abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Vlk   Postava není přítomna 18.4.2014, 22:14:09
Další noc v Gunterově srubu u Medového potoku.
Pokojná pro Nyskel, neklidná pro Guntera. Tak jako ta první. Ale přece úplně jiná.

Něco se změnilo. Důvěra byla prohloubená a i když si Gunter možná myslí, že nezaslouženě, jeho smysl pro sebeovládání ho obviňuje ze lži.
A hlavně dívka schoulená vedle něj. Naprosto volně, naproto přirozeně.
S důvěrou.
Užívající si tělesného tepla, které ji může poskytnout a které tak dlouho, předlouho postrádala.

A Gunter je přes všechny svoje pochyby a touhy, co ho trýzní, přece jen kdesi v jádru kavalír.
Především.
Teprve potom je Vlk .....a muž.

Déšť neustává. Kapky vytrvale buší do střechy a oheň dávno uhasl. Jen poslední žhavé uhlíky se stydí mezi popelem.
Srubem prostupuje chlad. A chlad je odjakživa přítelem mezilidských vztahů.

Nyskel se nespokojeně zavrtí a dvakrát si přitáhne deku. Moc to nepomůže. Takže zcela instinktivně, nutno podotknout, že žádný vedlejší úmysl tam není, hodí zadkem a nekompromisně se přitulí ke svému bratrskému společníkovi.

Gunter se zděšeně probudí. Vytřeští oči a pak ji zcela úmyslně a samozřejmě kavalírsky obejme oběma pažemi a přitáhne k sobě.
Zcela zjištně a sebemrskačsky. Nutno podotknout, že je plný vedlejších úmyslů, ale bratrskost, ke které ho Nyskel odsoudila, mu nedovolí, aby je uskutečnil.
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.4.2014, 21:23:16
Dívám se na ni, jak leží tiše a důvěřivě vedle mě.
Blázen.
Na tváři má výraz naprosté odevzdanosti a bezpečí....
Přitom já....
Hořím.
Tiše, ale o to náruživěji.


Zavřu oči a pevně tam uzamknu všechny ty myšlenky, které tam prostě musí zůstat.
Které prostě slušný člověk ani nemyslí na to aby je vyslovil.

Snažím se nevnímat. Nedýchat. Nečichat. Všechno marně.
Vnímám ji každým pórem svého těla.
Nadechuji se zhluboka a dychtivě.
A její vůni mám všude. Pomalu se stává moji součástí.

Zavrtím se a moje ruka se ocitne nebezpečně blízko její hlavy.
Ucuknu.
To tak! Ještě bych ji začal hladit!

Začnu svůj další marný boj s usínáním, protože nic jiného dělat nemůžu.
Žel.

...........nic.
...........nic.
...........nic.
..................................................
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.4.2014, 21:00:31
Je mu jasné, jak to vnímám. Pochopil. Další důvod k úlevě. Snad už mi nebude vnucovat, že je to dar. Protože není!

"Jo... asi jo..." hlesnu tiše a složím se jen malý kousek od něj, také na bok, čelem k němu.

Ještě včera bych se mačkala ke stěně, co to jde, ale teď, když pochopil, je mi najednou ještě bližší. Nejraději bych ho chytla za ruku nebo... nebo se nějak jako přitulila... nebo tak něco. Abych ještě umocnila ten pocit, že na to nejsem sama... že se mi nezdá!

Jeho vůně mě obklopuje a já cítím především bezpečí a obrovskou úlevu. A i když vím, že je Vlčice ve střehu, byť se to snaží skrývat, věřím, že ji udržím v jejím žaláři.

Zavřu oči a snažím se usnout... a vlastně mi to tak moc práce nedá. Mé vědomí poklidně odpluje do říše snů, s pocitem, bezpečí a jistoty...
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.4.2014, 20:52:11
"Vím, že si to nechtěla. To svým způsobem nikdo z nás. Ani já ne, protože jsem o tom nevěděl, když to ale přišlo, byl jsem rád. Protože jsem měl ty, kteří mi vysvětlili o co jde. A s nimiž jsem to mohl sdílet." Odpovím tiše at na to poslední slovo nereaguji. Vím, že je v ní příliš mnoho hněvu, na to aby mohl rychle pohasnout.

Usmívám se a když mi poděkuje, jen prostě kývnu.
"Není zač. Proto jsem přece tady. A teď....zkusíme znovu usnout?" Ušklíbnu se a zase se pohodlně položím na bok, hlavu podepřenou ohnutou paží.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.4.2014, 20:11:31
"Já to ale nechtěla..." špitnu ublíženě a tak trochu nelogicky. "Ten tvůj dar..." to poslední slovo znechuceně vyplivnu.

Natáhnu ruku a já na okamžik zaváhám... ale neucuknu. Vlastně je to hrozně uklidňující. Poprvé mám pocit, že na to vážně nejsem sama.

Znovu si otřu tiché slzy hřbetem ruky a podívám se na něj, na jeho temnou siluetu. "Děkuju..." šeptnu prostě... Asi netuší za co, ale já to vím... Moc dobře to vím...
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.4.2014, 20:02:40
Zamyšleně na ni hledím. Ta věta mi vrtá v hlavě.
Ublížila někomu?
Neobešla se její proměna bez nějaké oběti?


Najednou nevím, jestli se mám ptát nebo je to příliš citlivé. Najednou sedí, objímá kolena a utírá si slzy.

"To je možná moudré...." Řeknu nakonec váhavě.
"A zodpovědné.
My, opravdu můžeme být velmi nebezpeční. Můj otec říkal vždycky, že čím větší dar, čím větší schopnosti, tím větší zodpovědnost.
Aneb komu je víc dáno, od toho je víc požadováno. Nebo tak nějak. Myslím, že na tom něco je.
Jenomže už jen to, že to víš, je víc, než mají mnozí. A když se budeš cvičit vtom, co jsi dneska tak bravůrně zvládla, už se nebudeš muset bát.
Budeš to pořád ty a tvá Vlčice už nikoho neohrozí. Nikdy."


Dořeknu a neptám se na nic. Jen natáhnu ruku, abych ji pohladil.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.4.2014, 18:57:35
Bezděčně zavrtím hlavou a dál zírám do tmy. "Já se nebojím jí, bojím se... nás... sebe..." šeptám dutě. I když Vlčici nesnáším, nebojím se jí. I když se vymkne mé kontrole, nebojím se jí. Bojím se toho, co dělá ze mě...

Vrávoravě se vyškrábu do sedu, přitáhnu si kolena k bradě a hřbetem ruky si otřu slzy, které se mi tak protivně derou do očí. Je to zvláštní, ale dnes necítím smutek a sebelítost. Je to obrovská úleva, co mi žene slzy do očí. Strašná úleva, že to konečně někomu můžu říct.
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.4.2014, 18:37:42
Najednou se choulí a je tak maličká. Tak ztracená na mém velkém tmavém lůžku.
Její pohled míří kamsi za mě a já lituji, že jsem se ptal. Na tohle jsem se ptát neměl. Ne. Tohle nebyla vhodná otázka pro noční tmu.

Tak nějak to začínám chápat. To, co pro mě bylo jedno velké požehnání, je pro ni prokletí.
Já byl po své první proměně nadšený.
Znovu mě to spojilo s bratrem. Zase jsem k němu začal patřit.
Tajemství stojící mezi námi byla najednou pryč a už nebylo nic, co bychom museli jeden před druhým skrývat.

Najednou jsem tu byl já, Herlan a Hagen, tři vlci, kteří k sobě patřili a strážili stejné tajemství.
Ano, také jsem se s tím učil žít a ví všichni bohové, že Hagen by ten nejpřísnější učitel, jehož jsem si dokázal představit.
Přesto byl ale vlídný a rozhodný a já jsem si ho mohl vážit.
A být Vlkem, byla výsada.

Hrůza to pro mě nikdy nebyla.
Díky Hagenovi jsem se nikdy nemusel bát toho, co jsem. Jen jsem se to musel naučit ovládat.

Nyskel byla sama. Zřejmě víc sama, než jsem myslel. Víc opuštěná, víc zhnusená sama sebou.
Nejspíš si připadala nebezpečná.
Nikdo ji neřekl, že je pořád sama sebou. Že není netvor.


Tentokrát ji nezačnu přesvědčovat, že to tak není.
Ani se nerozčílím.
Nazačnu planout spravedlivým rohořčením.

Jen se na ni smutně dívám a snažím se povzbudivě usmát.
"Pokusím se ti pomoct, aby ses jí už nikdy v životě nemusela bát, Nys." Řeknu prostě.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.4.2014, 15:32:58
Pozorně ho poslouchám a jsem moc ráda, že mi potvrdil můj úsudek. "Ten román byl vlastně hrozný blábol..." uvědomím si s odstupem. I když tehy jsem hltala každičké písmenko.

"Jenže to jsem ještě neměla v sobě Vlčici... to jsem ještě neznala Darkina ani Torwalda. Život byl tak jednoduchý..." Nepatrně si vzdychnu.

Jak tak mluví o své výchově, dojde mi další rozdíl mezi námi dvěma. On byl na svou proměnu a svůj další osud připravený. Dokázal se ohánět mečem už jako kluk a tušil, co znamená zabít. Mě na tohle nikdo nepřipravil... jediným slůvkem. Ode mě se očekávala poslušnost, vlídnost, pracovitost... a až by nazrál čas, kupa dětí. Ne vlk v lidské kůži...

To, co říká, mi dává smysl. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale má to něco do sebe. "A jde to úplně proti tomu, co jsem dělala po proměně..." zamrazí mě. "Jenže já netušila, co se děje! Tohle mi nikdo neřekl!!! Jak jsem to mohla vědět?!" obhajuju v duchu všechny ty kousavé výčitky, které vystrčily růžky. Trochu se zavrtím a rychle je zaženu.

Spiklenecky se nakloní a zpetá se na mé démony. Ztuhnu. "Všeho!" chce se mi vyhrknout, ale v tom mi zabrání ta hrdá, cynická Nyskel. Ta, která mi pomohla, abych se nebála. Nebo aspoň ne tak moc... "Vida, tak nezmizela úplně. Je tam vzadu a číhá stejně jako Vlčice..." uvědomím si a tenhle fakt mě trochu znepokojí.

Odmlčím se a přemýšlím. "Dřív jsem se bála úplně jiných věcí než teď." dojdu k prvnímu důležitému závěru. Můj strach z pavouků, z tatínkova trestu, ze staré Ordeny, místní žebračky a čarodějnice, mi teď na tváři vyčaruje spíš laskavý úsměv než grimasu hrůzy.

Do myšlenek se mi vkrádají daleko horší věci. Slizský, lascivní pohled opilého podomka, mé první oběti, ostré hroty kuší lovců, kteří pročesávají les a hledají vlka samotáře, svědění po páteři, které mě trápí uprostřed davu a které nedokážu ovládnout...

Ty představy jsou příliš děsivé. Podvědomě se víc schoulím a dochází mi, co mají mé nové strachy společného. Zadívám se do tmy, za Gunterovými zády, a zašeptám: "Nejvíc se bojím Vlčice v sobě...“ ne, to není úplně přesné… „Vlastně spíš toho, co ze mě dělá."
 
  Gunter   Postava není přítomna 16.4.2014, 22:04:08
"Při tom božím soudu ano. Tam to i vyžadovaly předpisy. Ale jinak dávám přednost lehčí kožené zbroji nebo žádné. Ale to je asi pro nás přirozené.
Potřebujeme naši pověstnou hbitost."


Nakloní se blíž a hledá jizvu, o níž jsem mluvil. Zachvěji se, ale chladem to není. Spíš je mi pořádné horko.
Její blízkost je nesnesitelně znepokojující.
Chvíli čekám, že se mého zaťatého břicha dotkne a začne mě mrazit na šíji. Velmi příjemně a velmi nestoudně.

Pak se ale zase pohodlně natáhne a já si oddehnu. Tohle bych rozdýchávál opravdu těžko. Už tak je její blízkost jako tisíc různých způsobů pomalého mučení.
Vlk zklamaně zavyje.

Její další otázka mě překvapí.
"Samozřejmě, přišlo by mi hloupé, nebát se. Jak jinak bych mohl prokázat odvahu. Být odvážný, když se nebojíš, je lehkomyslnost, nikoliv odvaha.
Aspoň myslím.
Takže ano, bál jsem se. A snažil jsem se být zodpovědný k sobě i k druhým.

Otec mě učil, že s mečem musí kráčet ruku v ruce rozvaha a zodpovědnost. Samozřejmě jsem to považoval za značně nadnesený blábol, ale časem jsem zjistil, že má pravdu.
Jak jinak.
Jako všichni synové."
Zasměji se a nakloním se trochu blíž k ní.

"A co ty? Čeho se nejvíc bojíš? Bojíš se vůbec něčeho?"


 
  Nyskel   Postava není přítomna 16.4.2014, 20:55:30
Soustředěně poslouchám a v hlavě se mi míhají obrazy bojujících rytířů. Slunce se odráží od lesklého brnění... "A měl jsi i brnění?" položím zaujatě kontrolní otázku.

"Asi ne..." hlesnu trochu zklamaně spíš pro sebe, když vykasá košili. V té tmě není skoro nic vidět, a tak se nakloním blíž. Civím na jeho ploché břicho, na kterému mu odlesky od uhlíků čarují tmavší čáru. Rukou si dám vlasy za ucho, protože jsem ho jimi musela lechtat na holé kůži.

Na okamžik ve mně hrkne, protože Vlčice se dívá taky a zajímají ji úplně jiné věci... I v tom šeru jsou jasně patrné vypracované břišní svaly a pod kůží jen hrají. "Kuš!" okřiknu ji přísně, ale raději se zase natáhnu pohodlně na bok.

Vlastně si tu teď tak hezky "špitáme" z ouška do ouška, jak dva spiklenci. Jakoby měl každou chvílí přijít rodič a pohrozit nám rákoskou, když okamžitě nezmlkneme. Musím se té předtavě uchichtnout.

"A bál ses?" zeptám se asi dost naivně. Ale rytíři v tom románu se nikdy nebáli... Přišlo mi to tehdy hloupé - každý se bojí smrti! A chci si to u Guntera tak nějak pro jistotu ověřit.
 
  Gunter   Postava není přítomna 16.4.2014, 20:38:38
"Boží soud...Ordál...to je taková zkouška, která má dokázat vinu či nevinnu člověka." Usměji se vlídně.

"V případě Ruth se mělo rozhodnout právě soubojem. Mohla si za sebe zvolit bojovníka, který bude za ni bojovat, aby podal důkaz o její nevině.
A vybrala si mě.
Její lenní pán, pan Gereon, si na boží soudy potrpí. Řekl bych, že je jimi posedlý."


Založí si ruce za hlavu a pohodlně se uvelebím. Zdá se, že tohle bude na dlouho. Nys se začala ptát a i v houstnoucí tmě je vidět, jak ji svítí oči.

"No...jak jsem si vedl.......jsem tu, takže asi víceméně dobře, ale ano, zraněný jsem byl mockrát. Jednou dokonce i vážně. Podívej."

Otočím se k ní zase bokem a vyhrnu si košili.
"Tady. Sem mě bodl rytíř Cedrik z Boismontu." Ukážu ji dost ošklivou jizvu na břiše.
"Málem jsem vykrvácel. Řekl bych, že mě zachránila jen vlčí odolnost a schopnost rychle se hojit." Protáhnu dramaticky obličej a zaksichtím se.
"Jsi ráda, že jsem přežil."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 16.4.2014, 19:17:44
"Má otázka se mu zdá směšná... směšná?!" Tak nějak mě to popudí. "Tohle je naprosto vážná věc!" našpulím nespokojeně rty. Ještě že mě nemůže v té tmě tak dobře vidět, asi by se mi smál ještě víc...

"Hmmm..." zabručím zklamaně, když mi popisuje pravé praktiky. To má k romantice a cti vážně daleko.

Než stihnu vyhrknout otázku, za koho že to bojoval, zmíní Ruthino jméno. "Boží soud?" vyhrknu udiveně.

Pak se zarazím. Asi by mě to zajímat nemělo, když se tak ptá.......... ale co! "Jasně, že zajímá! Co je to ten boží soud? A jak sis v těch soubojích vedl? A zranili tě někdy při tom?" chrlím otázky a bezděky z šepotu přecházím do normální hlasitosti. Vážně mě to zajímá.

Ležím na boku, podpírám si hlavu rukou ohnutou v lokti a nemůžu se dočkat odpovědí. Jsem ráda, že nespí... moc ráda!
 
  Gunter   Postava není přítomna 16.4.2014, 18:10:08
Opravdu je vzhůru. S úlevou vydechnu, když prohlásí, že ji vzbudil sen a ušklíbnu se.
"To tedy musel být sen, když tě vzbudil." Natočím se k ní celým tělem a pozorně ji hledím do tváře, odlesky umírajícího ohně ji kreslí na obličeji prapodivné stíny a dávají vyniknout konturám jejich rysů.

"Souboje o přízeň dámy?" Zachechtám se vesele.
"No, občas se i takové věci dějí, ale daleko častěji se vedou souboje zákeřné, nečestné, kdy jeden z nápadníků se snaží na toho druhého nakydat co nejvíc hnoje."

Leze to z ní jako z chlupaté deky, ale nakonec se dopídíme, co vlastně naši rezavou hlavinku trápí a zajímá.
"Souboj o přízeň dámy jsem nikdy neměl, ale o její čest ano. Tedy spíš o dobré jméno.
Bojoval jsem za Ruth. V božím soudě. Abych ji sprostil obvinění.
A soubojů za jiné cíle, než je právě přízeň dámy, těch jsem pár měl. Tebe to zajímá?"
Podivím se upřímně.

Dívky se o nic takového většinou nezajímají. Nebo jsem si to aspoň myslel.
Do teď.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 16.4.2014, 17:40:10
Je vzhůru... Má zvědavost se zatetelí blahem. Já bych snad neusnula, kdybych se nemohla zeptat.

"Ne, asi mě vzbudil... ten sen." zalžu, ani nemrknu. Dál mluvím tiše, jako by nám někdo mohl přijít vynadat, že ještě nespíme. "Asi jak jsi mluvil o tom vévodovi... zdálo se mi o turnaji..." lžu dál a pomalu se propracovávám k tomu, co mě opravdu zajímá. "A taky tam byly takové ty souboje... o přízeň dámy..." používám obraty přesně z těch románů, i když si nejsem jistá, jestli se tomu opravdu tak říká.

Už jsem skoro u cíle. "Ty jsi někdy takový souboj zažil? Jako že jsi bojoval na výzvu nějakého rytíře?" zeptám se naoko zamyšelně, jakoby nic.
 
  Gunter   Postava není přítomna 16.4.2014, 16:58:14
Můj marný boj se spánkem nekončí. Ba naopak. Je to čím dál horší.
Pak se ozve tichý hlas vedle mě a já sebou prudce cuknu.
Otočím se a hledám ve tmě její tvář. Dívá se na mě.

"Nemůžeš spát nebo jsem tě vzbudil?" Zeptám se provinile.
"Já se tu plácám už hodnou chvíli. Asi mě ta procházka po dešti probrala. Měl jsem se na to vykašlat." Přiznám kajícně.

Její přítomnost v mém srubu je tak zvláštní, ale nic se nevyrovná tomu, že tu leží vedle mě, tak blízko a přitom tak nevinně.
Jako bychom nebyli muž a žena, ale opravdu sourozenci.
Musím nad tím vrtět hlavou. Kdyby mi tohle někdy někdo vyprávěl, vrtěl bych nad tím hlavou.

Nejsem žádný náruživý šílenec, to v žádném případě. Do tříprstého vévody mám pořádně daleko, ale že budu ležet na stejném loži s překrásnou mladou ženou a budu zírat do stropu a počítat trámy......to hraničí s pohádkou.

A přece se to děje. Právě teď....
 
  Nyskel   Postava není přítomna 16.4.2014, 8:29:59
Dál ležím a dávám si záležet na pravidelném oddychování. Nechci dostat za uši, že neplním rozkazy. Mám spát! "Spát... spát..." zaklínám se, ale nikam to nevede.

Místo toho mi leze do nosu Gunterova vůně, jak mu prosychají vlasy. Je teď jen malinký kousek ode mě. Cítím to lidské, hřejivé teplo. Sálá jak kamínka.

Vím, že Vlčice nespí. Předstírá to, ale prozrazuje ji to větření. Nemůže se nabažit. Mrcha! "Ale ven nepůjdeš, kamarádko! Ani omylem! Až ráno... a to jen jestli se budeš chovat slušně!" upozorním ji jen tak pro pořádek.

Cítím se teď jak na koni. Obrazně řečeno. Mám ji pod zámkem a můžu být po tak dlouhé době zase sama sebou... jen si nejsem úplně jistá, co znamená být sama sebou - po tom všem.

Můj velký bratr se dál mele na lůžku. Vím, že nespí. Opatrně k němu natáhnu své vědomí. Jen zlehounka, aby si ničeho nevšiml. Cítím z něj napětí, rozčilení, rozladění... Ráda bych se zeptala, co se děje, ale to bych nesměla tak usilovně předstírat, že spím. Ach jo...

Znovu se vrátím v myšlenkách zpátky na hrad vévody, k tomu obrovskému rytíři, který stál o tanec se mnou... "No jo, jenže co když Gunter nikdy žádný souboj neměl? Co když to... neumí?" hrkne ve mně vcelku nesmyslně. Tohle mě prve nenapadlo.

Gunter se najednou vymrští do sedu a já sebou trhnu. Hrozně se leknu. Zamžikám očima, ale zdá se, že nikam nejde. Rychle zase oči zavřu, než si všimne, že nespím.

"Možná bych se měla otočit na druhý bok..." napadne mě, ani nevím proč. "Jenže když to teď udělám, bude si myslet, že mě vzbudil." přemýšlím co teď.

Po chvíli se zase složí na lůžko, ovšem to napětí z něj cítím dál.

Do myšlenek se mi pořád dokola vrací ten souboj. Váhám, čekám, jestli nezačne klidně oddechovat, ale když to nepřichází, lehce se zavrtím, jako bych se právě probouzela, a pak otevřu oči.

Dívám se na jeho profil, který se v přítmí řeřavých uhlíků rýsuje proti opačné stěně. "Jestli se mu stejně nechce spát, proč bych se nezeptala..." přemlouvám se.

"Guntere..." šeptnu tichoulince. Je to spíš jen výdech než oslovení. Nechci ho vzbudit, jestli už je na dobré cestě.
 
  Gunter   Postava není přítomna 15.4.2014, 22:57:24
Tělo vedle mě je oproti venkovnímu chladu nesmírně hřejivé. Přetáhnu si deku až po ramena a zavřu oči. Skoro až křečovitě.
Pevně přesvědčený, že když jsem toho dneska tolik absolvoval a tolikrát se potýkal s vodou, musím být unavený.
Navíc jsem ještě teď večer proběhal docela velkou oblast.

Tudíž usnout….bude hračka.

……………..nic.
…………….nic.
……………..NIC!

Vztekle se posadím a chvíli zírám do tmy.
Jsi moc zbrklý a všechno chceš hned.
A místo toho, aby sis vyčistil hlavu, myslíš na to, jestli s tebou zůstane.
Jestli se stane součástí tvého světa.
Jestli ji ty lidi, o nichž ji vyprávíš budeš moci někdy představit….


Co by na ni řekl Skkuld? Nebo Cybele?
Ten starý proutník by po ní nejspíš vyjel a královna….žárlila by na její krásu.
Cybele žárlí na každou, která je hezčí než ona a nesnese ji ve své blízkosti….
Všechny její služky jsou buď staré nebo průměrné…


Podívám se rozněžněle na tu schoulenou postavu vedle mě a pyšně se zatlemím.
Trochu idiotsky, ale jde mi to ze srdce.
Alberick by ji měl rád. Líbila by se mu její smělá povaha. Ta houževnatost, s níž se potýká se svými démony.
Navíc by měl pocit, že je konečně po jeho.
Pořád si ze mě utahoval, proč se neožením…..


Idiotský úsměv se rozšíří.

Rázným škubnutím ramen ho smažu.
Neženíš se, vole, pořídil sis sestru.
Tak vystydni.
Raději a zavčas.
Čeká tě další noc ve voňavém hřejícím pekle.


Zase si lehnu a zase zavřu oči.

…………..Nic.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 15.4.2014, 16:32:59
"Dobrou." špitnu spokojeně. Snad teď i jako malá holka vypadám.

Když Gutner vyjde ven zkontrolovat okolí a koně, srub se ponoří do ticha, které přerušuje jen praskání dřeva. Dlouhé stíny tancují po stěnách a kreslí zvláštní obrazce.

Tiše je pozoruju a představuju si znovu královnu. Se stříbrnými liškami od Guntera. "To musí být vyhlášený lovec, když pro něj dává posílat přímo král..." napadne mě a jemu to získá další kapku obdivu, kterými obvykle šetřím.

O vévodovi Skkuldovi jsem doteď nikdy neslyšela. Nevím, jak vypadá jeho hrad, ale v mé mysli je to hrad jak z pohádky. A já se k němu blížím, na koni, s Gunterem po boku. V krásných šatech... zelených, jak jinak.

Hodovní síň je přesně taková, jako jsem četla v těch pár dívčích románcích, které mi půjčila má kamarádka. Dlouhá hodovní tabule, slavnostně oblečení hosté. Krásné dámy, chrabří rytíři... a mezi nimi, v čele tabule, sedí vévoda a po jeho pravici sedíme my dva. Všichni okolo se s námi touží setkat a složit nám poklonu. Proč vlastně, to tak nějak neřeším...

K naší straně stolu přijde vysoký rytíř a pořádá mě o tanec. Udělá nějakou nevhodnou narážku a já se pohoršeně podívám na Gutnera. Ten neváhá, vstane a vyzve troufalce na souboj a.......... "To už STAČÍ!!!" okřiknu se rázně. Děsí mě, kam mě mé myšlenky dokázaly dovézt za takovou chvilku.

Převalím se nespokojeně na druhý bok, čelem do místnosti. Dívám se na dveře a čekám. Chci, aby se už otevřely. Je mi tu smutno samotné.

Dveře ovšem zůstávají na svém místě a myšlenky se znovu rozběhnou, tentokrát k zítřejšímu dni. Ten vodopád byl úžasný, takže už jsem celá natěšená, co nás čeká dál v údolí. "Je tu vážně krásně..." zachrouňám se blaženě v dece.

V tu chvíli se venku ozvou kroky. Okamžitě zavřu oči a ztuhnu. Tep se mi na chvilku zrychlí, jako by mě někdo načapal. "Máš spát! Pamatuješ?!"

Když Gunter vchází do dveří, už dokonce i pomalu oddechuju. Záhy jsem si uvědomila, že spící lidé napjatě nezadržují dech.

Znovu přiloží a začne si sušit vlasy. Nemusím otevírat oči, abych věděla, co dělá. V tomhle je vlčí sluch vcelku výhodou. A pak zaslechnu šustění oblečení. "On se svléká?!" hrkne ve mně. Na okamžik jsem v pokušení pootevřít jedno očko, ale ihned si vynadám! "Přece nebudu šmírovat svého bratra?!!!!"

Vlčice zvědavě zdvihne hlavu z pacek, ale stále cítím, jak moc je uražená. Znovu si lehne a je ticho. I když se z vlhkého oblečení po místnosti rychle šíří jeho vůně, je ticho.

Srdce mi v hrudi poskočí radostí. Netušila jsem, že to má takové účinky.

U lůžka Gunter na chvíli zaváhá... cítím z něj napětí. Na okamžik mě napadne, že je venku něco špatně, ale to by si nešel jen tak lehnout.

Nakonec se nasouká na lůžko a přikryje se druhou dekou.

Ležím a stále pravidelně oddechju, ovšem myšlenky se mi dál třepetají v hlavě a nevypadá to, že bych měla v nejbližší chvíli usnout.
 
  Gunter   Postava není přítomna 15.4.2014, 14:58:13
"No, bříško už vypadá vcelku spokojeně." Mrknu kriticky na baštící Nyskel a pak vážně přikývnu.
"Znám. Už dlouho. Jako osmnáctiletého mladíka mě za Alberickem poslal otec s nějakými listinami. Tudíž jsem měl tu čest poznat jak krále, tak i jeho sličnou choť.

Pak jsem ho viděl ještě dvakrát. Naposledy asi před rokem. To pro mě nechal vzkázat. Chtěl kožešiny ze severských lišek. Pro Cybele. Aby měl od ní chvíli klid, řekl bych. Královna byla v té době nějakou dobu bez stálého milence a byla poněkud popudlivá. Lišky ji zdvihly náladu.

Vévodu Skkulda vídám docela často. Zdá se, že ke mně chová přátelské city. Je z něj dokonalý vinný měch. Skoro se už neunese a na koně ho musí posazovat pomocí kladky. Třeba i ty budeš jednou hostem na jeho dvoře. Pokud se mnou zůstaneš."
Dodám tiše.

Přikryji ji až po bradu a něžně pohladím po vlasech.
Je líbezná a krásná. A teď, když už není tak vyděšená, vypadá i spokojeně.
"Dobrou noc, Nys." Zašeptám ještě a vydám se po svých obvyklých pochůzkách.

Zkontroluji ohniště, postarám se o zbytky masa a ještě trochu přiložím, aby jí bylo co nejdéle teplo.
Pak vyjdu ven, abych se postaral o koně. Namočím si kožich, když ve vlčím proběhnu nejbližší okolí, abych se ujisil o našem bezpečí a teprve pak se vrátím. Promrzlý a unavený.

Hodím na ohniště ještě otýpku dříví, vysuším si mokré vlasy, protože venku stále prší a už potřetí se převleču. Tiše a rychle. Nys stejně tvrdě spí, takže nevidím důvod, vybíhat zase na zápraží a s vlhkými šaty na lůžko lézt nechci.
Rozvěsím oblečení po druhé straně místnosti a trochu se ušklíbnu nad tím, jak to tu vypadá.

Pak zatnu pevně zuby a lehnu si vedle ní.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 15.4.2014, 11:45:03
"Aha..." vydechnu si a poprvé za celý příběh se upřímně zasměju.

"Ne, myslím, že už jsem plná..." odmítnu oříšky. "Ale jedno sousto tvého skvělého srnčího se tam ještě vejde..." mrknu spiklenecky a dám si soustíčko do úst.

Zavrtím hlavou. Přijde mi, že z tohohle se přece vykroutit nešlo.

Konec příběhu už přijde vtipný i mě. A možná je v tom i trocha škodolibého zadostiučinění. "Zasloužil si to! Nemá lézt do zakázané postele!"

"Ty znáš krále osobně?" vykulím zvědavě oči v momentě, kdy mi Gunter docuchá vlasy. Už si tak nějak zvykám. Zdá se, že tohle gesto má obzvlášť v lásce.

Pak mě ale napomene, že už bych měla spát. Ten příběh tak uspokojil mou zvědavou dušičku, že poslušně kývnu hlavou a zavrtám se do deky. Dnes se neobtěžuju stlaním v nohách postele. Jen pro jistotu zkontroluju Vlčici. Ta ale spí ve svém žaláři na pasece. Nebo je aspoň stulená do klubíčka a nevšímá si mě. "Dobře ti tak! Aspoň bude dnešní noc klidná..."

Ležím, oči stále ještě otevřené, a snažím si představit královnu. Jednou jsem viděla její obrázek... v nějaké knížce našeho starosty. Tatínek mi ji ukázal. Nezdále se mi tehdy moc krásná... ale je pravda, že ten obrázek nebyl nijak zvlášť vyvedený...

Připadám si najednou tak trochu malá holka. Starší bratr mě uložil do postele, jako mrně, řekl mi pohádku a teď ještě dělá práci dospělých. Poočku ho pozoruju a musím si přiznat, že mi tahle role vůbec nevadí... Je moc příjemné být aspoň na chvíli malá holka... bez tíživé minulosti...
 
  Gunter   Postava není přítomna 15.4.2014, 11:29:55
"Jeho padesátou."Opravím ji vesele.
"Já vypil stěží dvě a ředěné vodou. Moc na pití nejsem. To víš, jedinec rozmazlený od Ruthiných pramenů. Hned tak něco mi nechutná."

Znovu si nacpu do pusy oříšky a chvíli to trvá, než je požvýkám.
"Opravdu nechceš?" Zeptám se zdvořile a teprve pak se pustím zase do vyprávění.

"Víš jak mu to prošlo? Tedy Skkuldovi?" Zeptám se zvědavě.
"Díky králově pýše. On byl převědčený, že tomu nočnímu nájezdníkovi usekl celou ruku. Takže se druhý den hledal po celém hradě muž s uťatou rukou. Světe zboř se, marně.
Vévoda si ruku nechal zašít a pak zbytek návštěvy úpěl v kožené rukavici se dvěma falešnými prsty. Vycpanými.
Prý se mu to díky tomu zanítilo a léčil to jak dlouho, ale nedošel prozrazení a to bylo důležité. Jistě raději obětoval kruté bolesti, než krátký trup bez hlavy.

Každopádně pak začal prohlašovat, že o prsty přišel při lovu.
A začalo se mu říkat Skkuld Tříprstý.
Ztloustl a zlenivěl. Ale smilník je pořád. Akorát bych řekl, že i už není ochotný viset kvůli ženské sukni z okna. Byť by byla královská.

Královna Cybele se také nezměnila. Aspoň ne příliš. Stále je krásná a stále chudáka Alberica podvádí, kde může i kde nemůže.
Diskrétně samozřejmě.
Nicméně i tak si i nadále nejvíc vážím strohého severského krále. Sice nemá mnoho smyslu pro humor a je trochu prchlivý, ale pořád je to jeden z nejčestnějších a nejstatečnějších mužů, které znám."
Zmlknu a pročísnu Nyskel vlasy.

"Ale teď už bys měla opravdu spát. Poslouchej jak krásně prší a nech se tím kolébat. Já se ještě postarám o vše potřebné a zalehnu také."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 15.4.2014, 10:05:35
Poslouchám a ujídám z tácku. Je to výborné. Jenže postupem času se tempo, kterým si podávám sousta, povážlivě zpomaluje.

Zpočátku to snad bylo únavou, protože se mi klížila víčka. Ovšem jak příběh pokračuje, zdám se čím dál tím probranější. Těžko říct, jestli mě ten příběh tak pohltil, ale je jasné, že určitě v nejbližších chvílích neusnu.

To, s jakou lehkostí Gunter mluví o vášnivé královně. A sukničkářském vévodovi... asi mě to vnitřně pohoršuje. Ne proto, že to Gunter vykládá jako vtip, ale vlastně se v duchu zlobím na královnu. Zlobím? Ne, spíš ji nechápu. A navíc tohle neschvaluju... byla jsem vychovaná v respektu k manželské svátosti. "A všichni ti hajzlové, kteří ji chtěli porušit právě se mnou, za to zaplatili!" pomyslím si v duchu se zvráceným pocitem zadostiučinění. Za ten se ale rychle zastydím. Jako za svou minulost...

Zamyšleně poslouchám a i když dávám dobrý pozor, nezdá se že bych se tak moc bavila. Určitě ne tolik jako Gunter. Přijde mi to nefér vůči němu, ale zrovna tenhle příběh... vyvolává ve mně rozporuplné pocity.

Když si tak prohlížím Guntera, najednou mě napadne znepokojivá myšlenka: "Gunter není jen bratříček a Vlk, je také muž..." Můj pohled je najednou zkoumavější, i když se to snažím ne úplně úspěšně zamaskovat.

"Jaký jen on? Stratég jako král nebo požitkář jako vévoda? Ne, požitkář to být nemůže... nesmí! To bych s ním nevydržela!" představa, že v každém hostinci, kde se stavíme, se zaplete se šenkýřkou a v noci se z vedlejšího pokoje budou ozývat..." je mi na zvracení už jen z té představy. "NE! Gunter takový není! Určitě..." vymítám tyhle myšlenky ze své hlavy s urputnou rozhodností. "Je... čestný! Aspoň mi tak přijde... myslím..." znejistím, když sleduju jeho pohledný obličej. Je mi jasné, že o návrhy nebude mít nouzi. Už jen ta Róza u Pírka... "Ale má Minnie!" vytáhnu z rukávu poslední trumf. A ten bere vše!

Příběh skončil a bylo by vhodné, abych nějak zareagovala.

Rychle zaplaším poslední myšlenky a chytnu se stébla. Posledního slova, přesněji řečeno. "Padesátou?! Ty vydržíš takhle pít?!" není v tom odsouzení, spíš naopak upřímný údiv.
 
  Gunter   Postava není přítomna 15.4.2014, 9:20:59
"Povím ti, jak se vévoda Skkuld stal tříprstým." Ušklíbnu se a natáhnu se pro hrst oříšků.
Krále Alberica znáš. A královnu Cybele určitě také. Nevím, jestli jsi ji někdy i viděla, ale ona je velmi krásná žena. I teď a natož před léty. Je nesmírně důstojná a pyšná, ale šeptá se, že také nesmírně smyslná. No, a král Alberick je spíš suchar.
Je to válečník a vždycky byl, stačí vzít v úvahu jeho spory s králem Lionelem. Baví ho to. Alberick pro boj žije. A pro politiku. Strategie. Není to právě vášnivý typ...

Takže, když král Alberick vyrazil se svojí chotí na křtiny svého synovce, stavili se cestou na hradě vévody Skkulda. Ten byl tehdy mladý, pohledný a žádnou sukni nenechal na pokoji...
Přesto si myslím, že by si ani se svoji povahou netroufl pohlédnout tak vysoko, kdyby neměl důvod...
Děvek měl vždycky dost a navíc si spestřoval svůj jídelníček šlechtickými dívkami. Jistě ani krása královny Cybele ho nedokázala zlákat natolik, aby pro ni riskoval krk. Jenže...."

Napiju se a chvíli si vychutnávám doušek kávy a teprve pak začnu vykládat dál.
"Zdá se, že královna Cybele o jeho kurevníkové pověsti slyšela a velmi ji zajímalo, jestli je vévoda opravdu tak zdatný milenec, jak se po kraji šuškalo a nebo je to jen nafouknutá bublina.

Každopádně, důvody už nám můžou být lhostejné, i když já si myslím, že to tak nějak bylo.
Královna Cybelle prý sama navštívila vévodu v jeho komnatách a tam ho zcela nekřesťansky svedla.
A co se nestalo!
Vévodova pověst prý byla zcela oprávněná!

Vášeň těch dvou se brzy vymkla kontrole a král Alberick si začal všímat, že jeho překrásná choť se po nocích někam ztrácí. Když on usne unavený nekonečnými hovory s vévodou a jeho rádci. Zatímco on se vyčerpával vymýšlením nových válečných postupů, královna zdá se, si užívala jinde.

Krále ani ve snu nenapadlo, že by tím provinilým mohl být vévoda Skkuld. Přece spolu pili a plánovali a byli nejlepší přátelé.
Rozhodl se ale, že si královnu Cybele pohlídá. Jedné noci vtrhl do jejího pokoje, aby ji načapal při smilstvu. Mozek měl notně zamlžený vínem, takže než se prodral přes služebnou do komnaty. Skkuld stačil vyskočit z okna a zůstal viset za obě ruce na okením parapetě.

Jenže Alberick zas tak hloupý nebyl. Jeho podezření bylo vážné, takže prohledal celý pokoj, pořval si z plných plic a nakonec se nahrnul i k oknu. Všiml si ve tmě visící postavy a ťal.
V té době už se vévoda stejně nemohl udržet, protože i když měl dobrou kondici, tak i jeho tělesný fond měl své meze a jakmile záhlédl záblesk čepel, pustil se.

Král mu stačil utnout dva prsty."
Zachechtám se pobaveně.
"Takže tak se vévoda Skkuld stal tříprstým. I když tuhle verzi samozřejmě nikdo nezná. Já se ji dozvěděl nad sklenkou vína. Padesátou." Dodám vesele.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.4.2014, 21:49:02
Dozpívám. A musím se usmát té jeho poznámce. Je to od něj milé... "Vlastně... on je celý takový... milý... roztomilý... když si dá záležet." Teď, když mě Vlčice neotravuje svými výlevy, mám čas dívat se na Guntera jinýma, nezaujatýma očima. "Pracovitý, pozorný, schopný... trochu ješitný a taky pedant..." skládám si tu mozaiku znovu a jsem zvědavá, jestli mi vyjde ten samý Gunter.

Na posteli mi ovšem přistane plný tác a mně se konečně zase trochu rozzáří oči. "Ohó, mé páže, tohle vůbec není špatné." zvolám teatrálně a uzobnu si sousto. Záměrně jsem přehodila naše role, protože mi to přijde vážně k popukání. Dospělý muž tu skáče kolem obyčejné holky oblečené jako pobuda.

"Tak povídej, povídej, ať se mi lépe tráví..." popoháním ho nedočkavě a zdá se, že konečně začínám přicházet na jiné myšelnky.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.