abarin.cz - úvodní stránka
  jméno:
Verze 1.2:Vešel do služby nový update Abarinu. Co si myslíte o změnách a jaké další byte navrhli, případně něco přestalo fungovat? Nová verze.(Oblíbit)
On-line pomoc zkušenějších hráčů: Poradna pro nováčky.
Tak nějak se tam potkáváme všichni, jen tak si popovídat SPAM.(Přidat do záložek)
heslo:
  nová registrace  
Nejsi přihlášen, přihlaš se prosím a vstup do světa fantasy zábavy. Pokud nejsi registrován, registruj se.
 
:: Dar ::
družina
stránkovat po:  příspěvcích 
 

 

  Nyskel   Postava není přítomna 18.5.2014, 14:33:43
Překvapeně zavrtím hlavou, že si nevzpomínám, že by o tom mluvil.

"Proč na jindy? Jestli se ušmourám ve vlčím, tak stačí proběhnout potokem. S kožichem mi to nevadí..." mrknu na něj spiklenecky. "A jestli tam musíme zrovna v noci, tak to je asi jedno kdy." dodám ještě. Popravdě, kdybychom nešli ve vlčím, v noci by se mi do takhle divokého lesa vážně nechtělo.

Pak si ale představím tu slast v koupeli a po ní, měkkou medvědí kůži a... a Gunterovo teplo... no jo, prostě mi chyběl lidský dotek. Je to zvláštní, protože jsem se dotekům od té Torwalda vyhýbala. I s maminkou. Ale teď... s naším bezpečným a útulným srubem... vrací se mi to.

Zadívám se na oblohu a zavětřím: "No, na druhou stranu, možná bude pršet. A v lijáku bych někde po skalách v noci zrovna courat nechtěla." hodím očkem po Gunterovi. Oba musíme cítit, že ten déšť není nijak blízko a je dost dobrá šance, že nás úplně mine...
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.5.2014, 14:23:05
"To klidně můžeš. Dáme si ho zítra k obědu." Mlasknu a zaculím se.
"Docela se na něj už těším. Dlouho jsem rosomáčí maso nejedl."
Pobídnu Certa do klusu, abychom se nevlekli jak šneci a když tak nesměle pípne, ušklíbnu se.

"V trošce by ses nevykoupala a já ti chci dopřát pořáádnou koupel...." Vysvětlím ji a pak se na ni překvapeně zamračím.

"Já ti to neříkal? Chtěl jsem se zaběhnout podívat výš do hor a pátrat po tom levhartovi, oni loví většinou v noci, ale když tak nad tím přemýšlím, nejspíš to necháme na jindy.
Po té koupeli by byla asi pitomost, aby ses zase ušmourala. A to by ses ušmourala. Necháme to na jindy."
Vydechnu a chvíli mám strach, že ji dojde, že to úmyslně oddaluji. Že se mi odtud vůbec nechce a snažím se náš společný pobyt v údolí protáhnout, co to jde...
 
  Nyskel   Postava není přítomna 18.5.2014, 13:55:00
Vděčně se na něj usměju, když vyslyší mou nevyslovenou prosbu. Je to od něj.... milé.

Horlivě přikyvuju, když navrhuje, abychom šplhání nechali na Vlky. Uleví se mi. Na Vlčici se můžu spolehnout. Vlastně... na Bellu taky, ale je to těžší. Pro mě.

Při popisování večeře už se mi sbíhají sliny a zářivě se uculím. "Jasně! A toho rosomáka muž naložit do cibule a česneku, aby se pěkně rozležel, co ty na to?" navrhuju nadšeně dál. Miluju jídlo. A miluju hovory o jídle...

Pak se zmíní o koupeli a můj úsměv se změní na mírně provinilý. "Stačí jen trocha..." pokusím se trochu ulevit svému svědomí, ale v tu chvíli překvapeně vykulím oči.

"Noční výlet?" zopakuju zvědavě...
 
  Gunter   Postava není přítomna 18.5.2014, 13:48:17
Chvíli ji jen tiše pozoruji a pak kývnu. Krátce a energicky.
Dobře. Dneska nebudeme lovit. Nebudeme zabíjet.
Otočím koně a zamířím údolím zpátky. Do srubu.

"Je dost pozdě. Skály bych nechal na jindy a ve vlčím. Pošplhá se nám lépe. A k večeři udělám medové placky. Dáme si je se zavařeninou. Nanosím ti vodu na koupel a v noci nás čeká náš malý výlet. Souhlasíš?" Zeptám se tichým poklidným hlasem, když se připojí k mému boku.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.5.2014, 22:36:15
Proplétáme se údolím dál a dál a já si uvědomuji, že tak, jak mi ho ukazuje on, bych ho já nikdy nedokázala vidět... sama.

Divočinu jsem kdysi měla vcelku ráda... na našich výletech se strýcem. Jenže od proměny se mé vnímání nedotknutého lesa, jakéhokoli lesa, radikálně změnilo. Stal se z něj vynucený útulek pro Vlčici. Jako návštěva u tety, kterou nesnášíte, ale víte, že to musíte nějak přetrpět.

Bylo pár dní, spíš hodin, které jsem si užila i já. Konec konců, občas jsem i ve svém rozpoložení dokázala podlehnout malebnému výhledu nebo voňavé pasece a mít na okamžik čirou, nezkalenou radost. Ale to byly jen prchavé okamžiky.

V lidském, ale s Vlčicí uvnitř, jsem se v lese cítila prostě jako vetřelec.

Teď je to ale jiné. Ujiždím krajinou, vnímám všemi smysly tu krásu a horlivě přikyvuju na každé Gunterovo upozornění.

Když padne jeho němá nabídka, kousek od mýtiny, poprvé za posledních pár desítek minut, zkřiví mou tvář úlek. Prudce zavrtím hlavou a... pak se konečně rozpomenu, že dokážeme mluvit i jinak. "Ne, já ne. Když se netrefím, budou trpět. A dneska je tak krásný den, že by trpět neměl nikdo!"

V očích je němá prosba. "Vlastně..... dneska by neměl už nikdo ani zemřít..." napadne mě a do očí se mi promítne váhání, nejistota... soucit.
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.5.2014, 22:24:03
Její úsměv mě zahřeje až do hlouky. Vyrazím, ale mám ho pořád před očima. Když jsem ji potkal, byla úplně jiná a teď.....
Okouzlila mě
Zcela.

Je to jako by se vyloupla z nějaké divné tvrdé skořápky, do které se sama uzavřela. A čím víc se z ní dere na svět, tím je líbeznější.
Všechny ty ostny, které byly v každém jejím pohledu, jsou pryč.

Cválám údolím a vím, že na tyhle chvíle budu vždycky vzpomínat. Takže si je hodlám uložit pořádně hluboko.
Nikdy jsem svoje údolí nikomu neukázal. S nikým jsem se o ně nepodělil. Ona je první.
A je to tak dobře.
Protože tím to má i pro mě velmi slavnostní význam.

Ukážu ji každé místečko, které tu mám zapsané v srdci. Zlatavé trsy trávy, divoké krocany, schovávající se v křovinách. Veverky šphlající po rudých kmenech borovic, zrzavý záblesk liščího kožichu mezi stromy, vysokou, ladně mizící z dohledu, jakmile se ozval dusot kopyt našich koní.

Upozorním ji na vůni sosen, tesknou melodii ptačích zpěváčků, tokání tetřevů i pronikavý pískot kroužících jestřábů. Ukážu ji šedivý čumáček myšky, kterou nejspíš zahlédly v trávě a počkám s ní na výsledek, jestli se jim jí podaří ulovit v krkolomném střemhlavém pádu.

Ukáži ji, jak reagují na praskot haluzí v podrostu naše koně a že jim neunikne ani tiché žuchnutí borových šišek padajících na zem.

Když konečně znovu zastavím, naberu do nozder vůní, která nás obklopuje.
Jsou tu cítit svěží výpary podzimní trávy, promísené s hutnou vůní jedloví.
Pomalu natáhnu ruku a ukážu na mýtinu, vykukující jako zelené oko proti nám. Jsme po větru, takže její obyvatelé o nás zatím neví.
Tiše se pasou a nebezpečí, které se blíží jim nic neříká.
Mladý jelen a dvě srny.

Nepromluvím. Jen na ně ukážu a opatrně položím ruku na luk na mém rameni.
V mých očích je němá otázka.
Chce si to zkusit?
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.5.2014, 22:05:29
I když jsem se chtěla tvářit nad věcí, až vyjedu z proudu, mé myšlenky se na tváři projeví přiblblým uculením. Které se ještě o trochu rozšíří, když mě tak bodře vychválí.

"Nikdy by mi nedal ublížit..." opakuju si v duchu a je to tak sladký příslib, že si nedokážu představit nic úžasnějšího. Ten pocit bezpečí a domova, který s ním mám...... vážně mi tááááák strašně moc chyběl.

Být pořád na cestách, pořád ve střehu, nepolevit ani ve spánku. Být neustále ta silná, statečná, za všech okolností... i když je mi zima, jsem unavená nebo mám prachyobčejný strach.

Je to tak ohromná úleva. Chce se mi smát a zpívat a tančit... Nu, možná je to i euforie nad zdoláním toho potoka, ale... Je mi prostě krásně.

A Gutner září se mnou. Jeho radost je opravdová. Ještě než se otočí a vyrazíme, obdaruju ho širokým, šťastným úsměvem. Zaslouží si ho! A říkal, že má mé úsměvy rád. Aspoň to si zaslouží...

Pak už vyrazím za ním a radost ve mně klokotá jak horský potůček.
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.5.2014, 21:56:35
Konečně je bezpečně na druhém břehu a podívá se na mě. Rychle vyladím tvář, aby tak okatě nezářila a snažím se tvářit normálně. Spíš ledabyle a nad věcí.
Nedaří se mi to.
Oči mě bezpečně prozrazují.
Září pýchou a nadšením.

"Právě jsi absolvovala svůj první křest dravou vodou. A zvládla jsi to naprosto skvěle!" Vybuchnu, protože tohle v sobě prostě udržet nedokážu.
Mám radost, že bych nejraději výskal. Jako by na tom kdo ví jak záleželo. Jako bych tu divokou vodu překonal docela poprvé já.
I když nejspíš jsem cítil něco podobného, když mě podobnými dravými vodami honil Herlan.

Přirazím s koněm těsně k ní a plácnu ji rozverně po rameni.
"Vidíš, co všechno dokážeš? A co dokáže tvoje klisna, když ji trochu věříš? A když věříš mně? Já bych ti přece nikdy nedal ublížit. To bych se raději pomlátil sám." Mrknu na ni a pobídnu koně do cvalu. Tentokrát opustím vodní tok velmi brzy a vedu ji hlouběji do údolí. Musím ji ho celé ukázat. Všechny ty náherné stromy, gejzíry čarokrásných barev, rozervané skály a zakoutí, nad kterými se dech úží v hrdle.

Moje údolí.
Jen pro ni.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.5.2014, 21:39:56
Jde to dobře... Až na jedno škobrtnutí, které mě donutilo sevřít hrušku sedla tak, až mi zbělely klouby, to jde hladce. Bella je napjatá stejně jako já, ale na druhou stranu se nakonec dostaneme bez úhony.

Když už má vodu jen po kotníky, skloním se pro uzdu a přitom ji spokojeně poplácám po krku. "Vidíš holka, šikulka, moc veliká..." chválím ji v duchu, ale tu spokojenost by ze mě musela vycítit i bez myšlenek.

Pak zvednu oči ke Gunterovi a je v nich....... No, tvářím se jak holčička na konci prvního přijímání. Asi je to přehnané a hloupé, ale s Gunterem... "Vážně si s ním připadám jiná. Hrozně moc mi záleží na jeho názoru, na tom, co si o mě pomyslí."

Vážně ho vnímám jako nejbližší rodinu. "Staršího bratra, kterého nechci zklamat. Čekám jak štěně na jeho poplácání, na náznak pochvaly - i když bych to nahlas nepřiznala, ani kdyby mě mučil!"

Dívám se na něj se zvláštní směsicí pocitů. Sama je nedokážu pojmenovat, ale je to... "Něco jiného, než co jsem kdy cítila. Tím jsem si jistá! Jenže... taky jsem nikdy neměla bratra... žádného sourozence. Takže... taková je tedy sourozenecká láska?"
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.5.2014, 21:26:11
Sleduji jak Nyskel odvážně vjíždí do potoka a dmu se pýchou. Bodejť by ne. Dobře vnímám její strach a to, že ho překonává, je naprosto úžasné.
Dívám se na ni a taju.
Když můj pohled opětuje, moje tvář na okamžik zněžní. Nejraději bych dojel až k ní, stáhl ji k sobě na koně a dopravil ji na druhý břeh. Bezpečně a bez stresu. Jen abych ji ušetřil to napětí, které je patrné v celém jejím těle.

Jenže nemůžu.
Ponížilo by ji to.

Takže jen okouzleně zírám a úzkostlivě sleduji každý její pohyb. Až moc.
Dorazí až ke mně a já to ani nezpozruji. Skoro do mě vrazí a musí na mě houknout.
Zatřepu hlavou a provinile otočím Certuse a rychle s ním zdolám zbytek potoka. Postupně, pěkně zešikma ukrajujeme dravý proud, až se vyškrábe na břeh na druhé straně a otřese se. Voda z něj lítá na všechny strany, ale já už se zase starostlivě otáčím po Nyskel.....
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.5.2014, 19:23:31
Jedu za ním a cesta je čím dál tím hůř sjízdná. Občas se přistihnu, jak se zatnutými zuby trhnu, aby si Bella nešlápla špatně. "Sakra! To to vážně jinudy nejede?" kleju v duchu.

Když se před námi kameny seskupí v neprostupnou stěnu, zhluboka si vzdechnu. "Vážně se dneska už nechci ráchat v potoku..." zakňourám pro sebe, ale na Guntera se jen lehkovážně usměju, jako že tohle dám levou zadní.

Gunter vkročí do proudu a já soustředěně sleduju, kudy koně vede a kam přesně dává nohy. "Jestli tam zahučím podruhé, prohlásí mě za nesvéprávnou!" zaklínám v duchu sama sebe, abych neudělala sebemenší chybičku.

Pózy jdou stranou. Teď už jen soustředěně poslouchám a plánuju své další pohyby.

Pobídnu Bellu až těsně k vodě a pak vyndám nohy ze třmenů. Nechám je zatím viset podél jejích boků a pobídnu ji do chůze.

Klisna nervózně zafrká. Pamatuje si náš dnešní výstup jistě v živých barvách. "No tak, tohle zvládneme. Já už nebudu dělat blbiny..." slibuju jí v duchu... a tak napůl i sobě.

Jak voda začne stoupat a blížíme se ke Gunterovi, ohnu nohy v kolenou dozadu a snaživě vzhlédnu ke svému průvodci. Ale jen na okamžik. Víc si nedovolím a očima ihned sjedu zpátky k hladině, jako bych tím mohla Belle nějak pomoct.

"Tak jeď!" houknu na něj nervózně, když už jsme skoro u něj. Nechci, aby se Bella zastavila. Mohla by pak zase začít jančit.

Při každém jejím kroku počítám s lehkým smeknutím po kluzkém kameni na dně. Popustila jsem jí uzdu a pevně se držím oběma rukama hrušky sedla.

Vypadám teď jak vyplašená holčička, která sedí poprvé na poníkovi. Vlastně... až do té doby, než jsem viděla jezdit Guntera, neměla jsem pocit, že jsem až tak hrozná jezdkyně. Jenže to jsem taky trávila všechen čas na méně či více udržovaných cestách nebo v lese, kde si Bella dokázala dobrou cestu vybrat i sama. "Takhovéhle krpály, brody, sešupy... zatraceně! Tohle by žádná má kamarádka v sedle nezvládla! Žádná!" snažím se dodat si kuráž, ale tak úplně se mi to nedaří.
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.5.2014, 19:07:46
"Fajn" Přikývnu suše a pobídnu hnědáka podél potoka dál. Přesně jak jsem jí varoval, břeh se stává čím dál tím méně sjízdný. Kameny jsou čím dál tím větší a čím dál tím hustěji seskupené. Nakonec vytvoří takovou hradbu, že by se na ni vyšplhali jen vlci, koně rozhodně ne. Ne, bez rizika, že se jim kopyto zaklíní mezi kameny a zlomí si nohu. A to bych těm dvěma nikdy neudělal.

Stočím Certa k potoku, mrknu na Nys a vjedu do proudu. Hnědák si opatrně vybírá cestu a brodí se statečně vpřed. Je vidět, že mu voda ani trochu nevadí. Nechám ho dojet jen tak do jedné třetiny a pak ho stačím po proudu a otočím se na Nys.

"Tak šup, je čas. Stejně tam musíš, tak to raději neoddaluj." Mávnu na ni vesele.
"Je tu dost velký proud, takže se plně spolehni na Bellu a její isntinkty. Veď ji šikmo, ne zpříma, aby se jí proud lépe zdolával. A vytáhni nohy ze třmenů. Jako já." Ušklíbnu se.
Oba dobře víme, jak to dopadlo, když to posledně udělala po svém.

Opřu se pohodlně o hrušku sedla a čekám až dorazí ke mně. Certovi se to sice příliš nelíbí, takhle stát v proudu, ale neodváží se protestovat moc okatě. Jen znechuceně frká a pohazuje hlavou.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 17.5.2014, 17:38:14
I když si ze mě utahuje, má vlastně tak trochu pravdu. Ten rosomák byl vážně mimo plán.

Jen se uculím zpět a sklidím další věci. Musím si přiznat, že i mě lenošení s ním baví. Mě s ním vlastně baví i vyjížďky. Jen ty prudké kopce mu trochu zazlívám, jenže tady to jinak nejde. Jsou tu prudké svahy...

Přestanu rozumovat a pohnu zadkem, abychom byli sbalení co nejdříve.

Netrvá dlouho, vyšvinu se na Bellu a popojedu až k němu. "Myslím, že už jsem se ze svých chyb poučila..." odpovím mentorsky, ale u toho se usmívám. Zjevně jsem mu tohle rýpnutí odpustila.

"Můžeme jet..."
 
  Gunter   Postava není přítomna 17.5.2014, 17:22:02
"Tak trochu." Připustím poctivě.
"Zřejmě vám v sobě cosi, co je přitahuje." Vstanu a začnu balit naše věci. Na její poznámku o odpočívání, nadšeně přitakám.
"Ovšemže ano. Baví mě s tebou odpočívat. Vždycky se stane něco překvapivého. Ušvihneš si ruku, ulovíš rosomáka...." Potutelně se na ni šklíbím, když mi pomáhá s balením.

Být na mě, jedeme celý den bez přestávky a viděli bychom toho daleko víc, jenže ji nechci strhat. Naopak, chci, aby si ten výlet vychutnala. Aby si mé údolí zamilovala, tak jak ho mám rád já.

Opatrně sbalím kůži a uložím ji v sedlové brašně.
"Očištěná je a jak přijdeme, vyčiním ji v sudu."

Hodím sedlové brašny zpátky Certovi na hřbet a pomalu nasednu. Teprve pak se otočím na ni a ukážu před sebe.
Potok překročíme o pár metrů dál. Zvládneš to?
Na dalším úseku není tenhle břeh sjízdný."
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.5.2014, 21:45:00
Soustředěně si prohlížím jeho boty a přemýšlím, jestli ty mé, které se teď suší ve srubu, jsou vhodné nebo ne. Já spíš koukala, aby mi dobře seděly a aby přeci jen vypadaly aspoń trochu k světu. Je vidět, že u jezdeckých bot jsou i jiná kritéria... "Budu se pak muset Guntera zeptat."

Dojím jen chvilku před ním. "Vážně máš štěstí na pološílené koně..." dám mu za pravdu s udiveným zavrtěním.

"Kdyby bylo na tobě, proodpočíváme celý den!" napomínám ho, ale podle jiskřiček v očích je jasné, že si uvědomuju, kvůli komu se stále dělají pauzy.

Vyskočím na nohy a pomůžu mu sklidit věci. "Co s tou kůží?" zeptám se. Měla by se napnout, protože jinak se zkroutí a bude k ničemu... Ale do večera to asi počká.
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.5.2014, 21:39:17
Zase si ukousnu a přikývnu.
"Jo, vláčel. Naštěstí jen pár metrů a po trávě. Takže jsem to přežil bez úhony a jen s pár odřeninami.
A strááášně špinavý. Nechtěj vědět, co všechno jsem měl ve vlasech. Nejvíc mě bolela ta stržená kůže na zádech.
Pak se mi podařilo nohu ze třmenu vykroutit a spadnout na zem. Naštěstí nosím úzké boty."


Zavrtím vysokou jezdeckou botou, která je opravdu šitá do špičky a poměrně úzká na vyšším opatku.
"Už mě zachránily víckrát.
Páni, jak já ho tenkrát zlískal, ryzáka jednoho praštěnýho. Říkal jsem mu Opičák a že dokázal vyvádět ještě horší vylomeniny než Certus.
Ale když umřel, stejně jsem ho obrečel jako malý kluk."
Přiznám poctivě.

Nacpu si do pusy poslední kousek chleba a zapiju ho mohutně vodou.
"Tak jaká? Vyrazíme nebo chceš ještě odpočívat?"
 
  Nyskel   Postava není přítomna 13.5.2014, 19:26:07
To nadšení a zápal, se kterým popisuje šplhání do srázů... Je to krásné, ale nějak cítím, že to mezi mé oblíbené kratochvíle nikdy patřit nebude. Nechci mu kazit náladu a tak nijak vvehementně neprotestuju, ovšem v duchu mám jasno.

A mé rozhodnutí ještě o to víc podtrhne jeho vyprávění o zalehlé noze. "A?" vydechnu na konci a dokonce si i zapomenu dát sousto do pusy. "Vláčel tě?"
 
  Gunter   Postava není přítomna 13.5.2014, 18:11:16
"Zuby nehty?" Zamulám mezi sousty.
"To by bolelo, to raději ne. Stačí, když se trochu uvolníš a nebudeš se bát. A půjde to samo. Budu tě trénovat. Mě se tvoje zuby a nehty líbí. Nechci, abys o ně přišla."

Nacpu si pusu dalším soustem a slastně protáčím oči. Na odpověď se nezmůžu, jen přikývnu. S takhle nacpanou pusout o ani jinak nejde.
Teprve když polknu, zašeklebím se.

"Jen když to opravdu nepůjde. A ono to půjde. Jezdíš dobře, ale je zbytečné se tím stresovat. Já tě nebudu nutit do ničeho, co sama nebudeš chtít. Chci, aby sis to užívala. Každý okamžik.
Každé nadechnutí.
Jenže ty sama budeš chtít! Počkej, až přičuchneš k tomu, jak je šplhání skvělé, jak ti při něm bouří krev.
Jak je úžasné cítit všechnu tu výbušnou sílu pod sebou...

Kolikrát jsem svého koně litoval, že je unavený a pak jsme dorazili na nějaké takové místo a on začal cválat nahoru, zabíral nohama jako by je měl z ocele a já si připadal trapně.
Tak nějak obelhaný!
Mají neuvěřitelnou sílu. Myslím, že vůbec nemáme představu jak moc velkou.

Zažil jsem, že si se mnou kůň lehl a mně se dostala noha pod něj. Nemohl jsem se vyprostit a hrozilo, že mi ji zlomí, tak jsem na něj zařval a praštil ho pěstí, on se lekl a vyskočil tak snadno, jako by mu u boku vůbec nevisel chlap mých proporcí.
Zůstal jsem za tu druhou nohu zaklíněný ve třmenu....
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 23:37:38
Jeho chvála hřeje a i když na chuti jídla nemám sebemenší zásluhu, protože používám jím nachystané bylinky, i tak se cítím příjemně...

"Domů..." je to tam zas. Pokaždé, když to slovo řekne, je to jako vábnička na jelena. Vlastně nevím, co bych teď chtěla. "Domů" je lákavé, ale pokud si můžu být aspoň trochu jistá, že tam dorazíme navečer, dalšímu dobrodružství se nebráním. Obzvlášť s tak plným žaludkem.

"Hmmm..." odtuším ne příliš nadšeně. "Ty se zase budeš kochat a já se budu držet sedla zuby nehty..." vzdychnu. "Já chci taky umět tak dobře jezdit..." zakňourám naoko naprosto zdrceně.

"Když to bude ale moc prudké, vezmu to kdyžtak po čtyřech, jo? A ty zase vezmeš Bellu..." vyjednávám si výjimku. Jinak na tu hrůzu, která nás čeká, budu myslet celou cestu.
 
  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 23:30:08
"No, váše hradní kuchyně koná jeden zázrak za druhým!" Vydechnu s obdivem, když mi přistane na misce další pstruh.
"Myslím, že dneska bys získala od hradního pána týden volna nebo zvláštní odměnu! Možná by tě nechal povýšit do šlechtického stavu! Pokud by měl takový hlad jako já."

Pustím se do další ryby a když se začneš vyptávat, co nás ještě dneska čeká, vesele se zašklebím.
"Snad bys nechěla jet domů? Ještě jsme nedorazili na druhý konec údolí a ty se máš pocvičit ve střelbě. Takže nás toho čeká dost a dost! A tam nahoře se chci poohlídnout, jestli nenarazím na stopy sněžného levharta. Bývají tam nejčastěji. Takže si dneska i zašplháme." Přiznám kapku provinile, protože si moc dobře pamatuji, jak se jí nelíbilo to stoupání u Ruthiných vodopádů.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 23:13:01
Ryba ve mně zmizí na to šup a netrvá dlouho, než nám na talířích přistanou další dvě. "To je ale rychloopékač, co?" zašvitořím spokojeně. Skoro vrním.

Když napichuju další dva kousky z hromádky, zeptám se zvědavě: "Když máme splněného toho rosomáka, co nás dneska ještě čeká?" Je krásné, že mě vůbec něco čeká. To je tááák příjemná změna oproti tomu bezcílnému bloumání a potulování. Hřeje mě to na dušičce...
 
  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 23:08:14
"HA! Tady je!" Prudkým útokem čapnu misku s pstruhem a přitáhnu si ji do klína.
"Nemůžu se doučkat..." Vysvětlím a ta poslední slova už trochu zaniknou ve žmoulající puse.
"Zase houký a zase dobuý." Přiznám upřímně a utrhnu si pořádný kus chleba.
"Chleuba tauky." Dodám, když ho nacpu za rybou.
"Pousední."

Smutně potřesu hlavou a nadšeně žvýkám a žvýkám.

Ne, tahleta malá táboření bych nevyměnil za nic na světě. A k tomu ten pocit, že jsme tu spolu a spolu se vrátíme do srubu.
Už dlouho mi nebylo takhle fajn.
Trochu mě to děsí, ale hlavně jsem nadšený. Možná až příliš.
O to prudší nejspíš bude vystřízlivění, ale to si teď připouštět nechci.
Nemůžu. Na to jsou tyhle chvíle příliš vzácné.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 22:53:33
Musím se zasmát, jak Gunter zrychlí své počínání. Kmitá jak kuchtička v panské kuchyni.

Sice se mi už sliny sbíhají, ale chci na něj počkat. Proto toho krátkého času využiju k tomu, abych napíchla na klacek další dva pstruhy. Tentokrát za sebe. Jednu ruku totiž budu potřebovat na jedení.

To už ale rosomák spokojeně trůní na Certově sedle, tedy aspoň já jsem s jeho stavem a polohou navýsost spokojená, a Gunter se přihrne jak velká voda.

"Hledej po čuchu!" dobírám si ho, protože talíř má rovnou pod nosem.

Počkám, až dá do pusy první sousto, už tak nějak z principu, a pak se pustím jednou rukou do toho svého. Druhou otáčím pomalu klacek nad ohněm.

"Domů..." to slovo mi zarezonuje v hlavě a na chvilku... ohromí? "Než přijedeme domů... my dva... domov... společný domov? Můj domov?" Mazlím se s tím slovem v duchu a v hrudi se mi konečně zase rozlévá ten slastný pocit bezpečí, kterého se nemůžu nabažit.

Chca nechca se mi vybaví mé staré "doma". Je tak hrozně odlišné od toho stávajícího. Víc se lišit snad ani nemohlo. Dobře vybavený, pohodlný měšťanský dům oproti otesanému srubu v divočině s potokem téměř na zápraží.

I když to staré "doma" mám láskyplně uložené na poličce, najednu si nejsem jistá, jestli ho náhodou to nové nezačíná dohánět. Vážně se těším do srubu. Moc! Na tu trojnožku na ohništi, hrubě otesané stoličky, postel s medvědí kožešinou... Gunterovy příběhy, jeho smích a pošťuchování, jeho bezpečné a voňavé teplo...

Úkosem se na něj podívám. Všechny ty pocity jsou tak silné a tak samozřejmé. "Ne, tohle není normální. Nemohl si mě přece takhle otočit kolem prstu za čtyři dny! Nemohl..." v očích se odráží údiv, překvapení, snad i vstřícnost... něha?
 
  Gunter   Postava není přítomna 11.5.2014, 22:37:12
"Hotové?" Otočím se od potoka a ruka s rosomákem zůstane viset ve vzduchu.
"Jako fakt? Dočista?" Mlsně se olíznu.
"To ovšem mění situaci!" Rychle rosomáka opláchnu a hotovím se ho odnést k ohni, když se Nyskel ozve s poměrně rozumným návrhem ohledně jeho neblahého konce.

"To je pravda." Kriticky změřím pohledem hromádku, kterou jsem vtom nadšení nalovil a prohrábnu si bradu.
"Dobře. Bude rosomáčí večeře."

Dojdu k ohništi, kleknu si a rychle rosomáka nasolím a zabalím ho do několika hrstí bylinek, které jsem nachystal na ryby. Pár ještě přidám z pytlíku, který mám v sedlových brašnách. Pak ho ovinu několika lopuchy, zabalím do pruhu čísté látky a bezpečně převázaného ho upevním Certovi za sedlo.

Pak se přihrnu za Nys a složím se vedle ní do trávy.
"Tak kde je? Kde je? Hrozně to voní a já mám hrozný hlad! Rosomák se nám krásně naloží, než přijedeme domů!" Dodám vesele.
 
  Nyskel   Postava není přítomna 11.5.2014, 18:22:34
"Hmmm..." zahučím zase. Není z toho cítit příliš nadšení.

Z mého zadumání mě najednou vytrhne zmínka o bratrovi. Zpozorním a vzhlédnu od pstruhů, ale zdá se, že Gunter zrovna tohle rozvádět nechce. Vypadá nanejvíš soustředěně a tak nějak uzavřeně.

Pokrčím jen lehce rameny a vrátím se zpátky k tomu lanu. "Jak to, že já ho tam nikdy neviděla? Nebo jsem ho jen nehledala?" skoro mám chuť se přeměnit a zkontrolovat to, ale teď by mi to přišlo hloupé kvůli... "Pstruzi!" napomenu se, protože jsem na okamžik zapomněla otáčet. Jeden z nich má kůži dost očouzenou. "No nic, toho si nechám já..."

"Jo, jo... už je to hotové." přitakám horlivě a oba opatrně stáhnu na talíře. Toho svého záměrně stáhnu tak, aby spálená kůže byla vespod. Nemusí vidět, jak "úžasná" jsem kuchařka...

Pak se podívám na tu hromádku pstruhů, která nás ještě čeká, a zavolám na Guntera k vodě. "A nenecháme toho rosomáka až na večeři?" nadhodím. "Ryb je doce hodně..." A když už to řeknu já, to musí být!
 
<<    <    >    >>
 
Přechod po jednotlivých stránkách
[1]  [2]  [3]  [4]  [5]  [6]  [7]  [8]  [9]  [10]  [11]  [12]  [13]  [14]  [15]  [16]  [17]  [18]  [19]  [20]  [21]  [22]  [23]  [24]  [25]  [26]  [27]  [28]  [29]  [30]  [31]  [32]  [33]  [34]  [35]  [36]  [37]  [38]  [39]  [40]  [41]  [42]  [43]  [44]  [45]  [46]  [47]  [48]  [49]  [50]  [51]  [52]  [53]  [54]  [55]  [56]  [57]  [58]  [59]  [60]  [61]  [62]  [63]  [64]  [65]  [66]  [67]  [68]  [69]  [70]  [71]  [72]  [73]  [74]  [75]  [76]  [77]  [78]  [79]  [80]  [81]  [82]  [83]  [84]  [85]  [86]  [87]  [88]  [89]  [90]  [91]  [92]  [93]  [94]  [95]  [96]  [97]  [98]  [99]  [100]  [101]  [102]  [103]  [104]  [105]  [106]  [107]  [108]  [109]  [110]  [111]  [112]  [113]  [114]  [115]  [116]  [117]  [118]  [119]  [120]  [121]  [122]  [123]  [124]  [125]  [126]  [127]  [128]  [129]  [130]  [131]  [132]  [133]  [134]  [135]  [136]  [137]  [138]  [139]  [140]  [141]  [142]  [143]  [144]  [145]  [146]  [147]  [148]  [149]  [150]  [151]  [152]  [153]  [154]  [155]  [156]  [157]  [158]  [159]  [160]  [161]  [162]  [163]  [164]  [165]  [166]  [167]  [168]  [169]  [170]  [171]  [172]  [173]  [174]  [175]  [176]  [177]  [178]  [179]  [180]  [181]  [182]  [183]  [184]  [185]  [186]  [187]  [188]  [189]  [190]  [191]  [192]  [193]  [194]  [195]  [196]  [197]  [198]  [199]  [200]  [201]  [202]  [203]  [204]  [205]  [206]  [207]  [208]  [209]  [210]  [211]  [212]  [213]  [214]  [215]  [216]  [217]  [218]  [219]  [220]  [221]  [222] 
Liraell


 

Liraell


 

Liraell


 


 


 

www.ABARIN.cz Dračí Doupě online
 
© 2002 - 2019 Abarin.cz, all rights reserved.
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce či administrátor portálu www.Abarin.cz.
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.