abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 18:13:42
"No, asi tak....Ale musí vtom figurovat vůle. Musíš jí celým nitrem chtít zadržet. A tím lanem jí tak nějak připomeneš, kdo z vás dvou je ten dominantní.
Aspoň u mě to tak funguje. A co jsem hovořil s bratrem a otcem, měli to stejně."
Vyhrknu mimoděk i když ty dva jsem rozhodně neměl v úmyslu zmiňovat.

Znovu se skloním k rosomákovi a začnu z něj opatrně stahovat kůži. Kousek po kousknu, aby se nepotrhala. Ani to nedělám rád. Ale je to nezbytné. Tak jsem se to naučil. Nebo spíše....naučil jsem se nad tím raději mnoho nepřemýšlet.
Tak mi to radila Adelheid.

Konečně jsem hotový a kůže je dole. Opatrně ji očistím a teprve potom ji zdvihnu a ukážu Nys. Ze strany, kde je kožešina samozřejmě.
"Podívej, je nádherná. Má skvostný hustý kožich. To bude límec, který bude dobře vypadat a hlavně hřát." Oznámím ji pochvalně a zavětřím.

"Co pstruzi....začínají pěkně vonět." Nadhodím mlsně a zamířím s rosomákem k potoku, abych ho trochu umyl.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 18:07:59
"Hmmm..." zahučím zamyšleně.

"No ještě to tak!" zabrblám znechuceně při tom popisování vlkodlačích "předností". "I když... jak se mi to stalo poprvé, vlastně jsem si myslela, že jsem vlkodlak." připustím neochotně. "Až když jsem se začala pídit po zkazkách a legendách, došlo mi, že to mám asi jinak..."

Ne, na své vlčí začátky rozhodně nevzpomínám ráda. Proto raději zamyšleně nakrčím čelo a pokusím se to shrnout: "Takže když budu ve vlčím a Vlčice bude chtít udělat něco, co se mi nelíbí, prostě se jen pokusím najít nějaké lano, které vede od ní ke mně, a zatáhnu?" chci si být úplně jistá, jak to myslel.

Jsem dost skeptická, protože já tam vážně nikdy žádné lano neviděla, ale co už mi jiného zbývá, než to zkusit.
 
  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 18:01:15
Zavrtím rázně hlavou.
"To takhle neuvidíš! Musíš si ho zkusit představit až ve chvíli, kdy budeš vlčice tak o ní k tobě a pak ty svojí vůlí zataháš. Zní to divně, viď?" Rozpačitě se ušklíbnu a zase se skloním k rosomákovi.

"Ona se v mnoha ohledech chová jako skutečný vlk. V postatě jím je. To, co ji odlišuje, je spojení s tebou. Je to zvláštní, ale zase....mně se to líbí víc. Představa, že bych se měnil ve vlkodlaka a protahovaly se mi a deformovaly kosti...
No, fuj.

Takhle je to lepší. Je to jako takové zvláštní bratrství. Ty nepřestáváš být úplně sama sebou a ona také ne.
Fungujete odděleně a přece spojeně."
Můj hlas je tichý a opatrný. Přece jen už mám z tvých reakcí na tvoji neoddělitelnou družku tak trochu vítr.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 17:54:13
To, že je to "normální" je pro mě tak trochu útěchou... kdyby se ovšem výstřelky Vlčice tak úzce netýkaly právě Guntera.

Pozorně poslouchám a tiše přikyvuju. "Lano? Já... asi tam žádné lano nemám..." řeknu nejistě.

Zadívám se trochu nepřítomně na opékající se ryby a zkoumám své nitro. "Ne, nic tam není..." hlesnu po chvilce rozladěně. "Moje Vlčice si uvnitř dělá co chce. Má takovou svoji.. no skrýš. Něco jako noru nebo jeskyni ve tmě, a tam se stáhne, když je uražená nebo když se jí prostě chce. A ven si chodí taky jak se jí zachce. Přijde mi, že funguje tak nějak... na zavolání." vzhlédnu nejistě a připadám si hloupě, takhle o tom mluvit. Je to jako popisovat mu, jak mě tlačí břicho, když se přejím.
 
  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 17:40:13
Vzhlédnu od práce a udiveně si ji přeměřím.
Proč mi pořád tolik řeší? Vůbec jsem si nevšiml, že by její Vlčice dělala cokoliv nevhodného. Spíš naopak. Skvěle se o ni stará a ví přesně co má dělat.
Ten rosomák je jasný důkaz.


Zamyšleně se usměju a na okamžik zvdihnu ruku s ostrým nožíkem, kterým nařezávám kůži, abych ji mohl stáhnout, do vzduchu.
"Jestli se mi to stalo? Mockrát. Můj černý vlk je pořádně tvrdohlavá bestie.
Má svou hlavu a neustále ji prosazuje.
I tady používám sílu vůle. Nic jiného na to neplatí. Jen si nepředstavuji klec a nezavírám ho do ní.

Prostě jen vyvolám ve své hlavě lano, které nás spojuje. Takové to pomyslné pouto, které je mezi námi. Vidím ho jako chvějící se zlatavou šňůru. A tu prostě začnu utahovat, až ho přinutím zůstat stát na místě. Prostě mu zabráním v pohybu.

Ale to mi trvalo daleko delší dobu. Než jsem to zvládl."
Podotknu suše a je mi jasné, že jsou situace, kdy bych ho stěží udržel na uzdě i teď. A všechny toho mají hodně společného s Nyskel.
Nicméně, našinec musí doufat, že to zvládne, že ano.....
Zvlášť když je naděje, že se budeme pohybovat bok po boku i jako vlci.....
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 17:32:25
Zatímco já jsem mometnálně sebelítostivá, Gunter je umanutý. "A pak že já jsem mezek!" zakňourám uraženě v duchu. Sama si nejsem jistá, proč mě to celé tak vykolejilo, ale pravdou je, že se vážně tvářím, jako by mi uplavaly hračky do kanálu.

Jen tiše kvýnu, tvář tak nějak zakaboněná. "Rosomák... co je mi po něm..." zabrblám ještě v duchu.

Jediná věc, která mě dokáže trochu vytrhnout z té sebelítosti, je Gunterova proměna ve skoku. Dívám se na to s neskývaným obdivem. "Vypadal u toho vážně úžasně... Taky bych to možná mohla zkusit... až se teda nebude dívat..." napadne mě.

Jak tak vesele loví ryby a očividně si tu užívá, ta jeho dobrá nálada je nakažlivá a začne mě pomalu vytahovat z toho mého lítostivého dolíčku. Po chvíli už se dokonce i zvednu a jdu sbírat úlovek.

S čištěním ryb zase tolik zkušeností nemám, mívali jsme je jen občas a čistil je vždy tatínek, takže mu je jen odnosím na plochý kámen, který si tak oblíbil, a pěkně úhledně mu je narovnám do malé hraničky.

Gunter pochopí a bez jediného slova se pustí do čištění. Já aspoň rozdmýchám skomírající oheň a připravím pruty.

"Jasně, opeču je..." kývnu na souhlas a Gunter se tak může pustit do další práce.

Zamyšleně ho sleduju, jak obratně si počíná, a v myšlenkách se nevědomky vrátím opět k Vlčici. Tentokrát ale už bez ukřivděnosti a lítosti. Čistě věcně, prakticky.

"Ty, Guntere..." začnu zamyšleně, ryby přitom pomalu rotují nad ohněm. "Už dokážu udržet Vlčici na uzdě tak, abych se neproměnila, když nechci. Ale stalo se ti někdy, že Vlk si chtěl dělat ve vlčí podobě co chce? Nebo spíš... že chtěl udělat něco, co se nelíbilo tobě? Poslouchá tě vždycky na slovo?" snažím se tvářit lhostejně a zarytě sleduju rosomáka. Jako bych podívaná na stahování toho zvířete bylo to podstatné a můj dotaz jen takový doplněk, aby řeč nestála.

Nedokážu ale odhadnout, jak moc se mi to daří.
 
  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 17:18:13
Moc tomu ujišťování nevěřím, ale rozhodně to nehodlám pitvat. Ne, když jsem bez oběda. Navíc ona nevypadá právě sdílně. Bude mi muset stačit její ujištění.

"Jestli si myslíš, že hodlám pokračovat s prázdným žaludkem, tak ani omylem." Ušklíbnu se.
"Jedna ryba hladového vlka nezasytí a já jsem hladový. A hodlám si to tu užít a dvě pitomé kobyly mi to nezkazí.
Navíc máme co oslavovat!"
Opatrně položím rosomáka na kámen a chvíli ho zamyšleně pozoruji.

"Jak nachytám ryby, stáhnu ho a můžeme si ho rovnou také upéct, co říkáš?" Navrhnu.
"Co nesníme, vezmeme sebou...."

Nečekám na odpověď, protože co se jídla týče, tak se opravdu uskrovňovat nehodlám a jedním plynulým skokem změním podobu a přistanu v potoku. Voda vystříkne na metr daleko a já se s funěním pustím do rybolovu.

Za chvíli už lítají na břeh pstruzi a já se chechtám od ucha k uchu, jazyk až na náprsence.
Když vyběhnu ven, otřepu se schválně nedaleko obou koní a nahodím je pořádnou sprškou. Teprve pak se proměním a zamířím k Nys.
Narozdíl o ní, mám vlasy mokré jak myš. Rychle si je shrábnu dozadu a pustím se do čištění ryb.

"Kdyby ses ujala opékání, mohl bych se rovnou pustit do toho rosomáka, co říkáš?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 17:07:13
"Ne ne... jsem v pohodě. Fakt!" proberu se rychle ze svých myšlenek. I když na to, aby to mé tvrzení bylo pravdivé, bylo proneseno až moc zbrkle a horlivě.

Raději uhnu pohledem a naštěstí mě vysvobodí koně, kteří opravdu čekají u řeky. "Bello, to jsi vážně tak praštěná, že si kvůli žrádlu nevšimneš nebezpečí?!" houknu na svou klisnu. Vážně se na ni zlobím. Možná... možná mi na ní záleží víc, než jsem si myslela.

I když je jedna katastrofa zažehnána, druhá na nás čeká přímo u vody. Dívám se na olízané pruty a v tu chvíli vypadám jak hromádka neštěstí. "A já se na ně tak těšila..." posmutním.

"To nemusíš." hlesnu na Gunterův návrh. I když nechci, zklamání a rozladění se mi v hlavě posčítá. Ta nezvladatelná Vlčice, se kterou si přeci jen nevím rady, neposlušná Bella, ukradené ryby... mám pocit, že je najednou všechno špatně. Uvnitř cítím zvláštní pnutí a rozladění. Jsem najednou protivná sama sobě.
 
  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 16:47:43
Nakonec se promění také a jde za mnou v lidském. Jenže místo toho, aby jásala a byla na sebe hrdá, mlčí a vypadá spíš zaraženě.
Moc tomu nerozumím.
Stalo se něco?
Polekala se?
Nebo se opravdu bála o Bellu?


Na dohled od tábořiště to už nevydržím. Otočím se na ni a starostlivě si ji přeměřím pohledem.
"Co je s tebou? To tě ten chlupáč tak rozhodil?
Vždyť jsi to parádně zvládla! Můžeš být na sebe pyšná. Já jsem.
Navíc máme rosomáka a v to jsem moc nedoufal."


Zahlédnu hlavy těch dvou toulavých uličníků a spokojeně se uculím.
"Co jsem říkal...
Jako spráskaní psi..."


Sestoupím dolů k potoku a zahlédnu tu pohromu na balvanu.
"Sakra! Zloději! A jsme bez oběda. Budu muset nachytat další. Nejspíš nám to tu navštívila nějaká malá šelma. Lasice nebo vydra..."

Čupnu si k balvanu a upřeně se dívám do trávy.
"Tak to byla vydra. Potvora jedna. No, smlsla si." Ukážu Nys místo, kde vklouzla zpátky do vody a provinile přešlápnu.
Neměl jsem to tu nechávat bez dozoru, dobře mi tak..
 
  Vlk   Postava není přítomna 11.5.2014, 16:00:59
Gunter se příliš ve svém úsudku nemýlil. Oba koně se opravdu vrátili do vašeho tábořiště. Provinile postávali nedaleko vašich sedlových brašen, jako by si byli vědomí toho, že cosi vyvedli.
Už byli docela klidní, jen Belle trochu nervozně pocukával sval na krku a když spatřila rosomáka na Gunterově rameně, zlostně zafrkala a nedůvěřivě natáhla hlavu dopředu, aby si ho očichala. Nebo aby se ujistila, že je opravdu mrtvý.

V tábořišti bylo vše v pořádku, jen ty ryby, které Gunter odložil na placatý balvan, byly pryč.
Zůstaly jen oba pruty, do čista olízané.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 15:54:54
Chvíli ještě váhám, ale nakonec se proměním do lidské podoby a jdu jen kousek za Gunterem. Jemu pohrává na tváři blažený úsměv, má tvář je spíš podmračená, nespokojená.

Místo abych si užívala toho uznání a nesporného obdivu, kterým mě počastoval Gunter, hloubám, jak to zaonačit s Vlčicí.

"Když jsem ve vlčím, do klece ji zavřít nemůžu. A ve vlčím má nad tělem daleko větší kontrolu. Jak to asi dělá Gunter?" vrtá mi hlavou. Nepřežila bych totiž, kdyby se Gunter dovtípil, o co tady celou dobu jde. "Propadla bych se hanbou a studem a...... no to by bylo hrozné!!!" Trochu ruměnce se mi dostane až do tváří, když si představím, jak mu budu vysvětlovat, o co Vlčici jde. A hlavně jak ho přesvědčuju, že o to jde JEN Vlčici!

Trápí mě to. Už jsem měla pocit, že jsem si s ní poradila, že to mám pod kontrolou. Jenže tenhle aspekt, tedy vlčí podoba, mě vůbec nenapadl.

Zahloubaně dojdu s Gunterem až k potoku, aniž bych si příliš všímala svého okolí.
 
  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 15:48:53
"Ano, tohle je rosomák. V celé kráse. A pořádně velký kus. Gratuluji."

Trochu pozvednu obočí nad tím prapodivným manévrem, ale nijak to nekomentuji. Taky mě mohal kousnout. Jen vstanu a rosomáka si hodím přes rameno.

"Nemusíš je honit. Mířili rovnou zpátky k potoku. Nejspíš budou stát u našich věcí." Poznamenám klidně a vydám se na zpáteční cestu.
Usměvavý a v dobré náladě.
Tohle se fakt povedlo.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 15:19:25
"Jo tak tohle je rosomák?" hlesnu udiveně. Dost dobře nechápu, proč by hostinský měl chtít kůži z tak ježatého zvířete. Aspoň mně jeho chlupy nepříjemně píchají do patra.

Gunter se dotkne mé srsti a já instinktivně uhnu. Nebo si aspoň myslím, že to udělám. Tedy že to udělá mé tělo. Jenže to se naopak naléhavě napře proti Gunterově dlani. Jako kočka, která si přišla pro pohlazení a slastně tlačí proti natažené dlani.

To vynucené pohlazení nenechám Vlčici vychutnat až do konce. Po krátké chviličce ji donutím uskočit. Vypadá to navenek asi dost zvláštně... rozervaně... a ve vlčích očích se mi mihne panika. Rychle ji ale zakryju a povolím zuby, aby si Gunter mohl kořist převzít.

Jsem ráda, že ho to tak potěšilo. I když... ta malá zrada od Vlčice mi tu radost trošku kazí. "Musím si na ni vážně dávat větší pozor. Vždycky už si myslím, že je to dobré, třeba ten kabát s ní nic neudělal, a pak vystrčí růžky v nejméně očekávaném okamžiku. Potvora!"

"Teď bych asi ještě měla chytit ty koně..." hlesnu stále ve vlčím, protože tak je dohoním snáz.
 
  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 14:41:46
Dobrzdím kousek od ní a okamžitě jsem v lidském. Na kolenou, v notně nedůstojné pozici, ale horečnatě přejíždějící pohledem po zrzavém těle.
"Rosomák...."
Vydechnu užasle.
"Jsi v pořádku? Nepotrhal tě? Jsou to hrozně vzeklé malé potvory, když se naštvou."

Nesměle se jí dotknu a když se důkladně ujistím, že je v pořádku, zakloním hlavu a dám se do smíchu.
Opatrně vylovím zabitého rosomáka z její tlamy a prohlídnu si ho.
"Ulovila jsi rosomáka! Docela sama! A ani nemá moc poničenou srst. Takže kožešinu pro našeho milého hostinského jsi ulovila ty! Oči mi jiskří obdivem a pýchou.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 14:28:42
Ucukne a ve mně hrkne. I když při lovu málokdy dojdu úhony, nevěřím si zdaleka tolik, jako si věří Vlčice. Chci ji zastavit, varovat, odradit, ale on teď plně převezme vládu nad tělem. Její instinkty ji vedou. A já jsem jen vlečená okolnostmi.

Koně vyrazí pryč, ale Vlčice tohle vůbec nevnímá. Má před sebou svou kořist. Je plně soustředěná na ni a vzápětí znovu vyrazí vpřed. Cítím se jak nezúčastněný divák, který trne hrůzou a nejraději by si zakryl oči, kdyby to šlo.

Náhle slyším Gunterův hlas ve své hlavě, ale Vlčice ho opět ignoruje. Chci odpovědět, ale okamžitě se zarazím. Nechci tím vyvést Vlčici z koncentrace.

Ještě pár obratů a prudkých kotrmelců a zvíře skončí v přitisknuté k zemi. Vlčice prudce oddychuje a cítím, jak i mé žily zaplavuje opojný pocit vítězství. Pocit dravce, který zvítězil. Je to omamné.

Čelist, která pevně skousne a ukončí život nehybného zvířete je už naše společná. Připojím se k tomu chtivému a dravému gestu a z hrdla se nám vydere spokojené zamručení.

V tu chvíli cuknu prudce hlavou ve směru, odkud slyším hluk masy, řítící se podrostem. Zvíře, jehož krk je stále uvězněný v pevném sevření čelistí, se jen bezvládně zhoupne.

Výhružně zavrčím, ale v tu chvíli se ta masa změní na velkého, černého vlka. "Jistě, Gunter!" uvědomím si okamžitě. Vlčice stále ještě uvolňuje do krve endorfiny, ale já je velice rychle potlačuju výčitkami, které se dostavily takřka zároveň s Gunterem. "Sakra, asi měl strach!"

Zůstávám stát ve vlčím, jak socha, svou kořist stále v tlamě. "Chtělo to zaútočit na naše koně..." pokusím se o chabou obhajobu toho, že jsem mu neodpověděla.
 
  Vlk   Postava není přítomna 11.5.2014, 14:08:53
Tvoje nečekaná změna rosomáka vyvede dokonale z míry. Místo, aby se dal okamžitě na útěk, zůstane překvapeně stát. A právě to přešlápnutí se mu stane osudným.
Jedním skokem jsi u něj a tvoje tesáky míří přímo na jeho krk. V poslední chvíli ucukne a vycení zuby. Ne, rozhodně se nechce dát za darmo. Hodlá bojovat.

Oba koně konečně pochopí, že v lese není až tak bezpečně a s vyděšeným frkáním se dají na útěk. Cestou málem smetou černého vlka, který uhání po cestě.

Rosomáci jsou rváři a když jsou zahnaní do kouta, bojují jak lvi.



I tenhle bojuje.
Urputně. Vztekle. Chňape po tobě zubama, seká drápy. Vzápětí se válíte v klubku vířících chlupů. Ani nestačíš odpovědět vylekanému Gunterovi. Není čas. Není prostor. Musíš vynaložit veškerý svůj um, abys nepřišla k úhoně.
Nakonec se ti ho podaři lapnout za krk a přitisknout ho k zemi. Tvrdě. Nelítostně.

Stačí jen bezmocně zahrabat tlapami a naprázdnout cvaknout čelistmi kousek od tvého hrudníku. Zachytí jen kus tvé srsti, než mu tvoje mohutné tesáky překousnou páteř. Zachrčí a zůstane v tvém stisknutí bezvládně viset.

Mezi stromy se vyřítí obrovská černá hmota a smykem zabrzdí kousek od tebe.
Mohutné tlapy se zaryjí do země, aby zastavili a krásná vlčí hlava si tě vylekaně prohlíží.
 
  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 13:46:00
Neodpovídá mi.
Zkusím to znovu, ale na druhé straně je ticho. Ještě jednou. Nic.
Copak mě neslyší?
To přece není možné...
Přece ji to tak šlo! Komunikuje už normálně.


Po páteři mi přejde mráz.
Rázem odložím oba napůl opečené pstruhy na placatý balvan a vyskočím.
V minutě jsem ve vlčím, protože vím, že takhle budu u ní daleko rychleji.
"Co je s tebou! Mám strach!" Vyšlu k ní ještě a mohutným odskokem vyrazím.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 11:46:46
Opět se naskytne jeden z mála okamžiků, kdy jsem za Vlčici vděčná. Teď, když už nemám přes ramena Gunterův kabát, který jsem nechala u ohně, se můžu plně soustředit na pachy kolem sebe. A jdu na jisto.

"Jak to, že se ti holomci pustili až tak daleko?! Tohle by Bella sama nikdy neudělala!" hubuju je v duchu. Je fakt, že já Bellu dost důsledně přivazovala. Tahle Gunterova "volná výchova" je pro ni nová a náležitě ji využívá. "Asi to budu muset s Gunterem probrat. Nechci, aby mi Bella zvlčila úplně. On si pak Certa srovná, ale kdyby se mě Bella rozhodla ignorovat, svým jezdeckým uměním bych ji rozhodně nezkrotila." mudruju v duchu a cítím, že už se k nim blížím.

Jdu potichu, tak nějak ze zvyku. Když uvidím tu jejich idylku, chce se mi smát. Bohorovně okusují šťavnatou trávu a vůbec nic je netrápí.

Už už je chci začítu hubovat nahlas, když v tu chvíli mě do nosu praští cizí pach. Pach predátora, nesporně! Jsou cítit jinak než vysoká nebo drobná zvěř.

To, co vidím na kmeni nedaleko koní, mě zaskočí. Nikdy jsem nic takového neviděla. Na chvíli ve mně hrkne, že je to snad nějaký zakrslý medvěd, ale je cítit jinak.

I když to zvíře není nijak veliké, jeho drápy a ten přikrčený, dravčí pohyb, mlsný pohled... V ten moment mi bezděčně přejede svědění po páteři a já mu ani nebránítm. Stojím na všech čtyřech, s naježeným kožichem a hlavou staženou mezi packy, uši výružně stažené dozadu. Tesáky ale zatím necením. Pořád ještě si to zvíře pozorně prohlížím a teď už využívám své vlčí smysly naplno.

Teď už se nebojím. A dokonce pociťuju určité rozhořčení nebo spíš vztek, že si to zvíře troufá zrovna na naše koně. Je to od něj krajně opovážlivé. A ti dva idioti si ho přes žrádlo vůbec nevšimli!

Zastaví se a na okamžik stuhne. Už je od nich jen kousíček. Na rozhodování mám jen zlomek okamžiku a já nezaváhám. Jen si dávám zatracený pozor na ty drápy, protože netuším, co to zvíře umí.

Vyrazím vpřed a jdu mu po krku. Hodlám mu jedním kousnutím zlomit vaz, jen si nejsem jistá, jestli to půjde tak hladce.
 
  Vlk   Postava není přítomna 11.5.2014, 0:43:18
Zajdeš za hradbu křoví, ale koně nikde nevidíš. Dokonce je ani neslyšíš. Pomalu se vnoříš hlouběji do lesa a nezbývá ti, než použít vlčí čich. A ten tě vede. Docela jistě tudy prošli. Sem tam si všimneš zlomené větvičky nebo otisků kopyta i když půda je tu dost kamenitá.

Nakonec je najdeš o hodný kus dál. Stojí u padlého kmene, hlavy zabořené do obrovského trsu panenské trávy a spokojeně přežvykují. Ohony odhánějí mouchy a je jim docela jedno, že je hledáš.
Když tě uvidí přicházet, zafrkají na pozdrav. Hluší pro svět. Slepí pro svět.

Na kmeni kousek od nich se krčí hnědé tělo nepříliš velkého svalnatého zvířete s krátkýma nohami a širokou kulatou hlavou. Plíží se po větvi k nim a nenasytně je pozoruje malýma bystrýma očima. Trochu ti připomíná medvěda i když nejspíš patří k lasicím. Je to rosomák, ale je otázka, jestli to poznáš.
A to pořádně drzý rosomák, protože zahrávat si s tak velkou kořistí.....svědčí o hodně vysokém egu nebo o příliš velkém hladu.

 
  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 0:30:51
Jak jsem říkal! Ani zubři! Vzdychnu si teatrálně a poslušně přikývnu.
"Ano, prosím. Rád."

Sleduji ji, jak odchází podívat se za koňmi a když mi zmizí mezi stromy, skoro násilně odlepím zrak a začnu se zase věnovat rybám.
Už to netrvá dlouho a jsou opečené, takže je opatrně sundám a položím do misky. Pak napíchnu ty poslední dva, přihodím na oheň trochu dříví a zase si přičupnu k němu, abych je taky opekl.

Nys se nevrací a já začínám být trochu nervózní.
-"Kam jsi se propadla? Nemůžeš je najít? Mám ti jít pomoct?" Spojím se s ní trochu znepokojeně.
"Máš tu další pstruhy na svůj velký hlad." Lákám ji zpátky.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 10.5.2014, 23:28:12
"No, můžu to zkusit uvařit a pak si řekneš, jestli to chceš aspoń ochutnat." udělám ústupek se smířlivým úsměvem.

S důvěrou mu předám pruty a zhluboka se napiju. Ta voda je jak med.

Pak jen krátce přkývnu, postavím čutoru na zem, a postavím se. Rozhlédnu se a chvíli větřím a pak vyrazím směrem, který uznám za vhodný. Přitom natáhnu myšlenky k Belle a pokusím se ji přivolat. Ne, že bych si myslela, že přijde, ale za zkoušku nic nedám.
 
  Gunter   Postava není přítomna 10.5.2014, 23:20:05
Pochybovaně si ji změřím.
"Copak to jde naučit? I když nejspíš ano. Pokud si to umaneš, nezastavím tě ani párem volů, viď?"

Hned vzápětí mě utvrdí v mé doměnce.
"Co párem volů, ani zubři by na to nestačili..." Dodám s úšklebkem, když spustí o ledvinkách.
"Když ti řeknu, že to ani nechci zkoušet, pomůže to?
Nejspíš ne, že? Dobře, tak pravdu! Mně to smrdí! Hrozně. A ta pachuť....brrr.
To je skoro jako ptačí peří."
Přiznám poctivě.

Uchechtnu se nad šouletem a zavrtím divoce hlavou.
"Hrachovou kaši klidně, ale šoulet nikdy! Jsou tam kroupy! Takže jo! Ošklíbám se!"

Vyslechnu si co by naše kráska ráda a tiše v nitru zaplesám.
To není tak nereálné, zvěřiny tu máme habaděj, ale horší to bude s omáčkou. Možná tak šípky, bych dokázal najít. Nějaké jsem si sušil na čaj.....
Budu muset prolézt svoji skalní spižírnu......


Natáhnu se pro pruty a vezmu ji oba.
"Jen se v klidu napij, já to dopeču." Zaculím se na ni.
"Když tak líbezně prosíš....."

Neklidně se rozhlédnu a povzdechnu si.
"Nechceš se podívat po těch dvou? Až se napiješ....
Nikde je nevidím....asi se zatoulali do lesa."
Poprosím ji, protože ani jeden z koní není v dohledu a nerad bych, aby se dostali moc daleko a moc blízko nějaké dravější zvěře.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 10.5.2014, 22:52:55
"Vím!" odpovím hrdě. "Možná tě to taky naučím. Občas se ta neodbytnost hodí." poučuju blahosklonně. Té tečky na nose si samozřejmě nemám jak všimnout a tak se tvářím důležitě, umazanému nosu nazvdory.

Dál opékám ryby, v každé ruce jeden prut. "To je škoda. Já umím výborné dušené ledvinky! To bys ani nepoznal, co jíš! No, možná ti je jednou uvařím a donutím sníst, aby ses neošklíbal" uvažuju o výchovné lekci a u toho se potutelně usmívám.

Na tu nabízenou čutoru jen bezmocně pokrčím rameny, mám plné ruce.

Pak se na chvíli zamyslím a odpovím: "No, já vlastně sním kde co. Byla jsem tak vychovaná. Nesměla jsem se doma ošklíbnout ani nad šouletem. Tedy hrách a kroupy... kdyby se to u vás nevařilo... Ale kdybych si mohla vážně vybrat... hmmmm... mám ráda zvěřinu, která se u nás moc často nedělala, a k ní nějakou sladkou omáčku - švestkovou nebo višňovou nebo šípkovou..." zasním se v duchu. Už jsem to strašně dlouho neměla.

Zadívám se znovu na čutoru a houknu na Guntera... "Buď mi podrž jeden prut, nebo mi přidrž tu čutoru, abych se mohla napít... Prosííím." dodám ještě způsobně, aby nehuboval, jaké že to má jeho sestřička způsoby.
 
  Gunter   Postava není přítomna 10.5.2014, 22:36:23
Zasměji se. Docela nahlas a srdečně.
"Víš, že umíš být hrozně neodbytná, sestřičko?" Natáhnu se, abych ji cvrnkl do nosu a pak neodolám a prstem od popela ji nakreslím na tom nose černou tečku.

"Vnitřnosti! A jitrnice! A všechno takové to tlusté maso jako je ovar a tak....
To dokážu sníst jen jako Vlk.
Jako člověk nikdy!
Spokojená?"


Vrazím si do pusy další kus ryby a nadšeně zakoulím očima.
"Jo, kroupy také nemám rád. A alkohol. Ten mi nikdy k srdci nepřirostl.
Tak možná trochu medoviny nebo červeného vína, ale z pálenky se mi kroutí pusa."


Přihnu si z čutory vody a podám ji Nys.
"A už se konečně dozvím, jak jsi na tom ty?" Usměji se na ni něžně.
Možná až příliš.
Možná bych to s těmi něžnostmi neměl přehánět.
Jsem bratr! A ti se dvakrát nerozplývají!
 
  Nyskel   Postava není přítomna 10.5.2014, 22:09:20
Rychle zavrtím hlavou, když mi nabízí i svou rybu. V tu chvíli si připadám trochu trapně. Přeci jen jsem byla vychovaná v tom, že nejdříve jí pá domu, pak hosté a až nakonec děti a poslední hospodyňka. I když já tohle označení tak úplně nesplňuju, přeci jen je tu Gunter doma. "A přeci jen by měl jíst první on... a ne abych mu já ještě sežrala jeho porci..."

Přestanu zpytovat své svědomí a raději se vrhnu na opékání dalších dvou kousků.

Zahuhňá "houký" a já se jen zasměju. "Dobře ti tak!"

"Počkej, počkej!" zarazím ho rychle. "Ještě jsem s tebou neskončila! A tak co teda nemáš rád? Co vůbec nejíš?" Nevím, proč mi to teď najednou přijde tak důležité, ale chci to prostě vědět.
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.