a můžeme se podívat dál. A nějaký hezký kus ti nadeženu." Navrhnu, ale když si všimnu, jak usilovně se dívá na druhou stranu, dodám mírně.
"Nebo chceš být chvíli sama?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.4.2014, 18:36:51
Rudnu... a zase blednu... Dívám se dál zarytě do oblohy. Nenapadlo mě, že se toho Gunter tak chytí. Probírat s ním zrovna mateřství... I když... s kým už jiným! Ale i tak! Je to... trapné! Vrcholně trapné! Aspoň pro mě!

Dál hledím k nebi, i když cítím, že se na mě otočil. "Normálního člověka?! A který sebevrah by si mě asi tak vzal?! Možná nějaký dobrodruh, které by fascinovala zrůda jako já!" převaluje se ve mně zhnusení nad sama sebou. "A jak by asi dopadla svatební noc?! Sáhnu by na mě a Vlčice by mu prokousla hrdlo! To by byla skvělá senzace pro celé město! A hned další den by mě upálili na hranici! Ještě větší senzace!" jízlivě sypu sůl do ran, které Gunter nevědomky otevřel.

I on vycítí, že je něco špatně a snaží se to odlehčit. Měla bych se usmát! Měla bych nějak zalaškovat! Ale nejde to. Aspoň ne hned. Všechny ty vzpomínky i myšlenky na zmařenou budoucnost, které teď rozvířil.

Jen se mlčky posadím, obejmu si kolena a položím si na ně bradu. Dívám se trochu stranou, ke stájím, jako by tam bylo zrovna něco hrozně zajímavého.

Melodie, kterou si začal pískat, mi navíc k tomu všemu ještě připomene maminku. Najednou bych se nejraději proměnila a vyčistila si v lese trochu hlavu. Jenže když se teď zvednu a beze slova zmizím, bude se ptát proč! A já mu nechci na tohle odpovídat...

Podívám se znovu na nebe a nakonec najdu východisko. "Víš co? Když teď stejně nemůžu střílet, zaběhnu se podívat po těch srnkách. Jen tady okolo, slibuju..." risknu krátký pohled na něj, i když přímo do očí se mu nepodívám. Snažím se, aby můj výraz byl uvolněný a pohodový, ale nejsem si jistá, že se mi to úplně daří.

Aniž bych čekala na jeho odpověď, odrazím se rukama za zády a vyšvihnu se. Na zem už dopadám na všechny čtyři. Zůstanu stát a větřim.
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.4.2014, 18:23:41
Přestanu škubat na kusy lísteček a zadívám se na ni. Překvapeně a trochu nevěřícně.

Každá dívka přece touží po dětech, ne?
Ještě si vzpomínám, jak s tím svého času byla protivná Adelheid. Nad každým mrnětem se rozplývala.....
A když pak měla Susi a Kythama...nadělala s nimi, jako by to byl zázrak.
Já si je také nesmírně zamiloval, ale až byli větší.
Dokud jen kopali nohama a dělali do plín, tak mě zdaleka tak nefasicnovali...

I když je pravda, že Letty jsem si užíval od hodně nízkého věku.
To snad mohla mít rok...
A v plínách mi ji svěřovala Adelheid docela často, abych ji uspal.
Ale to bylo proto, že jsem uměl zpívat.
Že bych ji přebaloval, to zase ne....."


Pak mě napadne, že jeden důvod, proč by Nyskel mohla nechtít děti tu je.
Třeba se bojí, že by mohla dar předávat dál.
Proto si to nedovede představit.


Otočím se tváří k ní a vážně se na ni podívám.
"Nys...jestli se bojíš, že by.....že by tvoje dítě mohlo být jako ty, tak to nutně tak být nemusí.
Jistě, vždycky tu šance je, ale.....
Kdyby sis vzala normálního člověka, tak se ta šance výrazně zmenší.
Navíc, pokud v tvé rodině vlci nejsou, může ten gen být poděděný hodně přes koleno a tím pádem je slabší.
Já to měl horší, můj otec i moje babička byli Vlci.
I bratr.....
Ale Heidi má tři děti a zatím ani jediné Dar nemá.
A to má stejně vysokou pravděpodobnost jako já. I když ani ona ho nemá."


Vidíš, další důvod, proč by zrovna s tebou být nikdy nemohla, protože, kdyby.....
Nebásni!
Nikdy s tebou být nechtěla a nebude chtít.
Jsi bratr!
Tak už se s tím smiř a nespřádej divoké fantazie!


Zatřepu hlavou, abych tu hrůzu, co se mi tam tvoří, vyhnal ven a zašťuřím se na Nys, abych to trochu odlehčil.
"Byla bys skvělá máma! Peskování ti jde skvěle!"
Vypláznu na ni jazyk, zvrátím hlavu do zadu a strčím si mezi zuby stéblo trávy. A začnu si hvízdat.
Je to ta melodie, kterou zpívala včera.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.4.2014, 18:04:04
Zvědavě zvednu hlavu a musím Belle poblahopřát. S úsměvem si lehnu zpátky a zase se zadívám do mraků.

"Neškrtilááá..." ohradím se se smíchem, ale v tu chvíli mi přistanou Gunterovy ruce na krku. Instinktivně vymrštím nohy do vzduchu a ruce si zkřížím na hrudi. Stočím se na zádech do klubíčka jako ježek. Tedy spíš jak brouk převrácený na krofky. Se smíchem...

Když pustí, mé nohy uvolněně dopadnou zpět na zem. A s potěšením zjišťuju, že s s Vlčicí tohle ani nehlo. "Fááájn! Aspoň něco..." udělá mi to radost. Ještě před dvěma dny bych tohle nesnesla. Co před dvěma dny... ještě včera! Zvykám si na Guntera daleko rychleji, než bych kdy čekala. A doufala...

"Závislost?" zeptám se překvapeně. "To jsi teda zatraceně chytlavý, jestli ti stačily jen dvě písničky." posmívám se mu. "A co budeš dělat, když ochraptím?!" zeptám se na oko vyděšeně. Ale je to od něj milé. Je pravda, že na svůj zpěv jsem hrdá. Jedna z věcí, která mi jde opravdu dobře. Ale i když je to vcelku zřejmé, jsem ráda, že to dokáže tak ocenit.

Píchnutí do bříška vyvolá podobnou reakci, jako prve to škrcení, ale nedotáhnu to až do konce. Jen lehce zvednu nohy a rukama se snažím krýt. Další útoky už nepřichází a tak si zase pohodlně lehnu. A ztuhnu!

"No..." hlesnu rozpačitě a mou tváří přelétne stín.

Měla bych mu odpovědět. S lehkostí a ledabyle. Ale tohle... "Co já vím?"

Samozřejmě, že předtím jsem plánovala! Každá holčička si hraje s březovými panenkami, přebaluje je jitrocelovými lístky, krmí vodou ze studně, jako by to byla kaše, češe ohlazenou hlavičku bez jediného chloupku větvičkou. Ale od té doby... Než jsem o tom vůbec mohla začít přemýšlet aspoň trochu vážně, Darkin ve mně jakékoli podobné myšlenky zadupal. Pak jsem se trochu oklepala, ale Torwald to dílo dokonal. Vlastně si nepřipadám jako někdo, kdo by dítě vůbec měl mít.

A ještě k tomu ta představa, jak se děti dělají... "Že by někdo... zase... ta bolest a strach... Nechápu, jak to někdo může dělat dobrovolně! A ještě se na to těšit! Popravdě mi to přijde zvrhlé a zvrácené! I když většina lidí asi můj názor nesdílí. To, jak na to s úlisnými úsměvy narážejí, jak o tom dokážou vtipkovat... dělá se mi z toho zle!"

Mé myšlenky se rozběhnou a až po hodné chvíli mi dojde, že Gunter vlastně čeká na odpověď.

Potřepu lehce hlavou a nadechnu se: "Myslím, že ne... Vůbec si to nedokážu představit." řeknu naprosto po pravdě. Gutner si to asi vztáhne až k mateřství, ale já si nedokážu představit ani to předtím...

To v mé minulosti... Darkin a Torwald... všichni ti, kteří za ně zaplatili... to je věc, kterou Gunterovi nikdy nedokážu říct! NIKDY! A ani nechci. Patří to k té cynické Nyskel, která odešla. Nebo se aspoň schovala. Tak, jak to dělá Vlčice. A já jsem šťastná, že se vrátila zpátky ta dívka, kterou jsem tolik oplakala. A ta o tom, co se stalo tehdy v průjezdu a dva roky nato v tom opuštěném domě nic neví! Vůbec nic!!!
 
  Gunter   Postava není přítomna 9.4.2014, 17:31:43
"Na loutnu umí hrát Heidi. Ale hrává jen vzácně, má pořád moc práce, takže se zrovna dvakrát nezastaví." Obloukem odhodím ohryzek směrem ke koním a tentokrát je Bella rychlejší a chňapne po něm dřív.
Certus se začne loudat našim směrem a mně je jasné, že se nenápadně přibližuje, kdyby se vyskytla další jablíčka.

"A škrtila jsi ji? Jak se škrtí loutna? Takhle?" Přiložím ruce k jejímu krku a naznačuji pořádné dušení. Přitom ale nezmáčknu ani kousek. Dotek je jemný a oči se chechtají. Pustím ji a zase si lehnu.
"To bys mi mohla i hrávat...i když já jsem skromný. Bude mi stačit to zpívání! Asi jsem si včera vypěstoval závislost."

Na tobě....
Na všem co k tobě patří.
Na každém úsměvu....vydechnutí....
Dokonale závislý Gunter z Tronje....


Pak se rozverně otočím zpátky a píchnu ji do bříška.
"A co ty a plínky? Plánuješ nějaké miminko?" Zašklebím se.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 9.4.2014, 17:08:48
Gunter kupodivu spolupracuje. "Tak nádobí, hmmm?" s potěšením si to zapíšu na seznam věcí, kterými ho pak můžu trápit.

Trochu nervózně se na něj podívám, když mi nabídne taneční zkoušku. Ale to, jak se chechtá... byl to jen vtip. Upřímně si musím přiznat, že si nejsem jistá, jeslti je to úleva nebo zklamání.

Vždycky jsem tančila moc ráda... ale většinou jen se svou kamarádkou. V době, kdy jsem ráda chodila na zábavy, jsem byla vlastně ještě dítě a žádný kluk by se mnou tancovat nešel. A po Darkinovi... "Ne, nedokázala jsem to. Představa, že na mě sahá cizí muž..." zamyšleně se podívám na Guntera. "Ale on není cizí... už ne!"

Dětské plínky padnou na úrodnou půdu. Chechtá se, až se to rozléhá po celé louce. Upřímně, já jsem to dělala jen jednou nebo dvakrát a zrovna jsem v tom taky vynikala. Ale to už mu říkat nemusím.

Hudební nástroj... "No, kdysi mi rodiče platili lekce na loutnu. Ale zpívání mi šlo vždycky líp." přiznám po pravdě. "Můj učitel měl pořád pocit, že mu tu loutnu škrtím!" zahihňám se při té vzpomínce - upnutý kantor trpící při každém akordu. "Ale zase tak hrozná jsem nebyla... vážně ne!" dušuju se pobaveně. "Dokonce jsem občas hrávala tatínkovi po večerech." trochu se zasním při té vzpomínce.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.