abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Honba za dobrodružstvím ::
družina
stránkovat po:  
 

Merysol
2.9.2015
18:31:21

Nysilo nakonec zjistil, že dcera barona něco čeká a tak jsme přeci jen možná zjistili, které dívce byl dopis a náhrdelník určen. Takže sme možná přeci jen zjistili, komu ten dopis byl! Být zamilovaný pár musí být asi pěkné utrpení občas. Obzvláště, když každý žije někde jinde. No zatím to vypadá, že se ta láska doberem zdárného konce…nebo spíš zdárného začátku?

Když dojíme, Paul nám začne nabízet ještě nějké zákusky, pití, kávu a jiné věci…”Kávu jsem ještě nikdy neměla, ráda ji ochutnám. Jen ne dnes. Jsem už plná, trochu unavená a ještě dnes musím za někým jít.” poděkuji s úsměvem. Přijde mi, že najednou, i když je po večeři, panuje větší vzruch, než před tím. Nejdříve se ztratí Nysilo a Žira, pak Karolínka a Anglino. Takže tu máme další kandidátky na náhrdelník?

Vzhledem k tomu, že Žira už se nějakou dobu má k Nysilovi a Kája si řekla o doprovod Anglinovi, je mi jasné, že nejspíš přišel čas se vypařit.

”Dobrou noc” popřeji s drobným úsměvem všem, kteří ještě sedí u stolu a ztratím se do noční tmy směrem, kde ráno vlastně vše začalo.

V duchu přemýšlím nad tím, co ještě bylo před pár dny a co je teď a zároveň se neustále ohlížím kolem sebe. Ve městě je dost cizích lidí a kdoví, jací doopravdy jsou. Když se konečně blížím ke svému cíly trochu zpomalím. Teď už můžu, teď se nic už stát nemůže…

Chvilku stojím za dveřmi nejistá z toho jestli nejdu dříve nebo snad nevhod. Pak ale rychle zvednu ruku a zaklepu na dveře, pak si nervózně uhladím tuniku a vyčkám…

Karolina
2.9.2015
10:17:55
" Tak tohle vypadá, že se povedlo. To jsem celá já, každému pomáhat, zvedat sebevědomí, poradit. No, holka svoje šrámy a rány si budeš muset vylízat sama. Dobře ti tak!"

S pohledem zabodnutým do talíře, kde stydne jídlo od Paula a trochu zarudlými tvářemi, se šťourám v jídle. Mohlo by se zdát, že mi to nechutná, ale je to jinak. Prostě mě nějak přešla chuť. Všichni se baví, spřádají plány a mě se zdá, jako bych byla na míle daleko. Jen vzdálené hlasy, jinak nikdo, jen já sama. Trhnutím se proberu, když na mě promluví Anglino. Zvednu k němu obličejík, a rychle se snažím usmát.

" Chudák, on se tak snaží a já.... já jsem úplně pitomá! Karolíno, okamžitě se prober, co si o sobě myslíš?! Snad se nezboří svět, ne. Přej a bude ti přáno. Tečka!"

Zrudnu až ke kořínkům vlasů. Jakobych se chytala stébla, položím svou drobnou ručku na Anglinovu tlapu a trochu stisknu.

" My jsme byly v lázních. Bylo to naprosto úžasné. Někdy bys to měl vyzkoušet, ta voda je tak prosycená vůněmi, celé tělo se ti uvolní, svaly si lahodí v té nádheře. Pak masáž a dala jsem si medový zábal. Ty by sis mohl dát klidně nějaký mužský zábal, je to proto, aby se svaly, které se uvolnily ve vodě a pak je masírovaly, zase pěkně zpevnily a pokožka v zábalu krásně zvláční. Podívej."

Mluvím tiše, ale nešeptám, jen se nechci překřikovat s ostatními. Jakmile řeknu Podívej vyhrnu si rukáv na pravé paži. Pokožka je pružná, do broskvova zbarvená, jemné chloupky jen umocňují dojem broskve. Usměju se znovu a pokračuju.

" Tys byl u kováře, pravda. Tak jsi se pobavil s někým od vás. To vždycky potěší, když člověk může na chvíli odhodit všeobecná pravidla a bavit se po zvyku své rasy, viď. Rohatou helmu? Panečku, to abych se tě bála, viď?"

Řeknu laškovně a zasměju se. Hlavu trošku nakloním na stranu a podívám se na Anglina a představuju si tu "rohatou helmu".

" Tobě bude slušet určitě, to je mi jasné. Ty seš tak šikovný. To já bych neuměla, sama si něco vykovat."

Povzdechnu si. Pak se začne projednávat, co uděláme zítra. Podívám se smutně na Žiru.
" Už jí boty nezajímají, to je škoda.
Nabídku alkoholu odmítnu, kávu bych si dala, ale už se mi chce spát. Přeci jen ta lázeň je taková uklidňující a je dobré se po ní vyspat a nabrat energii.

" I já bych si kávu dala zítra po obědě s nějakým menším zákuskem. Pro dnešek už nechci nic. Děkuji, jídlo bylo výborné."
V rozporu s tím, že můj talíř se odnášel nejméně s polovinou porce, jsem večeři pochválila. Žira vypadá tak rozzářeně a... zamilovaně, až se musím usmát. Takže když nás vyzve na procházku, rezolutně zavrtím hlavou.

" Kdepak, Žiro, já se projdu jen na ubikaci. Potřebuji se pořádně vyspat. Přeju všem dobrou noc a krásné sny."

Možná kdyby mě někdo pozoroval hodně pozorně mohl by si všimnout, mrknutí oka na Žiru. Pak krátce můj pohled zaletěl i k Nysilovi, ale rychle jsem ucukla. Merysol byla dneska taky docela ztichlá. Nejspíš stejně jako já unavená koupelí a následnými nákupy. Když vstávám, ještě jednou stisknu pevnou paži Anglina a usměju se. Hodím si svůj vak na rameno a jen tak prohodím:

" Kdyby mě snad nějaký barbar chtěl doprovodit ke kasárnám, byla bych ráda."

Nysilo z Nortree
2.9.2015
5:07:51
"Žíra mi pověděla že obyčejně s Theodorem trénují 2 hodiny. Já si ještě potřebuji s kapitánem promluvit v soukromí. Takže bychom se teoreticky mohli sejít ve 12 před vchodem do lázní. To je na půli cestě do šlechtické čtvrti... Ale co vím, tak šlechticové si potrpí na pravidelný denní režim. Což rozhodně baron patří to téhle skupiny. V poledne se běžně podává oběd a velmi nerad bych barona s něčeho vyrušil, takže nejlepší bude když se sejdeme tady v 13 hodin, v klidu se najíme a společně vyrazíme. Odpověděl jsem Anglinovi a vlastně i ostatním.

Poté jsem dojedl večeři. Ještě jsem prohodil pár slov se Žírou. Taky Anglino si začal povídat s Karolínou. Překvapovalo mě, že mi to v tuto chvíli vůbec nevadilo, ba naopak jsem si přál aby mezi nimi to zajiskřilo... Jak jsem poznával Anglina, tak se mi zamlouval čím dál tím víc a tím že mě podporuje, tak to významně upevňuje moji pozici velitele, což jsem potřeboval jako sůl.

"Teď ještě bude potřeba si získat sympatie Theodora. Něco mi na tom barbarovi nesedí... Jde z něj strach... Z jeho pohledu mám husí kůži a to mi nic neudělal. Na první pohled vypadá jako sympaticky kapitán, ale něco není v pořádku a musím vědět co..."

Když všichni dojedli, přišel za námi ke stolu Paul a nabízel nám moučník a dokonce i kávu. Zbystřil jsem, protože káva nepatří mezi běžně podávané produkty.... zejména v tomhle kraji. Nic méně mi dělala starost ta poznámka co pronesl na konci.

"Na jednu stranu je štědrý až do nebes, ale na druhou stranu z něj jde cítit, že už nám dal dost. ... Sice nám slíbil že vše bude pro nás zadarmo dokud tu budeme, ale už druhý den jde na povrh jeho trpasličí já. To není dobrý. Můžeme tu být taky další 2 týdny. Když budu chtít zaplatit, tak se mu to nebude líbit a možná ho i urazím. Když nezaplatím, tak sice nic neřekne, ale taky s toho nebude nadšený a postupem času bychom mohli ztratit jeho přízeň. Budu muset brzy něco vymyslet, než se vztahy mezi ním změní k horšímu."

Žíra odpověděla Paulovi jako první. Já jsem se potom k ní přidal se slovy:

"Já také ne, ale zbožňuju kvalitní, čerstvě namletou kávu, zejména kombinaci robusty a arabiky. Dnes se potřebuju dobře vyspat, ale zítra na oběd si velmi rád dám šálek." Neznalí absolutně netuší o čem jsem teď mluvil a já bedlivě skenoval Paulovu reakci jak moc dobře zná produkt, který nabízí.


************************

Jak odejde Paul, Žíra se pronese že by se ještě chtěla projít a vybídne ostatní. Všem, včetně mě, došlo že tahle otázka byla směřovaná nepřímo na mě a čekali na moji odpověď.

"Co se to stalo ze včerejší Žírou?? Dnes s holkami na nákupech, vyparáděná, vyvoněná a hlavně sebevědomá... " Ale líbilo se mi to a představa že s ní budu sám mě naplňovala, ale nechtěl jsem to vyloženě takhle veřejně podat.

"Rád se k tobě připojím. Trošku vytrávit a na kutě. Zítra mě čeká velký den a musím se na to dobře vyspat. Ale vy ostatní máte zítra volno, tak si užijte večer plnými doušky. Zítra už to tak být nemusí... Dobrou noc." Rozloučil jsem se a odešel z Žírou a s těmi co se rozhodli jít s námi ven z hostince.

Žira
1.9.2015
22:51:09
Z mé sentimentální nálady a přeslazených myšlenek mě vytrhne Anglinův hlas. "Super, děkuji ti Anglino." Vyhrknu rozpačitě. "Sakra, určitě si všimnul. Vlastně no a co? Vždyť jsme dospělí! A nejsme otroci! Už ne!"

"Zbroj mi klidně vyzvedni, to bych ti byla moc vděčná. Štít ještě nebude hotovej, ten si nejprve musím vyzkoušet, jestli mi sedne a zbrojíř mi ho upraví na míru...."

Pak oplatím Anglinovi pozvednutí panáka, také ho do sebe kopnu, ale místo, abych ho zapíjela medovinou, převrhnu do sebe zbytek piva, co mám v mém korbelu.

"Koukám, Anglino také pěkně toká. Aspoň nejsme sami."

********************************************

Když máme dojedeno a dopito, rozhlédnu se kolem sebe. "Já dojedla poslední? To se mi běžně nestává. Když nad tím přemýšlím, ani nevím, co jsem jedla. Byl to guláš? Nebo borůvkové knedlíky? A není to jedno? Hlavně, že jsme konečně pohromadě. Všichni, samozřejmě. Sakra, ženská, už se zase hádáš sama se sebou a přesvědčuješ se, jak jsi to myslela. Samozřejmě, že všichni. A Nysilo taky. Vlastně hlavně Nysilo. Ne, všichni!"

"Já už si nic nedá Paule. Dneska pít nebudu." Odpovím Paulovi, aniž bych moc přemýšlela.

K ostatním, respektive hlavně k Nysilovi pronesu: "Půjdu se ještě asi projít. Nechtěl by jít někdo se mnou?" A podívám se významně na našeho drahého vůdce, který se zdá asi ještě rozpačitější než já. A to už je co říct.

Pán Jeskyně
1.9.2015
22:29:19
Tak jste se sešli. Paul, jako vždy s úsměvem na tváři vám nosí jednu dobrotu za druhou. Jídla i pití máte, že to sotva sníte a vypijete. V hostinci je dnes docela rušno, zdá se, že mnoho lidí se stavilo na pivo po práci. Všichni se nahlas baví, smějí se a povídají si. Zde se můžete o čemkoliv a máte jistotu, že vás nikdo neuslyší, alespoň ne, pokud se o to nebudete snažit.

Jak je tomu zvykem, všechno hezké jednou musí skončit, i vaše večeře již zmizla ve vašich žaludcích. Nyní, když již máte vše dořešeno, je na čase, aby se opět každý věnoval čemu chce nebo potřebuje. Někdo z vás má ještě domluvenou schůzku, někdo je třeba unaven a někteří možná chcete zůstat v hospodě a chlastat až do rána, ušlechtilá to zábava.

Nejdéle kupodivu jedli Žira a Nysilo, nejspíše proto, že si pořád něco šuškají, někdy se u toho usmějí, jindy se zas tváří rozpačitě. V jednu chvíli dokonce dal Nysilo Žiře ruku kolem pasu, která tam kupodivu zůstala, toho si ovšem může všimnout pouze trénované oko.

Po jídle za vámi přišel Paul a začal sklízet ze stolu. "Tak vážení, dáme si ještě něco dobrého? Nějaký ten moučníček, nebo třeba nějakého panáčka na vytrávení? A víte co? Co kdybych vám nabídl kávu? Po jídle je vynikající a jen tak někde ji neseženete, zde ve městě jsem jeden z mála, kdo ji prodává, možná kromě lázní jediný, ale lázně jsou předražené, tram si ji nedávejte, zvlášť když jeden blbej hostinskej vám vše dá zdarma, že?" Je vidět, že jeho elfí a trpasličí povaha se střídají ještě častěji, než to nejbláznivější počasí.

Anglino
1.9.2015
22:27:54
Koukám jak se Nysilo trochu neohrabaně snaží zamaskovat, že se mu Žira dostala pod kůži.
Napadá mně pro něj slogan. Borec v nesnázích. vždyť on se chová jak barbar v říji.
"Měl bych ho z těch rozpaků nějak vytrhnout"

Proto hlasitě promluvím.

"Nysilo, když se situace takhle změnila a je šance, že ta pro kterou byl ten náramek a písmo je možná dcera barona.

Vy dva a významně se podívám směrem k Žiře jděte ráno trénovat. U kováře to zařídím barbaři jsou rádi když si mohou bratrsky popovídat a já tam mám u něj ještě nedopitý soudek píva. Vyzvednu si svou novou helmu a mezi tím domluvím dobrou cenu za ty věci, co nám zbyly po té bandě skřetů.
Žiro a kdyby jsi chtěla, tak ti mohu vyzvednout tvé věci. Nebo si je chceš přebrat a doladit v kovárně sama?

Jo Nysilo v kolik se sejdem a kde. Tady, nebo v kasárnách?"


Pak do sebe zvrhnu panáka rumu, když jsem před tím naznačil směrem k Žiře přiťuknutí.
Pak si loknu velký doušek medoviny z toho dlouhého proslovu mi vyschlo.

"Karolínka se tváří nějak mrzutě. Snad jí nebude vadit, když se s ní dám do hovoru. Tím nic nezkazím, když projevím svůj zájem. Maximálně mě pošle k šípku."

Otočím se ke Karolince a bodře pronesu.

"Co ty jak jsi si užila volno. No holky se vyfikly, ale pro mne jsi stejně středem pozornosti ty. Já jsem se bavil s kovářem po způsobu barbarů.
Jo, když se sejdou dva barbaři tak nesmí chybět pivo a vyprávění kdo co prožil.

Díky tomu budu mít novou rohatou helmu. Uvidíš jak mi to bude slušet.

Když ráno kováři pomohu, jak jsme se domluvili, tak i objednané zbraně a zbroj budou hotovy bez čekání."


Snažím se při hovoru mile usmívát na Karolinku a čekám její odpověď.

"Nevidím se, ale snad to co jsem vyloudil na tváři bude karolince připadat jako milý úsměv."

Žira
1.9.2015
19:36:40
Nakloním se blíže k Nysilovi a povídám si s ním, abychom nerušili ostatní. "Nemusíme je obtěžovat řečmi o našem tréningu. A třeba se můžem bavit i o něčem zajímavějším... "

Nysilo z Nortree
1.9.2015
19:29:53
"Hm, ta 8 bude stačit... Ráno něco malého pojíme a vyrazíme. Mám v plánu spojit sílu kouzelníka a válečníka. Ukážu ti jak to myslím přímo na cvičišti. Jak dlouho obyčejně s Theodorem trénuješ?"

Žira
1.9.2015
19:11:04
"On chce být ráno se mnou. Žádný zbrojíř nebude. Zbroj i štít vydrží do odpoledne. Sakra, vždyť já se na to taky děsně těším, škoda, že tam bude Theodor. "

"Dobře Nysilo, tak půjdeme trénovat. Musím k tomu zbrojíři, ale nic se nestane, když to nechám na odpoledne. V kolik bys chtěl jít ráno? S Theodorem jdu v 9, tak třeba v 8? Nebo raději v 7, aby bylo víc času?"

"Nebo třeba v 5.... a nebo celou noc..... trénovat se dá i v posteli..... Sakra ženská, na co to zas myslíš. Vždyť to ti není vůbec podobné."

Nysilo z Nortree
1.9.2015
18:57:51
Žíra si přisedla vedle mě. Hezky voněla. Když jsem mluvil, oči mi často sklouzli na Žířino poprsí, které mě rozptylovalo. Když se Žíra nabídla že Anglinovi pomůže, tak jsem se do toho vložil.

"Já myslel, že budeme s Theodorem ráno trénovat a mezi tím by Anglino zařídil ty věci... Vlastně jsem ti chtěl navrhnout, že bychom vyrazili trochu dřív, ukázal ti co umím a domluvili se na nějakých signálech..." Celkem jsem se na zítřek těšil. Pak mi ale došlo, že si nechala zpravit zbroj, tudíž se bude muset otočit časně ráno u zbrojaře a já plácl kravinu.

"Myslím, že s Theodorem zbroj nebude nutná" Snažil jsem se zamaskovat svůj omyl...

"Co se to s tebou děje??! Soustřeď se trochu a přestaň breptat kraviny. --- Myslím, že nejvyšší čas si jít promluvit s Paulem..."

Žira
31.8.2015
22:31:21
Když mi Nysilo řekne, že mi to sluší, chvilku jen mlčím a zdá se, jako bych byla v sedmém nebi. "Nysilo se na mě dívá. Jemu se to snad i líbí. Jo, říká, že mi to sluší. Ten jedinej člověk, kvůli kterému to dělám to zvládl ocenit. Stálo to za to!!!" Pak ze sebe konečně vykoktám: "Děkuji ti, ehm.... jsem ráda, že se ti to líbí." Sednu si vedle Nysila, pokud je tam ještě volné místo, pokud ne, tak ideálně naproti němu.

**********************************************

Když se na nás Nysilo obrátil, abychom mu potvrdily jeho domněnku s nervózním úsměvem na rtech mu to potvrdím. "Samozřejmě, že ano, láska se má podporovat." "Sakra, mluvím jak nějaká fiflena. Ale konec konců, vždyť je to pravda. Co bych byla zač, kdybych bránila lásce? Nebo nedej bože, kdybych chtěla peníze za to, že někomu v lásce pomohu. To bych se sebou nevydržela."

************************************

Když se Nysilo vrací od Paula a sděluje nám, co zjistil, chvilku na něj jen tak koukám a nevěřím tomu, co slyším. "Takže se dá předpokládat, že doručení dopisu nakonec bude velmi snadné, že? Tedy, pokud by to byla ta dcera toho Barona tamtoho.... To by chtělo zjistit."

Pak mluví o zbrojíři. "Já tam zítra také budu mít cestu, tak ti s tím pomohu Anglino."

Nysilo z Nortree
31.8.2015
21:47:39
Před večeří

Bylo slyšet jak hostinec pomalu utichal a lidi obrátili pozornost ke vchodu.

"Co se to stalo?" Pomyslel jsem si a zvědavě se otočil ke vchodu.

Ve dveřích se objevily "naše" holky. Merysol se Žírou vešly jako první, Karolína se držela za vpovzdálí. Merysol změnila oblečeni. Zdobený černý korzet ji zdůraznil její křivky, ale hlavně když si sundala plášť a odhalila svoje nádherné červené vlasy, získala pozornost celé krčmy. Nic méně mě nejvíce zaujala Žíra. Bez dredů a bez zbroje ji prozradila jen její tmavá pleť jinak bych ji skoro vůbec nepoznal. Šaty odhalily její luxusní křivky které si vypěstoval tréninkem. Získala si mojí pozornost, až jsem se načapal, že na ní zírám jak hladovej nadrženej pes...

"Moc ti to sluší. Skoro jsem tě nepoznal bez zbroje a bez dredů..." Vypáčil jsem Žířiným směrem když dorazili k našemu stolu. "Vám všem to moc sluší... Vidím že jste měli zajímavé odpoledne. " dodal jsem abych rozptýlil pozornost od Žíry, ale i tak muselo být poznat, že Žířin nový vzhled mě zaujal.

***************************************

Po večeři

Vyslechl jsem si ostatní. Stopařův návrh mě donutil přemýšlet.

"Není to úplně špatný nápad. Určitě pro nás nejsnadnější i nejčestnější možnost. Ale nemyslím si že bychom dostali nějakou odměnu za pobité skřety. V době války armáda potřebuje každej zlaťák... Maximálně nás pochválí. A pochybuju že by se zabýval nějakým dopisem. Na to nebude mít čas. Spíš Lady Aribeth. Jako žena jistě bude mít víc citu a tendenci dopravit dopis i náhrdelník do správných rukou... Správně dámy?" S úsměvem jsem očima pohlédl na naše tři krasavice, potom odpovím Alexandrovi.

Alexandrovi Žíra odpověděl velmi trefně a nebylo třeba nic dodat. Neozbrojený Alexandr s rozcuchanými vlasy vypadal mladší než jsme ho tipoval.

Karolína nebyla ve své kůži, něco se ji nezdá, ale nic neříká... Neřeším to.
"Pokud se jí něco nezamlouvá, tak ať se vysloví..." A tím jsem to uzavřel a můj pohled se zaměřil na Anglina

"Děkuji ti za tvoji podporu. Moc si toho vážím. Zítra bude spoustu času aby si všichni zařídili co je jim třeba. Po tréninku se Žírou a Theodorem s ním budu mluvit. Taky se může stát, že bude mít s námi jiné plány a cestu do K´heck Lot. A až půjdeš ke zbrojařovi, vem si někoho k sobe a vezmete sebou ty věci po skřetech ať se na to podívá. Třeba ti dá lepší cenu." opověděl jsme Anglinovi.

"Teď mě prosím na chvíli omluvte jdu si promluvit s Paulem. Potřebuju s ním probrat víc věcí." Zvednu se od stolu a za ním k baru.

Pokud někdo sleduje náš rozhovor, tak muže zahlednout jak jsem se k němu přiblížil a něco mu důvěrně říkám. Jeho odpověď mě zaujala natolik, že jsem zaraženě stál jak solný sloup. Pak jsme ještě prohodili pár slov a šel jsem zpátky za vámi ke stolu.

"Tak poslední karavana odjela před týdnem a další až z jara. Nebo tedy aspoň o žádné další neví." řekl jsem a usadil se u stolu.
"Nicméně jsem se ho ještě zeptal, kdyby se mu doneslo, že někdo potřebuje něco nebo někoho ochránit, něco doručit a tak podobně, jestli mi dá vědět. A čirou náhodou dcera barona Tarkeina, který bydlí ve šlechtické čtvrti netrpělivě očekává dopis který měl dorazit s karavanou. Jenže karavana stále nedorazila a nikdo neví co se stalo..."

Přerušil jsme větu když přišla servírka s velkým tácem a položila před každého džbánek medoviny. Žíra a Anglino dostali navíc velký panák rumu.

"Což vše mění. Zítra ráno mám se Žírou trénink s Theodorem a hned potom bychom mohli našeho barona navštívit... Co vy na to?"

Karolina
31.8.2015
18:46:33
Do hostince vejdu až jako poslední z nás tří. Oblečena do modré tuniky a dlouhých kalhot, ve kterých jste mě už mohli všichni vidět. Chvilku stojím ve stínu u dveří a čekám, až se všichni pokochají nádhernou změnou, která se stala s děvčaty. Když se obě už posadí ke stolu, sednu si na kraj a jen se usmívám.

Dobrý večer přeju. Měli jste se dobře? Užívali jste si volna?"
Prohodím k mužské části osazenstva a pohled mi znovu zaletí k děvčatům.

" Je na ně opravdu nádherný pohled, obě dvě rozkvetly jako růže. Žira spíš jako nádherná cizokrajná květina."

Pomyslela jsem si a pokud k nám přišel hostinský, objednala jsem si něco z nabízeného jídla a na zapití vodu. Jednání se ujal Nysilo. Hned na začátku mě překvapil tím, že i on byl v lázních. Nejspíš někde v mužské části a proto jsme se ani potkat nemohli. Podívám se trochu skrytě na Žiru a když vidím jak zářivými pohledy zalévá Nysila, usměju se.

Projednává se ten diamant a náhrdelník. Nic k tomu neříkám.
" Prodat... oni to chtějí prodat... jenže když jsem se hned jak jsme ho našli, zmínila, že bych si ho vzala, přišlo mi, že si o mě myslí, že jsem parádivá a šperku chtivá. Nechám je, ať s tím udělají co chtějí."

" Nechám to na vás, co s tím uděláte."
Jen řeknu, aby si nemysleli, že je neposlouchám. Možná je trochu cítit smutek, ale spíš si toho nikdo ani nevšimne.


Merysol
31.8.2015
17:56:22

Vyletí za děvčaty s krámku a hrdě si nesu jako lovec úlovek, dvoe nové rukavičky.
Usměju se na Káju a musím si zakrýt ústa, protože začínám zívat. ”No, mě ani tak nehoní hlad, jako spíš únava. Přijde mi, že nic nedělání člověka vyčerpává. Nebo si začínám zvykat na to, že musím žít hlavně přes den a ne v noci!” troch unveně se ještě pusměji a dáme se na cestu.

Do hostince jsme rozhodně nepřišli mezi prvními. No jo, ale i kdbychom přišli pozdě, tak bychom stejně nepřišli pozdě. To jen všichni ostatní by přišli dřív. Ha!. Protože je už večer a venku tma, nemusela jsem se schovávat pod pláštěm a mohla tak ukázat svou výstavně vlnitou hřívu, která ještě ráno spíš vypadal jako závajoj unaveného čehosi. A i oblečení se změnilo. Černý háv jsem vyměnila za poněkud praktičtější červenou tuniku, dlouhé kalhoty, které jsem zastrčila do vysokých bot a šedý korzet zdobený černým vyšíváním

Jak se nakonec ukázalo, nejen naše trojice si užila v lázních. Nysilo na úvod pronesl, že i on se nechal trochu opečovávat. Ale pochybuji o tom, že by sis to v lázních užil tak jako my! pomyslím si a jemně se usměji. Pak začně řešit náhrdelník. Nejdřív přečte vzkaz, který k němu patřil a pak co s náhrdelníkem bude. ”Ten dopis byl nádherný. Nedivím se, že se říká o lásce, že i hory přenáší…řeknu nadšeným hlasem, pak mi ale dojde, že o vyznání tu nejde. ”…tedy co se toho náhrdelíku týče, určitě bychom ho neměli prodávat. Bylo by lepší, kdyby si našel cestu k původnímu majiteli…nebo té ženě, které byl určen. Možná kdyby nebyl tak tajemný, mohli jsme jí ho dnést rovnou?!”

Co se rubínu týkalo, držela jsem se zpátky. Tak starost co bude s rubínem nechám raději zkušenějším… Nakonec Nysilo dal náhrdelník dal na hlídání Aglinovi a rubín Alexanderovi. ”Anglino, z tebe je teď vlastně takový malý strážce zamilovaných…”

Žira ještě s nárvhem, abychom starost o náhrdelník nechali jiným s tím, že lepší by bylo trénovat a rubín se klidně může prodat tady.”Tedy, pokud budete chtít aby tu věc s náhrdelníkem vyřídila Lady Airbeth, ráda bych ji doprovodila, tedy pokud by jí to nevadilo. Beztak tu nemám zatím moc věcí na práci a myslím, že je ještě pár věcí, o kterých bych s ní ráda mluvila.” Skutečnost je taková že těch věcí není pár, den ode dne mám víc a víc otázek v hlavě ale odpovědi žádné!

Zar´farro
31.8.2015
14:24:19
Poté, co jsem se odpojil od skupiny, jsem navštívil několik míst, u kterých mi připadalo, že návštěva léčitele bude vítána. Samozřejmě jsem ne zcela všude jsem byl vítán, ale i tak mi přišlo, že jsem byl užitečný.

Nakonec jsem našel jakousi knihovnu, ve které jsem se ponořil do čtení studijních materiálů. ( Člověk by se měl neustále vzdělávat a hledat nové způsoby jak léčit.)

Že se připozdívá jsem poznal až tehdy, když bych pro další čtení musel rozsvítit svíčku. Proto jsem raději knihu uklidil a rozhodl se jít na smluvenou večeři.

************************************************

Otevřel jsem dveře a ještě naposledy se podíval na zapadající slunce.
"Už to nebude dlouho trvat a bude tma." Došlo mi.

U stolu už seděla část skupiny a diskutovala. Narovnal jsem se a přehlídl celý vnitřek šenku. Došel si na bar a objednal si džbán vody a něco z večerního menu. Až poté se připojím k ostatním a zaposlouchám se do hovoru.

Žira
30.8.2015
22:31:44
Tak bylo rozhodnuto, že se jde zpět do hostince. Tam dojdeme přesně v 7 hodin. Už tam sedí Nysilo, Anglino, Stopař a Alexandr.

Když vstupujeme, můžete si na nás všimnout mnoha změn. Konkrétně já mám dlouhé, lesklé, černé a rozpuštěné vlasy místo dredů, které jsem doteď nosila. A moje oblečení je také hodně jiné. Černá kožená sukně, bílá halena a sytě rudá vesta vyšívaná černou nití mě proměnily na úplně jinou ženu. Najednou vypadám jako žena.... Toto nové oblečení zvýrazňuje mé ženské tvary, zejména mé docela velké poprsí, se kterým mívám normálně docela problémy v boji. Nicméně, důležité je, že vše perfektně ladí dohromady k sobě. Je vidět, že jsem trošku nervózní, co kdo řekne na mou vizáž. Snažím se aby to nebylo vidět, ale stále po oku sleduji Nysila. Moc mi to snažení se nejde.

"Sakra, co na to řeknou? Snad nevypadám jak štětka. Do háje.... a co když jo? No.... pokud se to někomu nelíbí, ať mi políbí..... Ale Aspoň Nysilovi bych se mohla líbit. On je tak hezkej. Sakra, ale já ne.... já pořád vypadám jak ošklivé káčátko, vedle Karolíny a Merysol."

***************************************************

Když se sejdem, Nysilo začne mluvit o Náhrdelníku a dopise k němu. Souhlasím, že šperk prodávat je blbost. Ten, kdo ho nechal vyrobit za něj musel dát moc peněz. A je to důkaz lásky, měli bychom ho doručit, jen zjistit, kam. A k tomu by byl potřeba ten klenotník. Ten by nám řekl, kdo to koupil a s tím bychom se domluvili, komu ho doručit.

A Alexandře, myslím, že kdybychom přišli za klenotníkem, těžko nás někdo bude podezřívat, že jsme karavanu přepadli mi. Proč bychom to jinak chtěli vracet, že?

Pokud jde o odměnu, já žádnou nepotřebuji. Nepomáhám lidem pro peníze, ale proto, že prostě chci. Pokud vy odměnu chcete, mě klidně vynechte pak z rozdělování, já ji chtít nebudu.

Ten rubín bych klidně prodala i tady. Myslím, že ceny se moc lišit nebudou, maximálně poctivost obchodníků. A to si myslím, že by nám někdo zvládl poradit, kdo je poctivý a kdo ne.


Když Nysilo dává věci Anglinovi a Alexandrovi, dovolím si nesouhlasit. "Tady jsou zloději hodně drzí. Myslím, že by jim vůbec nevadilo okrást Anglina, ale na druhou stranu, proč by to dělali, je vidět, že toho u sebe moc nemá. S Alexandrem souhlasím, myslím, že by si všiml, kdyby ho chtěl někdo okrást."

Když mluví o návštěvě mistra Luvina v K´Heck lotu: "No.... nevím jak vy, ale já bych docela potřebovala trénovat. A za dva týdny máme jít na akci. Můžeš zkusit Theodora poprosit, jestli by nás poslal tím směrem, ale moc bych v to nedoufala. Pokud samozřejmě tím směrem nebude i místo, kam máme jít."

"Zdá se, že bere věci do vlastních rukou, to je dobře, potřebujem rozhodného velitele. Doufám, že mým nesouhlasením ho od toho neodradím."
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222]  [223]  [224]  [225]  [226]  [227]  [228] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.