abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Nyskel   Postava není přítomna 7.5.2014, 23:35:32
"Sakra..." zakleju na oko. "No, jestli jsi tak vysoce nakažlivý, tak už to stejně mám a zavrhovat tě nemusím. Teď jen vymyslet, jak se toho zase zbavím... Ideálně my oba!" mudruju vesele dál.

"Nejlepší by bylo najít si nějako oběť, na kterou to přehodíme..." přijdu s návrhem a šibalsky se na Gutnera podívám. "Vlastně teď mě napadá..... ty máš tady v údolí pár známých medvědů. Třeba by jim to nevadilo, co myslíš?" teď už se nepokrytě culím.
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.5.2014, 23:31:44
Hluboce se nad tím zamyslím.
"Víš že nevím? Myslel jsem, že to jde jenom líbáním. Jenže jsem tě nelíbal. Aspoň o tom nevím. Každopádně jsi to ale lapla ode mě. Tááákže jsem tě nakazil buď v noci nebo při snídani!" Mudruju.

"Nebo to bylo v tom oblečení! Jsem nakažlivý jako mor. To je děsivé.
Budeš mě mít i tak ráda nebo mě zavrhneš?
Pokouší se o mě zoufalství!"
Upozorním ji lítostivě.

Počkám až mě dojede a zvolním do kolébavého kroku. Na to je tu příliš krásně, abychom to vzali klusem.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.5.2014, 23:27:22
Při oklepávání Certa rychle uskočím, abych neschytala další sprchu a pak už se vyhoupnu do sedla.

"Sakra!" vyhrknu, když začne mluvit o té smůle. "Ty to umíš předávat i jinak než líbáním?" podezřívavě si ho měřím a naoko se tvářím smrtelně vážně. "Nebylo to v těch plackách k snídani?" vybafnu.

Pak se ale má tvář uvolní a já vyrazím za ním. V dobré náladě a s úsměvem. Tak, jak to má rád...
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.5.2014, 23:22:43
"Jak si milostslečna žádá!" Pitvořím se. Vyletím zpátky do sedla a popoženu Certa k Belle. Nakloním se, abych ji odvázal otěže a když se mi to podaří, navleču si je na zápěstí.

S vervou vjedu zpátky do proudu a přebrodím se s oběma koňmi zpátky.
"Tak jsme tady!" Halasím, když zastavíme kousek od ní a hnědák mohutně zatřepe hlavou, aby se zbavil kapek, které mu nastříkaly do hřívy.

"A s tím vyznamenáním se netrap. Nevyvedla jsi nic hrozného. Aspoň měl pro jednou smůlu někdo jiný.
Možná bych se měl od tebe držet dál, abych ti ten pech nepředával."


Hodím ji otěže klisny a zakloním se v sedle.
"Tak šup, máme před sebou ještě pořádný kus cesty! Pobídnu ji.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.5.2014, 23:14:02
Zářivě se usměju, když mé dilema vyřeší tak šalamounsky. "Tak mi nezapomeň vzít Bellu, jo?" připomenu mu úplně zbytečně.

Čekám na břehu a rozhlížím se okolo. Vůbec jsem si při tom brodění nevychutnala okolí. "Je tu ale vážně krásně. A bude ještě líp, až mě naučíš pořádně jezdit na koni!" dodám se smíchem. "Vážně jsem se vyznamenala, co?" řeknu napůl zkroušeně a napůl pobaveně.

Cítím, že dobrá nálada mě neopouští. Ba naopak. Vlastně jsem se na Guntera těšila... "Je to ale možné? Vždyť jsem byla pryč tak kratičkou chvilku..." zarazím sama sebe.
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.5.2014, 23:08:23
"No, byl bych ti vděčný." Promu si zamračeně čelo, užaslý, že mě to nenapadlo dřív.
Jsem nějaký vyvedený z míry a nemyslí mi to.
I když.....čemu se divím, že?
Moje myšlenky jsou v poslední době ryze nepraktické a na hony vzdálené tak prozaickým problémům jako je přeprava klíčů.


"Rozkaz, lištičko. Budu hlídat jako ostříž!" Ušklíbnu se a chvíli ji ještě pozoruji jak mizí se zablýsknutím rezavé oháňky mezi stromy.

Usadím se na břehu. Oba koně se potulují po břehu a než se Nys vrátí, mám spoustu času.
Uvelebím se a chvíli jen tak pozoruji hladinu potoka. Počítám listy, které unáší na druhou stranu údolí. Číhám na pstruhy a lososy, kteří se občas s mrsknutím vynoří nad hladinu.

Mám toho hodně na přemýšlení. Možná až moc.
V poslední době mám pocit, že všechno moje chování ovládá kdosi cizí.
Někdo, koho můj názor na věc vůbec nezajímá.
Je to vlk a jeho rozbouřené pudy nebo jsem to já sám?
Já, takový, jakého vůbec neznám?

Rozněžnělý. Roztoužený.
Dokonale ovládaný dívkou, kterou jsem před pár dny ani neznal.
Okouzlený.
Připotomnělý.
Takový teď jsem....

Je to znepokojivé.
Alarmující.
Svým způsobem mě to děsí a svým způsobem mi z toho podivné vláční a těžknou nohy. A ten pocit se mi zvráceným způsobem líbí....


Nys se vrátí dřív, než bych čekal.
Vzhlédnu a ruka s kamenou žabkou se zastaví v pohybu.
Sluší ji to.

Něco ve mně si hluboce vzdychne a já naznačím paží obdivnou poklonu.
"Samozřejmě, že jsi nám scházela!
Bella začala ze žalu ohlodávat naplaveniny a já jsem se musel zabavit žabkami."
Postěžuji si na oko a vyskočím na nohy.

Táhle hvízdnu, abych přivolal Certa a s úsměvem zavrtím hlavou.
"Nemusíš, pojedeme po břehu. Chci ti ukázat druhou stranu údolí."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.5.2014, 22:51:25
Cestou zpět mi v hlavě rezonuje jediné kouzelné slůvko... doma...

Vždycky jsem si myslela, že "doma" znamená hlavně moje rodiče, pekárna, vůně čerstvého chleba a koláčů. Nikdy jsem žádné jiné "doma" neměla a ni jsem si ho nedokázala představit. A teď ho najednou mám... a ještě k tomu s mužem... Zvláštní... ale krásně zvláštní!

Najednou sbíhám z cesty a přede mnou se otvírá ten nešťastný brod. "Cože?! To už jsem vážně tady?!" ani jsem si neuvědomila, jak rychle jsem musela běžet. A dokonce ještě zrychlím. Jako bych se bála, že tam nebude. Nechápu, kde se ve mně tenhle osten nejistoty a strachu vzal. Je nelogický! A přesto tak hmatatelný.

Idylka, která se odehrává na protějším břehu, mě pohladí po duši. Doběhnu až k vodě a vyroluju jazyk z tlamy v širokém vlčím úsměvu.

Pak se prohnu a postavím se na nohy. Na sobě mám druhé kalhoty a nízké, kožené boty. Zbytek zůstal stejný. Mokré věci se teď suší ve srubu.

Založím si ruce na prsou a mírně nakloním hlavu. "Koukám, že jsem vám ani nescházela. Taková pohodička..." usmívám se a sálá ze mě klid a spokojenost. Teď už ano. Domov mám kousek a kolem sebe ty, kteří do něj patří......... "Vážně?!" překvapím sama sebe svými pocity, ale teď není čas se k nim vracet. Snad později.

Pak se zadívám na proud potoka. "Vezmu to ve vlčím a pak počkám, až oschnu. Podruhé to na Bellině hřbetu riskovat nebudu..." oznámím trochu rozmrzele. Nechce se mi do té ledové vody znovu, ale nic jiného mě nenapadá.
 
  Vlk   Postava není přítomna 7.5.2014, 22:40:30
Vcelku rychle a bez potíží dorazíš do srubu. Je to zvláštní pocit, vracet se tam. Jako by se to místo stávalo čím dál tím důvěrnějším. Známějším.
Je to teplo, co cítíš, když odemykáš dveře. Přívětivé, dřevem vonící teplo, které tě vítá. Zavání domovem.

Vjem, který jsi necítila už tak dlouho.
Vzácný.
Ojedinělý.

Dveře přívětivě zavržou a když vejdeš, je kolem tebe vše jak má být. Důvěrně známé.
Cítíš se tu....bezpečně?

Převlečení ti netrvá nijak dlouho, ale na prahu přece jen zůstaneš chvíli stát.
Otálíš.
Ohlédneš se přes rameno a po tváři ti přeletí úsměv.
Ano, je to tak. Přiběhla ses domů převléct.

Vyběhneš na cestu a ten zvláštní pocit ti vrtá v hlavě. Ženeš se stezkou, kterou jste projeli na koni, jako zrzavá šmouha.
Čím dál tím rychleji.

Za čím tak spěcháš, Nyskel?
Za kým?

Gunter sedí na břehu potoka a háže žabky do vody. Usměvavý a pokojný. Vzhlédne a mávne v němé pokloně imaginárním kloboukem.
Certus se pase kousek od něj a Bella okusuje jakousi zlomenou větev, která napůl leží ve vodě a napůl na břehu.

Když tě uvidí, rozzlobeně frkne a nevlídně pohodí hlavou. Jako vždy. Dosud se s touhle tvojí podobou nesmířila.
Jakmile se ale proměníš, uvítá tě řehtáním, k němuž se přidá i hnědák.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.5.2014, 22:10:00
Natáhnu se pro klíč a jen tak, ledabyle, poznamenám. "Jestli tedy netrváš na tom, že chceš mít klíč hezky ožužlaný a oslintaný, dala bych si ho raději do kapsy..." uculím se. Tohle jeho řešení, které mě nenapadlo ani ve snu, mi zlepšilo náladu.

"Aspoň to může Vlčice trochu odčinit!" pomyslím si s uspokojením. V zápětí mě ale napadne, že bych měla jít nejdřív dál od Guntera... a pěkně proti větru, aby ji nenapadla nějaká nepředloženost.

Zapátrám zkusmo ve své mysli. Vlčice je stále zavřená a uražená se stočila do klubíčka. "No tak, holka. Je čas, aby sis ty svoje nepřístojnosti odpracovala!" houknu na ni a nechám dveře od cely otevřít.

"Tak hlídej, hned jsem zpátky!" mrknu spiklenecky na Guntera a nechám přeběhnout svědění po zádech.
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.5.2014, 22:04:49
Souhlasně se usměji a tentokrát se nehádám. Ani trochu.
"Ještě lepší nápad. Navíc jsi rychlejší." Zamířím k Certovi a vylovím ze sedlové brašny klíč od srubu.
Pak hnědáka plácnu po zadku, aby se šel pást a podám klíč Nyskel.

"Buď si ho uvaž kolem krku nebo ho vezmi do tlamy. Já tu na tebe počkám a dohlédnu na ty dva." Navrhnu.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.5.2014, 21:56:40
Znovu provinile pokrčím rameny, když konstatuje zjevný fakt.

Při jeho návrhu se na něj chvíli koukám jak tele na nová vrata a pak se nevěřícně usměju. "No jasně! Mě to ale vážně vůbec nenapadlo!" hlesnu úlevně. "Víš, já nejsem zvyklá používat Vlčici na takovéhle... věci."

Rázně se postavím a na mé tváři se konečně rozlije úsměv. Uvolněný a upřímný. "A proč bys běhal ty s uzlíčkem, když si tam můžu doběhnout sama, převléknout se a pak přiběhnout zpátky?! Ve vlčím mi zima na packy nebude a beztak brzo uschnu!" zavrtím hlavou, že tohle je přece nad slunce jasnější.

"Jen budu potřebovat ten klíč..." mrknu na něj spiklenecky.
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.5.2014, 21:35:19
Nad tou lítostí jen mávnu rukou. Zato tu morkou spoušť na ní si prohlížím víc než důkladně.

"Tak tohle je mizerie! A pořádná. Takhle dál jet nemůžeš, zmrzla bys." Zadumaně se poškrábu na zarostlé bradě.
"Nic jsi nepokazila!" Zavrtím odmítavě hlavou a omotám Certovi otěže kolem hrušky.

"Proměním se a zaběhnu ti pro oblečení. Jsem dost silný na to, abych unesl uzlíček s tvým oblečením. A jsem zpátky cobydup.
Dokážeš si sama rozdělat oheň, aby ses zahřála nebo to mám udělat než odběhnu?"
Rozhodnu se spěšně.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.5.2014, 21:28:52
Konečně stojím na zemi cítím se hloupě. Trapně. Za Vlčici, za svou nešikovnost, za... všechno. Ale Gunter nevypadá, že by se zlobil.

"No..." rozhodím provinile rukama. Je na mě dost žalostný pohled. Kožené nohavice jsou do půl stehen nacucané vodou a ten zbytek je přinejmenším vlhký. A to ani nemluvím o tom, jak mi čvachtá v jezdeckých botách po kolena.

"Ale mrzí mě, že ses kvůli mě taky namočil." neopomenu dodat lítostivě.

Konečně se odtrhnu od všech těch myšlenek a začnu přemýšlet prakticky. "Zpátky do srubu to už kousek bude, jenže já si s sebou nevzala žádné náhradní oblečení. Nebylo proč..."

A v tu chvíli se má lítost ještě prohloubí. "Asi jsem nám zkazila výlet..." hlesnu omluvně a posadím se na padlý kmen hned u cesty. Rozmrzele zahýbu prsty v tom teplém rybníčku, který mi vzniknul v obou botách, a vzdychnu.
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.5.2014, 21:15:24
Tlak na mých předloktích povolí a najednou jsme zase dva.
Já a ona.
Já, naprosto nevhodně ji svírající v náručí.
Jako bych ji už nikdy nechtěl pustit.
A já nechci.
Vtom je celá ta potíž.

Úlek z jejich očí mizí, ale tu fobii nepřizná. Ani jsem to nečekal. Nejspíš se za to stydí.
Jak znám Nyskel, tak nesmírně.

Zavrtí se a nenápadně se pokouší dostat ze sevření mých paží.
Jistě, musí to být pro ni nepohodlné.
Rozpačitě zamrkám a cítím, jak mi hoří tváře.
Tohle jsem tedy neuhlídal.....
Ujel jsi, brachu, a pořádně."


Naštěstí reaguje poměrně klidně. Snad se na mě ani nezlobí. Její hlásek je tichý a když se konečně ozve, zní to spíš nesměle než pohoršeně.
"Ano, já vím...." Zamumlám provinile a neochotně uvolním sevření svých paží.
Pomůžu ji dolů ze sedla a ujistím se, že stojí pevně na nohou.

"Já....omlouvám se, jestli jsem tě příliš stiskl.....
Jsi hodně mokrá?"
Uteču se rychle k praktickým otázkám a svezu se svižně z koně. Sám jsem docela zacákaný, ale vysoké boty mě uchránily od nejhoršího.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.5.2014, 20:55:18
Gunter pobídne Certuse na břeh. Sedím jak zmoklá slípka v jeho náruči a poslouchám ho jen napůl, jak bedlivě hlídám Vlčici. Gunter sice říkal, že se odtud nedostane, dokud ji nepustím, ale pořád z ní cítím slabé vzrušení a nechci riskovat.

Snad i proto mi nedojde, o čem že to mluví. "Já se vody nebojím..." hlesnu nechápavě a očima vyhlédnu. Vypadám dost zmateně a soustředěně se mračím.

Až teď si uvědomím, jak pevně mě Gunter drží kolem pasu. Sotva můžu dýchat. Ale........ vlastně......... není to nijak strašné. Není to ani nepříjemné. Výraz v mých očích se změní. Je tam najednou překvapení a zaraženost zároveň. Je tam i němá otázka, kterou nemůže pochopit. Přesto ji nedokážu skrýt.

Nepatrně se zavrtím a oči zase rychle sklopím. Všechny ty myšlenky, které mi víří v hlavě, jsou... matoucí! "A Vlčice... ona nevyjela kvůli tomu, že mě někdo takhle pevně chytil a objal. Nechtěla ho zabít! Chtěla ho... ehm..."

Znovu se na něj podívám, teď už je v mých očích doslova šok. "Ještě předevčírem večer, když jsem si špatně vyložila jeho gesto, spustilo se to samo. Můj obranný mechanismus. Ale teď... nic! Vůbec nic!"

Nechápu to. Kdesi hluboko ve mně se zažehne malinkatá, nepatrná jiskřička naděje, že bych to možná jednou dokázala překonat. Ale bojím se... moc se bojím, že když si tu myšlenku vytáhnu na světlo, plamínek zhasne.

Konečně si uvědomím, že se teď chovám jak blázen. "Co si bude, chudák, myslet!" Znovu se zavrtím a pokusím se uvolnit ze sevření a sklouznout z Certa na zem. Jeho paže mě ovšem drží jak ocelová obruč.

Podívám se na něj, tentokrát už bez všech těch zmatků a otazníků. "Už jsme na břehu..." špitnu a dokonce vyloudím na tváři i slabý, nejistý úsměv.
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.5.2014, 20:36:43
A najednou je tak blízko, že se to skoro nedá vydržet. Opírá se o mě a zatíná mi prsty do předloktí. Její rozrušení mě zahalí dusivým oblakem spolu s její vůní.
Zaúpím.

Moje první myšlenka je ji rychle pustit a odstrčit ji od sebe.
Okamžitě.
Zavčas.

Geniální to myšlenka. Spadla by do vody a zmáchala by se ještě víc.
Takže ji místo toho přivinu k sobě ještě pevněji. Jen mi trochu nevyrovnaně cukne ruka v zápěstí.
Jen si sežer, co sis navařil, milovníku.

A tak ji držím a dopřávám si z plna hrdla. Div se nezalknu. Její blízkost je pro mě zničující. Destruktivní.
A fakt, že mi málem utrhne ruku vtom nehraje roli.

I když......
To její napětí není úplně normální!


Když přestanu chvíli řešit své rozkacené pudy a začnu se soustředit na ni, užasle zamrkám.
Je v křeči!
Dokonale!
Propadla panice!
Terry, ty vole, ty fakt pro oči nevidíš!
Kdyby pro oči....


Pohlédnu ji zblízka do tváře a je mi jasné, že se nemýlím.
Zmateně se rozhlédnu.
Přece ji ten seskok do vody nemohl takhle rozhodit.....
Nebo ano?


Pak mi to pomalu dochází.
Voda! Tam ve srubu možná vůbec nešlo o bouřku....
Možná šlo o ten déšť.
Že by nesnášela vodu?
Má fobii z vody?
Říkala přece, že neumí plavat a.....Teď je jednoznačně dokonale mimo.
Tělo má tak napnuté, že stačí kousek a přetrhne se v půli.
A ten žalostný pohled, když tam zahučela.....


Přesvědčení ve mně roste a sílí. Dívá se na mě a je tak blízko!
A tak vyděšená!

Pobídnu Certuse a rychle vyjedu z potoka. Na břehu ho zastavím a omluvně se na ni zadívám.
Z objetí ji však nepouštím.

"Promiň. Já nevěděl, že takhle budeš reagovat na vodu. Mrzí mě to.
Nesmírně.
Kdybych věděl, že se bojíš vody, nikdy bych tě nenutil, abys ten potok přeplavila.....
Já...."
Zajíknu se a zmlknu.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.5.2014, 19:33:21
Než si stihnu vůbec uvědomit, co se děje, vznesu se do vzduchu. Vyjeknu a oběma rukama pevně sevřu paži, která mě zvedá do vzduchu. V očích paniku. Nečekala jsem tenhle manévr a nemám ráda, když mě někdo zvedá a nesnáším, když se ke mně někdo tiskne a nenávídím, když...

Sedím bokem v sedle před Gunterem, tisknu se k němu a vyjeveně se na něj dívám. Jeho vůně mě zahalí stejně jako tělesné teplo a jak si ho tak vykuleně prohlížím, celá užaslá nad tím, kde jsem a jak jsem se tam tak rychle a bez jakéhokoli přičinění dostala, úplně zapomenu na Vlčici.

Dotyk Gunterova nosu, jeho dech na mé tváři... jako by zešílela. Prudce vyrazí ze svého úkrytu a toužebně zavyje. Cítím, jak se mi to vytí hrne do hrdla a kromě svědění na páteři pocítím i zvláštní mravenčení po celém těle a neznámou slabost ve tříslech.

"Bože, ona se chce proměnit!!!" zavřískám v duchu. Kdybych se proměnila teď, minimálně shodím Guntera do vody. Možná ho i zraním! A co chudák Certus!

Napětí a panika je ze mě cítit na sto honů. Zatnu všechny svaly v těle a pevně zavřu oči, jak se snažím soustředit. Nevědomky zaryju prsty do Gunterova předloktí, které stále svírám oběma rukama.

V tu chvíli už je v mé hlavě paseka a na ní vězení. Vlčice vztekle zavyje, ale couvá. Jako by ji někdo tlačil průhlednou stěnou dozadu. Zabírá proti, až drny odletují, ale nedokáže tou neviditelnou překážkou proniknout. Ještě pár okamžiků a železné mříže se zaklapnou.

Vlčice za nimi vztekle a nepřátelsky vrčí. Cítím její podráždění a... zklamání. Hrozné zklamání.

Těžce polknu a pak pomalu otevřu oči. Konečně povolím i stisk prstů. V životě jsem se snad víc nestyděla. Dívám se na Guntera asi z dvaceti centimetrů a nejraději bych se na místě propadla. "Promiň..." dokážu ze sebe tiše vypravit. Je to jen přiškrcené šeptnutí. "Tohle je neomluvitelné! Trapné! Nepřípustné!!!" mumlám v duchu.
 
  Gunter   Postava není přítomna 7.5.2014, 18:54:54
Trochu užasle sleduji způsob, jakým Nyskel zdvihla nohy ze třmenů, ale nekomentuji to. Sám mám nohy vytažené a ohnuté v kolenech dozadu, abych koně neustále svíral vnitřními stranami stehen.
Ona takhle přece nemá žádníoou kontrolu...

A nevyhnutelné prostě muselo přijít. Zavrávorá a já vyjeknu. V tu samou chvíli už otáčím hnědáka zpátky proti proudu a pobídnu ho k Belle. Spustím nohy dolů a zapřu se do třmenů, voda nevoda. Natáhnu obě paže k Nyskel a rázně a poměrně i rychle ji uchopím nad pasem a vytáhnu ji k sobě do sedla.

"Tak a teď jsi mokrá jak myš." Povzdechnu si a přitáhnu si ji blíž, aby mi nespadla dolů. Moje paže ji svírá kolem pasu pevně jak obruč.
"Jsi v pořádku?" Podívám se ji zblízka do té žalostné tvářičky a usměji se na ni.

"Zázrak, že jsi zůstala na nohách, lištičko!" Něžně se dotknu svým nosem jejího a na její tvář steče kapka vody z mých vlasů. Po těch prudkých manévrech s Certusem i s ní jsem docela zmáchaný.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 7.5.2014, 12:21:10
Když sebou tak prudce cukne a odvrátí se, hrkne ve mně. "Zlobí se na mě? Mrzí ho to? Lituje, že mě sem vzal?" cítím, jak ve mně roste panika. I když mi to nedává smysl, protože tam ve srubu... byl přece rád. A taky by nepřistoupil na tu hru na staršího bratříčka, ale to, co z něj sálá a co mé vlčí instinkty zachycují s neochvějnou jistotou....... Napětí. Velké napětí.

Nerozumím tomu a o to víc mě to znervózňuje. "Řekla jsem něco špatně?" ptám se sama sebe, ale nemám odvahu to říct nahlas. Nechci to ještě zhoršit.

Provinile se koušu do rtu a těkám očima z Guntera na zem a zase zpět.

Když se na mě konečně zase podívá, má zvláštně zastřený hlas. A je hrozně vážný. Až se toho pohledu leknu. Nevím, co si o tom všem mám myslet, a tak raději mlčím. Bojím se, co by mi řekl, kdybych se zeptala. Uhnu pohledem a roztěkaně sleduju okolí.

Gunter se konečně pohne a já si musím vynadat i za tu druhou otázku. "Proč jsem do něj ryla ještě s tím, že by mohl přijít o Údolí?! On to moc dobře ví! To je stejné, jako by se on ptal mě, proč nemůžu domů! Je to nad slunce jasnější a jen to drásá rány." hubuju sama sebe v duchu.

Certus cáká kopyty na všechny strany, takže Bellu trochu přibrzdím, abychom si držely odstup.

Neochotně vytáhnu nohy ze třmenů, jak mi poradil, a roztáhnu je do široka nad hladinu. "Vypadám teď asi dost divně." bleskne mi hlavou.

Uprostřed potoka, když voda sahá Belle až na plece, se povážlivě zakývám. Křečovitě sevřu hrušku sedla a snažím se opanovat instinkty, abych nezabořila nohy zpátky do třmenů, i když jsou teď pod vodou. Zakleju v duchu. "Měla jsem si raději sundat boty a nechat nohy ve třme..."

V ten moment, uprostřed proudu, klisna uklouzne po nějakém kameni a nervózně odskočí.

Vytřeštím oči a snažím se udržet v té krkolomné pozici. Nejde to! Nohy plácnou do vody, jak se snažím stehny pevně sevřít Belliny boky, ale klisnu mé prudké pohyby ještě víc poplaší a znovu poskočí v proudu.

Napůl sedím, napůl visím v krkolomném posedu, povážlivě nahnutá k jedné straně. V očích mám paniku. I když vím, že bych se v téhle hloubce neutopila, to, že neumím plavat, mi na klidu zrovna nepřidá. A ta voda je tady vááážně ledová!!!

Konečně Bella zabere a vytáhne nás z proudu. Když už má vody sotva po kolena, už se neudržím a napůl spadnu, napůl se svezu na zem. Dupnu oběma nohama do potoka, až se voda rozstříkne, a zavrávorám. Jen tak tak, že tam nespadnu celá.

Bella podrážděně zafrká nad mým akrobatickým výkonem a vyjde klidně až na břeh. V potoce zůstávám už jen já a vypadám jak mokrá slepice, i když mi voda sahá jen do půlky stehen. Zhluboka vzdychnu a podívám se na Gutnera. Nemusím ani nic říkat. Jen do očí mi téměř vhrknou slzy. Je to ta směsice trapnosti, studu, veztku i vypjatých emocí před chvilkou. Cítím se jak naprostý idiot. A největší podíl na tom má asi právě to napětí, které mě před chvilkou tak vyvedlo z míry. Jindy bych se možná začala smát, postříkala bych i Guntera, aby mu to nebylo líto, jenže....... Já jsem mokrá a hrozně nešikovná a neschopná a...... "Co když toho vážně lituje, že mě se vzal?!"
 
  Gunter   Postava není přítomna 6.5.2014, 23:37:49
Promluví a já se otřesu dojetím. Trhnu sebou a odvrátím hlavu tak prudce, že je to až nápadné. Přivřu pevně oči a chvíli je nechám křečovitě zavřené.
Potřebuji vydechnout.
Potřebuji se vzpamatovat.

Teprve pak se na ni znovu podívám a moje tvář je najednou strašně vážná.
"Udělal jsem to rád." Zachrčím a snažím se zoufale přivolat zpátky bratra. Veselého. Nad věcí.
Jenže žerty mi nějak nejdou přes rty.

Zůstává muž a ten je zmítán city. Toužící. Dychtící.
Řvoucí na celé kolo.
Nechce se nechat zahnat zpátky.
Najednou musím krotit Vlka i sám sebe.
Je to k zbláznění.
Šílené.

Naštěstí se její hlas vytratí kamsi do nenávratna a oči má najednou vylekané jako ovečka zahnaná do kouta.
A to co říká...
Znovu se otřesu. Ta představa je příliš reálná. Alarmující.

"Mám strach. Samozřejmě že ano. Každý den. Každé dechberoucí svítání, které jsem tu zažil.
Nezůstalo by mi nic, kdybych o tohle místo přišel...."


A přece bych ho vyměnil za tvůj jediný....
Za nic!
Mlč.
Nesni!
Nemysli!
Sklapni a soustřeď se na sourozeneckou lásku. Stejně bys časem litoval...
A pokud ne, tím hůř pro tebe.
Jen si sypej sůl do ran, pitomče!


Pobídnu koně a vjedu do potoka. Certus to samozřejmě pojme dle svého zvyku velmi rázně, takže kolem nás okamžitě stříkají gejzíry vody.
"Pojeď! A vytáhni si nohy ze třmenů, ať nemáš mokro v botách. Je tu poměrně hluboko!" Houknu přes rameno na Nys a snažím se na ni nedívat.
Za jeden jediný....
 
  Nyskel   Postava není přítomna 6.5.2014, 23:08:48
Ta vášeň, která se mu vkradla do hlasu. Je to... dojemné. Mně samotné to připomene domov. Který už pro mě nesmí existovat... Vlastně mu v tu chvíli rozumím víc, než si myslí.

"Děkuju, že jsi mě sem pustil." špitnu a jen těžko zakrývám dojetí. Vážně si toho moc cením. Hrozně moc... A ta nádhera okolo to všechno jen umocňuje.

Tak jako on tady může být sám sebou, já se mohla vrátit k té staré, nic netušící Nyskel, kterou už jsem dávno v myšlenkách pohřbila. Vlastně... "Kdo ví, jestli na tom má větší zásluhu tohle místo nebo sám Gunter." zabloudím k němu pohledem. "Pravdou ale je, že tady je všechno najednou... opravdovější."

"Nemáš někdy strach, že sem přijdou lidé? Myslím... jako obyčejní dřevorubci nebo pastevci... že ti to...... seberou?" to poslední slovo úzkostlivě téměř zašeptám.
 
  Gunter   Postava není přítomna 6.5.2014, 22:57:10
Napjatě pozoruji její tvář a když spatřím ten úžas, to tiché nadšení, Vlk ve mně spokojeně zamručí. Skoro se dá říct, že začne příst.
"Je. Takových míst je málo." Vydechnu a to hřejivé cosi ještě zesílí.

Podívá se na mě a já se na chvíli přestanu ovládat.
Na malou chvíli přestanu být bratrem a stanu se tím, čím jsem. Mužem, kterému zběsile moc záleží na jejím názoru.
Vpíjím se do jejich očí a hltám všechen ten klid i sny, které se jí chvějí na řasách.

"Miluji. Nesmírně." Přikývnu a rozhlédnu se po údolí. Tak nějak majetnicky. Vášnivě.
"Někdy mám pocit, že jen tady jsem tak nějak úplný." Přiznám. A je to pravda.

Od chvíle, kdy jsem musel opustit Truchlivé hory jsem se nikdy necítil podobně.
Medový potok se pro mě stal jakousi osobní závislostí.
"Musím se sem vracet, abych mohl být tam. Potřebuji to.
Protože tam venku nikdy nemůžu být tak úplně sám sebou. Tady ano."
Cítím potřebu, vysvětlit ji to. Jako bych doufal, že mě pochopí. Že mě kdy kdo může pochopit.

 
  Nyskel   Postava není přítomna 6.5.2014, 22:30:46
Dmu se pýchou, i když ta poklona patřila Belle. Vlastně jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, jestli je to dobrý kůň nebo ne. Tak nějak jsem to brala prakticky. Prostě jsme se navzájem potřebovaly a nějak nás to svedlo dohromady. Ale upřímně musím uznat, že mě nikdy nenechala ve štychu a že rozhodně neprovádí takové lumpárny jako Certus....... "Tedy aspoň zatím." káravě se podívám Certusovým směrem.

Cesta dolů opět není zrovna žádný med, ale Bella se s tím se ctí vyrovná. "Šikulka..." poplácám ji znovu po krku. Teď, když ji Gunter tak vyznamenal, mi přijde najednou taková... výjimečnější.

Vyrazíme dál a já nasávám vůně kolem sebe. Tu Gunterovu, která mi sama klouže do nosu, vědomě potlačím a užívám si vůni lesa.

A pak dojedeme na úžasnou vyhlídku. Zůstanu oněmněle dřepět v sedle a jen se očima vpíjím do krajiny. Všechny ty barvy a odlesky, vůně a pachy. "Tohle je to nejkrásnější údolí, jaké jsem kdy viděla." vydechnu tiše, jako bych ho snad nechtěla vyplašit.

Po notně dlouhé chvilce hledění do krajiny stočím pohled ke Gunterovi. Je zvláštně zasněný, klidný, spokojený. "Nedivím se, že to tu tak miluješ." hlesnu.
 
  Gunter   Postava není přítomna 6.5.2014, 22:18:21
Protočím oči.
"Poník a hodný? No, páni. Já snad nikdy nepotkal hodného poníka. Jsou to ti nejzlomyslnější tvorové na světě. Znal jsem poníka, který tě pokaždé ukolébal do klidu a když jsi ztratil pozornost, sundal tě o nějakou větev. Rychle a chytře. A zákeřně. Ten můj zase kousal a kopal. Ne, neznám hodné poníky. Závidím ti. A Bellu také. Je to skvělý kůň."

Švihnu tělem, abych se otočil dopředu a pro tentokrát nasunu nohy ve vysokých botách zase zpátky do třmenů. Pevně se usadím a přitáhnu hnědákovi uzdu, aby tak nespěchal. Cesta se začne prudce svažovat dolů a docela hrozí, že mu podjedou nohy a doklouže se až dolů.

Sešplhám až dolů do údolí a zůstanu stát na širší cestě, která vede k potoku.
"Slyšíš?" Upozorním Nys na vzdálené vyzpěvování vodního toku a když se zastaví vedle mě, pobídnu Certuse do klusu. Netrvá to dlouho a vynoříme se v zákrutě, kde stromy končí.

Před námi leží údolí Medového potoka. Jak na dlani. Plné barev a sluníčka. Svěží a krásné.
Potok se vesele žene přes kameny a jeho voda je čistá a průzračná. Až neskutečně.
Zastavím na jeho břehu a povolím uzdu, aby se Certus mohl napít. Sám se pohodně usadím s předloktími opřenými o hrušku sedla a otočím se na Nys.

"Tak co? Líbí?"

 
  Nyskel   Postava není přítomna 6.5.2014, 21:37:49
"Takže sokol... hmmm..." zamyšleně se na Guntera podívám. "Jo, sedí mi to... úplně ho vidím jako sokolníka. Sedí to k němu. A vlastně sokol byl i na tom jeho pohárku. Nebo to byl orel?"

Když se tak začne zmiňovat o povaze svých koní, jen se vesele ušklíbnu a utrousím: "No, víš jak se to říká... svý k svému....."

"Jo, první skutečně můj." přikývnu na jeho otázku ohledně Belly. "Předtím jsem jezdila na poníkovi, ale ten nebyl náš. Toho s sebou vždy přivezl strýc, když naplánoval nějaký výlet. Jmenoval se Julík..." dodám a usměju se téměř omluvně. Mně samotné se to jméno hrozně líbilo... dokud jsem nezačala brát rozum a neusmyslela si, že se hrubě nehodí k mladé dívce. "Byl moc hodný a klidný."

"A s Bellou... tu jsem si koupila od jednoho sedláka. Dřív na ní jezdila jeho dcera, ale ta se vdala a čekala dítě, tak se pro ni ježdění už nehodilo. A já najednou koně potřebovala." pokrčím rameny a bezděky klisnu poplácám po krku.

"Začátky nebyly vůbec jednoduché. Samozřejmě se mě bála. A když se trochu otrkala, pěkně mě vyškolila. Ale nakonec jsme to nějak zvládly. Viď, holka..." poplácám ji znovu.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.