abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Abarin opět ve vývoji! Pokud vás zajímá průběh prací nebo máte nápad, neváhejte se ozvat v Nová verze (Oblíbit)

Vážně i nevážně v Zašívárna - SPAM no. 8 (Oblíbit)

Řekněte, co se vám líbí a nelíbí, přidejte své nápady, aby byl Abarin místem, kde se vám líbí Připomínky a nápady (Oblíbit)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  
 

Gunter
27.8.2017
18:20:54
Ohlédnu se přes rameno a všimnu si, že Nyskel odsedlává.
"Nech to na mě, postarám se o ni. Hlavně si neubliž, některé větve mají zuby." Zavolám na ni vesele.
"Sedni si a když tak začni vybalovat jídlo, je v tomhle vaku." Hodím k místu, kde hodlám založit oheň protáhlý vak ze svého sedla a pak už rozepnu podpínku a sundám těžké sedlo na zem.
Certus je spocený a zaprášený. Budu muset jeho i Bellu vytřít, než je pustíme...

Dám se raději do toho co nejdřív a od Nyskel si převezmu i Bellu, když se postarám o oba, vezmu ještě oba naše vaky a připravím provizorní lůžka na spaní. Blízko ohniště, které založil Byrr a hned vedle sebe.
"Bude zima..." upozorním Mela.
"Dej sobě a Coře lůžko z druhé strany k ohni, ať v noci nemrznete." Připomenu mu ještě a připojím se k Byrrovi, který nanosil úctyhodnou haldu dříví a právě se mu podařilo rozfoukat malý ohýnek.

"Myslím, že nám všem prospěje horký čaj." Usměju se a zamířím k jezeru, abych do otlučeného kotlíku nabral vodu.
Procestoval už se mnou hodně.
Po očku sleduju Nyskel a přemýšlím, jestli ji nevadí, že jsem dal její deky vedle svých.
Jenže v noci fakt bude zima a my.....přece jsme snoubenci, tak by to tak i mělo být.
Zcela přirozeně.
Nebo ne?

U Mela a Cory mi to přirozené přišlo....proč by ne u nás dvou?
Možná pro ten krátký provinilý pocit, který mnou projel. Byla to totiž jednoznačně touha.

Nyskel
27.8.2017
17:45:51
Svezu se s námahou ze sedla. Popravdě na chvilku pocítím závist, když se Cora tak tulí k Melovi. Poočku se podívám po Terrym, ale ten je zabraný do odsedlávání.

Potřepu hlavou a donutím se přestat myslet na hlouposti! Teď na to není čas a Terry dobře dělá. Vlastně... vždycky dobře dělá, skoro vždycky...

Začnu odsedlávat Bellu a jde mi to popravdě jako psovi pastva. Věci a sedlové vaky nosím do prohlubně. Vlčí oči jsou v tomhle hlubokém šeru opravdu výhodou. Málem totiž přehlédnu větev, která trčela do výšky. Schytá to jen sedlová brašna, která se zachytí. Cuknu a větev s hlasitým prasknutím povolí.

"Pardon..." špitnu bezděky.

Cora sedí na nějakém pařezu a vypadá dost uboze. "Jak ti je? Máš hlad?" optám se jemně.

Pak se pootočím a očima se pokusím najít Silenku. "A co ty? Co budeš jíst? Nebo..... chceš si něco ulovit?" napadne mě i jiný způsob, byť mi to přijde zvláštní.

Melwin
27.8.2017
17:39:52
Skočí mi do náruče.

Musim si přiznat, že na tohle se zvyká svinsky rychle! Je to prostě hezký mít holku v náruči, no. Se divim panu Gunterovi, že to nedělá častějc...

Je zmatená a rozhozená. Nepatrně toho zneužiju a zatím ji nepouštim.

"Klid, nic se neděje. Tady budeme pro dnešek nocovat. Neboj, o Floka se postarám. Ty si poď sednout tady na pařez a chvíli počkej, donesu ti deku."

Ochranitelsky, s paží kolem jejího pasu, abych ji mohl podpírat, s ní popojdu smerem k prohlubni, kde se rýsuje pařez.

"No, asi to bude pro koně lepší..." prohodím přes rameno k panu Gunterovi. Cožpak o to, já proti sluhovi nic nemám, ale je fakt, že než bych obsloužil pět koní, chvíli by to trvalo. A to si nezasloužej...

Ani nemrknu a už jsem zpátky s dekou. "Na, tady..." a přehodím ji přes její schoulený ramena.

Nejradějc bych jí ještě splašil v sedlových brašnách něco k jídlu a k pití, aby mohla jít co nejrychlejc zalehnout, ale... "Vydržíš ještě chvilku? Musím vytřít koně, ať to nevodskáčou..." zamumlám, skoro omluvně.

Pak už se ženu k Flokovi a Nevillovi. Nechci to ofláknout, to ne, ale taky se s tím nijak necamrám.

Gunter
27.8.2017
14:51:33
"Já vím....Jen je to těžké....
Míval jsem k ní velmi blízko, těžko se mi s tím smiřuje....."
Vysvětlím Nyskel a překvapeně zamrkám, když se Mel nabídne, že se postará o koně.
"Poslyš, mého sluhu jsi hrál jen v Ilese, kvůli Soterovi, není nutné, abys všechno dělal ty.
Pomůžeme ti. Já i Byrr. Postarám se o Certa a Belu a ty si vezmi na starosti Coru a jejího strakáče."


Pochvalně se na něj usměju, když zamíří k vodě. Misto, které vybral se mi líbí.
"Dobře, tak tedy kotvíme...." Seskočím z koně a rychlými zkušenými pohyby z něj začnu sundávat náklad, abych ho mohl odsedlat.
Byrra poprosím, aby zašel na dříví, až se postará o koně.

Cora
27.8.2017
14:38:02
Ze začátku vnímám aspoň změny chodů. Zvláště klus mě pokaždý probere.
Jakmile přejdeme do kroku, začnu okamžitě usínat.
Cval je lepší. To mi aspoň vane do tváře studenej vítr, pohazuje mi s dlouhýma vlasama a probírá mě ze smrtelný únavy.
Jo, cval je dobrej.
Proč nemůžeme cválat pořád?

Když se setmí. je to ještě horší.
Tma říká mým očím, že se mají zavřít a na všechno se vysrat. Chci ji poslechnout.
Kurva, jak moc chci!

Zase jedeme krokem, protože cesta lesem je úzká a všude plno nebezpečnejch větví.
Je mi to fuk.
Rozhodnu se důvěřovat Flokovi a prostě zavřu oči.
Musím.
Nebo zešílím.
Oči mi vyhřeznou z důlků a praskne mi hlava.
A celý tělo začne kvílet únavou.
Jo, určitě to tak musí bejt.
Je to úlevný.

Krok mě kolíbá do spánku a rázem je vše jednodušší.
Tělo se mi začíná hroutit víc a víc do sedla a já to někde v jádru možná i vnímám.
Možná.

Fakt je, že mě probere až Melův hlas.
Trhnu s sebou a málem sletím ze sedla.
"Co?
Kde?"
Vyjeknu a pak miu dojde, že stojíme.

Zmateně zamrkám a rozhlídnu se.
Príma.
Tma.
Vidím kulový...i když....
Před námi se cosi blýská a mýmu unavenýmu mozku moc nedochází co.

"Kde to jsme? Co se děje?" Zeptám se zatímco přeochotně natáhnu paže k Melovi, abych mu sklouzla do náruče.

Nyskel
27.8.2017
14:14:20
Uleví se mi, když Terry konečně zavelí k odpočinku. Trochu mě uklidňuje, že i Byrr vypadá poněkud znaveně, ale na mou otlačenou zadnici to není kdo ví jaký obklad.

Sleduju, jak si Melwin vede Coru. Zdá se, že to dělá naprosto automaticky. Vlastně se jí dneska držel na krok celý den. Je to od něj hezké.

Otočím se na Terryho a usměju se. Těším se na to, že bude zase chvilinka klidu. Tedy... relativního, ale klidu. A místo, které vybral u jezera, je moc hezké. Kdyby to bylo zajiných okolností.......

Silenka už na nás čeká. Zdá se, že i jí se to tady líbí.

Na okamžik pocítím napětí mezi ním a Terrym. On se nakonec odvrátí a je z toho cítit rozladění.

Lehce se dotknu jeho myšlenek. "Dej jí čas..."

Mé přistání na zemi příliš elegantní není a taky pořádně cítím stehna. Uch... nevím, jak si zítra dokážu znovu sednout do sedla.

Melwin
27.8.2017
14:09:23
Jedeme a já už skoro necejtim zadek. Na takhle dlouhý štrapáce prsotě nejsem zvyklej. Zatím...

Nahlas ale ani nepípnu, protože musím pořád sledovat Coru. Je na první pohled úplně vyřízená. A přitom drží pusu a tempo. Nemůžu se před ní shodit!

Už nějakou dobu jede se zavřenýma očimat, tak se držím co nejblíž u ní, kdyby snad usnula a měla ze sedla sklouznout.

Konečně se pan Gunter zastaví. V duchu doufám, že je to kvůli táboření.

Unaveně se usměju, když se na mě otočí. "Jasně že sem." odpovím rádoby lehce, ale i na mém hlasu je dobře patrná úleva. Navíc rána na hrudi pálí a táhne. Je to dost protivný.

Přesto zvednu hlavu do bdělejší polohy a pronesu: "Postarám se o koně." Tohle je přece můj úkol. Potřebuju bejt užitečnej a dokázat panu Gunterovi, že je dobře, že mě vzali sebou.

Popojedu ještě kousek. Hladina konečně začne probleskávat mezi stromy. "Co támhle?" mávnu k nízký prohlubni. Myslim, že by to mohlo bejt šikovný místo. A je jen kousek od vody.

Ztuhle seskočím ze sedla... no, popravdě se spíš svezu. Pak chytím za uzdu Nevilla i Cořina koně a dojdu až na místo.

Přejdu k unavené krásce a natáhnu paže. "Abys sebou nekecla..." dodám, jakoby omluvně, a čekám, až mi sklouzne do náruče. I když je krásná jako vždycky, vypadá fakt strhaně, až je mi jí líto...

Gunter
27.8.2017
11:19:24
Jsou vyčerpaní....
Jsou vyčerpaní, ale neřekou ani slovo, protože ví, že nám jde o krk a snaží se to vydržet.....
Blesklo mi hlavou, když i poslední paprsky světla pohltila chladnoucí temnota.
V noci bude zima.....
Budeme muset rozdělat oheň..."
Uvědomil jsem si vzápětí a znovu zapátral očima ve tmě, abych našel vhodné místo k přenocování.

Zavětřil jsem.
Voda.....
Blížili jsme se k vodní ploše. Poměrně velké....
To bylo dobré. Mohli bychom se ve vlčím vykoupat, tedy aspoň my Vlci a Coře a Melovi bychom mohli vymýt a převázat rány.
I to bylo dobré.

Spokojeně jsem kývl hlavou a pronikl myšlenkami k Nyskel a Byrrovi.
"Před námi je jezero nebo něco na ten způsob. Tam se utáboříme.
Dnes jsem urazili už dost."
Osdlovil jsem je měkce.

Sám bych jel dál, ale s nimi by to nebylo moudré.
Už kvůli Coře ne....
Potřebuje si odpočinout.....

Přede mnou se na cestě vynořila Silenka a zůstala na mě výmluvně zírat.
I ona o jezírku věděla a myslela si totéž.
Jemně jsem se zkusil dotknout její mysli, ale okamžitě se stáhla.
Nechtěla se mnou mluvit.

Bolestně se mě to dotklo, ale bylo mi jasné, že s tím nic moc neudělám.
To může jen ona.
Pokud bude chtít.

"Mele?" Otočil jsem se na chlapce, protože u Cory mi přišlo, že snad v sedle spí. Byla bledá jak smrt, strhaná a oči měla zavřené.
"Blížíme se k nějakému lesnímu jezírku. Zůstaneme u něj přes noc. Potřebujeme vodu, najíst se a vyspat.
A podívat se na vaše zranění.....
Jsi ještě mezi živými?"

Vlk
27.8.2017
11:07:56
Putovali jste s krátkými přestávami celý den.
Střídavě cvalem, v horších úsecích cesty krokem, ale nejčastěji úsporným drobivým klusem, který koně vydrželi dlouho a dokázali urazit docela slušnou vzdálenost v krátkém čase.
Všichni, snad až na Guntera, který byl zvyklý cestovat v sedle dlouhé úseky, jste byli vyčerpaní. Dokonce i Byrr v posledních letech trochu zlenivěl a jak se začalo slunce klonit k západu, začal se v sedle ošívat.
Nepatrně, přesto viditelně.

I liška byla celá rozlámaná.
Nyskel to snadno poznala na tom, jak se pořád vrtěla a měnila pozici.
Navíc ji ve vaku bylo teplo a přehřívala se.
Nakonec ji Nyskel poslední úsek cesty spustila na zem a liška běžela po svých, nadšeně mávala hustým ohonem a prozkoumávala s vervou všechny keře, které jste míjeli.

Tyf už se neozval. Nejspíš už jste ujeli příliš velkou vzdálenost, aby k vám jeho hlas mohl dolehnout.
Ráz krajiny se trochu změnil. Setmělo se a husté stromy trochu prořídly.
Nakonec mezi jejich větvemi zableskla vodní hladina.
Liška se vrátila ze svých průzkumných výprav a zůstala významně stát uprostřed úzké lesní cesty.
Dívala se na Guntera, ale neříkala nic.
Žluté oči ji svítily a ohnem mávala na všechny strany. Nakonec si sedla a vyčkávala, až k ní dojede, oči přimhouřené, ale bdělé.


Gunter
31.7.2017
21:37:52
Překvapeně sleduji, co to Nyskel provádí s liškou.
"Zrychlit?" Překvapeně zvednu obočí, ale zdá se, že si lišku přivázala k tělu tak, že ji nijak moc neomezuje.
Pln naděje se otočím na Coru a Mela.
Oba vypadají docela dobře.
"Jsi skvělá." Vyhrknu a nadlehčím se v sedle.
"A....miluji tě....." Dodám tišeji a pobídnu koně do měkkého houpavého cvalu.

Nyskel
31.7.2017
21:19:25
Překvapeně zamrkám.

Matka s dítětem?! Matka...?

Zvláštní představa. Obzvlášť v tom, že Silenka je pro mě stále ještě JEN liška. Neznám její dívčí podobu, i když jsem si ji tolikrát představovala.

Něco ve mně ale jedná naprosto přirozeně. Ruce sáhnou k uzlu a převážou vak tak, aby se neopíral o sedlo. Silenku mám teď přes rameno plnou vahou liščího těla. Je o něco těžší, ale je tak drobounká, že to není nic nesnesitelného.

Podívám se na Terryho. "Myslím, že můžeme i trochu zrychlit."

Vlk
31.7.2017
21:13:28
Liška se zavrtí a vystrčí z improvizovaného vaku čumáček.
"Ne, myslím, že teď není vhodná chvíle, abych běhala. Kdybys....kdybys mě k sobě nějak pevněji přivázala, aby to tak neházelo, myslím, že bych zkusila spát...."
Navrhne nesměle.
"Kdysi jsem tak viděla nosit matku dítě....
Nevím, jestli to byla moje matka, ale vzpomínám si na vak s dítětem, který měla někdy na zádech a někdy vepředu. Na břiše....."

Nyskel
31.7.2017
20:50:45
Má pravdu. Jako obvykle. A popravdě... občas je to pěkně otravné!

Vzdychnu.

Podívám se na oblohu a odhaduji, kolik času v sedle nás ještě čeká.

Bezděky pohladím Silenku, jako bych chlácholila i ji. Musí být naklepaná jako flákota.

"Nechceš se chvíli proběhnout? Tedy, klidně tě povezu dál. Jen jestli nejsi příliš rozlámaná. Pohodlné to asi není, co?"

Gunter
31.7.2017
20:30:04
I já se podívám na Coru.
Ano, vypadá opravdu bídně.
Potřebovala by si pořádně odpočinout. Vím to.
Jenže teď na to není čas.
Musíme se dostat co nejdéle. Pro případ, že by nás Tyf zradil a vydal se po naší stopě.
Je to Vlk.

"Věř mi, že bych ji rád dopřál tolik odpočinku, kolik by si jen přála, ale obávám se....
Musíme se dostat co nejdál....
Potřebuji se dostat co nejrychleji do hor. Tam budou naše stopy jen těžko vystopovatelné.
I pro Vlka natož pro člověka...."
Vysvětlím a neklidně poposednu.

Potřeboval bych, abychom jeli rychleji.
Jenže je tu Cora a Silenka.....

"Odpočneme si v poledne. Do té doby musíme jet.
A pokud bude Cora příliš unavená, poprosím Byrra, aby ji vzal k sobě do sedla, jeho kůň je dost silný nato, aby je oba uvezl, i kdybychom jeli cvalem..."

Nyskel
31.7.2017
20:08:45
Ta představa je šílená. Deinera... Cora... obě v plamenech?!

Hrůza se velmi rychle začíná měnit v prachsprostou zvědavost. Všechny ty otázky, které mě napadají...

Otočím se na Coru. Vypadá dost unaveně a v sedle se drží jen silou vůle.

"Jak to vidíš, Terry? Kam chceš dnes dojet? Cora by si asi měla na chvíli odpočinout..." nadhodím vcelku věcně.

Gunter
31.7.2017
19:25:19
Smutně se usměju.
"Jo, Dein. Skoro se tomu nedá věřit, že?
Svět kolem nás je daleko podivnější, než jsme mysleli....
A Cora....nikdy v životě by mě nenapadlo, že.....
Nevím, to se musíš zeptat jí....
Ale nazvala se čarodějkou a řekla něco vtom smyslu, že Dein to narozdíl od ní neuměla ovládat, že byla zřídlem.
Asi se to musela naučit. Je fakt, že bylo vidět, že to kontroluje.
Naprosto cíleně ji....."
Nedořeknu. Zní to tak nějak hrozně.

"Každopádě u Dein, zřejmě jako u Stephena to mělo formu velmi.....nekontrolovatelnou. Výbuch emocí, šílenství přetvořené do nezvládného divokého živlu....
Nebo to na mě aspoň dělalo ten dojem...."


Nyskel
27.7.2017
18:01:42
Ano, tohle dává smysl! Heidrun i Soter, kteří se snaží uchlácholit Deineru při sebemenším rozrušení. Panikařili! A tohle to perfektně vysvětluje.

"Spálit?!" vydechnu, plná hrůzy. "Deinera?!" Ta křehounká, neduživá květinka?! Naivní a nevinná?! Zamilovaná do Byrra?!

Corou to Terry dokonale dorazí.

Vykulím oči a pootevřu pusu. "Cora taky?!"

Ohlédnu se po dívce.

"Ale proč... Proč už to nepoužila dřív? Na Ardeta?" zeptám se naprosto přirozeně. Jak jinak, když jsem ji viděla zuboženou, rozlámanou, týranou...

"Jak to dokázala udržet, když Deinera bouchala kvůli drobnostem. Nebo se tak aspoň tvářila Heidrun se Soterem. Jak by to dokázala?!?!"

Znovu se na ni ohlédnu. Jestli to vážně umít tak dobře ovládat, musí mít obrovskou vůli. Sama vím, jaké to je ovládat své druhé já a občas je to vážně fuška! A to je to JEN zvíře!

Gunter
26.7.2017
21:43:01
Nevím jak do toho kousnout. Jediné, co vím, že musím. Nyskel tohle vědět prostě musí. Nikdy by mi neodpustila, kdybych jí to tajil.
Nešťastně zakroutím očima.
"Ukázalo se, že....Dein, když nezvládá své emoce tak....prostě ji z rukou šlehá oheň. Je čarodějka. Cora nám vysvětlila, že je....počkej nazvala ji zřídlem.
Prý neovládala své schopnosti, proto ji pořád tak hlídali, proto se báli, aby se nerozčílila. Byla jako sopka, která kdykoliv může vybuchnout.
A tam dole vybuchla.
Hořela jako pochodeň. Jako ohnivá bouře. Snažila se nás všechny spálit.
A Cora....

Zdá se, že má podobné schopnosti. Jen ty své lépe ovládá. Postavila se jí a spálila ji....na škvarek."
Polknu a rozpačitě se odmlčím. Kolem očí mi neklidně poškubává sval.
A najednou mám pocit, že zase cítím ten příšerný smrad škvařícího se masa.
Krev a pukající kůže....
A šílené oči v moři zlatých plamenů.
Umírající oči.
Žalující a tak zoufale osamělé....

Nyskel
26.7.2017
21:31:41
Bella se pomalu zase rozejde za Certem. Lepí se na něj jak med.

Já ale zůstávám zamrzlá. Můj mozek se vzpírá. Nechce uvěřit. Nemůže...

"Cora... Cora a její... podivnost........" hlavou mi víří ty nejbizardnější představy. Pravda musí být přece daleko jednodušší! A... přirozenější!

"Jak ji zabila?" optám se opatrně.

Gunter
25.7.2017
23:24:40
Chvíli zaraženě mlčím. Nepřekvapuje mě její úžas. Ani to, že se jí tomu nechce věřit.
Sám bych nevěřil, kdybych u toho nebyl.
Je nebezpečná! Byrrův křik se zařezával do lebky.
V tu chvíli už jsem to věděl taky.
Cítil jsem to všemi vlčími instinkty i když jsem nevěděl jakým způsobem je nebezpečná....

Copak to nechápeš?
Mně nemůže vyléčit.
Já přece jsem jako Stephen!"
Přesně tohle ječela, když rozhazovala paže do stran, aby rozpoutala ohnivé peklo.
Jsem jako Stephen!

Potřesu nešťastně hlavou a mimoděk šlehnu očima ke Coře.
Pak konečně kousnu do kyselého jablka.
"Cora.....
Cora ji zabila.
Zabila Deineru a všem nám zachránila život."

Nyskel
25.7.2017
21:25:13
"Vyléčil?!" vyjeknu nevěřícně v jeho myšlenkách. "Vlčím darem se vyléčil?! Co může být horšího než vlčí..." mám na jazyku slvoo prokletí, ale vím, že by s tím Terry razantně nesouhlasíl. Vůbec mi to nedává smysl.

A teď už je to úplně na hlavu!

Zastavím Bellu a zírám na Terryho. Je mi jedno, čeho si všimnou ostatní. Beztak už vědí o naší schopnosti.

"Deinera?!"

Ne, odmítám tomu uvěřit.

"To byla ale přece její matka! Byla jí podbná..." zkusím ještě chabou námitku, ale Terry to říká s takovou jistotou, že to tak prostě muselo být.

Vidím před sebou zářivou dívku v modrých šatech. Zvláštní plameny okolo ní. Plameny...

V ten moment se podívám na Coru a pak zpátky na Terryho. "A Cora.......?" bojím se zeptat. Možná to ani nechci vědět, ale má zvědavost mě žene neúprosně dál.

Gunter
25.7.2017
20:56:48
"Kdo zabil Dein?" Vydechnu a upírám upřený palčivý pohled do její tváře.
Cora, u všech bohů, zabila ji Cora a ještě teď mě to připadá, že to všechno byl možná jen hodně divoký sen...... Pomyslím si zděšeně, ale pak se znovu zhluboka nadechnu.
Nemá smysl chodit kolem horké kaše.
Stejně to musí vědět....

"Tyf řekl Dein, že se Sot celou dobu nesnažil proměnit sebe, ale ji. O to mu šlo. Proto všechny ty pokusy...." Významně se zadívám na Silenku na jejím sedle.

"Stephen, jejich starší bratr, prý byl kdysi stejně....podivný jako Dein....když získal Dar, změnil se. K lepšímu.....Spravilo se to.
Proto chtěl, aby se z Dein stala Vlčice, aby ji vyléčil...."


Přivřu oči a zase ji slyším. Ten vysoký, pološílený hlas Deinery z Meleborku.
Takže kvůli mě zabil Soter našeho otce?
Kvůli mě věznil to malé děvčátko?
Aby mi pomohl?
Aby mě zachránil?

Stephen byl šílený! Zabil naši matku.....Vím to!
Byla jsem u toho!
Nevím, jak se změnil, ale dobrý nikdy nebyl.
Byl zlý, zlý, Tyfe?
To chce Soter? Abych byla jako on....."


Ta hrůza v jejím hlase! Ještě teď se mi z toho dělá zle.
"Podle Deinery Stephen kdysi v mládí zavraždil jejich matku.
Zřejmě v nějakém záchvatu svého šílenství.
A Deine trpěla něčím podobným. Ona....Vzpomínáš si na toho ducha, kterého jsme viděli v chodbě, Nys?
Toho, co zapálil truhlici?
Byla to Dein. Celou dobu to byla Dein...."
Když to řeknu nahlas, poprvé mi to dojde v celé hrůze.

To strašidlo, kterého se bály služky, byla Dein prchající chodbami sama před sebou.
Před svým ohnivým prokletím, které nedokázala ovládat.....
Kdykoliv ji ovládly emoce....vytrysklo na povrch.
Nekontrolované a smrtící.
Svým způsobem jsem se Soterovi nedivil......

Nyskel
25.7.2017
20:16:12
Terry se navenk pohrouží do ticha, ale cítím, jak se jeho mysl vrací zpátky. Je rozrušená a divoká. Bojuje. Rve se.

Popojedu k němu blíž, že se naše kolena chvilkami téměř dotýkají. Chci být u něj. S ním...

Vlčice ve mně se napojí na vlčí pocity Terryho a zježí se jí celý hřbet. Až mi z toho naskáče husí kůže. Vítězství. Uspokojení. Ale taky znechucení a snad i náznak smutku. To všechno se teď šíří od Terryho jako kola na rybníku.

"Felton?!" vyjeknu málem nahlas. Zamrkám a narovnám se v sedle. "Zabil vlastního otce?!" U milosrdné Ennit. On je vážně šílený!

"Ale kdo zabil Deineru? Tyf by to přece neudělal! A Byrr už vůbec ne......." podívám se Terrymu zpříma do očí. Je tam otázka, kterou se bojím vyslovit.

Tohle by Terry přeci neudělal! Vždyť to byla chuděra, skoro průsvitná a tak křehká...

Gunter
25.7.2017
18:48:26
Zhluboka se nadechnu.
Jo, tak tohle je hodně zlý. Ví toho míň, než jsem čekal....

Otočím se k ní a váhavě se usměju.
"No, řekl bych, že to byl nejpodivnější den, jaký jsem kdy zažil.
Mel opravdu bránil Coru a moc statečně. Snažil se Ardeta zastavit. Ten se proměnil a my také.
Strhla se příšerná rvačka...."
Odmlčím se a na krátkou chvíli to zase vidím před očima.
Během jediného úderu srdce.

Takhle to máš rád, že?
Za Silenku.
Za Thomase.
Za Eve.
Za Glenna, Doru, Tonyho i za Maxima.
Za Tinu.
Kurva za Coru! Za zkrvavenou znásilněnou Coru!


Znovu hroužím bílé tesáky do jeho hrdla a trhám.
Buch buch.
Tlamu mi zaplavuje krev.
Horká a tryskající.
Takové to bylo!

Rvu mu hrdlo a vítězně vrčím.
Přede mnou pohasínají dvě šílené planoucí oči a já stojím nad ním, nohy roztažené, boky vzdouvající se divokým bojem.
Z tlamy mi odkapává krev a srdce mi buší jako zvon.

Buch buch.

Přišel jsem si pro tebe, starý příteli.....

"Soter utekl...." Pokračuji trochu rozrušeně, protože vzpomínka je hodně živá.
"Šel jsem po něm, ale do cesty se mi postavil Tyf.
Chvíli jsme se pošťuchovali. Já, Tyf a Byrr. Pak se Tyf rozběhl za Soterem a my ho následovali do podzemí.

Tam dole....našli jsme tam Feltona. Mrtvého. Seděl na křesle a zíral před sebe.
Tedy jeho rozložené mrtvé tělo.
Sot ho zabil. Jak jsem pak pochopil, udělal to kvůli Dein. Felton ji chtěl poslat pryč.
Tyf nám řekl, že všechno, co Sot kdy dělal, dělal kvůli ní, kvůli Dein.
No, a právě tohle slyšela Deinera...."
Dodám tiše a oči se mi zamlží při vzpomínce.

Nyskel
17.7.2017
22:11:13
Nic Silence neodpovím, jen ji jemně pohladím zježený hřbet. Nechci na ni tlačit. Aspoň v tomhle ne.

S proměnou to bude jiné. Měla by to zkusit. Aspoň zkusit, aby to mohla využít, když bude potřeba.

"Nemám strach o sebe." odpovím vzpurně a bezděky překryju vak před sebou v sedle.

Terry začne konečně o tom, co mi vrtá hlavou už od loučení s Maud.

"No, jak se vrátil Ardet, pronásledovali jste ho do sklepení, Mel bránil Coru a že tam byla Deinera. A pak, že vás Cora všechny zachránila. Ale neřekl jsi jak..."

Začíná se to skládat. Cořina podivnost. Vlk ale není určitě, to bych cítila...
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 


 


 

Liraell


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2016 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.