abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 21:42:16
"Všiml jsem si." Utrousím a pobaveně mi zacukají koutky.
"Dokonce se pohybuješ vcelku plavně a ladně. Žádné námitky. Ale já jsem na nohách a neubyde mě. A i kdyby, má krása to unese, či ne?"

Mávnu rukou a když si vybere vévodu, souhlasně přikývnu.
"Dobrá volba. I když příběh Ruth není jen smutný. Je i plný světla a krásy. Ale souhasím. Vévoda s třemi prsty bude to pravé."

Zdá se, že i ona je rozhodnutá svoji část naši dohody splnit. Přu se o zeď vedle ní a zavřu oči.
Tohle si chci vychutnat.
A vychutnávám.

Na Skkuldově dvoře by se vyjímala. Její hlas by zvládl zaplnit celou tu jeho obrovskou hodovní místnost a kdyby ji slyšel zpívat, už by ji od svého dvora nikdy nepustil.
Byl to požitkář.
A jaký!
Ženy, víno, zpěv. To bylo jeho. Nebo spíš děvky, víno, zpěv.
Takový byl vévoda Skkuld Tříprstý.


Když dozpívá, nadšeně zatleskám.
"Má závislost se zvětšuje, moje milá." Upozorním ji.

Vstanu a dojdu pro maso. Tentokrát ho sundám celé, přenesu opatrně na cínový tácek a naporcuji. Pak k němu přikrojím pár jablíček a citronových plátků a donesu ho Nyskel na postel.

"Dneska se máš jako královna. Můžeš si lehnout na bok jako vévoda Skkuld a cpát se co hrdlo ráčí. Já si sednu vedle a budu ti vyprávět."

Džbán s vodou postavím na trojnožku a posadím se na kraj, aby měla dost místa. Ten tác je docela úctyhodný.
Zase se pohodlně opřu, zkřížím ruce na prsou a začnu vyprávět.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 21:33:28
Donese mi pohárek a já se na okamžik zastydím. Nikdy kolem mě nikdo takhle nelítal. Snad jen maminka, když jsem byla opravdu nemocná.

Vyškrábu se do sedu a vezmu si vodu. "Já ale umím chodit..." hlesnu. Není to ani trochu útočné, i když by to tak mohlo znít. Je v tom spíš stud, rozpaky.

Rozladěně se ošiju. "O Ruth ne... při té náladě, kterou se pokouším přemoct... nechat si vyprávět o Vlčici, která zůstala sama jak kůl v plotě... jak zůstanu jednou já... ne, tady bych mu za příběh zaplatila jen dalším trápením. A to není dobrý obchod. Ani pro jednoho z nás."

"Ruth bych si ráda poslechla až někdy za světla. Něco mi říká, že to nebude úplně veselý příběh..." řeknu potichu, prosebně.

"Tak dneska třeba toho vévodu..." uculím se jako dítko, které večer dostane jednu pohádku navíc. "A já ti zato zazpívám zase něco nového. Aby se ti to neoposlouchalo, jo?" mrknu na něj.

A protože si nejsem jistá, jak dlouho dneska vydržím, na okamžik se zamyslím a pak začnu tiše zpívat...
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 21:21:43
Zasměji se a na chvíli nechám potírání masa.
"No, máš na to rozmýšlení celou noc. To je pravda. A v noci, když jeden chrní jak zabitý, to se to přemýšlí."

To její sdělení o mase mě rozesměje. "Jak je milostslečně libo, nechám to chvíli propéct a ukrojím ti nášup."
Natáhne se na postel a v tu chvíli ani trochu nepřipomíná tu vyděšenou Nyskel, která se mi dvakrát vrhla do náruče.
Spíš si labužnicky užívá. Jako spokojený nacpaný lev.

Vrátím se k ní a podám ji pohárek s čistou vodou.
"Ať se trochu osvěžíš, po všem tom mase."

Sednu si zase zpátky k ní a povytáhnu jedno obočí.
"Nooo, podle toho, co mi ty budeš zpívat....Ale asi o Ruth...říkal jsem si. Nebo bys raději něco jiného? Třeba o vévodovi se třemi prsty?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 21:07:15
Zdá se, že on se na náš další výletní den těší také. Je hrozně moc hezké tohle s někým sdílet...

Při zmínce o vlčím plavání se trochu oklepu, jako bych si už teď namáčela špičky. "No, to si ještě rozmyslím..." zaprotestuju mírně. Pak se ale zarazím: "No jo, má koupel... Která dneska už nebude. Takže to mi možná zítra nic jiného než ten potok nezbyde." nepatně vzdychnu. Ale jsem už tak unavená, že budu ráda, když nezaspím jídlo.

"To srnčí je tak dobré, že bych ho snad slupla i syrové..." složím mu poklonu a tak nějak líně se natáhnu na kožešinu. Jde na mě spaní. I když pár soust jsem ještě odhodlaná ulovit.

"O kom mi budeš vyprávět dneska?" zeptám se naprosto samozřejmě, jako bych bez pohádky nedokázala usnout.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 20:58:36
Spokojeně se usmívám, když projeví zájem moje údolí a nadšeně přikyvuji.
"Dobře, proženeme těm dvěma lenochům perka a propátráme údolí. Je tu spousta míst, která se ti budou líbit. Aspoň myslím.
A odpoledne mě ohromíš svým střeleckým uměním. Terč jsem schoval, takže by neměl být nacucaný vodou jak houba. Kdyby ti to nestačilo, mohli bychom pak na večeři nalovit pár pstruhů. A ty by sis vyzkoušela, že vlčice opravdu umí plavat...."
Navrhuji.

Zívá a únava ji přímo srší z očí. Ostatně já se cítím dost podobně.
Její dotaz mě pobaví.
Ona má opravdu z toho svého vlka nehorázný strach.

"Dokud ji nepustíš, bude tam. Navíc tak do dvou hodin přestane bouřit. Aspoň doufám. Takže můžeš být v klidu. A já tě rozhodně nesežeru, mě se bát nemusíš. Dávám přednost pečenému srnčímu masíčku, před tuhou zrzavou dívkou!" Ušklíbnu se a znovu se zakousnu.

Vstanu a zajdu znovu otočit masem a znovu ho natřít.
"Za chvilku bude další vrstva, chceš přidat? Máš maso raději hodně propečené nebo kapku krvavé?" Zajímám se.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 20:27:17
Zasměju se, tak nějak unaveně. Asi na mě začíná doléhat ten souboj s Vlčicí. Venku se ještě úplně nesetmělo a já jsem ospalá jak kotě.

"Zítra?" zopakuju zamyšleně a trochu zasněně. Je to jako jezdit na výlet každý den. Věc, o které jsem snila jako malá. Od té chvíle, kdy mě strýc vzal na náš první, do Vulonské soutěsky.

"Ráda bych lépe poznala údolí. Je to vážně výjimečný kus země." řeknu se zvláštním uznáním v hlase. "A odpoledne si pak zase můžu mrzačit ruku..." usměju se znovu, tentokrát poněkud sebekriticky.

Znovu zívnu. "Promiň..." Pak mě něco napadne: "Ty, Guntere, zůstane tam Vlčice zavřená, i když budu spát?" Dost zásadní, na společném lůžku. Poslední dvě noci jsme nějak zvládli, ale mě už unavuje usínat v nohách...
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 20:17:39
"Není zač." Odtrhnu násilně prst z její tváře, protože on by moc rád pokračoval ve své hladící cestičce dál.
Natáhnu se pro maso a vezmu si kus chleba. Pohodlně se usadím a zakousnu se.
Čas dělat konečně něco kloudného a nezírat.

Navíc, ona se konečně začíná tvářit uvolněněji.
"Ani se neptej! Něco určitě vymyslím. Něco stráášně rafinovaného. Jako třeba sjíždění srázů a tak. A pak tě to naučím. Tedy pokud vyhraješ." Slíbím.

"Co budeš chtít dělat zítra? Půjdeme se projet celým údolím? Levharta bych zítra nehledal, stopy budou smyté deštěm a těžko by se nám hledala stopa.
Taky bys mohla ještě střílet nebo si zkusit zastřelit nějaký kus.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 19:55:55
Snaží se... a já bych mu strašně ráda dala tu jiskru v očích, po které touží. Jen to nepůjde hned teď. Ale za pár chvil, zítra... pak určitě. "Slibuju..." pípnu v duchu.

Přejede mi prstem pomalu po tváři. Vlčice temně, toužebně zavrčí, ale je teď bezpečně zavřená a já ji neřeším. Chci na ni zapomenout. Aspoň pro dnešek. Zítra ji zase pustím... když to bude bezpečné.

Usměju se a snažím se, aby to nebylo smutné. Dívám se na něj... dlouze. Jako bych mu chtěla říct ještě něco víc. Ani sama nevím co. Jen mám pocit, že mu hrozně moc dlužím. Za směšné čtyři dny jsem nadělala dluhy, které nesplatím do konce života. Vlčího života...

"Děkuju." špitnu už jenom a jsem rozhodnutá udělat za těmahle myšlenkama pro dnešek tlustou čáru.

Skopím oči k masu a vezmu si další sousto. Trochu nuceně se usměju, ale ono to půjde. Chci, aby to šlo! "Tak se podívejme. Tajemství šéfkuchaře... A je něco, co by ho obměkčilo? Za co bych si to tajemství mohla koupit?" mrknu na něj. A už je to vcelku i ke koukání. Ještě ne úplně veselé, ale aspoň už ne smutné.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 19:40:34
Pochválí mi mou pečeni a já spokojeně kývnu. Hrdě. Pyšně. Skkuld Tříprstý byl darebák, ale kuchaře měl skvělého. Vlastně to byla žena. Nosila vysoký čepec se závojem a v kuchyni vládla železnou rukou. A dokonalými chuťovými buňkami.

Chválí, ale je stále smutná a zražená. Sednu si na postel vedle ní a také si kousek vezmu.
"Dobré jídlo dokáže zahnat chmury. Moc bych si přál, aby to platilo i u tebe, Nys. Tenhle zachmuřený výraz se mi ani trochu nelíbí. Chvěje se ti při něm nos a mě to děsí. Je to takové....hrozivé, víš? Jako by žil vlastním životem. " Schválně protahuji hlas, jako bych vyprávěl nějakou strašidelnou historku. A poulím na ni oči.

Podivá se na mě, jako by se mi dívala až do žaludku a promluví.
Nadechnu se a zamžikám.
Je ráda, že mě potkala? Opravdu?
Srdce mi poskočí a já natáhnu ruku a pomalu přejedu prstem po její tváři.
"To já taky, lištičko. Nesmírně rád."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 19:14:53
To, co říká... zařezává se mi to do mozku. Dívám se do plamenů a v nich se mi vrací postupně tváře všech mých obětí. Každá zvlášť, v bolestivé, vyděšené grimase.

"U každé jsem měla volbu... u každé! A vždy jsem volila pomstu! Jenže dřív jsem byla přesvědčená, že já celou "hru" jen začala a zabíjela ona, Vlčice... Jenže teď už si tak jistá nejsem. Vůbec ne... A kdybych si to připustila, znamenalo by to, že jsem vraždila.......já. Kdo z nás dvou je vlastně bestie...?"

Snažím se držet úsměv na tváři, ale teď už z něj zbyl spíš jen úšklebek. Je mi špatně ze mě samotné. "Kdybys to jen věděl, Guntere... vyhnal bys mě ze svého domu a nikdy bys mě už nechtěl vidět... nikdy..."

Cítím, jak se mi do koutků derou slzy. Nikdy jsem si nemyslela, že toho budu tak strašně litovat. Ne těch mužů, ale toho, co se kvůli nim stalo ze mě.

Gunter vyrazí ke mně s talířem plným voňavého masa. Potřepu hlavou a zhluboka se nadechnu, abych zahnala tyhle chmurné myšlenky, které mi rozdírají duši.

Znovu se pokusím o úsměv a tentorkát to vcelku i vyjde. Natáhnu se pro jedno sousto a uznale pokývám. "Mmmmm... je to vážně skvělé!" pochválím ho upřímně, jen v tom chybí ta jiskra, kterou už Gunter měl možnost poznat. Která tam nebyla už téměř rok a půl.

"A za to bych mu měla být vděčná! To, čím jsem byla, už neodčiním. Ale tohle je šance na nový začátek. Nemá smysl se tím trápit! Nezměním to."

Zadívám se Gunterovi zkoumavě do očí. "Je to vážně nový začátek? Nezdáš se mi, černý vlku?" "Víš, jsem moc ráda, že jsem tě v tom lese potkala...?" řeknu jen tiše. Je v tom smutek i vděk, úleva i smření.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 18:57:26
Znovu vzhlédnu a podívám se na její skleslou tvář.
"Celý život je takový, Nyskel. Vždycky můžeš udělat chybu a pořád je to jen o tom, co všechno dokážeš zvládnout a co tě zaskočí. Jak zareaguješ. Jaká budou tvá rozhodnutí. Nic není jisté. A nemusíš kvůli tomu být Vlk. A když se ho naučíš ovládat, zůstanou ti právě jen ta lidská rozhodnutí a volby. Bez instinktů nevyzpytatelného tvora. Tedy ony tam budou stále, ale budeš to ty, Nyskel, kdo bude mít hlavní slovo."

Je obdivuhodné, jak se s tím snaží vypořádat.
"Ano, užívání by bylo fajn. Zasloužíš si to. Byla jsi fantastická. Obdivuhodná."

Vstanu a zamířím k ohništi. Seříznu rychlými obratnými pohyby svrchní kusy masa a nakladu je na talíř. Pak se vrátím k ní a položím ji ho do klína. Vedle postaví ošatku s chlebem.
"To by mohl být ten správný lék, co říkáš?" Ušklíbnu se.
"A neprozradím, je to tajemství šéfkuchaře!"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 18:50:50
Vzdychnu a vzhlédnu od plamenů. "Já vím... Jen... měla jsem takovou radost, že jsem to zvládla, jenže to vlastně nic nemění. Je tam pořád. A je jen otázka času, než udělám chybu..." Můj hlas je zvláštně dutý. Smířený.

Pak trochu potřepu hlavou a pokusím se usmát. "Asi bych si měla užívat toho úspěchu a s tímhle se smířit, viď?" Je vidět, že lehké to nebude, ale že cestu znám.

"To maso začíná úžasně vonět..." hlesnu smířilivě a tentokrát se mi úsměv vcelku podaří. "Co jsi tam dal za ty bylinky?"
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 18:41:13
Trochu zmateně přihlížím, jak rozvěšuje moje oblečení po místnosti a ani se nezmůžu na nějaký odpor. Mlčí a je nějaká zaražená.
Vleze si zpátky do postele a stále mlčí. Jen popíjí čaj a zírá do plamenů.
Otočím se k ní a smutně se usměji.
"Zklamal jsem tě, lištičko? To mě moc mrzí.....ale já ti říkal hned, že nikdy neodejde. Jen se ti s ní takhle možná bude líp žít...." Řeknu tichounce.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 16:38:32
"Hmmm..." zabručím zklamaně a ani se to nesnažím zakrývat. Asi jsem tušila, že to nepůjde, ale zkusit jsem to musela.

Na misku oříšků jen roztržitě zavrtím hlavou a bez jediného slova zamířím ke dveřím. Otevřu je, udělám pár kroků ven, kde vezmu jeho oblečení, a zase zavřu.

Trošku jak tělo bez duše zamířím k místu, kde suším své svršky, a začnu tam automaticky rovnat i ty jeho. Ponořená do svých myšlenek, které asi nejsou zrovna nejveselejší.

S Vlčicí pevně pod zámkem mi závany Gutnerovy vůně, které jdou z jeho oblečení, nedělají nic... tedy téměř...

Pak se odšourám k posteli, vlezu si na ni a natáhnu se pro hrnek. Stáhnu kolena pod bradu, holé nohy mi čouhají z odrbaných nohavic, a zamyšleně upíjím, nepřítomný pohled zabodnutý do plamenů.

"Kdyby šla zamknout na pořád, bylo by to všechno vyřešené... tedy skoro. Ale takhle... je to jen berlička. Užitečná a víc než prospěšná, ale nic to neřeší... nic..."
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 16:32:06
"Venku na háku." Odpovím a pak s pohledem na Nyskeliny věcí, rozvěšené po mísnosti, zaváhám.
"I když tohle byl asi lepší nápad....."

Odložím peroutku do hrnečku a sednu si. Trochu unaveně, nutno říct. Přece jen to bylo příliš emocí. Příliš přemáhání.
"Je to bezpečnější. Protože takový Dar jako je ten náš se musí držet pod kontrolou. Jen si představ jak strašnou zbraní bychom mohli být...."

Vzdychnu a pak se zašklebím. Ta otázka se nejspíš dala očekávat.
"Nejdéle asi v té tlupě u Meleborku. Tam musel být pod zámkem skoro pořád, jinak bych se s ními serval. A stejně k tomu nakonec došlo." Zamračím se a uhnu pohledem.

"Ale jestli se kojíš nadějí, že bys tam udržela Vlčici pořád, tak v to nedoufej. Čím déle ji tam necháš, tím víc a tím silněji se bude chtít osvobodit. A ona k tobě patří, nakonec ji sama pustíš,protože sama sebe věžně věznit nemůžeš."

Natáhnu se na polici pro misku oříšků a přistrčím je Nyskel.
"Nechceš si zobnout?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 16:09:23
Sice se mi pošklebuje, ale tentorkát to velkoryse přejdu. Možná i proto, že má pravdu.

Běží rovnou ke krbu a já se musím trochu napomenout, že mě to už nenapadlo. Jenže já tou dobou měla plnou hlavu toho oblékání...

Podívá se pozorněji a zeptám se: "Kde jsi nechal to mokré?" Jestli ho totiž stočil někde do kozelce... Ale to mu moc podobné není. Už to, jak to tu měl uklizené, aniž by věděl, že někdo dorazí.

Po jeho otázce znovu zkontroluju Vlčici a jsem... nadšená! "Jo, je tam pořád." přikývnu spokojeně, i když na to se neptal. "No, myslím, že je to úžasné! Vůbec jsem netušila, že tohle jde!" přiznám popravdě.

A pak mi dojde, že s touhle dovedností se může změnit celý můj dosvadní život. "A... jak dlouho jsi tam nechal toho svého Vlka... jako jak nejdéle?" upřesním svou otázku. Já bych ji tam totiž mohla nechat navždy! Není to úplně stejné, jako kdyby zmizela nebo by tam nikdy nebyla, ale tahle... možnost je příliš vzrušující na to, abych se na to nezeptala.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 16:00:33
Trvá to dlouho. Nekonečně pro jednoho fantazírujícího troubu.
Konečně se ozve slabé zaťukání a já se s úlevným nadechnutím narovnám.
Ještě jeden hluboký nádech a otevřu dveře.

Vejdu dovnitř a moje oči okamžitě vyhledají Nyskel.
Zacukají mi koutky. Vypadá jako by opravdu oblékla šaty staršího bratra. Nicméně ji to nesmírně sluší.

"Vypadáš....roztomile." Usměju se a jsem k smrti rád, že už je to převlékání za námi.
"Jako malý panošík. Myslím, že si tě budu muset najmout."

Cestou k ohništi ji cvrnknu do nosu, aby nevyšla ze cviku.

Rychle otočím rožeň s masem a celé ho poctivě natřu bylinkovým olejem.
Začíná docela pěkně vonět.
Teprve pak se otočím a s peroutkou v ruce se zeptám.
"Jak se cítíš? S vlčicí za mřížemi? Je to lepší?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 15:29:14
"Ale..." vydechnu jen v chabém protestu. Než se naděju, Gunter je venku.

Provinile vzdychnu a pokrčím rameny. Teď už pro něj můžu udělat jen to, že se převléknu hodně rychle.

Zůstanu stát kousek za dveřmi. Instinkt mi velí zůstat v zákrytu, i kdyby někdo ty dveře otevřel.

Stáhnu ze sebe pracně zelené šaty. I když se to nezdá, jsou dost přiléhavé, takže z mokrých se souká vážně špatně. Pak svléknu ještě zbytek - košilku a krátké nohavičky - a zarazím se. Suché prádlo je ve vacích, ale ty jsou přímo proti oknu. Zaváhám...

Dává se však do mě zima a tak na sebe natáhnu Gunterovo oblečení a neřeším to. "Je to pyžamo, pamatuješ? Takže to je naprosto v pořádku!" uklidňuju se v duchu. Upřímně to jako pyžamo i vypadá. Hodně vytahané. Košile je mi těsně nad kolena a nohavice končí v půlce lýtek v legračních cárech. "No, mám vážně ránu!" pochválím se, košili zastrčím do gatí a ty pevně zatáhnu šňůrou v pase.

Jeho vůně je z košile příjemně cítit, ale jak to na sobě už nějakou dobu neměl, je jen slabá. Bezděky zkontroluju Vlčici, ale teď jen leží u zdi, stočená do klubíčka, a trucuje.

Mokré oblečení sbalím a taktně ho rozestřu poblíž ohně. Tak, aby spodní prádlo nebylo moc vidět. I tak se trochu červenám, ale jinak to neuschne...

Pak se obrátím ke dveřím a čekám. Váhám... "Už přece musí dávno být..." vrtá mi to hlavou. Jenže jsme si nedohodli žádný signál.

Nejistě přejdu až ke dveřím a poslouchám. Nic... Nakonec pokrčím rameny a jemně zaťukám. Je to trochu trapné, ťukat zevnitř ven, ale nic lepšího mě nenapadlo. A do hlavy se mu teď lézt bojím. Přijde mi to v téhle situaci příliš osobní.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 15:01:11
Přikývnu, nehádám se.
Na to už nemám sílu. Jen nedokážu dopustit, aby to byla ona, kdo bude jektat zuby v zimě venku.

Proklouznu hbitě ke dveřím, chytím ji v pase a vrátím zase do mísnosti. Postrčím ji k ohništi.
"Ty zůstaň tady, v teple. Já se převleču venku." Zachraptím nekompromisně. Tvrdě. Možná až příliš.

Vyklouznu ze dveří a právě tak razantně je zavřu. Rychle ze sebe sundám mokré oblečení a hodím ho přes hák, na kterém prve visel košík. Sice bude vlhké i tak a rozhodně neuschne, ale aspoň se nebude někde válet mokré a zmačkané.

S jektáním na sebe natáhnu kalhoty i košili a vklouznu zpátky do bot. Pak se opřu o dveře a čekám, až mě zavolá. A snažím se nemyslet. Nepředstavovat si.
Nic.

A opět se mi to vůbec nedaří. Zdá se , že s mojí vůlí to zdaleka není tak silné, jak jsem si domýšlivě myslel.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 14:53:22
Spokojeně se rozhlédnu po srubu... Nejdnou se mi zdá ještě útulnější. Bezpečnější!

Otočím se a čekám, až něco vyloví z truhly. Je to, jak sliboval. Jen ty kalhoty mi budou vážně velké...

Rozklepnu oblečení a měřím si ho pohledem. Ona i ta košile bude dost plandat, ale vlastně to nijak nevadí. A aspoň to bude opravdu pohodlné.

"No jo, jenže jak do toho..." až teď mi to dojde. Celou dobu jsem řešila jen to, jak na mně jeho oblečení snese Vlčice, ale nenapadlo mě řešit, jak se na mě to oblečení dostane.

Očima zalétnu k nice, ve které je udělaná spižírna, ale nemá smysl krčit se mezi zavařeninami.

Tohle už nemá s Vlčicí nic společného, tohle je o mně. Převlékat se v místnosti s mužem... být na okamžik téměř nahá.. no, vlastně úplně nahá, protože cítím, jak se na mě lepí i promoklé spodní prádlo. "Ne, tohle nedám... Ať je Gunter sebevětší bratr, tohle nedám..." začínám panikařit. Nedokážu se z ničeho nic takhle změnit. Tohle už je má podstata. Výchova a zvyklosti. Tohle člověk nedokáže hodit jen tak za hlavu.

"Víš co? Já se převléknu na zápraží. Asi to tak bude...... lepší." hlesnu rozpačitě a zamířím ke dveřím. Dost svižně, protože je mi vážně zima.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 14:37:45
Konečně se vymaní z mého objetí a já se zhluboka nadechnu. A ještě jednou.
Tak. To bychom měli.
A zase zpátky do reality.
Bláznivé sny máme za sebou. Bláznivé sny, které na krátky okamžik byly mučivou sladkou realitou.

Je to úleva.

Sice jsme teď promočení oba, ale to je detail.
Mávnu nonšalantně rukou.
"Mám dost oblečení. Pro tebe i pro mě." Ušklíbnu se a hlavou mi projede krátká rychlá představa.
Zdá se, že moje trápení zdaleka nekončí.
Nys v mém oblečení...to bude nejspíš stejně svůdné jako Nys v šatech. I když Nys v mokrých šatech....

Zvíře slastně zamručí a já ho rychle zatlačím tam, kam patří.
Ostatně vtom mám letitou praxi. Ovládám ho líp a důkladněji než ona a nedovolím mu, aby mi kecal do hovoru.

Zahřmí a tentokrát mi ani neskočí do náruče, ani se mě nechytí.
Dokonce nehne brvou. Jako by to nevnímala.
Jako by problém ve chvíli, kdy ho zvládla, přestal existoval.
Překvapeně nakrčím obočí.
Tohle je pro mě naprosto nový aspekt našich schopností.
Neuvěřitelné!

Zeptá se na oblečení a já přikývnu.
"Hned ti ho najdu. Sobě také." Dodám věcně a nechám ji projít jako první. Chvíli se za ní dívám a když s lišáckým výrazem zmíni dámské oblečení, uchechtnu se.

"To tedy opravdu nemám. Říkal jsem ti, že jsem sem nikdy nikoho nevzal. A už vůbec ne žádnou ženu.
Všechno oblečení zde, je mé."


Vejdu za ní a ihned zamířím ke truhlici. Začnu ji prohrabávat a vytáhnu věci, o kterých jsem prve mluvil.
"Na, zkus si je!"

Sobě vylovím podobnou košili, jako mám na sobě teď, akorát šedou. A nohavice. Volné, široké, tak jak to mám rád. Akorát tyhle si musím převázat červenou šerpou, aby mi úplně seděli. Mají potrhané vázání.
Ale nevadí.

Otočím se s oblečením v náručí a teď mi dojde, že se asi nebudu moct jít převléci ven.
"Já....otočím se a počkám až se oblékneš." Zamumlám rozpačitě, rudý až za ušima.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 13:32:59
Culím se. Jak měsíček v úplňku. Zářím na všechny strany a volně se nadechnu. Vlčice temně zvrčí, ale zůstává na svém místě.

Odlepím se od něj, teď možná trošičku v rozpacích, že jsem tak trojčila.

Podívám se na něj a pak na sebe... mé morké šaty se otiskly do jeho před chvílí ještě suchého domácího oblečení.

A pak se rozesměju. Od srdce a uvolněně. "Promiň. Nechtěla jsem tě zmáčet..." omlouvám se mezi smíchem. Cítím strašnou úlevu, ale také na mě začíná doléhat únava.

Znovu zahřmí a já ani nehnu brvou. V té blaženosti, ve které se teď nacházím, to skoro ani neslyším.

"Asi bych se měla převléknout. Máš někde to staré oblečení?" zeptám se a proklouznu kolem ně do dveří. Ne, teď už se toho nebojím. Když jsem zvládla Vlčici přímo v Gunterově náručí, nějaké jeho oblečení už bude brnkačka!

Ve futrech se ještě ohlédnu a dodám: "Teda pokud tu nemáš nějaké své staré dámské šaty... abych neporušila tvůj příkaz, že nesmím chodit v ničem jiném!" pošlu mu spiklenecké mrknutí a zapluju do srubu. Je mi vážně zima...
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 13:24:01
A znovu ji mám v náručí a znovu šílím. Tentokrát možná víc než před tím. Přesto že jsem to už napůl čekal, tentokrát mě i pevně objímá.
Teď se tiskne ona ke mně. Její ruce na mých zádech mě pálí jako oheň, její tvář, zabořená do mého hrudníku, mě přivádí k šílenství.
Cítím každou částečku jejího těla, tak pevně se ke mně tiskne.
Vlk zběsile zavyje a já vyju s ním.
Zoufale.
Toužebně.

Vím, že ho nemůžu pustit do řetězu. Nemůžu pustit ani sám sebe a já jsem v tuhle chvíli možná i horší.
Zběsilejší.
Protože to já ji držím v náručí a opájím se její vůní a její blízkostí.
To já se můžu zbláznit touhou.
To mně zaplavuje vzrušení mozek a v slabinách mi zuřivě tepe.

Zatínám zuby tak pevně, že si prokousnu spodní ret. Ruce se mi chvějí jako starému člověku.
Nebo šílenci.
Vzhledem k věku jsem spíš to druhé.

Hrom umlkne a ona je pořád u mně. Pořád mě objímá. Mám pocit, že to nikdy neskončí.
Jak dlouho ještě vydržím, než ji začnu to objetí vracet?
Ne, ze strachu, ale z touhy.
Po svém...


Otevře oči a trochu se odtáhne. Přesto stále zůstává v mé náruči.
Mám chuť ji odhodit jako prve ona mě.
Jako bych se spálil.
Protože já se pálím.
Zaživa.

Místo toho stisknu jemně její útlý pas a pohladím ji po zádech.
Pyšně. Chlácholivě.
Vášnivě a troufale.
Utápím se vtom zářivém pohledu. A samozřejmě zase chraptím. Hrdlo dokonale vyschlé jako kaktusy na poušti.

"Dokázala jsi to! Jsi stále člověk! A to to venku bouří o sto šest!" Skřehotám nadšeně a snažím se o spiklenecké mrknutí.
Vyjde mi z toho jakýsi nerový záškub obličeje.
No, co. Mohlo být hůř.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 12:51:10
Gunter mé váhání zadupe do země. Sám se do toho vrhá po hlavě. "Pošetilec!" zaúpím jen v duchu a pomalu k němu vykročím. I když si to nechci připustit, byla to pořádná fuška. Cítím se unaveně.

Blesk je tu dřív, než bych si přála. Ještě jsem doufala v pár chvil klidu a soustředění.

Znovu se vrhnu do jeho náruče... se zvláštním, sebemrskačským zoufalstvím. Podvléknu paže pod jeho rukama a obejmu ho. Pevně zavřu oči a když burácí hrom, zhluboka se nadechnu. Jako bych se vynořila po dlouhých minutách na hladinu a vítala nádechem nový život.

Nohy se mi rozklepou a jeho vůně mě zaplaví. Mám ji všude... v plicích, v hlavě, v končetinách. Všude.

A za víčky vězení, na které se pekelně soustředím. Jeho vůně ovane i kamennou budovu a Vlčice uvnitř zuřivě zavyje. Běhá sem a tam, naráží do stěn. Chce ven! Blýská po mně nenávistným pohledem, ale zůstává tam. Mříž drží.

Tisknu se k němu a bojuju svou soukromou válku. Válku o Guntera. Nemůžeme ho mít obě najednou. Já chci mít bratra, Vlčice druha. Nemůže být obojí! Nejde to!

Hrom už odezněl před hodnou chvílí a já se dál utápím Gunterovou vůní v jeho obětí. Pomalu, opatrně pootevřu oči. "Zvládla jsem to? Vážně jsem to zvládla?!" znovu zkontroluju Vlčici, ale ta teď uraženě a vztekle pochoduje za mřížemi. Už se ani nesnaží dostat ven. Nevěřím, že by se s tím tak rychle smířila. Určitě to ještě zkusí! Ale pro tenhle moment je to naprosto opojné. Ten pocit vítězství nad bestií ve mně.

Nepovoluju stisk, ale trošku se odtáhnu a podívám se nahoru Gunterovi do tváře. Mé oči září. Štěstím, ale hlavně bezbřehou radostí a hrdostí! A vděkem...
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.4.2014, 12:08:44
Mávnu rukou.
"To je v pořádku. S tím jsme přece počítali. Já nejsem z cukru, Nys. Něco vydržím i kdyby ses na mě vrhla."

Jako vlk. Pokud to uděláš jako žena, je to daleko riskantnější.
Věru.
To už jsme si ověřili....


Její sdělení mě vyvede z míry. Přešlápnu a oči mi zasvítí jako hvězdy.
"Opravdu?
Ty jsi úžasná!
Zkrotit Vlka je velmi těžké. Já to dokázal jen díky tomu, že můj strach z otce byl větší."
Zajásám.

"Musíme to vyzkoušet!" Nedočkavě pohlédnu na oblohu a když se konečně blýskne, dychtivě pokročím k ní.
Nespouštím oči z její tváře.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.